Michálek (Piráti) a Volný (ANO) o výsledcích vlády a hnutí ANO

Vývoj české ekonomiky skutečně koreluje s trendy, které se vyskytují v celé Evropské unii, jak dokládají data Eurostatu, a to jak v případě procentuálního růstu HDP (první graf), tak v případě vývoje hodnoty HDP na obyvatele (druhý graf).

Zdroj: Eurostat

Zdroj: Eurostat

O propojenosti české a unijní ekonomiky pak mluví i analýza České národní banky, která hovoří o „vysoké míře otevřenosti české ekonomiky a velké obchodní i vlastnické provázanosti s eurozónou.“

Reinvestovaný zisk představuje část zisku zahraničních společností z jejich přímých investic v České republice. Zahraniční vlastníci generují v ČR zisky, ze kterých si vyplácí dividendy a další část znovu investují (reinvestují) do provozu svých podniků.

V roce 2018 představovaly reinvestované zisky téměř 140 miliard korun a na dividendách bylo do zahraničí vyplaceno 303 mld. Kč. Oproti roku 2017 došlo k poklesu reinvestovaných zisků o 36,52 mld. Kč, tedy o 23,48 mld. Kč méně, než uvádí Jakub Michálek. Rok 2017 byl v tomto ohledu rekordní, protože reinvestice dosáhly hodnoty 176 mld. Kč. Na dividendách bylo nejvíce vyplaceno v roce 2016, a to 312 mld. Kč.

Přestože Jakub Michálek neupřesnil, v jakém období mělo dojít k poklesu reinvestovaného zisku o 60 mld. Kč, výše uvedený pokles o 36,52 mld. Kč je za posledních deset let největší, a proto je výrok hodnocen jako nepravda.

Kromě absolutních hodnot reinvestovaných zisků a vyplacených dividend je však nutné vzít v úvahu i relativní hodnoty ve vztahu k celkovým ziskům zahraničních vlastníků z přímých zahraničních investic realizovaných v ČR. Hodnota reinvestovaných zisků je dlouhodobě nižší než hodnota dividend, přičemž reinvestice představují přibližně čtvrtinu až třetinu z celkových zisků. Mezi lety 2017 a 2018 došlo spolu s absolutním poklesem reinvestovaných zisků k relativnímu poklesu z 35,3 % na 27,9 %.

V legislativním plánu vlády pro rok 2018 jsou obsaženy dva zákony týkající se boje proti korupci. Zákon o regulaci lobbingu je v tuto chvíli připraven k projednání vládou a případnému postupu do Poslanecké sněmovny. Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální bance tehdejším ministrem Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v tomto stanovisku (.pdf, str. 3) ze dne 11. dubna 2019 vyvráceny. Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB(...)“. Stanovisko ECB by mělo umožnit posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení návrhu vládou, k tomu však stále nedošlo i přesto, že dle plánu legislativních prací mělo ke schválení vládou dojít již v září 2018.

Druhým zákonem, který by se dal označit za protikorupční, je zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem odkladu přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU a momentálně ji projednává Rada Evropské unie. Dá se tedy konstatovat, že osud zákona o ochraně oznamovatelů závisí na vývoji v Bruselu. Je však pravdou, že i v tomto případě je vláda v prodlení, původně totiž plánovala předložit tento návrh již v září 2018.

Nečinnost vlády při přijímání protikorupčních opatření vytýká vládě Transparency International (TI) i organizace Rekonstrukce státu. Např. ředitel TI Davida Ondráčka k tomu uvádí: „Evidentně protikorupční agenda není příliš vysoko v prioritách vlády nebo je vysoko pouze verbálně. Reálné činy jsou zatím udržování statu quo nebo návrhy, které jsou potenciálně nebezpečné. Celkově se bojím, že tato vláda do historie jako protikorupční nevstoupí."

Současná vláda Andreje Babiše se zasloužila o zavedení projektu Výstavba, který prostřednictvím Státního fondu pro rozvoj bydlení poskytuje dotace a úvěry pro podporu dostupného a sociálního bydlení. Program byl zahájen v květnu 2019 v gesci Ministerstva pro místní rozvoj s vymezeným rozpočtem ve výši 1 miliardy korun pro rok 2019. V následujících letech má ambici vyjednávat až trojnásobek ročně pro řešení dostupnosti bydlení v ČR.

Současně však výše zmíněný program pouze nahrazuje slíbený zákon o sociálním bydlení a dle některých kritiků nepředstavuje ideální řešení tuzemské bytové situace. Kriticky se k projektu Výstavba vyjadřuje i ve svém sdělení Evropská komise, viz (.pdf) str. 34:

„Vyloučení z přístupu k bydlení a bezdomovectví mezi nízkopříjmovými domácnosti roste, související politiky však nejsou prováděny. Návrh zákona o sociálním bydlení, který měl stanovit kritéria způsobilosti a kvality pro přístup k sociálnímu nájemnímu bydlení, nebyl v roce 2018 přijat. Stávající právní předpisy neřeší uspokojivě nedostatek cenově dostupného a kvalitního sociálního bydlení ani jeho negativní sociální dopad a do roku 2023 není plánovaná žádná revize. Namísto toho vláda plánuje nahradit je programem zvýhodněných úvěrů s názvem Výstavba. Z tohoto programu by bylo financováno nejen sociální bydlení pro lidi ohrožené vyloučením, ale především dostupné bydlení ve veřejném zájmu, např. s cílem přilákat do obcí nedostatkové profese veřejného sektoru. Navzdory prokázanému úspěchu projektů realizovaných ESF, jako např. Rychlé zabydlení, však návrh postrádá integrovaný přístup kombinující sociální služby s bydlením. Rovněž se předpokládalo, že regionální sociální rozdíly budou řešeny koordinovaným přístupem v rámci strategie RESTART. Avšak provádění sociálních aspektů bylo v důsledku chybějící politické podpory omezené. Pro sociálně-ekonomickou integraci sociálně vyloučených osob jsou potřebné rovněž další investice, včetně investic do potravinové a základní materiální pomoci.“

Projekt Výstavba hodnotí jako nedostatečný i dokument (.pdf) platformy pro sociální bydlení LUMOS či Platforma pro sociální bydlení. Jak vysvětluje Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení: „Stavět je třeba, ale nestačí to. Těch 20 tis. dětí v bytové nouzi nemůže čekat na důstojné bydlení 40 let. Je zřejmé, že se Česká republika neobejde bez zákona, který legislativně ukotví povinnosti obcí, jasně vymezí kompetence orgánů státní správy a zároveň zajistí stabilní financování široké škály nástrojů pro prevenci a řešení bytové nouze.”

(Zdroj: LUMOS str. 16 a 17)

Co se týče otázky bydlení seniorů, tak k červnu 2019 existuje úvěrový program Nájemní domy vymezený i pro skupinu obyvatel 65 let a více. Do programu se nicméně nelze přihlásit, neboť vymezených 380 milionů pro rok 2019 již bylo patrně přislíbeno.

Jednotlivci se současně mohou účastnit ještě iniciativy Ministerstva pro místní rozvoj s názvem Program Podpora bydlení pro rok 2019. V rámci Podprogramu Podporované byty tak lze zažádat o poskytnutí sociálního bydlení pro osoby, které mají ztížený přístup k bydlení v důsledku zvláštních potřeb vyplývajících z jejich nepříznivé sociální situace – věk, zdravotní stav.

Jak v případě programu Výstavba či Nájemní domy i Podpora bydlení se jedná o vládní projekty, aktivní v roce 2019, které poslanec Michálek může považovat za nedostačující, nicméně je nelze toliko označit za ignorování problému dostupného bydlení.

Největší demonstrace od roku 1989 byla svolána dne 23. června na Letenské pláni s odhadovaným počtem více než 250 tisíc demonstrantů. Konala se z důvodů, které v různé míře souvisely s osobou premiéra Andreje Babiše.

Dle facebookových stránek organizátorů akce - Milion chvilek pro demokracii, byla akce organizována primárně jako protest a nesouhlas s osobou Andreje Babiše. Požadovala naplnění pěti hlavních požadavků:

Zdroj: oficiální událost akce na FB

Je otázka, nakolik je platné tvrzení, že se letenská demonstrace konala kvůli justici. Podle slov organizátorů šlo totiž především o vyjádření nesouhlasu se zneužíváním moci Andrejem Babišem a o oslavu probuzení demokratické občanské společnosti. I první demonstrace z dubna 2018 byla zaměřena čistě proti osobě premiéra.

Rostoucí význam a počty účastníků konaných demonstrací však byly důsledkem odchodu ministra Jana Kněžínka, obžaloby premiéra a nástupu ministryně Marie Benešové. Od dubna 2019 uváděli organizátoři jako hlavní důvody svolávání demonstrací tyto požadavky: odchod ministryně Benešové, otázku nezávislé justice, neodvolatelnost státních zástupců, vyjádření premiéra k věci ministra spravedlnosti a v posledním případě i Babišův odchod.

Seznam demonstrací s počty osob (dle organizátorů):

29. dubna 2019: 15 tisíc, Staroměstské náměstí (+ regiony)

6. května 2019: 25 tisíc, Staroměstské náměstí

13. května 2019: 30 tisíc, Staroměstské náměstí ( + regiony)

21. května 2019: 60 až 70 tisíc, Václavské náměstí

4. června 2019: 120 tisíc, Václavské náměstí

23. června 2019: 250–260 tisíc, Letenská pláň

Co se týče srovnání s jinými demonstracemi, které proběhly mezi roky 1989–2019, blíží se aktuálním počtům demonstrace organizovaná ČMKOS v roce 2012. Zúčastnilo se jí odhadem 60–120 tisíc osob. Další v pořadí je demonstrace konaná v roce 1997 s 90 tisíci účastníky, jak ukazují ve svém článku Lidové noviny.

V roce 1989 v rámci Sametové revoluce pak demonstrovalo v Praze až 800 tisíc lidí.

Prvním z programů je Výstavba pro obce, tento program je však zřízen na základě nařízení vlády (.pdf) ze dne 15. dubna 2019, striktně vzato to tedy není program MMR. Program má pomoci obcím zlepšit problematickou situaci s dostupností bydlení a nahrazuje původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Vládou byl program schválen 15. dubna 2019 a měla by na něj být v letošním roce vydána jedna miliarda korun. Konkrétně je 640 milionů korun určeno pro sociální byty a 350 milionů korun na zvýhodněné úvěry. Částky mají být v dalších letech navyšovány (dvě miliardy na dotace a jedna miliarda na výhodné úvěry). Program Výstavba je na základě nařízení vlády (.pdf) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k tomu mohou využít dotace anebo zvýhodněný úvěr.

Program Výstavba ovšem naráží na kritiku. Dle kritiků toto řešení celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů. Kritici projektu dále poukazují na nutnost uvolnění byrokracie – jen to vidí jako reálné řešení, které umožní, aby se mohly rychle a efektivně stavět nové byty.

Dalším dotačním programem, zřízeným zmíněným ministerstvem, je program Podpora bydlení ve strategických oblastech se strategickou průmyslovou zónou (SPZ), resp. jeho podprogram Výstavba bytů v oblastech s SPZ. Cílem podprogramu je podpořit rozvoj nájemního bydlení v území dotčeném působením velkého investora s rychle rostoucí nabídkou pracovních příležitostí. Zvýšení počtu nájemních bytů určených pro trvalé bydlení má přispět ke zlepšení životních podmínek v obcích, které se bez potřebné infrastruktury potýkají s nadměrným přílivem pracovní síly.

Druhým z programů MMR je Podpora bydlení. Ten ve svých třech podprogramech podporuje přípravu pozemků na výstavbu rodinných či bytových domů, výstavbu sociálních bytů pro osoby ve špatné sociální situaci, ať již z důvodu věku či nemoci, i zřizování bezbariérových bytů.

Věcný záměr (.doc) stavebního zákona je skutečně v průběhu legislativního procesu. Připomínkové řízení k věcnému záměru skončilo již 27. února 2019. Připomínky byly následně Ministerstvem pro místní rozvoj, které je předkladatelem návrhu, zpracovány (.doc). Vláda pak projednala a schválila (.pdf) věcný záměr na své schůzi dne 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nyní zpracovávat paragrafované znění.

Podle věcného návrhu se např. tři dosud oddělená řízení mají sloučit do jednoho. Dále má také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si měl obstaral sám místo investora. Pokud by se Nejvyšší stavební úřad do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky se stavbou souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice, a to kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítají, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat Legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Vláda Bohuslava Sobotky zahájila své fungování dne 29. ledna 2014, tedy přibližně před pěti a půl lety. 6. prosince 2017 byl předsedou vlády jmenován Andrej Babiš, po nezískání důvěry Poslanecké sněmovny od 24. ledna v demisi. 6. června 2018 byl Andrej Babiš znovu jmenován do funkce premiéra a pověřen sestavením další vlády.

V průběhu těchto 3 vlád se v poslancem Michálkem jmenovaných resortech střídali ministři následovně:

Ministr(yně) financí:
Andrej Babiš: 29. ledna 2014 - 24. května 2017, nominován ANO
Ivan Pilný: 24. května 2017 - 13. prosince 2017, nominován ANO
Alena Schillerová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO


Ministr(yně) spravedlnosti:
Helena Válková: 29. ledna 2014 - 1. března 2015, nominována ANO
Robert Pelikán: 12. března 2015 - 27. června 2018, nominován ANO
Taťána Malá: 27. června 2018 - 10. července 2018, nominována ANO
Jan Kněžínek: 10. července 2018 - 30. dubna 2019, nominován ANO
Marie Benešová: 30. dubna 2019 - dosud, nominována ANO

Ministryně pro místní rozvoj:
Věra Jourová: 29. ledna 2014 - 3. října 2014, nominována ANO
Karla Šlechtová: 8. října 2014 - 13. prosince 2017, nominována ANO
Klára Dostálová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO

Ministr životního prostředí
Richard Brabec: 29. ledna 2014 - dosud, nominován ANO

Hnutí ANO mělo za dobu svého působení v Parlamentu a vládách ČR celkem pět ministrů spravedlnosti.

Ve vládě Bohuslava Sobotky byla ministryní spravedlnosti Helena Válková, kterou poté nahradil Robert Pelikán.

V první vládě Andreje Babiše, vzniklé v roce 2017 a vládnoucí v demisi, pokračoval jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

V současné koaliční vládě hnutí ANO a ČSSD byla nejprve ministryní spravedlnosti jmenována v červnu 2018 Taťána Malá. Již v červenci 2018 ji na postu nahradil Jan Kněžínek. Aktuálně je ministryní spravedlnosti Marie Benešová, která byla jmenována 30. dubna 2019.

Dle údajů exekutorské komory byla v roce 2018 vedena exekuce vůči 821 337 osobám (.pdf, s. 1).

Podíl a počet osob, kteří se z tohoto počtu uchýlili do oblasti šedé ekonomiky, tedy že oficiálně vykazují žádný nebo minimální příjem a skutečné prostředky získávají prací na černo, se bohužel v oficiálních statistikách nepodařilo dohledat.

V roce 2018 provedla agentura Median výzkum na téma Exekuce v ČR, s přihlédnutím k chudší polovině společnosti. Problematiku odchodu občanů mimo legální práci vysvětluje takto:

„Při současném nastavení exekučních srážek totiž při růstu příjmů z 12 tisíc na 21 tisíc Kč dochází jen k mírnému zvyšování nezabavené částky a z příjmů nad 21 tisíc Kč je zabaveno vše. Pracující však navíc ztrácí nárok na některé sociální dávky, vypočítávané dle příjmů před exekucemi. Takže reálně dochází se zvyšováním přiznaných hrubých příjmů často i ke snižování částky, která člověku zůstane. To vytváří velkou motivaci odejít z oficiální práce či snížit výdělky v ní na minimum a přivydělávat si načerno. Dopady této demotivace ukazuje i náš výzkum, který se zabývá odchody z legální práce.“ (str. 8)

Neoficiální odhady pracují s velmi hrubým údajem 200 tisíc lidí za posledních 5 let, kteří jsou v exekuci a zároveň využívají k zajištění prostředků na živobytí oblast šedé ekonomiky. Podle oficiálně nezveřejněné studie z roku 2014 dle deníku Echo se celkové počty osob pracujících v oblasti šedé či černé ekonomiky pohybují okolo milionu a počty pracovních pozic v šedé či černé ekonomice dosahují až 670 tisíc. Kolik z těchto lidí je v exekuci, však není jasné. Podle šéfa Asociace pracovních agentur Radovana Burkoviče pak „na černo“ pracuje nejméně 250 tisíc lidí, kolik z nich je v exekuci opět není známo, je to však jedna z hlavních motivací.

Pro kontext je dobré připomenout, že celá oblast exekucí má být dle slibů vlády řešena v novém insolvenčním zákoně, stejně jako dalšími kroky v plánované úpravě exekučního řádu. Nejaktuálněji vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června tohoto roku tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky, s čímž ale nesouhlasí část odborné veřejnosti. Navíc přímo postavení lidí v exekuci závislých na šedé ekonomice vládní návrhy neřeší a nadále zůstávají problémem. Více k této problematice včetně vládních slibů lze nalézt v analýze Demagog.cz.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala pozdější návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019.

Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona ze 3. června bylo zařazeno na program (sp.zn. 251/17) jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019. Vláda na něm návrh schválila, došlo tedy k jistému posunu kupředu. Vzhledem k tomu, že tento bod byl na program zařazen 27. června, tedy v den výroku Jakuba Michálka, nelze jeho výrok hodnotit jako nepravdivý.

Tvrzení Jakuba Michálka o tom, že je potřeba problém 800 000 lidí v exekucích řešit novelou exekučního řádu z podstaty nehodnotíme, jelikož se jedná o Michálkův politický postoj, nikoliv o faktický výrok. Nicméně pro lepší orientaci ve výroku je vhodné problematiku příslušnosti exekutorů stručně přiblížit.

Krajská příslušnost (teritorialita) exekutorů znamená, že exekutor může provádět úkony v exekučním řízení pouze v oblasti územní působnosti jednoho krajského (exekučního) soudu, respektive příslušného krajského soudu dle sídla exekutora. Tím by se zamezilo současné situaci, kdy si exekutora vybírá věřitel. Dochází tak k případům, kdy exekutor provádí úkony vůči dlužníkovi na druhém konci republiky.

Přestože nejnovější návrh novely exekučního řádu vytvořený Ministerstvem spravedlnosti teritorialitu exekutorů neobsahuje, premiér Babiš 9. června prohlásil, že o principu teritoriality jedná mimo jiné s prezidentem Exekutorské komory. Dále premiér uvedl: „Sněhulák (princip koncentrace více exekucí na jednoho dlužníka u jednoho exekutora - pozn. Demagog.cz) a teritorialita jsou dva principy, které jsou v jádru správné, musíme z nich ale vytáhnout to nejlepší, správně je propojit a udělat takový zákon, který zabrání vykořisťování dlužníků a zároveň ochrání věřitele. Ministerstvo spravedlnosti na něm maká“. Zdá se tedy, že byť Ministerstvo spravedlnosti předložilo jeden návrh na začátku června, necelý týden poté již pracovalo na jeho další verzi.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová však později na dotaz ohledně chybějící teritoriality exekutorů uvedla (audio, 12:28), že se domnívá, že lepší cestou je předložený návrh, který teritorialitu neobsahuje (a obsahuje princip koncentrace).

Hnutí ANO působilo nejdříve ve vládě Bohuslava Sobotky, která vzešla z voleb do Poslanecké sněmovny roku 2013. Fungovala od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017. Koaliční vládu tvořily strany ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO. Post premiéra zastával Bohuslav Sobotka z ČSSD a prvním místopředsedou vlády byl Andrej Babiš z hnutí ANO.

Sociální demokraté měli na základě koaliční smlouvy (.pdf, str. 35) ve vládě 8 zástupců: premiéra Sobotku, ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, ministra průmyslu a obchodu, ministra práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví, ministra školství, mládeže a tělovýchovy a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Hnutí ANO mělo ve vládě 6 zástupců: ministra financí, ministra obrany, ministra spravedlnosti, ministra dopravy, ministra životního prostředí a ministra pro místní rozvoj (.pdf, str. 35).

Lidovci měli ve vládě 3 zástupce: ministra zemědělství, ministra kultury a místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace (.pdf, str. 35).

V Sobotkově vládě tedy hnutí ANO netvořilo většinu a nezastávalo post premiéra.

Minulou vládou, ve smyslu bezprostředně předcházející té současné, byla první vláda Andreje Babiše. Jednalo se o menšinovou vládu hnutí ANO, která vznikla po volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017. Tato vláda byla jmenována 13. prosince 2017. V lednu 2018 vláda nezískala důvěru PS a od 24. 1. 2018 vládla v demisi.

V této menšinové jednobarevné vládě byl premiérem předseda hnutí ANO Andrej Babiš a ministry byli pouze zástupci hnutí ANO. V červnu 2018 byl Andrej Babiš podruhé jmenován premiérem a sestavil stávající koaliční vládu s ČSSD.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož z kontextu rozhovoru je zřejmé, že poslanec Volný minulou vládou myslí vládu Bohuslava Sobotky, nikoliv vládu bezprostředně předcházející. Tou byla první vláda Andreje Babiše, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny.

Hnutí ANO mělo ve vládě Bohuslava Sobotky vicepremiéra Andreje Babiše, který zastával také funkci ministra financí. Funkční období této vlády trvalo od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017.

V květnu 2017 nahradil Babiše na pozici vicepremiéra Richard Brabec poté, co byl Babiš 24. 5. 2017 odvolán z funkce ministra financí a prvního místopředsedy vlády.

Skupina poslanců předložila v lednu 2018 Poslanecké sněmově návrh novely zákona č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. V červenci 2018 byl návrh zákona schválen senátem. Schválený zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů v srpnu 2018 pod číslem 169/2018 Sb.  

Podle Ministerstva dopravy by novela tohoto zákona měla motivovat vlastníky pozemků k rychlejšímu jednání s investorem stavby a zjednodušit tak výkup pozemků. Majitelé zemědělské a lesní půdy budou moci při rychlém jednání získat až osminásobek (ve zcela výjimečných případech pak až šestnáctinásobek) ceny stanovené znalcem. Tyto bonusy by měly usnadnit jednání s vlastníky pozemků a snížit počet případů přecházejících do vyvlastňovacího řízení. 

Zákon č. 169/2018 Sb. je rozšířen o přílohu, která obsahuje seznam staveb, které má daný zákon zrychlit. Jedná se o: 17 dálnic (D0 (Pražský okruh), D1, D2, D3, D4, D5, D6, D7, D8, D10, D11, D35, D43, D48, D49, D52, D55) 5 silnic první třídy (I/12, I/33, I/35, I/42, I/49) 21 železničních tratí, z toho 3 vysokorychlostní tratě, dráhy speciální, 2 vodní stavby (Plavební stupeň Děčín, Plavební stupeň Přelouč) a 2 stavby pro leteckou dopravu (paralelní dráha ke vzletům a přistávání letadel na letišti Václava Havla Praha, nové oplocení letiště Václava Havla Praha). Celkem se jedná o 47 konkrétních liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro), nikoliv 30 jak tvrdí poslanec Volný. Dále se pak v důvodové zprávě k navrhované novele zákona uvádí (.pdf, str. 1) : „Obecným cílem navrhované právní úpravy je zefektivnění procesu povolovacího řízení k nejvýznamnějším stavbám dopravní infrastruktury se současným zachováním adekvátní možnosti obhájit své zájmy všem dotčeným subjektům.“

Urychlení dopravní výstavby spočívá v tom, že má být možné použít tzv. mezitímní rozhodnutí, díky kterému půjde stavět ještě před vypořádáním se s výkupem pozemků. Podle tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka tak odpadne možnost odvolání proti vyvlastnění, které o měsíce až roky zdržuje výstavbu. V tiskové zprávě Ministerstva dopravy Ťok uvedl, že „je neúnosná zejména délka přípravy staveb, která dosahuje až neuvěřitelných 13 let. Novela zákona zrychlí přípravu o několik let.“ S bližším časovým určením, jak se zrychlí výstavba liniových staveb, se neoperuje.

Důvodová zpráva označuje (.pdf, str. 1) všechny stavby, které jsou předmětem nové právní úpravy jako nejvýznamnější stavby dopravní infrastruktury. Konkrétně se tedy jedná až o 47 liniových staveb a obecně speciální dráhy (např. metro). Z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Podle mapové aplikace Ředitelství silnic a dálnic ČR je délka dálnic a silnic první třídy, které se v současné době realizují, 242, 7 kilometrů.

Na základě informací Ředitelství silnic a dálnic ČR probíhá výstavba 21 úseků dálnic a 17 úseků silnic první třídy. Celkem je v realizaci 38 dopravních staveb, nejvíce (celkem 7) v Moravskoslezském kraji, nejméně (celkem 1) ve Zlínském, Libereckém a Karlovarském kraji. Nejdelší úsek, který měří 15,2 kilometrů, se nachází na dálnici D11 mezi Hradcem Králové a Smiřicemi.  

V pěti případech se jedná o modernizaci stávajících liniových staveb (úsek 2 dálnice D1 mezi Mirošovicemi a Hvězdonicemi, úsek 12 dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem, úsek 19 dálnice D1 mezi Velkým Meziříčím západ a Velkým Meziříčím východ, úsek 7 dálnice D1 mezi Souticemi a Loktem a úsek 16 dálnice D1 mezi Velkým Beranovem a Měřínem). V ostatních případech se jedná o zcela nové liniové stavby, nikoli o opravy stávajících dálnic a silnic první třídy.

Pan Volný měl spojením „zadluženost našeho státu ve vztahu k EU" patrně na mysli poměr českého státního dluhu k HDP ve srovnání s ostatními členskými státy EU. Česká republika si v žebříčku nejnižšího procentuálního zadlužení k výkonu ekonomiky stojí čtvrtá se zadlužením 32,7 %. První bylo za rok 2018 Estonsko s 8,4 % zadlužením.

(Státní dluhy k HDP členských států vzestupně pro rok 2018.)

Český státní dluh v poměru k HDP již opakovaně klesá pátý rok v řadě (viz .pdf str. 21, data ČSÚ i data Eurostatu).

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ve svém pravidelném šetření zkoumá mimo jiné také míru naléhavosti řešení různých oblastí veřejného života z pohledu obyvatel ČR.

Podle aktuálního šetření z března 2019 (.pdf) hodnotili dotázaní jako nejnaléhavější problém korupci. 59 % z nich považuje její řešení za velmi naléhavé a dalších 31 % za docela naléhavé (.pdf, str. 1).

Na druhém místě se umístila hospodářská kriminalita, jejíž řešení označilo v průzkumu CVVM za velmi naléhavé 56 % dotázaných a dalších 32 % za docela naléhavé (.pdf, str. 1).

Na třetím místě se podle CVVM umístilo přistěhovalectví (48 %). Nejméně naléhavou je hodnocena oblast kultury (10 %) (.pdf, str. 1).

Je tedy pravda, že podle výzkumu veřejného mínění hodnotí korupci a hospodářskou kriminalitu jako naléhavé problémy 90 % obyvatel ČR.

Ochrana oznamovatelů se stala evergreenem programových prohlášení posledních tří českých vlád – Sobotkovy vlády (.pdf, str. 46), I. a II. vlády Andreje Babiše. Výsledky Sobotkovy vlády a druhé vlády Andreje Babiše jsme rozebírali i na Demagog.cz.

Co se týče tzv. whistleblowingu, vláda Andreje Babiše na premiérovu práci z předešlého volebního období nenavázala a žádný z dříve předložených a následně ukončených návrhů nebyl znovu otevřen.

Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem kritiky přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU. V dubnu 2019 došlo k schválení směrnice Parlamentem EU. V květnu 2019 pak Rada EU vrátila (.pdf) směrnici Evropskému parlamentu k opravám tak, aby se nemuselo konat druhé čtení. Od této chvíle se legislativní proces nijak neposunul.

V současné době dle slov ministryně Marie Benešové na půdě Poslanecké sněmovny dne 26. června 2019 se na novém zákoně pracuje, bez uvedení podrobností:

„Pokud jde ještě o další zákony, které jsem nezmínila, tak samozřejmě tam pracujeme také na návrhu zákona o lobbování, návrhu zákona o ochraně oznamovatelů a máme připraven zákon o soudech a soudcích, kde bude podobná situace jako se státními zástupci. I tam bych chtěla mít výběrové komise a i tam to chceme namíchat tak, aby to bylo transparentní a opět to byl ten zárodek budoucí justiční rady.“

Vládním návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, bylo upraveno daňové přiznání k DPH a kontrolní hlášení DPH. Nová úprava úspěšně vešla v účinnost 1. dubna 2019.

Zákon o elektronické evidenci tržeb má vcházet postupně v účinnost pro určité skupiny podnikatelů, a to ve 4 fázích. V první fázi vešla od 1. prosince 2016 v účinnost povinnost evidovat tržby elektronicky pro provozovatele ubytovacích a stravovacích služeb. V druhé fázi, zahájené od 1. března 2017, se připojily maloobchody a velkoobchody.

Třetí a čtvrtá fáze EET, které měly začít 1. března a 1. června 2018, byly zrušeny nálezem Ústavního soudu z prosince 2017. Zákon jako takový byl Ústavním soudem ponechán v platnosti jakožto legitimní nástroj výběru daní, ale zavedení třetí a čtvrté fáze EET bylo zrušeno, protože „bylo přijato bez všestranného zvážení všech možných dopadů na zbývající část povinných subjektů (...) Ústavní soud respektuje skutečnost, že zákonodárce nemůže dohlédnout všude a předvídat vše, nicméně musí při zavádění jakékoliv plošné regulace zvážit předem její dopady z hlediska povinných osob, času a způsobu (kdo, kdy a jak). Rčení, že při kácení lesa létají třísky, pro regulační opatření v právním státě nemá místo.“

Nedostatky týkající se nezvážených možných dopadů regulace se vláda pokouší napravit v novém návrhu novely zákona o EET. Ten úspěšně prošel třetím čtením 7. června 2019, senátu byl k projednání doručen až 1. července 2019. Legislativní proces, který by zavedl třetí a čtvrtou vlnu EET, tedy není ani zdaleka u konce.

Ministryně financí Alena Schillerová předpokládá, že se návrh zákona do Sněmovny vrátí, protože se jej Senát pokusí zablokovat. S tím spojuje i pozdější možnou účinnost nové třetí a čtvrté vlny: „Nepočítám s tím, že by účinnost nastala od 1. ledna 2020, to nebudeme stíhat, protože legislativní lhůta je sedmiměsíční. Myslím, že to budou jarní měsíce roku 2020.“

K červnu 2019 však nelze tvrdit, že je třetí a čtvrtá fáze EET dotažená, tj. účinná či minimálně právně platná. Vládní návrh totiž nebyl v době konání rozhovoru ani doručen Senátu, nehledě na potenciální roli Ústavního soudu či budoucí vývoj vládní koalice.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti tak vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019. Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019 a vláda na něm návrh schválila.

Po celou dobu však ministerstvo spravedlnosti pracuje na novele, nikoliv na zcela novém exekučním řádu. Pokud by byla novela schválena Parlamentem, došlo by však k zásadním změnám (.doc), které by se dotkly celkem 64 paragrafů ze současného celkového počtu cca 150 paragrafů exekučního řádu. Jedná se tedy o poměrně komplexní novelu. Jan Volný hovoří o "kompletním zákonu," což je poněkud nejasné označení, nicméně z kontextu rozhovoru (audio, 11:48) vyplývá, že poslanec Volný mluví o rekodifikaci exekučního řádu, tedy o přípravě nového zákona, který by měl kompletně nahradit stávající exekuční řád.

Ministerstvo spravedlnosti na rekodifikaci exekučního řádu nepracuje a v nejbližší době ani pracovat neplánuje, jak mimo jiné vyplývá z plánu legislativních prací vlády. Ani rekodifikační skupina pro přípravu nového civilního procesního kodexu vedená Petrem Lavickým neplánuje zahrnout materii exekučního řádu do nového procesního kodexu.

Co se týče dílčích úprav (novel) exekučního řádu, o kterých mluví Jan Volný, kromě výše uvedené novely připravované ministerstvem spravedlnosti došlo v tomto volebním období Poslanecké sněmovny pouze ke dvěma dílčím změnám v exekučním řádu. Dvě vládní novelizace (předloženy první vládou Andreje Babiše) týkající se především insolvenčního zákona a daňového řádu změnily § 31, respektive § 46 exekučního řádu.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo ještě v době, kdy byl ministrem Robert Pelikán, návrh (.doc) novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád, exekuční řád a další související zákony. Legislativní rada vlády projednala pozdější návrh (.doc) na svém zasedání 7. února 2019, přičemž projednání návrhu zákona přerušila za účelem úpravy jeho textu podle jejích připomínek. K přepracování se tak návrh vrátil na Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo novou verzi (.doc) návrhu, která byla zveřejněna 3. června 2019.

Projednání poslední zveřejněné verze návrhu zákona bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019 a vláda na něm návrh schválila. K zařazení na program jednání vlády však došlo teprve v den výroku Jakuba Michálka, tj. 27. června, proto je jeho tvrzení hodnoceno s ohledem na toto datum.

Po celou dobu Ministerstvo spravedlnosti pracuje na novele, nikoliv na novém exekučním řádu (ten není ani zahrnut do plánu legislativních prací vlády). Pokud by byla novela schválena Parlamentem, došlo by k zásadním změnám (.doc), které by se dotkly celkem 64 paragrafů ze současného celkového počtu 151 paragrafů exekučního řádu. Jedná se tedy o poměrně komplexní novelu, formálně ale stále pouze o novelu, a ne o rekodifikaci.

Skupina poslanců (18 za Piráty, 5 za SPD a 3 za ČSSD) rozeslala poslancům novelu (.pdf) exekučního řádu v říjnu 2018. Následně k návrhu zaslala vláda nesouhlasné stanovisko, přičemž poukázala na tyto důvody:

• poslanecká novela by mohla vést k nadměrnému navýšení administrativní zátěže soudů;
• v novele obsažený princip teritoriality může vést ke zvýšeným administrativním nákladům, zejména pro větší věřitele spočívající v nutnosti komunikovat s různými exekutory;
• novela trpí terminologickými nedostatky a nekonzistentností;
• „Ministerstvo spravedlnosti dopracovává a ještě v tomto čtvrtletí (tedy do konce roku 2018, pozn. Demagog.cz) předloží vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.“

Poslanecký návrh novely exekučního řádu byl na plénu Sněmovny projednáván 28. května 2019. Bylo však hlasováno o procedurálním návrhu poslance Feriho na přerušení projednávání bodu do doby, než ministerstvo spravedlnosti předloží vlastní návrh. Pro přerušení projednávání hlasovali poslanci z klubů ANO, ODS, ČSSD, KSČM a TOP 09 a návrh schválili (.pdf).

Pro přijetí návrhu Dominika Feriho bylo potřeba 84 poslaneckých hlasů. Pro návrh hlasovalo 60 poslanců hnutí ANO a 4 poslanci ČSSD (7 se zdrželo). Hlasy koalice by tak pro přerušení projednávání návrhu novely nestačily. Nebylo by jich dost ani v případě, že bychom mezi koaliční hlasy připočítali hlasy poslanců KSČM (která vládu podporuje a bez níž by vláda nezískala důvěru). kteří hlasovali pro návrh. I se 7 poslanci KSČM scházelo rozšířené „koalici“ 13 hlasů pro.

Chybějící hlasy dodaly poslanecké kluby ODS (18 hlasů), TOP 09 (4 hlasy) a dva nezařazení poslanci. Pirátský návrh novely exekučního řádu tak nepřehlasovala pouze koalice, ale koaliční poslanci společně s některými opozičními. Pokud by poslanci TOP 09 a ODS nehlasovali společně s koalicí, návrh na přerušení projednávání by nebyl přijat.

Ministerstvo spravedlnosti dokončilo svůj návrh novely exekučního řádu (po připomínkách legislativní rady vlády) až v červnu 2019. Jeho projednání bylo zařazeno na program jednání vlády, které se uskutečnilo 1. července 2019. Vláda na něm návrh schválila. Tento návrh však zatím nebyl rozeslán poslancům, termín jeho projednání Poslaneckou sněmovnou tak není znám.

Agrofert publikuje výše získaných dotací ve svých výročních zprávách. Za rok 2017 získal (.pdf, str. 58) holding Agrofert z dotací celkem 1,95 miliardy korun, což je více než v předchozích letech. V roce 2016 (.pdf, str. 53) mu bylo z dotací uděleno celkem 1,5 miliardy korun, v roce 2015 (.pdf, str. 53) 1,6 miliardy a v roce 2014 (.pdf, str. 50) 1,6 miliardy korun. Od vstupu Andreje Babiše do politiky tedy Agrofert získal dotace v celkové výši zhruba 7 miliard korun. Z evropských dotací čerpal každoročně zhruba miliardu korun. Agrofert také čerpá nejvíce zemědělských dotací, v roce 2017 až miliardu korun.

Pravidla pro udělování dotací se řídí v první řadě evropskými pravidly. Tato pravidla určují, které oblasti budou z evropských fondů podporovány apod. Jednotlivé státy pak následně zavedou jednotlivé operační programy. V těch jsou konkrétně popsány cíle, kterých chce stát pomocí evropských prostředků dosáhnout a další pravidla pro čerpání dotací. V případě České republiky určuje podobu operačních programů vláda a následně jsou v gesci jednotlivých ministerstev. Koordinaci příprav mezi ministerstvy má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj. Pro programové období 2014–2020 vláda svým usnesením schválila celkem deset takových programů již v roce 2014. Na závěr je však nutné podotknout, že jednotlivé operační programy musí schválit Evropská komise. Je tedy pravda, že konkrétní pravidla pro čerpání dotací přijímá přímo Česká republika, resp. vláda. Je však zavádějící tvrdit, že tato pravidla nastavuje vláda sama, protože s přijatými pravidly musí souhlasit i Evropská unie.

Obdobný postup pak platí i pro tzv. nárokové dotace, kdy jsou konkrétní podmínky jejich udělení stanoveny nařízením vlády č. 50/2015 Sb.

Česká vláda má také možnost ovlivňovat i podobu evropských pravidel. Evropská komise např. navrhuje, aby se v novém rozpočtovém období zastropovaly dotace jednotlivým zemědělcům tak, že jeden subjekt by mohl dostat maximálně 100 tisíc eur, zkoumat by se mělo také propojení zemědělských subjektů. České ministerstvo zemědělství s tím však nesouhlasí a zastropování dotací brání.

Z informací pro rok 2018 dle projektu Media Projekt Unie vydavatelů plyne, že je skupina Mafra nejsilnějším hráčem, který ovládá 28 % trhu tiskovin (včetně magazínů, časopisů apod.). Tato pozice vznikla koupí společnosti Bauer, která byla dokončena v prosinci 2018 poté, co byla schválena antimonopolním úřadem.

Zdroj: Unie vydavatelů (.pdf, str. 37)

Skupina Mafra je součástí holdingu Agrofert. Premiér Andrej Babiš, dle svých slov a informací z holdingu, převedl svoje vlastnictví firmy Agrofert na dva svěřenské fondy v únoru 2017, aby splnil požadavky nového zákona o střetu zájmů. I přes oficiální naplnění zákona stále zaznívají rozporné názory na to, zda se premiér Andrej Babiš vzdal kontroly své firmy i de facto.

Pokud se však zaměříme pouze na trh tištěných deníků (novin), je podíl vydavatelství MAFRA nižší. V roce 2017 byl jeho podíl pouze 24,3 % trhu, v roce 2018 tento podíl klesl na 23,8 %. Nejsilnějším vydavatelstvím je v obou případech Czech News Center, vydávající např. deník Blesk či Sport.

Pokud jde o média, je otázka, zda je možné posuzovat jejich vliv na odchod ministrů. Stejně tak se lze ptát, do jaké míry se může projevovat vliv majitele na témata a zaměření jejich článků. Vliv médií na svůj odchod v době obou Babišových vlád či vlády Bohuslava Sobotky otevřeně přiznaly pouze bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Obě ministryně za hnutí ANO obvinily ze svého odchodu Lidové noviny spadající pod vydavatelství Mafra.

V současné vládě zatím od července 2018 proběhlo šest výměn ministrů, přičemž žádný z nich svoje odvolání nespojoval přímo s mediálním tlakem. U ministrů Taťány Malé (ANO) a Petra Krčála (ČSSD) měly být důvodem jejich problémy s diplomovými pracemi, u navrhovaného ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) nedošlo k jeho jmenování prezidentem, ministr dopravy Dan Ťok (ANO) skončil na vlastní žádost, ministryně průmyslu Marta Nováková (ANO) byla vyměněna premiérem a vedením hnutí ANO. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (ANO) jako jediný přiznal, že ho v odchodu utvrdil i mediální tlak vůči jeho osobě, ale jen ve smyslu spekulací o jeho odvolání.

Předesíláme, že nehodnotíme, jak se vlastnictví mediálního domu MAFRA může projevovat na novinových titulcích. Za faktický obsah výroku považujeme Michálkův poukaz na odůvodnění ministerských rezignací.

V době obou Babišových vlád či vlády Bohuslava Sobotky otevřeně přiznaly vliv médií na svůj odchod bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Obě ministryně za hnutí ANO obvinily ze svého odchodu Lidové noviny spadající pod vydavatelství Mafra.

V současné vládě zatím od července 2018 proběhlo šest výměn ministrů, přičemž žádný z nich svoje odvolání nespojoval přímo s mediálním tlakem. U ministrů Taťány Malé (ANO) a Petra Krčala (ČSSD) měly být důvodem jejich problémy s diplomovými pracemi, u navrhovaného ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) nedošlo k jeho jmenování prezidentem, ministr dopravy Dan Ťok (ANO) skončil na vlastní žádost, ministryně průmyslu Marta Nováková (ANO) byla vyměněna premiérem a vedením hnutí ANO. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (ANO) jako jediný přiznal, že ho v odchodu utvrdil i mediální tlak vůči jeho osobě, ale jen ve smyslu spekulací o jeho odvolání.

Piráti při změně na ministerstvu spravedlnosti upozorňovali na časté střídání osob v čele tohoto resortu a také na možnost, že byl exministr Kněžínek donucen k odchodu z vlády. Zároveň kritizovali výběr nové ministryně. Marii Benešové vytýkali např. její spojení s neprůhlednými finančními toky v rámci ROP Severozápad. Upozorňovali také na spojitost mezi změnou v čele resortu a rozhodováním o žalobě na premiéra Andreje Babiše.

Jakub Michálek pro Českou televizi (cca od 13:30) zmínil obavy, že návrh na osobu, která by měla obsadit ministerstvo spravedlnosti, pochází od prezidenta Zemana. Tuto možnost dává do souvislosti s možným prezidentovým ovlivňováním justice v případu soudců Baxy a Šimíčka.

Bývalý ministr Kněžínek ale odmítá, že byl k odchodu z resortu donucen. Tvrdí, že byl již nějakou dobu rozhodnutý skončit. Jeho rozhodnutí prý uspíšily spekulace o jeho odchodu v médiích. Kromě toho údajně využil situace, kdy probíhaly změny i na jiných resortech.

Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004, v Evropské unii je Česká republika tedy 15 let. Na stránkách Evropské komise je uvedeno, že dotace spravují přímo členské státy Evropské unie. Na svých stránkách Evropská komise pak zveřejňuje legislativu týkající se strukturálních a investičních fondů pro období 2014–2020, např. Pokyny pro členské státy k integrovanému udržitelnému rozvoji měst, Pokyny ke společným akčním plánům, Pokyny k zadávání veřejných zakázek určené aplikujícím odborníkům a Pokyny ke komunitně vedenému místnímu rozvoji určené místním aktérům.

Co se týče základních pravidel pro udělování dotací, ty se v první řadě skutečně řídí evropskými normami. Normy upravují pravidla pro jednotlivé evropské fondy, např. které oblasti budou z fondů podporovány. Evropská unie ale především přijímá nařízení, která stanovují pravidla pro jednotlivé evropské fondy, přičemž tato nařízení jsou schvalována nově pro každé programové období. Např. programové období 2014–2020 se tedy řídilo jinými nařízeními než programové období 2007–2013 apod.

Česká vláda má samozřejmě možnost ovlivňovat i podobu evropských pravidel. Evropská komise např. navrhuje, aby byly v novém rozpočtovém období zastropovány dotace jednotlivým zemědělcům tak, že jeden subjekt by mohl dostat maximálně 100 tisíc eur, zkoumat by se mělo i propojení zemědělských subjektů. České ministerstvo zemědělství s tím však nesouhlasí a zastropování dotací brání.

Jednotlivé státy následně zavádí jednotlivé operační programy. V těch jsou konkrétně popsány cíle, kterých chce stát pomocí evropských prostředků dosáhnout a další pravidla pro čerpání dotací. V případě České republiky určuje podobu operačních programů vláda a následně jsou v gesci jednotlivých ministerstev. Koordinaci příprav mezi ministerstvy má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj. Pro programové období 2014–2020 vláda svým usnesením schválila celkem deset takových programů již v roce 2014. Na závěr je však nutné podotknout, že jednotlivé operační programy musí schválit Evropská komise.

Poslanec Volný se tedy mýlí jak v případě tvrzení o délce našeho členství v EU, tak v tvrzení o neměnnosti pravidel pro udělování evropských dotací. Není pravda ani to, že Česko žádná pravidla pro rozdělení evropských dotací nepřijímá.

Výroční zpráva (.pdf, str. 58) Agrofertu za rok 2017 (poslední dostupná) ukazuje, že Agrofert přijal v roce 2017 dotace (dotace na zemědělskou činnost a jiné dotace) o celkové hodnotě 1 954 489 000 Kč (cca 2 miliardy Kč). Není však pravdou, že by částka 2 miliardy Kč odpovídala hodnotě nárokových dotací obdržených Agrofertem v roce 2017.

Na základě údajů o dotacích obdržených Agrofertem uvedených ve výroční zprávě (str. 58) zahrnují celkové dotace o hodnotě 2 miliardy Kč jak dotace provozní, tak i investiční. Přestože je převážná část provozních dotací navázána na zemědělskou výrobu, jejich celková hodnota byla v roce 2017 „pouze“ 1 347 444 000 Kč. Provozní dotace navíc zahrnují i jiné dotace než nárokové, např. dotace na provoz zdrojů obnovitelné energie.

Zákon o střetu zájmů (§ 4) zakazuje veřejným funkcionářům podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Z tohoto důvodu byl Andrej Babiš nucen vystoupit ze své bývalé společnosti Agrofert.

Andrej Babiš podle tiskové zprávy na začátku února 2017 vložil všechny akcie společností Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů: AB private trust I, jehož svěřenským správcem je podle částečného výpisu svěřenského fondu Zbyněk Průša, a AB private trust II, jehož svěřenským správcem je podle stejného zdroje Alexej Bílek. 

Na fond AB private trust I dohlíží tříčlenná rada protektorů složená z Alexeje Bílka, Václava Knotka a Moniky Babišové. Na fond AB private trust II dohlíží obdobná rada ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová. Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Zbyněk Průša od roku 1999 zastával post předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti DEZA, která spadá pod Agrofert. V roce 2014 Průša nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Alexej Bílek je právník, se kterým se Babiš podle serveru Hlidacipes.org přátelí od roku 1994. Právník Václav Knotek podle stejného zdroje působil v šestnácti Babišových firmách. Je jedním ze tří členů správní rady Babišovy Nadace Agrofert, kde kromě Knotka zasedá už pouze Babiš s manželkou Monikou. O Babišově úzké vazbě na Knotka svědčí například i skutečnost, že mu udělil svoji plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Tyto skutečnosti vyvolávají různé pochybnosti a úvahy o možném střetu zájmů z důvodu nepřímé propojenosti Andreje Babiše s jeho bývalými firmami. Z právního hlediska se však nedá říci, že by Andrej Babiš firmy přímo vlastnil.

Do koncernu Agrofert v současné době patří na 250 subjektů. Agrofert na svých stránkách uvádí pouze 81 z nich, z čehož označuje 30 jako zemědělských, přičemž některé z Agrofertem uvedených subjektů nemají sídlo v České republice. Dá se tedy říci, že holding Agrofert disponuje desítkami firem orientovaných na zemědělství. Z důvodu široké definice zemědělského subjektu však není možné přímo určit, které další subjekty (nezařazené na stránkách Agrofertu) patří do skupiny subjektů zemědělských. Nelze tedy ani potvrdit, že jich v portfoliu Agrofertu existuje okolo stovky.

Na druhou stranu je zřejmé, že mnohé z těchto subjektů dotace z Evropské unie pravdu dostávají. Od roku 2012 obdržel Agrofert od Státního zemědělského intervenční fondu (SZFI) celkem 6,52 miliardy korun. V poslední době se týkají například SPV Pelhřimov (36 900 000 Kč), SADY CZ, s. r. o. (500 000 Kč) nebo SCHROM FARMS spol. s r.o. (800 000 Kč).

Výroční zpráva (.pdf str. 58) Agrofertu za rok 2017 ukazuje, že přímé dotace (kde dotace na zemědělskou výrobu tvoří majoritní podíl) jsou největší položkou z Evropských peněz přijatých Agrofertem. Převážná část z těchto přímých plateb na podporu zemědělců (nárokové dotace) je „jednotná platba na plochu zemědělské půdy“. Tento typ podpory má za cíl zajistit zemědělcům stabilní zdroj příjmů. Mezi příjemce této platby patří zemědělci z celé České republiky. Za Agrofert je to například 1. Hradecká zemědělská a.s.. Ze společností nevlastněných holdingem Agrofert patří mezi příjemce 1.zemědělská a.s. Chorušice akciová spol nebo A G Á T A, spol. s r.o..

Seznam společností vlastněných Andrejem Babišem sestavil např. web Hlídací Pes, a to v listopadu 2016. Obsahuje 194 společností na území Česka. Tento seznam jsme porovnali se seznamem příjemců dotací, který sestavuje SZFI. Z těchto cca 200 společností jich nárokové dotace dostává pouze 57.

Petr Krčál byl ministrem práce a sociálních věcí, nominovaným za ČSSD, ve druhém kabinetu Andreje Babiše. Funkci zastával od 27. června 2018, kdy byl tento kabinet jmenován, do 18. července 2018, kdy prezident Zeman přijal jeho demisi. Svou rezignaci oznámil krátce po jmenování, 17. července 2018. Důvodem bylo podezření z plagiátorství spojené s jeho bakalářskou prací z roku 2007, kterou obhájil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Pro rezignaci se rozhodl s ohledem na svůj zdravotní stav, rodinu a komplikace, které by toto podezření mohlo přinést vládě. ČSSD posléze navrhla jako nástupkyni Janu Maláčovou, současnou úřadující ministryni práce a sociálních věcí. Do funkce byla jmenována 30. července 2018.

Taťána Malá byla ministryní spravedlnosti, nominovanou za hnutí ANO, ve druhé vládě Andreje Babiše. Tuto funkci zastávala od 27. června 2018, kdy byl tento kabinet jmenován, do 10. července 2018, kdy prezident Zeman přijal její demisi. Svou rezignaci oznámila 9. července 2018. Stejně jako Petr Krčál čelila podezření z plagiátorství. Týkalo se její diplomové práce, kterou obhájila na Mendelově univerzitě v Brně. Ačkoli podezření vyvrátila, rozhodla se pro rezignaci vzhledem k možným negativním dopadům na hnutí ANO. Jejím nástupcem se stal Jan Kněžínek, který byl nominován z řad hnutí ANO. Kněžínek byl jmenován a pověřen řízením resortu 10. července 2018.

Ministr Kněžínek byl do funkce ministra spravedlnosti jmenován v červenci 2018 po rychlém odstoupení jeho předchůdkyně Taťány Malé. V jeden moment chtěl ministerstvo spravedlnosti dočasně vést i premiér Babiš, který po vlně kritiky od tohoto kroku ustoupil. Nakonec premiér Babiš navrhl právě Jana Kněžínka do funkce ministra spravedlnosti.

Andrej Babiš se po jmenování pana Kněžínka ministrem spravedlnosti v červenci 2018 vyjádřil tak, že nelze (cca od 5:15) odpovědět na to, jak dlouho ministr Kněžínek vytrvá ve své funkci. Dle něj to mělo záležet na tom, jak se bude ministru Kněžínkovi ve funkci dařit. Nevyloučil tedy ani krátké, ani dlouho působení. Kromě výše uvedeného se Andrej Babiš dále vyjádřil, že nikoho jiného do funkce ministra spravedlnosti nehledá. Avšak z důvodu rychlosti rozhodnutí a jmenování ministra Kněžínka s ním bude nadále hovořit o dané situaci.

Ministr Kněžínek na otázky (audio, cca od 0:35) ohledně délky svého působení ve vládě odpovídal tak, že je jmenován jako plnohodnotný člen vlády. Takové otázky dle něj mají směřovat spíše na premiéra vlády. Dále řekl, že dočasnost se může týkat všech členů vlády, jelikož je to spojeno s jejich jednotlivými výkony v rámci ministerstev. Avšak zdůraznil (cca od 0:32), že v úřadu bude pracovat naplno bez ohledu na to, jak dlouho by měl ve své funkci setrvat.

Až v dubnu 2019, tedy v období, kdy ministr Kněžínek oznámil rezignaci, se premiér vyjádřil tak, že ho rozhodnutí Kněžínka nepřekvapilo, jelikož bylo již od začátku dané, že ve funkci bude působit pouze dočasně. I proto dle Andreje Babiše měla zůstat bývalá funkce v Legislativní radě vlády pana Kněžínka neobsazená, aby se do ní mohl po svém skončení na ministerstvu spravedlnosti vrátit.

Odchod Kněžínka z vlády ale například překvapil vicepremiéra a předsedu ČSSD Jana Hamáčka. V rámci opozice se spekulovalo o nuceném konci Kněžínka ve funkci ministra a mimo jiné také o tom, že to může mít spojitost s trestním stíháním Andreje Babiše.

Dan Ťok byl ministrem dopravy během vlády Bohuslava Sobotky i během obou vlád kabinetu Andreje Babiše. Naposledy byl jmenován do funkce 27. června 2018 společně s ostatními členy druhého kabinetu Andreje Babiše. Dan Ťok 8. dubna 2019 oznámil svůj úmysl odstoupit z funkce . Dále také potvrdil, že se nejednalo o odvolání, nýbrž o dobrovolný odchod. Zmínil rovněž, že rezignaci podal již v lednu, nicméně premiér Babiš ji údajně tehdy nepřijal. Jako důvod pro rezignaci uvedl „únavu“ z útoků na jeho osobu. Dan Ťok byl ministrem dopravy až do 30. dubna 2019, kdy prezident Zeman přijal jeho demisi. Ve stejný den pak jmenoval jeho nástupce Vladimíra Kremlíka. Bývalý ministr Ťok také nakonec složil svůj poslanecký mandát.

Jan Volný také uvádí, že se Dan Ťok rozhodl rezignovat v „té době“. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že má na mysli období, kdy policie podala návrh na podání obžaloby premiéra Andreje Babiše v souvislosti s kauzou okolo farmy Čapí hnízdo. Konkrétně tak reaguje na slova moderátorky Veroniky Sedláčkové, která se ptá na spojitost tohoto období s rezignací ministra spravedlnosti Jana Kněžínka. Podle dostupných informací předala policie spis státnímu zástupci společně s návrhem obžaloby premiéra Babiše 17. dubna 2019. 18. dubna 2019 pak Jan Kněžínek rezignoval na funkci ministra spravedlnosti. Všechny události spadají do jednoho měsíce (dubna), respektive se udály v horizontu 14 dní. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jakub Michálek byl po volbách v letech 2014 až 2017 zastupitelem na pražském magistrátu.

Ve volebním období 2014–2018 měli Piráti v pražském zastupitelstvu čtyři křesla (Jakub Michálek, Mikuláš Ferjenčík, Ondřej Profant a Adam Zábranský). Zastupitelstvo ovládala koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL, STAN).

Piráti tedy prosazovali návrhy z opozice. Je pravda, že při hlasování v zastupitelstvu jejich návrhy většinou neprošly. Týkalo se to jak návrhů na zařazení bodů, tak pozměňovacích návrhů či protinávrhů. Větší úspěšnost prokazovali Piráti u návrhů na oddělení hlasování, jak můžeme vidět například při 21. zasedání (.pdf, str. 3-5; str. 7-8).

Problémy s prosazením svých návrhů měli Piráti již zpočátku. Na 4. zasedání zastupitelstva byly zamítnuty (.pdf, str. 3; str. 7-8) jejich návrhy na zařazení bodů na pořad jednání či pozměňovací návrhy. Naopak při 10. zasedání pražského zastupitelstva byl schválen (.pdf, str. 4) návrh na zařazení bodu od zastupitele Zábranského. Bod byl projednán a také přijat jako usnesení K problematice nominací osob do městských společností (.pdf). Při projednávání návrhu usnesení ale již nebyly přijaty další návrhy na změny (.pdf, str. 3-4) v textu ustanovení, které Piráti předložili.

Situace se nezměnila ani ke konci volebního období. Na jednom z posledních zasedání pražského zastupitelstva se Pirátům nepodařilo (.pdf, str. 3-4) dostat na bod jednání ani jeden z jejich návrhů. Nepodařilo se jim prosadit ani vyřazení některých bodů z jednání zastupitelstva.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 postupně opustili zastupitelská místa Michálek, Ferjenčík a Profant. Nahradili je Ondřej Kallasch, Ivan Mikoláš a Viktor Mahrik.

Praha má 65 zastupitelů. Ve volbách (.xlsx) do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2018 zvítězila ODS se 14 mandáty. Piráti, Praha sobě a Spojené síly pro Prahu získali shodně 13 zastupitelů. Zástupci těchto tří stran se dohodli, že primátorem Prahy se stane Zdeněk Hřib z České pirátské strany.

Výroční zpráva (.pdf str. 58) Agrofertu za rok 2017 (poslední dostupná) ukazuje, že Agrofert přijal v roce 2017 dotace na zemědělskou činnost a jiné dotace o celkové hodnotě 1 954 489 000 Kč (cca 2 miliardy Kč). Podle údajů uvedených ve výroční zprávě (str. 58) jsou zde zahrnuty jak dotace provozní, tak dotace investiční. Je tedy pravda, že výroční zpráva obsahuje všechny druhy dotací, včetně dotací nárokových.

Návrh na vyslovení nedůvěry vládě je legitimním nástrojem opozice. Může ho aktivně využít v průběhu funkčního období, jak je stanoveno v čl. 72 Ústavy:

„(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.“

Není pravda, že každá opozice v historii České republiky návrhu na vyslovení nedůvěry vládě využila. V prvním, druhém, ani třetím volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve čtvrtém volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v pátém a šestém volebním období dokonce pětkrát. V sedmém se o tomto hlasovalo jen jednou. V osmém, současném období, se o nedůvěře vládě hlasovalo již dvakrát. Poprvé proběhlo hlasování v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi ohledně cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Podruhé došlo k hlasování na konci června 2019, a to především kvůli uniklému znění auditní zprávy Evropské komise, dle které je Andrej Babiš ve střetu zájmů.

Předmětný výrok tedy hodnotíme jako nepravdu. Ačkoli je vyvolání hlasování o nedůvěře legitimním nástrojem opozice, není pravda, že by jej opozice v každém volebním cyklu vyvolala několikrát.

Poslanecké kluby patří k základním jednotkám sdružování poslanců. Umožňují skupinám poslanců sdružovat se na základě politické příslušnosti či společného zájmu a organizovat tak společný postup. Podmínky pro jejich vznik a fungování jsou popsány v deváté části jednacího řádu (zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

V současné době operuje na půdě Sněmovny 9 poslaneckých klubů, které nesou název devíti politických subjektů zvolených do Sněmovny ve volbách v roce 2017. Tyto kluby sdružují dohromady 195 poslanců. 5 poslanců není zařazeno do žádného klubu (tzv. nezařazení). Nejvíce poslanců sdružuje klub ANO 2011 (celkem 78 poslanců). Dalšími kluby jsou klub Občanské demokratické strany (23 poslanců), klub České pirátské strany (22 poslanců), klub hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (19 poslanců), klub České strany sociálně demokratické (15 poslanců), klub Komunistické strany Čech a Moravy (15 poslanců), klub Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (10 poslanců), klub TOP 09 (7 poslanců) a klub Starostové a nezávislí (6 poslanců).

O služební návštěvě rakouské Vídně ve dnech 24. a 25. června 2019 informoval poslanec Michálek na svém facebookovém účtu statusem a fotografiemi. Cesty se podle všeho účastnil jakožto člen delegace Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny.

Rakouská republika má dvoukomorový parlament. V jeho dolní komoře parlamentu je aktuálně zformováno pět poslaneckých klubů na půdorysu politických stran. Těmi jsou: ÖVP – Rakouská lidová strana (61 poslanců), SPÖ – Sociálně demokratická strana Rakouska (52 posl.), FPÖ – Svobodná strana Rakouska (51 posl.), NEOS – Nové Rakousko a Liberální fórum (10 posl.), JETZT – Nyní (7 posl.). Další 3 členové dolní komory jsou bez poslaneckého klubu.

V horní komoře parlamentu, Spolkové radě, se nacházejí zástupci pouze tří politických formací: ÖVP (22 mandátů), SPÖ (21 mandátů) a FPÖ (15 mandátů). Všechny tyto 3 strany mají zároveň zastoupení i v dolní komoře. 3 členové horní komory jsou nezařazeni.

V rakouském parlamentu tak skutečně nalezneme 5 politických stran.

Marie Benešová kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 na kandidátce ČSSD bez politické příslušnosti. Byla zvolena a v období od 26. 10. 2013 do 26. 10. 2017 patřila v Poslanecké sněmovně pod Poslanecký klub ČSSD. Od roku 2013 byla poradkyní Miloše Zemana pro justici.