Nový vývoj

Výrok Elišky Wagnerové ohledně evropského trendu zužování institutu parlamentní imunity hodnotíme podle dohledaných informací ze zpravodajských článků jako pravdivý, ačkoliv konkrétně oficiální stránky i dokumenty Parlamentu Spojeného království (Parliamentary Privileges: Current Issues (.pdf) a Parliamentary Privilege: Cm 8318 (.pdf)) mluví o připravovaných krocích týkajících se imunity svých členů především v souvislosti s jejich objasňováním, nikoliv zužováním.

Pro lepší pochopení situace je nutné připomenout, jak blíže uvádí například srovnávací studie (.pdf) Parlamentního institutu, že poslanecká imunita se dělí na dva druhy – na garanci „neodpovědnosti“ za svobodu projevu a hlasování na půdě parlamentu (tzv. indemita) a na garanci „nestíhatelnosti“ při provádění některých úkonů v právním řízení. V zemích Evropské Unie je indemita chápána podobně, naopak druhá část imunity je vykládána jednotlivými státy rozličněji.

Co se týče evropského trendu omezení imunity, tak například v roce 2009 italský ústavní soud zrušil zákon o imunitě čtyř nejvyšších představitelů státu (informuje server ceskenoviny.cz) a od září 2012 si poslanci na Slovensku zrušili trestněprávní imunitu (více na serveru aktualne.cz). V první polovině tohoto roku si také čeští poslanci, senátoři a ústavní soudci zrušili doživotní imunitu (blíže na serveru ihned.cz). Dle serveru Euroskop.cz je omezení imunity také aktuálním tématem v Polsku, kde chce premiér zamezit dalšímu zneužívání imunity polskými politiky, a to především při páchání dopravních přestupků.

Již zmiňované Spojené království se otázkou omezení imunity začalo intenzivněji zabývat od roku 2009, kdy byli čtyři členové parlamentu, dle oficiálních dokumentů království, obviněni z finančních podvodů. Oficiální zpráva (.pdf) z června 2013 ohledně imunity britských poslanců navazuje na zprávu z roku 1999, podobně ale jako studie (.pdf) věnována britskému parlamentu z roku 2012, má pouze formu informativní či doporučující s cílem (na straně 2) především objasnit stávající situaci.

Více se tématu porovnávání jednotlivých zemí Evropské unie na základě poskytování poslaneckých imunit zabývaly například Poslanecký institut nebo servery aktualne.cz a ceskenoviny.cz.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených v § 266 trestního řádu, kde je uvedeno následující: "(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná. "

Podle znění Zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. může dle paragrafu 64 odst. 1 návrh na zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení skutečně podat skupina nejméně 17 senátorů či 41 poslanců.

Výrok senátorky Elišky Wagnerové hodnotíme jako pravdivý.

Zákon č. 182/1993 Sb. Zákon o Ústavním soudu v Hlavě druhé, § 64, odst. 3 explicitně říká, že: "Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy".

Zmíněný čl. 95 odst. 2 Ústavy zní následovně: "Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu".

Tento výrok bohužel nedokážeme z dostupných zdrojů ověřit. Ministerstvo zdravotnictví se sice rozhodlo zveřejňovat pravidelně zůstatky na fondech zdravotních pojišťoven, ty ale nevypovídají o hospodaření za dané období.

Ke konci kalendářního čtvrtletí měly jednotlivé pojišťovny tyto zůstatky (.pdf, sloupec 3/2013), ty ale musí být ještě očišťeny o vliv předsunuté platby (.pdf), která byla pojišťovám poskytnuta v lednu. Tato částka má být pojišťovnami vrácena ve dvou splátkách v listopadu a prosinci tohoto roku, jedná se tedy o jakousi předplatbu.

Zůstatek na účtech pojišťoven (v tisících Kč) po očištění o tuto předplatbu tedy vypadá následovně:

PojišťovnaZůstatek 3/2013Předsunutá platbaOčištěný zůstatek Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (111) 495,1252,529,880-2,034,755 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR (201) 1,026,907231,998794,909 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (205) 4,060,659397,6853,662,974 Oborová zdravotní poj. zam. bank, poj. a stav. (207) 1,802,970237,7731,565,197 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda (209) 576,30151,501524,800 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (211) 5,155,504416,1074,739,397 Revírní bratrská pokladna, zdrav. pojišťovna (213) 1,963,612135,0561,828,556

Z tabulky je patrné, že přestože většina pojišťoven je v plusu, největší pojišťovna VZP je v mínusu. Znovu však opakujeme, že jde o zůstatek ve fondu, nikoli hospodářský výsledek.

K dispozici je také tabulka s výsledky hospodaření (.pdf) za rok 2012, kde srováním přijmů a výdajů zjistíme, že VZP byla ve ztrátě zhruba 1,5 miliardy, Česká průmysová ZP zhruba půl miliardy a ostatní dokázaly udržet vyrovnané výsledky hospodaření.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, kvůli nepřesnosti Hegerova výroku.

Leoš Heger má zřejmě na mysli předpis č. 117/2006 Sb., který iniciovala v r. 2005 ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a který nabyl platnosti od 1. 4. 2006. Dle vyjádření tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra mělo toto opatření přinést zvýšení příspěvku státu na státní pojištěnce o 12 miliard.

David Rath nastoupil do funkce ministra zdravotnictví od listopadu 2005 a nebyl tedy iniciátorem tohoto návrhu zákona. V Senátu návrh zákona prošel Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, jeho tehdejší člen Tomáš Julínek byl jmenován zpravodajem a návrh zákona byl následně s pozměňovacími návrhy vrácen ke schválení Poslanecké sněmovně.

Dle každoroční zprávy (.pdf; a.j.) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health at a Glance, vydané v roce 2012, dávalo Německo celkově do zdravotnictví v roce 2010 11,6% svého HDP, Česká republika pak 7,5% (viz. str. 123 citovaného materiálu). Na základě této publikace hodnotíme výrok bývalého ministra Hegera jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence výročních zpráv před rokem 2002.

Leoš Heger byl ředitelem fakultní nemocnice v Hradci Králové v letech 1996 - 2009. Podle výročních zpráv od roku 2002, které jsou dostupné na webových stránkách, nemocnice v letech 2002 – 2009 vždy hospodařila s mírným přebytkem v řádech milionů korun (výroční zpráva (.pdf) z let 2002-2004; zpráva (.pdf) z let 2005-2007; zpráva (.pdf) z let 2008-2009)

V minulosti stát několikrát poskytoval peníze na oddlužení nemocnic. Například v roce 2008 byly oddlužované nemocnice v Motole a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Podobně byly v roce 2006 zbaveny dluhů nemocnice Bulovka, Thomayerova a nemocnice u svaté Anny v Brně. V roce 2003 stát rozdělil mezi státní nemocnice na 6 miliard korun. Nemocnicím v Motole a na Bulovce byly poskytovány finanční prostředky na splacení dluhů už koncem 90. let.

Pro posledních 10 let je výrok Leoše Hegera pravdivý. Celou dobu jeho působení na postu ředitele hradecké nemocnice však nemůžeme ověřit.

Bohužel nelze ověřit jak postupně systém DRG (platba za diagnózu) nabíhal. V tiskové zprávě Ministerstva zdravotnictví k úhradové vyhlášce na rok 2012 se dočteme: "V úhradové vyhlášce pro rok 2012 také poprvé dochází k výraznému užití úhradového systému DRG, v němž jdou peníze za pacientem, a to v rozsahu cca 75 % z rozsahu poskytované péče.Postupně se budeme blížit k jednotné úhradě ve všech nemocnicích."

Samotná úhradová výhláška (.pdf) pro rok 2012 tato slova potvrzuje. Nicméně v předešlých úhradových vyhláškách (2010, 2011 - obě .pdf), ani v úhradové vyhlášce na rok 2013 (.pdf) nebo jinde na stránkách Ministerstva zdravotnictví se nám nepodařilo dohledat výši úhrad v rámci DRG, nemůžeme proto zdokumentovat zvyšování váhy, o kterém Leoš Heger mluví. Za případné tipy budeme rádi.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě vyjádření ředitelky odboru nad zdravotním pojištěním, která se k dotazu ohledně rozdílů v cenách sádry vyjádřila následujícím způsobem: "Z veřejného zdravotního pojištění je úhrada za zhotovení sádrové dlahy a cirkulárního sádrového obvazu (...) kalkulována v rozmezí od 70 do 290 bodů. Pacienti v případě, že si zvolí ekonomicky náročnější variantu, tedy odlehčenou sádru, platí rozdíl mezi výší úhrady z veřejného zdravotního pojištění a cenou odlehčené sádry.Při prodeji resp.nákupu ale vstupují do hry také jiné faktory jako je marže, množstevní slevy apod., takže se k výsledné požadované ceně za odlehčenou sádru nemůžeme vyjádřit jinak než pan ministr - dvoj až trojnásobek." Na základě tohoto vyjádření tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý, neboť v Zákoně č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů je skutečně pod § 11 (1d) uvedeno, že "pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu".

Výrok hodnotíme jako pravdivý s mírnou výhradou - nejsou ještě dostupná data o segmentech ve zdravotnictví z roku 2012.

Leoš Heger ve svém výroku mluví o výdajích za léky na recept, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Ze statistik (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) vyplývá, že výdaje za léky na recept mezi lety 2007 a 2009 fluktuovaly v řádech jednotek procent s jediným větším výkyvem v r. 2009. V porovnání s ostatními segmenty výdajů, které rostly skutečně výrazně (viz tabulka) se dá hovořit o tom, že léky „prakticky stagnovaly". Segment ambulantní péče také skutečně přesáhl zmiňovaných 30%.

Náklady zdravotních pojišťoven dle jednotlivých segmentů (.pdf, str. 4)

2007

2008

2009

2010

2011

Léky na recept v %

100

97,6

109,2

102,0

101,7

Ambulantní péče v %

100

110,9

125,2

127,8

133,5

Ústavní péče v %

100

107,4

116,9

121,0

122,4

Jak jsme avizovali na začátku, data za rok 2012 ještě nejsou dostupná. Faktem ovšem je, že se od 1.1.2012 uplatnila na léky 14% sazba DPH. Podle avíza Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl očekávaným dopadem, mimo jiné, nárust výdajů pro zdravotní pojišťovny v řádu miliard.

MUDr. Milan Bajgar je skutečně v materiálech Beskydského rehabilitačního centra uváděn jako ředitel, v obchodním rejstříku je také veden jako jednatel a tříčtvrteční vlastník.

Ve všech těchto dokumentech je však, stejně jako na webových stránkách společnosti ČEZ, uveden pouze Bajgarův titul MUDr., nikoliv zmiňovaný MBA. Titul není zmíněn ani ve smlouvě o výkonu funkce, kterou Bajgar s ČEZ uzavřel, přestože tento titul je uveden u jmen Daniela Beneše či Martina Nováka.

Uvádění akademického titulu však není povinné (například do občanského průkazu tuto informaci lze zapsat na žádost, ale není to povinný údaj).

Požádali jsme MUDr. Bajgara o potvrzení této informace, do této chvíle jsme bohužel nedostali odpověď, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Obě společnosti podléhají zvláštnímu režimu, kdy v případě Českých drah se jedná o akciovou společnost, ale její činnost je upravena Předpisem č. 77/2002 Sb., Zákon o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.

Lesy České republiky jsou státním podnikem, který byl zřízen Ministerstvem zemědělství ke dni 1.1.1992 a jeho činnost je upravena v obecné rovině Předpisem č. 77/1997 Sb., Zákon o státním podniku, v rovině konkrétní (z hlediska náplně své činnosti) se jedná o Předpis č. 289/1995Sb.Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon).

Podniky, které nemají formu státních podniků či není jejich činnost regulována speciálním zákonem, podléhají obchodnímu zákoníku (a dále např. sektorové regulaci) - příkladem může být společnost ČEZ, a.s.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI skutečně není zastoupena v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ve volbách do PSP ČR v roce 2010 získala pouze 4,33%, přičemž pro zastoupení v poslanecké sněmovně je nutné získat alespoň 5% hlasů jako politická strana či hnutí, 10% jako dvoučlenná koalice, 15% jako trojčlenná koalice či 20% jako čtyř a vícečlenná koalice.

Server Demagog.CZ již jednou hodnotil podobný výrok Miroslava Kalouska ( "Od mého příchodu v roce 2007 na ministerstvo financí jsme neprohráli žádnou arbitráž.") a proto přikládáme již jednou publikovanou analýzu:

Na konci roku 2010 prohrálo Ministerstvo financí (Česká republika) mezinárodní arbitráž s ČSOB a Miroslav Kalousek jako ministr financí byl nucen zaplatit pohledávku ČSOB ve výši 1,6 miliardy korun spolu s úroky. Výrok hodnotíme tedy jako nepravdivý.

Okolnosti arbitráže (ČT24): Stát zažaloval ČSOB kvůli tomu, že podle něj bývalá banka IPB měla v době prodeje do rukou ČSOB podstatně větší hodnotu, než se dosud vědělo, a chtěl proto tuto sumu zpět. ČSOB zase požadovala po státu zaplatit 1,6 miliardy korun jako dluh firmy J.Ring Jaroslava Roušala vůči IPB, který ČSOB zdědila. Obě žaloby řešila jedna arbitráž.

Tzv. "emisní disážio" znamená např. dle slovníku na serveru businesscenter.cz " rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou cenného papíru, pokud je emisní kurz nižší než jmenovitá hodnota cenného papíru ". Pokud prodáme cenný papír s emisním disážiem, znamená to, že tržní hodnota emitovaného cenného papíru (měnící se v závislosti na nabídce a poptávce po tomto cenném papíru) je nižší než jeho nominální hodnota. Pro prodávajícího je tedy výhodné prodat cenný papír s emisním ážiem, nikoliv s disážiem.

Bohužel se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, zda bývalý ministr Kalousek prodal či neprodal pohledávky s disážiem, a proto musíme jeho výrok hodnotit jako neověřitelný.