Petr Gazdík

Čeští spotřebitelé skutečně v rámci zemí EU mají jedny z nejméně výhodných cen za mobilní služby a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Následující graf ukazuje počet GB dat, který lze v různých zemích světa získat k neomezenému tarifu za 30 eur.

Zdroj: Digital Fuel Monitor

V roce 2016 byly podle zprávy Evropské komise (Final Report, .pdf, str. 35) ceny za mobilní služby v České republice o 60 % vyšší ve srovnání s průměrem EU. Česká republika se tak společně s Řeckem, Maltou, Bulharskem a Maďarskem zařadila mezi nejdražší země celé Evropské unie. Organizace dTest provedla porovnání neomezených tarifů u nás a v zahraničí. Podle tohoto porovnání lze v zásadě říct, že ceny jsou za tyto služby v České republice dvojnásobné, popřípadě za stejné peníze lze v zahraničí získat nesrovnatelně lepší služby. Například v Rakousku lze kromě neomezeného datového tarifu na volání a SMS získat i jedenáctkrát větší objem dat než u nás. Navíc za polovinu české ceny.

Následující tabulka ukazuje příklady srovnání cen a služeb v některých zemích.

Zdroj: dTest

Mluvčí Ovčáček nemluvil pravdu v případě pozdního příjezdu na pohřeb bývalého slovenského prezidenta Kováče. Dle slovenské kanceláře prezidenta republiky bylo české straně doporučeno (čas 9:25) dosednout na letiště nejpozději v 11:15 a nejpozději v 11:30 být na pohřbu. Ovčáček však tvrdí, že dle domluvy se slovenskou stranou byl „příjezd na Bratislavský hrad (naplánován) v 11:35“. Tuto skutečnost jsme již ověřovali minulý týden.

Zpoždění letu přičítal také silnému protivětru a chybě pracovníků Řízení letového provozu (ŘLP). Vítr však dle dat nebyl extrémně silný a mohl letadlo dle analýzy Lidovky.cz zdržet jen o tři minuty. Vinu odmítá i ŘLP, kterému se nakonec mluvčí Ovčáček za své předchozí výroky „omluvil“.

Konkrétně uvedl: „V každém případě platí, že pokud se řidiči letového provozu nějak cítili dotčeni prohlášeními, která jsem v uplynulých dnech uváděl, tak se jim hluboce omlouvám“.

Na svém Twitteru mluvčí Ovčáček napsal: „Ve státní svátek 28.10. bude v 18:30 na‚Staromáku'oficiálně odstartována prezidentská kampaň 3H – Halík, Horáček, Herman.“

Horáček v reakci na slova Jiřího Ovčáčka pro Blesk.cz 24. října řekl:„Pan Halík tam nebude a nikdy se s jeho účastí nepočítalo“. Reálně se Halík této neúčastnil, resp. nebyl mezi řečníky na pódiu.

Tomáš Halík na Staroměstském náměstí v rámci akce nebyl, vyzval však hosty předávání státních vyznamenání na Pražském hradě, aby se tohoto slavnostního večera neúčastnili.

Současný hradní kancléř Vratislav Mynář má dlouhodobě problémy s majetkovým přiznáním. Na jaře roku 2015 byl kancléř Mynář prověřován přestupkovou komisíkvůli tomu, že majetkové přiznání vůbec neodevzdal. Kancléř se ale hájil tím, že majetkové přiznání má vyplněné, ale neexistuje správní místo, kam by měl majetkové přiznání odevzdat. Mluvčí prezidenta Ovčáček poté na svém Twitteru uvedl, že kancléř Mynář majetkové přiznání odevzdal v termínu, tedy do 30. června.

Kancléř Mynář nemá zákonem stanoveno zveřejňovat majetkové přiznání, proto také pravidelně odmítá své majetkové přiznání zveřejnit. Se zveřejněním souhlasil pouze u majetkového přiznání z roku 2013, které odevzdalaž v roce 2015.

V souvislosti s tím se kancléř Mynář upozorňuje na nesrovnalost v zákoně o střetu zájmu. Podle něj není veřejným funkcionářem dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a tedy nemusí podávat oznámení o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích dle § 9 až 11 zákona o střetu zájmu. V roce 2015 kancléř Mynář vyzval, aby se zákonodárci věnovali zpřesnění zákona o střetu zájmů.

Vratislav Mynář byl do funkce jmenován prezidentem republiky v březnu 2013. V říjnu 2013 kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny, kdy si podle slov prezidenta republiky myslel, že se stane poslancem a nebude proto potřebovat bezpečnostní prověrku. To se ale nestalo a kancléř Mynář si zažádal o bezpečností prověrku nejvyššího stupně (přísně tajné), tu mu ale Národní bezpečnostní úřad neudělil. Kancléř proti rozhodnutí podal rozklad, nicméně u NBÚ neuspěl a prověrka mu opět udělena nebyla, funkci hradního kancléře však vykonává dál.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vláda má skutečně některé pravomoci, kterými může činnost prezidenta a jeho kanceláře ovlivnit. Reálná míra tohoto vlivu je však diskutabilní. Zároveň je třeba zmínit, že se jedná o teoretické možnosti, nikoliv o reálnou činnost, kterou vláda v současnosti provádí.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda by měl kabinet s prezidentem bojovat, resp. na něj vyvíjet tlak prostřednictvím nástrojů, které k tomu může využít. Uvádíme pouze výčet těchto možností, jež vyplývají z legislativního vymezení kompetencí mezi jednotlivé ústavní aktéry. Těchto možností v současné době vláda příliš nemá.

Petr Gazdík hovoří konkrétně o rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, který vláda držící ve Sněmovně většinu má skutečně možnost omezit. Položka „Kancelář prezidenta republiky“ se nachází mezi kapitolami státního rozpočtu pod číslem 301 a v tomto roce měla dostat téměř 460 milionů korun.

Schvalování státního rozpočtu pak podle článku 42 Ústavy ČR patří do pravomocí Poslanecké sněmovny.

Dále pak platí, že prezident informuje vládu o svých zahraničních cestách. Z usnesení vlády (.pdf) k prezidentově zahraniční cestě do Moskvy, kterou můžeme vzít jako příklad, vyplývá, že vláda bere tuto cestu na vědomí a dává souhlas k úhradě jejích nákladů. Zčásti se však jedná právě o prostředky z kapitoly „Kancelář prezidenta republiky“. Vláda by ovšem mohla na prezidenta tlačit i tímto - neschvalováním zahraničních cest.

Co se týká dalších možností vlády a Poslanecké sněmovny, některé pravomoci prezidenta potřebují podle článku 63 k platnosti spolupodpis premiéra či pověřeného člena vlády. Mezi ně patří například jmenování soudců, udělování amnestie či v současné době často skloňované udělování státních vyznamenání. Jen uveďme, že z těchto pravomocí se sám Zeman vzdal udělování milostí (činí tak v minimální míře) a také udělení amnestie. Vláda (předseda vlády) by tak na prezidenta mohla tlačit především blokováním např. státních vyznamenání.

Z uvedeného vyplývá, že vláda má skutečně nástroje, kterými může v určité míře korigovat prezidentovo jednání. Tato míra je však spekulativní a reálná možnost vlády ovlivnit jednání prezidenta svými kroky není příliš velká. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Výše platů zaměstnanců kanceláře prezidenta republiky byla skutečně nedávno odkryta veřejnosti, a to díky žádosti Luďka Maděry. Ten na svém facebookovém profilu zveřejnil 2. září 2016 dopis, jenž tyto informace obsahuje.

Podstatné však je, že se tak nestalo na základě tlaku ze strany soudu - ten totiž danou záležitost nikdy neprojednával. Jak se správně opravil Petr Gazdík, k poskytnutí informací došlo díky tlaku veřejnosti, respektive aktivisty Luďka Maděry ze Zlína.

Maděra žádal o zveřejnění ročních platů zaměstnanců kanceláře prezidenta republiky již 19. ledna 2015. Odvolával že přitom na zákon č. 106 o svobodném přístupu k informacím a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z října 2014, podle něhož „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují." Zájem měl na zveřejnění příjmů kancléře Vratislava Mynáře, šéfa protokolu Jiřího Forejta a mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka, a za to roky 2013 a 2014. Poté, co Hrad žádosti nevyhověl, podal aktivista na prezidentskou kancelář v dubnu 2015 žalobu. Jednání o záležitosti stanovil Městský úřad v Praze na 9. září 2016, reakci Hradu však Maděra obdržel jen několik dní předtím v podobě dopisu z 31. srpna.

„Kancelář prezidenta republiky oznámila Městskému soudu v Praze svůj záměr uspokojit navrhovatele a Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 25. srpna 2016, doručeným Kanceláři prezidenta republiky dne 26. srpna 2016, k tomu stanovil lhůtu v trvání dvou týdnů od doručení tohoto usnesení,“ stojí v dopisu. Požadovaných informací se tak Maděra dočkal až po 19 měsících.

Luděk Maděra však hodlá ve sporu pokračovat. „Zažalujeme Kancelář prezidenta republiky o takzvané zadostiučinění za dobu, kdy mně informace neposkytli. A pokud vyhrajeme u soudu a budou nám to muset zaplatit, tak podnikneme kroky, aby to musel zaplatit Mynář ze svého,“ uvedl Maděra pro server iDNES.cz.

Předseda Senátu Štěch skutečně avizoval, že je připraven prodiskutovat záležitost ohledně svého podpisu pod prohlášením čtyř ústavních činitelů z 18. října. Uvedl to na své oficiální webové stránce i facebookovém profilu.

Reaguje tak na otevřený dopis z 24. října, v němž jej předsedové klubů KDU-ČSL a STAN Jan Horník a Petr Šilar kritizují za signování daného prohlášení a požadují, aby záležitost projednala horní komora.

V dopise předsedové zmíněných klubů protestují proti spolupodepsání prohlášení a tomu, že „všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé neplnili svou povinnost bránit své občany před nátlakem cizí moci“. Vytýkají také ustupování nátlaku a možné nepřízni představitelů jiného státu a obětování hrdosti a sebevědomí vlastních občanů v zájmů údajných obchodních výhod. Domnívají se, že Štěch mohl jakožto předseda Senátu PČR překročit své ústavní postavení, neboť za zahraniční politiku odpovídá moc výkonná, nikoli představitelé komor parlamentu. Štěch podle nich dokument podepsal jménem Senátu, ač se o této věci v horní komoře nedebatovalo.

Svou reakci Štěch zveřejnil 29. října a mimo jiné v jí uvádí, že je ochoten o celé záležitosti diskutovat na plenární schůzi senátu, pokud o to většina senátorů bude stát. Zároveň sděluje, že s předsedou senátorského klubu STAN Janem Horníkem se sejde v úterý 1. listopadu a celou věc si objasní. Odmítá však tvrzení, že by překročil pravomoci předsedy Senátu. „Nikde jsem neuváděl, že v tolik diskutovaném prohlášení ústavních činitelů hovořím jménem všech 81 senátorů. Tak jako každý jiný senátor má i předseda Senátu právo vyjádřit se k něčemu a zveřejnit své stanovisko.“

S prohlášením Štěch souhlasil především proto, jelikož odpovídá dohodě o česko-čínském strategickém partnerství, která byla uzavřena v březnu tohoto roku. „Není mi známo, že by jakýkoliv člen současné vlády toto březnové prohlášení odmítl, nebo zpochybnil. Text prohlášení čtyř ústavních činitelů z 18. 10. se také nijak neodchyluje od oficiální zahraniční politiky České republiky, kterou se řídily české vlády od roku 1993,“ uvedl předseda Senátu na svém facebookovém profilu.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že adekvátní by podle něj bylo prohlášení ministra zahraničí nebo ředitele odboru. V rozhovoru zveřejněném 27. října tak reagoval na prohlášení nejvyšších ústavních činitelů z 18. října.

„Adekvátní by podle mého soudu byla odpověď ministra zahraničí, nebo dokonce ředitele odboru. Ale společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů k takové věci, jako že ministr se setkal s dalajlámou, mimochodem nositelem Nobelovy ceny míru, to mi připadá nepřiměřené a neadekvátní,“ uvedl Rychetský pro Aktuálně.cz.

Zmíněné prohlášení bylo vydáno v reakci na setkání ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlámou oficiální cestou, tedy na půdě ministerstva. Tím mělo dojít k popření jednotného stanoviska vlády a zpochybnění zahraniční politiky. V Partii (17:15) se vůči Hermanově postupu vyhranil i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

zdroj: oficiální twitterový účet ministra zahraničí

Ministerstvo zahraničí v případě zahraničně-politických otázek připravuje materiály pro státní instituce. To platí i v případě prohlášení ústavních činitelů ke vztahu s Čínskou lidovou republikou.

To, zda stačí prohlášení ředitele příslušného odboru, ale nejsme schopni potvrdit, jelikož není jasno, který z odborů se strategickými vztahy s ČLR zabývá.

Výrok se však týká pouze tvrzení předsedy ÚS Rychetského, které skutečně veřejně prohlásil, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Objem tchajwanských investic v České republice ve 27 projektech narůstal od roku 2003. V roce 2011 se jejich celkový objem dostal na 973 mil. USD a zajistil vytvoření skoro 19,5 tisíc pracovních míst.

Tchajwanské investice směřují zejména do oborů: elektronické součástky, zařízení a stroje pro obchod, komunikace a spotřební elektronika. Jedná se většinou o závody, ve kterých jsou z dovážených komponentů vyráběny konečné výrobky.

V roce 2015 se zvýšil export z České republiky na Tchajwan o 35 % (z 3,76 mld. Kč na 5,09 mld. Kč). Zvýšil se také dovoz z Tchajwanu do České republiky, a to z 22,3 mld Kč. na 22,6 mld. Kč.

Japonsko je podle vzájemného obratu pro Českou republiku 17. nejdůležitějším obchodním partnerem (21. nejdůležitějším vývozním a 14. nejdůležitějším dovozním). Stalo se tak druhým největším investorem v České republice. V roce 2016 dosáhla kumulovaná hodnota japonských investic v ČR celkem 3,6 mld. USD.

Japonské firmy v ČR (celkem 229) zaměstnávají 46 tisíc zaměstnanců. Počet japonských firem na území České republiky je čtvrtý nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Z celkového počtu 229 firem se 98 zabývá výrobou a 11 výzkumem a vývojem. Největší japonskou investicí v ČR je projekt automobilek Toyota Motor Corporation a Peugeot Citroën.

Čína je pro Českou republiku čtvrtým největším obchodním partnerem a druhým největším dovozcem. Pro Českou republiku je Čína 18. největším exportním trhem.

Investice Číny v ČR v předchozích letech nepřekračovaly ročně 500 mil. Kč. Agentura CzechInvest pomohla zprostředkovat 12 investičních projektů čínských firem v České republice. Objem těchto investic dosáhl v souhrnné výši přes 2,6 mld. Kč. Tyto projekty by do budoucna měly vytvořit 1,5 tisíce pracovních míst.

Podle podepsaných dohod při příležitosti cesty prezidenta Čínské lidové republiky do ČR by do roku 2020 měla Čína investovat v ČR 136,836 mld. Kč. Z toho 94,95 mld. Kč by mělo být investováno v roce 2016. Dodejme ovšem, že jde o deklarace a není vůbec jisté, že investice v této výši do České republiky přitečou. Prozatím investuje v České republice zejména společnost CEFC a jedná se spíše o akvizice (nákup podílů ve společnostech, nákup nemovitostí) a ne přímo o investice, které by vytvářely nová pracovní místa.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť služební zákon sice skutečně potvrzuje Gazdíkovu pozici, nicméně problémem je střet se zákonem o krajích. Zda Drábová bude moci zastávat nadále post zastupitelky (neuvolněné - tedy řadové zastupitelky) a současně držet pozici ve Státním ústavu pro jadernou bezpečnost, je věcí sporu s ministerstvem vnitra, který aktuálně probíhá. Tento spor možná skončí u správních soudů a z našeho pohledu nelze v tuto chvíli jasně rozhodnout, který právní výklad v dané věci je korektní.

Služební zákon Daně Drábové skutečně umožňuje vykonávat funkci neuvolněné krajské zastupitelky. Podle § 33 zákona o státní službě nelze do služebního poměru přijmout pouze uvolněného člena zastupitelstva. Jak ovšem uvádíme v následujících výrocích, dochází ke sporu s ministerstvem vnitra, které v dané věci zveřejnilo své stanovisko (.pdf). Podle něj je souběh zmíněných funkcí problematický.

Dana Drábová kandidovala za STAN ve Středočeském kraji a byla zvolena do zastupitelstva. Současně vykonává post státní úřednice - je šéfkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Sporem se stal výklad následujících zákonů. Volební zákon neumožňuje vysokým státním úředníkům vykonávat zastupitelskou pozici v kraji, do hry ale ještě vstupuje novější služební zákon. Ministerstvo vnitra připustilo, že výklad těchto zákonů je nejednoznačný. Dana Drábová se rozhodla zastávat obě pozice do té doby, než se MV vyjádří.

Právní stanovisko však zřejmě vypracováno bylo. Předseda STAN se dohodl s ministrem vnitra Chovancem, že mu k této problematice zašle právní vyjádření a o věci se bude dále diskutovat. STAN na svém webu zmíněný posudek nezveřejnili. Dana Drábová tvrdí, že se radila s právníky už před krajskými volbami.

Mezi další státní úředníky, kteří kandidovali v krajských volbách a byli zvoleni, patří náměstkyně MMR Klára Dostálová (hnutí ANO), náměstkyně MV Jana Vildumetzová (hnutí ANO), náměstek MŠMT Robert Plaga (hnutí ANO) nebo náměstkyně MF Lenka Jurošková (ČSSD).