Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman vznik krajských samospráv zmiňuje jako příklad jedné z reforem, která se uskutečnila během jeho působení v roli předsedy vlády ČR, tedy v období let 1998-2002.

Vláda Miloše Zemana v listopadu 1999 ve Sněmovně předložila zákon o krajích, k jehož schválení následně došlo v květnu 2000. Přijetí zákona znamenalo zavedení podrobnější zákonné úpravy, která byla nutná k zahájení činnosti krajů. Zákon o krajích tak stanovil postavení samosprávných krajů, úkoly a podmínky jejich činnosti, samosprávné orgány atd.

Současné kraje jako vyšší územní samosprávné celky ovšem vznikly 1. ledna 2000 na základě ústavního zákona přijatého už v prosinci 1997. S krajskou samosprávou počítá od počátku i česká Ústava, vyhrazuje jí zřízení zastupitelstva, která můžou vydávat obecně závazné vyhlášky, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním.

Vytvoření krajů jako vyšších územních samosprávných celků tedy bylo stanoveno ve zmíněném ústavním zákoně z roku 1997, tj. ještě před vládou Miloše Zemana. Na následné reformě veřejné správy se nicméně skutečně podílela převážně vláda Miloše Zemana, která zákon o krajích předložila, konkrétně legislativu nutnou k tomu, aby kraje mohly zahájit svou činnost. Reforma veřejné správy byla také jednou z priorit programového prohlášení (.pdf, str. 4) tehdejší vlády.

Základem správní reformy byl Návrh koncepce reformy veřejné správy (.doc) předložený na jaře roku 1999 tehdejším ministrem vnitra a členem Zemanovy vlády Václavem Grulichem. Tento dokument byl Sněmovnou následně schválen. V následujících měsících Parlament přijal další (.pdf, str. 2) zákony, které upravovaly vztahy s místními samosprávami, postavení okresních úřadů, rozpočtové uspořádání, příjmy krajů a státní podporu regionálního rozvoje, tedy např. právě i zákon o krajích. Krajské samosprávy byly (.pdf, str. 2) ustanoveny po prvních krajských volbách v listopadu 2000.

Miloš Zeman dále ve svém výroku poukazuje na to, že ČR byla jedna z mála zemí, která krajskou samosprávu neměla. Doslova řekl, že se u nás všechno centralizovaně řídilo z Prahy.

Situaci ohledně krajských samospráv v ČR komentovala v roce 1997 také Evropská komise ve svém stanovisku (.pdf, str. 78) k žádosti České republiky o členství v Evropské unii. Evropská komise ve stanovisku uváděla, že Česká republika žádnou samostatnou regionální politiku nemá a iniciativy regionálního rozvoje jsou realizovány na národní úrovni. Komise tehdy upozorňovala, že v Česku neexistují samosprávné, volené orgány na úrovni krajů, tedy mezičlánek mezi obcemi a státem.

Podobná slova se objevovala také v důvodové zprávě k ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb., který ustanovil vytvoření územních samosprávných celků. „Ve většině evropských států, ať už se jedná o federace či unitární státy, mají, pokud jde o systém administrativně územního a především samosprávného členění, dvou-, tří- nebo čtyřstupňovou soustavu (např. regiony, departmenty a obce Francie, či oblasti, provincie a obce - Itálie).“

Výrok prezidenta Miloše Zemana jako celek hodnotíme jako pravdivý. Vytvoření současných krajů sice ustanovil ústavní zákon již z roku 1997, na reformě veřejné správy a na zavedení legislativy nutné k tomu, aby kraje mohly zahájit činnost, se ale skutečně podílela Zemanova vláda. Na základě důvodové zprávy k ústavnímu zákonu č. 347/1997 Sb. jako pravdivou hodnotíme i druhou část výroku, že ČR byla jedna z mála zemí v Evropě, která neměla krajskou samosprávu.

Miloš Zeman se stal předsedou vlády v červenci 1998 a byl jím až do 12. července 2002. Poté ho nahradil Vladimír Špidla.

Severoatlantická aliance

Česká republika oficiálně vstoupila do Severoatlantické aliance (NATO) společně s Maďarskem a Polskem 12. března 1999. V reakci na to Miloš Zeman 16. března přednesl projev v bruselském hlavním sídle NATO. Při slavnostním vztyčování české vlajky mimo jiné prohlásil, že „dnešek je slunečným dnem pro Českou republiku“.

Sluší se ovšem zmínit, že základy pro vstup do Severoatlantické aliance položila již předchozí vláda tehdejšího premiéra Václava Klause, která v září 1997 schválila strukturu a statut vládního a pracovního výboru pro integraci do NATO, a během jejíhož působení byly zahájeny vstupní rozhovory. 

V prosinci 1997 pak ministři zahraničních věcí NATO podepsali protokoly ke vstupu Česka, Maďarska a Polska, které musely následně schválit jednotlivé národní parlamenty. Poslanecká sněmovna schválila přistoupení do NATO v dubnu 1998.

Jaderná elektrárna Temelín

První zmínky o Elektrárně Temelín pochází z roku 1979, kdy byl vydán investiční záměr. Stavba samotná byla zahájena v roce 1987. Po Sametové revoluci bylo rozhodnuto o snížení počtu bloků na dva. Stavba byla dokončena v roce 2000 a 21. prosince téhož roku elektrárna vyrobila první elektřinu.

Závěr

Během Zemanovy vlády se Česká republika skutečně stala členem Severoatlantické aliance a byla dokončena stavba jaderné elektrárny Temelín. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman zde odkazuje na tzv. „opoziční smlouvu“, celým názvem Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, která byla mezi ČSSD a ODS uzavřena po předčasných volbách konaných v červnu 1998. Miloš Zeman byl předsedou sociální demokracie a po uzavření smlouvy se stal i českým premiérem, kterým byl do července 2002. 

Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a ODS (tehdy nejsilnější opoziční straně) v čele s Václavem Klausem zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů.

V lednu 2000 pak byla opoziční smlouva rozšířena o tzv. toleranční patent, jehož součástí byl příslib vlády Miloše Zemana k postupnému snižování schodku státního rozpočtu tak, aby byl v roce 2003 (předpokládaný vstup do Evropské unie) koncipován jako vyrovnaný a deficit státního rozpočtu odpovídal takzvanému maastrichtskému kritériu (tedy neměl překročit tři procenta HDP). 

Deficit rozpočtu činil v roce 2001 67,7 mld. Kč, v následujícím roce pak došlo k jeho snížení na 45,7 mld. Kč (.pdf, v souboru str. 3). Miloš Zeman nicméně poukazuje na výši schodku po odečtení platby na úhradu ztrát České konsolidační agentury (ČKA), která činila 36 mld. Kč. Tato částka byla odečtena v rámci rozpočtů na rok 2001 a 2002 (.pdf, v souboru str. 5). Dodejme, že ČKA zajišťovala hospodářské záměry vlády a financovala strategické projekty v oblasti infrastruktury a životního prostředí.

Po odečtení těchto ztrát tedy menšinová vláda Miloše Zemana v roce 2002 skutečně hospodařila se schodkem 9,7 mld. Kč. Vláda rovněž byla tolerována tehdy nejsilnější opoziční stranou za podmínky, že se bude snižovat schodek státního rozpočtu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý. 

Předně uveďme, že v roce 2003 se prezident ještě stále volil nepřímo (.pdf, str. 7–8), tj. prezident byl vybrán na základě hlasování na společném jednání obou komor Parlamentu ČR z kandidátů navržených buďto minimálně deseti poslanci, nebo deseti senátory (.pdf, str. 1). Volba prezidenta mohla proběhnout až ve třech kolech, pokud žádný kandidát nedostal potřebný počet hlasů ani ve 3. kole, konala se volba nová (.pdf, str. 1-2). V tomto roce proběhly celkem tři volby prezidenta.

Vnitrostranické referendum ČSSD

Miloš Zeman byl od roku 1993 do roku 2001 předsedou ČSSD. V roce 2002 pak ohlásil odchod z politiky (ČRo 6, 24. května 2002). I přesto však později řekl, že se zúčastní prezidentské volby v roce 2003, ovšem až případné druhé volby. Sociální demokracie se nemohla shodnout na tom, koho strana pošle do prvního kola prezidentských voleb (uvažovalo se i o bývalém ministru spravedlnosti Jaroslavu Burešovi nebo tehdejším ombudsmanovi Otakaru Motejlovi).

Ke konci listopadu 2002 proto ČSSD uspořádala vnitrostranické referendum, ve kterém se na prvním místě umístil Miloš Zeman. Ten ovšem trval na svém rozhodnutí kandidovat až v případném druhém kole.

Prezidentská volba

První prezidentská volba se konala 15. ledna 2003 a zúčastnili se jí čtyři kandidáti. Za ODS Václav Klaus, za ČSSD Jaroslav Bureš, za KSČM Miroslav Kříženecký a za KDU-ČSL Petr Pithart (.pdf, str. 32). Žádný z kandidátů ale v první volbě neobdržel potřebný počet hlasů, a proto se konala volba druhá.

Druhá volba prezidenta se uskutečnila 24. ledna 2003 (.pdf, str. 32). V této volbě se o prezidentský post ucházeli tři kandidáti –⁠ Václav Klaus, Miloš Zeman (a to i „přes nelibost stranického vedení“) a tehdejší senátorka Jaroslava Moserová. Miloš Zeman nicméně do dalšího kola nepostoupil, podle serveru iROZHLAS mu chyběla především podpora sociálních demokratů. Jednalo se nicméně o tajné hlasování, a proto nejsou dostupné přesné údaje, kdo koho volil. V zápisu z jednání 24. ledna 2003 tak můžeme najít pouze všeobecné shrnutí hlasů. Dodejme ovšem, že Zemanovu kandidaturu nepodpořili např. tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD) či ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD).

Miloš Zeman tedy skutečně dostal podporu ČSSD ve vnitrostranickém referendu. V samotné prezidentské volbě nepostoupil z prvního kola druhé volby prezidenta v roce 2003. Hlasování sice bylo tajné, později se ale tehdejší premiér Špidla a tehdejší ministr vnitra Gross přiznali k tomu, že pro Miloše Zemana nehlasovali. Dá se tak říci, že Zeman nebyl zvolen i kvůli postojům některým vedoucím představitelům ČSSD a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman svým výrokem ilustruje význam exportu pro Českou ekonomiku a dodává, že „naším národním zájmem, kvůli zvyšování ekonomické výkonnosti, a tedy i životní úrovně, je tedy podporovat export, prosazovat ekonomickou diplomacii a mít korektní vztahy se, pokud možno, všemi významnými zeměmi světa“. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, co tvoří český HDP, jakou část tvoří export a jaký ukazatel se pro posouzení otevřenosti ekonomiky používá.

Hrubý domácí produkt (HDP) se používá k měření výkonnosti ekonomiky a je to suma celkové hodnoty nově vytvořených statků a služeb za dané období a na konkrétním území. Ukazuje tedy obecně, jak výkonná je daná ekonomika a jakou přidanou hodnotu za daný rok ekonomické subjekty vytvořily. 

Výši HDP je možné zjišťovat různými metodami výpočtu. Z každé z nich však vyplývá, že HDP nelze zaměňovat s objemem produkce dané ekonomiky, tedy peněžního vyjádření ceny veškerého vyrobeného zboží a služeb. Do HDP se totiž nezapočítávají např. náklady na vstupy do výroby, které tvoří velkou část ceny výsledného produktu (mzdy, suroviny, spotřebované služby atd.). Ve srovnání s objemem celkové produkce je tak HDP výrazně nižší.

Export se na druhou stranu vyjadřuje v penězích, které exportéři inkasovali za prodané zboží, podobně jako u obecného ukazatele celkové produkce. V objemu exportu jsou tak zahrnuty i položky, které se nezapočítávají do HDP. Tvrzení, že je nějaká část HDP tvořena exportem, je tedy nepřesné. HDP je částečně tvořen jen přidanou hodnotou statků a služeb, které byly vytvořeny v Česku a poté exportovány, nikoliv exportem jako takovým.

Přesto se ale často můžeme setkat s porovnáváním objemu exportu a HDP. Tento ukazatel slouží k porovnání míry otevřenosti jednotlivých ekonomik a i když jde o srovnání dvou hodnot s různou metodikou, může poskytnout alespoň obecnou informaci o tom, jak významný je export pro určitou ekonomiku. 

Česko skutečně patří mezi exportně orientované ekonomiky, podle OECD dosahoval v roce 2021 objem exportů 73 % HDP, stejnou hodnotu uvádí i Eurostat. Podle odlišné metodiky Českého statistického úřadu byl tento podíl v roce 2020 64 % (.pdf). V minulosti ale český export dle OECD i Eurostatu odpovídal přibližně 80 % HDP. Doplňme, že u nejvíce exportních ekonomik, jako je např. Lucembursko či Irsko, může ukazatel exportu ku HDP přesahovat i 100 %.

Miloš Zeman tedy správně (v rámci naší 10% tolerance) uvádí hodnotu, kterou ve srovnání s HDP představuje český export a správně tak poukazuje na otevřenost české ekonomiky. Český export opravdu představuje téměř 80 % HDP, Milošem Zemanem použitá formulace nicméně není přesná. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Vláda po jednání 27. dubna 2022 oznámila tzv. balíček rodinné pomoci, který bude v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Návrh zákona umožní vyplatit rodinám jednorázový příspěvek 5 000 korun (.pdf).

Podmínkou pro získání příspěvku je věk (již narozeného) dítěte, který v den výplaty příspěvku musí být nejvýše 18 let (.pdf, str. 1). Dalším předpokladem je celkový příjem rodiny, který by podle tiskové zprávy MPSV neměl přesáhnout hranici 1 milionu korun ročně. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka původně mluvil o tom, že by se mělo jednat o 1 milion čistého, 30. dubna 2022 ale původní informaci opravil a napsal, že půjde o hranici 1 milion hrubého. Uvedl, že se na tiskové konferenci přehlédl a sdělil nepřesnost.

Příspěvek se má podle tiskové zprávy MPSV týkat odhadem 1,1 milionu domácností (.pdf, str. 1), tedy 79,1 % celkového počtu rodinných domácností v roce 2021 (.pdf).

V nejužším výběru na guvernéra České národní banky (ČNB) jsou podle dostupných informací 4 kandidáti: šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký, radní ČNB Aleš Michl a viceguvernér ČNB Marek Mora. Miloš Zeman v rozhovoru, ze kterého tento výrok pochází, potvrdil, že má na výběr ze 4 kandidátů a víceméně má jasno, koho vybere.

Pro kontext je dobré uvést, co to nákladová inflace je. Nákladová nebo taktéž nabídková inflace (.pdf, str. 4) nastává z důvodu růstu nákladů (např. růst nominálních mezd, zdražení surovin) a klesající agregátní nabídky, respektive tím, že jsou firmy při růstu nákladů ochotny nabízet stejné množství produkce pouze za vyšší ceny. Opakem nákladové inflace je tzv. poptávková. Poptávková inflace (.pdf, str. 3) je způsobena zvýšením agregátní poptávky, jedná se o růst vládních výdajů, růst investičních výdajů firem, růst spotřebních výdajů domácností, zvýšení čistého exportu nebo zvýšení peněžní zásoby ze strany centrální banky.

Podívejme se tedy, jaký mají čtyři kandidáti názor na charakter současné inflace v Česku. Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro Seznam Zprávy z 22. dubna řekl, že se obává, že v následujících týdnech a měsících bude inflace především nákladová, nezmínil ovšem její procentuálním zastoupení. Tomáš Nidetzký se na konci dubna 2022 vyjádřil, že začínají převažovat nabídkové tlaky. „V tuto chvíli to může být i 70 ku 30. Přesně si to odhadnout netroufám,“ uvedl.

Aleš Michl se již několik měsíců staví proti zvyšování úrokových sazeb jako prostředku v boji proti inflaci. Podle něj má inflace dominantně nákladový charakter, což dále znemožňuje její krocení prostřednictvím úrokových sazeb, které v důsledku zpomalí hospodářský výkon země. Kromě něj se v 7členné bankovní radě staví proti úrokovým sazbám také radní Oldřich Dědek.

Dalších 5 členů rady, včetně údajného kandidáta a nynějšího viceguvernéra Marka Mory je opačného názoru. Mora se na únorovém zasedání vyjádřil, že poptávka domácností a firem nebyla díky zásahům vlád a centrálních bank nijak zvlášť pandemií zasažena. V lednu tohoto roku při debatě (video, čas 39:15) o měnové politice ČNB řekl, že poptávka je zejména v průmyslu a stavebnictví „napumpovaná“ a vytváří inflační tlaky.

Je důležité zmínit, že některá vyjádření kandidátů, ze kterých vycházíme, jsou z dob před ruskou agresí proti Ukrajině, která zapříčinila vysoký nárůst cen některých komodit, což má podle OECD výrazný vliv na světovou inflaci, především na její nákladovou složku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že někteří kandidáti na guvernéra ČNB považují nynější inflaci za převážně nákladového charakteru. Nepodařilo se nám dohledat, že by Vladimír Dlouhý nebo další kandidáti veřejně mluvili o tom, že by nákladová složka inflace činila přibližně 80 %, Tomáš Nidetzký ale odhaduje 70% podíl. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman mluví o vládě jako celku, ve které je podle jeho slov poměrně velmi málo ekonomů. Dle veřejně dostupných životopisů vládních politiků jsme zjistili, že dva členové vlády mají ekonomické vzdělání a jeden člen absolvoval kurz celoživotního vzdělávání v ekonomickém oboru.  

Současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) v roce 1991 získal titul inženýra ekonomie na Vysoké škole ekonomické v Praze (Obchodní fakulta, obor Ekonomika zahraničního obchodu). Ve stejném roce byl Síkela vybrán do bankovního studijního programu rakouské Creditanstalt AG ve Vídni, kde také pracoval do roku 1995. Síkela strávil osmnáct let na vysokých manažerských pozicích v bankách skupiny Erste Group a vybudoval korporátní bankovnictví České spořitelny. „V roce 2006 se stal 1. místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele, později předsedou představenstva a generálním ředitelem Erste Bank na Ukrajině,“ uvádí web české vlády.

Dalším členem vlády s ekonomickým vzděláním je ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). V letech 1988–1992 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, přesněji na Provozně ekonomické fakultě, kde také získal titul Ing. Přes 20 let pak pracoval v bankovnictví.

Za člena vlády s ekonomickým zaměřením lze považovat také ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), která v roce 1996 absolvovala kurz celoživotního vzdělávání a složila závěrečnou zkoušku z oboru Bankovnictví a peněžní ekonomie na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Nejednalo se nicméně o klasické víceleté vysokoškolské studium. Doplňme, že vysokoškolský titul získala Jana Černochová v roce 2009, kdy se stala bakalářkou v oboru Právo v podnikání, v roce 2011 poté získala magisterský titul v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia.

Ač jsou slova o tom, že je ve vládě „poměrně velmi málo ekonomů“, do jisté míry subjektivní, dva případy vysokoškolsky vystudovaných ekonomů z osmnácti členů vlády lze skutečně považovat za relativně nízký počet. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že prezident Zeman kritizuje formu sociální podpory, kterou zavedl současný kabinet Petra Fialy. Ačkoliv Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, je dost možné, že ve skutečnosti měl na mysli sociální dávku zvanou příspěvek na bydlení. Vzhledem k rostoucím cenám (.pdf, str. 4–5) energií na bydlení, konkrétně plynu a elektřiny, totiž vláda během letošního ledna prosadila ve Sněmovně a Senátu zvýšení právě této dávky. Na příspěvek navíc nově dosáhne více lidí. V rámci naší analýzy se proto zaměříme na byrokratickou zátěž obou sociálních podpor – jak příspěvku na bydlení, tak i doplatku na bydlení.

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení je dávka, která přispívá osobě nebo rodině při úhradě nákladů souvisejících s bydlením. Spadá do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a spravují ho lokální úřady práce. Žádost se podává jedenkrát ročně s tím, že každého čtvrt roku musí žadatelé doložit náklady na bydlení a zároveň příjmy rodiny. Na nutnost vyplnit formulář jednou za čtvrtletí naráží i Miloš Zeman. Můžeme tedy předpokládat, že má konkrétně na mysli právě Doklad o výši čtvrtletního příjmu a Doklad o výši nákladů na bydlení, které se v souvislosti s příspěvkem na bydlení jako jediné vyplňují každé čtvrtletí.

Doklad o výši čtvrtletního příjmu lze vyplnit elektronickým dotazníkem, nebo vytisknout v PDF formátu (.pdf), který je na čtyři stránky. Tento dokument se musí za každou společně posuzovanou osobu, jež měla nějaký typ příjmu, vyplnit samostatně (.pdf, str. 1). K příkladům osob, které se posuzují společně, patří například rodiče s dětmi, manželé nebo partneři. Každá společně posuzovaná osoba pak musí doklad o výši příjmu předložit „za každou osobu, která byt užívá (v bytě bydlí)“.

V Dokladu o výši nákladů na bydlení se prokazuje zejména nájemné a energie. I tento formulář musí předložit každá ze společně posuzovaných osob samostatně, logicky však oproti předešlému formuláři odpadá povinnost, aby ho musel vyplnit každý, kdo daný byt užívá. PDF formát (.pdf) tohoto dokladu je dlouhý na tři stránky, žadatel pak může využít i online formulář.

K jednomu základnímu formuláři příspěvku na bydlení se pojí několik dalších formulářových příloh, jež nejsou povinné, ale žadatel je musí v určitých případech rovněž doložit. Další tiskopisy tak žadatel musí vyplnit, pokud nemá žádné příjmy, dostává výživné a nebo žije v bytě s dalšími osobami, které s ním ale nehospodaří. Speciální formulář se vyplňuje i v případě, že má žadatel manžela či manželku, případně děti, které s ním v bytě nebydlí. Některých žadatelů se také může týkat potvrzení o nezaopatřenosti dítěte (typicky potvrzení o studiu).

Samotný základní formulář a k tomu povinný Doklad o výši čtvrtletních příjmů s Dokladem o výši nákladů mají dohromady 11 stránek. Pokud bychom předpokládali, že žadatel vyplní všechny zmíněné nepovinné formuláře, a přičetli to, dostaneme se celkem na 21 stran. Dodejme, že ani tak není náš výpočet úplně ideální, protože jsme k potvrzení o nezaopatřenosti dítěte využili čtyři dokumenty, jež Ministerstvo na svém webu samo nabízí a které pouze „je možné využít“. Zároveň jsme nemohli započítat nájemní smlouvu (případně jiné obdobné dokumenty), kterou je nutné doložit. Některé doklady se navíc musí podávat za více osob. Z těchto důvodů je nemožné určit přesný počet stránek formulářů, jež každý žadatel předloží.

Doplatek na bydlení

Doplatek na bydlení je další finanční pomoc osobám, které již pobírají příspěvek na bydlení, a i přesto nejsou schopné pokrýt základní výdaje za užívání bytu a náklady s ním spojené (např. platba za energie). Při posuzování, zda má člověk na tuto pomoc nárok, se bere v potaz příjem, majetek a sociální situace společně posuzovaných osob a jejich možné zvýšení příjmu vlastním přičiněním (například vlastní prací nebo nárokem na jiné dávky).

Samotný formulář (.pdf) je dlouhý na čtyři stránky. K tomu musí žadatel povinně předložit ještě tiskopis, který se týká informací o užívaném bytu, Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů. Po přičtení těchto dokumentů k základnímu formuláři se dostaneme celkem na deset stránek, jež se musí vyplnit.

Jenže stejně jako u příspěvku na bydlení, i tady se v určitých situacích, například v případě nezaopatřených děti či invalidity, vyplňují další speciální formuláře. Dva povinné dokumenty – Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů – se navíc mohou týkat i více osob. Nemůžeme proto přesně určit, kolik stran každý žadatel vyplní. Důležité nicméně je, že žádný z formulářů se nevyplňuje každé čtvrtletí, jak tvrdí Miloš Zeman.

Závěr

Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, následně ale dodal „nebo co to je“, čímž poukázal na to, že si není jistý názvem dané sociální dávky. Navíc uvádí, že dotazník (formulář), který měl na mysli, se má vyplňovat každé tři měsíce. Vzhledem k tomu, že každé tři měsíce se dokládají formuláře právě u příspěvku na bydlení, předpokládáme, že Miloš Zeman mluví o příspěvku na bydlení a podle toho také jeho výrok hodnotíme.

Ukázali jsme si, že počet stránek, jež musí žadatel u příspěvku na bydlení vyplnit, se v jednotlivých případech liší. Každý žadatel totiž podle své situace předloží jiný počet nepovinných dokumentů. Jednou za tři měsíce nicméně žadatelé dokládají náklady na bydlení a čtvrtletní příjmy. Doklad (.pdf) o výši čtvrtletních příjmů je dlouhý na čtyři stránky, Doklad (.pdf) o výši nákladů na bydlení má pak strany tři.

Dohromady tedy jeden člověk vyplňuje každé čtvrtletí sedm stran formulářů. Miloš Zeman zároveň řekl „dávám konkrétní příklad“, čímž mohl mít na mysli konkrétní situaci některých občanů. Jak jsme však popsali výše, v určitých případech (například manželé) musí při jedné žádosti oba dva dokumenty vyplnit více lidí. Ke čtrnácti stránkám se tak skutečně můžeme dostat. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman udělil 26. března 2022 milost Miloši Balákovi, řediteli Lesní správy Lány, což je příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky. Balák byl nepravomocně odsouzen na tři roky odnětí svobody v květnu minulého roku, a to za zmanipulování zakázky na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže v Lánech. Dále také obdržel pokutu ve výši 1,8 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě na čtyři roky (počítající se od propuštění z vězení). Trest následně 24. března 2022 potvrdil Krajský soud v Praze.

Kromě Miloše Baláka byl odsouzen také manažer firmy Energie - stavební a báňská (ESB) Libor Tkadlec. Ten dostal od soudu podmínku a pokutu 600 tisíc korun. Firma ESB dostala peněžitý trest 5,4 milionů korun a zákaz účasti na veřejných zakázkách po dobu 3 let. Doplňme, že ačkoliv Miloš Zeman používá zkratku „ESG“, zjevně má na mysli právě společnost ESB.

Celá kauza se odvíjí od manipulace veřejné zakázky v hodnotě více než 200 milionů korun. Konkrétně jde o tendr na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže Klíčava v Lánské oboře.

Dle rozsudku soudu Miloš Balák zhotovitele určil dopředu. Zároveň umožnil ESB podílet se na přípravě projektu a zpřístupnil společnosti neveřejné informace, které společnost využila k výhře ve výběrovém řízení. Libor Tkadlec pak v odposleších zmínil, že některé položky zakázky plánuje nadhodnotit.

Policie si také nechala vypracovat znalecký posudek, aby vypočetla zisk z neoprávněného získání zakázky. Zisk ESB měl činit téměř 9 milionů korun, vzhledem k zahájení trestního řízení k tomu však nedošlo. „Je to minimalistická varianta. Mohlo to být klidně i více, vzhledem k tomu, jak to obžalovaní chystali,“ komentoval částku soudce, který loni vynesl nad celou kauzou nepravomocný rozsudek.

Podle policejních odposlechů plánoval Libor Tkadlec z rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky získat desítky milionů korun. Kvůli aktivitě policistů ale kancléř Mynář nechal část probíhajících prací zastavit, a tak byla konečná cena tendru 191 milionů korun. Původně však měla být hodnota zakázky 230 milionů.

Součástí představenstva ESB je opravdu hokejista Jaromír Jágr. Je však důležité zmínit, že během protiprávního jednání jeho členem nebyl. Stal se jím až v roce 2021, samotná kauza s Milošem Balákem odstartovala po policejním zásahu v Lánech již v roce 2017. V té době nicméně byl místopředsedou představenstva jeho otec, Jaromír Jágr starší.

Dodejme, že šéf Lesní správy Lán je nyní obžalován ještě v jiné kauze. Lánskou oboru měl totiž bez patřičného povolení proměnit v kamenolom, vytěžit celkem 40 tisíc tun kamene a část pak pod cenou prodat firmě ESB, která figurovala i v kauze úprav svahů vodní nádrže.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Z dostupných informací není zřejmé, že by se Miloš Balák přímo na zvýhodnění společnosti ESB obohatil. Není ani zřejmé, zda vznikla státu finanční škoda. Zisk ESB z neoprávněného získání zakázky měl sice činit téměř 9 milionů korun (podle soudu dokonce minimálně 9 milionů), ale vzhledem k zahájení trestního stíhání se tak nestalo.

Přesto hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý. Není totiž pravdou, že by Balák společnosti ESB pouze umožnil prohlídku Lánské obory před vypsáním tendru. Na základě soudního rozsudku je zřejmé, že s firmou Balák spolupracoval na plánování projektu a poskytoval jí neveřejné informace ještě před vypsáním výběrového řízení. Šéf lesní správy tak podle soudu dopředu určil zhotovitele.