Demagog.cz

Miloš Zeman

Miloš Zeman (SPO)

  • 410
  • 160
  • 84
  • 88

Výroky

Miloš Zeman

Miloš Zeman

(...) některá opatření, k nimž se přidala i Česká republika, jako je například zákaz vývozu zbraní do Turecka (...) Týden s prezidentem, 31. října 2019

14. října 2019 vláda pozastavila vývozní licence na vojenský materiál do Turecka.

skrýt celé odůvodnění

Česká republika patřila k aktivním vývozcům vojenského materiálů do Turecka. Minulý rok ČR vyvezla do Turecka vojenský materiál v hodnotě zhruba 139 milionů korun.

9. října zahájilo Turecko vojenskou invazi do severovýchodní Sýrie. 14. října se sešel premiér Babiš s ministrem vnitra Janem Hamáčkem a ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem. Po schůzce Jan Hamáček oznámil, že ČR pozastavuje vývozní licence na vojenský materiál do Turecka. Přesto den před schůzkou Karel Havlíček hájil vývoz zbraní podnikatelskými zájmy. Embargo na vývoz zbraní stihlo ještě před 14. říjnem uvalit Německo, Francie či Nizozemsko. 15. října tureckou invazi odsoudila i česká Poslanecká sněmovna. Ve stejný den ministři EU schválili celounijní embargo a konkrétní kroky nechali na jednotlivých členských zemích.

Ještě před zahájením invaze se premiér Babiš sešel s tureckým premiérem Erdoganem, kde na rozdíl od EU podpořil Erdoganův plán na vytvoření bezpečnostní zóny na kurdských územích v Sýrii. Erdogan následně plán využil k legitimizaci invaze do Sýrie.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Já podporuji zvýšení starobních důchodů, ale tady ne kvůli těm šesti miliardám (za slevy na jízdném, pozn. Demagog.cz), pane Soukupe, to zvýšení starobních důchodů bude stát výrazně více a už stojí. Týden s prezidentem, 31. října 2019

Prezident již dříve vyjádřil podporu pro zvýšení starobního důchodu. Výdaje na slevy na jízdné byly za rok fungování odhadnuty na 5,6 mld. Kč. Novela zákona zvyšující důchody povede k navýšení výdajů státního rozpočtu na důchody v roce 2020 o 34,9 mld. Kč.

skrýt celé odůvodnění

Prezident ČR 16. září 2019 podepsal zákon 244/2019 Sb. o důchodovém pojištění, který zvyšuje průměr starobního důchodu o 900 Kč (z toho zákonná valorizace představuje asi 750 korun a doplatek zhruba 150 korun). „Já podporuji jak růst důchodů, tak růst minimální mzdy,“ uvedl o několik dní dříve prezident Zeman.

Sleva 75 % na jízdném pro seniory a studenty, na kterou je částkou 6 miliard korun odkazováno ve výroku, si dle vyjádření Ministerstva dopravy vyžádala za rok fungování přes 5,6 miliardy Kč. Původně byla Ministerstvem dopravy předpokládána suma na výdaje 6 miliard Kč. Odkazovaná suma tedy opravdu přibližně odpovídá realitě.

Podle tiskové zprávy Ministerstva financí vzrostou příští rok výdaje na důchody o 34,9 mld. Kč především v důsledku výše zmíněného zvýšení průměrného starobního důchodu o 900 Kč od 1. ledna 2020. Podle Střednědobého výhledu státního rozpočtu České republiky (.pdf, str. 24) na léta 2021 a 2022 vzrostou mezi rokem 2020 a 2021 výdaje na důchody o 27,0 mld. Kč a z roku 2021 na rok 2022 o dalších 17 mld. Kč.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Jmenoval jsem Luboše Zaorálka ministrem kultury, třebaže je jedním z poslanců, kteří mě zradili v roce 2003. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Miloš Zeman poukazuje na prezidentské volby 2003, ve kterých byl jedním z kandidátů za ČSSD. Hlasování členů obou komor Parlamentu bylo však tajné, a nelze tak zjistit, jak Lubomír Zaorálek tehdy hlasoval. On sám to, že by nehlasoval pro Miloše Zemana, nikdy nepotvrdil.

skrýt celé odůvodnění

Prezident Zeman uvedl Lubomíra Zaorálka z ČSSD do funkce ministra kultury 27. srpna 2019. Do ministerského úřadu jej Zeman uváděl již podruhé, poprvé se jednalo o post ministra zahraničí v lednu 2014 v kabinetu Bohuslava Sobotky.

Co se týká druhé části výroku, dá se předpokládat, že prezident Zeman naráží na prezidentské volby v roce 2003. Podle serveru iDnes.cz se Miloš Zeman již dříve o Zaorálkovi vyjádřil jako o jednom z těch, kteří ho v roce 2003 nevolili (zmínil to např. v roce 2013).

V roce 2003 se prezident ještě stále volil (.pdf, ss. 7–8, 10) nepřímo, tj. prezident byl vybrán na základě hlasování na společném jednání obou komor Parlamentu ČR z kandidátů navržených buďto minimálně deseti poslanci, nebo deseti senátory. V tomto roce proběhly volby tři, přičemž Miloš Zeman tehdy kandidoval za ČSSD v druhé volbě (kde vypadl v prvním kole). Kolem jeho kandidatury se rozhořel vnitrostranický boj, kdy Zemanovu kandidaturu tehdy nepodpořili např. Vladimír Špidla či Stanislav Gross.

Kvůli tomu, že se jednalo o tajné hlasování, nejsou dostupné přesné údaje, kdo volil koho. V zápisu z jednání 24. ledna 2003 tak můžeme najít pouze všeobecné shrnutí hlasů. Zároveň také nebyl nalezen žádný výrok, v němž by sám Lubomír Zaorálek či jiný zdroj tuto informaci přesvědčivě potvrdil, či vyvrátil.

Nicméně antagonistický vztah mezi Milošem Zemanem a Lubomírem Zaorálkem je znám již od roku 2000. Během voleb v roce 2003 se Lubomír Zaorálek vyjádřil, že největší spor uvnitř ČSSD se týkal obav spojených s tím, že pokud by Miloš Zeman vyhrál, tak „by si na Hrad přivedl Šloufy (Miroslav Šlouf, v té době hlavní poradce Miloše Zemana, pozn. Demagog.cz) a podobné lidi“. Existuje několik případů, kdy Lubomír Zaorálek veřejně vystupoval proti současnému prezidentovi; např. už v roce 2000, kdy zapochyboval o vhodnosti Šloufovy kandidatury do Senátu, se ve stejné době také ohradil proti Zemanovu označení novinářů jako blbců. Lubomíra Zaorálka pak označil tehdejší místopředseda ČSSD Škromach jako jednoho ze Zemanových odpůrců (Právo, 25. ledna 2003: Zaorálek šíří rakovinu v sociální demokracii). V roce 2003 se pak spekulovalo, zda Zaorálkovo jméno patří na seznam těch, kteří Zemanovu kandidaturu nepodpořili.

I přesto je nutné zdůraznit, že z dostupných zdrojů není možné jednoznačně zjistit, jak Lubomír Zaorálek v prezidentské volbě v roce 2003 skutečně hlasoval, a tedy potvrdit, nebo vyvrátit tento výrok.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

V prvních letech 39, 40, 41 ještě 42 to byla válka prohraná z našeho hlediska. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Během let 1939–1942 vítězilo ve druhé světové válce nacistické Německo a jeho spojenci. Na okupovaném území Československa byly prováděny represe vůči českému obyvatelstvu.

skrýt celé odůvodnění

Během zmíněných let 1939–1942 německá armáda skutečně vedla vítěznou válku. Společně se svými spojenci po roce 1939 obsadila téměř celou kontinentální Evropu, včetně Francie. V červnu roku 1941 napadlo Německo Sovětský svaz a Wehrmacht postoupil až k Moskvě. Již v té době však Německo zakusilo dvě významné porážky. A to v bitvě o Británii roku 1940 a v bitvě před Moskvou (1941–1942). Během let 1942–1943 došlo ke zlomovým událostem, kdy Německo prohrálo na východní frontě napřed bitvu u Stalingradu a následně u Kurska. Tyto události vedly k převzetí iniciativy Rudou armádou. Následovaly události vedoucí k porážce Německa, jako sovětská ofenziva na východní frontě nebo vylodění Spojenců v Normandii roku 1944 (SOMMERVILLE, Donald, 2009. II. světová válka: vylíčení historie jednoho z nejstrašnějších konfliktů v dějinách lidstva s analýzou rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. str. 26–150).

Postupný vývoj bojů v Evropě zobrazuje následující animace (časový údaj se nachází vpravo nahoře):

Second world war europe animation large de

Zdroj: Wikimedia Commons, University of Texas Libraries

Válka byla v těchto letech prohraná i z hlediska Československa, jehož exilová vláda se pod vedením prezidenta Edvarda Beneše ustavila v Londýně. Pohraničí českých zemí (Sudety) bylo přímo připojeno k Německu, zbytek českých zemí byl okupován jako protektorát Čechy a Morava. Slovensko v územně okleštěné podobě bylo de iure samostatným státem, spolupracujícím s Německem. Obyvatelstvo v protektorátu trpělo represemi ze strany německé okupační moci, obyvatelé židovského či romského původu byli systematicky vražděni v důsledku nacistické rasistické ideologie.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Tady dávám za pravdu Polákům, kteří, když byli dotázáni, proč nebyli pozváni Rusové, tak odpověděli, no, protože Rusové nás přepadli z druhé strany, z jedné strany Němci a z druhé strany Rusové. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Ruská delegace nebyla pozvána do Varšavy, kde si světoví státníci připomínali 80. výročí začátku druhé světové války. Jako jeden z důvodů Polsko uvedlo aktuální vztahy a agresivní politiku vůči Ukrajině. Neodvolávali se však na historické události, které uvádí prezident Zeman.

skrýt celé odůvodnění

1. září 2019 se do polské Varšavy sjeli světoví státníci připomenout si 80. výročí začátku 2. světové války. Ruský prezident Putin ale pozvánku nedostal, ačkoliv před 10 lety se téže akce zúčastnil. Zástupce českého velvyslance ve Varšavě Jiří Kyrian uvedl, že polský prezident a jeho kancelář chtěli tuto událost sdílet pouze se svými spojenci, tedy zástupci členských zemí EU, NATO a Východního partnerství.

Kancelář polského prezidenta Andrzeje Dudy uvedla, že hlavní roli v nepozvání Ruska hrají aktuální důvody, nikoliv ty historické. Konkrétně se vyjádřila následovně: „Dramatické události si Polsko připomene se zeměmi, s kterými v současnosti úzce spolupracuje na zachování míru ve světě na základě dodržování mezinárodního práva.“

Šéf kanceláře polského prezidenta Krzysztof Szczerski hovořil konkrétně o agresivní politice Ruska vůči Ukrajině jako o důvodu nepozvání.

Ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál pak dodal, že prohřešky Ruska útokem na Ukrajinu nekončí. Jako další uvádí rozhovory Vladimira Putina pro polský tisk, kde lhal ohledně paktu Molotov-Ribbentrop, či odmítavý postoj Ruska k vydání vraku letadla, které havarovalo ve Smolensku v roce 2010, zpět Polákům.

Co se pak týče nepozvání Rusů celkově (nejen tedy Vladimira Putina), jak uvádí prezident Zeman, nenašli jsme informaci, že by byl nějaký jiný Rus pozván. Podle již zmíněného Szczerskiho nebyla pozvána ruská delegace jako taková.

Útok Sovětského svazu na Polsko skutečně zmíněn byl, avšak nikoliv jako důvod k nepozvání představitelů Ruské federace. Polský prezident totiž ve svém zahajovacím projevu zmínil, že kromě nacistického Německa na Polsko zaútočil také Sovětský svaz.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Asi 14 dní po vpádu Hitlera do Polska zaútočila Rudá armáda z východu, a to vedlo teprve ke kapitulaci polské armády. Týden s prezidentem, 5. září 2019

V otázce načasování sovětského útoku dáváme prezidentu Zemanovi za pravdu. Vztah mezi sovětským útokem a porážkou polské armády je však nejasným problémem alternativní historie. Zcela zásadní je ovšem fakt, že polská armáda jako celek nikdy nekapitulovala.

skrýt celé odůvodnění

Německé jednotky vtrhly do Polska 1. září 1939, Rudá armáda až 17. září (DAVIES, Norman, 1982. God's playground: a history of Poland. str. 435–437). Prezident Zeman se tedy zmýlil v datu sovětské invaze o pouhé dva dny. Navíc přesnost svého výroku sám částečně relativizuje slovem „asi“.

Posoudit část výroku týkající se vztahu mezi sovětským útokem a polskou kapitulací je komplikovanější. Situace a průběh válečných operací v Polsku jsou důvodem, proč tuto část výroku posoudit jako nepravdivou. Během německé invaze byla převážná část polských sil dislokovaná v západní části země, kde do 17. září utrpěla těžké ztráty (DAVIES, Norman, 1982. God's playground: a history of Poland. str. 437–439). Oproti tomu bylo polským jednotkám nařízeno, že Rudé armádě mohou klást odpor pouze v případě, že na ně sama zaútočí (BISKUPSKI, M. B. B., 2000. The history of Poland. str. 102). Také rychlost a razance německého postupu před sovětským vpádem napoví, že by polská armáda brzy kapitulovala i bez útoku Rudé armády. Během prvního týdne ztratilo polské vrchní velení kontrolu nad bojištěm, a každá ze sedmi polských armád tak většinou bojovala bez vzájemné koordinace (BISKUPSKI, . B. B., 2000. The history of Poland. str. 101). Je třeba brát v potaz také načasování sovětského útoku. Ten přišel záměrně až v momentě, kdy byla většina polské armády zničena v bojích s Německem na západě země. Sovětské jednotky tak narážely na minimální odpor (Nolan, 2011 str. 4), a to navzdory pokusu polského velení o stažení zbývajících sil na východ země, kde měly svést s Wehrmachtem poslední bitvu. Rozkaz k tomu byl však vydán již 10. září.

Oproti předchozímu vysvětlení tvrdí R. C. Raack ve svém článku Stalin's Plans for World War II (str. 216–217), že podmínkou pro německý útok na Polsko byly předchozí smlouvy se SSSR zaručující sovětský útok z východu. V případě sovětské neangažovanosti v polském tažení mohlo prý mít Polsko ještě 17. září dostatečné kapacity k obraně po dalších několik měsíců. R. C. Raack dále argumentuje (str. 216–217) spojením se sousedními státy, přes které mohla Polsku proudit pomoc.

Raackovo tvrzení je však v kontrastu se silou polské armády i s rozkazem jejího velení z 10. září 1939, podle kterého mělo být polské vojsko staženo právě do východní části Polska. Jak také můžeme vidět na mapách, v době útoku Rudé armády byla většina polských sil obklíčena německými jednotkami, nebo se již vzdala.

Zdroj: Westpoint

Zdroj: Westpoint

Ve výroku prezidenta je problematickým pojmem „kapitulace polské armády“. K tomuto aktu ve smyslu článku 35 Haagské úmluvy z roku 1899 totiž vůbec nedošlo. Polská vláda kapitulaci nepodepsala, ale uprchla (str. 5) do Rumunska. Kapitulaci nepodepsal ani nejvyšší velitel polské armády Edward Rydz-Śmigły, který do Rumunska uprchl taktéž. Postupně se vzdaly jednotlivé bojující skupiny polské armády. Jednalo se ovšem o obklíčené jednotky kladoucí nezávisle na sobě poslední odpor, nikoli o kapitulaci polské armády jako celku (viz mapy). Posádka ve Varšavě kapitulovala 27. září, a to jako jedna z posledních, jak lze vyčíst ze druhé mapy. V té době byla již většina polské armády zničena (str. 4) německou, nikoli Rudou armádou.

Na kapitulaci varšavské posádky neměla Rudá armáda žádný vliv. Varšava byla totiž obléhána (str. 5) pouze německými jednotkami a Rudá armáda do boje o města nezasáhla. Posádka ve městě byla navíc jednou z posledních, která se vzdala.

Minimálně první část výroku je pravdivá, byť s drobnou odchylkou. Jak dlouho by byla polská armáda schopna se na východě země bránit v případě sovětské neangažovanosti, je otázka spíše alternativní historie, k jejímuž hodnocení se stavíme zdrženlivě. Je však zavádějící tvrdit, že polská armáda kapitulovala. Neučinili tak ani představitelé tehdejšího polského státu, ani jeho armády. Ve skutečnosti se totiž jednotlivé jednotky polské armády vzdávaly nezávisle na sobě. Ke kapitulaci polské armády ani státu jako celku nikdy nedošlo.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Optimální zásah mohl být v roce 36, když byla porušena Versailleská smlouva, a když bylo okupováno Porýní. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Versailleská mírová smlouva byla podepsána po 1. světové válce a označila Německo za jejího hlavního viníka. Součástí smlouvy byla i demilitarizace Porýní, kterou Hitler v roce 1936 porušil, když vyslal do oblasti svá vojska. Západ na obsazení území nijak aktivně nereagoval.

skrýt celé odůvodnění

Versailleská smlouva byla podepsána v Paříži v rámci mírové konference po první světové válce 28. června 1919 a označovala Německo jako viníka války. Německo ztratilo část území ve prospěch okolních států, například Alsasko a Lotrinsko či Hlučínsko. Vítězným státům muselo poskytnout náhradu válečných škod, s jejímž splácením mělo problém.

Významným okamžikem pak bylo porušení Versailleské smlouvy v průběhu roku 1935, kdy Němci zavedli všeobecnou brannou povinnost. Na to ovšem západ nijak nereagoval a Británie dokonce uzavřela s Německem námořní dohodu, která umožnila Němcům vybudovat válečné námořnictvo - avšak pouze v takovém poměru, aby nepřevýšilo 35 % britského námořnictva.

V březnu 1936 dal Hitler příkaz k vojenskému obsazení Porýní. Dále pak byla smlouva porušena anšlusem Rakouska roku 1938. Porýní byla oblast mezi Belgií, Francií a Německem, které bylo na základě versailleské smlouvy demilitarizováno, tudíž tam Němci nesměli stavět žádná opevnění ani udržovat vojsko. Do oblasti Porýní Hitler vyslal 30 000 vojáků (.pdf, str. 46) a Francii s Británií nabídl 25letý pakt o neútočení. Zároveň tvrdil, že nemá v Evropě žádné teritoriální požadavky.

Británie (.pdf, str. 56) považovala obsazení Porýní za krok Německa k jeho původnímu území, ale formálně tento krok odsoudila. Spojené království se nechtělo pouštět do žádných ozbrojených konfliktů, jelikož na tom nebylo hospodářský ani vojensky příliš dobře. Ani Francie na situaci nijak nereagovala, neboť v té době měla velmi nestabilní vládu, která v této otázce nemohla učinit žádné rozhodnutí. Současně svá vojska Francie přesouvala do Alp a Tuniska, kde hrozil konflikt na základě politického napětí s Itálií. A jelikož Francie neměla britskou podporu při případném pokusu remilitarizace Porýní, neodvážila se jednat.

Neaktivita Francie a Británie vyvolala u států vzniklých po světové válce obavy o udržitelnosti státních hranic. Hitler využil této smířlivé diplomacie a sílící Itálie a uzavřel s Mussolinim smlouvu o rozdělení vlivu (.pdf, str. 56) v Evropě.

Historička Bohumila Ferenčuchová ve svém článku pro Historický časopis uvedla, že z počátku se nejednalo o žádné drama, jelikož Německo nepřekročilo obsazením Porýní své hranice. Avšak toto území bylo pro Francii zdrojem starostí už od podpisu mírové smlouvy - obávali se napadení Německem, a chtěli tudíž hranice na Rýně posunout (.pdf, str. 40). V článku je zmíněn názor tehdejšího státního tajemníka obrany Duffa Coopera (.pdf, str. 58), který kritizoval slabý postoj Británie a Francie, když se nepokusily stáhnout německá vojska z oblasti Porýní. Kdyby tak učinily, musel by se Hitler stáhnout a nezískal by takový obdiv u svého národa. Cooper považuje pasivitu Západu za naivní krok, kterým chtěli udržet mír, když na ozbrojený konflikt neměli ani pomyšlení.

Versailleská smlouva tak byla okupací Porýní Německem porušena. Zda by zásah v roce 1936 byl optimální nicméně nehodnotíme, jelikož se jedná čistě o prezidentův názor na věc.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Pokud jde o rok 68, uvádí se, že už byl penzista (maršál Koněv, pozn. Demagog.cz) a na věci neměl vliv. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Vliv maršála Koněva na události v srpnu 1968 je bez přístupu k tajným ruským archivům těžko ověřitelný, ovšem na základě známých okolností není pravděpodobné, že by na vývoj situace v ČSSR měl vliv.

skrýt celé odůvodnění

V roce 1968 bylo Ivanu Štěpanoviči Koněvovi 71 let, což je nad hranicí důchodového věku v tehdejším SSSR, kde muži odcházeli do důchodu v 60 letech a ženy v 55. Jeho poslední výkonnou funkcí bylo vrchní velení nad sovětskými vojsky v Německé demokratické republice v letech 1961-62 (potvrzeno též v knize Polmar, Allen: World War II: the Encyclopedia of the War Years, 1941-1945; str. 478). Po roce 1962 zastával již jen velmi formální funkci generálního inspektora Ministerstva obrany SSSR, přičemž skupina generálních inspektorů byla a je formální uskupení založené v 50. letech s cílem shromažďování a udržení zkušeností a vědomostí vysokých vojenských hodnostářů v důchodovém věku.

Prezident Zeman ve svém výroku uvádí, že maršál Koněv „neměl na věci vliv.“ V souvislosti s událostmi srpna roku 1968 tímto nejspíše oponuje informaci, kterou obsahují tabule u sochy maršála Koněva na Praze 6, a tedy že maršál Koněv „osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.“

Za tento zpravodajský průzkum se považuje návštěva maršála Koněva, spolu s dalšími vojenskými hodnostáři, v Československu během oslav konce druhé světové války v květnu roku 1968. Lavrenov a Popov (kap. 11) citují Brežněva, který tuto návštěvu navrhl jako jeden z kroků k vyřešení napjaté situace po lednu 1968. Někteří tvrdí, že během této návštěvy se maršál Koněv, společně s ostatními, měl pokusit jednat (.pdf, ss. 97-98) o rozmístění sovětských vojsk na území ČSSR, a přinejmenším proběhlo několik prohlídek československých vojenských jednotek.

Výzkumný pracovník Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD) AV ČR, v. v. i., Jiří Hlaváček, nicméně v e-mailu pro Demagog.cz ze dne 10. září 2019 uvedl, že v současnosti není možné z dostupných archivních materiálů posoudit, zda byl sám Koněv před svou návštěvou v květnu 1968 obeznámen také se záměrem provést intervenci do Československa.

Jiří Hlaváček z ÚSD AV ČR, v. v. i. konkrétně uvedl: „Úkolem sovětské vojenské delegace, jejíž součástí byl také maršál Koněv, bylo na základě osobního kontaktu s civilním obyvatelstvem a příslušníky ČSLA (Československé lidové armády) posoudit tehdejší společenskou situaci. Přítomnost penzionovaného sovětského válečného veterána Koněva v době oslav květnového výročí osvobození tak měla spíše symbolický význam a určitým způsobem měla zakrýt skutečný (neoficiální) cíl celé návštěvy, kterým byla právě zpravodajská činnost na československém území. Zda Koněv věděl o tom, co se chystá, můžeme jen spekulovat, nicméně reálný dopad jeho návštěvy na konečné rozhodnutí sovětských představitelů o invazi byl nejspíš nulový.“

Stejně jako u množství dalších otázek týkajících se zpravodajské činnosti, ani zde není možné přesně určit, jak významnou roli tehdy už jednasedmdesátiletý I. S. Koněv v přípravě k invazi sovětských vojsk mohl sehrát, a zda ji sehrál vědomě, či ne. Nicméně je velmi pravděpodobné, že jakýkoli jeho vliv na vývoj dalších událostí, včetně srpnové intervence, byl jen velmi malý, popř. nulový. Výrok prezidenta Zemana je tak možné označit za pravdu.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

Ostatně odmítl (maršál Koněv, pozn. Demagog.cz), když mu Husák chtěl nabídnout titul hrdina České republiky nebo Československa, co to tenkrát bylo. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Prezident Zeman se nejspíše odkazuje na čestný titul Zlatá hvězda hrdiny ČSSR, o kterém se ve spojitosti s maršálem Koněvem diskutuje. Není pravda, že by titul odmítl, pouze ho nepřevzal v Praze a byl mu předán později v Moskvě.

skrýt celé odůvodnění

Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky bylo jedním z nejvýznamnějších ocenění tehdejšího státu. Bylo zřízeno v roce 1955 a za dobu své platnosti jím byli oceňováni (.pdf, str. 4) mj. Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, G. M. Grečko či L. I. Brežněv. Někteří ho získali dokonce více než jednou.

Podle archivů (.pdf, str. 4) Pražského hradu maršál Koněv obdržel vyznamenání Zlaté hvězdy hrdiny ČSSR 30. dubna 1970. Není zde záznam o tom, že by ocenění odmítl. Podle historika a politologa Jiřího Fidlera ovšem nedorazil do Prahy, aby titul převzal, a byl mu tak předán (.pdf, str. 19) později v Moskvě premiérem Štrougalem.

Není tedy možné říct, že maršál Koněv vyznamenání prezidenta Husáka odmítl. O tom, co ho vedlo k neúčasti na ceremonii, existují dohady, např. že vyznamenání v Praze nepřevzal kvůli morálnímu prozření (.pdf, str. 19), pevná fakta však k dohledání nejsou.

Miloš Zeman

Miloš Zeman

A já dokonce jsem zaregistroval, že skutečným důvodem odstranění té sochy (maršála Koněva, pozn. Demagog.cz) je plán na vybudování podzemních garáží v místě, kde ta socha stojí. Týden s prezidentem, 5. září 2019

Socha maršála Koněva má být v rámci rekonstrukce náměstí Interbrigády skutečně přesunuta na jiné místo v parku na náměstí, její odstranění nicméně v plánu nebylo. O úplném odstranění sochy začala radnice Prahy 6 jednat v návaznosti na vandalské útoky.

skrýt celé odůvodnění

Městská část Praha 6 skutečně má ve svém dlouhodobém plánu (.pdf, str. 1) rekonstrukci náměstí Interbrigády, jehož součástí (video, čas 8:12 - 8:21) je výstavba podzemních garáží. Projektová kancelář VHE uveřejnila na svém webu studii hromadných garáží a parteru náměstí Interbrigády vytvořenou v prosinci 2006. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se k tématu vyjádřil v diskuzi pořadu Pro a proti (video, čas 8:30-9:30), která proběhla na konci roku 2017. Dle jeho slov měla být socha maršála Koněva v rámci rekonstrukce přesunuta na jiné místo v parku na náměstí Interbrigády. K otázce úplného odstranění sochy se v pořadu vyjádřil odmítavě, sochu maršála Koněva dokonce starosta Prahy 6 Kolář zamýšlel využívat jako učební pomůcku (video, čas 10:45).

O úplném odstranění sochy začala radnice Prahy 6 uvažovat v návaznosti na vandalské útoky. Velvyslanectví Ruské federace v České republice vyjádřilo názor, že vandalské útoky byly vyprovokovány výše zmíněným edukačním plánem městské části Prahy 6, v rámci kterého její vedení umístilo k pomníku „vysvětlující cedule". Vedení Prahy 6 se prozatím rozhodlo sochu zakrýt, aby ji ochránilo před dalšími útoky vandalů. O dalším postupu bude dle mluvčího radnice Prahy 6 Ondřeje Šrámka radnice jednat 12. září.

Domněnka prezidenta Zemana o plánu budování podzemních garáží v místě, kde socha maršála Koněva stojí, je tedy pravdivá, v rámci tohoto plánu se ale jednalo o pouhé přesunutí sochy na jiné místo. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se k výroku prezidenta Zemana a k celé kauze vyjádřil na svém facebookovém profilu: „Považuji za nepřijatelné, aby prezident republiky klamal veřejnost lživými informacemi o údajně připravovaných projektech podzemních garáží,..."