Miloš Zeman

Bezpečnostní informační služba (BIS) předkládá vládě a prezidentovi republiky zprávy, v nichž je informuje o svých zjištěních. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, pak „zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně“.

Přístup k utajovaným informacím má dle § 58 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti: „prezident republiky, poslanci a senátoři Parlamentu, členové vlády, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, soudci a prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu“.

Předseda vlády Andrej Babiš 17. dubna 2021 informoval o zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchu muničních skladů v areálu obce Vrbětice v roce 2014.

Na tiskové konferenci 17. dubna Andrej Babiš a ministr vnitra a tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Hamáček oznámili, že za explozí muničního skladu stojí ruští agenti. Premiér Babiš uvedl: „Na základě jednoznačných důkazů, získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek, musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů v areálu Vrbětice v roce 2014.“

Podle zpravodajského webu Aktuálně.cz nicméně policie nemá důkaz, že by byli ruští agenti „ve Vrběticích opravdu přítomni, považuje to ale za vysoce pravděpodobné“. Také dle informací serveru iROZHLAS a týdeníku Respekt nejsou přímé důkazy o přítomnosti dvou příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU v areálu skladu, bezpečnostní složky však označily za hlavní podezřelé agenty rozvědky GRU Alexandra Miškina a Anatolije Čepigu. Jiří Mazánek, ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), tuto informaci potvrdil: „Tyto dvě osoby je možné spojit s událostmi kolem výbuchu ve Vrběticích.“ Mezinárodní investigativní skupina Bellingcat zveřejnila na svém webu informace ohledně zapojení nejméně šesti agentů ruské rozvědky GRU do výbuchu.

18. dubna Andrej Babiš uvedl, že o dva dny dříve obdržel dokument BIS, který obsahuje důkazy o účasti ruských agentů na výbuchu muničního skladu v roce 2014. Dodal také, že chce, aby byl tento dokument odtajněn, aby se s jeho obsahem mohla seznámit i veřejnost.

Jelikož však tato zpráva BIS o zapojení agentů ruských tajných služeb GRU do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích zůstává neveřejná, a tedy ani konkrétní informace o důkazech v ní obsažených nejsou známé, musíme výrok Miloše Zemana hodnotit jako neověřitelný.

Doplňme, že BIS dlouhodobě ve svých veřejných výročních zprávách upozorňuje na aktivitu ruských zpravodajských služeb v České republice. Ve zprávě z roku 2019 (.pdf, str. 3, 8, 9) zmiňuje vysokou aktivitu ruských zpravodajských služeb na našem území. Již ve zprávě za rok 2018 (.pdf, str. 6) BIS zmiňovala přítomnost a činnost ruských zpravodajských služeb.

Po prvním výbuchu vrbětického skladu dne 16. října 2014, kdy explodovala munice ve skladu č. 16, započalo rozsáhlé ohledání celého areálu.

18. října 2014, po průzkumech ze vzduchu, začal pozemní průzkum areálu za pomoci obrněného policejního vozidla a hasičského tanku. Pyrotechnici postupně prověřovali „necelé tři desítky budov“ a jejich stav po explozi – prozkoumávali všech sedmadvacet objektů, v nichž byla uskladněna munice. Upřesněme, že v areálu se nacházelo celkem 50 budov, přičemž říjnová exploze poničila 12 skladů.

Po dobu přítomnosti vyšetřovatelů v areálu byly sklady pod kontrolou pyrotechniků. Podle dostupných informací nebyla během prohledávání budov nalezena žádná výbušná zařízení. Dle vyjádření nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana z 19. dubna 2021 bylo ohledání místa činu ztíženo například rozesetím munice do širokého okolí a poškozením areálu od výbuchu, který tak byl „de facto nepřístupný“.

Po asanaci bylo plánováno vyskladnění munice z areálu, to však přerušila exploze 3. prosince 2014. Před tímto výbuchem nedocházelo v areálu k žádné činnosti složek integrovaného záchranného systému a byla vyloučena manipulace s výbušninami složkami Policie ČR (.pdf, str. 2).

Podle vyšetřovací verze policie a státního zastupitelství mělo k výbuchům dojít až mimo území ČR. Munice ve skladech, které v říjnu a prosinci explodovaly, měla být podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vyskladněna bulharskému odběrateli v prosinci 2014. Vyšetřovatelé tak pracují s tím, že spínač výbušného zařízení byl v případě obou skladů nastaven na začátek prosince, kdy se už obsah skladů neměl nacházet na území ČR. Žádné odpalovací zařízení ale nikdy nebylo nalezeno, a to ani v troskách skladu č. 12, ani ve skladu č. 16 během prohledávání areálu po prvním výbuchu. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman zmiňuje majitele firmy Imex Group Petra Bernatíka. Podle prezidenta má policie podezření, že se mohl podílet na speciální akci ruských zpravodajců a v areálu vojenských skladů ve Vrběticích je údajně měl provést. 

Podle několika zdrojů (např. dle ČTK) i podle samotného vyjádření firmy Imex Group se její majitel Bernatík opravdu den před výbuchem ve skladu pohyboval. ČT v listopadu 2017 uvedla: „Ministr financí Babiš v televizi poukázal i na to, že v předvečer první exploze do skladu přišel šéf Imexu Petr Bernatík. Firma to potvrdila s tím, že návštěva nebyla ničím mimořádným – majitel přijel zkontrolovat materiál, který se měl vyvážet.“ Pro server iROZHLAS.cz tato slova 25. dubna 2021 zopakoval právník firmy Imex Radek Ondruš: „Tato návštěva skutečně proběhla, majitel tam jel (den před prvním výbuchem v roce 2014, pozn. red.) před důležitým vývozem zkontrolovat, jestli je materiál nachystán k přepravě. Nikoho tam nedoprovázel, vjezd do areálu byl zkontrolován.“

Dle těchto informaci tedy můžeme usuzovat, že k návštěvě skladu ve Vrbětících majitelem firmy Imex opravdu došlo.

Dále podle Ondruše nikdo ze společnosti neodmítl absolvovat výslech na detektoru lži. Také pro server iROZHLAS.cz prohlásil: „Nikdo ze společnosti Imex detektor lži neodmítl, naopak on vyslovil připravenost, pokud nebudou vysloveny otázky, které nesouvisejí s kauzou Vrbětice, a aby se šetření účastnila nezávislá osoba.“ Dle jeho dalších informací se již policie zpět neozvala.

Ondruš také pro ČTK 25. dubna 2021 uvedl, že Bernatík je ochotný podstoupit výslech na detektoru lži za dvou podmínek. Zaprvé, aby se detektorem nezjišťovaly otázky, které nesouvisí s daným tématem, a zadruhé, aby při výslechu byla přítomna nezávislá osoba. Další možností podle advokáta je, že výslech provede BIS, nikoliv policie, v takovém případě by prý na žádných podmínkách netrvali.  

K otázce výslechu na detektoru lži majitele firmy Bernatíka se vyjádřil pouze mluvčí BIS: „My nemáme výkonné pravomoci, nejsme orgán činný v trestním řízení, my jsme prostě služba pouze informační. Nevyšetřujeme, nepředkládáme soudu důkazy a tím pádem ani nemáme žádné právo pracovat s jakýmkoliv svědkem. To je prostě úplně absurdní představa.“ 

Policie ani Nejvyšší státní zastupitelství se k odmítnutí výslechu na detektoru lži nevyjádřily a průběh vyšetřování komentují velmi zřídka.

Z oficiálních zdrojů nemůžeme určit, zda skutečně došlo k odmítnutí výslechu na detektoru lži. Prezident Zeman pravděpodobně čerpá z dosud aktivního a nezveřejněného vyšetřovacího spisu, nelze tedy s jistotou říct, zda se policie pokusila nebo nepokusila zmiňovaný výslech uskutečnit a jakou dostala od Bernatíka odpověď. Protože proti výroku prezidenta Zemana stojí pouze tvrzení právního zástupce firmy Imex, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Z pohledu trestněprávní klasifikace se při výbuchu muničního skladu ve Vrběticích nejednalo o teroristický útok. 20. dubna 2021 to prostřednictvím twitterového účtu Nejvyššího státního zastupitelství potvrdil Pavel Zeman. 

V příspěvku doslovně uvedl, že: „Z právního hlediska není věc prověřována jako trestný čin teroristického útoku, neboť nebyl v dané věci porušen chráněný zájem spočívající v poškození ústavního zřízení nebo obranyschopnosti ČR ve smyslu paragrafu 311 odstavce 1 trestního zákoníku.“ Co se týče výrazu „státní terorismus,“ dodal, že takovýto pojem trestní zákoník nezná. 

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož nejvyšší státní zástupce se vyjádřil o pohledu trestního, nikoliv mezinárodního práva. Navíc, jak dodává Josef Kraus z Masarykovy univerzity, státní terorismus není v mezinárodním právu ukotven.

O tom, že by se o stavbě pátého bloku Jaderné elektrárny Dukovany mělo rozhodnout až po volbách do Poslanecké sněmovny, které se budou konat v říjnu 2021, mluvil premiér Andrej Babiš například již v září 2020. „Samozřejmě to připravujeme pro příští vládu. My nikoho nebudeme vybírat, žádného dodavatele. To až ta příští vláda. Doufejme, že v tom budou pokračovat,“ uvedl premiér Babiš 3. září při návštěvě továrny strojírenské skupiny Sigma Group.

Dále Andrej Babiš o přenechání tendru budoucí vládě hovořil například také 23. listopadu, a to se zdůvodněním, že tendr na stavbu bloku ještě není připraven. „Jsem názoru, že o takto důležitém tendru by neměla vláda rozhodovat 10 měsíců před sněmovními volbami,“ uvedl pro Radiožurnál.

Tyto informace poté potvrzuje také tiskové vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu z 25. března 2021, podle kterého bude zahájení samotného výběrového řízení „předcházet detailní fáze bezpečnostního posouzení jednotlivých uchazečů“. Ti budou vyzváni, aby informace o plnění bezpečnostních požadavků předložili „do konce listopadu letošního roku“. Tedy až po volbách konaných ve dnech 8. a 9. října 2021. „Finální rozhodnutí bude na příští vládě, která díky tomuto postupu bude mít maximum informací,“ řekl k tendru ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Doplňme, že prezident republiky Miloš Zeman mluvil o tendru na stavbu pátého bloku Jaderné elektrárny Dukovany 25. dubna 2021 jak v pořadu (video, čas 20:51) Partie Terezie Tománkové, tak v jemu předcházejícím mimořádném projevu (video, čas 09:16). Rozhovor v Partii i mimořádný projev se vztahovaly ke kauze Vrbětice, kvůli které vláda z tendru vyřadila ruskou státní korporaci Rosatom.

Čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky pouze stanovuje, že: „Prezident republiky pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.“ Vláda v demisi by tak podle Ústavy měla vykonávat tuto funkci pouze prozatímně, než bude jmenována nová vláda. Ústava však výslovně nespecifikuje žádnou lhůtu, která by vymezovala, jak dlouho může tato „prozatímnost“ trvat.

Nicméně podle ústavních zvyklostí je povinností prezidenta jmenovat novou vládu bez zbytečného odkladu. Vyplývá to i z nálezu Pl. ÚS 29/09 (body 116–119), který se zabýval (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky. Ústavní soud v tomto svém nálezu řekl, že při absenci přesně vymezených lhůt v Ústavě se má postupovat bez zbytečného odkladu, což lze obdobně použít i v případě, kdy Ústava výslovně neupravuje žádnou lhůtu pro vládnutí vlády v demisi.

Ústavní právník Jana Kysela k této problematice pro ČT24 řekl, že „z hlediska správnosti, legitimity, korektnosti vláda, která nemá důvěru, má vládnout pouze po krátkou dobu“. Obdobně i ústavní právník Aleš Gerloch ve stejném článku tvrdí, že „není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu“. Dodává ovšem, že mohou existovat důvody, proč prezident nemusí novou vládu ihned jmenovat. Oba tito právníci se však shodují, že pokud by „situace přesáhla únosnou mez, a zejména pokud by tu nebyly žádné racionální důvody", pak by se jednalo o hrubé porušení ústavního pořádku prezidentem. To by pak mohlo vést k ústavní žalobě prezidenta republiky podle čl. 65 Ústavy.

Pro kontext uveďme, že nejdéle vládla v demisi úřednická vláda Jiřího Rusnoka, jejíž demisi přijal prezident Miloš Zeman. Rusnokova vláda setrvávala v tomto stavu od 13. srpna 2013 do 29. ledna 2014, dohromady tedy 169 dnů. Toto jednání prezidenta Zemana bylo předmětem Ústavní žaloby Senátu ČR, podle kterého se tímto jednáním prezident dopustil hrubého porušení ústavního pořádku. Poslanecká sněmovna však nevyslovila souhlas s podáním ústavní žaloby proti prezidentu Zemanovi k Ústavnímu soudu, a tak k rozhodnutí ve věci nedošlo.

Výrok prezidenta Zemana hodnotíme jako zavádějící, jelikož má pravdu v tom, že Ústava přímo nestanovuje lhůtu omezující dobu vládnutí v demisi. Nicméně absence této lhůty dle Ústavního soudu i ústavních právníků neznamená, že prezident není povinen konat. Zeman přitom vyvolává dojem, jako by zde taková povinnost nebyla.

Evropský soud pro lidská práva v uvedeném rozsudku (celé znění), uvádí, že novela volebního zákona upravující registraci stran do voleb byla přijata příliš pozdě. Stěžovatelka, strana Ekoglasnost, měla pouhý měsíc na splnění podmínek pro registraci, které nemohla předpokládat. Tuto skutečnost ESLP považuje za porušení práva stran na svobodné volby chráněné Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (konkrétně čl. 3 Protokolu č. 1). Přímo volební kampaně se ale rozsudek netýká.

ESLP odkazuje stejně jako prezident Zeman na Benátskou komisi Rady Evropy, která přijala kodex volební praxe. V něm konstatuje (str. 24), že změna volebního systému méně než rok před volbami může být účelovým zásahem a jedná se o zásah do stability volebního práva, což je prvek, který by volební právo mělo mít. Dále je v kodexu uvedeno, že případné změny by měly začít platit až po volbách, které by do jednoho roku proběhly. Probíhající volební kampaň ale zmíněna není.

Miloš Zeman mluví v kontextu aktuálního procesu přijímání nového volebního zákona, který vzniká na základě nálezu Ústavního soudu ČR, označujícího některé prvky předešlého volebního zákona za protiústavní. Konkrétně za takové označil v souvislosti s různě velkými volebními kraji d’Hondtovu metodu přepočtu hlasů a aditivní klauzuli, která zvyšovala hranici pro vstup do Sněmovny koalicím.

Norbert Wiener byl matematikem, který je zároveň považován za zakladatele kybernetiky, a to díky své knize vydané v polovině 20. stolení pod názvem Kybernetika aneb řízení a sdělování u organismů a strojů. Citát uvedený Milošem Zemanem lze najít v jeho knize The Human Use of Human Beings z roku 1950, která vyšla v českém překladu v roce 1963, a to pod názvem Kybernetika a společnost. Co se týče anglického originálu zmíněné knihy, uvedený citát se nachází na straně 18, kde stojí: „to live effectively is to live with adequate information", což skutečně můžeme hrubě přeložit jako prezident Zeman ve svém výroku.

Prezident Miloš Zeman v kontextu odvolání bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného tvrdí, že v rámci Ústavy může i nemusí odvolat na návrh předsedy vlády jiného člena vlády.

Čl. 74 Ústavy České republiky stanovuje, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Z toho tedy vyplývá, že prezident má pravomoc svým podpisem stvrdit odvolání ministra, pokud mu tak navrhne předseda vlády. 

Vyvstává však otázka, jestli je možné, aby prezident odmítl odvolání ministra podepsat. Ústavní právníci se shodují, že to možné není. Podle nich plyne prezidentu republiky z čl. 74 povinnost odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, přičemž prezident nemá v tomhle ohledu žádný prostor pro uvážení. To je dovozováno ze silného postavení předsedy vlády v českém ústavním systému, které je zakotveno například v čl. 77 Ústavy.

V tomto smyslu se vyjádřil například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle kterého tato prezidentova nečinnost není v souladu s ústavním pořádkem. Podle Pavla Rychetského je absolutním pánem vlády premiér „a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní“.

Stejně vykládá tento článek Ústavy i ústavní právník Jan Kysela, podle kterého nemůže prezident ministra neodvolat. Jan Kysela se dále vyslovil, že by toto jednání prezidenta vedlo k obsahovému vyprázdnění funkce předsedy vlády, protože „co je to za pána nad vládou, když mu tam sedí někdo, koho tam nechce". S prezidentovou povinností odvolat ministra na návrh premiéra souhlasí i ústavní právník Aleš Gerloch. „Zde je jednomyslná shoda, že prezident má bez zbytečného odkladu povinnost návrhu vyhovět," dodává k tomu ústavní právník Jan Wintr.

Vedle odvolání upravuje dále Ústava v čl. 73 situaci, kdy se člen vlády vzdá své funkce podáním demise prezidentu republiky prostřednictvím předsedy vlády. Na rozdíl od institutu odvolání však prezidentovi z tohoto článku Ústavy neplyne povinnost, aby demisi podepsal, jak uvádí Jan Wintr. Dle něj má prezident povinnost přijmout demisi vlády jen za určitých podmínek. V ostatních případech podání demise (včetně podání demise ministrem) je podle Jana Wintra prezidentovi ponechána možnost pro uvážení.

Předně uveďme, že Miloš Zeman zde mluví v kontextu odvolání ministra Blatného, a je tedy zřejmé, že má na mysli odvolání ministrů z vůle premiéra dle čl. 74 Ústavy, to plyne i z následující věty rozhovoru: „Možná, že někteří z nich se to také dozvěděli z médií, ale byli to lidé, kteří odvedli kus práce, ale potom už byli unaveni a nestačili tempu vlády.“ Z tohoto důvodu se tedy v rámci ověření výroku zaměříme na situace, kdy byl ministr odvolán na přímou žádost premiéra, a nikoliv na situace, kdy ministr sám rezignoval. Obě situace se přitom liší nejen fakticky, ale i právně. Zatímco rezignaci ministra prezident přijmout nemusí a ve funkci jej může ponechat, návrh na odvolání ministra předložený premiérem má prezident povinnost vyslyšet.

Miloš Zeman zastával funkci předsedy vlády od 22. července 1998, poté, co ČSSD, za niž kandidoval, zvítězila ve volbách do Poslanecké sněmovny. Premiérem jednobarevné menšinové vlády ČSSD byl Zeman až do konce volebního období, tedy do 12. července 2002.

Ministerstva financí se jako první v Zemanově vládě ujal Ivo Svoboda, který byl v červenci 1999 z vůle premiéra nahrazen Pavlem Mertlíkem. Pavla Mertlíka, který na své funkce ve vládě rezignoval, následně v dubnu 2001 vystřídal současný guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který na postu ministra financí vydržel až do konce volebního období.

Na Ministerstvu zdravotnictví došlo pouze k jedné výměně, a to když Ivana Davida, který sám rezignoval, nahradil Bohumil Fišer. Stejně tak na Ministerstvu spravedlnosti, kde Otakara Motejla vystřídal Jaroslav Bureš, i v tomto případě se jednalo o dobrovolnou rezignaci ze strany ministra Motejla. Z čela Ministerstva pro místní rozvoj premiér odvolal Jaromíra Císaře a nahradil jej Petrem Lachnitem. Na Ministerstvu vnitra po Václavu Grulichovi převzal funkci Stanislav Gross. I výměna ministra Grulicha byla plánována premiérem Zemanem, než však tak premiér stačil oficiálně učinit, ministr sám rezignoval.

Na výměnu šéfů resortů došlo i na Ministerstvu dopravy a spojů (dnes Ministerstvo dopravy) a na Ministerstvu obrany. Konkrétně byl na dopravním resortu vyměněn Antonín Peltrám za Jaromíra Schlinga, v případě resortu obrany pak Vladimír Vetchý za Jaroslava Tvrdíka. Ve vládě Miloše Zemana existoval také post tzv. ministra bez portfeje, na němž Jaroslava Baštu vystřídal Karel Březina. Všechny tři tyto výměny proběhly z vůle premiéra Zemana.

Poslední změnou v Zemanově vládě pak byla rezignace vicepremiéra Lánského.

Celkem tedy Miloš Zeman jakožto premiér odvolal pouze 5 ministrů, a to Svobodu, Císaře, Peltráma, Vetchého a Baštu. Ani pokud bychom započítali i ministra vnitra Grulicha, který by byl pravděpodobně odvolán, nebýt jeho rezignace, nedostaneme se na 8 odvolaných ministrů zmíněných ve výroku. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.