Andrej Babiš

Prezident Miloš Zeman dne 10. července 2018 jmenoval Jana Kněžínka na návrh předsedy vlády ministrem spravedlnosti.

Dočasného pověření se využívá v situacích, kdy ještě nedošlo ke jmenování ministra. V takové situaci je pak některý z jmenovaných členů vlády dočasně pověřen řízením ministerstva do doby, než bude jmenován ministr.

Dočasné pověření při jmenování nové vlády má zejména zamezit problémům s možným výkladem čl. 62 písm. d) Ústavy, dle kterého „prezident pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády“.

Nebo je využíváno v situaci, kdy není jisté, kdo odvolaného ministra nahradí nebo jsou se jmenováním nového ministra problémy. Tak tomu bylo kupříkladu s dočasným pověřením místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha řízením Ministerstva zdravotnictví. Kdy měl prezident Václav Klaus jisté výhrady k jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví.

Taťána Malá ve své diplomové práciMikroklimatické podmínky v chovu králíků pro Mendelovu univerzitu nenapsala totéž co někdo jiný, ale doslova opsala, co napsal někdo jiný. Slovy Jana Macha, experta na odhalování plagiátů:

„Konkrétně z 25 stran teorie je originální text jen na osmi až devíti stranách. Ve zbytku, tedy na šestnácti až sedmnácti stranách, jsou doslova převzaty odstavce, celé kapitoly textů, pouze je to občas přeskládáno. V případě, kdy jsou takto přepsány takto rozsáhlé pasáže, jedná se o plagiátorství.“

Bývalá ministryně spravedlnosti si počínala obdobně i u své magisterské práce z roku 2011 na Panevropské univerzitě v Bratislvě, kdy bez udání citace či zdroje zkopírovala obsah diplomové práce Rodičovská zodpovědnost od Veroniky Grossové z roku 2006. Dle Jana Macha:

„V práci paní Malé je minimálně pět procent textu shodného s prací paní Grossové. Lze ale předpokládat, že množství bude vyšší. Paní Malá některé pasáže parafrázovala, použila trochu jiné formulace, než uvedla paní Grossová. Přesto třeba struktura odstavců, jak jsou použity termíny, je shodná.“

Současně kopírovala a nedostatečně parafrázovala odbornou publikaci České rodinné právo M. Hrušákové a Z. Králíčkové a doslova opisovala z internetového článku na serveru epravo.cz.

Andrej Babiš tedy plagiátorství Taťány Malé zužuje pouze na jednu z obou prací, kde se dopustila této věci, navíc ji bagatelizuje na jeden konkrétní spíše bizarní výsek. To je ovšem zavádějící, neboť problém je mnohem širší.

Podle předběžného návrhu Ministerstva financí bude Česká republika v roce 2019 hospodařit s rozpočtem, který bude deficitní o 50 miliard.

Co se týče vládního dluhu, je nutné, jak jsme již dříve upozornili, rozlišovat absolutní výši dluhu a poměrný ukazatel dluhu ku HDP, který se obvykle používá pro mezinárodní srovnávání. Dle dat Eurostatu vládní dluh v posledních letech klesá, a to zejména díky rostoucímu HDP, byť absolutní výše dluhu se od roku 2013 výrazně nemění.

Zdroj: Ministerstvo financí

I podle dat Ministerstva financí nedošlo v posledních šesti letech k žádnému výraznějšímu snížení státního dluhu (ten se od vládního dluhu liší pouze tím, že nezahrnuje dluhy obcí, krajů, vládních příspěvkových organizací, státních fondů a zdravotních pojišťoven).

Článek 5 Ústavy ČR stanovuje princip fungování politického systému České republiky, který „je založenna svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“

Z tohoto článku je pro výrok podstatná zejména ta jeho část, která zakotvuje volnou soutěž politických stran a hnutí, které musí respektovat základní demokratické principy. Pokud tomu tak není, jedná se o výjimečný případ, který po překročení jistých mezí opravňuje stát, aby v zájmu zachování demokratické společnosti dle čl. 20 odst. 3 Listiny v zákonem stanovených případech zasáhl.

Možnost vměšování se státu do politické soutěže je dále upravena v § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stanovuje limity, jež by měly mj. sloužit jako preventivní prostředky k obraně nedotknutelných hodnot demokratické společnosti.

Dle písmene a) § 4 je jedním z těchto kritérií nemožnost vzniku a vyvíjení činnosti strany, která porušuje Ústavu a zákony nebo má za cíl odstranění demokratických základů státu. Podle rozsudku NSS ze dne 17. února 2010 sp. zn. Pst 1/2009 se ve smyslu výše zmíněného ustanovení jedná o protiprávnost až v případě, že politická strana překročí jisté meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí.

Písmeno b) § 4 stanovuje nutnost demokratických stanov a ustavování orgánu strany demokratickým způsobem neboli respektování vnitrostranické demokracie. V souvislosti s tím je nutné zmínit následující nález ÚS ze dne 27. prosince 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10 dle něhož: „Reálná a efektivní kontrola dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie (byť formálně zakotvených ve stanovách již registrovaných politických stran) není právním řádem téměř vůbec upravena anebo je zakotvena velmi vágně.“ Obdobně se pak ÚS vyjadřuje k možnosti přezkumu těchto pravidel u obecných soudů a obrany základního práva svobodně se sdružovat v politických stranách, v praxi může jít například o problematiku výběru kandidátu pro kandidátní listinu apod.

Avšak pro účely hodnocení výroku a v rámci veřejně dostupných zdrojů se formální požadavek demokratických stanov a demokraticky ustanovených orgánu strany zdá být stanovami KSČM (.pdf) respektován. Pro ilustraci lze uvést například část III. bod 6. (.pdf, str. 1), který stanovuje: „Se členstvím v KSČM je neslučitelná podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů nebo jiná činnost, která je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními dokumenty o lidských a občanských právech.“

Písmeno c) § 4 stanovuje třetí kritérium pro nemožnost vzniku či vyvíjení činnosti strany, která „směřuje k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů.“V této části nám nezbývá jiná možnost než čerpat informace o směřování KSČM z veřejně dostupných informací, které strana uvádí ve svém Volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny a Parlamentu ČR 2017.

Z tohoto volebního programu lze k otázce demokratičnosti směřování strany například zjistit, že KSČM vybízí (.pdf, str. 17) k „zahájení diskuse o zdokonalení Ústavy ČR z roku 1993 a klíčových zákonů s cílem upevnit demokratický právní stát a prosadit princip suverenity lidu a svobodné soutěže politických stran v rámci parlamentního systému.“

Písmeno d) § 4 pak uzavírá skupinu kritérií fungování politických stran a hnutí v demokratickém právním státě, stanovením nemožností vzniku a činnosti takových stran a hnutí „jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.“

Pro doplnění také uvádíme, že si v roce 2011 tehdejší vláda nechala od Ministerstva vnitra vypracovat právní analýzu týkající se možnosti pozastavení činnosti KSČM. V závěru (.pdf, str. 28) této analýzy ministerstvo uvedlo, že dle jeho právního názoru „v tuto chvíli nejsou žádné důvody k právním krokům vůči KSČM, a to ani ve formě návrhu na pozastavení činnosti.“

Nepřísluší nám hodnotit, zdali jednotlivé politické strany a hnutí dodržují ústavní pořádek a zákony. KSČM je však řádně registrovaná politická strana, která se jeví tak, že jako celek splňuje požadavky, jež zákon a Ústava demokratické straně ukládají.

Svatopluk Němeček působil jako ministr zdravotnictví za ČSSD ve vládě Bohuslava Sobotky. Během svého působení byl několikrát ve sporu s Andrejem Babišem. Němečka nahradil na postu ministra zdravotnictví v roce 2016 Miloslav Ludvík, který se dle zpráv z médií skutečně dohodl s Andrejem Babišem v otázce navýšení plateb za státní pojištěnce.

Babiš Němečka kritizoval například za to, že správní rada VZP v roce 2016 opětovně zvolila za ředitele pojišťovny Zdeňka Kabátka, kterého Babiš dle serveru Aktuálně.cz označil za kontroverzní osobu napojenou na největšího kmotra českého zdravotnictví, Marka Šnajdra. Babiš kritizoval urychlený způsob, jakým byl bod o volbě ředitele zařazen do programu zasedání správní rady VZP. Němečka na základě toho Babiš obvinil z podrazu a z podpory netransparentnosti a korupce v českém zdravotnictví.

Do sporu s hnutím Ano se Němeček dostal také v roce 2016 kvůli posudkům na tendr pro zajištění letecké záchranné služby. Dva nezávislé posudky na tendr se v celkové hodnotě lišily o dvě miliardy korun, uvádí tak server iDNES.cz. Babiš v tomto případě varoval před účelovým vytvářením byznysu dvěma soukromým společnostem a navrhoval svěřit leteckou záchrannou službu neziskové organizaci.

Svatopluk Němeček byl na postu ministra zdravotnictví dne 30. listopadu 2016 nahrazen Miloslavem Ludvíkem. Ten se spolu s Andrejem Babišem dle České televize 5. ledna 2017 skutečně dohodl na růstu plateb za státní pojištěnce. Navýšení plateb mělo probíhat podle jejich dohody v letech 2018 až 2020 vždy o tři a půl miliardy korun. Vláda nařízení schválila 10. dubna 2017, přičemž navýšení plynoucí z nařízení platí pouze pro rok 2018. Výrok Andreje Babiše se ale váže k jeho domluvě s ministrem Ludvíkem, a proto je hodnocen jako pravdivý.

Summit NATO se uskutečnil 11. a 12. července 2018 v Bruselu. První den summitu zastupoval Českou republiku prezident Miloš Zeman, protože současně probíhalo v Česku jednání o vyslovení důvěry vládě. Tam byli přítomni premiér Andrej Babiš a místopředseda vlády a zároveň ministr vnitra, který je pověřen i řízením ministerstva zahraničích věcí, Jan Hamáček. Druhého dne summitu se už však účastnili.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné dohledat, zda tato setkání skutečně proběhla. Jan Hamáček před konáním summitu NATO uvedl pro Seznam Zprávy, že má na summitu sjednaných několik bilaterálních schůzek s ministry zahraničí jiných zemí. Na svém facebookovém profilu pak informoval, že se na summitu setkal s britským ministrem zahraničí a poté proběhlo jednání s maďarským ministrem zahraničí.

Druhý den summitu americký prezident Donald Trump během jednání NATO s prezidenty Ukrajiny a Gruzie vznesl požadavek, aby členské státy zvýšily své obranné výdaje na požadované 2 % HDP už od ledna příštího roku. Kvůli požadavku bylo přerušeno jednání s prezidenty Ukrajiny a Gruzie a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg svolal mimořádné jednání lídrů aliančních zemí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože v současnosti bylo rozhodnuto o vrácení padesátimilionové dotace, o kterou v kauze jde, a také kvůli předchozí pokutě, již farma Čapí hnízdo musela zaplatit.

V tzv. kauze Čapí hnízdo je Andrej Babiš obviněn z podvodu při čerpání dotace - má jít o účelové vyvedení společnosti ZZN AGRO Pelhřimov (následně farma Čapí hnízdo) z holdingu Agrofert tak, aby firma získala dotaci určenou pro malé a střední podniky.

Jak zjistil deník Neovlivni.cz, už v roce 2011 byla firmě Čapí hnízdo udělena šestimilionová pokuta (vč. penále) za neoprávněné čerpání dotace. V tomto případě šlo o to, že část dotace byla poslána na účet firmy v době, kdy firma sama ještě neproplatila fakturu dodavatelům, což je v rozporu s pravidly pro přidělování dotací.

Další audit si vyžádalo ministerstvo financí od společnosti KPMG. Ta došla ke stejnému závěru. Navíc upozornila na to, že regionální úřad měl vyplacení dotace zabránit, protože kontrola neproběhla řádně. Právě tento úřad však v roce 2012 prominul farmě Čapí Hnízdo 99 % pokuty.

Kromě této kontroly probíhaly i kontroly další. Ministerstvo financí (v době, kdy jej vedl Babiš) samo provedlo šetření, nicméně jak informoval server Echo24 na základě zveřejněného auditu (ten vynesla Skupina Šuman), šetření se zaměřovalo pouze na některé otázky a neřešilo podstatu celé věci - tedy to, zda reálně celý projekt patřil Babišovi i v době, kdy formálně žádal o evropskou dotaci z pozice malé nebo střední firmy.

Přidělením dotace se zabýval i Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF). Ve své závěrečné zprávě dospěl OLAF ke zjištění, že příjemce dotace uvedl nepravdivé informace a důležité informace zatajil (české znění zprávy zde).

Farma Čapí hnízdo byla následně vyňata z evropského financování a nyní má dotaci vrátit. Momentálně byla lhůta pro vrácení prodloužena do konce června 2018.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť rozhodné okolnosti případu nebyly známy, a nelze tedy říci, že by si na kauzu někdo vzpomněl po deseti letech.

Stavba Čapího hnízda započala roku 2006, ale rozporuplným momentem bylo až schválení dotace z programu pro malé nebo středně velké podniky, tedy srpen roku 2008. Od počátku nebylo jasné, komu areál patří. Majitelé akcií společnosti Čapí hnízdo byli od roku 2008 anonymní až do zákazu takového druhu akcií v roce 2014. Poté se sloučila s firmou Imoba spadající do holdingu Agrofert. První vyšetřování možného podvodu začalo na přelomu roků 2015 a 2016.

Dodejme, že sám Babiš nejprve tvrdil, že neví, komu farma patřila, aby vzápětí veřejně za majitele v rozhodné době označil své rodinné příslušníky.

V roce 2006 započaly práce na projektu – komplexní rekonstrukce celého areálu včetně zázemí pro nadstandardní ubytování, pořádání firemních akcí i trávení volného času. O čtyři roky později byla rekonstrukce úspěšně dokončena. Farma čerpala dotaci 50 milionů korun, výbor regionální rady ROP Střední Čechy schválil dotaci 20. srpna 2008.

Koncem listopadu 2015 do rukou vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové přišlo anonymní trestní oznámení na farmu Čapí hnízdo. Jeho pisatel se domnívá, že při budování centra byl spáchán dotační podvod. Žalobci dospěli k tomu, že trestní oznámení může mít reálné základy, a postoupili ho těsně před Vánoci policii. V březnu 2016 Evropský úřad proti podvodům OLAF zahájil oficiální vyšetřování okolností, za nichž bylo 50 dotačních milionů na výstavbu Čapího hnízda uděleno.

Od října 2017 bylo obviněno v souvislosti s padesátimilionovou dotací na farmu Čapí hnízdo 11 lidí včetně předsedy ANO Andreje Babiše a místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka. V květnu 2018 zrušil státní zástupce trestní stíhání v této kauze u čtyř osob, přičemž jednou z těchto osob byl místopředseda Faltýnek.

Podle zjištění deníku Právo státní zástupce Jaroslav Šaroch v textu usnesení o zamítnutí stížnosti Andreje Babiše a dalších obviněných osob proti jejich trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo zmiňuje, že doposud získané důkazy policií nejsou dostačující. Žalobce ovšem policii neřekl, aby předložila důkazy. V usnesení dotyčného kriminalistu vybízí k doplnění stávajících důkazů a zmiňuje, aby byly vyřešeny zásadní rozpory v posudcích na ekonomiku. Jeden posudek byl vypracován pro policii, druhý pro obhajobu, jejich závěry se rozcházejí.

„Šaroch fakticky nařídil kriminalistům, aby si vyžádali od jimi přizvaného znalce doplnění jeho posudku, a naopak aby se podrobně vyjádřil k oponentní expertíze předložené obhajobou.“

Státní zástupce Šaroch v dokumentu uvedl, že by měl policejní orgán napadnutému usnesení opatřit další důkazní materiál, kterým by svá tvrzení ve věci trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo dostatečně podpořil. Připouští, že v opačném případě by se mohlo stát, že dojde k zastavení trestního stíhání i u dalších osob. Je podstatné zmínit, že žalobce zároveň po policii nepožaduje, aby předložila nějaké důkazy, neboť by policie žádné důkazy dosud neměla, jak ve výroku naznačuje Andrej Babiš.

Je pravdou, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) v roce 2012 vyšetřoval možnou úplatkářskou aféru a že téhož roku odešel ze své pozice komisař John Dalli, v jehož jurisdikci se vše mělo odehrávat. Malá část medií pak vzala za svou konspirační linku ohledně možné objednávky vyšetřování ze strany předsedy Komise Barrosa. Následujícího roku unikla část zprávy OLAF, která nezmiňovala přímou účast komisaře Dalliho v dané aféře (Dalligate).

V roce 2012 OLAF začal vyšetřovat podezřelý lobbing tabákového průmyslu v kruzích kolem komisaře pro zdraví a bezpečnost Johna Dalliho. Komisař Dalli ve stejném roce nečekaně opustil své místo. Následujícího roku 2013 do tisku uniklačástečná zpráva o průběhu vyšetřování OLAF, ve které bylo zmíněno, že i přes velké množství nepřímých důkazů se nepodařilo prokázat zapojení Dalliho do vyšetřované kauzy tabákového lobbingu. Vzhledem k tomu, že celá zpráva oficiálně zveřejněna nebyla, oficiální místa nebyla schopna vysvětlit důvod odchodu komisaře i slabá místa ve vyšetřování OLAF a sám Dalli naznačoval, že byl ze svého místa donucen odejít pod nátlakem, byla zavdána příčina k podezřením směrem k nezávislosti OLAFu a předsedy Komise.

Samotný OLAF, ale především jeho šéf Giovanni Kessler, se v následujících letech stali terčem kritiky s přihlédnutím k průběhu vyšetřování tzv. Dalligate. Vzhledem k probíhajícímu vyšetřování ze strany belgické justice ohledně odchodu komisaře Dalliho došlo dokonce k tomu, že Evropská komise vzala řediteli OLAFu imunitu, aby mohl vypovídat před belgickými vyšetřovateli.

Částečné rozuzlení případu přineslo až rozhodnutí Evropského soudního dvora z dubna roku 2016. Ten řešil legitimitu a způsob odchodu komisaře Dalliho. V průběhu šetření soud mohl nahlédnout do plné zprávy OLAFu, ze které vyplynulo, že se komisař účastnil schůzek s tabákovou lobby, což ho mohlo dle OLAFu postavit do nebezpečné pozice a ohrozit reputaci Komise. Zároveň soud potvrdil, že předseda komise Barroso nezneužil svoji pozici a netlačil komisaře k odchodu.

Rozhodnutí soudu nahrává spíše tomu, že Babišův výrok není fakticky přesný, nicméně vzhledem k absenci primárního zdroje (tedy zprávy OLAFu) je toto prohlášení hodnoceno jako neověřitelné. Dodejme ovšem, že část, kdy obviňuje Barrosa z objednávky této věci, Evropský soudní dvůr vyvrátil.