Marek Benda
ODS

Marek Benda

Občanská demokratická strana (ODS)

Bez tématu 35 výroků
Zahraniční politika 3 výroky
Zemědělství 3 výroky
Energetika 1 výrok
Evropská unie 1 výrok
Obrana, bezpečnost, vnitro 1 výrok
Životní prostředí 1 výrok
Pravda 28 výroků
Nepravda 9 výroků
Zavádějící 4 výroky
Neověřitelné 1 výrok
Rok 2024 4 výroky
Rok 2022 3 výroky
Rok 2019 29 výroků
Rok 2013 6 výroků

Marek Benda

Nebyly, nedávaly se tam nikdy žádné lhůty (do Ústavy ČR, pozn. Demagog.cz) a já jsem se vlastně jakýmkoliv pokusům, které se v průběhu let objevovaly, prezident musí do tehdy, Sněmovna... jo, všude jsem říkal, nedělejme to, máme samozřejmě, máme nějaké lhůty z hlediska zákonodárství mezi oběma komorami, tam dokonce možná ta lhůta pro Senát těch 30 dní je příliš krátká, máme nějaké lhůty ve vztahu k prezidentovi a podepisování zákonů, ale jinak jsem se vždycky klonil k tomu, aby v Ústavě... Ústava fakt nemá být kuchařka.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
Česká Ústava tak, jak je pro ústavní právo obvyklé, neobsahuje mnoho explicitně uvedených lhůt, hlava druhá Ústavy upravující moc zákonodárnou jich však několik obsahuje. Návrhy na zpřesnění ústavních lhůt se v minulosti opravdu objevovaly.

Ústava České republiky neobsahuje mnoho lhůt, které by ústavním institucím stanovovaly pevné časové ohraničení k výkonu jejich pravomocí. Tento znak, který je na rozdíl od většiny (veřejno-) právních odvětví typický pro ústavní právo, respektoval i český ústavodárce, a Ústava tak i dnes mnoho lhůt neobsahuje.

Přeci jenom ale lze některé, ať už konkrétní, či více abstraktní lhůty v Ústavě nalézt. Nejvíce jich nalezneme v hlavě druhé Ústavy, která se týká moci zákonodárné.

  • Vláda se musí do 30 dnů vyjádřit k návrhu zákona, jinak platí, že se vyjádřila kladně.
  • Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do 30 dnů od jeho postoupení.
  • Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
  • Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.

Poslanec Benda právě o dvou výše uvedených ustanoveních Ústavy ve svém výroku hovoří. Lhůta pro projednání zákona, se kterým Sněmovna vyslovila souhlas, je tedy 30 dní, a prezident republiky přijaté zákony podepisuje do 15 dnů.

Kromě těchto lhůt určených dny obsahuje Ústava také lhůty, které je nutné interpretovat:

  • Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.
  • O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu.

V zásadě však Ústava explicitní lhůty příliš neobsahuje. Podle slov ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka jsou totiž ústavní normy „výrazně odlišné od norem jiných právních odvětví. Jsou velmi obecné, neúplné až torzovité, zpravidla neobsahují sankce, a pokud ano, často se spíše jedná o sankce politické než sankce stíhající protiprávnost.“ Pokud jde o Ústavu, jsou podle Petra Pitharta nejdůležitější „ta pravidla, která v ní napsaná nejsou. Drží totiž pohromadě to, co napsáno je.

V jaké lhůtě tedy ústavní instituce jednají, pokud Ústava žádnou nestanoví? Ústavní soud již v minulosti judikoval, jak je tomu v tomto případě. V nálezu týkajícím se Lisabonské smlouvy Pl.ÚS 29/09 Ústavní soud uvedl (body 116–119) v souvislosti s ratifikací mezinárodní smlouvy, že pokud není ústavní instituce omezena žádnou lhůtou, musí konat bez zbytečného odkladu.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v nedávném rozhovoru v souvislosti s debatou o povinnosti prezidenta odvolat a jmenovat ministra uvedl: „Například u Lisabonské smlouvy již Ústavní soud interpretoval, jak je tomu v případě, že Ústava nestanoví pro splnění Ústavou uložené povinnosti konat žádnou lhůtu. Prezidentovi republiky je například stanovena lhůta patnáct dnů pro to, dokdy musí podepsat zákon nebo jej vetovat a vrátit do Poslanecké sněmovny. To je jednoznačný výklad. Lhůta zde poskytuje prostor pro uvážení. Tam, kde lhůta není, se ústavním orgánům tedy neposkytuje lhůta pro uvážení. Proto Ústavní soud v obou lisabonských nálezech  a ještě v řadě jiných dokumentů vyslovil obecnou tezi, že ve všech případech, kde je uložená povinnost ústavní instituci – prezidenta republiky nevyjímaje – a není zde stanovená lhůta, je nepochybné, že má jednat bez zbytečného odkladu.

V minulosti se mnohokrát objevovaly návrhy na takové změny Ústavy, které by vedly k zavedení explicitních lhůt, což by podle některých navrhovatelů mohlo zamezit nerespektování ústavních pravidel ze strany různých ústavních institucí (často prezidenta).

V souvislosti s výše zmíněným nálezem ve věci Lisabonské smlouvy z roku 2009, kdy se řešila povinnost prezidenta podepsat mezinárodní smlouvu, je vhodné uvést návrh ústavní novely zákona právě z roku 2009. Tehdy poslanci Strany zelených navrhovali takovou změnu, která by prezidentovi stanovila lhůtu 30 dnů, a pokud by mezinárodní smlouvu nepodepsal, pravomoc dokončit ratifikaci by přešla na předsedu vlády. Marek Benda ve svém výroku naznačuje, že lhůta stanovená Senátu k projednání návrhu zákona je příliš krátká, což bylo také obsahem návrhu změny Ústavy v roce 2017.

Mnohé návrhy na novelizaci Ústavy se objevily také v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta a následným výkonem ústavních norem Milošem Zemanem. TOP 09 navrhovala vymezit lhůty pro prezidentské konání při neúspěšném pokusu premiéra na sestavení vlády. Marek Benda tehdy opravdu namítal, že novelizace Ústavy v reakci na politickou krizi je krátkozraká.

Bývalý premiér Bohuslav Sobotka dále navrhoval, aby prezident musel jmenovat premiéra do 30 dnů od konání ustavující schůze Sněmovny a také, aby byla stanovena lhůta pro jednotlivé pokusy prezidenta republiky od okamžiku, kdy předcházející vláda podá demisi.

Marek Benda

Nejhorší ústavu mají Spojené státy, akorát jim funguje 200 let se 17 dodatky, a Velká Británie, která nemá žádnou.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
USA ratifikovaly svoji Ústavu v roce 1788, tedy před 231 lety. I s Listinou práv má celkem 27 dodatků. Velká Británie nemá ústavu jako jeden formalizovaný psaný dokument. V případě Velké Británie se jedná o typ nekodifikované ústavy.

Předesíláme, že nehodnotíme údajnou kvalitu jednotlivých ústav. Ověřujeme však další ve výroku tvrzené informace.

Spojené státy americké přijaly svoji novou Ústavu 17. září 1787. K ratifikaci došlo získáním většinového souhlasu 9 z 13 tehdejších amerických států v červnu 1788, tedy před 231 lety. Podpora ratifikace v mnoha státech byla podmíněna úpravami ve formě dodatků. V roce 1791 byla Ústava rozšířena o deset nových dodatků, které vzešly ve známost pod souhrnným názvem Bill of Rights. Mezi lety 1795 a 1992 bylo přidáno dalších 17 dodatků. Celkem tedy k dnešnímu dni má americká Ústava 27 dodatků.

Z kontextu rozhovoru je také možné, že poslanec Benda svůj výrok vztahoval k přelomu 80. a 90. let 20. století, tedy do doby velkých ústavních změn v Československu a České republice. V takovém případě by sice řečník byl poměrně přesný z hlediska stáří americké Ústavy, stále by se však výrazně mýlil v počtu jejích dodatků.

Velká Británie je zemí, která jako jediná nemá formalizovanou psanou ústavu. Přesto nelze tvrdit, že by zde neexistoval ústavní pořádek. Vzhledem k historické tradici je ústavní pořádek Velké Británie kompilací zákonů, tradic, pravidel, soudních rozhodnutí a mezinárodních smluv, které tvoří celek, který je nazýván Britskou ústavou. Než žádnou nebo nepsanou ústavou je tedy přesnější nazývat Britskou ústavu jako nekodifikovanou.

V nedávných letech existovala částečná snaha o reformu britského ústavního pořádku a sepsání formalizované ústavy, naposledy v roce 2015.

Poslanec Benda se tedy u stáří americké Ústavy netrefil o 31 let, počítaje od její ratifikace. Tuto nepřesnost nelze uznat pravdou ani při uplatnění naší obvyklé 10% tolerance. Zároveň byl výrazně nepřesný počet ústavních dodatků. Případ (ne)existence ústavy Velké Británie je komplikovanější a kontroverznější. Jisté je, že neexistuje ve formě podobné například Ústavě České republiky, jedná se spíše o postupně a dynamicky se vyvíjející nekodifikovaný soubor pravidel.

Marek Benda

No, tak první volební období ne, ale od té doby se o tom jedná stále, a těch nápadů, jak zlepšit českou Ústavu, už jsem opravdu za těch 20 let zaregistroval, naštěstí téměř žádný z nich neprošel. Bohužel jediné, co prošlo – a tady se vždycky znovu a znovu kaju a říkám „mea culpa“, je to i moje vina –, že prošla přímá volba prezidenta.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Návrhy na změnu Ústavy se vyskytly již v prvním volebním období, celkově pak bylo novel Ústavy schváleno hned několik, kromě přímé prezidentské volby např. takzvaná euronovela či omezení imunity členů Parlamentu. Poslanec Benda pak hlasoval pro zavedení přímé volby hlavy státu.

Návrhy na změnu Ústavy byly předkládány i v prvním volebním období Poslanecké sněmovny. Příkladem je hned několik návrhů, které prosazoval jednokomorový Parlament. Vzhledem k novosti Ústavy se však pravděpodobně jednalo spíše o návrhy nevyslyšené při přípravě samotné Ústavy, o kterých se příliš nejednalo, což dokládá i fakt, že návrhy byly zamítnuty hned v prvním čtení. Dále byl například navržen i zákon o celostátním referendu. Žádné diskuze mimo plénum Poslanecké sněmovny se nám pak nepodařilo dohledat.

Co se týče později diskutovaných změn, jednalo se např. o zavedení klouzavého mandátu či omezení pravomocí vlády, která nezískala důvěru. Již v roce 1998, tedy v druhém volebním období, se diskutovalo o novelizaci hlavy třetí, týkající se moci výkonné.

Není ale pravdou, že jedinou změnou Ústavy bylo zavedení přímé volby prezidenta. Známá je např. takzvaná euronovela Ústavy, která do Ústavy vložila články 10a a 10b, což mimo jiné umožnilo převést část pravomocí právě na Evropskou unii (tehdy ještě Evropská společenství). Dále byla také omezena imunita členů Parlamentu jen po dobu trvání mandátu. V souvislosti s kauzou poslance Melčáka, který Sněmovně zabránil v jejím rozpuštění, byla také zavedena možnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu, pokud se tak usnese alespoň 120 poslanců.

Je však pravdou, že Marek Benda hlasoval pro zavedení přímé volby prezidenta.

Marek Benda

K mému překvapení vlastně téměř všichni hráči na politické scéně řekli „ne, ne, na to nebudeme sahat“ (na nápad obnovit volbu prezidenta Parlamentem, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
S nápadem zrušit přímou volbu prezidenta přišla ODS. S touto změnou ale nesouhlasí hnutí ANO, ČSSD, Piráti, TOP 09 a SPD. I přesto, že s návrhem KSČM, STAN i KDU-ČSL spíše nesouhlasí, debatě jsou otevření.

V tomto volebním období se pro zrušení přímé volby prezidenta vyslovila ODS, zejména pak její předseda Petr Fiala v komentáři pro Forum24. Podle jeho slov přímá volba prezidenta vedla „pouze k tomu, že prezident má pocit, že porušování Ústavy je dovoleno, neboť získal přes polovinu hlasů voličů, a tedy má jakýsi silný mandát k čemukoli. A právě z tohoto důvodu předseda Fiala volá po zahájení diskuse o návratu volbě prezidenta Parlamentem České republiky. ODS je ale zatím jediná, kdo tuto změnu podporuje.

Postoj TOP 09 na Twitteru přiblížil předseda Jiří Pospíšil: „Návrh na zrušení přímé volby prezidenta nepodporuji. Důvod je prostý. Kvůli nepřijatelnému chování Miloše Zemana by se neměl měnit základní zákon země – Ústava ČR.

Přímou volbou pak podle Ivana Bartoše, předsedy České pirátské strany, k žádným změnám v kompetencích prezidenta nedošlo, pouze odpadla jeho jistá zodpovědnost vůči Parlamentu. „My se kloníme k cestě, kterou doporučují ústavní experti, a to posílení možnosti komor Parlamentu iniciovat projednání hrubého porušení Ústavy ze strany prezidenta u Ústavního soudu,uvedl Bartoš.

Debatě se nebrání ani lidovci. Marek Výborný, předseda KDU-ČSL, se ale domnívá, že by se Ústava neměla měnit kvůli osobě Miloše Zemana.

Přímou volbu prezidenta by nechtěl rušit ani předseda hnutí STAN Vít Rakušan. „Měnit Ústavu jenom proto, že ji současný prezident nedodržuje a vykládá si ji více než volně, mi nepřijde vhodné,“ uvedl Rakušan. I přes jednoznačný názor předsednictva, že by se přímá volba rušit neměla, je STAN připravena k debatě.

Tomio Okamura, předseda SPD, pak webu Echo24 na dotaz, zda je SPD pro či proti návrhu ODS, odpověděl: „Hnutí SPD prosazuje přímou volbu a odvolatelnost politiků, takže k ideálu chybí ještě zavést tu odvolatelnost a aplikovat tento způsob voleb i na poslance, starosty a hejtmany.“

ČSSD byla pro přímou volbu prezidenta už v roce 2011, kdy 53 z 53 přítomných sociálně demokratických poslanců schválilo ústavní novelu. Jejich postoj k této věci se od té doby změnil jen minimálně. „ČSSD v roce 2011 podpořila zavedení přímé volby prezidenta a stále jsme toho názoru, že šlo o správný krok. Je dobře, když si občané republiky mohou vybrat hlavu státu přímo a nikoliv pouze prostřednictvím volených zástupců. Stávající systém volby prezidenta a jeho pravomoci bychom neměnili,“ vyslovil se předseda klubu ČSSD Jan Chvojka.

Na svém dřívějším postoji trvají i komunisté. Ti byli naopak jediným klubem, který přímou volbu v roce 2011 nepodpořil. „Upozorňovali jsme na řadu úskalí, s kterými se dnes potkáváme. Na druhou stranu nejsem příznivec unáhlených a účelových jednostranných úprav Ústavy,“ řekl nyní místopředseda KSČM Stanislav Grospič. Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa jsou ale komunisté diskuzi otevřeni. Osobně se pak Filip domnívá, že „prostý návrat k předchozí úpravě není možný.“

K návrhu předsedy ODS se vyjádřilo i hnutí ANO. „Já bych nebyl pro zrušení přímé volby. Myslím, že má svoje místo a lidé ji vzali za svou. Přímá volba skutečně znamená nejvyšší účast, to je ten začátek přímé demokracie,“ řekl novinářům místopředseda ANO Richard Brabec. S návrhem nesouhlasí ani místopředseda ANO a předseda Sněmovny Radek Vondráček a předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Foltýnek.

Ústavní novelu, která zavádí přímou volbu prezidenta, Sněmovna schválila 14. prosince 2011. Předlohu podpořili poslanci téměř ze všech stran (až na několik málo jednotlivců z ODS, TOP 09-S a VV) kromě komunistů, kteří se hlasování zdrželi. Pro návrh zvedlo ruku 159 přítomných poslanců, pro schválení bylo potřeba minimálně 120 hlasů.

Marek Benda

Vlastně to byl jenom takový jako tlak veřejnosti a pocit z toho, že to, co se dělo ve Španělském sále tři roky předtím, že nebylo úplně šťastné a správné.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
Podpora přímé volby prezidenta mezi českými občany od devadesátých let postupně rostla. Kontroverzní hlasování o hlavě státu v únoru 2008, po kterém nastoupil Václav Klaus do svého druhého funkčního období, pak podle mnohých přispělo k odklonu od nepřímé volby prezidenta.

Podle průzkumu STEM z let 1998–2003 podpora přímé volby prezidenta mezi občany postupně vzrostla ze 45 na 58 procent. Podle studie CVVM mapující období mezi lety 2002–2012 se pro zavedení volby prezidenta občany v roce 2002 vyslovilo 57 procent respondentů. V roce 2009 (po druhém zvolení Václava Klause hlavou státu) bylo této variantě nakloněno 67 procent dotázaných. O dva roky později, v roce 2011 kdy novelu zákona zavádějící přímou volbu prezidenta předložila vláda Poslanecké sněmovně, podporovalo tento způsob výběru hlavy státu 60 procent účastníků průzkumu.

O prosazení přímé volby prezidenta se zasloužila vláda Petra Nečase. Ta se k tomuto kroku zavázala ve vládním programovém prohlášení v roce 2010 především s odkazem na vůli občanů: „Zavedení přímé volby prezidenta republiky představuje zásah do tradičního pojetí volby hlavy státu a posiluje prvky přímé demokracie na úkor demokracie zastupitelské. Přímou volbu prezidenta republiky si dlouhodobě přeje většina občanů České republiky.“

Těsné vítězství Václava Klause nad Janem Švejnarem v prezidentských volbách v roce 2008, které se konaly právě ve Španělském sále, bylo údajně doprovázeno vydíráním a uplácením. Případem domnělé snahy získat hlas předsedy senátorského klubu SNK ED Josefa Novotného pro kandidáta ODS se zabývala také policie, pro nedostatek důkazů bylo však vyšetřování nakonec odloženo. Možná korupce pak byla zmiňována také v případě poslance ČSSD Evžena Snítilého, který nepodpořil kandidáta vlastní strany, za což ho vedení sociální demokracie vyloučilo.

Kauzám spojeným s volbou Václava Klause se v roce 2008 věnoval také server Aktuálně.cz.

Mediální obraz spojený s posledním nepřímým hlasováním o hlavě státu se tak pravděpodobně odrazil v podpoře veřejnosti přímé volby prezidenta i snahách o změnu tohoto systému. Že události okolo prezidentské volby v roce 2008 přispěly k prosazení přímé volby zmiňuje např. komentář Českého rozhlasu. Jakousi kauzalitu mezi zmíněnými událostmi naznačovala na senátní konferenci i senátorka Soňa Paukrtová: „Myslím, že to bylo prostě a jednoduše tak, že vyhodnotily (politické strany, pozn. Demagog.cz) situaci po poslední volbě prezidenta republiky, že to prostě byl průšvih, který občané kritizovali(...)“. Na stejné konferenci pak určitý vliv prezidentské volby v roce 2008 na podporu přímé volby zmiňoval i senátor Miroslav Antl či politolog Michal Klíma.

Změna Ústavy, která zavedla přímou volbu prezidenta, byla Parlamentem přijata v roce 2012, tedy čtyři roky po poslední parlamentní volbě v roce 2008.

Marek Benda

Na Slovensku přece byli v podobné situaci, nebyli schopni zvolit prezidenta parlamentem, tak řekli „vložíme přímou volbu“.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
O zavedení přímé volby prezidenta se tehdejší opoziční strany snažily již před prezidentskými volbami roku 1998. Skutečně to bylo kvůli obavám, že po skončení funkčního období prezidenta Kováče nebude možné zvolit nového prezidenta. Návrh byl však schválen až v roce 1999.

Prvním prezidentem byl v únoru roku 1993 zvolen Michal Kováč, navržen vládní HZDS. Prezidenta poprvé a také naposledy vybírali poslanci Národní rady Slovenské republiky (.pdf, str. 17). Pro zvolení byla potřebná ústavní většina, tedy tři pětiny ze všech 150 poslanců Národní rady Slovenské republiky. Michal Kováč se však velmi rychle vymezil jako nadstranický prezident a během jeho funkčního období docházelo k řadě neshod mezi ním a vládou. V březnu roku 1994 přednesl prezident Kováč projev o stavu republiky, čímž se ještě víc vyostřila politická situace a opozice nakonec vyslovila vládní HZDS nedůvěru (.pdf, str. 17–18). Na podzim v roce 1994 však HZDS v předčasných volbách zvítězila a sestavila koaliční vládu. HZDS se pak snažila prezidenta Kováče odstavit, ale ten ustál tlak až do konce svého funkčního období (.pdf, str. 18).  

V prosinci roku 1996 předložili opoziční poslanci KDH, DU, DS, Maďarskej koalície a SDSS v parlamentu návrh ústavního zákona o přímé volbě prezidenta. Opoziční poslanci navrhli přímou volbu hlavy státu, aby se odstranila hrozba, že po uplynutí funkčního období prezidenta Kováče nebude možné zvolit prezidenta. Návrh ústavního zákona se nepodařilo dohledat, protože na stránce Národní rady Slovenské republiky jsou zveřejněny nejstarší návrhy zákonů od roku 1998.

Tehdejší vládní koalice návrh přímo neodmítla, pouze ho odročila s tím, že ho musí pečlivě posoudit speciální komise. Opoziční strany s výjimkou SDĽ proto iniciovaly petiční akci na vyhlášení referenda, kterým měli občané rozhodnout, zda si přejí, aby prezidenta volili přímo. Petici svými podpisy podpořilo více než půl milionu občanů, následně na to prezident Kováč 13. března 1997 vyhlásil referendum se čtyřmi otázkami. Tři z nich se týkaly vstupu Slovenské republiky do NATO a čtvrtá přímé volby hlavy státu.

Vláda 24. dubna 1997 podala návrh na zahájení řízení ve věci výkladu Ústavy nebo ústavního zákona na Ústavní soud, protože podle ní čtvrtá otázka nebyla v souladu s Ústavou Slovenské republiky (.pdf). Vláda zároveň přijala usnesení, že až do rozhodnutí Ústavního soudu ministr vnitra nesmí distribuovat hlasovací lístky s otázkou o přímé volbě hlavy státu. Ústavní soud v květnu 1997 tento návrh odmítl (.pdf). Dále také Ústavní soud 21. května 1997 na návrh 35 poslanců ve věci řízení o výklad Ústavy nebo ústavního zákona rozhodl, že referendum vyhlášené prezidentem musí proběhnout (.pdf). Ministr vnitra Krajči s podporou vlády a premiéra svévolně rozhodl, že do volebních místností doručí lístky bez otázky o přímé volbě prezidenta. Ústřední komise pro referendum proto konstatovala, že lidové hlasování bylo zmařeno.

V březnu 1998 vypršelo funkční období prezidentu Kováčovi a některé jeho kompetence zatím převzal předseda vlády Vladimír Mečiar. Pokusy zvolit hlavu státu v Národní radě Slovenské republiky v roce 1998 skončily neúspěchem. Krizi kolem volby nového prezidenta vyřešily parlamentní volby, které se konaly na podzim roku 1998. HZDS sice zvítězilo, ale už nedokázalo sestavit vládu. Vláda vznikla ze stran SDK, SDĽ, SOP a SMK. Koncem roku 1998 pak skupina poslanců předložila návrh ústavního zákona o způsobu volby prezidenta Slovenské republiky, o lidovém hlasování o jeho odvolání a o doplnění občanského soudního řádu, jehož součástí bylo i zavedení přímé volby prezidenta. Návrh ústavního zákona byl schválen Národní radou Slovenské republiky a vyhlášen pod číslem 9/1999 Z.z. Motivem pro přijetí zákona byla snaha do budoucna předejít podobné volební krizi (.pdf, str. 19).

První přímá volba prezidenta Slovenské republiky proběhla v roce 1999. Vítězem volby se stal Rudolf Schuster.

Marek Benda

Když se podíváme na volební výsledky (do Poslanecké sněmovny, pozn. Demagog.cz), tak hnutí ANO mělo 29,7 % a na to 78 mandátů. Kdybychom vzali součet těchto čtyř stran (KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09, pozn. Demagog.cz), tak ty měly 27,8 % dohromady. Na to 41 mandátů. Ten rozdíl byl méně než 2 %. Rozdíl v mandátech byl skoro 40.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP09, tedy čtyři strany, které uvažují o možné spolupráci před sněmovními volbami v roce 2021, získaly dohromady ve sněmovních volbách 48 mandátů, nikoliv 41. Rozdíl v mandátech mezi KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09 a hnutím ANO je tedy 30 mandátů.

Veškeré výsledky voleb najdeme na stránce www.volby.cz, kterou spravuje Český statistický úřad. Podle webu získalo hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly 20.–21. října 2017, 29,64 % hlasů, což odpovídá zisku 78 mandátů.

ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09, tedy čtyři strany, které uvažují o možné spolupráci před sněmovními volbami v roce 2021, pak získaly dohromady ve volbách 27,61 % hlasů (ODS 11,32 %; KDU-ČSL 5,80 %; STAN 5,18 %; TOP 09 5,31 %). Poslanec Benda tvrdí, že celkový zisk mandátů těchto stran byl 41. Není to ale pravda. Reálně tyto strany získaly 48 mandátů (ODS 25; KDU-ČSL 10; STAN 6; TOP 09 7), což je o 30 mandátů méně než hnutí ANO. Co se týká procentuálního rozdílu zisku hlasů, v tom se poslanec Benda nemýlil. Čtyři strany získaly dohromady jen o 2 % hlasů méně než hnutí ANO.

Poslanec Marek Benda se snaží tímto příkladem poukázat (čas 18:14) na slabinu českého volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Pro kontext je dobré si připomenout historický vývoj a změny volebního systému. Na oficiálních stránkách PS PČR jsou tyto změny popsány následovně:

"Do voleb v roce 1998 byl pro volby do Poslanecké sněmovny používám tzv. Hagenbach-Bischoffův systém volební kvóty (volebního čísla). Volební reforma z roku 2000 (zákon č. 204/2000 Sb.) změnila zásadním způsobem systém přidělování mandátů a Hagenbach-Bischoffova kvóta byla nahrazena tzv. modifikovaným D’Hondtovým dělitelem. Jeho modifikace spočívala v tom, že dělení nezačínalo číslem 1, nýbrž číslem 1,42. S ohledem na nález Ústavního soudu (.pdf) musel Parlament v roce 2001 přistoupit k novelizaci volebního zákona a změnit způsob voleb do Poslanecké sněmovny. Učinil tak zákonem č. 37/2002 Sb., systém platí dosud. Novela použila klasického D’Hondtova dělitele." Dále se novelou zákona z roku 2000 zvýšilo kvórum pro postup koalic stran do skrutinia. Pro dvoučlenné koalice bylo stanoveno kvórum 10 %, pro tříčlenné 15 % a pro čtyř a vícečlenné koalice 20 % z celkového počtu hlasů za ČR celkem.

Kromě vládního návrhu týkajícího se změny volebního zákona, předložil svůj návrh i Senát. Ten se navracel k Hagenbach-Bischoffově kvótě. Poslanecká sněmovna ale senátní návrh zamítla. „Z teoretického pohledu by systém navržený Senátem umožnil silnější zastoupení menších politických stran, naproti tomu vládní návrh, který byl schválen, vycházel z představy, že je třeba vytvořit systém, který umožní vytváření stabilních vlád sestavených z menšího počtu koaličních stran," popisuje tehdejší situaci oficiální web PS PČR.

Marek Benda

Je to o tom, že ten systém, tak, jak je nastaven, jak máme malé kraje – a teď se nebudeme bavit, jak vzniknul, protože on vlastně nevznikl žádným rozmyšleným pochodem, ale jenom tak jako, že něco rušil Ústavní soud a něco schvalovala Sněmovna –, ale ten systém enormně zvýhodňuje vítěze, zejména, pokud je to jeden vítěz a všichni ostatní jsou pod ním.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Celá dnešní úprava přepočtu hlasů na mandáty byla zavedena novelou zákona z r. 2002. Ústavní soud v r. 2001 nezrušil část, nýbrž celou tuto úpravu. Současný systém skutečně zvýhodňuje vítěze.

Poslanci Bendovi je nutné dát za pravdu, že současný systém, obzvláště v situaci, kdy jedna politická strana získá znatelně více než ostatní, zvýhodňuje vítěze na úkor stran slabších.

Jako příčinu tohoto zvýhodnění označuje Marek Benda nesystematický přístup k úpravě volebního systému, který byl dle něj zapříčiněn tzv. velkým volebním nálezem Ústavního soudu, který zrušil některá ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Takto vzniklá mezera v zákoně následně byla napravena novelou, současné zvýhodnění velkých stran, resp. vítěze voleb, je tedy dle poslance Bendy způsobeno tím, že vedle sebe působí jak ustanovení „stará“ (z doby před nálezem), tak ustanovení novější.

Způsob přepočtu hlasů na mandáty, a tedy i zda a případně jak bude zvýhodněn vítěz voleb, je přitom ovlivněn v zásadě dvěma proměnnými, kterými jsou velikost a počet volebních krajů a metoda přepočtu hlasů na mandáty. V současné době přitom platí, že volební kraje se kryjí se samosprávnými kraji a pro přepočet hlasů se používá tzv. d'Hondtova metoda. Tato úprava však byla do zákona v celém rozsahu vtělena novelou č. 37/2002 Sb., není tedy pravdou, že by současná právní úprava byla „slepencem“ starých ustanovení, zrušovacího nálezu Ústavního soudu a ustanovení novějších. Celá úprava byla do zákona přidána zmiňovaným zákonem č. 37/2002 Sb.

Tzv. velký volební nález Ústavního soudu přezkoumával rozsáhlou novelu zákona o volbách do Parlamentu, přijatou v roce 2000, za trvání tzv. Opoziční smlouvy. Cílem této novely bylo posílit dvě nejsilnější strany, ČSSD a ODS, a umožnit tak snadnější vznik většinové, ideálně jednobarevné vlády. Novela tak například zavedla 35 volebních krajů, přičemž minimální počet mandátů rozdělovaných ve volebním kraji byl stanoven na 4. Mandáty se také měly rozdělovat na základě tzv. modifikované d'Hondtovy metody.

Podle této metody, v její klasické formě, se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1–4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech. Pokud by tedy strana A získala 120 000 hlasů a strana B 31 000 hlasů, připadly by 3 mandáty straně A a 4. mandát straně B. Volební novela však tento systém upravila tak, že výsledky stran se dělily postupně čísly 1,42, 2, 3... opět podle počtu mandátů. V tomto případě však strana A získává všechny 4 rozdělované mandáty, strana B pak nemá mandát žádný.

Další změnou, kterou zmiňovaná novela zavedla, bylo např. navýšení minimálního počtu celostátně získaných hlasů pro koalice stran – pro dvoučlenné koalice byla tato hranice navýšena ze 7 % na 10 %, pro tříčlenné z 9 % na 15 %, pro čtyř a vícečlenné koalice byla hranice stanovena na 20 %. Toto navýšení pak bylo dle kritiků namířeno proti tehdy úspěšné Čtyřkoalici, tedy koalici stran KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance.

Další změny se týkaly financí – byla zavedena kauce pro kandidující strany 40 000,- Kč na jeden volební kraj, což by v celkovém počtu 35 volebních krajů znamenalo celkem 1 400 000,- Kč, oproti dřívější úpravě to však znamenalo faktické snížení (bod IV.) celkové výše kaucí o 200 000,- Kč. Zmenšen byl také státní příspěvek na volební náklady z původních 90,- Kč na 30,- Kč za každý obdržený hlas, nově měly na tento příspěvek právo jen strany, které získali alespoň 2 % hlasů.

Dle kritiků však tato volební novela příliš deformovala volební systém do Poslanecké sněmovny tak, že se blížil systému většinovému, což bylo v rozporu s Ústavou, která stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě zásad poměrného zastoupení. Z tohoto důvodu tedy prezident Havel i senátoři Čtyřkoalice podali Ústavnímu soudu návrh na zrušení této novely.

Ústavní soud následně většinu z vyčtených ustanovení zrušil, včetně kompletní úpravy počtu a velikosti volebních krajů i modifikované d'Hondtovy metody, a to právě z důvodu, že nový systém příliš zvýhodňoval velké strany, porušoval zásadu rovnosti hlasů a svou podstatou se blížil systému většinovému spíše než poměrnému. Ponechána byla pouze zvýšení minimální procentní hranice pro volební koalice.

Následně byla tedy přijata další, již zmiňovaná novela (zákon č. 37/2002 Sb.), která nahradila zrušená ustanovení. Volební kraje se nově kryjí s kraji samosprávnými a mandáty jsou rozdělovány na základě klasické d'Hondtovy metody; zvýšen byl také státní příspěvek na úhradu nákladů.

Marek Benda

ODS je z hlediska poměrného zastoupení reprezentována odpovídajícím způsobem. Při 12 % 25 mandátů. Všechny ty ostatní strany (KDU-ČSL, TOP 09, STAN, pozn. Demagog.cz) jsou hluboce podreprezentovány.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
Poměr procent hlasů získaných ve volbách a procent získaných mandátů v českém systému přepočtu hlasů zvýhodňuje velké strany a naopak znevýhodňuje ty menší, které jsou podreprezentovány.

Při rozdělování 200 poslaneckých křesel Parlamentu České republiky se od roku 2002 používá d'Hondtova metoda. Celý proces spočívá v tom, že všech 200 mandátů je nejdříve rozřazeno mezi volební kraje (ty jsou v současnosti shodné s kraji samosprávnými a je jich tedy 14). Poslanecká křesla jsou následně rozdělena mezi jednotlivé politické strany, a to tak, že se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1–4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech.

Rozdělování mandátů se účastní pouze politické strany, jenž v celorepublikovém průměru získaly 5% platných hlasů, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.

Jak je patrné z první níže předložené tabulky, strany s celkovým menším počtem hlasů potřebovaly více než dvojnásobný počet těchto hlasů k získání jednoho mandátu. ODS se ziskem 11,3 % hlasů získala 25 mandátů:

Zdroj: volby.cz

Pokud se podíváme na poměr procent hlasů odevzdaných ve volbách (výsledek nedává dohromady 100, protože zbylých 6,3 procenta tvoří strany, které se do sněmovny nedostaly) a procent mandátů z 200 křesel v Poslanecké sněmovně, narazíme na nepoměr i tady. Kvůli klauzuli, kterou některé strany nepřekročí a nemají tak svého zástupce, se nedá udělat mezi procenty hlasů z voleb a mandátů rovnítko (pokud by byl český volební systém dokonale proporční a zároveň by obsahoval dolní hranici pro vstup do Sněmovny, byla by procenta sněmovních mandátu vyšší než čísla volebního výsledku.) Menší strany jsou tedy více podreprezentované, než se může při prvním pohledu na druhou tabulku zdát.

Hnutí ANO má disproporčně nejvíce procent mandátů a menší strany jako KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou naopak znevýhodněny menším procentem poslaneckých křesel. Mluvit „hlubokém" podreprezentování je poněkud sporné, pokud však vezmeme v potaz, jakou roli může hrát počet mandátů například z hlediska zastoupení ve výborech nebo kolik hlasů potřebovaly menší strany k získání jednoho mandátu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zdroj: iRozhlas.cz

Marek Benda

A my jako ODS říkáme „ano, my jsme připraveni vyzvat hnutí ANO“ – teď se tak jako pořád pereme, jestli jsme druzí my, nebo Piráti, zatím ve všech volbách jsme byli druzí celkem jednoznačně (...).
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Pravda
ODS v několika posledních celostátních volbách získala více mandátů než Pirátská strana.

Voličská podpora ODS a Pirátské strany je v posledních letech do jisté míry vyrovnaná. Ovšem je pravdou, že ve všech nedávných významných volbách měla navrch ODS. Ve volbách do Poslanecké sněmovny se ODS umístila na druhém místě se ziskem 11,32 % v porovnání s 10,79 % Pirátů. Výsledky komunálních voleb z roku 2018 skončily velkým rozdílem, když ODS získalo na 2283 mandátů a Piráti pouze 270. Je však nutné říci, že pražským primátorem se stal pirátský kandidát Zdeněk Hřib. Pouhý počet získaných mandátů je tedy nutné brát s rezervou. Zatím poslední volby z roku 2019 do Evropského parlamentu opět potvrdily mírnou převahu ODS, která na druhém místě získala 4 europoslance (o jednoho více než Piráti).

Ambice ODS – vystřídat v čele státu ANO – nejsou žádnou novinkou. Již před více než třemi lety avizoval Petr Fiala, že „ODS je připravena znovu vládnout“ (video 0:47). Dá se tedy říci, že výrok Marka Bendy je v souladu s vizí celé ODS.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů