Jiří Kobza

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 26. dubna 2023 po telefonu mluvil s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jednalo se o první kontakt těchto dvou prezidentů od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru loňského roku. Zelenskyj čínského prezidenta přitom již dříve žádal o jednání a zval ho na návštěvu Ukrajiny.

Ukrajinský prezident Zelenskyj, který dle čínských médií a čínského ministerstva zahraničí tento telefonát inicioval, jej označil za dlouhý a smysluplný. Čínský prezident během hovoru vyzval Ukrajinu k vyjednávání s Ruskem, což označil za jediné východisko z celého konfliktu.

Jiří Kobza ve svém výroku naráží na nedávná prohlášení bývalé německé kancléřky Angely Merkelové a bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda o zásluze minských dohod na získání času pro vyzbrojení Ukrajiny. V následujících odstavcích vysvětlíme význam minských dohod a následně shrneme vyjadřování obou politiků, kteří se na vypracování Druhé minské dohody přímo podíleli.

Minské dohody

Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014, kdy vedení Ukrajiny utužovalo vztahy s Evropskou unií a na východě země vypukly násilné nepokoje. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhy ukrajinské jednotky a situace vyeskalovala v ozbrojený konflikt.

Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Dialog mezi Ukrajinou a Ruskem zprostředkovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) (.pdf, str. 2–3).

Protokol (.pdf) měl svými dvanácti body primárně docílit oboustranného ukončení používání zbraní, decentralizace moci a udělení speciálního statusu Doněcké a Luhanské oblasti a také zajistit stálé monitorování ukrajinsko-ruské hranice (.pdf, str. 1). Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 (.pdf, str. 3) kompletně padla, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů.

Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident Francois Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Jejich návrh mírového řešení konfliktu měl být podle slov tehdejšího francouzského prezidenta „přijatelný pro všechny“.

V únoru 2015 poté zástupci Ukrajiny, Ruska i ukrajinských separatistů podepsali druhou minskou dohodu, která byla podepsána po celonočním jednáním mezi Merkelovou, Hollandem, tehdejším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Podepsaná dohoda stavěla na obdobných bodech jako první minský protokol, který se skládá ze 13 bodů. Mezi ně patří například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle minských dohod také mělo například dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla také ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Zmiňme, že minské dohody před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 byly porušovány jak z ruské, tak ukrajinské strany.

Vyjádření Merkelové a Hollanda ohledně minských dohod

Angela Merkelová již v únoru 2015 před uzavřením druhé minské dohody uvedla: „Problém je v tom, že si neumím představit žádnou situaci, v níž by lepší vyzbrojení ukrajinské armády natolik ovlivnilo prezidenta Putina, že by dospěl k dojmu, že může vojensky prohrát (…) Je to realita a je třeba se s ní nějak vypořádat. Vojensky se tu vyhrát nedá.“ Tehdy německá kancléřka zdůrazňovala především důležitost zabránění dalšímu krveprolití a potřebu budování bezpečnosti společně s Ruskem.

Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel Merkelová v listopadu 2022 prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti Rusku. V rozhovoru z loňského prosince pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.

V letošním roce se bývalá německá kancléřka stala terčem proruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se Angely Merkelové muži zeptali na názor na minské dohody. Ona opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině získala drahocenný čas.

Francois Hollande již v prosinci 2022 poskytl rozhovor deníku The Kyiv Independent, ve kterém mu mj. byla položena otázka, zdali souhlasí s Angelou Merkelovou, že „jednání v Minsku měla oddálit ruský postup na Ukrajině“. Bývalý francouzský prezident s tímto tvrzením souhlasil a uvedl, že „minské dohody ruskou ofenzívu na čas zastavily.“ Dále Hollande dodal: „Od roku 2014, Ukrajina posílila svoje vojenské postavení (…) Je zásluhou minských dohod, že ukrajinská armáda dostala takovou příležitost.“

Bývalý francouzský prezident se rovněž stal obětí zinscenovaného telefonátu, ve kterém se prokremelští youtubeři vydávali za Petra Porošenka. Během hovoru se jej mj. ptali na účel minských dohod. Hollande v rozhovoru odpověděl, že Francie a Německo chtěly pro Ukrajinu získat čas, aby se mohla zotavit. Pro deník Liberation nicméně upřesnil, že tímto zotavením myslel obnovu po ruských útocích na Donbase. Rovněž zdůraznil, že „v žádných mých komentářích (…) jsem nenavrhoval, abychom podepsali minské dohody kvůli tomu, abychom Ukrajincům umožnili připravit se na válku.“

Závěr

V předchozích odstavcích jsme shrnuli vyjadřování bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové k minským dohodám. Výroky obou politiků se dají interpretovat tak, že minské dohody sloužily k získání času ke zlepšení kapacit ukrajinské armády a na zotavení po ruských útocích na východě země. Hollande navíc upřesnil, že nikdy neřekl, že by dohody měly sloužit k tomu, aby se Kyjev mohl připravit na válku. Oba zmínění státníci se tedy v žádném ze svých vyjádření nepřibližovali interpretaci, že mírová jednání byla „bouda na Rusko“, jak tvrdí Jiří Kobza. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) svůj výrok používá jako argument, že má Čína se zprostředkováním míru mezi dvěma znepřátelenými stranami zkušenosti, a proto by dle něj dokázala zajistit mír mezi Ukrajinou a Ruskem.

Válka v Jemenu začala v roce 2014, kdy se šíitští povstalci Hútíové (někdy psáno i jako Húsíové) zmocnili hlavního města Saná. V následujícím roce se do konfliktu na straně jemenské vlády zapojila koalice vedená Saúdskou Arábií, Hútíové jsou přitom podporováni především Íránem – válka je proto považována za zástupný konflikt těchto dvou států.

Ke složitosti situace přispívá i fakt, že se kromě zmíněných stran do konfliktu zapojilo i hnutí jižních separatistů Hirak, jemenská Al-Káida a Islámský stát v Jemenu. Dodejme také, že válka v Jemenu vedla k jedné z největších humanitárních krizí na světě.

V roce 2022 se situace v Jemenu výrazně zklidnila – od dubna do října 2022 totiž platilo příměří vyjednané OSN. Na jeho dalším prodloužení se nicméně znesvářené strany již nedohodly. Naději na možné vyřešení konfliktu vzbudilo v březnu 2023 Čínou zprostředkované jednání mezi Saúdskou Arábií a Íránem, v rámci kterého se obě země dohodly na obnově diplomatických styků.

V dubnu 2023 pak mezi Hútíi a Saúdskou Arábií došlo k výměně zajatců a obě strany zahájily mírová vyjednávání, k definitivnímu ukončení konfliktu však ke dni vysílání námi ověřované debaty nedošlo. Čína do těchto jednání aktivně nevstoupila, funkci mediátora v tomto případě zaujal Omán. Doplňme, že se očekává, že v blízké budoucnosti budou obě strany v jednáních pokračovat.

Na závěr shrňme, že Čína zprostředkovala jednání mezi Saúdskou Arábií a Íránem, a přispěla tak k vytvoření podmínek pro jednání mezi Saúdskou Arábií a jemenskými Hútíi. K uzavření míru mezi těmito dvěma znepřátelenými stranami však oficiálně nedošlo. Prostředníkem při mírových jednáních je navíc Omán. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) mluví o hospodářském společenství BRICS, které sdružuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku. Uskupení vzniklo v roce 2006, kdy se političtí lídři zmíněných států (kromě Jihoafrické republiky) poprvé setkaly. Formální summity pak začaly v roce 2009, o rok později se k uskupení přidala i africká země.

Vyjádření Jiřího Kobzy ohledně BRICS

Poslanec Kobza Partii Terezie Tománkové naposledy navštívil 16. října 2022, z čehož vyplývá, že v pořadu v posledních třech měsících o sbližování států BRICS, potažmo Ruska a Číny, nemluvil. Ani v říjnu ovšem obdobné tvrzení nevyřkl. Jiřího Kobzu jsme proto kontaktovali s prosbou, zdali by nám poskytl informaci, na který svůj televizní výstup odkazuje. Odpověď jsme však neobdrželi.

Během letošního března byl Kobza hostem pořadu 360° na CNN Prima News, ani tehdy však o sbližování Ruska a Číny a o podpisu vojenské dohody mezi nimi nehovořil (video). Ve stejném měsíci byl ve zmíněné televizní stanici debatovat ještě jednou (video), ani při této příležitosti se nicméně obdobně nevyjádřil.

Na konci března pak Jiří Kobza v internetovém pořadu hnutí Trikolora řekl (video, čas 5:32), že nyní „dochází k posilování vazeb organizace BRICS“, což je dle poslance výsledkem západního tlaku na Čínu a Rusko. O hospodářské ani vojenské dohodě však nehovořil.

O některých státech uskupení BRICS Jiří Kobza mluvil i v dubnu v České televizi, kde uvedl (video, čas 40:32), že Čína z dolarového systému přechází na juanový, ve kterém obchoduje s Ruskem a Brazílií. Ke změně systému se pak podle tehdejšího Kobzova vyjádření chystají i „další státy, které jsou nějakým způsobem pod sankcemi a mají vyvolanou velkou inflaci.“

Poslanec Kobza svou zmíněnou předpověď uvedl v komentáři, který v dubnu publikovaly Parlamentní listy. Tehdy se vyjádřil tak, že Rusko a Brazílie uzavřely smlouvy s Čínou a „je otázkou času (…) kdy ekonomická spolupráce zemí BRICS přejde plynule (…) do systematické vojenské spolupráce.“

Vojenská dohoda mezi Ruskem a Čínou

V druhé části ověřovaného výroku Jiří Kobza uvádí, že Čína s Ruskem v posledních třech měsících podepsala vojenskou dohodu. K takové smlouvě nicméně nedošlo. V březnu tohoto roku pouze prezident Ruské federace Vladimir Putin a prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching podepsali rámcové dohody o rozšíření strategického partnerství a o strategické spolupráci.

Lídři obou zemí se dohodli např. na tom, že Rusko bude dodávat do Číny více ropy a plynu, zatímco Čína do Ruska více elektroniky. Rusko se zároveň zavázalo umožnit čínským firmám snadné nahrazení západních firem na ruském trhu. Nejedná se tedy o vojenskou smlouvu. Oba státníci později navíc popřeli, že by utvářeli vojenské spojenectví.

V dubnu letošního roku pak čínský ministr obrany Li Šang-fu jednal s Vladimirem Putinem. Li po schůzce uvedl, že je Čína ochotna spolupracovat s Ruskem na úzké strategické komunikaci mezi armádami obou států. Rusko a Čína také oznámily, že prohloubí svou vojenskou spolupráci, k podpisu vojenské smlouvy však nedošlo.

Závěr

Shrňme, že Jiří Kobza o sbližování států hospodářského uskupení BRICS v Partii Terezie Tománkové v letošním roce nehovořil, jelikož byl v pořadu hostem naposledy v říjnu 2022. Ani v ostatních debatách na televizní stanici CNN Prima News poslanec Kobza nemluvil o organizaci BRICS, a ani nepředvídal, že Rusko a Čína podepíšou vojenskou dohodu. Tématu se v posledních týdnech dotkl v jiných médiích. K podpisu vojenské smlouvy mezi zmíněnými státy také nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) uvádí dohodu v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) jako jeden z důvodů snížení těžby ruské ropy. Reagoval tak na slova ministra zahraničích věcí Jana Lipavského (Piráti), který mezi důvody, proč v Rusku dochází ke snížení produkce ropy, řadil sankce a nedostatek západních technologií.

Státy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a další země, které s ní spolupracují, se v říjnu minulého roku dohodly na snížení denní produkce ropy o dva miliony barelů. Rusko sice není přímo členem OPEC, je ale součástí skupiny spolupracujících zemí, která spolu s OPEC tvoří tzv. skupinu OPEC+. Doplňme, že reálné snížení produkce ropy OPEC+ jako celku bylo nakonec nižší, protože země jako Libye a Nigérie souhlasily se snížením na úroveň, které by stejně nemohly dosáhnout.

V únoru tohoto roku pak Rusko oznámilo další dobrovolné snížení těžby ropy o 500 000 barelů denně, tj. o 5 % své dosavadní produkce. Rozhodnutí Ruska snížit těžbu ropy bylo oznámeno devět dní poté, co OPEC+ schválilo současnou politiku skupiny producentů ropy a ponechalo v platnosti snížení těžby dohodnuté v loňském roce. Rusko by mělo podle posledních zpráv ze začátku dubna pokračovat ve snižování těžby ropy o 500 000 barelů denně až do konce tohoto roku.

Dohoda členských zemí organizace OPEC, s níž souhlasily i další země OPEC+, kam patří i Rusko, tedy byla skutečně jedním z faktorů, který ovlivnil snížení těžby ruské ropy. Výrok poslance Kobzy hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že dalším z faktorů ovlivňujících těžbu ropy jsou sankce uvalené na Rusko.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) zjevně mluví o učitelce Martině Bednářové, která pracovala na pražské škole Na Dlouhém lánu. Ta loni na jaře podle státního zastupitelství během vyučovací hodiny před žáky popírala, zpochybňovala a ospravedlňovala ruskou agresi na Ukrajině. Údajně 5. dubna 2022 např. tvrdila, že „v Kyjevě se nic neděje“.

Připomeňme, že jen pár dní předtím média informovala o tom, že ruské jednotky za sebou v Buči na předměstí Kyjeva zanechaly několik stovek těl ukrajinských civilistů. Oběti byly nalezeny poté, co se na začátku dubna 2022 Ukrajině podařilo vybojovat kontrolu nad územím, na kterém do té doby operovaly ruské vojenské síly.

Na základě nahrávky, kterou ve třídě pořídili žáci a jež zachycuje její slova, dostala učitelka ve škole později výpověď. Proti oprávněnosti výpovědi následně podala žalobu k obvodnímu soudu, ten ji ale zamítl. Policie poté učitelku letos v lednu obvinila z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

V březnu pak policie vyšetřování ukončila a navrhla učitelku obžalovat. Dozorový státní zástupce měl rozhodnout, zda na Martinu Bednářovou podá obžalobu nebo záležitost vyřídí jiným způsobem. Na konci dubna ji pak skutečně obžaloval. Mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimbala pro ČTK uvedl: „Obžalovaná se nedopustila pouze obecných projevů podpory, ale proaktivně předkládala taková tvrzení, kterými válečnou agresi ospravedlňovala ve smyslu toho, že se jedná o ospravedlnitelný nástroj či omluvitelný způsob řešení v té době panující situace.“

Učitelce podle trestního zákoníku za přečin hrozí půl roku až tři roky vězení. O její případné vině bude ale teprve rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 6, Martina Bednářová tedy nebyla odsouzena, pouze obžalována. Tvrzení poslance Kobzy, že již byla za své výroky o ruské agresi na Ukrajině odsouzena, je tedy mylné. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Velvyslanec České republiky v Izraeli Martin Stropnický 13. května 2021 v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, čas 17:11–17:45): „Vemte si, že jenom Evropská unie pro rozvoj Palestiny vynakládá nemalé prostředky; tím pádem i Česká republika. (…) V tom toku let to jsou miliardy eur. Kde jsou vidět? Já je tam moc nevidím. Já nevidím ty dálnice, nevidím školy, nemocnice, nebo nějakou infrastrukturu, něco pro obyvatele. (…) Já sám tady v rámci velvyslaneckých kontaktů třeba říkám, že by možná nebylo od věci udělat audit těchhletěch finančních prostředků.“

Uveďme, že Evropská unie poskytuje finanční prostředky Palestině celou řadou programů. Zmiňme například program Evropské politiky sousedství (ENP). Ten byl v letech 2014–2020 financován Evropským nástrojem sousedství (ENI). Evropská unie tímto podporovala 16 partnerských zemí, mimo jiných i Palestinu, s celkovým rozpočtem 15,4 miliardy eur.

Pro období 2021–2027 je ENP financován Nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI). Celkový rozpočet dosahuje částky 79,5 miliardy eur.

Humanitární pomoc pak EU zajišťuje skrze Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu. Za rok 2020 EU na tuto pomoc Palestině vynaložila 23,2 milionu eur.

Mezi další programy patří Společná evropská strategie na podporu Palestiny pro roky 2017–2020, která koordinovala (.pdf, str. 7) kroky s palestinským programem National Policy Agenda (.pdf) a soustředila se na podporu pěti pilířů důležitých pro rozvoj Palestiny. Jednalo se například o reformu vlády, bezpečnost občanů, soběstačný přístup k vodě či energetickým službám.

Evropská unie dále prostřednictvím své policejní mise (EUPOL COPPS) poskytuje Palestině asistenci při budování státních institucí. Program je zaměřen zejména na reformu bezpečnostní a justiční sféry.

Evropská investiční banka (EIB) podporuje investice do projektů, které mají za cíl zlepšit kvalitu života v Palestině. Doplňme, že Palestina získává pomoc také prostřednictvím Economic Resilience Initiative (ERI). Tato iniciativa je zaměřena na oblast západního Balkánu a tzv. jižního sousedství. Jejím úkolem je přispět k vytváření pracovních míst a podpořit ekonomický růst za pomoci investic do klíčové infrastruktury.

Americká tisková agentura Associated Press dne 18. května 2021 uvedla, že před začátkem květnové eskalace izraelsko-palestinského sporu mělo (podle izraelské armády) palestinské hnutí Hamás k dispozici 15 tisíc raket. Tuto informaci citovala i další zahraniční média (Politico, ABC, CNBC) a později i server iDNES.cz.

Komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland 12. května uvedl, že palestinský Hamás má k dispozici raket desetkrát více, tedy 150 tisíc.

Zmínku blízkovýchodního reportéra ČT Davida Borka o počtu těchto raket se nám však v archivu České televize ani v mediální databázi Newton Media nepodařilo dohledat. O upřesnění jsme tedy požádali asistenta poslance Kobzy. Ten v e-mailové odpovědi uvedl, že Jiří Kobza viděl reportáž Davida Borka v hlavních Událostech ČT v rozmezí 17. až 19. května. V Událostech ani v jiných pořadech ČT z těchto dnů se však vstup reportéra Borka, kde by mluvil o počtu raket, kterými hnutí Hamás disponuje, nenachází.

Poslanec Kobza nám tedy prostřednictvím svého asistenta potvrdil, že s Davidem Borkem například nemluvil osobně, ale že skutečně čerpá z vysílání ČT. Zároveň víme, že David Borek o počtu raket Hamásu na obrazovce České televize ve dnech předcházejících výroku nemluvil. Výrok Jiřího Kobzy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Celý výrok Jiřího Kobzy zní: „Číňanům cesta (Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) vadí samozřejmě, protože je to zásadní odklon od české oficiální formální politiky, která je zde už 30 let, o které se zmínil tady pan ministr, a samozřejmě, pakliže dojde k takovému odklonu, tak můžeme předpokládat, že samozřejmě druhá strana bude reagovat také. Já bych k tomu chtěl zopakovat jednu věc, kterou už jsem tady řekl, teda ne tady, ale v Událostech, pan předseda Vystrčil má mandát 8 144 hlasů. A to jsou občané, za které mluví.“ 

Miloše Vystrčila podpořilo v roce 2016 při druhém kole senátních voleb opravdu 8 144 voličů, a získal tak mandát je zastupovat. Jiří Kobza však spojuje tento volební výsledek s mandátem, kterým předseda Senátu disponuje při své cestě na Tchaj-wan. Mandát Miloše Vystrčila k dané cestě je ale vyšší. Senát totiž 20. května letošního roku přijal tato usnesení:

6. Senát vyjadřuje přesvědčení, že cesty parlamentních delegací ČR na Tchaj-wan jsou v souladu s dlouhodobými zahraničně politickými zájmy ČR.

7. Senát vyjadřuje svou podporu, aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu Parlamentu ČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.

Jiří Kobza má tedy pravdu, že Miloš Vystrčil získal v posledních volbách mandát 8 144 voličů. Ke své cestě na Tchaj-wan má však mandát mnohem vyšší, protože jeho úmysl podpořila většina senátorů.

36 tisíci hlasy je myšlen výsledek hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Praze. Tento údaj není zcela přesný, protože kandidátku SPD tehdy podpořilo 35 547 občanů.

Daný počet hlasů stačil na zisk jednoho poslaneckého mandátu, který získal právě Jiří Kobza. Ten byl zároveň lídrem kandidátky.

Z kontextu rozhovoru plyne, že Jiří Kobza opírá legitimitu postojů, které SPD hájí, o podporu voličů tohoto hnutí. V tomto konkrétním případě o podporu téměř 36 000 voličů, kteří svým hlasem podpořili v Praze kandidátku, v jejímž čele stál. V této souvislosti uveďme, že volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásad poměrného zastoupení a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Není tak snadné rozlišit, kolik občanů dalo mandát přímo poslanci Kobzovi a kolik subjektu, za který kandidoval.