Andrej Babiš

Ministerstvo financí za ministra Babiše vypisovalo veřejné zakázky na právní služby v letech 2014 a 2015. Po těchto letech přítomnost veřejné zakázky na právní služby vydané MF již není k nalezení.

Ministerstvo financí nicméně vede (.pdf) Seznam poradních orgánů, poradců, advokátů a advokátních kanceláří. V dokumentu jsou uvedeny advokátní kanceláře, které MF poskytují právní služby v jednotlivých sporech. Například jde o spor se společností A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co. KG ohledně letadel Fischer Air, ve kterém MF požívalo právních služeb právnické firmy Dechert LLP.

Nejsme schopni ověřit část týkající se exministra Kalouska. Sám Andrej Babiš uvádí, že k různým schvalováním mělo dojít v utajeném režimu na vládě, není tedy v našich silách z veřejně dostupných zdrojů tuto informaci potvrdit a ani vyvrátit. Výrok je tedy celkově hodnocen jako neověřitelný.

Nelze dokázat, že by vedení ČEZ cokoliv nařídilo české vládě jakožto vlastníkovi podílu akcií ve společnosti ČEZ. Valná hromada ČEZ se v roce 2017 konala 21. června, tedy téměř měsíc po tom, co Andreje Babiše nahradil Ivan Pilný na postu ministra financí.

Na jednání vlády 5. června 2017 přednesl premiér Bohuslav Sobotka návrh pro ustanovení okolností zastoupení vlády při hlasování na valné hromadě ČEZ, konkrétně jak bude vláda v zastoupení ministra financí hlasovat. Vláda odsouhlasila tento návrh v usnesení vlády č. 437, které ukládá ministrovi financí, aby hlasoval pro všechny návrhy předložené představenstvem společnosti a nehlasoval pro návrhy předložené akcionáři ani nepředkládal žádné vládní návrhy.

Návrh o usnesení nebyl předem zařazen do programu jednání vlády, premiér jej osobně přidal na pořad schůze. Ministr Pilný řekl pro Lidové noviny, že ho premiérův návrh usnesení překvapil, ale že vláda žádné protinávrhy připravené stejně neměla. Pro návrh hlasovalo (.doc, záznam z jednání vlády, bod 16) všech 16 členů vlády.

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný: tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku 2 body z 5, přičemž 5 značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Ministerstvo hospodářství bylo zřízeno v roce 1992 jako nástupce předchozího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Do jeho kompetence spadala původně úprava malých a středních podniků, živností, cestovního ruchu, silniční a městské dopravy či pošty a telekomunikací.

První omezování kompetencí začalo již v roce 1992. Od prosince tohoto roku přešla působnost ve věcech silniční a městské dopravy, drah zvláštního určení, pozemních komunikací, vnitrozemské plavby, vodních cest a civilního letectví na ministerstvo dopravy.

V roce 1996 bylo rozhodnuto, že ministerstvo k 1. listopadu 1996 zanikne. Jeho dosavadní působnosti byly přeneseny na jiné resorty – ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí. Kompetence byly tedy přeneseny na pět ministerstev a dva ústřední orgány státní správy.

Počet úředníků na ministerstvech se opravdu zvyšuje. Na to nemělo vliv jen slučování ministerstev, ale také například vstup České republiky do Evropské unie. Data z roku 1995 se nepodařilo dohledat, ale například z dostupných dat od roku 2005 lze pozorovat nárůst pracovníků na ministerstvu obchodu a průmyslu, i když je nutné dodat, že tomu tak nebylo ve všech sledovaných letech a docházelo i k úbytku zaměstnanců.

RokPočet zaměstnanců2005 771 2006 781 2013 763 2014 795 2015 792

K nárůstu zaměstnanců dochází stále také například na ministerstvu pro místní rozvoj.

RokPočet zaměstnanců201363620146422015653

Nepodařilo se nám dohledat, zda v daných konkrétních agendách, které byly přesunuty na úřady z původního ministerstva, počet lidí rostl. Obecně lze konstatovat, že počet státních zaměstnanců roste. Za poslední čtyři roky jich přibylo cca 30 tisíc (např. vojáci, hasiči, učitelé, státní úředníci), výjimkou nebyl ani resort Ministerstva financí pod vedením Andreje Babiše. Nejsou ovšem dostupná souhrnná data od 90. let, na základě nichž bychom výrok mohli hodnotit a tudíž jej ponecháváme jako neověřitelný.

S Václavem Havlem se Andrej Babiš mohl setkat, bohužel přímý doklad oněch minimálně dvou setkání na soukromém obědě není k nalezení. Andrej Babiš poprvé veřejně přiznal osobní setkání s Václavem Havlem v rozhovoru z roku 2014 pro Parlamentní listy:

„Potkal jsem se i s Václavem Havlem, který se mi snažil pomoci u Adama Michnika v Polsku v rámci vymyšlené aféry PKN ORLEN. Schůzku mi zorganizoval můj přítel, známý fyzioterapeut prof. Pavel Kolář a byli jsme spolu na obědě.“ Zmíněnou schůzku podporuje i tvrzení prof. Koláře, který se velice dobře znal s oběma muži.

Otázkou zůstává, zda předmětem setkání byla i problematika Unipetrolu. Zde můžeme jen podotknout, že Václav Havel byl dlouholetým přítelem šéfredaktora Gazety Wyborcza Adama Michnika, jak ukazuje například jeho vzpomínka na Václava Havla v době jeho odchodu z funkce prezidenta v roce 2003.

I když je pravděpodobné, že minimálně jednou se Václav Havel a Andrej Babiš společně sešli soukromě na obědě, vše ostatní - dopis a problematika Unipetrolu, je bohužel neověřitelné.

V roce 2015 byl opravdu ekonomický růst ČR 4,5 % na rozdíl od Německa, kde dosáhl pouze 1,7 %. Dotace z evropských fondů se rozdělují v sedmiletých cyklech, dnes jsme v cyklu 2014–2020. Zmiňovaná dočerpávání z minulého cyklu v roce 2015 jsou součástí pravidla N+2, které zaručuje, že dotace bude vyplacena i po ukončení předchozího cyklu. Pokud projekty započaté na konci období během dvou let splní závazky, bude jim zpětně vyplacená dotace z předchozího dotačního cyklu.

Nelze ale ověřit, kolik konkrétně dočerpávalo ministerstvo dopravy na konci roku 2015. Za dotační cyklus 2007–2013 celkově vyplatilo 95,3 % dotací (z celkové alokace fondů EU ministerstvu dopravy), o peníze z EU si ale požádali jenom u 67 %. Celkově všechny resorty nedočerpaly méně než 10 mld. Kč proti prvotním odhadům, které byly mnohem vyšší. Podle závěru Nejvyššího kontrolního úřadu byla na konci roku 2013 Česká republika čtvrtým nejhorším státem v čerpání evropských dotací za období 2007–2013.

Zpráva NKÚ kritizovala problémy českých resortů s čerpáním dotací s odhadem (str. 43)nedočerpání na konci období 2014–2020 pohybujícím se mezi 38,6–105 mld. Kč (tj. v nejlepším případě 3x více než za minulé období). Česká republika celkově ke konci května letošního roku požádala o zaslání jen 26,8 mld. Kč (4,4 %) z celkových 646 mld. Kč, které EU pro ČR uvolnila.

Z čistě legálního hlediska je BIS povinna dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb. podávat prezidentovi republiky a vládě minimálně jednou ročně zprávu o své činnosti. Navíc o informacích, které nesnesou odkladu, musí být tito informováni bezodkladně.

Jak vyplývá z poslední veřejné zprávy BIS pro rok 2015, tato služba předala vládě a prezidentovi republiky přes 600 dokumentů a doporučení. Minimálně jednou ročně tedy vláda dostala do ruky neveřejnou zprávu, kterou se musela zabývat. Vzhledem k tomu, že vláda nikde nezveřejnila, že zprávu projednávala či vzala na vědomí, lze se jen dohadovat, že tomu tak bylo. Nedostatečná informovanost vlády v této oblasti vedla například k tomu, že ji v roce 2015 předseda sněmovního výboru pro kontrolu činnosti BIS Marek Benda požádal o podání písemné zprávy o přijatých opatřeních souvisejících s informacemi a dokumenty, které v roce 2014 obdrželi jako příslušní adresáti od BIS.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, i když by se vláda měla minimálně jednou ročně zprávou BIS zabývat. Vzhledem k povaze informací lze jen odvozovat, jestli tak vláda činní. S přihlédnutím například i k nezodpovězené oficiální žádosti komise o podrobnější vyjádření je možné přemýšlet, zda se tak opravdu děje.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo z žádných veřejně dostupných zdrojů dohledat, že by za vydávání (dle auditu ministerstva financí nevýhodných dluhopisů z éry ministrování Bohuslava Sobotky) nesla odpovědnost jeho poradkyně.

Ministr financí Babiš má nejspíše na mysli bývalou poradkyni tehdejšího ministra financí a současného premiéra Sobotky Ivanu Krynesovou-Gage, která pro něj pracovala mezi lety 2002–2006. Předtím působila 12 let ve společnosti Morgan Stanley, jejíž součástí je i J.P. Morgan. Později byla například v dozorčích radách ČSA či Českého Telecomu.

V souvislosti s jejím působením na ministerstvu financí se nám podařilo najít obvinění bývalého ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého z toho, že spolu s Bohuslavem Sobotkou nechala kompletně vymazat disky počítačů, jež mohly dokazovat ovlivňování vyšetřování v souvislosti s pádem IPB.

Když Andrej Babiš mluví o 14 miliardách nevýhodných dluhopisů, má pravděpodobně na mysli výsledky auditu ministerstva financí, který probíhal mezi lety 2014 a 2015. Celou kauzu důkladně rozebírá článek na serveru IHNED.cz z května loňského roku. Zde se uvádí, že Babiš díky výsledkům auditu věděl více než rok, že za ministrů financí Sobotky, Janoty a Kalouska stát přišel o miliardy kvůli vydávání zajišťovacích dluhopisů v cizích měnách. Babiš se bránil tím, že audit byl dokončen teprve ve chvíli, kdy na kauzu upozornili novináři z Hospodářských novin.

Podle Babišových slov by na celé kauze měla mít podíl Sobotkova bývalá poradkyně Ivana Krunesová-Gage, což je ovšem pouhou spekulací.

Případ by však měl být opravdu vyšetřován policií, neboť Babišův resort podal v této věci trestní oznámení.

Výrok hodnotíme na základě veřejně dostupných zdrojů z obchodního rejstříku a informací pořadu Reportéři ČT. Z těchto zdrojů vyplývá, že Spolana nakoupila akcie Agrofertu za 400 tisíc korun a prodala je později Andreji Babišovi za 2,5 milionů korun. Podle některých odhadů však tato částka byla podhodnocena vzhledem k hodnotě firmy. S tím pracuje analýza ČSSD (.pdf, otázka 21, str. 35) a také se to objevuje v některých mediálních výstupech (níže), na což Babiš reaguje právě tímto prohlášením. Sami nedokážeme posoudit, zda byla částka přiměřená, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Společnost Agrofert, spol. s r.o. založil Andrej Babiš v roce 1993. V roce 1994 pak byla převedena na akciovou společnost Agrofert, a.s. Podle zápisu z mimořádné valné hromady konané 2. prosince 1996 byly tehdy majiteli akcií společnost O.F.I. Ost Finanz und Investment AG (260 ks akcií, 65 %), Spolana, a.s. (40 ks akcií, 10 %) a Duslo, a.s. (100 ks akcií, 25 %). Jednotlivé akcie měly nominální hodnotu 10 000 Kč. Podle obchodního rejstříku předtím došlo k navýšení základního kapitálu společnosti k 2. květnu 1995 z jednoho na čtyři miliony korun zvětšením počtu akcií ze 100 na 400 kusů. Bohužel nejsou k dispozici dokumenty, které by ukazovaly původní rozdělení akcií nebo zdůvodňovaly, proč a jak k tomuto navýšení došlo.

Jisté však je, že po tomto navýšení společnost Spolana držela 40 kusů akcií v celkové nominální hodnotě 400 tisíc korun. V roce 1997 došlo k dalšímu navýšení základního jmění z vlastních zdrojů. Na základě rozhodnutí valné hromady se tak nominální hodnota každé akcie zvýšila z původních 10 tisíc na 300 tisíc korun. Podíl Spolany by se pak navýšil na 12 milionů korun. V účetní závěrce za roky 1998 (strana 12) i 1999 (strana 88) však Spolana stále uvádí nominální hodnotu podílu ve výši 400 tisíc korun. V listopadu 1999 byly akcie prodány.

V roce 1997 společnost nechala znaleckým posudkem ocenit tři ze svých čtyř divizí (Průmyslová hnojiva, Agrochemikálie, Zemědělské produkty a dovoz surovin). Tyto divize byly souhrnně oceněny na 620,7 milionů korun (strana 21), respektive na 616,68 milionů korun (strana 78), a následně převedeny na společnosti Agrofert Holding, a.s. Za převádějícího i nabyvatele tehdy jednal Ing. Andrej Babiš z pozice předsedy představenstva obou společností. Sbírka listin společnosti Agrofert Holding, a.s. nebyla dosud digitalizována a dokumenty tedy nejsou dostupné online. Podle výpisu z obchodního rejstříku měla firma akcie na jméno, jako jediný akcionář je od roku 2002 zapsaná společnost Agrofert, a.s. V roce 2004 společnost zanikla sloučením s AGFTRADING, a.s., což byl tehdejší název pro současný AGROFERT, a.s.

Pořad Reportéři ČT pátral, kdy a jak nabyl Andrej Babiš akcie společnosti Agrofert. Uvádí, že v roce 2001 držel Andrej Babiš sám 35 % akcií Agrofertu, dalších 10 % pak vlastnil prostřednictvím společnosti Agroter a mezi vlastníky najdeme také společnost Ameropa, která vlastní 45 % společnosti.

Podle pořadu Reportéři ČT koupil Andrej Babiš 10 % akcií Agrofertu od společnosti Spolana v roce 1999 za přibližně 2,5 milionů korun. Podle Ladislava Mejzlíka, děkana Fakulty financí a účetnictví, je tato suma podhodnocená jak vzhledem k nerozdělenému zisku Agrofertu, který v té době tvořil více než 50 milionů korun, tak s ohledem na výše uvedené posudky, jež firmu oceňují na více než 600 milionů.