Andrej Babiš

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

V rozhovoru pro Radio Z bývalý premiér Andrej Babiš hovoří o způsobu přijímání závěrů v Evropské radě. V následujících odstavcích si proto tento orgán stručně představíme a zaměříme se na systém jeho fungování. 

Evropská rada (ER) je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Její hlavní úlohou je určovat obecné politické směřování a priority EU. Můžeme tedy říct, že de facto stanovuje politickou agendu EU. ER sdružuje vedoucí představitele EU (premiéry nebo prezidenty), tento orgán tak představuje nejvyšší úroveň politické spolupráce mezi členskými zeměmi. ER není legislativním orgánem.

Závěry ER jsou přijímány na konci každého jejího zasedání. Účelem těchto závěrů je určit konkrétní otázky, které jsou pro Evropskou unii důležité, a nastínit tak zvláštní opatření nebo cíle, kterých je třeba dosáhnout. Závěry ER také mohou stanovit lhůtu pro dosažení dohody o určité záležitosti nebo pro předložení legislativního návrhu.

Nyní se již zaměříme na samotný schvalovací proces. Předseda Evropské rady před každým zasedáním vypracuje návrh hlavních směrů pro závěry. Návrhem se nejdříve zabývá Rada pro obecné záležitosti, až poté jej na svém zasedání přijme ER. Závěry se většinou přijímají na základě konsensu. V některých specifických případech je však vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina, podle toho, co stanoví Smlouva o Evropské unii (SEU).

Byť se v námi uvedeném zdroji ohledně kvalifikované většiny mluví v souvislosti s Radou EU, nikoliv Evropskou radou, podle SEU (čl. 235 odst. 1) jsou pravidla pro užití těchto způsobů hlasování stejná i pro Evropskou radu.

Podle SEU (čl. 236) ER přijímá kvalifikovanou většinou taková rozhodnutí, která stanovují „seznam jiných složení Rady než složení pro obecné záležitosti a složení pro zahraniční věci“, a také o svém předsednictví. Kvalifikovanou většinou tedy ER rozhoduje o formátu svého složení. V procedurálních otázkách ER rozhoduje (čl. 235 odst. 3) prostou většinou.

Rozhodování prostou a kvalifikovanou většinou se tedy týká procesních a formálních otázek. Zaměřme se ale na rozhodování věcné, o kterém dle kontextu výroku mluví Andrej Babiš.

Evropská rada ke svým závěrům dochází formou konsensu, který se od jednomyslného rozhodnutí liší tím, že se o návrhu nehlasuje. Konsensus předpokládá pouze dohodu jednotlivých členů Evropské rady, aniž by došlo k hlasování.

Jednomyslně (tedy hlasováním) se Evropská rada musí shodnout na otázkách výslovně uvedených v SEU. ER například může rozhodnout (čl. 7 odst. 2), že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot EU ze strany členského státu, o změně počtu členů Evropské komise (čl. 17 odst. 5) či o změně lhůty, po kterou je z Unie vystupující stát vázán Smlouvami (čl. 50 odst. 3).

Evropská rada tedy ve všech případech, kdy rozhoduje věcně, vyžaduje pro přijetí závěru či rozhodnutí souhlas všech svých členů – ať už vyjádřený hlasováním či nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývalý premiér Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na to, že v zásadních otázkách je nutné přesvědčit všechny ostatní členy ER, a rozhodování konsensem či jednomyslností je v tomto ohledu zaměnitelné, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Evropské emisní povolenky (EU ETS) jsou nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Elektrárny, průmyslové továrny a firmy musí mít tedy na vypouštěné emise povolenky v příslušném rozsahu, který se během let snižuje.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Např. v srpnu 2021 se jejich cena vyšplhala na 61 eur za tunu vypouštěného oxidu uhličitého, což představovalo růst o 77 % od začátku roku. Dne 8. prosince pak cena povolenky v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (tedy v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 eur.

Bývalý premiér Babiš se 27. září 2021 vyjádřil pro zastropování cen emisních povolenek, neboť dle něj mají přímý vliv na cenu elektřiny. V ten samý den Andrej Babiš na zámku v Lánech jednal s prezidentem Milošem Zemanem. Právě cena emisních povolenek byla hlavním tématem schůzky.

Předseda hnutí ANO 27. září rovněž požadoval, aby lídři členských států Evropské unie řešili cenu emisních povolenek na summitu konaném 5. a 6. října. Podle serveru iRozhlas se tehdejší premiér Babiš chystal poslat dopis předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi a předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Na zasedání pak Andrej Babiš jednal o koordinaci postupu ohledně povolenek se španělským premiérem Sánchezem.

Dodejme, že Česká republika a další 4 členské země EU již 5. října zveřejnily výzvu ohledně růstu cen emisních povolenek, reformy trhu s elektřinou a závislosti na dovozu energií.

Cenu emisních povolenek chtěl Andrej Babiš řešit také na summitu Evropské rady, který se uskutečnil 16. prosince 2021. Podle ČTK poslal bývalý premiér dopis týkající se emisních povolenek předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a šéfovi Evropské rady Michelovi. Informaci o zaslaném dopisu přinesly také Hospodářské noviny. Ty uvedly, že předseda hnutí ANO Babiš v dopise „zmiňuje ‚kritickou situaci‘ s cenami energií v Evropě a tvrdí, že politici ‚nemohou nečinně přihlížet‘ zdražujícím povolenkám“. Doplňme, že lídři členských států se na jednání na řešení vysokých cen povolenek neshodili.

Andrej Babiš tedy ceny emisních povolenek skutečně řeší již od konce září. S prezidentem Zemanem o této záležitosti jednal již 27. září. Před summitem evropských lídrů, který se konal na začátku října, napsal dopis předsedovi Evropské rady a předsedkyni Evropské komise. Stejným adresátům poté zaslal dopis také před summitem uskutečněným v polovině prosince. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Provozovatelé přitom mohou povolenky nakupovat „na specializovaných trzích nebo od sebe navzájem“. Uveďme, že celkové výnosy z aukcí z prodeje emisních povolenek činily v letech 2012–2019 přibližně 50 miliard eur, jen za rok 2019 to například bylo 14 miliard eur.

Dražby probíhají v každém ze zapojených států – poplatky za povolenky jsou příjmem jednotlivých států, které také rozhodují o konkrétním využití prostředků, které aukcí získají. Podle Evropské komise bylo v letech 2013–2019 z celkových výnosů z aukcí vynaloženo na klimatické a energetické účely 78 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a udržitelnou dopravu.

Uveďme, že na podobném principu jako emisní povolenky, které jsou v podstatě poplatkem za znečišťování ovzduší skleníkovými plyny, je v České republice například založen poplatek za znečišťování ovzduší oxidem siřičitým, oxidy dusíku a některými dalšími látkami (.pdf, str. 3). Ten také platí provozovatel zdroje znečištění, jako je tomu v případě povolenek. Zmíněný poplatek pak Finanční správa řadí mezi nepřímé daně.

Emisní povolenky lze také zařadit mezi tzv. ekologické daně podle definice, kterou používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta ekologickou daň popisuje jako „daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně její zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí". Mezi tyto daně pak OECD zahrnuje i daně za znečišťování životního prostředí.

Andrej Babiš v rozhovoru pro Rádio Z takto reaguje na otázku, co považuje za největší úspěchy své vlády (2017–2021). Mimo jiné zmiňuje právě navyšování starobního důchodu či mezd. 

Zvyšování důchodů

Co se týče výše důchodů, je nutné upozornit na valorizaci, která je stanovena zákonem. Ke zvyšování důchodů tak zpravidla dochází automaticky. Vláda nicméně do růstu penzí může zasahovat i ze svého uvážení. V letech 2018 i 2019 tak vláda zvýšila důchody nad rámec zákonné valorizace na následující rok, konkrétně o 300 Kč pro rok 2019, respektive o 151 Kč pro rok 2020. 

V roce 2018 došlo vedle rozhodnutí o navýšení důchodů pro rok 2019 také ke schválení novely vytvořené Ministerstvem práce a sociálních věcí, která mění výpočet valorizací starobních důchodů. Podle této novely se stabilní část důchodů zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvýšil o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč. Pro úplnost dodejme, že na konci roku 2020 byl přijat vládní návrh na jednorázový příspěvek 5 000 Kč pro důchodce, tzv. rouškovné.

V každém zmíněném roce tedy došlo ke zvýšení důchodů, a to nejen v důsledku zákonné valorizace. V roce 2018 vláda schválila změnu výpočtu valorizací, která vedla k navýšení důchodů, a v letech 2019 a 2020 došlo ke zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Dodejme také, že mezi lety 2018 a 2020 podle dat Českého statistického úřadu došlo ke zvýšení průměrně vypláceného starobního důchodu o 2 067 Kč.

Zvyšování platů

Růst platů se za vlády Andreje Babiše týkal například zdravotníků, zaměstnanců bezpečnostních sborů či učitelů. Došlo také k zvýšení minimální mzdy.

V prosinci 2020 vláda schválila (.pdf) nařízení (.docx), kterým zvýšila platy a mzdy zdravotníků o 10 %. O rok později z jednání mezi Andrejem Babišem a tehdejším ministrem zdravotnictví Vojtěchem na straně jedné a Českou lékařskou komorou (ČLK) a zdravotnickými odbory na straně druhé, vyplynul růst tarifních platů lékařů, sester a dalších zdravotníků o 6 % pro rok 2022.

Co se týče platů zaměstnanců bezpečnostních sborů, můžeme uvést příklad novely zákona předložené bývalým ministrem vnitra Hamáčkem. Ten navrhl novelu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a k ní i pozměňovací návrh (.pdf), který například zaváděl tzv. stabilizační příplatek. Ten má zvýšit příjem především v regionech s největšími podstavy v policejních řadách. Může dosáhnout maximální hodnoty 5 000 Kč. 

V rámci svého programového prohlášení (.pdf, str. 14) se vláda Andreje Babiše zavázala do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % hodnoty z roku 2017. Podle dat MŠMT (.xlsx, list A4.1.2) průměrný plat učitelů v regionálním školství v roce 2017 (před nástupem druhé vlády Andreje Babiše) činil 31 578 Kč. V roce 2020 dosáhl průměrný plat 44 224 Kč (.xlsx, list A4.1.2), což odpovídá nárůstu o 40 % platu učitelů v roce 2017. Pro úplnost nicméně musíme také dodat, že na konci roku 2020 vláda rozhodla o dalším navýšení platů učitelů, konkrétně o zvýšení jejich tarifní části o 4 %. Podle tehdejšího ministra školství Roberta Plagy další peníze – zbývajících 5 % – dostanou učitelé v odměnách a příplatcích. Celkový objem prostředků na jejich platy by tak měl v roce 2021 skutečně narůst o 9 %.

MŠMT dosud nezveřejnilo poslední data o přesné výši učitelských platů v roce 2021. Pokud ale budeme vycházet ze srpnové predikce projektu IDEA Cerge-Ei (.pdf, str. 6), jež se týká vývoje poměru učitelských platů a průměrné mzdy, a platy učitelů oproti roku 2020 narostly o 9 %, odpovídal by v roce 2021 průměrný plat učitele 48 204 Kč.

Vláda Andreje Babiše také zvyšovala minimální mzdu. Z 12 200 Kč v roce 2018 ji postupně zvýšila až na 16 200 Kč pro rok 2022. Minimální mzda se tedy z rozhodnutí Babišovy vlády navýšila o 4 tisíce korun.

K porovnání životní úrovně se obvykle používá hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky dosáhla Česká republika v roce 2020 v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 42 049 amerických dolarů. Španělsko dosáhlo 38 343 dolarů, Portugalsko 34 090 dolarů a Itálie 41 890 dolarů, a jedná se tedy o hodnoty nižší než v případě České republiky.

Ve statistice zveřejněné Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se poté hodnoty mírně liší, pořadí je však i v tomto případě stejné. HDP na hlavu v paritě kupní síly podle těchto dat odpovídalo v České republice 42 044 amerických dolarů, v Itálii 41 964 dolarů, ve Španělsku 38 341 dolarů a v Portugalsku 34 119 dolarů. 

Pro úplnost však doplňme, že například Eurostat, který udává hodnoty v eurech, uvádí pořadí jiné. Z vyjmenovaných čtyř zemí byla v roce 2020 na první příčce Itálie s hodnotou 28 000 eur, Česká republika se nicméně s 27 800 eury umístila hned za ní. Ve Španělsku dosahovalo HDP v paritě kupní síly 25 200 eur na obyvatele a v Portugalsku 22 800 eur. Rozdíl mezi daty OECD a Eurostatem je pravděpodobně způsoben tím, že OECD při svých výpočtech pracuje i s daty ze zemí mimo EU (.pdf, str. 387).

Podle dat České národní banky (ČNB) vzrostly úspory českých domácností za poslední dva roky v součtu o 543 mld. korun. V říjnu 2019 měli Češi v bankách uloženo 2,59 bilionu Kč, na konci letošního října již 3,13 bilionu Kč. Tyto údaje nicméně zohledňují jenom peníze, které si Češi uložili v českých (.pdf, str. 1) bankách, a skutečný nárůst tak může být vyšší.

Tento nárůst je podle expertů způsoben ekonomickou nejistotou spojenou s pandemií covidu-19, ale také protiepidemickými opatřeními, která do jisté míry znemožnila utrácení.

Kromě stavu vkladů v bankách se používá také ukazatel hrubých úspor domácností. Ten můžeme definovat jako rozdíl mezi disponibilním důchodem a konečnou spotřebou domácnosti. ČSÚ poskytuje údaje o tomto ukazateli v rámci analýz čtvrtletních sektorových účtů (analýzy za jednotlivé čtvrtletí viz archiv, PDF, strana 6, 7, nebo 8, kapitola domácnosti).

Dostupné jsou ale analýzy jen za rok 2020 a dvě první čtvrtletí roku 2021. Nemůžeme tedy posoudit celé dvouleté období. Součet hrubých úspor domácností z dostupných čtvrtletních analýz je 952,8 mld. Kč.

Analýzu hrubých úspor domácností zveřejnila i ČNB. Neuvádí přesná data, ale z grafu je zřejmé, že podle ní byly za rok 2020 okolo 530 mld. Kč, z toho přibližně polovina byla zapříčiněna pandemickou situací. V Makroekonomické predikci (.pdf, str. 38) Ministerstva financí publikované v listopadu jsou za rok 2020 uvedeny hrubé úspory dokonce ve výši 689 mld. korun. Uváděné hodnoty se tak u jednotlivých institucí poměrně zásadně liší, a proto jsme pro hodnocení výroku použili ukazatel vkladů domácností v bankách.

Předně uveďme, že Andrej Babiš pronesl výše uvedený výrok o navýšení průměrné mzdy jako reakci na dotaz moderátora (audio, čas 2:46), který zní: „(…) pojďme k bilancování toho období 1 269 dní, kdy vládl váš druhý kabinet. Co vy osobně považujete za největší úspěch vlády ANO a ČSSD?“ Babiš vyjmenovává řadu příkladů a mezi nimi uvádí i navýšení průměrné mzdy o 10 000 Kč. V rámci hodnocení se proto zaměříme na nárůst mzdy od 27. června 2018, kdy byla druhá vláda Andreje Babiše, složená z hnutí ANO a ČSSD, jmenována do funkce.

Podle dat ČSÚ činila ve druhém čtvrtletí roku 2018 průměrná mzda 32 003 Kč. Poslední dostupná data ze třetího čtvrtletí roku 2021 ukazují, že průměrná mzda dosáhla výše 37 499 Kč. Během období druhé vlády Andreje Babiše tak došlo k navýšení průměrné mzdy o 5 496 Kč.

Pro úplnost nicméně uveďme, že Andrejem Babišem uváděný nárůst o 10 tisíc Kč přibližně odpovídá zvýšení průměrné hrubé mzdy během celé doby působení hnutí ANO ve Strakově akademii. V roce 2014, kdy se hnutí ANO poprvé stalo součástí vlády – přesněji vlády Bohuslava Sobotky –, činila průměrná hrubá mzda 25 768 Kč. Rozdíl oproti současné hodnotě by v tomto případě byl 11 279 Kč.