Andrej Babiš

Andrej Babiš ve svém projevu mluví o tom, čeho jako premiér dosáhl a v jakém stavu předala jeho vláda zemi Fialově kabinetu. Ve svém výroku tak zjevně upozorňuje na to, že podle něj na konci roku 2021 dostalo nové vedení Ministerstva dopravy k dispozici projekty „připravené“ jeho vládou.

Protože Andrej Babiš ve svém výroku zmiňuje „dálnice a obchvaty“, podíváme se v našem odůvodnění kromě dálnic a dálničních obchvatů také na obchvaty, které jsou součástí silnic I. třídy. 

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Celková délka úseků dálnic a obchvatů na silnicích I. třídy, u kterých nyní buď probíhá výstavba, nebo které byly od nástupu nové vlády už uvedeny do provozu (.pdf), odpovídá podle přehledu ŘSD 288,7 km (k datu 8. ledna 2024).

Jak ukazuje graf níže, u 168,5 km těchto úseků byla zahájena výstavba již v době vlády Andreje Babiše. Za jejího úřadování bylo také u dalších 81,4 km těchto silničních staveb vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele stavby. Kromě nich ve stejném období získaly stavební povolení také úseky o celkové délce 20 km.

Pokud tato čísla sečteme, dostaneme celkem 269,9 km dálnic a obchvatů, v jejichž případě byla v polovině prosince 2021 zahájena stavba, probíhalo u nich výběrové řízení nebo již alespoň dostaly stavební povolení. Lze tedy říci, že kabinet Andreje Babiše nastupující vládě tyto projekty předal již připravené, nebo v posledních fázích příprav (.pdf, str. 7). 

Andrejem Babišem zmiňovaných „300 kilometrů“ se v porovnání s uváděnými 269,9 km pohybuje ještě na hraně námi používané 10% tolerance. Z těchto důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr můžeme doplnit, že jsme se v rámci našeho ověření zaměřili i na stavby, které nyní (k 8. lednu 2024) Ředitelství silnic a dálnic eviduje jako „připravované“. Žádný z těchto připravovaných projektů dálnic či obchvatů na silnicích I. třídy (u kterého ŘSD uvádí délku úseku větší než 0 km), ovšem nezískal stavební povolení za vlády Andreje Babiše, ani u nich v dané době nebylo zahájeno výběrové řízení.

Hnutí ANO vstoupilo v roce 2014 do vlády Bohuslava Sobotky, ve které zastával Andrej Babiš funkci ministra financí. Mezi lety 2017 a 2021 byl u moci kabinet Andreje Babiše, ve kterém hnutí ANO resort financí ovládalo také.

Na konci roku 2013 dosahovala nominální hodnota státního dluhu 1,683 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V následujících šesti letech státní dluh tuto hranici nepřekročil, výrazně ji přesáhl až v roce 2020, kdy se vyšplhal na 2,050 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Rostl i v roce 2021, kdy dosáhl 2,466 bilionu Kč (str. 21). Nominálně tedy dluh od doby před nástupem hnutí ANO do vlády vzrostl o 782 mld. Kč.

Situace je nicméně odlišná, pokud se podíváme na výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). V roce 2013 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 41,1 % HDP (.pdf, str. 21). Poté kontinuálně klesal až do roku 2019, v roce 2020 se tento klesající trend obrátil a v roce 2021 dluh dosáhl 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Na konci roku 2021 byla tedy hodnota státního dluhu vůči HDP skutečně nižší než na přelomu let 2013 a 2014.

Ačkoliv státní dluh mezi lety 2014 a 2021 nominálně vzrostl, v poměru k HDP došlo k jeho snížení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Z výroku není zřejmé, o jakém období Andrej Babiš mluví. V kontextu ale vyčísluje úspěchy své vlády a kritizuje způsob vládnutí Fialova kabinetu. Řadou statistik porovnává stav české ekonomiky během svého působení na postu premiéra a během Fialovy vlády. V našem odůvodnění se proto budeme zabývat tím, zda Česko v roce 2022 (tedy v prvním roce vlády Petra Fialy) zaznamenalo oproti roku 2021 největší pokles reálných mezd ze všech vyspělých států.

Propad reálných mezd

Nejprve uveďme, že vyspělost států lze posuzovat z několika hledisek. K nejběžněji používaným indikátorům, jejichž pomocí lze srovnat situaci v jednotlivých zemích, patří zejména výše hrubého domácího produktu (HDP) v přepočtu na obyvatele. Jelikož ale statistiky HDP vypovídají jen o ekonomickém rozvoji státu, používají se ke srovnání vyspělosti zemí i jiné ukazatele životní úrovně. Tím nejčastěji využívaným je tzv. index lidského rozvoje (HDI), který zohledňuje např. i délku života.

Jednou z dalších definic vyspělé země je členství (.pdf, str. 13) v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které Česká republika patří. Právě OECD zveřejňuje porovnání ekonomik členských zemí, a to včetně růstu reálných mezd. Pro pořádek uveďme, že jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje se tedy, kolik zboží si lidé za vydělané peníze koupí.

Ve srovnání růstu reálných mezd za rok 2022 pak OECD opravdu řadí Českou republiku na poslední místo ze všech sledovaných zemí, a to s poklesem o 7,7 % oproti roku 2021. Propad zaznamenala také Mezinárodní organizace práce (ILO), která změnu reálných mezd v ČR sice vypočítala na -6,8 %, ze zemí OECD ale Česko stále skončilo poslední (.xlsx). Na horších místech se umístily pouze Nikaragua a Brazílie, které ovšem nejsou členy této organizace.

Dodáváme, že dílčí data za první čtvrtletí roku 2023 zveřejnila OECD v létě loňského roku. Podle této statistiky mělo Česko oproti prvnímu čtvrtletí roku 2022 třetí nejvyšší propad reálných mezd, konkrétně 10,4 %. Hůře na tom bylo pouze Maďarsko a Lotyšsko.

Závěr

Podle OECD poklesly reálné mzdy v Česku v roce 2022 oproti předcházejícímu roku, kdy byl ještě v čele vlády Andrej Babiš, o 7,7 %. Jednalo se tak o největší propad ze všech členských zemí OECD. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V první řadě zmiňme, že platy učitelů se nejčastěji udávají v čisté nominální hodnotě, případně v procentuálním poměru vůči průměrné mzdě. Ve vztahu k reálné mzdě se ale neměří – v praxi by to ani nebylo možné. Reálná mzda, tedy nominální mzda očištěná o vliv inflace, se totiž zpravidla vyjadřuje v procentuálním nárůstu či poklesu vůči předchozímu období. Vyjádření Andreje Babiše tak chápeme jako nepřesnost a v našem odůvodnění se zaměříme na to, kolika procent průměrné hrubé mzdy ve zmíněném období učitelské platy dosáhly.

Platy učitelů vůči průměrné hrubé mzdě

V roce 2021, kdy nastupovala vláda Petra Fialy, byl průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 47 846 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) činila v roce 2021 průměrná hrubá mzda 37 839 Kč. V poměrovém vyjádření tedy plat učitele dosahoval 126 % průměrné hrubé mzdy. 

V roce 2022, zatím posledním měřeném období, činil průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství 48 223 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Průměrná hrubá mzda v tomto roce byla 40 353 Kč, plat učitelů tak vůči ní činil přibližně 120 %.

V roce 2024 má podle slov ministra školství Mikuláše Beka (STAN) průměrný hrubý plat učitele dosáhnout přibližně 52 400 Kč. Ministerstvo financí přitom ve své nejnovější makroekonomické predikci z listopadu 2023 předpokládá, že průměrná mzda bude v roce 2024 odpovídat 46 265 Kč (.pdf, str. 35). Mikulášem Bekem zmiňovaných 52 400 Kč tak představuje 113 % z této odhadované průměrné mzdy.

Doplňme, že vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která ukotvuje platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení však nestanovuje rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka chce vláda k výpočtu pro rok 2024 použít průměrnou mzdu z roku 2022.

Závěr

Průměrný plat učitelů, který se v roce 2021 rovnal 126 % průměrné hrubé mzdy, má podle odhadů v roce 2024 klesnout na 113 % průměrné mzdy. Andrej Babiš ve svém výroku zaměnil průměrnou mzdu za reálnou, jím zmíněné údaje jsou ale přesné. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje současnou vládu a zmiňuje, že v současnosti má Česko nejvyšší inflaci v Evropské unii (EU). Pro měření inflace v EU experti používají tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) zatím poslední srovnání publikoval ve druhé polovině prosince, přičemž hodnoty inflace porovnával za předešlý měsíc.

Podle těchto dat (.pdf) dosáhla meziroční inflace v Česku za listopad 8 % (.pdf, str. 2). ČR tak předehnala Maďarsko, kde byla míra inflace dlouhou dobu nejvyšší. 

Rozdíly v metodice

Podle národní statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) však inflace v listopadu činila pouze 7,3 %. Tento rozdíl je způsoben použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). V Česku se do inflace např. započítávají náklady na vlastnické bydlení, které tvoří asi 12 % spotřebního koše. Evropská statistika ale tuto položku nezohledňuje.

Jak ukazuje i předchozí graf, inflace od začátku minulého roku klesala. Výjimkou byl mírný nárůst v říjnu 2023 způsobený nižšími cenami energií ve čtvrtém čtvrtletí 2022. V říjnu 2022 totiž fungoval tzv. úsporný tarif, státní příspěvek na náklady na elektřinu, navíc stát lidem odpustil i poplatky za podporované zdroje energie. V říjnu 2023, kdy už tato opatření neplatila, pak byly ceny energií pochopitelně vyšší. 

Výsledný nárůst meziroční inflace v říjnu a listopadu 2023 pak není způsobený situací na trhu s energiemi, nýbrž zásahem vlády. Podle ČSÚ by bez zahrnutí úsporného tarifu růst cen dosáhl 5,8 % v říjnu a 5,1–5,2 % v listopadu.

Závěr

Podle nejnovějších dat Eurostatu, který porovnává inflaci v členských státech EU, mělo Česko v listopadu 2023 nejvyšší míru meziroční inflace. Ta dosáhla osmi procent. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Eurostat používá jinou metodiku než ČSÚ, podle kterého byla inflace o 0,7 procentního bodu nižší.

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Snížení valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění. Na základě zákona se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také dříve stanovoval podmínky pro valorizaci penzí v mimořádném termínu. K té se přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn při předchozí valorizaci. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšovala o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K překročení dané 5% hranice došlo v lednu minulého roku (.pdf, str. 1). Podle zákona proto po pěti měsících, tedy v červnu, měla být navýšena procentní výměra o plný nárůst cen. Index spotřebitelských cen domácností důchodců se za období, z něhož měla červnová valorizace vycházet, konkrétně zvýšil o 11,5 % (.doc, str. 1). Podle daných pravidel se proto měl průměrný důchod celkově navýšit o 1 770 Kč.

Vláda nicméně způsob výměry důchodů změnila, a to tak, že se procentní výměra všech důchodů při mimořádné valorizaci v červnu 2023 zvýšila o 400 Kč a o 2,3 %. Dohromady tak navýšení v průměru odpovídalo jen 760 Kč, což je o 1 010 Kč méně, než jaký měl být nárůst podle dřívějších pravidel. Dodejme, že ústavnost této změny pravidel projednával Ústavní soud, ke dni zveřejnění Babišova videa ale svůj nález ještě nevydal.

Kromě toho Fialův kabinet také změnil způsob výpočtu u pravidelné valorizace důchodů. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který tento výpočet upravil (.pdf, str. 10, 14–15 z 48), v květnu 2023. Návrh byl následně schválen, a novela tak vstoupila v účinnost 1. října 2023. Od začátku letošního roku se kvůli ní do řádné valorizace promítá pouze třetina růstu reálných mezd, a nikoliv polovina (.pdf, str. 4 z 48), jak tomu bylo doposud. I nadále se ovšem započítává celá inflace.

Další změnou, kterou vláda v novele prosadila, je nahrazení mimořádné valorizace dočasným příspěvkem. Ten zohledňuje růst cen z 60 % (.pdf, str. 15 z 48). Podobně jako za starších pravidel se bude vyplácet v situacích, kdy růst cen přesáhne hranici 5 %. Důchodci ho budou dostávat jen do konce roku, než dojde k řádné valorizaci penzí. 

Zvýšení věku odchodu do důchodu

Zákon o důchodovém pojištění popisuje také obecné podmínky nároku na starobní důchod. Z jeho znění vyplývá, že se důchodový věk liší podle roku narození. Platí přitom, že čím mladší ročník, tím vyšší je stanovený důchodový věk. Zároveň zákon určuje horní hranici, podle které by se měl u pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk zastavit na 65 letech.

Doplňme, že stanovený věk odchodu do penze kromě roku narození závisí i na pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Žena se dvěma dětmi narozená v roce 1960 tak například může odejít do penze o dva roky dříve než muž stejného věku. I v tomto případě nicméně zákon v současnosti počítá s tím, že se u mužů a žen důchodový věk postupně sjednotí na zmíněných 65 letech.

Fialova vláda dříve uvedla, že má v plánu posouvat důchodový věk podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň chce zajistit, aby každý v důchodu mohl strávit alespoň 21,5 roku. Podle vlády se má úprava od roku 2031 dotknout lidí, kteří se narodili po roce 1965, a prozatím by byl důchodový věk vypočítaný pro ty, kteří se narodili do roku 1972.

U návrhu, který toto opatření zavádí (.doc), v době publikace Babišova novoročního projevu už skončilo připomínkové řízení, vláda ho ale ještě neprojednala. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky by se tak mohlo stát během února.

Čím větší naděje dožití, tím vyšší důchodový věk

Pro úplnost doplňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) už dříve informovalo, že „pro stanovení důchodového věku se bude vycházet z údajů Českého statistického úřadu o střední délce života v 50 letech“ (.doc, str. 6, 14).

Střední délku života (neboli také naději dožití) je možné počítat od jakéhokoli věku. Nejčastěji se vypočítává při narození, vyjádřit se ale může právě i ve zmiňovaných 50 letech. Ve výsledku tento ukazatel udává průměrný počet let, „který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů daného období“ (.pdf, str. 3). Zjednodušeně řečeno tento údaj popisuje, kolik let bude daná osoba v průměru ještě žít.

Podle návrhu (.doc, str. 6) by se nově počítaný důchodový věk měl určovat postupně vždy pro osoby, které v daném roce dosáhnou 50 let. Pro člověka narozeného v roce 1974 se proto penzijní věk bude vypočítávat podle statistických údajů z roku 2024.

MPSV pro lepší představu uvádí příklad, ve kterém vycházelo z porovnání dat pro muže a ženy, kterým bylo v roce 2015 50 let (ročník 1965), s lidmi, kteří 50 let dosáhli až o rok později (ročník 1966). Pro rok 2015 byla naděje dožití 30,15 let, pro rok 2016 to pak bylo 30,6 let. Pro ročník 1966 by se podle MPSV důchodový věk vypočítal jako rozdíl hodnot naděje dožití, což by znamenalo, že tyto osoby půjdou do důchodu o 5,4 měsíce později. Jelikož by ale dle ministerstva mělo platit pravidlo, že maximální zvýšení důchodového věku mezi dvěma ročníky nemůže být vyšší než dva měsíce, šly by tyto osoby do penze v 65 letech a 2 měsících. 

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy učinila kroky k tomu, aby snížila důchody. Bez jejího zásahu by se penze v loňském červnu automaticky zvýšily o 1 770 korun, na základě provedených úprav ale v průměru vzrostly pouze o 760 Kč. Fialův kabinet také plánuje zvýšit věk odchodu do důchodu, byť jej nehodlá posouvat na pevně určenou hranici. MPSV počítá s tím, že se důchodový věk bude odvíjet od střední délky života, neboli průměrné doby dožití, která vyplyne z dat ČSÚ. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý premiér Andrej Babiš ve svém novoročním projevu vyjmenovává úspěchy svého kabinetu a poté pokračuje s kritikou současné vlády Petra Fialy. V námi ověřovaném výroku konkrétně vyčítá současnému premiérovi, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími cenami bydlení v rámci Evropské unie (EU). Mezinárodní srovnání cen nemovitostí zpracovává např. Eurostat nebo společnost Deloitte.

(Ne)dostupnost bydlení

Jedním z ukazatelů cen nemovitostí je Deloitte Property Index, který porovnává ceny nových bytů, nájmů a další trendy na evropském trhu residenčních nemovitostí. Dle cenové dostupnosti vlastního bydlení je Česko mezi evropskými státy druhou nejméně dostupnou zemí hned po Slovensku (.pdf, str. 28). Pro koupi nemovitosti o rozloze 70 metrů čtverečních je zde potřeba průměrně 13,3 hrubých ročních platů, na Slovensku dokonce 14,1. Naopak nejdostupnější bydlení můžeme najít v Norsku a Belgii, kde je pro koupi takové nemovitosti potřeba méně než pět hrubých ročních platů.

Česko v roce 2022 zároveň mělo pátou nejvyšší průměrnou hypoteční sazbu z evropských států (.pdf, str. 35). Dodejme, že celková hodnota poskytnutých hypoték v ČR v roce 2022 dosáhla 151 miliard korun, což představuje pokles o 63 % oproti předcházejícímu roku (str. 47).

Růst cen nemovitostí

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) pravidelně zveřejňuje index cen nemovitostí (HPI), který měří změny cen všech obytných nemovitostí. Jedná se jak o nově postavené, tak i stávající byty a samostatně stojící a řadové domy. Dle nejnovějších dat mělo Česko v roce 2022 druhý nejvyšší index hned po Maďarsku.

Eurostat zároveň zveřejňuje harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP). Jde o ekonomický ukazatel, který měří časovou změnu cen spotřebního zboží a služeb pořízených domácnostmi, a poskytuje srovnatelné míry inflace mezi jednotlivými zeměmi. Mezi jinými ukazateli měří i nájemné za bydlení. V tomto žebříčku se ČR umisťuje až na osmém místě.

Pro upřesnění doplňme, že HPI i HICP jsou relativní ukazatele, které se zaměřují na procentuální změny cen nemovitostí v čase. Oba indexy začínají s referenční hodnotou 100 v roce 2015, na základě které měří procentuální změny od tohoto výchozího roku. Pokud tedy Česká republika dosahovala v roce 2022 v HPI hodnoty 215,3, znamená to, že v tomto roce byly ceny nemovitostí vyšší o 115,3 % ve srovnání s rokem 2015. Mezi lety 2015 a 2022 tak Česko mělo druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitosti v celé EU.

Shrnutí

Podle nejnovějších dat Eurostatu mělo Česko mezi lety 2015 a 2022 druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitostí v celé Evropské unii. Na pořízení vlastního bydlení pak dle Deloitte lidé potřebují 13,3 průměrných hrubých ročních platů, což z našeho státu činí zemi s druhým nejméně dostupným bydlením, co se ceny týče. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko bylo šestou nejbezpečnější zemí v Evropské unii (EU). Následně tvrdí (video, čas 3:52), že se za působení nynějšího Fialova kabinetu naše země propadla až na dvanácté místo.

Uveďme, že bezpečnost odborníci posuzují např. podle míry kriminality nebo počtu obětí válečných konfliktů. Pro srovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto měření se Česká republika v roce 2023 nacházela na dvanáctém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států EU (.pdf, str. 8). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko a Slovinsko. I v roce 2021 bylo Česko šestou nejbezpečnější zemí EU, avšak v rámci celého světa se umístilo na devátém místě (.pdf, str. 9).

Andrej Babiš ve svém proslovu porovnává umístění ČR podle Globálního indexu míru v roce 2021 a 2023. Za rok 2021 ale vybral umístění pouze v rámci EU a za rok 2023 zmínil umístění ze všech hodnocených států světa. Svým výrokem tak zveličuje propad Česka na žebříčku – to je totiž v rámci EU stále šesté. V celosvětovém porovnání je sice dvanácté, propadlo se ale pouze o tři příčky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.