Andrej Babiš

Tzv. migrační kvóty, tedy systém přerozdělování žadatelů o azyl, byly schváleny v září 2015 na jednání Rady EU. Proti návrhu se vyslovili Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni. Za Česko tehdy zavedení kvót odmítl někdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Podle platných unijních pravidel došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny. Dodejme, že ministr vnitra Chovanec v Radě kvóty opakovaně kritizoval.

Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015, které kvóty zavedlo, určilo počet uprchlíků přidělených každému členskému státu. Česká republika měla přijmout, i přes odmítavé stanovisko ČR, respektive Milana Chovance, 376 osob z Itálie a 1 215 migrantů z Řecka. Již před tím se Česko dobrovolně zavázalo přijmout 1 100 uprchlíků z Řecka a Itálie a 400 z dalších zemí. Vládě tento návrh předložil Milan Chovanec, ta jej jednomyslně přijala (.doc, str. 6).

Česká republika měla nakonec přijmout 2 600 lidí. V červnu 2017 se nicméně česká vláda v čele s tehdejším premiérem Bohuslavem Sobotkou na návrh ministra vnitra Milana Chovance usnesla na pozastavení přijímání azylantů na základě přerozdělovacích kvót. Z celkového počtu 2 600 lidí česká vláda přijala pouze 12.

V říjnu 2017 (.pdf) předsedové vlád zemí EU v rámci jednání Evropské rady, na níž Českou republiku zastupoval tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, vyzvali k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Summit rovněž určil, že nové uprchlické kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Uprchlické kvóty tak již nemohly být povinné, neboť státy odmítající kvóty už nemohly být přehlasovány. Např. Deník N k tomuto uvádí: „Povinné kvóty tak de facto padly již před nástupem Babiše do pozice premiéra.“

Dodejme, že na výlučně dobrovolném přebírání migrantů se lídři EU dohodli na summitu na konci června 2018 (.pdf, str. 2, bod 6), kdy již funkci českého premiéra zastával Andrej Babiš. Tato dohoda ovšem jen definitivně potvrdila závěry z října 2017.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že vláda Bohuslava Sobotky (na návrh Milana Chovance a s jeho souhlasem) nejprve rozhodla o dobrovolném přijetí 1 500 migrantů, následně jí byla uložena rozhodnutím Rady EU povinnost přijmout téměř 1 600 lidí. Proti tomuto a dalšímu navyšování počtu přijímaných lidí se již postavil tehdejší ministr vnitra Chovanec. Milan Chovanec se také na jednání Rady EU vyslovil proti přijetí povinných migračních kvót a následně inicioval zastavení přijímání migrantů. 

Číslo 2 600, o kterém mluví Andrej Babiš, se v minulosti v médiích vyskytovalo v souvislosti s počtem migrantů, které mělo Česko přijmout z Řecka a Itálie. Tehdejší vláda i její ministr vnitra nicméně souhlasili jen s přijetím 1 100 migrantů z Řecka a Itálie, přijetí zbývajících více než 1 500 vyplývalo z rozhodnutí Rady EU, se kterým česká vláda nesouhlasila.

Není také pravdou, že by bývalý předseda vlády „Sobotka vůbec nic nedojednal,“ jak se domnívá Andrej Babiš. Bohuslav Sobotka se účastnil klíčového jednání představitelů členských států EU. Ti se v říjnu 2017 dohodli na tom, že změny ohledně azylového systému musí být schváleny jednomyslně, což znamenalo faktický konec povinných migračních kvót. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Pro kontext výroku uveďme, že hodnotíme, zda si Ivan Bartoš skutečně přeje či v roce 2009 přál muslimskou Evropu, nikoliv zda Andrej Babiš dopustí, aby se Evropa muslimskou skutečně stala.

Andrej Babiš hovoří o příspěvku, ve kterém Ivan Bartoš reaguje na dotazy tazatelky na fóru Pirátské strany v září roku 2009. Uživatelka se tehdy ještě člena Pirátské strany, předsedou se stal až o měsíc později, ptala mimo jiné na to, jaký mají Piráti názor na „imigraci barevných přistěhovalců“. 

Ve své odpovědi Ivan Bartoš doslova uvádí: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic, podobně jak snad ještě chvíli bude Internet. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do 10–15 let muslimská, nemám s tím problém. Spíš bych se zeptal Vás. A nebarevní přistěhovalci Vám nevadí?“  

Ivan Bartoš tedy uvedl, že by s muslimskou Evropou „neměl problém“, nikoliv že si ji „přeje“. Byť se k možnosti muslimské Evropy skutečně vyjádřil pozitivně, existuje zásadní významový rozdíl mezi slovy „přeje“ a „nemá problém“. Vyjádření Ivana Bartoše by mohlo být interpretováno jako „přání, aby byla Evropa muslimská“, pouze pokud by byla část jeho citace „má být Evropa do 10–15 let muslimská“ zcela vytržena z kontextu.

V květnu letošního roku se v rozhovoru pro CNN Prima News k těmto odpovědím z fóra vracel. Zmiňoval, že si za uplynulých dvanáct let prošel vývojem a nyní by se o migraci vyjádřil jinak: „Byla to podrážděná reakce na fóru v nějakém dobovém kontextu. Teroristické útoky jednoznačně odsuzuji, po muslimské Evropě jsem skutečně nikdy netoužil. Dlouhodobě držíme jasné migrační stanovisko, s kterým plně souzním a v souladu s ním i jednáme.“ 

Podobnou změnu v přístupu zmiňuje také u další velmi diskutované odpovědi z roku 2009, v níž zmínil, že v referendu o vstupu České republiky do EU hlasoval proti. Dnes je však jeho názor opačný a uvádí, že nyní by hlasoval pro.

Pro zajímavost můžeme zmínit, že mezi dalšími otázkami, které pisatelka původního dotazu v roce 2009 pokládala, byl například pohled Ivana Bartoše na členství v EU, postupy NATO v někdejší Jugoslávii, ale také výše daně z příjmů nebo reforma důchodového systému.

Na závěr uveďme, že vyjádření Ivana Bartoše, v němž by uváděl, že si „přeje muslimskou Evropu“, se nám nepodařilo dohledat ani v jiných veřejně dostupných zdrojích. Jelikož se námi ověřovaný výrok vztahuje ke slovům předsedy Pirátů na stranickém fóru ze září 2009, hodnotíme výrok premiéra Babiše jako nepravdivý.

Již v roce 2015 probíhal na Ministerstvu pro místní rozvoj v souvislosti s monitorovacím systémem evropských fondů audit, který prováděl tým Ministerstva financí na žádost Evropské komise. Tento audit později odhalil pochybení v zakázce. V březnu 2015 se o podklady k zakázce začala zajímat také policie. „Ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje maximální součinnost Policii České republiky, která sem dnes přijela a vyžádala si určité podklady k zakázkám, které se týkají monitorovacího systému 2014–2020,“ uvedla pro Českou televizi tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO).

Pro doplnění uveďme, že v době zmíněného auditu bylo Ministerstvo financí (MF) řízeno Andrejem Babišem a Lukáš Wagenknecht zastával pozici prvního náměstka. Jelikož o vypracování auditu MF požádala oficiální cestou Evropská komise a ministr Babiš tak o auditu samotném měl informace, je jeho obvinění Lukáše Wagenknechta značně problematické.

Po obdržení auditní zprávy od MF pak Komise odmítla proplácet některé projekty až do skončení policejního vyšetřování Policie ČR a zároveň tehdy také odložila rozhodnutí o výši částky, kterou České republice neproplatí. Vláda nicméně obratem rozhodla (.pdf) o proplacení monitorovacího systému ze státního rozpočtu. Stát ve výsledku přišel o cca 820 milionů korun ze zdrojů Evropské unie.

Policie později vyšetřování zakázky Ministerstva pro místní rozvoj na monitorovací systém evropských dotací odložila.

Byť byl Lukáš Wagenknecht jako tehdejší první náměstek ministra financí tím, kdo měl na starost audit na Ministerstvu pro místní rozvoj, o provedení auditu požádala a na základě auditní zprávy pak rozhodla Evropská komise. O tom, že bylo 820 milionů korun vyplaceno ze státního rozpočtu, rozhodla vláda, v níž funkci ministra financí zastával Andrej Babiš. Nelze tedy tvrdit, že je Lukáš Wagenknecht tím, kdo by zapříčinil, že „česká kasa“ přišla o více než 800 milionů korun. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako nepravdivý.

Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, byl vládou Bohuslava Sobotky předložen Poslanecké sněmovně 31. července 2015. Členem této vlády byl i Andrej Babiš, jenž v ní zastával funkci ministra financí. Babiš v minulosti tuto změnu opakovaně kritizoval s tím, že mu „upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných.“ Kvůli svým důsledkům na jeho podnikání získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš a Andrej Babiš byl přinucen převést své podnikatelské impérium do svěřenských fondů AB private trust I a II.

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval některé paragrafy konečné verze zákona. Paragrafy 4a, 4b a 4c, které zakazují veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace, byly do konečného znění zákona navrženy (.pdf, str. 1–3, 9–10) pozměňovacími návrhy Ústavně právního výboru a poslance Plíška (TOP 09).

Pro oba tyto pozměňovací návrhy hlasovali poslanci všech klubů kromě hnutí ANO. Novela byla nakonec po vrácení Senátem a prezidentem republiky schválena 129 hlasy ze 185 přítomných poslanců a vešla v platnost 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb. Proti bylo pouze hnutí ANO a někteří nezařazení poslanci. Poslanci vládní ČSSD a KDU-ČSL hlasovali pro návrh.

Jestli se Andrej Babiš zachoval v souladu se zákonem o střetu zájmů, je stále předmětem sporů. Například v září 2019 bylo proti Babišovi zastaveno přestupkové řízení, protože se nepodařilo prokázat, že by ovládal mediální společnost MAFRA, tedy že by jednal v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Nicméně např. Transparency International opakovaně tvrdí, že Agrofert je nadále ovládán Andrejem Babišem. Stejnou pozici zaujal v říjnu 2020 i Senát, podle kterého Babiš nevyhověl požadavkům českého zákona o střetu zájmů. Podle závěrečné zprávy auditu Evropské komise z dubna letošního roku však Andrej Babiš je ve střetu zájmů, když ovládá svěřenské fondy AB private trust I a II.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ani poslanec Kalousek, ani tehdejší premiér Sobotka nebyli předkladateli návrhu zákona ani pozměňovacích návrhů, které se dotkly Andreje Babiše. Rovněž není pravdou, že by byl lex Babiš „narychlo spíchnut“ v roce 2017. Návrh zákona byl vládou předložen Poslanecké sněmovně již v roce 2015, pozměňovací návrhy dotýkající se Andreje Babiše byly navrženy v roce 2016 a samotný návrh byl poprvé schválen v září 2016. Poté návrh novely vrátil Sněmovně jak Senát, tak prezident. Poslanecká sněmovna zákon definitivně schválila (.docx) v lednu 2017. Spor, zda Babiš naplnil ustanovení zákona o střetu zájmů, či nikoli, není dosud ukončen.

Legislativa umožňující vydávání korunových dluhopisů existovala v českém právu již od 90. let. Na tvorbě těchto ustanovení se Miroslav Kalousek ani Bohuslav Sobotka nepodíleli. Nicméně v roce 2011 Miroslav Kalousek z pozice ministra financí opětovně zavedl ustanovení o nedanění korunových dluhopisů. Následně vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž tento postup legitimizoval. Není ovšem pravda, že by pro znovuzavedení nedanění korunových dluhopisů hlasoval Bohuslav Sobotka, protože se hlasování nezúčastnil.

Problematika korunových dluhopisů spočívá v tom, že v případě, kdy úrok u každého korunového dluhopisu není vyšší než jedna koruna, daň se automaticky zaokrouhlí dolů (tj. na nulu) a z celého dluhopisu se tedy nemusí odvádět žádná daň. „A pokud celou, dejme tomu, stomilionovou emisi rozdělíte místo jednoho stomilionového dluhopisu na sto milionů jednokorunových dluhopisů, je výsledná daň součtem sta milionů nul, a tudíž nulová,“ přibližuje problematiku děkan Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické Ladislav Mejzlík.

Nedanění korunových dluhopisů bylo zákonem umožněno již od první poloviny 90. let, a to na základě dvou ustanovení. Jedno z nich umožňovalo danit dluhopisy stejného emitenta jednotlivě. Druhé ustanovení zakládalo pravidlo, podle kterého se daň zaokrouhlovala směrem dolů. V té době však Miroslav Kalousek působil jako náměstek na Ministerstvu obrany a tvorbu usnesení mu tak nelze připsat. Zároveň tehdy Bohuslav Sobotka ještě nebyl poslancem, jelikož se stal členem Poslanecké sněmovny až v červnu 1996, a tak nemohl pro tyto zákony hlasovat.

V roce 2009 (s účinností od 2011) byl zrušen zákon o správě daní a poplatků, v němž bylo obsaženo i ustanovení zavádějící zaokrouhlovaní směrem dolů. Zákon byl nahrazen daňovým řádem, který byl navržen tehdejším ministrem financí Kalouskem. Nový daňový řád neobsahoval ustanovení umožňující zaokrouhlení směrem dolů, ale pouze obecné pravidlo, podle něhož se zaokrouhlovalo směrem nahoru. Následně však byla takto vybraná daň subjektům vrácena s odůvodněním, že při této změně zákonů došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu. Ministr financí Kalousek poté předložil novelu zákona o daních z příjmů, která opět zaváděla pravidlo zaokrouhlování daně dolů, čímž bylo opětovně umožněno nedanění korunových dluhopisů. Hlasování o této novele se však tehdejší poslanec Bohuslav Sobotka nezúčastnil.

Ovšem již tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou Ministerstvem průmyslu a obchodu. V průběhu schvalování této novely bylo pozměňovacím návrhem (.pdf, str. 4) hospodářského výboru Poslanecké sněmovny opět zavedeno zaokrouhlení dividendového příjmu nahoru, což v praxi znamenalo zdanění korunových dluhopisů. Novela vstoupila v účinnost v červenci 2012.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí zejména ze strany soukromých subjektů, a vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že tehdejší ministr financí Kalousek státní emisí korunových dluhopisů legitimizoval takovýto postup.

Pro úplnost dodejme, že od konce roku 2016 čelil tehdejší ministr financí Babiš podezření z krácení daně, k němuž mělo dojít odkoupením korunových dluhopisů od firmy Agrofert, jež nebyly daněny. Finanční správa však žádný daňový únik neodhalila. Zároveň Babiš jako ministr financí podal pozměňovací návrh (.pdf), podle něhož by měly být zdaněny korunové dluhopisy, které majitelé koupili od svých firem. Novela, k níž svůj návrh připojil, ovšem nebyla schválena. Kauza okolo nezdaněných korunových dluhopisů ovšem způsobila neshody v tehdejší koalici ČSSD s ANO a byla jedním z hlavních důvodů odvolání Andreje Babiše z funkce ministra financí v květnu 2017.

Andrej Babiš výrok pronesl v kontextu otázky směřující k závěrečné zprávě (.pdf) auditu Evropské komise, která mimo jiné potvrdila, že je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Dosavadní přehled celé kauzy přinesl například v roce 2018 server iDNES. Kauzu dlouhodobě monitorují některé neziskové organizace – například Transparency International.

Právním základem celého auditu (.pdf, str. 7) je Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013 (.pdf), které obsahuje společná ustanovení o jednotlivých fondech (mezi něž patří např. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova).

Toto Nařízení v článku 75 stanovuje (str. 378), že: „(Evropská komise, pozn. Demagog.cz) se (…) přesvědčí, že členské státy zavedly systémy řízení kontroly, které jsou v souladu s tímto nařízením a s pravidly pro daný fond, a že tyto systémy během provádění programů účinně fungují.“

Mezi systém řízení a kontroly spadá právě i povinnost (.pdf, str. 25) zabránit (.pdf, str. 44) střetu zájmů přijetím přiměřených opatření, a to na všech úrovních řízení uvnitř členských států.

Z pohledu Evropské komise je jedním ze zmíněných přiměřených opatření právě český zákon o střetu zájmů, konkrétně § 4c, který stanovuje, že „je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) (člen vlády, pozn. Demagog.cz) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.“

Kromě povinnosti členských států taková opatření přijmout je jejich povinností i zajistit, aby tato opatření účinně fungovala. Mluví-li Andrej Babiš o interpretaci (výkladu) zákona, je třeba rozlišovat mezi autoritativním výkladem zákona a výkladem interním a nezávazným. Autoritativní výklad českých zákonů mohou skutečně v důsledku provádět pouze soudy (GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2013, str. 129, 132, 133).

Pokud však Evropská komise měla podle práva Evropské unie zjistit, zda je zavedený systém kontroly a řízení účinný, musela nejprve analyzovat, zda vnitrostátní předpisy (z pohledu Evropské komise výše zmiňovaná opatření) střetu zájmů skutečně zabránily. Musela tak vnitrostátní předpis – zákon o střetu zájmů – vyložit a de facto posoudit, zda je porušován, nebo není. Tento výklad však není závazný a má důsledky pouze pro závěry celého auditu (.pdf, podrobné odůvodnění Evropské komise str. 68 a násl.) založeného na ustanoveních evropského práva. Jedním z právních důsledků takového auditu však může být například neproplacení některých dotací ze strany Evropské komise, a tak i nezávazný výklad českého práva může mít v rámci aplikace evropských předpisů reálné dopady.

Andrej Babiš tedy nesprávně naznačuje, že že Evropská komise vůbec nemůže pro vnitřní účely auditu interpretovat české právo. To nejenže dělat může, ale dokonce musí, pokud má zjistit, zda je zaveden fungující systém kontroly a řízení, k čemuž je vázána výše uvedenými předpisy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Nejprve pro kontext uvádíme několik informací: Maďarsko se již dříve podílelo na testování ruské vakcíny Sputnik V. Do Maďarska v prosinci 2020 dorazilo 6 000 dávek této vakcíny. V té době její použití při hromadném očkování nebylo plánováno, jelikož Rusko podle vyjádření maďarské vlády nemělo dostatečné výrobní kapacity.

22. ledna 2021 nicméně maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó na brífinku s ruským ministrem zdravotnictví oznámil, že Maďarsko zakoupí „velké množství“ vakcíny Sputnik V. Podle sjednané dohody by tak Maďarsko mělo získat dva miliony dávek této vakcíny, tedy množství, kterým je možné naočkovat jeden milion obyvatel. Dávky podle informací z konce ledna měly dorazit v rámci tří dodávek, přičemž první dodávka měla dle slov maďarského ministra zahraničí obsahovat vakcíny pro naočkování 300 tisíc lidí, druhá pro 500 tisíc a třetí pro 200 tisíc.

Uveďme, že vakcína Sputnik V není schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA). Maďarsko však může podle evropských předpisů v době nouze použít vakcínu, která v EU ještě není schválena, ale pouze na vlastní zodpovědnost.

První vakcíny Sputnik V poté v rámci výše zmíněné dohody do Maďarska dorazily 2. února, nicméně v mnohem menším množství, než o kterém se hovořilo dříve. Konkrétně se jednalo o 40 000 dávek, tedy počet vakcín, který by měl při očkování dvěma dávkami postačit pro 20 000 osob. Další dodávka 100 000 dávek dorazila 22. února. Samotné očkování vakcínou Sputnik V začalo v Maďarsku již 11. února ve čtyřech budapešťských nemocnicích.

Do 2. března bylo v Maďarsku, které také používá např. vakcíny společností Pfizer/BioNTech, Moderna či AstraZeneca, očkováno 758 037 lidí, z toho druhou dávku dostalo 253 368 lidí. Jaký počet dávek vakcíny Sputnik V bylo použito, se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Nicméně dodávku 100 000 dávek ještě 2. března prověřovalo maďarské Národní středisko veřejného zdraví (NNK) a k jejich vyočkování by mělo dojít až v následujících dnech. Proto mohlo Maďarsko v době rozhovoru použít maximálně 46 000 dávek, nikoliv 100 000, jak uvádí Andrej Babiš.

V pondělí 2. března 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ochranné opatření (.pdf), které zakázalo provádění přímých mezinárodních letů z Jižní Koreje. Ministerstvo zdravotnictví vydalo opatření v reakci na návrh Bezpečnostní rady státu. Zákaz letů z Korejské republiky vstoupil v účinnost ve čtvrtek 5. března 2020.

Ve stejný den vydalo Ministerstvo zdravotnictví ochranné opatření (.pdf), které leteckým dopravcům zakázalo provádět přímé lety z některých italských regionů. Jmenovitě se jednalo o regiony Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie a Benátsko. Zákaz letů se tedy nevztahoval na celou Itálii, ale pouze na některé z jejích severních oblastí.

Pro úplnost dodejme, že opatření se netýkalo zákazů letů do těchto oblastí. Cestovní kanceláře tak zájezdy do Itálie plošně nezrušily. Ministerstvo zahraničí ovšem Čechům nedoporučilo cestovat do Itálie.

Opatření o plošném zákazu vycestování z České republiky (.pdf) bylo vládou přijato 13. března 2020. V účinnost vstoupilo od 16. března 2020. Až tímto opatřením se tedy fakticky zrušily lety do výše uvedených států.

Česká republika k 1. březnu 2021 nemá přímé letecké spojení s Íránem. Přímé letecké linky s touto zemí nemělo Česko ani v loňském roce. Premiér Andrej Babiš tedy chybně uvádí, že Česká republika zrušila lety z Íránu, jelikož tak kvůli absenci přímého leteckého spojení ani učinit nemohla. Ministerstvo zahraničních věcí již na konci února 2020 českým občanům doporučilo do Íránu vůbec necestovat a těm, kteří v zemi již byli, v co nejkratší době odcestovat. Až 7. března však bylo vydáno rozhodnutí o pozastavení vydávání víz ambasádou v íránském Teheránu.

Evropské státy v tomto období až na výjimky nezakazovaly lety z výše uvedených oblastí. K 10. březnu 2020 pouze některé aerolinky rušily lety z Itálie. Již 2. března však Švédsko zastavilo přímé letecké spojení s Íránem.

Co se týče zemí mimo Evropu, např. Mongolsko zakázalo lety z Jižní Koreje již 24. února. Ve stejný den Omán uvedl, že ruší lety z Íránu. Ke konci února podobná opatření přijal rovněž Libanon, který zakázal lety z Íránu, Itálie a Jižní Koreje.

Ve stejnou dobu, kdy výše zmíněná opatření vydala Česká republika, zakázal Kazachstán vstup Íráncům na své území. K 2. březnu 2020 zakázal Kuvajt lety z Jižní Koreje, Itálie a Thajska.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Česká republika nebyla první zemí, která omezila pohyb lidí z Íránu na své území. Česko zastavilo udělování víz až 7. března. Švédsko však zakázalo zakázalo letecké spojení s Íránem již o pět dní dříve. V případě dalších zmiňovaných opatření pak bylo Česko první v Evropě.

Andrej Babiš o slovenském případu mluví v kontextu debaty o úpravě letošních maturit v Česku. Proto jeho výrok interpretujeme tak, že obdobně poukazuje na úpravu letošních maturit na Slovensku, ke které došlo relativně nedávno, nikoli úpravu maturit v roce 2020.

Na Slovensku se maturita skládá ze dvou částí – externí a interní, které se podobají společné a profilové části maturit v České republice. Externí část slovenských maturit, kterou tvoří písemný test, již 4. ledna 2021 zrušil (.pdf, str. 1) ministr školství Branislav Gröhling. Dodejme, že tato externí část probíhá jen u zkoušek ze slovenského jazyka, cizích jazyků a matematiky.

Interní část slovenských maturit pak tvoří ústní zkouška a u jazykových předmětů také písemná část (sloh). Branislav Gröhling 9. února uvedl, že slovenské Ministerstvo školství uvažuje i o zrušení slohové části. Dodal, že rozhodnout by se mělo do konce února. K tomuto tématu v pořadu TV Markíza Na telo PLUS také nicméně řekl: „Jestliže další 2–3 měsíce maturanti nepůjdou do školy, budeme muset uvažovat o jiném řešení.“

Zatím však stále platí, že by se tato část maturit měla uskutečnit v termínu od 12. dubna 2021. Ústní maturita by se měla uskutečnit v termínu od 17. května 2021. Od dubna až do června by se měly konat i praktické části maturit.

Ministr školství zároveň vyzval školy, aby zohlednily distanční vzdělávání a začlenily učivo do maturitní zkoušky ve zúženém rozsahu.

V Česku se maturitní zkouška skládá ze společné a profilové části. Společnou část tvoří didaktický test z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka nebo matematiky. Profilová část se skládá jednak ze zkoušky z českého jazyka a literatury, a pokud si žák ve společné části zvolil cizí jazyk, ze zkoušky z tohoto cizího jazyka, a také z dalších 2 nebo 3 dalších povinných profilových zkoušek. Profilové zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka se konají formou písemné práce a formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí. Další profilové zkoušky z jiných předmětů se mohou konat ve formě písemné, praktické, formou ústní zkoušky nebo maturitní práce s obhajobou.

Premiér Babiš chtěl, aby se letos v Česku zrušily didaktické testy. Nicméně ministr školství Robert Plaga rozhodl, že z povinných částí zruší jen písemnou část z jazyků, ústní zkouška i didaktické testy zůstanou (.pdf, str. 3). U českého a cizího jazyka se pouze prodlouží čas na vypracování o 10 minut na 85 minut a u matematiky o 15 minut na celkových 135 minut (.pdf, str. 2, 8). „Snažili jsme se najít řešení, které bude zohledňovat aktuální složitou situaci,“ popsal ministr školství Plaga.

Abychom to shrnuli, ani Česko, ani Slovensko zatím maturitní zkoušky nezrušily, zrušily jen jejich část.

Předně uveďme kontext tohoto výroku. Andrej Babiš ve svém videu mluví o tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích, která mají zavazovat státy eurozóny. Mezi tato kritéria pak má patřit i podmínka, podle které mají tyto státy udržovat výši svého dluhu pod 60 % HDP.

Je pravdou, že podmínkou členství v eurozóně je splnění tzv. „konvergenčních kritérií“. (Kritérium, o kterém je ve výroku řeč, je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.)

Konvergenční kritéria jsou ekonomické a právní podmínky, které byly dohodnuty v Maastrichtské smlouvě. Členské státy mají povinnost euro po splnění uvedených kritérií přijmout a připojit se tak k eurozóně. V Maastrichtské smlouvě (resp. dnes v Smlouvě o Evropské unii (.pdf) a Smlouvě o fungování Evropské unie) není přesně stanoveno, kdy má který stát euro přijmout. Záleží tedy na každém z nich, aby si vypracoval svou vlastní strategii, která mu dopomůže uvedené podmínky splnit a euro přijmout. 

Tyto podmínky jsou známy rovněž jako „maastrichtská kritéria“. Sledována jsou čtyři ekonomická kritéria: kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritérium kurzové stability, kritérium udržitelnosti veřejných financí.

Jedním z kritérií udržitelnosti veřejných financí je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.

Pro členy eurozóny je pak namísto maastrichstkých kritérií (které se uplatní jen při vstupu do eurozony) závazný Pakt o stabilitě a růstu ve svém kodexu chování (code od conduct) specifikuje, že členské státy by neměly (.pdf str. 4) přesahovat hranici 60 % poměru veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu (HDP) a pokud hranici překračují, tak by se k ní měly svým chováním usilovně blížit. 

Podobné pravidlo je obsaženo i v nařízení Rady č. 1466/97, které je součástí tzv. Paktu stability a růstu, který mimo jiné upravuje i rozpočtové povinnosti států eurozóny. Z článku 5 tohoto nařízení pak můžeme vyčíst, že státy eurozóny mají držet výši svého státního dluhu pod 60 % HDP. Pokud však tento poměr dlouhodobě překračují, opět to neznamená automatické porušení Paktu, pokud tyto státy snižují svůj dluh, a to alespoň o 0,5 % HDP ročně. Obsahově je tedy povinnost pro státy eurozóny stejná, jako povinnost stanovená v tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích.

Země, které tvoří eurozónu, jsou Rakousko, Belgie, Kypr, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

Pravda je, že Německo tuto hranici splňuje. Není ale pravda, že ostatní státy toto kritérium nesplňují. Estonsko, Lucembursko, Litva, Lotyšsko jsou hluboko pod touto hranicí. Kritérium splňuje i Malta, Slovensko, Nizozemsko, Irsko a Finsko.

Nad je pouze Řecko, Itálie, Portugalsko, Belgie, Francie, Kypr, Španělsko, Rakousko a Slovinsko. Jak ale plyne z grafu či dalších dat Eurostatu, v Řecko, Rakousko či Slovinsko svůj dluh v posledních letech snižují, což je v souladu s povinnostmi dle Paktu stability a růstu.