My musíme jednat (o novém evropském komisaři). My jsme o tom zatím nejednali.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle premiéra Sobotky jednání o výběru nového českého eurokomisaře teprve začnou a to nejpozději do dvou týdnů.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO, získalo ovšem stejné množství mandátů jako ČSSD a TOP 09.
O novém eurokomisaři se tak bude prvotně jednat v rámci koaliční rady.
Protože (...) jednou jsme tam vyslali pana Kužvarta (do Evropského parlamentu), který na první tiskovce odpovídal na otázky novinářů "I am very optimistic", a když to řekl pošesté (smích Daniely Drtinové), tak jsme zjistili, že nemluví anglicky. Tak potom ho ČSSD stáhla a poslali pana Teličku.
Prvním kandidátem na eurokomisaře za Českou republiku byl v roce 2004 skutečně Miloš Kužvart.
Jeho posledním a vrcholným vystoupením jako kandidáta na eurokomisaře, se stala tisková konference, na které novináři přítomni v Bruselu ptali na jeho názory na evropskou ústavu. Miloš Kužvart se totiž zmohl pouze na větu: "I am very optimistic." S těmito slovy si vystačil na veškeré další dotazy. Po tomto mezinárodním faux pas se o čtyři dny později sám vzdal kandidatury
Tři dny po Kužvartově rezignaci oznámila vláda premiéra Vladimíra Špidly, že nominuje na tuto pozici někdejšího hlavního vyjednavače Česka s Evropskou unií Pavla Teličku.
DD: Pane vicepremiére, kdo bude nový eurokomisař? (...) AB: To se musíme domluvit v koalici a potom samozřejmě to závisí od dohody frakcí v Evropském parlamentu, protože ten taky má do toho, co říct, a potom tam čeká našeho kandidáta velice důležitý pohovor.
Evropský parlament má na složení Komise skutečně značný vliv. Evropský parlament nejdříve schvaluje předsedu Komise (spolu s Radou EU) a schvaluje potom také Komisi jako celek. Tomuto schvalování předchází slyšení v parlamentních výborech podobného zaměření jako portfolio budoucího Komisaře.
Komise je zodpověná Parlamentu, který ji případně může i odvolat.
Jednotlivé Komisaře pak nominují členské státy (obvykle vláda), portfolia rozděluje předseda Komise.
Pan Kalousek zmrazil platy státních zaměstnanců. Snížil jim platy o deset procent. Zmrazil důchody, dal důchodcům směšných 48 korun.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý v obou jeho částech: Miroslav Kalousek nezmrazil důchody ani platy státních zaměstnanců.
Nečasova vláda omezovala valorizaci penzí a pro rok 2014 důchody vzrostly o průměrných 45 korun. Vyhlášku o změně jejich výše ze září 2013 sice podepsal už ministr nového Rusnokova kabinetu František Koníček, ten však zároveň takové zvýšení důchodů považoval za nemravné a skoro by řekl, že stát by se za něj měl omluvit. Podle svých slovs tím ale nemohl nic dělat. Není pravdou, že by Kalousek zmrazil důchody: v letech, kdy byl ve funkci, penze narůstaly každoročně.
V roce 2010 vláda omezila objem mzdových prostředků ve státní a veřejné správě o 10 % (nezredukovala tedy plošně platy všem státním zaměstnancům); snížila například platové tarify u příslušníků bezpečnostních služeb. Všechny mzdy však nebyly zmražené, neboť i Andrej Babiš uvádí, že „učitelé dostali v roce 2011 o dvě miliardy korun navíc a v roce 2012 o čtyři miliardy korun.“
Dneska na vstup do Eurozóny musíme splnit některá kritéria, ale někteří členové, co už tam jsou, je nedodržují.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s odkazem na data Eurostatu.
Pro přijetí společné měny eura (vstup do eurozóny) musí státy splnit konvergenční kritéria.
Státy, které jsou uvnitř eurozóny, jsou již svázány společnou měnovou politikou. Mohou však nezávisle provádět fiskální politiku a určovat své rozpočty.
Saldo veřejných rozpočtů je právě jedním z konvergenčních kritérií společně s velikostí veřejného zadlužení.
Státy by pak měly dodržovat hranici deficitu veřejných rozpočtů max. 3 % HDP.
Jak je vidět z dat Eurostatu (xls.), toto kritérium by nedodrželo 7 států, které používají euro.
Kritérium veřejného dluhu, kdy tento dluh by neměl překročit hladinu 60 % HDP, nesplnilo dle Eurostatu hned 13 z 18 členů eurozóny.
Je však třeba podotknout, že konvergenční kritéria se na již členské státy nijak nevztahují. Členské státy jsou vázány cíly stanovenými v Paktu stability a růstu. To ovšem nic nemění na podstatě výroku, který na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.
A pan Cícer, já jsem s ním mluvil. A on zůstane v strukturách Ministerstva financí. A z rodinných důvodů požádal o přeložení do jiného útvaru v rámci Ministerstva financí a bude tam zachována kontinuita.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož byl potvrzen dr. Cícerem v rozhovoru pro média.
JUDr. Milan Cícer v rozhovoru pro Lidovky.cz potvrdil, že 10. února 2014 nastupuje do Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a tím pádem, že končí ve vedení Finančního analytického útvaru, a to na základě dohody s ministrem Babišem. Důvod této změny nebyl uveden. (Lidovky.cz, 2. 2. 2014)
Jak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, tak Finanční analytický útvar patří do struktury Ministerstva financí ČR.
Václav MORAVEC: Loterijní firmy od roku 2012 odvádějí nejen 19 procentní firemní daň, ale také pětinovou daň z rozdílu mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami. To znamená, že se bude zvyšovat ta druhá, ta druhá část pro? Andrej BABIŠ: No díky pánovi Kalouskovi hlavně tady dlouho neplatili daně.
Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako nepravdivý, neboť jedinečná "vina" Miroslava Kalouska za to, že hazard nebyl zdaněn před rokem 2012, je přinejmenším sporná.
Výrok se zabývá zdaněním hazardu před rokem 2012, kdy bylo toto zdanění zavedeno. Na úvod musíme podotknout, že zavedení daně jako takové je obecně možné pouze zákonem, tedy po projití řádným legislativním procesem. Miroslav Kalousek z pozice ministra i poslance nebyl tedy jediným, na kom by otázka, zda hazard zdanit, záležela. Většina v obou komorách mohla schválit zdanění hazardu nezávisle na Kalouskovi.
Před rokem 2012 již bylo jednou zdanění hazardu schváleno oběma komorami českého Parlamentu. Šlo o novelu zákona o loteriích z roku 2010 (poslanec Kalousek se hlasování ve 3. čtení neúčastnil, nicméně i tak návrh hladce prošel), která byla přijata již před volbami. Nicméně tuto novelu vetoval prezident Klaus a poslanci již kvůli volbám neměli šanci jeho veto přehlasovat.
Dalším návrhem na zdanění hazardu byl návrh ČSSD z roku 2010, který byl zamítnut na schůzi 21. června 2011 ve 3. čtení. Pro toto zamítnutí hlasoval i poslanec Kalousek.
Nicméně na stejné schůzi (šlo dokonce o předcházející bod) bylo ve 3. čtení schváleno zdanění hazardu (vládní návrh – zástupce navrhovatele ministr financí) k 1. lednu 2012, kdy pro tento návrh Miroslav Kalousek hlasoval. Návrh se posléze vrátil do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy Senátu a byl následně s těmito připomínkami Sněmovnou přijat. Pro přijetí hlasoval opět i Kalousek.
Negativní souvislosti bývalého ministra financí Miroslava Kalouska s hazardem existují (Matěj Hollan pro Českou pozici), ale v otázce povolování hracích přístrojů, nerespektování vyhlášek a sousedství, nikoliv tedy v oddalování zdanění.
Stručný vývoj problematiky zdanění hazardu v ČR nastiňuje text JUDr. Roman Vybírala z Právnické fakulty UK (.pdf).
A on (Kalousek – pozn. Demagog.cz) dokonce i podepsal internetové vsázení bez souhlasu KDU-ČSL.
Pravdou je, že bývalý ministr financí Miroslav Kalousek dne 17. prosince 2008 povolil internetové sázení v rozporu se stanoviskem KDU-ČSL.
Zákon o státní službě nemá žádný vliv na lustrační zákon. Poprvé byl projednáván ve sněmovně 12. března 2002 a pan Kalousek hlasoval dvakrát pro to, aby ministr nepotřeboval lustrační osvědčení.
Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.
Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.
Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.
Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.
Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.
Pane předsedo, určitě my jsme včera, na našem jednání já jsem říkal, my budeme trvat na tom, pokud se domluvíme na koaliční smlouvě, aby ji podepsali všichni poslanci ČSSD a hnutí ANO a popřípadě KDU-ČSL, pokud se všichni domluvíme, nechť to podepíšou všichni poslanci.
Bohužel se nedá dohledat, zda Andrej Babiš na sobotním jednání mezi zástupci ANO a ČSSD opravdu navrhoval podpis koaliční smlouvy všemi poslanci a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. O vyjádření jsme však požádali vyjednavače z týmu ČSSD a v případě odpovědi hodnocení upravíme.
Andrej Babiš se však v podobném duchu vyjádřil 30. října, kdy po volbách probíhaly spory uvnitř ČSSD mezi křídlem Michala Haška a příznivci Bohuslava Sobotky. Babiš tehdy řekl, že bude chtít od sociálních demokratů podpisy poslanců, kteří budou podporovat vládu.
