Andrej Babiš

Polisario (Fronta Polisario) je politicko-vojenská organizace vzniklá v roce 1973, která usiluje o vymanění bývalé španělské kolonie Západní Sahary z marocké správy a o vyhlášení nezávislosti tohoto území. Momentální lídr organizace Ibráhím Ghálí je také prezidentem Saharské arabské demokratické republiky (SADR), kterou vyhlásilo právě Polisario v roce 1976. Toto uskupení je jen částečně uznávaným státem (.pdf, str. 6). 

Maroko se v roce 1991 s organizací Polisario dohodlo na referendu, ve kterém by obyvatelé Západní Sahary rozhodli o tom, zda se chtějí stát součástí Maroka, nebo zda chtějí být samostatným a nezávislým státem. Referendum se však dosud neuskutečnilo, a OSN tak vede Západní Saharu jako nesamosprávné území a zároveň nad ním neuznává marockou suverenitu.

Ibráhím Ghálí byl pod falešnou identitou v dubnu 2021 hospitalizován s onemocněním covid-19 ve španělském městě Logroño. Dle španělských médií přijel Ghálí z Alžírska po souhlasu španělské vlády, v jejímž čele nyní stojí Pedro Sánchez. Španělská ministryně zahraničí uvedla, že Ghálí byl do španělské nemocnice přijat „striktně z humanitárních důvodů“, aby mu byla zajištěna lékařská péče.

Hospitalizace vrchního představitele Polisaria nicméně zapříčinila diplomatickou roztržku mezi Marokem a Španělskem, která následně vyústila v „migraci do Ceuty, španělského autonomního města v Africe, které sousedí s Marokem“. Podle některých analytiků a expertů Maroko polevilo v ochraně hranic poté, co se o hospitalizaci dozvědělo, čímž umožnilo příchod vysokého počtu migrantů. Tímto krokem chtělo Maroko vytvořit tlak na Španělsko a vynutit si z jeho strany uznání marocké suverenity nad Západní Saharou.

Do Ceuty se během 17. května 2021 dostalo kolem 6 tisíc běženců, necelá polovina však byla prakticky ihned vrácena. Pro úplnost doplňme, že některé zdroje uvádí, že se do Ceuty dostalo přibližně 7 000 nebo také 8 000 lidí, a to v průběhu dvou dnů. Server Novinky.cz například informuje až o 9 tisících uprchlících. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zde hovoří o dvojici českých občanů, kteří byli v Turecku odsouzeni za příslušnost k teroristické organizaci. Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase zadržela turecká policie v listopadu 2016. Podle turecké strany dvojice spolupracovala s bojovníky kurdských milic YPG, které jsou v Turecku považovány za teroristickou organizaci.

Turecký soud v srpnu 2017 odsoudil Farkase i Všelichovou k šesti letům a třem měsícům vězení. Tento trest potvrdil ještě téhož roku odvolací soud a následně v červenci roku 2018 i turecký nejvyšší soud. V červenci roku 2020 však byli oba propuštěni na svobodu a vrátili se zpět do České republiky. Byli tedy propuštěni zhruba tři roky před koncem svého trestu.

Jejich propuštění ovšem předcházelo diplomatické vyjednávání. „Nakonec se nám podařilo, i díky vynikajícím kontaktům, které s partnery ve zpravodajské službě v Turecku máme, vyjednat jejich propuštění bez jakýchkoli podmínek,“ uvedl mluvčí BIS Ladislav Šticha. Spekulace o výměnném obchodu odmítl premiér Andrej Babiš i tehdejší ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.

Andrej Babiš ve svém tweetu z 24. července 2020 uvádí: „(…) moje jednání vloni v září s tureckým prezidentem Erdoganem o osudu dvou českých občanů dospělo k úspěšnému vyřešení celého problému bez jakýchkoliv podmínek i příslibů.“ Odvolává se zde na setkání s tureckým prezidentem Erdoganem, které proběhlo 3. září 2019 během vládní návštěvy Turecka. Předmětem tohoto jednání ale nebyly pouze podmínky věznění Všelichové a Farkase, ale i zvýšení obchodní výměny nebo migrace. „Mám z toho dobrý pocit. Nechci říct konkrétně, ale mám dobrý pocit,“ uvedl tehdy premiér Babiš k otázce vězněných Čechů.

„Děkuju ministerstvu zahraničí, spravedlnosti a obrany. Ve finále na té logistice spolupracovali všichni a jsem rád, že se to povedlo,“ komentoval zásluhy na diplomatické akci premiér Babiš po propuštění Všelichové a Farkase. Za týmovou práci označil akci i Michal Koudelka, jakožto ředitel BIS, která se na akci rovněž podílela. Ve svém vyjádření mimo jiné zdůraznil, že „při vyjednávání o propuštění dvou Čechů z tureckého vězení byla zásadní schůzka premiéra Babiše s Erdoganem.“

Vyjádření turecké strany k propuštění dvojice Čechů se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Vzhledem ke slovům Michala Koudelky, který potvrdil důležitost jednání premiéra Babiše pro propuštění vězňů, však hodnotíme výrok jako pravdivý.

Po vítězství hnutí ANO ve volbách 2017 získal Andrej Babiš post premiéra. Vládu, která získala důvěru Poslanecké sněmovny, se mu podařilo sestavit v červnu 2018. V rámci tohoto ověření proto bereme v potaz státní dluh za období od června 2018 do února 2020. Dobu, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky, zde nezapočítáváme.

Přehled o stavu a vývoji státního dluhu lze dohledat na webu Ministerstva financí, které zveřejňuje data také přímo za jednotlivé měsíce roku. Pokud vedle sebe postavíme čísla z června 2018 a února 2020, můžeme zaznamenat téměř na desetiny přesný pokles o 100 mld. korun. V červnu 2018 činil státní dluh 1 713,53 mld. korun, zatímco v únoru 2020 činil 1 613,19 mld. korun.

Uveďme, že státní dluh neklesal konstantně, obzvláště v roce 2019 nenajdeme ve zmíněných datech žádné dva za sebou jdoucí měsíce, kdy by dluh klesal.

Další často sledovanou proměnnou, která se váže ke státnímu dluhu, je podíl dluhu na HDP. Sám Andrej Babiš toto číslo zmiňoval například v námi již dříve ověřovaném výroku v květnu 2020. Vývoj tohoto procentního podílu zobrazuje následující graf, který lze nalézt ve Zprávě o řízení státního dluhu ČR v roce 2020 (.pdf, str. 21), vydané Ministerstvem financí v únoru letošního roku.

Zde je však nutné uvést, že čísla v grafu popisují stav za jednotlivé roky, nikoli za jednotlivé měsíce. Z hodnoty za rok 2020 tedy nelze vyčíst, jaký byl poměr státního dluhu na HDP v únoru 2020.

Ministerstvo financí k výpočtu uváděného podílu používá hodnotu HDP „v metodice ESA 2010“ (.pdf, str. 21). Pokud bychom tedy použili stejná data, můžeme vypočítat, že v červnu 2018, kdy státní dluh činil 1 713,53 mld. Kč, odpovídal poměr dluhu na HDP 31,7 %. V únoru 2020 poté výše dluhu 1 613,19 mld. korun odpovídala přibližně 28,5 %, následně začal státní dluh stoupat. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vzhledem ke kontextu vyjádření premiéra Babiše jsou v potaz brány pouze změny výše platů a důchodů schválené vládou Andreje Babiše, a to do února 2020, tedy do začátku pandemie covidu-19.

Kromě každoročních valorizací a zvyšování důchodů byla vládou Andreje Babiše schválena novela zákona o důchodovém pojištění, která s účinností od 1. ledna 2019 zvýšila základní výměru důchodů o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy.

V roce 2020 došlo ke zvýšení platů zaměstnanců ve veřejných službách a správě o 1 500 Kč, u některých platových tříd i o více. Zvýšení tabulkových platů se týkalo také státních zaměstnanců, a to konkrétně mezi lety 2019 a 2020. K výraznějšímu růstu platů pak došlo zejména ve školství.

Dodejme, že vzhledem k poměrně nejasnému a subjektivnímu významu slova „razantně“ hodnotíme pouze to, jestli došlo k nějakému nezanedbatelnému zvýšení platů a důchodů. Jelikož k takovému zvýšení skutečně došlo, hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý.

K porovnání životní úrovně se obvykle používá hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky dosáhla Česká republika v roce 2019 v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 44 287 amerických dolarů. Španělsko dosáhlo 43 444 dolarů a Itálie 45 719 dolarů.

Česká republika předstihla Španělsko v HDP na obyvatele poprvé v roce 2018. Přestože má Itálie stále vyšší HDP na obyvatele než Česká republika, je italské HDP na obyvatele ze všech zemí EU tomu českému nejblíže.

Pokud použijeme pro srovnání uvedených zemí jiná data, dojdeme k podobným výsledkům. Například podle dat Eurostatu dosahuje české HDP na obyvatele za rok 2019 v paritě kupní síly 93 % průměru EU. U Španělska se pak jedná o 91 % a u Itálie 96 % průměru EU. Rovněž tato data ukazují, že Česká republika předstihla Španělsko v roce 2018, co se týče HDP na obyvatele. Také z těchto údajů vyčteme, že nejblíže ze všech evropských zemí je České republice Itálie.

I podle statistiky OECD z roku 2019 bylo HDP na hlavu v paritě kupní síly v České republice vyšší než ve Španělsku a mírně zaostávalo za Itálií. V roce 2020 si však země pořadí prohodily a ČR poprvé nepatrně předčila Itálii, když HDP v přepočtu na obyvatele dosáhlo v České republice 41 135 současných amerických dolarů, v Itálii 41 108 dolarů a ve Španělsku 37 933 dolarů.

Dalším ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň (.pdf, str. 31–32). HDI nabývá (.pdf, str. 2) hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších).

V roce 2019 se Česká republika umístila na 27. místě ze 189 zemí s HDI 0,900. Itálie byla 29. s hodnotou indexu 0,892 a Španělsko 25. s indexem 0,904. Všechny tři Andrejem Babišem uvedené státy jsou na tom tedy co se týče HDI velmi podobně; to platilo i v předchozích letech.

Andrej Babiš se stal ministrem financí v lednu 2014. Od tohoto roku státní dluh v poměru k HDP kontinuálně klesal (.pdf, str. 21) až do roku 2019. Následně se tento klesající trend obrátil a státní dluh se v roce 2020 zvýšil, a to na přibližně 36,5 % HDP. I přesto bylo zadlužení za rok 2020 nižší než za rok 2013, kdy podíl státního dluhu na HDP dosahoval 40,6 %.

Vývoj státního dluhu České republiky

Ze Zprávy o řízení státního dluhu ČR v roce 2020 (.pdf, str. 9) dále vyplývá, že na zvýšení státního dluhu v poměru k HDP měla v loňském roce vliv pandemie covidu-19 a s ní související protiepidemická opatření. Konkrétně došlo k nárůstu státního dluhu z 1 640,2 miliard korun v roce 2019 na 2 049,7 miliard v roce 2020 (.pdf, str. 21), v relativním vyjádření vůči HDP tedy k nárůstu z 28,5 % na 36,5 %.

I přes uvedený meziroční nárůst státního dluhu patří Česká republika dle Zprávy „mezi jednu z nejméně zadlužených zemí Evropské unie“ (.pdf, str. 9). 

Rovněž podle dat Eurostatu je Česko jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie, konkrétně co se výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP týče. Upřesněme, že tento tzv. vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv (obcí a krajů). Na konci roku 2013 vládní dluh odpovídal 44,4 % HDP, v roce 2020 poté 38,1 % HDP. I v tomto případě se tedy dluh snížil, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Hrubý státní dluh se v loňském roce (k 31. prosinci 2020) vyšplhal na 2 049,7 miliard korun, v poměru k HDP tedy na 36,5 % (.pdf, str. 21).

Ministerstvo financí například uvedlo, že „navzdory očekávanému zvýšení zadlužení sektoru vládních institucí v roce 2020 patří Česká republika i nadále mezi nejméně zadlužené státy v Evropské unii“ (.pdf, str. 13). Česká republika v minulém roce skončila na 4. místě mezi členskými státy EU, co se týče zadluženosti sektoru vládních institucí v poměru k HDP (.pdf, str. 13). Před ČR se umístilo Estonsko, Lucembursko a Bulharsko.

Upřesněme, že dluh sektoru vládních institucí, tzv. vládní dluh, se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv (obcí a krajů).

Eurostat uvádí hrubý vládní dluh České republiky ke konci roku 2020 na 38,1 % v poměru k HDP, ale taktéž ČR umístil jako čtvrtou nejméně zadluženou zemi v EU.

Dodejme, že v nejnovější čtvrtletní zprávě (vydané dne 16. dubna 2021) Ministerstvo financí uvádí, že se hrubý státní dluh zvýšil na 42,8 % v poměru k HDP (.pdf, str. 10).

Z dat, která ve výroku uvádí Andrej Babiš, vyplývá, že mluví o dluhu sektoru vládních institucí. Upřesněme, že tento tzv. vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv (obcí a krajů).

Přehled hodnot vládních dluhů v poměru k HDP v jednotlivých zemích světa lze nalézt například na serveru tradingeconomics.com, který vychází z dat národních statistických či jiných úřadů, případně Eurostatu. Podle něj v roce 2020 vládní dluh k HDP odpovídal:

• v Německu 69,8 %,
• v Rakousku 83,9 %,
• ve Spojených státech 107,6 %,
• ve Velké Británii 100,2 %,
• v Řecku 205,6 %,
• v Japonsku 266,2 %,
• v České republice 38,1 %.

V případě Německa, Rakouska a Velké Británie tedy Andrej Babiš ve výroku uvádí hodnoty zcela přesné. Mírně nepřesná čísla, která se však pohybují v rámci naší 10% odchylky, pak premiér Babiš zmiňuje v případě Řecka, Spojených států a České republiky. Jedinou hodnotou ve výroku, která se výrazněji liší od dat serveru tradingeconomics.com, je vládní dluh k HDP u Japonska.

Doplňme, že podobná data pak uvádí například také Mezinárodní měnový fond (MMF), a to pro většinu zmíněných států. Zásadnější výjimkou je jen vládní dluh v poměru k HDP u Spojených států amerických, který podle MMF v roce 2020 činil 127,1 %. Tento rozdíl oproti výše uvedené hodnotě je pak způsoben (ne)započítáváním tzv. Intragovernmental holdings do celkového dluhu Spojených států. Jedná se o prostředky, které si dluží různé státní agentury mezi sebou.

Dále dodejme, že je možné, že v případě České republiky má premiér Babiš „necelými 37 %“ na mysli výši nikoli vládního, ale státního dluhu k HDP. Právě ten totiž podle údajů Ministerstva financí (.pdf, str. 21) v loňském roce (k 31. prosinci 2020) vyšplhal na 36,5 %.

Podle Ústavy ČR je jmenování generálů pravomocí prezidenta republiky, která vyžaduje kontrasignaci předsedy Vlády ČR nebo jím pověřeného člena vlády. Dále je proces jmenování definován zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy je navrhování na jmenování nových generálů kompetence vlády jako celku.

Pokud některý z členů vlády, obvykle premiér nebo ministr obrany, má zájem o navržení jmenování nového generála, jedná se o zařazení bodu na jednání vlády. Dle čl. II odst. 5 Jednacího řádu vlády je předkladatelem takového materiálu na jednání vlády zásadně člen vlády. Premiér tedy nemá pravomoc sám předložit návrh na jmenování prezidentovi, nicméně jako člen vlády může navrhovat projednání návrhu na jmenování na jednání vlády.

Po zařazení na program jednání dojde k projednání bodu a pokud vláda většinou hlasů odsouhlasí přijetí návrhu na jmenování, předseda nebo kdokoliv jiný pověřený usnesením předá návrh na jmenování prezidentovi.

Pro příklad uveďme návrhy na jmenování ředitele BIS, plukovníka Michala Koudelky, do hodnosti brigádního generála ze dne 8. října 2019 (.pdf) a 5. října 2020 (.pdf). V obou případech (.pdf, str. 3) návrh na jmenování předložil (.pdf, str. 3) premiér Babiš. Poslední takovýto návrh vláda projednala 26. dubna 2021, kdy návrh na jmenování opět předložil sám premiér Babiš (.pdf, str. 3). Dodejme, že prezident Zeman povýšit Michala Koudelku opakovaně odmítá.

Byť Andrej Babiš není tím, kdo prezidentovi navrhuje jmenování generálů, jmenování plukovníka Koudelky do funkce brigádního generála opakovaně navrhoval alespoň na program jednání vlády, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní vládní verze pandemického zákona leží ve sněmovně od května 2020. Tento návrh ale neprošel ani prvním čtením. 

Aktivně se totiž začal proces schvalování pandemického zákona vyvíjet až s prodloužením nouzového stavu 14. února letošního roku, o který požádali hejtmani. Pro hejtmany bylo jednou z podmínek prodloužení nouzového stavu schválení pandemického zákona. Dodejme, že svou verzi pandemického zákona již v lednu předložila vládě Pirátská strana. 

Vláda schválila nový návrh pandemického zákona z pera ministra zdravotnictví Blatného 15. února (.pdf). Dodejme, že nový návrh se jen nepatrně lišil od toho původního, který v Poslanecké sněmovně leží od května 2020. V dalších dnech se konaly tři schůzky vlády se zástupci opozičních stran, na kterých postupně krystalizovala společná shoda na podobě návrhu. Největším bodem rozporu byla otázka systému odškodňování. Opozice žádala, aby byly kompenzace ukotveny v textu pandemického zákona.

Vládní návrh zákona byl již 18. února schválen Poslaneckou sněmovnou. Senát ho ale vrátil do Poslanecké sněmovny zpět a požadoval, aby mimořádná opatření určena na zvládnutí epidemie covidu-19 byla navázána na stav pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4). Poslanecká sněmovna pak o návrhu zákona jednala 26. února a zákon s pozměňovacími návrhy schválila. Tentýž den zákon podepsal prezident Miloš Zeman.

Andrej Babiš ve výroku poukazuje na shodu vlády a opozice na pandemickém zákonu. Ta opravdu vznikla po třech schůzkách vlády se zástupci opozice. Proti návrhu byla při obou hlasováních pouze SPD, část KSČM a nezařazení poslanci. Ostatní opoziční i vládní poslanci byli pro návrh.