Andrej Babiš

Andrej Babiš ve svém vyjádření několikrát explicitně popřel, že by zákon převažoval nad koaliční smlouvou. Nicméně hned vzápětí vyjádřil, že si je vědom, že zákon je v hierarchii právních aktů postaven výše, toto prohlášení ale relativizoval tím, že tomu tak je v čistě teoretické rovině. Teze, že smlouva by měla mít přednost před zákonem, je zavádění diváků a takto ji též hodnotíme.

K závěrečné části výroku: v koaliční smlouvě existuje, jak také zmínil ministr Babiš, bod 11.1, který říká:

„Zachováme základní organizační strukturu PČR – policejní prezidium, celorepublikové útvarya 14 krajských policejních ředitelství. V případě neefektivního fungování navrhneme zřízení jedné organizační složky státu či úpravu současného systému v rámci PČR.“

Co se týče bodu IV. Principy koaliční spolupráce, naráží ministr Babiš patrně na ustanovení č. 10: „Smluvní strany se zavazují, že budou naplňovatprogramové prohlášení vlády atuto koaličnísmlouvu a účinně spolupracovat na přípravě všech exekutivních a legislativních opatření zásadní povahy, která budou předem konzultovat.“ Dle § 5 a § 6 zákona o policii spadá organizace policie do agendy policejního prezidenta dozorovaného ministrem vnitra, jak Martin Veselovský správně říká. Andrej Babiš sice slovy popírá jeho tvrzení, nicméně je zjevné, že se bere spíše o právo na participaci na tomto rozhodování v rámci koaliční smlouvy, nikoli o formální pravomoc danou zákonem.

Ve světle těchto informací pak výrok hodnotíme kvůli jeho první a hlavní části jako výrazně zavádějící. Andrej Babiš na základě svých osobních dojmů vytváří dojem, že koaliční smlouva stojí nad zákonem, přestože vzápětí říká, že si je vědom opaku.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babiš naznačuje, že zrušení Finanční policie ministrem Langerem bylo jako bod projednáno v tehdejší koaliční vládě a teprve následně bylo k tomuto přistoupeno. Babiš tak naznačuje, že stejný postup měl být uplatněn i při aktuální reorganizaci policejních složek. Problém je, že vláda, která o zmíněném bodu jednala, nebyla vládou koaliční ale jednobarevným kabinetem ODS a Finanční policie nebyla řešena jako jednotlivá věc, ale jako součást větší strategie boje proti korupci, z níž toto byl jeden z řady bodů.

V prosinci 2006 byla v ČR vláda Mirka Topolánka (první ze dvou), ve které Ivan Langer byl ministrem vnitra a informatiky. Bohuslav Sobotka byl tehdy prvním místopředsedou opoziční ČSSD. Topolánkova vláda nebyla koaliční, byla tvořena poslanci za ODS a nestraníky, a nikdy nezískala důvěru sněmovny.

Na zasedání vlády dne 25. října 2006 bylo přijato usnesení č. 1199, kterým byla schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011. Ta ve svém bodě II. b. " ukládá ministru vnitra a informatiky vytvořit do 31. prosince 2006 podmínky pro personální a technické posílení specializovaných útvarů Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci."

V dokumentu Zpráva o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za období let 2006 až 2007 se zrušení Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality (neboli Finanční policie) uvádí jako jeden z bodů úspěšného splnění tohoto zadaného úkolu. Zpětně tedy lze říci, že vládní protikorupční strategie na vládě projednávána byla, ne však její konkrétní bod, totiž zrušení finanční policie.

Ve svém odkazu na Sobotku Babiš nejspíš mluví o jeho vystoupení v Otázkách Václava Moravce 3. prosince 2006. Na toto vystoupení upozorňoval již ve svém facebookovém příspěvku z 11. června. Sobotka v tomto vystoupení (v čase 9:57) říká: " pokud pan ministr Langer některé věci, jako třeba reorganizace tajných služeb uvažovaná, nebo zrušení finanční policie, nejprve začne projednávat na úrovni vlády a realizovat, a teprve potom o tom začne jednat s opozicí, ve které nyní je sociální demokracie, tak si myslím, že je to špatně..."

Pokud tedy budeme tvrzení Andreje Babiše, že tehdy Bohuslav Sobotka " křičel my chceme o tom diskutovat jako opozice " považovat za parafrázi, lze tuto část jeho tvrzení označit za pravdivou.

Kromě tohoto bodu však Babiš celkově zavádí tvrzením, že Langer předložil zrušení Finanční policie do koaliční vlády a teprve následně se ji jal rozpustit, protože naznačuje, že situace by měla být přenositelná na aktuální situaci. Vychází ovšem z nekorektního popisu stavu roku 2006.

Restrukturalizace finančních úřadů, o které Babiš mluví, se týkala zrušení 23 malých pracovišť v menších obcích. Je pravda, že se o této věci transparentně diskutovalo a Babiš poté od plánů ustoupil. Stranou hodnocení necháváme, zda je na místě tyto dva případy (zrušení 23 poboček úřadu a restrukturalizaci policie) porovnávat.

Ministerstvo financí v červenci 2015 plánovalo, že od 1. 1. 2016 zruší 23 nejmenších územních pracovišť finančních úřadů. V plánu bylo přesunout zaměstnance na jiné pozice a ušetřit za pronájem a provoz budov, ve kterých se malé pobočky nacházejí.

Proti návrhu se postavili někteří poslanci, včetně poslanců za ČSSD a premiéra Sobotky, odmítl ho senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Andrej Babiš pak od plánu ustoupil po jednání v koalici a se Svazem měst a obcí a došlo pouze k omezení provozu těchto malých poboček.

Výrok ministra financí je hodnocen jako pravdivý, protože Babiš korektně popisuje, že pod něj spadající FAÚ je nově parlamentně kontrolován a to i opozičními poslanci. Korektně také Babiš popisuje, že pro návrh ODS, který toto umožnil, sám aktivně hlasoval.

FAÚ je Finanční analytický útvar, který spadá pod Ministerstvo financí, v kompetenci jej má nyní skutečně Andrej Babiš. Jeho parlamentní kontrolu navrhli poslanci ODS, jejich zástupcem pro potřeby legislativního procesu byl předseda strany Petr Fiala.

Novela příslušného zákona (o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) upravuje v § 31 právě parlamentní kontrolu. Uvádí:

"§ 31b(1) Kontrolu činnosti Finančního analytického útvaru vykonává Poslanecká sněmovna, která
k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (dále jen „kontrolní orgán“), a vláda.(2) Kontrolní orgán se skládá ze sedmi členů. Členem kontrolního orgánu může být pouze
poslanec Poslanecké sněmovny." Tento orgán je v současné době ustaven a jde o Stálou komisi pro kontrolu Finančního analytického útvaru Ministerstva financí, která má podle zákona skutečně zvolených 7 členů. Jde o poslance napříč politickým spektrem, sedí v ní zástupci opozičních KSČM, TOP 09 a ODS. Občanští demokraté mají dokonce v osobě poslance Beznosky předsedu této komise.

Podle přijatých usnesení z jednotlivých zasedání je zřetelné, že komise se skutečně schází a funguje.

Pokud se podíváme na Babišem deklarovaný souhlas s tímto zákonem, tak během projednávání se o něm hlasovalo v Poslanecké sněmovně dvakrát. V prvním čtení byl nejprve na stole návrh na zamítnutí návrhu ze strany poslanců Ondráčka (KSČM) a Fichtnera (ANO). Pro toto hlasovalo pouze 36 poslanců (především z KSČM), Babiš nebyl přítomen. Zákon tedy postoupil do dalšího čtení.

V závěrečném třetím čtení pak návrh zákona v hlasování podpořily všechny politické strany vyjma komunistů, pro návrh hlasoval aktivně i Andrej Babiš. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, Babiš korektně pojmenovává jak svůj souhlas se zavedením parlamentní kontroly FAÚ, tak i fakt, že součástí této kontroly jsou zástupci opozice.

O plánu sloučit Útvar pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality napsaly 1. 6. 2016Lidové noviny. Ty také citovaly mluvčí ministra vnitra Milana Chovance, která LN sdělila: „Pokud nějaké organizační změny nastávají, vždy je včas zveřejňujeme. V tuto chvíli žádnou takovou zprávu nemáme."

Dne 6. 6. 2016 pronikl do médií dopis nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se k reorganizaci vyjadřuje jako k hotové věci, o které ho informoval policejní prezident Tuhý a jeho náměstek Laube. Ani v této chvíli ještě ministerstvo krok nepotvrdilo.

Dne 8. 6. 2016 již ministr Chovanec ve svém vyjádření na stránkách Ministerstva vnitra hovoří o reorganizaci policie jako o profesionálně připraveném kroku v kompetenci policejního prezidia.

Reakci mezi těmito daty se nepodařilo dohledat v tiskovém servisu ministerstva vnitra, na twitterovém účtu ministerstva ani Milana Chovance, ani v médiích.

Počítáno od data pronesení výroku (15. 6. 2016), ještě 14 dní předtím popíralo ministerstvo vnitra, že by mělo jakékoliv zprávy o organizačních změnách v policii, zatímco 7 dní před tím již o této reorganizaci ministr Chovanec hovořil jako o připravovaném kroku. Ministerstvo zjevně reorganizaci tajilo až do poslední možné chvíle, 10 dní před vysíláním, tedy 5. 6. 2016 stále ještě žádné oficiální zprávy o spojen útvaru neexistovaly. Andreji Babišovi tedy dáváme zapravdu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož nelze konkrétně uvést, jak bude vypadat jednotlivé rozložení spojů na uvedené trase po vstupu Radima Jančury. Podle Správy železniční dopravní cesty také není oficiální, že RegioJet opravdu spoje získá.

Andrej Babiš hovoří o plánovaném přidělení tří párů spojů na trase Praha–Brno, kde prozatím jezdí pouze České dráhy. O tyto spoje měl kromě Českých drah zájem právě také RegioJet Radima Jančury.

Vzhledem k tomu, že oficiální stanovisko Správy železniční dopravní cesty ještě není známo, jsou k dispozici jen tiskové informace. Jak již bylo zmíněno, podle nich dostal RegioJet přiděleny ne dva, ale tři páry spojů, a to konkrétně dva z Prahy přes Brno do Bratislavy, a jeden, který bude z Brna pokračovat do Starého Města u Uherského Hradiště. Pouze o dva z nich se však podle tisku vedly spory.

Jedná se ale o Správou železniční dopravní cesty zatím nepotvrzené informace, resp. o skutečnosti, o kterých podle mluvčí SŽDC ještě nebylo oficiálně rozhodnuto.

Co se týče celkového počtu vlaků vypravovaných na této trase, oficiální informace v tomto směru není dostupná. Zároveň není veřejně dohledatelné, o kterou konkrétní trať s konkrétními zastávkami se v případě zmiňované trati a soutěže o ní jedná (např. zda o trať, která zastavuje v Kolíně, či nikoliv, atd.). Není proto možné spočítat, kolik vlaků Českých drah je na předmětné trase v současnosti vypravováno.

Na základě uvedeného odůvodnění a nemožnosti zjistit počet vlaků na konkrétních trasách Praha–Brno, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Ministerstvo financí vydává informace o stavu státní pokladny vždy pouze k poslednímu dni v měsíci. Nejnovější veřejně dostupné informace jsou tedy k 31. květnu, kdy státní rozpočet vykázal přebytek 22,39 miliardy korun.

Protože však nedisponujeme přístupem k denním zůstatkům státní pokladny jako Ministr financí, tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Především, první Topolánkova vláda nebyla koaliční, ale šlo o jednobarevný kabinet ODS. Dále také koaliční vláda Jiřího Paroubka smluvními dokumenty mezi stranami disponovala (měla hned dva), byť se formálně nejmenovaly "koaliční smlouva".

Předně uveďme, že pro potřeby koaliční spolupráce strany žádnou smlouvu uzavírat nemusejí, jde o jejich rozhodnutí, jak si případnou spolupráci uspořádají.

Vlády Václava Klause vládly v České republice v letech 1992 - 1997 ve formátu ODS, KDU-ČSL a ODA. Koaliční smlouvu skutečně neměly.

Kabinet Jiřího Paroubka nastoupil po pádu vlády Stanislava Grosse. V jednom ze starších výroků ministra financí jsme popisovali okolnosti této události. Dokument s názvem "koaliční smlouva" skutečně tato formace nepodepsala. Sociální a křesťanští demokraté a unionisté však podepsali dokument " Smlouva o spolupráci demokratických proevpropských stran ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. "

Šlo o vcelku krátký dokument, vláda ovšem nastupovala zhruba rok před řádným termínem voleb. Priorit bylo několik:

"5. Vláda ve svém programovém prohlášení naváže na programová prohlášení předchozích koaličních vlád. Smluvní strany za hlavní priority vlády vzniklé podle této smlouvy považují:

Ratifikaci Evropské ústavní smlouvy
Snížení daní z příjmů pro středně a nízkopříjmové skupiny
Příprava tezí důchodové reformy
Předložení zákona o střetu zájmů
Předložení zákona o úpadku
Schválení státního rozpočtu na rok 2006

6. Smluvní strany se nebudou podílet na schvalování návrhů mimo společnou vůli smluvních stran v těchto oblastech:- státního rozpočtu na rok 2006
- daní a poplatků, včetně zákonů na podporu jejich správy
- týkajících se ochrany vlastnictví
- zásadních rozhodnutí ve věcech zahraniční a obranné politiky státuK zajištění tohoto cíle v Poslanecké sněmovně bude uzavřena samostatná dohoda na úrovni poslaneckých klubů smluvních stran v Poslanecké sněmovně." Tato samostatná dohoda byla podepsána a řešila právě mechanismy spolupráce v Poslanecké sněmovně. Oba tyto dokumenty fakticky tvořily koaliční smlouvu mezi partnery ve vládní sestavě. Babiš se tedy mýlí, když tvrdí, že Paroubkova vláda takový dokument neměla.

Na druhou stranu, pravdou skutečně je, že Topolánkova vláda koaliční smlouvu neměla. Bylo to ovšem z důvodu, že tato vláda nebyla koaličním kabinetem, jak chybně uvádí vicepremiér Babiš, ale šlo o jednobarevnou vládu ODS doplněnou o několik nestraníků (např. Jiří Šedivý nebo Martin Štěpánek).

Co se týká zmíněné koncepce, jde o dokument s názvem Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020.

Ten byl skutečně kabinetem projednávám 13. ledna 2016 s tím, že projednávání bylo následně přerušeno. Šlo o 11. bod zmíněného jednání.

Záznam z jednání (.doc) vlády k tomu uvádí:

"Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020čj. 1584/15

Vláda za účasti Policejního prezidenta projednávání materiálu předloženého ministrem vnitra přerušila.

Z 12 přítomných členů vlády hlasovalo pro 12. "

Web vlády k projednávání uvádí:

" Projednání tohoto bodu vláda přerušila, nejprve bude ještě pokračovat debata o konvergenčním programu a výdajových rámcích. "

Aplikace uvedené koncepce (tj. nábor nových 4 tisíc policistů a modernizace techniky) by měla skutečně vyjít na 11 miliard, jak vyplývá z vyjádření policejního prezidenta. Podle ČTK i Babiš toto považuje za oprávněný požadavek, vyjádřil se tak v květnu 2016.

Sobotka po jednání vlády (video - čas 5:30) 13. ledna také uvedl, že " nikdo z členů vlády nezpochybnil ten záměr tak, jak ho ministerstvo vnitra ve věcné poloze položilo na stůl. " Uvedl také, že vláda musí řešit právě výdajové rámce a konvergenční program i v souvislosti s reformou policie, to Babiš vzápětí na stejné konferenci potvrdil.

Jelikož s sebou koncepce nese významné navýšení počtu policistů, je logické, že ji doprovází finanční nároky. Při implementaci náročných cílů (tj. nábor policistů a modernizace techniky), se kterými souhlasil i Babiš, tak byl ministr Chovanec nucen žádat o dodatečné prostředky.

Je tedy pravda, že jednání se přerušilo díky zvýšeným nákladům, Babiš ale zavádí, když toto navýšení klade za vinu ministru vnitra - jde o nezbytnou součást předložené koncepce.

Andrej Babiš cituje studii The keys to togetherness: Coalition agreements in parliamentary democracies autorů Kaare Strøma a Wolfgang C. Müllera. Tito autoři publikovali data o koaličních smlouvách (tabulka 1 na straně 264), která vycházela z období 1945-1996 a pokrývala celkem 13 evropských zemí.

Konkrétně šlo o Rakousko, Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Irsko, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko a Švédsko.

Studie shodně uvádí Babišem citovaná čísla. Celkem autoři napočítali v těchto zemích 223 koaličních vlád, z nichž 87 žádnou koaliční smlouvu nemělo. Zbývající kabinety měly různé druhy smluv. To odpovídá 61 %, jak ministr uvádí.

Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný, neboť Babiš sice správně cituje studii, ta ovšem nepokrývá období posledních 20 let a navíc pracuje s omezeným vzorkem zemí. To je sice logické vzhledem k politické realitě poválečné Evropy, nicméně data mohou být nyní již výrazně odlišná - vzorek evropských zemí, ve kterých jsou skládány koaliční vlády, se po pádu východního bloku výrazně zvýšil.

Autoři také uvádějí (tabulka 2), že v průběhu času počet koaličních smluv stoupá. Zatímco ve 40. letech bylo takových dokumentů v koalicích 45 % a v 50. letech zhruba 50 %, v letech 90. mělo psanou koaliční smlouvu 70 % vládních koalic.

Dodáváme, že možnost zjistit přesná aktuální data o koaličních smlouvách v evropském prostoru po 2. světové válce přesahuje možnosti tohoto odůvodnění.