Já si pamatuji, jak jsme tady vedli obstrukce proti vašim reformám, které se ve finále ukázaly jako chybné a sami jste je museli rušit a sami jste je museli opakovat.
Bohuslav Sobotka se vší pravděpodobností mluví o obstrukcích při prosazování některých vládních reforem, o nichž informovala například Česká televize nebo server idnes.cz a pamatuje si především na rozhodnutí Ústavního soudu z 2. července 2013, kdy Ústavní soud rozhodl o 14 klíčových zákonech takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformy, která byla dle poslanců ČSSD a KSČM „protlačena“ vládní koalicí. Jak informoval například zpravodajský server idnes.cz, ČSSD žádala u Ústavního soudu veškeré zrušení reforem prosazovaných na podzim 2011, neboť „při přijetí zákonů docházelo k opakovaným omezováním práva jednotlivých poslanců projednávat tyto zákony ve svobodné parlamentní rozpravě“. Celý soupis daných reforem můžete nalézt zde.
Konkrétně Ústavní soud zrušil s okamžitou platností nadstandardy ve zdravotnictví, s odloženou platností poté zrušil zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici ze 60 Kč na 100 Kč za den a pokuty za nevybírání regulačních poplatků. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu, jehož nález je k shlédnutí zde, lze tyto reformy označit jako „chybné“, ačkoliv několik soudců ÚS si vyhradilo odlišné stanovisko k rozhodnutí a napadené reformní zákony nebyly zrušeny jako celek – tedy tak, jak bylo skupinou 51 poslanců Poslanecké sněmovny původně požadováno. Pravdou ale zůstává, že poslanci koalice si musí zvýšené poplatky za pobyt v nemocnici a pokuty za nevybírání regulačních poplatků zrušit sami. Musí se také vrátit k otázce nadstandardů a nově je upravit v zákoně. O jednotlivých krocích Ústavního soudu v těchto záležitostech informovaly například servery lidovky.cz nebo aktuálně.cz.
Na základě stížnosti poslanců ČSSD také Ústavní soud nálezem ze dne 27. listopadu 2012 zrušil koalicí prosazovanou reformu týkající se tzv. veřejné služby.
S odkazem na údaje vyplývající z nálezů Ústavního soudu a na informace ze zpravodajských serverů je výrok Bohuslava Sobotky hodnocen jako pravdivý.
Já si pamatuji, jak jsme podávali stížnosti k Ústavnímu soudu proti vašim krokům, kterými jste tady válcovali opozici a Ústavní soud nám vyhověl, takže jsme měli pravdu
Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.
"(...) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“
Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
A od roku 2010 se průměrná životní úroveň v naší zemi vzdaluje průměru v Evropské unii. Od roku 2010! Co se stalo v roce 2010? No začala vládnout koalice ODS a TOP 09.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě údajů v tiskové zprávě ČSÚ, ve které je uvedeno: " Od roku 2010 se Česká republika vzdaluje průměrné úrovni EU podle HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS), který činil loni podle údajů Eurostatu za ČR 79 % průměru EU27 a 72,5 % průměru skupiny EU15, zahrnující nejvyspělejší, tzv. „staré“ země unie. V žebříčku evropských zemí byla ČR na 20. místě, v pořadí samotné EU27 pak na 17. místě. "
Přitom ta stojedničková pravicová vláda se zhroutila sama. Zhroutila se pod tíhou skandálu, mimo jiné skandálu s tajnými službami.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Důvodem rezignace Petra Nečase na post předsedy vlády byl skutečně skandál spojený s šéfkou jeho kabinetu Janou Nagyovou, která nechala sledovat jeho manželku Radku vojenskou rozvědkou.
Petr Nečas k tomu uvedl následující: “ Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují politickou scénu i ODS. Já jsem velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou. A jsem si vědom toho, jaké to pro mne má konsekvence. Chci zdůraznit, že jsem si vědom své politické odpovědnosti a vyvozuji z ní tyto důsledky." (pozn. hovoří o své rezignaci na post premiéra)
Návrat stojedničkové koalice si lidé nepřejí.
Jiná řešení se mezi lidmi těší větší oblibě.
Podle agentury SANEP vidí 24,2 % dotázaných jako řešení současné politické situace sestavení vlády s podporou 101 poslanců pod vedením Miroslavy Němcové a její dovládnutí do řádných voleb v roce 2014. Větší podporu veřejnosti mělo řešení “sestavení úřednické vlády premiéra Jiřího Rusnoka a co nejrychlejší vyhlášení předčasných voleb” (38,6 %) a “okamžité rozpuštění Sněmovny a vyhlášení předčasných voleb” (31,1 %).
Podle průzkumu STEM/MARK pro Českou televizi by s vládou na základě nynější koalice souhlasilo 21 % obyvatel
Prezident republiky jmenoval vládu Jiřího Rusnoka a sociální demokracie vzápětí navrhla, aby se tato Sněmovna rozpustila tak, aby se za dva měsíce mohly uskutečnit nové volby. Pro náš návrh tady hlasovalo ale bohužel jenom 96 poslanců a poslankyň. Ani jeden poslanec ODS, ani jeden poslanec TOP 09, nebo poslankyně, se k nám nepřipojili.
Předsedou vlády byl Jiří Rusnok prezidentem jmenován 25. června 2013. Následně 1. července přijal Ústřední výkonný výbor ČSSD usnesení, v němž „(...)navrhuje jako demokratické a odpovědné řešení současné situace rozpuštění Poslanecké sněmovny na základě usnesení alespoň 120 poslanců a rychlé volby“.
ČSSD poté skutečně iniciovala mimořádnou schůzi sněmovny, na níž 17. července došlo k hlasování o jejím rozpuštění. Návrh ČSSD však přijat nebyl, přičemž ze záznamu o hlasování jednotlivých poslanců vyplývá, že pro návrh se vyslovili poslanci ČSSD, KSČM, VV a část nezařazených, zatímco proti návrhu se postavily strany ODS, TOP 09 a LIDEM.
..ale my, když jsme v parlamentu schvalovali pravidla pro financování prezidentské kampaně, tak jsme chtěli, aby kandidáti zveřejnili své sponzory před volbami, protože to má být informace, na základě které mají voliči právo se rozhodovat, koho budou volit.
Financování prezidentské kampaně je upraveno v zákonu. č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky (sněmovní tisk 613).
K zákonu byly Ústavně právním výborem podány pozměňovací návrhy týkající se zejména transparentnosti financování kampaně. Návrhy ústavně právního výboru byly předloženy zpravodajem Jeronýmem Tejcem (ČSSD). Ze zápisu z jednání výboru není jasné, kdo konkrétně návrhy předložil, údajně se podrobné rozpravy zúčastnil jak Jeroným Tejc, tak Marek Benda.
Předsednictvo ČSSD však vydalo tiskovou zprávu, kde požaduje „zavést jasná pravidla pro transparentní financování prezidentských kampaní“, což je v souladu s výše uvedenými pozměňovacími návrhy.
Nutno dodat, že tyto pozměňovací návrhy byly přijaty většinou přítomných a jsou součástí platné úpravy.
Výrok nicméně hodnotíme jako pravdivý, protože tento požadavek maximální transparentnosti byl skutečně stranou ČSSD akcentován a prosazován.
Jan Fischer velkou část své volební kampaně profinancoval až po volbách samotných.
Výrok hodnotíme na základě mediálních informací jako pravdivý.
Účetnictví vedené ke kampani odevdzal J.Fischer ke kontrole senátem 28. března 2013. Podle ihned.cz: Když Fischer účetnictví své kampaně koncem března zveřejnil, činily neuhrazené závazky 8,18 milionu korun. Celkové výdaje na kampaň činily 27,94 mil. Kč. Dluh po ukončení kampane teda predstavoval 29,2% celkových vynaložených prostředků.
Ke splacení dluhu došlo až v posledních dnech, jak informoval server iHned.cz nebo lidovky.cz.
Sám víte, že ona rozhodnutí (při volbě ústavních soudců, pozn.) jsou v Senátu, byť tam má sociální demokracie většinu, tak jsou v zásadě velmi těsná. I nezvolení pana Výborného, který byl tedy odmítnutým kandidátem z těch, které navrhl prezident Zeman, bylo velmi těsné, naopak tuším, zvolení paní Šimáčkové rovněž bylo velmi těsné.
Protože k vyslovení souhlasu se jmenováním ústavního soudce prezidentem není podle ústavy nutná žádná jinak specifikovaná většina, stačí senátu pro schválení většina přítomných senátorů. Kateřina Šimáčková získala 20. června 2013 v tajné volbě za přítomnosti 73 senátorů 59 hlasů. Miloslav Výborný obdržel 36 hlasů a k jeho schválení tak chyběl pouze jeden hlas.V případě Šimáčkové se na rozdíl od Výborného jednalo o poměrně jasnou většinu.
Stenozáznam z 11. schůze senátu: "Dr. Kateřina Šimáčková, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Kateřinu Šimáčkovou bylo odevzdáno 59 platných hlasů.""Dr. Miloslav Výborný, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Miloslava Výborného bylo odevzdáno 36 platných hlasů."
A koneckonců i Miloš Zeman v době, kdy byl premiérem, tak společně s Václavem Klausem prosazovali změnu ústavy, která přímo definovala pro prezidenta povinnost takto postupovat po volbách do Poslanecké sněmovny (pověřit vítěze voleb sestavením vlády, pozn.). Tehdy ta změna ústavy nebyla schválena..
V roce 1999 sice byla předložena novela Ústavy ČR, která měla mj. zavést povinnost (.doc, čl. I, b. 13) pověřit sestavením vlády vítěze voleb: "Prezident republiky po vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny požádá představitele politické strany, která získala nejvíce mandátů, aby mu do třiceti dnů navrhl složení vlády." Tento návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou, zamítl jej však Senát, který nemůže být při projednávání ústavních zákonů přehlasován.
Předkladatelem byla skupina poslanců - Ivan Langer, Petra Buzková, Eva Dundáčková, Zdeněk Jičínský, Jitka Kupčová a Jan Zahradil, nikoli přímo Miloš Zeman a Václav Klaus. Ani v záznamech z jednání sněmovny, ani v dobových textech médií jsme nenašli vyjádření Miloše Zemana či Václava Klause, které by ilustrovalo jejich pozici k tomuto návrhu. Ani text opoziční smlouvy a jejích dodatků, přestože je zdůrazněno " právo té z těchto stran [ODS či ČSSD] , která zvítězila ve volbách, sestavit vládu", nezmiňují změnu pravomocí prezidenta.
Lze jen těžko předpokládat, že by o návrhu špičky největších stran nevěděly, ale vzhledem k absenci vyjádření, na kterém by se jejich postoj dal doložit, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
