Danuše Nerudová

Danuše Nerudová v kontextu výroku mluvila (video, čas 6:00) o pravomocích, které má hlava státu v oblasti dopadů na ekonomiku. Jako velkou pravomoc v oblasti ekonomiky Danuše Nerudová označila jmenování guvernéra České národní banky (ČNB). Zároveň dodala, že v následujícím volebním období nebude možné tuto pravomoc uplatnit, protože guvernér byl již jmenován a další funkční období guvernéra ČNB nespadá do volebního období následujícího prezidenta.

Pravomoc prezidenta republiky na jmenování guvernéra ČNB stanovuje zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Prezident jmenuje a odvolává nejen guvernéra, ale také viceguvernéry a ostatní členy bankovní rady ČNB. Všichni členové bankovní rady (a tedy i guvernér) jsou jmenováni na šest let a svůj mandát mohou vykonávat nejvýše dvakrát.

Současný prezident Miloš Zeman jmenoval stávajícího guvernéra ČNB Aleše Michla v květnu loňského roku. Ten se následně funkce ujal 1. července 2022. Volební období prezidenta pak trvá pět let a začíná dnem složení slibu. Zmiňme, že inaugurace u stávající hlavy státu proběhla 8. března 2018.

Danuše Nerudová tedy správně uvádí, že nový guvernér České národní banky již byl jmenován. Stalo se tak k 1. červenci 2022. Zároveň správně poukazuje na to, že tuto funkci příští hlava státu nebude moct jmenovat, kvůli rozdílné délce funkčních období. Michlovo funkční období totiž skončí 1. července 2028 a volební období budoucího prezidenta či prezidentky vyprší již v březnu 2028. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová mluví o institucionální akreditaci, jež byla zavedena (.pdf, str. 4) v roce 2016 novelou zákona o vysokých školách. Udělení institucionální akreditace v praxi znamená, že si univerzity mohou samy schválit své studijní programy. Vysoké školy, které tuto akreditace nemají, musí o schválení programů žádat Národní akreditační úřad (NAÚ).

Kandidátka na prezidentku Nerudová byla rektorkou Mendelovy univerzity (MENDELU) od 1. února 2018 do konce ledna loňského roku. MENDELU přitom institucionální akreditaci získala až k 6. květnu 2021, přičemž NAÚ o schválení žádosti rozhodl (.pdf, str. 36–⁠37) v dubnu. Dodejme, že škola žádost podávala v červenci 2020 (.pdf, str. 36).

V dubnu 2022 se však objevily informace, že univerzitě kvůli nedostatkům hrozí odejmutí zmíněné akreditace. Konkrétně se mělo jednat o plagiátorství v některých disertačních pracích a o tzv. rychlotituly doktorandských studentů v oboru ekonomie, jelikož podle NAÚ 14 studentů vysokou školu absolvovalo v kratší době, než je běžné (.pdf, str. 14).

Akreditace pro ekonomické obory pak byla MENDELU odebrána rozhodnutím NAÚ (.pdf, str. 13–14) z loňského května. Univerzita poté ovšem podala odvolání (.pdf, str. 2), na základě kterého se rozhodnutí o zrušení akreditace vrátilo zpět k projednání. Předseda NAÚ Robert Plaga uvedl, že kontrola byla dokončena v prosinci 2022. Podle Deníku N opětovná kontrola odhalila, že MENDELU v několika případech postupovala nezákonně. Jestli univerzita skutečně porušovala zákon, musí ovšem rozhodnout až Rada NAÚ, která se sejde 19. ledna 2023, tedy týden před případným druhým kolem prezidentských voleb.

Mendelova univerzita tedy institucionální akreditaci získala v době, kdy byla Danuše Nerudová její rektorkou. Ačkoliv o akreditaci měl možnost zažádat i její předchůdce, škola jí do té doby skutečně neměla. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Byli jsme upozorněni na to, že rozhodnutí NAÚ o odnětí institucionální akreditace Mendelově univerzitě bylo později odvolacím orgánem zrušeno. Okolnosti tohoto rozhodnutí jsme proto doplnili do odůvodnění.

Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) má v současnosti pět fakult, na kterých se v rámci 231 studijních programů (z nich 52 v cizím jazyce) vzdělává (.pdf, str. 1) přibližně 8 900 studentů. Ve spojitosti s podezřením, že zde dochází k pochybením, provedl Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ) na MENDELU v předchozích dvou letech dvě kontroly.

První kontrola

První kontrola dodržování právních předpisů, která se týkala jen dvou ekonomických doktorských studijních programů Provozně ekonomické fakulty (PEF) MENDELU (.pdf, str. 23), probíhala v srpnu až listopadu 2021. Veřejně dostupný zápis ze zasedání Rady NAÚ z května 2022 uvádí (.pdf, str. 14), že došlo k několikanásobnému selhání kontrolních procesů. Podle dalších materiálů NAÚ se jednalo o „selhání celého systému kontrolních mechanismů a vnitřních procesů zajišťování kvality“ (.pdf, str. 15), a to „nejen na fakultní, ale také na univerzitní úrovni“ (.pdf, str. 24).

Podle dokumentů NAÚ (.pdf, str. 14) ve sledovaném období absolvovalo zmíněné doktorské studium celkem 41 studentů (.pdf, str. 7–8). „Za dobu výrazně kratší (tj. cca za 22–30 měsíců studia), než je standardní doba studia (3 roky)“, přitom podle kontroly titul získalo celkem 14 studentů (.pdf, str. 7–8, 19–20). „Těmto studentům chyběla významná část posledního ročníku studia,“ komentoval tehdy tuto situaci úřad. Z komunikace mezi MENDELU a NAÚ v rámci správního řízení také vyplývá, že i univerzita připustila, že za dobu kratší než standardní studium ukončilo právě 14 studentů.

Mendelova univerzita proti závěrům kontroly nejprve nepodala (.pdf, str. 23) žádné námitky, později se ale odvolala proti následnému rozhodnutí (.pdf) NAÚ o odnětí akreditace. Toto odvolání bylo úspěšné, odvolací orgán NAÚ univerzitě v srpnu 2022 vyhověl (.pdf, str. 2) a rozhodnutí, které se opíralo o závěry provedené kontroly, zrušil. Jelikož se ale Danuše Nerudová odvolává právě na závěry kontroly NAÚ jak ve svém výroku, tak v dalších veřejných (video, čas 1:43) vyjádřeních (video, čas 0:30), hodnotíme výrok na základě těchto údajů.

Doplňme, že s kauzou tzv. rychlotitulů na Mendelově univerzitě jsou spojovány i případy plagiátorství. Antiplagiátorská platforma VroniPlag již v roce 2021 odhalila shody s jinými texty (dosahující až 73,7 %) v disertačních pracích několika německy mluvících studentů, kteří studium dokončili právě na PEF, a to v oboru Economics and Management. Podle NAÚ kontrola také odhalila, že univerzita „nemá dostatečně účinná opatření proti úmyslnému jednání proti dobrým mravům při studiu, zejména proti plagiátorství a podvodům při studiu“ (.pdf, str. 14).

Dle zdrojů webu Seznam Zprávy také sama univerzita provedla interní audit a zjistila, že celkem 12 z kontrolovaných absolventů PEF by nesplnilo podmínky pro obdržení titulu Ph.D., dvě třetiny z nich pocházelo právě ze zahraničí.

Druhá kontrola

Druhá kontrola, která se už týká všech pěti fakult univerzity, probíhala od 19. dubna do 22. srpna 2022. Správní řízení nicméně stále pokračuje. O tom, zda na Mendelově univerzitě došlo k porušení zákona, bude rozhodovat Rada Národního akreditačního úřadu, která má tuto záležitost projednávat 19. ledna. NAÚ tak oficiální výsledky ještě nezveřejnil, přístup k nim ale dostal Deník N. Ten uvádí, že podle Národního akreditačního úřadu MENDELU „porušovala zákon o vysokých školách, nařízení vlády i vlastní předpisy.“

Deník N zmiňuje, že kontrola celé univerzity ukazuje, že k problémům nedocházelo pouze na cizojazyčném oboru Economics and Management na PEF, ale na více fakultách a oborech univerzity. Podle dokumentu, ke kterému má Deník N přístup, se například objevily případy, kdy studenti překročili povolenou dobu přerušení studia, ale studovali dále. Kontrola také upozornila na problém s více než 25% shodou u 27 závěrečných prací na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií a u 13 prací na Lesnické a dřevařské fakultě.

Mnoho pochybení se stalo právě v době, kdy rektorkou univerzity byla Danuše Nerudová (ve funkci od 1. února 2018 až 31. ledna 2022), včetně výše zmíněné plagiátorské kauzy zahraničních studentů. Z vyjádření Danuše Nerudové na jejím webu vyplývá, že podle ní vinu za pochybení na PEF nese tehdejší děkan PEF Pavel Žufan, který po výzvě stávajícího rektora v prosinci 2022 na svou funkci rezignoval. Dodejme, že předseda Rady NAÚ Robert Plaga uvádí, že „primární zodpovědnost leží na vedení fakulty, druhotně jde ale i o kontrolní mechanismy celé univerzity.“

Na závěr shrňme, že oficiální výsledky kontroly celé Mendelovy univerzity, jež by např. udávaly celkový počet studentů, kteří titul získali za výrazně krátkou dobu, ještě nebyly zveřejněny. Už první kontrola z roku 2021, na kterou se Danuše Nerudová sama odvolává, ale podle Národního akreditačního úřadu ukázala, že 14 ze 41 kontrolovaných studentů na Provozně ekonomické fakultě doktorské studium absolvovalo za „22–30 měsíců“. Nejde tedy pouze o dokončení studia „o pár měsíců dřív“, jak uvádí Danuše Nerudová, nýbrž i o celý rok z celkové tříleté standardní délky studia.

Podle materiálů Národního akreditačního úřadu také v tomto případě nedošlo jen k dílčímu pochybení (.pdf, str. 15), ale k selhání celého systému kontrolních mechanismů, a to nejen při kontrole ze strany fakulty, ale také ze strany univerzity. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Danuše Nerudová se vyjadřuje k případům plagiátorství a „rychlotitulů“ na Mendelově univerzitě, na níž v dané době působila jako rektorka a mimo jiné také předsedala Radě pro vnitřní hodnocení školy, která zodpovídá za kvalitu činností univerzity.

Na pochybnosti ohledně doktorského programu na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity jako první upozornil rakouský mediální analytik Stefan Weber v lednu 2021. Ve svém článku o rakouských agenturách zajišťujících vzdělání zmiňuje i Mendelovu univerzitu v Brně, na které bylo nabízeno zrychlené absolvování doktorského programu za 25 tisíc eur.

Weber měl již v lednu také kontaktovat Tomáše Foltýnka, experta v oblasti akademické etiky a tehdejšího zaměstnance Mendelovy univerzity. Ten pro Seznam Zprávy uvedl, že spolu s kolegyní Ditou Dlabolovou informace prověřili a prostřednictvím on-line rozhovoru tentýž měsíc o problému s rakouskou agenturou informovali rektorku Danuši Nerudovou. „Věděl jsem, že prošetřují různé plagiáty a škole hrozí skandál,“ vysvětloval Foltýnek důvody schůzky pro Deník N. Zda na ní s Nerudovou probírali i plagiátorství, není z veřejně dostupných zdrojů jasné.

Upozornění na překladové plagiáty zmiňuje až historik Petr Kreuz. Ten rektorku Nerudovou kontaktoval 19. března 2021 poté, co zjistil, že se plagiátorství několika disertačních prací absolventů oboru ekonomie na Mendelově univerzitě zabývá mezinárodní antiplagiátorská platforma VroniPlag. Dle Deníku N mu Danuše Nerudová odpověděla, že „o možných problémech ví týden, a sestavuje přezkumnou komisi, která má podezření na možné plagiáty prošetřit“.

Sám Kreuz také v rozhovoru pro týdeník Hrot potvrdil, že Nerudová reagovala „poměrně rychle“ zřízením vyšetřovací komise, v níž mu bylo nabídnuto i místo, které z osobních důvodů odmítl. Dle jeho názoru nicméně univerzita tehdy neprovedla dostatečné kroky při ověřování ostatních pochybných disertačních prací a otálela i s ukončením spolupráce s rakouskou agenturou. V prosinci 2022 v rozhovoru pro CNN Prima NEWS také uvedl, že disertační práce jsou stále dostupné a není u nich uvedeno, že se jedná o plagiát.

V reakci na upozornění Petra Kreuze se 13. dubna 2021 problémy s doktorskými studenty řešily v univerzitní Radě pro vnitřní hodnocení. „Rada tehdejšímu děkanovi Žufanovi na popud rektorky zadala, aby vypracoval zprávu o průběhu doktorských studijních programů,“ uvádí Deník N, který má zápisy z jednání k dispozici.

Podobně jako Petr Kreuz o postupu Danuše Nerudové mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy i Tomáš Foltýnek. Podle něj bývalá rektorka „v jednom bodě opravdu začala okamžitě konat – a to je podezření z plagiátorství“. Zároveň řekl, že v případě zprostředkovávání studia rakouskou agenturou a „obchodování s tituly“, na které upozorňoval v lednu, tomu tak nebylo.

Shrňme tedy, že rektorka Nerudová skutečně dostala dvě upozornění: v lednu 2021 od Tomáše Foltýnka a Dity Dlabolové, 19. března 2021 od Petra Kreuze. Na březnové upozornění rektorka reagovala zřízením vyšetřovací komise a bod otevřela také na jednání Rady pro vnitřní hodnocení 13. dubna. Jakým způsobem a kdy ale Danuše Nerudová zareagovala na lednové upozornění, se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Sama Nerudová ve svém prohlášení i v odpovědi Deníku N zmiňuje, že problém „okamžitě začala řešit“. Vzhledem k tomu, že nemáme detailní informace o tom, jak Danuše Nerudová reagovala na první upozornění, hodnotíme její výrok jako neověřitelný.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, který mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě. Zároveň uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá např. schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů, stejně jako v době, kdy jí předsedala Danuše Nerudová. V jednacím řádu RVH MENDELU se uvádí, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je pak potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Danuše Nerudová tedy správně poukazuje na to, že Rada pro vnitřní hodnocení je vícečlenná, a o otázkách týkajících se kontroly kvality vzdělávání na Mendelově univerzitě tak nerozhoduje pouze samotný rektor. Uvedla ale nesprávný počet členů rady, její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, jenž mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě, a uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá například schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů. Jednací řád RVH MENDELU např. říká, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je přitom potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Předsedou RVH je vždy rektor, který pak jejího místopředsedu volí z řad profesorů a docentů dané veřejné vysoké školy. Na MENDELU se zpravidla jedná o prorektora. Mezi členy je také předseda akademického senátu. Ostatní členy rady jmenuje rektor na základě návrhů vědecké rady a akademického senátu.

Rektor je tedy skutečně jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení a má jeden hlas. Členů rady je v současnosti celkem šestnáct, stejně jako v době, kdy radě předsedala Danuše Nerudová. Pro schválení usnesení v RVH je potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. Výrok Danuše Nerudové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Míra nerovnosti v odměňování je nejsrozumitelněji vyjádřena ukazatelem GPG (z anglického Gender Pay Gap). GPG je většinou stanoven jako procentuální rozdíl mezi průměrným hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen.

Danuše Nerudová ve svém výroku zmiňuje především přímou diskriminaci, ke které dochází v případě, kdy ženy dostávají za stejnou práci nižší mzdu než muži.

Odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2018 publikovalo studii (.pdf), v jejímž rámci výzkumníci pozorovali hodnoty GPG hned na několika úrovních. Při porovnání odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici (totéž zaměstnání na stejném pracovišti) došli k rozdílu mezd 10 % v roce 2016 (str. 52–53). Po celé sledované období let 2002–2016 se tyto hodnoty, popisující celkovou situaci na trhu práce, pohybovaly mezi 10 % a 11 % (str. 53). Podobné procento studie uvádí i pro věkovou kategorii 25–55 let, v jejímž případě dosahovala míra nerovnosti v roce 2016 11 % (str. 54–55).

Tématu nerovnosti v odměňování se věnoval také mezinárodní výzkum, jehož výsledky v listopadu 2022 zveřejnil odborný časopis Nature Human Behaviour (NHB). Ze studie vyplývá, že situace na trhu práce se v oblasti přímé nerovnosti v Česku obrací k lepšímu. 

Podle těchto statistik za rok 2019 je průměrný rozdíl ročních výdělků žen a mužů ve věku 30–55 let na stejné pracovní pozici 12 %. Časopis pro analýzu Česka využíval data z Informačního systému o platu a Informačního systému o průměrném výdělku.

Rozdíl v závěrech této studie a studie MPSV může souviset se zahrnutím jiných věkových skupin. Jak už jsme totiž zmínili výše, Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s celým trhem práce (.pdf, str. 52) a širší věkovou kategorií 25–55 let, nikoli s věkovou kategorií 30–55 let.

Celkový rozdíl v odměňování mužů a žen 

Data celkového průměrného rozdílu mezi hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen jsou o něco vyšší. Statistiky zahrnují například přímou a nepřímou diskriminaci nebo segregaci na trhu práce.

Podle studie zveřejněné v Nature Human Behaviour bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku pro kategorii 35–55 let 24 %. Podobná čísla lze nalézt i ve statistice Eurostatu, podle níž u skupiny 35–44 let odpovídala míra nerovnosti 23,7 %, u skupiny 45–54 let pak 22,0 %.

Podle dat Eurostatu za celý trh práce (pro všechny věkové skupiny) bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku 19,2 %. V roce 2020 kleslo na 16,4 %. 

Z dat Eurostatu také vyplývá, že v porovnání se státy Evropské unie si Česko vede o něco hůře než je průměr EU, který byl za rok 2020 13,0 %. Například z našich sousedních států si lépe vede Polsko (4,5 %) i Slovensko (15,8 %), na druhou stranu hůře je na tom Německo (18,3 %) a Rakousko (18,9 %), jež patří ke státům s nejvyšším GPG v EU.

Závěrečné hodnocení

Podle dat MPSV i podle aktuálnějších dat publikovaných v časopise Nature Human Behaviour se průměrný rozdíl ohodnocení mužů a žen na stejné pozici pohybuje mezi 10–12 %. Na základě těchto dat hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Česko dlouhodobě čelí kritice Evropské unie za diskriminaci romských dětí ve spojitosti s jejich neodůvodněným zařazováním do speciálních (dříve zvláštních) škol. V listopadu 2007 například Evropský soud pro lidská práva v rozsudku, který se týkal případu zařazení 18 romských dětí z Ostravska do speciálních škol, uvedl, že k tomu došlo bez relevantního opodstatnění a Česká republika se vůči romským dětem dopouští diskriminace. 

V souvislosti s výkonem rozsudku dohlíží na Česko od roku 2007 Výbor ministrů Rady Evropy. Tomu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) každoročně předkládá data o vývoji situace a počtu romských dětí ve speciálních školách.

Zpráva z roku 2016

V roce 2016 MŠMT zveřejnilo zprávu (.pdf), v níž informovalo o elektronickém sběru dat, a která slouží právě k vytváření tzv. kvalifikovaných odhadů počtu romských žáků na základních školách. V ní uvádí (.pdf, str. 6) i počty romských dětí podle toho, do kterého rámcového vzdělávacího programu jsou při výuce zařazeny. MŠMT zde rozlišuje (.pdf, str. 3, 6) čtyři programy. Prvním z nich je rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). Další tři se týkají právě speciálního vzdělávání. Jedná se o rámcový vzdělávací program „se sníženými nároky na výstupy ze vzdělávání“ z důvodu (lehčího) mentálního postižení (RVP ZV UV) (.pdf, str. 16), program pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV LMP, zrušen k září 2016) a program pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS), který je určen pro žáky se středně těžkým a závažnějším mentálním postižením. Do těchto tří programů bylo podle zprávy MŠMT z roku 2016 (.pdf, str. 6) zařazeno 4 929 z celkového počtu 33 858 romských dětí, tedy 14,6 % romských dětí.

Zpráva z roku 2022

Statistiky z let 2017 až 2021 se nám nepodařilo na stránkách MŠMT nalézt. Budeme proto vycházet ze zprávy České republiky z roku 2022 (.pdf), která je určena Výboru ministrů Rady Evropy v souvislosti s rozsudkem z roku 2007 a čerpá právě ze zjištění MŠMT. 

Ze zprávy vyplývá, že podle oficiálních odhadů bylo v září 2021 v základních školách 34 942 romských žáků, což je 3,6 % z celkového počtu žáků českých základních škol (.pdf, str. 7). Romských dětí vzdělávaných v rámci standardního základního vzdělávání bylo 29 938, tj. 85,7 %. 

Do rámcového vzdělávacího programu se sníženými nároky z důvodu mentálního postižení (RVP ZV UV) spadalo 4 397 romských dětí, tedy 12,6 % (.pdf, str. 8). Z toho (str. 11) se 3 290 romských žáků vzdělávalo „ve třídách nebo školách podle § 16 odst. 9 školského zákona“, tedy odděleně od ostatních dětí. Naopak prostřednictvím tzv. inkluzivní (společné) výuky s ostatními žáky základních škol se vzdělávala menší část, přesněji 1 107 dětí. Pro srovnání je dobré dodat, že z celkového počtu 965 tisíc žáků základních škol spadá do programu pro žáky s lehčím mentálním postižením pouze zhruba 16 tisíc dětí (.pdf, str. 8), tj. 1,7 % žáků. U romských dětí (.pdf, str. 8) je tak podíl, dosahující téměř 13 %, výrazně vyšší. 

Co se týče žáků spadajících do programu žáky se závažnějším mentálním postižením (RVP ZŠS), zpráva z roku 2022 jejich přesný počet neuvádí (.pdf). Z výše uvedených dat nicméně vyplývá, že je jich přibližně 1,7 %, což přibližně odpovídá podílu z roku 2016 (.pdf, str. 6). 

Pokud tedy čísla závěrem shrneme, na začátku školního roku v září 2021 studovalo na základních školách dle odhadů MŠMT 34 942 romských dětí. U 4 397 z nich (12,6 %) probíhala výuka prostřednictvím programu pro žáky s lehčím mentálním postižením, přičemž u 3 290 těchto žáků (9,4 % z celkového počtu romských dětí) probíhala výuka odděleně od dětí spadajících do programu standardního základního vzdělávání, nikoli např. prostřednictvím inkluzivní výuky. Dalších 1,7 % dětí bylo zařazeno v programu pro žáky se středním a závažnějším mentálním postižením.

Tato čísla jsou ve srovnání s majoritní společností stále velmi vysoká, nejedná se ovšem o 80 % dětí z romských rodin, jak uvádí Danuše Nerudová. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý.