Danuše Nerudová

Danuše Nerudová tímto výrokem reagovala na otázku, zda bude dávat část svého prezidentského platu na charitu. Dodala, že v přispívání na různé charitativní projekty hodlá i nadále pokračovat.

Nadace Dobrý anděl Danuši Nerudovou ani jejího muže Roberta Nerudu ve zveřejněném seznamu dárců neuvádí. Oslovili jsme tedy výkonnou ředitelku nadace Šárku Procházkovou, která nám s písemným souhlasem Danuše Nerudové potvrdila, že manželé Nerudovi jsou dlouhodobými pravidelnými dárci Dobrého anděla.

Kontaktovali jsme rovněž Nadační fond dětské onkologie Krtek. Jeho ředitelka Sylva Richterová nám potvrdila, že manželé Nerudovi fond podporují již několik let.

Obě dotázané nadace tedy potvrdily dlouhodobou finanční podporu ze strany Danuše Nerudové a jejího manžela. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jako reálná mzda, o které mluví Danuše Nerudová, se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme. 

Přestože průměrná hrubá měsíční mzda v 1. čtvrtletí roku 2022 vzrostla oproti stejnému období v minulém roce o 7,2 %, průměrná reálná mzda v tomto období podle dat Českého statistického úřadu klesla o 3,5 % (.xlsx). V případě reálné mzdy se tak jedná o nejmarkantnější pokles od roku 1998. 

Poslední dostupná data o průměrných mzdách popisují situaci z 3. čtvrtletí roku 2022. V tomto období vzrostla průměrná nominální mzda oproti loňskému roku o 6,1 % na 39 858 Kč. Spotřebitelské ceny, tj. inflace, se v tomto období ale zvýšily o 17,6 %, a reálná mzda tak ve skutečnosti klesla o 9,8 %. 

Podle dat (.xlsx) Českého statického úřadu nastal největší propad reálné mzdy v ČR za posledních dvacet let právě v roce 2022. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý.

Danuše Nerudová popisuje „neformální“ vliv prezidenta České republiky, a tvrdí, že ona jako prezidentka by upozorňovala na ekonomickou situaci českých domácností.

Finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. Dle posledních dat tohoto projektu mělo na konci listopadu 9 % domácností vyšší výdaje než příjmy. K získání Danuší Nerudovou zmíněných 35 % bychom k tomuto číslu museli připočítat domácnosti, které mají stejné výdaje jako příjmy, těch je podle listopadového průzkumu 25 %.

Průzkum ČRo dále např. ukazuje, že domácností, které nestíhají splácet své závazky, tedy nájem, hypotéky, půjčky či pravidelné výdaje jako složenky, bylo na konci listopadu také zhruba 9 %.

Projekt Život k nezaplacení prozatím nezveřejnil data za prosinec, vytvořil ovšem na základě dat ze začátku listopadu projekci na měsíc leden. Z té vyplývá, že podíl domácností, které mají vyšší výdaje než příjmy, v prvním měsíci roku 2023 pravděpodobně dosáhne 10 %. Domácností, kterým po zaplacení výdajů na bydlení a jídlo zbude méně než 100 Kč na osobu a den, bude podle analýzy přibližně 16 %.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Ačkoliv zhruba 35 % domácností nemá po zaplacení účtů žádné (či má pouze minimální) úspory, těch, které nedokáží se svými příjmy vyjít, je podle průzkumu ČRo a společnosti PAQ Research „pouze“ 9 %. Predikce na měsíc leden předpokládá tento podíl ve výši 10 %.

Doplňme, že podobný výrok Danuše Nerudové jsme analyzovali již v minulosti. Tehdy nicméně mluvila o širší skupině domácností, které nedokážou měsíčně nic ušetřit, nikoliv jen o těch domácnostech, kterým příjmy nestačí na pokrytí výdajů. 

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý. 

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Česko dlouhodobě čelí kritice Evropské unie za diskriminaci romských dětí ve spojitosti s jejich neodůvodněným zařazováním do speciálních (dříve zvláštních) škol. V listopadu 2007 například Evropský soud pro lidská práva v rozsudku, který se týkal případu zařazení 18 romských dětí z Ostravska do speciálních škol, uvedl, že k tomu došlo bez relevantního opodstatnění a Česká republika se vůči romským dětem dopouští diskriminace. 

V souvislosti s výkonem rozsudku dohlíží na Česko od roku 2007 Výbor ministrů Rady Evropy. Tomu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) každoročně předkládá data o vývoji situace a počtu romských dětí ve speciálních školách.

Zpráva z roku 2016

V roce 2016 MŠMT zveřejnilo zprávu (.pdf), v níž informovalo o elektronickém sběru dat, a která slouží právě k vytváření tzv. kvalifikovaných odhadů počtu romských žáků na základních školách. V ní uvádí (.pdf, str. 6) i počty romských dětí podle toho, do kterého rámcového vzdělávacího programu jsou při výuce zařazeny. MŠMT zde rozlišuje (.pdf, str. 3, 6) čtyři programy. Prvním z nich je rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). Další tři se týkají právě speciálního vzdělávání. Jedná se o rámcový vzdělávací program „se sníženými nároky na výstupy ze vzdělávání“ z důvodu (lehčího) mentálního postižení (RVP ZV UV) (.pdf, str. 16), program pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV LMP, zrušen k září 2016) a program pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS), který je určen pro žáky se středně těžkým a závažnějším mentálním postižením. Do těchto tří programů bylo podle zprávy MŠMT z roku 2016 (.pdf, str. 6) zařazeno 4 929 z celkového počtu 33 858 romských dětí, tedy 14,6 % romských dětí.

Zpráva z roku 2022

Statistiky z let 2017 až 2021 se nám nepodařilo na stránkách MŠMT nalézt. Budeme proto vycházet ze zprávy České republiky z roku 2022 (.pdf), která je určena Výboru ministrů Rady Evropy v souvislosti s rozsudkem z roku 2007 a čerpá právě ze zjištění MŠMT. 

Ze zprávy vyplývá, že podle oficiálních odhadů bylo v září 2021 v základních školách 34 942 romských žáků, což je 3,6 % z celkového počtu žáků českých základních škol (.pdf, str. 7). Romských dětí vzdělávaných v rámci standardního základního vzdělávání bylo 29 938, tj. 85,7 %. 

Do rámcového vzdělávacího programu se sníženými nároky z důvodu mentálního postižení (RVP ZV UV) spadalo 4 397 romských dětí, tedy 12,6 % (.pdf, str. 8). Z toho (str. 11) se 3 290 romských žáků vzdělávalo „ve třídách nebo školách podle § 16 odst. 9 školského zákona“, tedy odděleně od ostatních dětí. Naopak prostřednictvím tzv. inkluzivní (společné) výuky s ostatními žáky základních škol se vzdělávala menší část, přesněji 1 107 dětí. Pro srovnání je dobré dodat, že z celkového počtu 965 tisíc žáků základních škol spadá do programu pro žáky s lehčím mentálním postižením pouze zhruba 16 tisíc dětí (.pdf, str. 8), tj. 1,7 % žáků. U romských dětí (.pdf, str. 8) je tak podíl, dosahující téměř 13 %, výrazně vyšší. 

Co se týče žáků spadajících do programu žáky se závažnějším mentálním postižením (RVP ZŠS), zpráva z roku 2022 jejich přesný počet neuvádí (.pdf). Z výše uvedených dat nicméně vyplývá, že je jich přibližně 1,7 %, což přibližně odpovídá podílu z roku 2016 (.pdf, str. 6). 

Pokud tedy čísla závěrem shrneme, na začátku školního roku v září 2021 studovalo na základních školách dle odhadů MŠMT 34 942 romských dětí. U 4 397 z nich (12,6 %) probíhala výuka prostřednictvím programu pro žáky s lehčím mentálním postižením, přičemž u 3 290 těchto žáků (9,4 % z celkového počtu romských dětí) probíhala výuka odděleně od dětí spadajících do programu standardního základního vzdělávání, nikoli např. prostřednictvím inkluzivní výuky. Dalších 1,7 % dětí bylo zařazeno v programu pro žáky se středním a závažnějším mentálním postižením.

Tato čísla jsou ve srovnání s majoritní společností stále velmi vysoká, nejedná se ovšem o 80 % dětí z romských rodin, jak uvádí Danuše Nerudová. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Míra nerovnosti v odměňování je nejsrozumitelněji vyjádřena ukazatelem GPG (z anglického Gender Pay Gap). GPG je většinou stanoven jako procentuální rozdíl mezi průměrným hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen.

Danuše Nerudová ve svém výroku zmiňuje především přímou diskriminaci, ke které dochází v případě, kdy ženy dostávají za stejnou práci nižší mzdu než muži.

Odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2018 publikovalo studii (.pdf), v jejímž rámci výzkumníci pozorovali hodnoty GPG hned na několika úrovních. Při porovnání odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici (totéž zaměstnání na stejném pracovišti) došli k rozdílu mezd 10 % v roce 2016 (str. 52–53). Po celé sledované období let 2002–2016 se tyto hodnoty, popisující celkovou situaci na trhu práce, pohybovaly mezi 10 % a 11 % (str. 53). Podobné procento studie uvádí i pro věkovou kategorii 25–55 let, v jejímž případě dosahovala míra nerovnosti v roce 2016 11 % (str. 54–55).

Tématu nerovnosti v odměňování se věnoval také mezinárodní výzkum, jehož výsledky v listopadu 2022 zveřejnil odborný časopis Nature Human Behaviour (NHB). Ze studie vyplývá, že situace na trhu práce se v oblasti přímé nerovnosti v Česku obrací k lepšímu. 

Podle těchto statistik za rok 2019 je průměrný rozdíl ročních výdělků žen a mužů ve věku 30–55 let na stejné pracovní pozici 12 %. Časopis pro analýzu Česka využíval data z Informačního systému o platu a Informačního systému o průměrném výdělku.

Rozdíl v závěrech této studie a studie MPSV může souviset se zahrnutím jiných věkových skupin. Jak už jsme totiž zmínili výše, Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s celým trhem práce (.pdf, str. 52) a širší věkovou kategorií 25–55 let, nikoli s věkovou kategorií 30–55 let.

Celkový rozdíl v odměňování mužů a žen 

Data celkového průměrného rozdílu mezi hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen jsou o něco vyšší. Statistiky zahrnují například přímou a nepřímou diskriminaci nebo segregaci na trhu práce.

Podle studie zveřejněné v Nature Human Behaviour bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku pro kategorii 35–55 let 24 %. Podobná čísla lze nalézt i ve statistice Eurostatu, podle níž u skupiny 35–44 let odpovídala míra nerovnosti 23,7 %, u skupiny 45–54 let pak 22,0 %.

Podle dat Eurostatu za celý trh práce (pro všechny věkové skupiny) bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku 19,2 %. V roce 2020 kleslo na 16,4 %. 

Z dat Eurostatu také vyplývá, že v porovnání se státy Evropské unie si Česko vede o něco hůře než je průměr EU, který byl za rok 2020 13,0 %. Například z našich sousedních států si lépe vede Polsko (4,5 %) i Slovensko (15,8 %), na druhou stranu hůře je na tom Německo (18,3 %) a Rakousko (18,9 %), jež patří ke státům s nejvyšším GPG v EU.

Závěrečné hodnocení

Podle dat MPSV i podle aktuálnějších dat publikovaných v časopise Nature Human Behaviour se průměrný rozdíl ohodnocení mužů a žen na stejné pozici pohybuje mezi 10–12 %. Na základě těchto dat hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová ve výroku hovoří o tom, že v EU jsou výdaje na důchody v průměru z 53 % hrazeny z vybraného pojistného.

Danuše Nerudová zde pravděpodobně vychází z dokumentu, který v říjnu 2019 zveřejnila Komise pro spravedlivé důchody, jíž Nerudová v letech 2019 a 2020 předsedala. Daný materiál (.pdf, v souboru str. 204) totiž v souvislosti s výdaji na důchody zmiňuje, že v EU je kryto pojistným zpravidla „50–60 %“ výdajů, jedná se nicméně o statistiku popisující výdaje na celý systém sociálního zabezpečení. Ten v ČR kromě důchodů zahrnuje např. i jiné dávky, jako jsou dávky nemocenského pojištění, rodičovský příspěvek a další (.pdf, str. 1‒3). Dokument obsahuje i graf mezinárodního porovnání podílu výdajů krytých sociálním pojištěním, podle něhož průměr EU odpovídal přibližně 53 %, o nichž mluví Danuše Nerudová (.pdf, v souboru str. 204).

Mezinárodní srovnání, které by popisovalo, z jaké části pojistné kryje přímo výdaje důchodového systému, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Evropský statistický úřad Eurostat například nabízí jen statistiky, které zobrazují poměr výdajů na důchody k HDP či průměrnou výši dávek na jednoho obyvatele. 

Doplňme, že v Evropě neexistuje jednotný důchodový systém a že způsoby, kterými země EU financují své penzijní systémy, se liší (.pdf. str. 53).

Kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová v kontextu výroku uvádí, že se od ostatních kandidátů liší svou kontaktní kampaní. Následně reaguje na poznámku novinářů, že Andrej Babiš také ve velké míře jezdí do regionů. Bývalá rektorka nicméně poukazuje na rozdíl, jakým způsobem se oproti Andreji Babišovi rozhodla splnit podmínky prezidentské kandidatury. Tvrdí, že zatímco ona sbírala podpisy od běžných občanů, předseda hnutí ANO Andrej Babiš šel cestou podpory z řad poslanců.

Nejprve tedy přibližme, jakým způsobem mohou uchazeči o prezidentský post získat podpisy potřebné ke kandidatuře. Zákon o volbě prezidenta republiky stanovuje, že kandidátní listinu musí podepsat buď 20 poslanců, 10 senátorů, nebo 50 000 občanů.

Danuše Nerudová potvrdila záměr sbírat občanské podpisy na twitteru v den oznámení své kandidatury, tedy 31. května 2022. Po vlastní předběžné kontrole jich na Ministerstvo vnitra dne 2. listopadu 2022 odevzdala přes 82 tisíc.

Andrej Babiš svou kandidaturu na prezidenta oznámil 30. října 2022 ve vysílání televize Nova. Tehdy uvedl (video, čas 1:20), že bude shánět podpisy poslanců svého hnutí. Kandidaturu na Ministerstvu vnitra podal 4. listopadu a dle svých slov získal 56 podpisů členů dolní komory Parlamentu.

Dodejme, že kandidátní listiny registruje Ministerstvo vnitra. Pro nadcházející prezidentské volby museli uchazeči o Hrad podat přihlášku nejpozději do 8. listopadu do 16:00. Resort následně do 25. listopadu rozhodl o registraci a případném odmítnutí podaných kandidátních listin.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tedy skutečně nesbíral podpisy občanů a pro svou kandidaturu má podporu poslanců. Bývalá rektorka Danuše Nerudová naopak podpisy občanů sbírala. Podle svých slov jich na Ministerstvo vnitra doručila přibližně 82 tisíc. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová zmiňuje tuto prezidentskou pravomoc ve spojitosti s tím, jak podle ní může prezident ovlivňovat přijímání zákonů a reforem.

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí vlády i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí Sněmovny i Senátu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu pak vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022.