Ivan Bartoš
Piráti

Ivan Bartoš

Ministr pro místní rozvoj

Česká pirátská strana (Piráti)

Bez tématu 217 výroků
Koronavirus 23 výroků
Sněmovní volby 2021 21 výroků
Vnitrostranická politika 11 výroků
Invaze na Ukrajinu 10 výroků
Evropská unie 9 výroků
Ekonomika 5 výroků
Sociální politika 5 výroků
Školství, věda, kultura 4 výroky
Regiony 3 výroky
Zahraniční politika 3 výroky
Zdravotnictví 3 výroky
Poslanecká sněmovna 2 výroky
Právní stát 2 výroky
Rozpočet 2021 2 výroky
Rozpočet 2022 2 výroky
Životní prostředí 2 výroky
Doprava 1 výrok
Energetika 1 výrok
Krajské volby 2020 1 výrok
Obrana, bezpečnost, vnitro 1 výrok
Prezidentské volby 2023 1 výrok
Pravda 224 výroků
Nepravda 26 výroků
Zavádějící 17 výroků
Neověřitelné 25 výroků
Rok 2022 44 výroků
Rok 2021 38 výroků
Rok 2020 46 výroků
Rok 2019 25 výroků
Rok 2018 71 výroků
Rok 2017 33 výroků
Rok 2014 6 výroků
Rok 2013 25 výroků
Rok 2012 4 výroky

Ivan Bartoš

ČR je co se týče bezpečnosti lidí, je šestý nejbezpečnější stát na světě, funguje nám policie, dokážeme se popasovat s problémy i třeba teroristických útoků.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Neověřitelné

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, jelikož tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku 2 body z 5, přičemž 5 značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd. Nakolik je policie funkční a stát se dokáže popasovat i s problémy teroristických útoků, je pak spíše věcí názoru.

Ivan Bartoš

V současné chvíli je v Kárném senátu NSS vyrovnaný počet aktivních soudců a tří nesoudců, což je třeba advokát, akademik z oblasti práva, to nejsou žádní lidé vylosovaní na ulici...
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Od roku 2008 se novelou zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů Nejvyšší správní soud stalkárným soudem ve věcech soudců a státních zástupců. Po změně exekučního pořádku v roce 2009 se stal kárným soudem i ve věcech exekutorů. V řízeních ve věcech

exekutorů rozhodovaly stejné senáty, které rozhodovaly ve věcech soudců. Ještě v tom samém roce byly Nejvyšším správním soudem vytvořeny kárné senáty rozhodující ve věcech exekutorů.

Kárný soud jedná v senátech ve věcech soudců podle zákona č. 7/2002 Sb. § 4 odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech soudců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, soudce a 3 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu, jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu a další člen senátu z řad soudců je soudcem vrchního, krajského nebo okresního soudu. Jde-li o řízení ve věcech soudců rozhodujících ve správním soudnictví, je předsedou senátu soudce Nejvyššího soudu a jeho zástupcem soudce Nejvyššího správního soudu. Mezi přísedícími musí být vždy nejméně jeden státní zástupce, jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.“

Řízení kárného soudu ve věcech státních zástupců je upravené ve stejném zákoně v § 4 písm. a odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech státních zástupců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou státní zástupci, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí. Mezi přísedícími, kteří nejsou státními zástupci, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.“

Stejně tak i řízení kárného soudu ve věcech exekutorů je upravené tímto zákonem v § 4 písm. b odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou soudní exekutoři, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí a čtvrté. Mezi přísedícími, kteří nejsou soudními exekutory, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba navržená Veřejným ochráncem práv.“

Ivan Bartoš má pravdu v tom, že členové kárných senátů na Nejvyšším správním soudu nejsou vybíraní náhodně z ulice. Ve složení senátu ze soudců a nesoudců se shoduje jen s kárným soudem ve věcech soudců. Při senátech kárných soudů státních zástupců a exekutorů je počet soudců nižší.

Ivan Bartoš

Soudce Nagy si vymyslel soudní stání, které se ani nestalo a tam asi existuje nějaká profesní solidarita, to je špatně a následně mu byl na kus doby pozastaven nebo snížen plat.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Zavádějící

Proti soudci Nagymu bylo opravdu vedeno kárné řízení mj. z důvodu zfalšovaného protokolu a vymyšlené závěrečné řeči. Nejvyšší soud zmírnil původně uložený trest odvolání z funkce na udělení finančního trestu, důvodem zmírnění však bylo prokázané zhoršení zdravotního stavu a jeho bezproblémová pracovní zkušenost. Uložený trest byl zároveň druhý nejvyšší možný. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Kauza se týkala soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi Pavla Nagyho. Ten byl v říjnu roku 2007 kárným senátem Vrchního soudu odvolán z funkce, kárný senát Nejvyššího soudu pak odvolání z funkce zrušil a uložil Nagymu finanční trest.

Důvodem pro vedení řízení proti Nagymu bylo vedení řízení ve dvou případech. V prvním případě způsobil průtahy v řízení, ve druhém pak podleNejvyššího soudu „zfalšoval protokol z jednání, zmeškal ústní jednání, zaprotokoloval vymyšlenou závěrečnou řeč a poté ve věci vynesl rozsudek, jako by ve věci bylo jednáno.“

I přes tato provinění nebyl Nagy odvolán z funkce, a to zejména kvůli špatnému zdravotnímu stavu, který jej tížil od roku 2005 do roku 2007. V době rozhodnutí Nejvyššího soudu se však jeho stav podle znaleckého posudku zlepšil do té míry, že mohl vykonávat svou funkci dále. Kárný senát zároveň přihlédl k faktu, že do roku 2005 neměl Nagy za svoji 14 let dlouhou justiční kariérou žádný prohřešek.

Přestože odvolání z funkce zrušil, Nejvyšší soud uložil soudci Nagymu vzhledem v okolnostem v té době druhý nejvyšší trest, a to snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců, tedy maximální výměr.

Soudce Nagy však dlouho ve funkci nevydržel. Později byl přichycen na kameru novinářů, jak přijímá úplatek za vydání dokumentů, ke kterým měl z pozice soudce přístup. Nagy následně na nátlak tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila rezignoval. Následně byl dokonce přijat na vyšetření do Bohnické nemocnice. Stav Pavla Nagyho byl nakonec vyhodnocen jako nepříčetný a nebyl tak způsobilý chodit k výslechům a vyhnul se trestnímu stíhání.

Ivan Bartoš

V tuto chvíli není odvolatelný nikdo kromě prezidenta, protože to platí pouze pro přímo volené kandidáty.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Zavádějící

Ivan Bartoš v rámci debaty tento výrok upřesňuje tak, že mluví o hejtmanech, starostech a primátorech a to v tom kontextu, že by Piráti navrhovali jejich přímou volbu. Tyto funkce ve skutečnosti odvolatelné jsou a to většinou zastupitelstva daného kraje nebo obce. Připomeňme si například nedávné odvolání hejtmana Košty z funkce hejtmana Olomouckého kraje.

Bartoš ovšem mluvil o možnosti odvolání přímo občany a v tom má pravdu. Hejtmani, jednotiví starostové i primátoři jsou voleni a odvoláváni nepřímo prostřednictvím zastupiteli krajů, obcí a měst. Občané nemají možnost hlasovat pro odvolání svého starosty, rovněž jej ani přímo nevolí (jako např. na Slovensku). Nicméně ani prezident není odvolatelný přímo, byť to Bartoš uvádí.

Článek 65 Ústavy ČR říká, že Senát (3/5 přítomných senátorů) může se souhlasem Poslanecké sněmovny (3/5 všech poslanců) podat proti prezidentu republiky ústavní žalobu k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavního pořádku. Ústavní soud může rozhodnout o tom, že prezident republiky na základě ústavní stížnosti ztrácí svůj úřad, případně, že ztrácí také možnost jej znovu nabýt. Možnost odvolat prezidenta je však v Ústavě přítomna od roku 1993, nesouvisí tedy s přímo volenou hlavou státu.

Občané nemají žádnou pravomoc (byť při větší síle), jak iniciovat možné odvolání hlavy státu, kterou sami zvolili. Prezident je odvolatelný pouze nepřímo prostřednictvím návrhu Parlamentu k Ústavnímu soudu, navíc při nastavení systému, kdy je potřeba 3/5 většiny v obou komorách, jde spíše o akademickou možnost. Dodejme, že nijak neposuzujeme kvalitu nebo přínosnost přímých voleb do jednotlivých pozic.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Občané skutečně nemají možnost, jak odvolávat hejtmany, starosty a primátory, o nichž Bartoš mluví. Nemají ovšem možnost odvolat ani prezidenta. Ten je ze své funkce sesaditelný pouze nepřímo přes volené zástupce, tedy stejně jako hejtmani, starostové a primátoři. Navíc u prezidenta při případném zbavení funkce (nejde tedy přímo o odvolání) o této věci rozhoduje Ústavní soud.

Ivan Bartoš

Když si vezmete druhé kolo senátních voleb, tak ti senátoři jsou reálně zvoleni třeba 10 % hlasů a oni pak mohou třeba měnit Ústavu.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Senátní volby se konají na základě dvoukolového většinového systému, tak jak stanovuje Zákon o volbách do Parlamentu ČR (§ 76). Získá-li kandidát v prvním kole senátních voleb nadpoloviční většinu hlasů (tj. 50 % hlasů jeden hlas), ve volbách vítězí a druhé kolo se již nekoná. V případě, že tato situace nenastane, koná se druhé kolo senátních voleb, do něhož postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasům. Ve druhém kole pak vítězí ten, kdo má vyšší počet hlasů, v případě rovnosti počtu hlasů rozhodne los.

Zákon nestanovuje žádnou potřebnou volební účast, aby byly volební výsledky platné, proto se druhé kolo voleb dlouhodobě potýká s nízkou volební účastí (průměrně okolo 20% účasti oprávněných voličů, z toho důvodu můžeme průměrně říci, že ke zvolení kandidáta do Senátu stačí 10 % hlasů). V doplňovacích volbách do Senátu je pak volební účast ještě nižší, příkladem mohou být doplňovací volby v Praze 10 v roce 2014, kdy se ve druhém kole voleb zúčastnilo pouhých 8,75 % oprávněných voličů v tomto obvodu. Reálně tedy o senátorce zvolené za tento obvod rozhodla 4,37 % voličů.

V posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 mělo možnost jít k volbám 8 424 227 oprávněných voličů. Podíváme-li se na počet voličů, kteří se účastnili druhého kola senátních voleb např. v posledních senátních volbách v roce 2016, vidíme, že platný hlas odevzdalo 424 089 voličů, což tvoří pouhých 5 % z celkové počtu voličů.

Co se týče změny Ústavy, článek 9 Ústavy říká, že změna Ústavy je možná pouze přijetím ústavního zákona, přičemž změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná (tj. nemůže být změněno demokratické jádro Ústavy). Zároveň článek 39 Ústavy říká, že k přijetí ústavního zákona je potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, přičemž prezident takový zákon nemůže vetovat (článek 50 Ústavy). Senátoři tak Ústavu sami nikdy změnit nemohou.

Ivan Bartoš

Skutečně my máme ten registr těch kontaktů, kam jsme si zapisovali i nabídky předvolební a koaliční, na což jsem vždy partnery upozornili, že nabídka se objeví v registru. Tuším že naposledy jsem si tam zapsal nabídku pana Dědka o nějaké super koalici STANU a pak myslím ,že mi volal Karel Janeček, když vznikala iniciativa Tak jo.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Předseda Pirátů má pravdu. Piráti opravdu zapisují své kontakty a styky s ostatními politickými subjekty a lobbisty. Tato stránka je na Pirátských listech pod názvem Evidence lobbistických kontaktů. Piráti zde nezapisují pouze neveřejné schůzky, ale také své setkání s těmito lidmi například v rámci nějakých akcí či neveřejné komunikace na sociálních sítí. Na konci zápisu bývají přijaté a poskytnuté výhody.

Ivan Bartoš opravdu zapsal schůzku s Daliborem Dědkem a Karlem Janečkem.Zápis ze schůzky s Daliborem Dědkem byl přidán 1. srpna v 21:23 a označen jako opožděný zápis. Tito dva pánové se totiž sešli již 21. července.

8. srpna v 7:20 zapsal Ivan Bartoš schůzi republikového předsednictva s Petrem Bouškou z hnutí Tak jo! z předešlého dne. V tomtéž zápisu je i uvedeno, že následně proběhl mezi Bartošem a Janečkem telefonický rozhovor.

S hnutím Tak jo! komunikoval například i Mikuláš Penksa, který byl následně pověřen komunikací s touto stranou. Jeho zápisy pochází například z 28. července, 13. srpna, 11. září nebo 10. října.

Ivan Bartoš

Pan Chovanec je plagiátor a člověk, který opakovaně nemluvil pravdu.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Neověřitelné

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Chovancova bakalářská práce skutečně působí tak, že nese prvky opisování (navíc ze skutečně podivných zdrojů), oficiálně mu titul zůstal a orgány školy, která mu titul udělila, neseznaly, že by jej získal neoprávněně.

Když Bartoš označuje Milana Chovance za plagiátora, má pravděpodobně na mysli kauzu z roku 2016. Piráti tehdy poukázali na možný podvod při psaní Chovancovy bakalářské práce v roce 2009, za kterou získal titul Bc. Na svých stránkách uvedli, že Chovanec mimo jiné okopíroval úvod práce z přípravy na maturitní zkoušku volně publikovanou na internetu v roce 2003.

Další z argumentů proti bakalářské práci Milana Chovance bylo, že jejím vedoucím byl Ivan Tomažič, bývalý proděkan právnické fakulty. Ten byl v roce 2010 označen samotnou univerzitou za jednoho z hlavních aktérů kauzy s tzv. „rychlotituly“. I studium Milana Chovance tehdy prověřovalo správní řízení, to bylo ovšem zastaveno.

Milan Chovanec se ohradil proti obvinění a označil ho za „pokus o předvolební skandálek“. Podle něj jsou všechny zdroje práce doloženy. Například Mgr. Eva Lehečková, Ph.D. z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy ovšem poukázala na nedostatky práce, kvůli kterým by při obhajobě práce neuspěla. To je například neuvedení citace ze zdroje uvozovkami, což se týká právě úvodní části Chovancovy práce, kterou Piráti označili za plagiátorství. Dodejme, že Chovanec veřejně titul Bc. nepoužívá.

Předseda Pirátů dále uvádí, že Chovanec opakovaně nemluvil pravdu. Není jasné, čeho přesně se má toto týkat. Pokud se podíváme na „skóre“ ministra vnitra, jak jej zaznamenává náš projekt, u Chovance jsme identifikovali prozatím 24 nepravdivých výroků (ze 160 celkových). Nicméně je třeba konstatovat, že jistý podíl nepravdivých vyjádření lze dohledat víceméně u všech českých politiků (může jít o omyl, špatnou či starou informaci, špatně použitý kontext bez zlého úmyslu klamat atp.). Tedy zde by měl Bartoš pravdu, pokud budeme brát jeho prohlášení obecně.

Výrok i přesto hodnotíme jako nevěřitelný, neboť nejsme schopni doložit zmíněné plagiátorství, byť Chovancův případ ve skutečnosti nese přinejmenším vážná podezření, které se daného skutku týkají.

Ivan Bartoš

... ty rostoucí procenta posílají Piráty už nějaký pátek do Poslanecké sněmovny...
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Bartošova nejasná formulace časového úseku nám značně ztěžuje ověření výroku, nicméně předseda Pirátů má pravdu, že se postupně ve volebních modelech začali Piráti umisťovat nad pětiprocentní hranicí. Upozorňujeme však, že tento trend netrvá příliš dlouho, začal pouze ojediněle a až v posledních výzkumech jsou Piráti jasněji nad hranicí vstupu do Sněmovny podle všech důvěryhodných agentur.

Z prvních výzkumů s výsledkem nad 5 % uveďme ten od agentury Focus, v němž Piráti skočili s 5,2 %.

Pokud se podíváme na tři velké agentury (Median, CVVM, STEM), které zveřejňují pravidelně výsledky volebních výzkumů, vidíme, že se výsledky ještě v první polovině tohoto roku pohybovaly okolo hranice, případně spíše pod ní. Piráti překročili 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny pouze ve třech případech: u agentur CVVM a MEDIAN získali Piráti hodnoty 6,7 % (CVVM) a 6 % (MEDIAN) ve volebních modelech za září 2017. V průzkumech agentury STEM překročili Piráti 5% hranici taktéž pouze jedenkrát, konkrétně ve volebním modelu z března 2017, kdy získali 5,5 %.

Výraznější úspěch Piráti zaznamenali až v posledních dvou nejnovějších exkluzivních průzkumech pro média. Oba pochází z října 2017. V exkluzivním volebním modelu agentur STEM a STEM/MARK pro TV NOVA zveřejněného zpravodajským portálem této televize dne 8.10. 2017 obdrželi Piráti 6,1 %. U uvedeného průzkumu se jedná o volební model.

V exkluzivním průzkumu stranických preferencí agentury STEM/MARK pro deník MF Dnes zveřejněným zpravodajským portálem téhož titulu ze dne 6. 10. získali piráti 7,4 %. V tomto případě jde o výzkum stranických preferencí. Výsledky výzkumů Medianu a CVVM můžete vidět v následujících grafech:

A zde jsou výsledky agentury STEM:

Agenturačasový úsekstranické preference (%)volební model (%)STEM leden 2017 44,1STEM březen 2017 4 5,5 STEM duben 2017 44,6STEM červen 2017 43,8

Jak je tedy vidět, příznivé volební preference měli Piráti v minulosti spíše ojediněle, pohybovali se spíše pod hranicí. Až v poslední době se jejich preference začaly dostávat nad pětiprocentní hranici.

Ivan Bartoš

My hrajeme na všechny varianty (povolebního chování Pirátů, pozn. Demagog.cz), které můžou nastat a zveřejnili jsme i tu povolební strategii, což si myslím, že je unikum mezi politickými stranami.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Piráti zveřejnili podrobnou povolební strategii, která popisuje, jaké bude strana v případě vstupu do Sněmovny podnikat kroky. Včetně případů, že volby vyhrají, budou tvořit vládní koalici, tolerovat menšinovou vládu nebo se stanou opoziční stranou.

V rámci strategie jsou konkrétně vyjmenované strany, se kterými by Piráti do vlády nešli. Jedná se o KSČM, SPD a ANO. Piráti deklarují, že jsou připraveni jednat se všemi politickými stranami. Podpora Pirátů pro libovolnou vládu je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni nekompetentní lidé nebo lidé s korupční minulostí.

V žádné případě pak Piráti nepodpoří vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie – což jsou podle Pirátů právě výše zmíněné politické strany.

Např. občanští demokraté zveřejnili dokument Vyšehradská deklarace, ve kterém se zavazují k 12 bodům (de facto podmínek), za kterých vstoupí do případné vlády. S povolební strategií Pirátů se však Deklarace nedá rovnat, protože Piráti v ní počítají i např. s možným působením v opozici, řeší v ní fungování poslaneckého klubu, přesný harmonogram kroků po volbách apod.

Většina lídrů politických stran v předvolebním čase v médiích či na sociálních sítích jmenuje strany nebo hnutí, se kterými si dokáží představit povolební vyjednávání a se kterými nikoliv. Nicméně Piráti skutečně zveřejnili unikátní dokument, ve kterém se zavazují ke konkrétním krokům při různých konstelacích povolebního fungování a vyjednávání.

Ivan Bartoš

Ten trend světový odpovídá tomuto trendu (myšlena je legalizace marihuany, pozn. Demagog.cz). Kofi Annan na poli OSN hovořil, že represivní politika i ve věcech konopí nevede k tomu výsledku. Řada amerických států legalizovalo. Příklad Colorada, kde ten ekonomický model legalizace byl tak přínosný, že dokonce lidem vraceli daně.
Výzva Seznam Zprávy, 9. října 2017
Pravda

Bývalý Generální tajemník OSN Kofi Annan skutečně opakovaně kritizoval represivní politiku vůči drogám. Například v nedávném rozhovoru pro Der Spiegel vyzval, aby se společnost zaměřila více na prevenci, regulaci a vzdělávání než-li represivní opatření. Podle Annana boj proti drogám v současné podobě selhal a jako příklad uvádí legalizaci lékařské marihuany v některých státech USA. Tvrdí například, že zákonné povolení užívání marihuany k lékařským účelům nevedlo k jejímu zvýšenému užívání. Annan se pro legalizaci vyslovil opakovaně, nikdy však na půdě OSN.

Počet států legalizujících marihuanu pro lékařské účely postupně roste. Aktuálně je marihuana pro tyto účely legální ve 29 státech USA.

V některých státech USA je marihuana legální dokonce pro rekreační účely. Naposledy se tak stalo v roce 2016 ve státech Nevada, Massachusetts a Florida.

Jedním z prvních států, kde se marihuana legalizovala pro rekreační účely, je právě Colorado. Výzkumná společnost VS Strategies odhadla, že od ledna 2014, kdy byla marihuana legalizována, vydělal stát Colorado na prodeji marihuany přes půl miliardy dolarů. Jen příjmy z daní z prodeje vynesly Coloradu v roce 2016 zhruba 200 mil. dolarů.

Daňové výnosy financují stipendia pro studenty, lokální projekty nebo instituce zabývající se veřejným zdravým nebo životním prostředím. Svým obyvatelům stát daně v tomto kontextu nevracel.