Ivan Bartoš

KSČM o podpoře vlády sestavené Andrejem Babišem se stranou ANO stále jedná. Případná podpora by však závisela na shodách v programu a trestní stíhání premiéra v demisi pro KSČM skutečně nepředstavuje problém.

V Interview ČT24 řekl Stanislav Grospič, předseda mandátového a imunitního výboru, že KSČM ctí presumpci neviny, ale přesto doufá, že se celá kauza v brzké době vyřeší. Zároveň však nevyloučil podporu vlády v případě programových shod.

Ve stejném duchu se 23. 1. 2018 vyjádřilpředseda strany Vojtěch Filip, který po jednání s ANO novinářům řekl, že přestože do vlády KSČM vstupovat nebude, oba subjekty budou pokračovat v jednáních. V případě programových shod by pak KSČM skutečně podpořila vznik vlády.

Pirátská strana skutečně všechny tyto body slíbila v povolební strategii:

„Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“

Ivan Bartoš se vyjadřuje o programu Pirátské strany ve věci celostátního referenda. To figuruje v programu Pirátské strany od roku 2010.

Ve svém programu pro sněmovní volby v roce 2010 se Piráti zavázali prosazovat celostátní referendum, jehož parametry nebyly v programu blíže specifikovány. Dalšími prvky přímé demokracie, které Piráti v tomto programu prosazovali, byly občanská zákonodárná iniciativa, přímé volby a odvolání politiků i vysokých úředníků (prezidenta republiky, hejtmanů, starostů, ředitele ČT, ČRo, NKÚ, ÚOHS, nejvyššího státního zástupce apod.).

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2013 se Piráti ve svém programu zavázali prosazovat zákon o celostátním referendu. Podle programu z roku 2013 mělo být možné referendum uspořádat na základě petice 100 tisíc občanů. V referendu by bylo možné vetovat zákon a povinně by bylo uspořádáno v případech změn ústavy a přijímání mezinárodních smluv. Dalšími prosazovanými prvky přímé demokracie byly odvolatelnost přímo volených politiků i vysokých úředníků a přímá volba starostů a hejtmanů.

V programu pro sněmovní volby v roce 2017 Piráti prosazovali zákon o celostátním referendu, jehož parametry nebyly v programu specifikovány, přímou volbu a odvolatelnost starostů a občanské veto zákonů.

Ve svém dlouhodobém programu Piráti prosazují celostátní referendum, ve kterém by bylo možno rozhodovat o návrzích občanské zákonodárné iniciativy, změnách ústavy, mezinárodních smlouvách, členství v mezinárodních organizacích, vojenských základnách apod. V prvním odstavci byla provedena korekce chybného údaje, referendum figuruje v pirátském programu od roku 2010 nikoliv od roku 2011.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť za sedm let fungování zákona umožňujícího krajské referendum uspořádat, žádné doposud neproběhlo.

Krajské referendum je možné v České republice vyhlásit od roku 2011. Jeho prostřednictvím (zákon o krajském referendu) se může rozhodovat o věcech, které jsou v působnosti jednotlivých krajů s výjimkou některých oblastí (např. rozpočtu nebo odvolávání volených zástupců).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože někteří členové poslaneckého klubu během projednávání skutečně Ondráčka ve svém vystoupení podpořili.

V průběhu rozpravy o volbě předsedy Komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů podpořil Zdeňka Ondráčka poslanec Bláha z poslaneckého klubu hnutí ANO:

„To, že máme každý v životě nějaký škraloup, tak se zamyslete nad tím, co jste dělali vy celý život. Já jsem třeba v době komunismu byl na vojně a dneska by mi mohl někdo vyčítat, že jsem sloužil lidu prostřednictvím vojenské základní služby. Byl jsem v Pionýru, mohlo by mi být vyčítáno, že jsem souhlasil s režimem? Byl jsem v SSM - to samé. Takže pojďme, pokud se chceme hodnotit, oprostit se od minulosti.“

Dalším příkladem je poslanec Hájek:

„Vážím si těch, kteří skutečně bojovali a byli vězněni za komunistů. Ale nevážím si těch, kteří určitým způsobem dnes, v době tedy, kdy už žijeme v jiném společenském zřízení, kritizují tu dobu.“

Naopak ministr zahraničních věcí za ANO Martin Stropnický nepřímo vyzval Ondráčka k tomu, aby se za svoje působení u pohotovostních pluků omluvil:

„Ale já si myslím, že stačí poměrně jedná krátká věta. Tedy aspoň mně. Všichni jsme se v životě někdy sekli, všichni jsme udělali nějakou chybu, speciálně v mladém a nezralém věku, a stačí tohle přiznat a říct: ‚Promiňte, já jsem se tehdy spletl.‘ Mně by to stačilo.“

Zdeněk Ondráček během svého kandidátského projevu, ve kterém poslance seznamoval se svým profesním životem, omluvu za své působení u pohotovostního pluku v roce 1989 nepronesl. Poslanec Ondráček pouze vysvětlil, jak se do pohotovostního pluku dostal:

„K vykonání náhradní vojenské služby jsem nastoupil do střední policejní školy, která se tehdy nazývala Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti, stejně tak jako cca 550 mužů – tehdy ještě ženy nechodily, aspoň tímto směrem.“

Jediné, za co se Ondráček omluvil, bylo jeho působení v roli poradce Poslanecké sněmovny:

„Můžu se vám omluvit za to, že jsem po ukončení své aktivní služby pracoval pro tuto Poslaneckou sněmovnu jako poradce.“

Až po jeho kandidátském projevu byl ministrem zahraničích věcí Martinem Stropnickým nepřímo vyzván k omluvě. Zdeněk Ondráček se však už ke slovu nepřihlásil, a tak výzvě Martina Stropnického nevyhověl.

Předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi zde potvrdíme správnost jeho komplexnějšího výroku, který se týká jak bezprostřední reakce Roberta Pelikána po vyhlášení výsledků volby předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu GIBS, tak minulých vyjádření ministra spravedlnosti na téma své rezignace.

Po tajném hlasování a následném vyhlášení Zdeňka Ondráčka předsedou komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů poskytl ministr spravedlnosti Pelikán rozhovor médiím. Ze záznamu serveru Blesk.cz (čas 2:11) vyplývá, že Pelikán možný odchod z vlády nepotvrdil, ani nevyvrátil – s odpovědí váhal a možný odchod nicméně skutečně naznačil. Pro úplnost kontextu dodejme, že ministr Pelikán se cítil „nepříjemně překvapen“, jak členové jeho poslaneckého klubu reagovali při rozpravě před hlasováním.

Reportérka Blesku: „Je to třeba pro vás nějaký důvod, proč byste měl odejít z vlády hnutí ANO?“ Pelikán: „Já nevím. Musím ty věci více promyslet, ale říkám, jsem z toho velmi nešťastný.“ Na otázky médií Pelikán de facto přitakal faktu, že pro Ondráčka hlasovali i zástupci ANO.

Z veřejně dostupných zdrojů není patrné, že by Pelikán chtěl skládat funkci kvůli poslancům SPD zvoleným do funkcí ve Sněmovně. Předseda Bartoš však spíše naráží na Pelikánův výrok ze druhé poloviny února 2018, kdy ministr spravedlnosti v demisi prohlásil, že je pro něj „nepřijatelné být ve vládě, která se bude jakkoliv opírat o SPD.“ Téma rezignace nezmínil ministr spravedlnosti poprvé. V roce 2016 nesouhlasil s plánem reorganizace policie a vytvořením Národní centrály boje proti organizovanému zločinu z pera ministra vnitra Chovance, jelikož by nechtěl nést odpovědnost za protikorupční boj při rušení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

Andrej Babiš s největší pravděpodobností skutečně ve volbě předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů nehlasoval.

Na začátku čtvrtého jednacího dne sedmé schůze, v pátek 2. března 2018, byl Babiš čten místopředsedou Sněmovny Filipem jako omluvený z osobních důvodů. Hlasování probíhalo tajně a není tedy možné bez materiálů Volební komise s naprostou jistotou říci, kdo se jej účastnil. Andrej Babiš pak v neděli 4. března na svém facebookovém profilu sdílel informaci, ve které potvrzuje, že se ze schůze omluvil a nedostatečně přesvědčil ostatní poslance ANO, aby pro Zdeňka Ondráčka nehlasovali.

„Sám jsem se omluvil, nechtěl jsem být u toho. Já vím, moje chyba, měl jsem být asi důraznější, když jsme se o tom bavili na klubu, měl jsem kolegy víc přesvědčovat.“

Pro úplnost dodejme, že z veřejně dostupných informací není jasné, kde se Babiš v době volby předsedy komise pro kontrolu GIBS pohyboval.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Tak jako v předchozím hodnotíme výrok jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Poslanec Ferjenčík obdržel v prvním kole hlasování 29 hlasů, poslankyně Zahradníková 32 hlasů a poslanec Ondráček 74 hlasů. Ve druhém kole pak Zahradníková získala 57 hlasů, zatímco Ondráček 79 hlasů, přičemž spodní hranice pro zvolení byla 78 hlasů.