Ivan Bartoš

Piráti se sešli s prezidentem dvakrát. Poprvé bezprostředně po volbách a podruhé v dubnu letošního roku. Právě na druhém setkání (podle zápisu Ivana Bartoše na pirátském fóru) řešili s prezidentem Milošem Zemanem možnost jmenovat předsedou někoho jiného než Andreje Babiše. Dle uveřejněného zápisu Miloš Zeman reagoval negativně s tím, že pokud by to tak bylo, musel by být případný kandidát navrhnut hnutím ANO.

Ve stejný den měl schůzku s prezidentem i předseda ODS Petr Fiala, kterému prezident sdělil stejné stanovisko jako Ivanu Bartošovi - že respektuje volbu hnutí ANO dosadit Andreje Babiše na post předsedy vlády.

Premiér Babiš neodpovídá u pirátských interpelací vždy na to, na co se jej poslanci v rámci interpelací přesně ptali. V některých případech odpovídá k věci pouze částečně. Nicméně je problematické posuzovat míru této konkrétnosti. Interpelace jsou navíc specifické v tom, že interpelovaný není nijak svázán v tom, co říká. Dodejme, že i samotní Piráti v jednom případě využili interpelaci spíše nekonvenčně s tím, že poslanec Holomčík předal premiérovi přímo v sále jabloň.

Pirátští poslanci doposud interpelovali premiéra Babiše sedmkrát. Tři interpelace podal na premiéra Babiše Ivan Bartoš, dvakrát interpeloval Jakub Michálek a po jedné interpelaci přednesli František Elfmark a Radek Holomčík.

Jedna z Bartošových interpelací byla směřována na premiéra Babiše zrovna v době, kdy na daných interpelacích nebyl přítomen. Interpelaci poslance Holomčíka nelze považovat za klasickou interpelaci, neboť interpelaci využil k zpropagování tématu agrolesnictví a předání dárku premiérovi od agrolesníků.

Co se týče ostatních pirátských interpelací na premiéra, míra jeho odpovědí na záležitosti, na které se pirátští poslanci premiéra ptali, se obvykle lišila. Do velké míry mluvil k věci premiér Babiš u interpelace poslance Elfmarka ve věci afrického moru prasat ve Zlínském kraji.

Částečně k předmětu interpelace se premiér Babiš vyjádřil u Bartošovy interpelace ve věci nucené rezignace předsedy GIBS Michala Murína. Částečné odpovědi se u svých interpelací dočkali poslanci Bartoš a Michálek, kteří premiéra interpelovali ve věci obsazení postu ředitele GIBS, respektive obsazování významných pozic ve státní správě.

U interpelace poslance Michálka ohledně zavedení protikorupčních opatření vládou naopak premiér příliš k věci nemluvil, což mohlo být dáno i tím, že dle jeho slov mu nebylo příliš jasné, na co má odpovědět.

OPRAVA (4. června 2018)Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ve sněmovním týdnu od 22. do 25. května se skutečně ze schůze musely kvůli absencím ministrů (Ťok a Schillerová) vyškrtávat některé projednávané body. Vláda totiž za své nepřítomné ministry, kteří měli návrhy předložit, neurčila náhradníky. V původním znění jsme přehlédli body, které měla v PSP představovat za vládu ministryně financí. Za tuto chybu se čtenářům i Ivanu Bartošovi omlouváme.

K původnímu odůvodnění dodáváme informaci, že nejen ministr Ťok, ale také Schillerová se jednání sněmovny nezúčastnila. V jejím případě konkrétně v pátek 25. května. Tehdy se měly projednat 2 body, které však musely být vynechány. Vláda totiž za Schillerovou neurčila náhradu a nebyl přítomen ani premiér v demisi, který by ji mohl nahradit.

Původní odůvodnění:

Předsedovi Pirátů Bartošovi zde připisujeme nepravdu, jelikož ze stenozáznamů schůzí Poslanecké sněmovny z minulého týdne vyplývá, že se z důvodu nepřítomnosti ministra dopravy musel přerušit 1 bod. A to konkrétně vládní novela zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Na třináctou schůzi Poslanecké sněmovny datovanou na 22. května 2018 byly zařazeny tři návrhy, které předkládal ministr dopravy v demisi Dan Ťok. Jedná se o vládní novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích (tisk 51), poslanecký návrh novely zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tisk 76) a dohodu mezi ČR a Mongolskem o leteckých službách (tisk 107).

Začněme od nejjednoduššího: tisk 107 doposud k 28. květnu na plénu projednán nebyl stejně jako další smlouvy v prvém a druhém čtení.

Na začátku schůze 22. května navrhl předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura projednání tisku 76 na další den, k čemuž následně došlo. Bod však doposud nebyl projednán a je zařazen na středu 30. května ve 14.30. Ministr dopravy Ťok byl pro úterý 22. května na celý den omluven, v odůvodnění návrhu změny programu však není řečeno, že by nepřítomnost ministra byla pro změnu programu podstatná.

Ani třetí návrh (tentokrát vládní) ve stanovený den, tedy 22. května, projednán nebyl. Místopředseda Sněmovny Filip vyzval ministra dopravy, aby zasedl ke stolku zpravodajů pro tisk 51, ačkoli byl čten na začátku schůze mezi omluvenými. Po zjištění nepřítomnosti Dana Ťoka byl vyzván k odůvodnění návrhu předseda vlády Babiš, který to však odmítl. Místopředseda Filip tak přerušil bod a nechal jej propadnout do druhého čtení. (čas 8.03–11.11)

Další body, které Bartoš míní, již dohledatelné nejsou. To, že poslanci zařazují body různě, je naprosto obvyklé.

Kontrola poslaneckou sněmovnou obecně funguje tak, že je vláda primárně odpovědná Poslanecké sněmovně a ta jí může vyjádřit nedůvěru. To v tuto chvíli není možné, protože kabinet Andreje Babiše vládne v demisi. Dále jsou zde jednotlivé výbory. Nicméně vláda má celou řadu exekutivních pravomocí, kde není třeba přijímat zákony a poslanci s tím reálně nic dělat nemohou, neboť nemají k dispozici hrozbu vyslovení nedůvěry.

Sněmovna tedy může interpelovat v různých věcech premiéra a další členy vlády, což jednotliví poslanci dělají. V neposlední řadě mohou také vyvolávat mimořádné schůze sněmovny k libovolným otázkám, pokud splní podmínky (50 sebraných podpisů). Takové schůze prozatím byly svolány 3, ani v jedné nebyl schválen program.

Nedošlo ke schválení programu mimořádné schůze ze 7. března, která byla navržena kvůli odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Podpisy na žádost této schůze byly sesbírány poslanci za KDU-ČSL. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali především poslanci za hnutí ANO, KSČM a SPD, kde se většina zdržela.

Nebyl také schválen program mimořádné schůze z 9. března, která byla opozicí svolána kvůli personálním změnám vlády v demisi. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali rovněž především poslanci za hnutí ANO, SPD a KSČM, kde se většina zdržela.

Dále nebyl po neveřejném hlasování schválen ani program mimořádné schůze z 27. března svolané rovněž opozicí, která se týkala informace předsedy vlády o správním řízení s ředitelem GIBS.

V povolební strategii Pirátské strany je stanoveno, že v případě zisku důvěry občanů se Pirátská strana bude účastnit jednáních o vládě s cílem prosadit jejich priority do vládního programu. Podpora vlády měla být podmíněna tím, že do ní nebudou nominováni nekompetentní lidé nebo lidé s korupční minulostí. Rovněž by nepodpořili vládu KSČM, SPD nebo vládu s převahou ANO.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2010 Miroslav Poche přiznal, jak skrytě financuje ČSSD přes několik členů, aby nemusel platit daně. Nešlo o porušení zákona, protože politické strany své dary danit nemusí. Michal Poche se však následně vzdal všech stranických funkcí v ČSSD.

Andrej Babiš je i nadále trestne stíhán v kauze Čapí hnízdo, ve které se mělo jednat o dotační podvod.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Andrej Babiš zatím nebyl shledán vinným v kauze Čapí hnízdo, ale Miroslav Poche se ke skrytému financování ČSSD přiznal.

V minulém volebním období byly síly v Poslanecké sněmovně rozloženy značně odlišně od současného stavu. Hnutí ANO mělo „pouze“ 47 poslanců a s komunisty a Úsvitem (ten byl navíc po velkou část období rozdělen) měl pouze 94 hlasů.

Oproti současnému stavu navíc fungovala vládní koalice, která měla pevnou většinu a po celé období ji využívala. Bartoš má nepochybně pravdu, že lze najít hlasování, kde se hnutí ANO potkalo s komunisty a Úsvitem (resp. s řadou nezařazených, kteří byli za Úsvit zvoleni), nicméně jeho vyjádření je pro nás neověřitelné, neboť analýza dané věci přesahuje možnosti našeho zhodnocení (museli bychom projít všechna hlasování a motivace hnutí ANO v nich).

O podmínkách přijetí vládního návrhu hovoří článek 6. koaliční smlouvy, kterou zveřejnil 15. května 2018 server iROZHLAS.cz: „Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh, resp. takové usnesení vlády, které podpoří nadpoloviční většina ministrů z každé koaliční strany.“

Koaliční smlouva v článku 1 uvádí rozložení ministrů v poměru 10:5. Pro usnesení vládního návrhu je tedy nutný hlas alespoň 6 členů hnutí ANO a zároveň alespoň 3 členů ČSSD. Mechanismus přijetí vládního usnesení je dle smlouvy nastaven tak, aby nezvýhodňoval hnutí ANO.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se v návrhu jedná o udržení 290 vojáků.

V rámci vládního plánu posílení některých zahraničních misí Armády ČR a nového působení vojáků v Pobaltí to schválil Senát 54 hlasy z 57 přítomných členů. Souhlas ale musí dát také poslanci, jejichž branný výbor minulý týden žádné doporučení pro plénum nepřijal.

V návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021 je přesně vymezen bod:

„V souladu s konceptem eFP a záměrem ČR dlouhodoběji vojensky přispívat k této
formě alianční kolektivní obrany se navrhuje pokračovat ve vyslání sil a prostředků rezortu MO do Litvy, Estonska, Lotyšska a Polska v letech 2019 a 2020, a to v počtu do 290 osob. Zapojení sil a prostředků rezortu MO do eFP v roce 2021 se předpokládá v podobném rozsahu.“