Ivan Bartoš

Medaile obecně jsou nižším typem státního vyznamenání České republiky dle zákona č. 157/1994 Sb., Zákon o státních vyznamenáních ČR. Medaile Za zásluhy je udělována od roku 1990 a přijímána z rukou prezidenta. Medaile má tři stupně, z nichž první je nejvyšší.

V letošním roce převzalo státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana na Pražském hradě 41 lidí. Medaili Za zásluhy získali letos například fotbalový brankář Petr Čech, hudebníci Michal David a Ondřej Hejma nebo dvojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká. Výběr oceněných se neobešel bez kritiky stran specialistů i veřejně známých osobností. Například dle bývalého prezidenta Václava Klause státní vyznamenání ztrácí na své jedinečnosti, a to ať se bavíme o výběru či samotném množství rozdaných vyznamenání.

Vláda navrhovala jmenování ředitele Koudelky do hodnosti generála již v květnu, ani tehdy ho však prezident republiky generálem nejmenoval. Dle některých médií byla důvodem pro nejmenování zpráva BIS o jedu novičok i role BIS při vyhoštění několika ruských diplomatů.

Vláda tedy ke 28. říjnu 2018 navrhla na povýšení ředitele Koudelku znovu, přičemž ČTK premiér Babiš potvrdil, že povýšení ředitele Koudelky do hodnosti generála měl od prezidenta Zemana přislíbené: „‚Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší,' uvedl premiér." Ani tentokrát však nebyl ředitel BIS do generálské hodnosti povýšen.

Usnesením č. 635 (.pdf) ze 3. října 2018 vláda navrhla prezidentu republiky jmenovat dne 28. října 2018 plukovníka Ing. Michala Koudelku do hodnosti brigádního generála. Prezident Miloš Zeman ovšem ředitele BIS Koudelku opět nejmenoval.

Důvod tohoto nejmenování však prezident nijak nekomentoval, i když premiér Babiš řekl, že mu prezident Zeman povýšení Koudelky potvrdil: „Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší."

Babiš také následně dodal: „Měl jsem za to, že se nedorozumění mezi nimi vysvětlilo.“ V květnu se totiž spekulovalo o tom, že Koudelka nebyl jmenován kvůli zprávě BIS k jedu novičok, kdy Zeman zprávu interpretoval jinak než ministerstva obrany a zahraničí. 

Svěřenský fond je dle §1448 a násl. občanského zákoníku entitou bez právní subjektivity. Vytváří se vyčleněním majetku zakladatele. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělený a samostatný majetek, který nemá vlastníka.

Vlastnická práva k svěřenskému fondu sice vykonává správce, je však nutné si uvědomit, že dle §1448 odst. 3 OZ vlastnické právo k fondu nenáleží ani správci, ani zakladateli, ani osobě, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Nelze tvrdit, že je někdo vlastníkem majetku ve svěřenském fondu. Z projevu Ivana Bartoše je však možné dovodit, že je přesvědčen o tom, že Andrej Babiš má na majetek ve svěřenském fondu stále rozhodující vliv, a to i přesto, že dle právní úpravy není jeho vlastníkem.

Pokud by to byla pravda, pak by se dalo říci, že je Andrej Babiš skutečným majitelem svěřenského fondu tak, jak to chápe zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Dle § 4 odst. 4 tohoto zákona by skutečným majitelem svěřenského fondu byla osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv ve svěřenském fondu.

Za předpokladu, že jsou tyto podmínky splněny, figuruje zde vyvratitelná domněnka („má se za to, že“), že skutečným majitelem svěřenského fondu je například zakladatel, svěřenský správce nebo obmyšlený. Pro úplnost uveďme, že obmyšleným značí občanský zákoník toho, komu plyne majetkový prospěch ze svěřenského fondu. S tímto pak souvisí zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který zřizuje evidenci skutečných majitelů. Tato evidence ale není veřejným rejstříkem.

Přestože se zapsané údaje o zakladateli a obmyšleném svěřenského fondu bez souhlasu neuvádí, je možné dospět k závěru, že obmyšleným i zakladatelem je Andrej Babiš. Indikují to údaje o svěřenských správcích, které jsou veřejně dostupné (jsou jimi Alexej Bílek a Zbyněk Průša), a také zjištění Transparency International (viz. také graf níže, případně tabulka zde).

V souvislosti s těmito informacemi a dalšími údaji z Registeru partnerov verejného sektora byly českou Transparecy International podány dva podněty, které se týkají Babišova možného střetu zájmů. Register partnerov je totiž na rozdíl od evidence skutečných majitelů veřejný a jako jeden z konečných užívateľou výhod se v něm objevuje právě Andrej Babiš, mj. také spolu se dvěma výše zmíněnými svěřenskými správci.

Pro úplnost je nutné podotknout, že konečný užívateľ výhod je pojem definovaný v §6a zákona č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a terorizmom. Podle vyjádření koncernu AGROFERT i Andreje Babiše je tento pojem odlišný od pojmu skutečného majitele dle české právní úpravy.

Služební zákon vstoupil v platnost 28. května 2002, jeho přijetí bylo jednou ze součástí přístupových podmínek (C, 1., veřejná správa) vstupu České republiky do Evropské unie. Účinnosti se však nikdy nedočkal, v průběhu let 2002 až 2014 byl pětkrát odložen. Upozorňujeme tak na terminologickou nesrovnalost (platnost, tedy zveřejnění ve Sbírce zákonů, vs. účinnost, tedy „vstup do života“).

Prvního odkladu se služební zákon dočkal již v roce 2003, kdy byl prodloužen do roku 2004. Následně byl posunut podruhé v roce 2004 až do roku 2007. V roce 2006 jej zákonodárci odložili na rok 2009. V roce 2008 byl odložen na rok 2012 a konečně napopáté byla jeho účinnost v roce 2011 odložena na 1. ledna 2015. Služební zákon byl však nakonec kompletně nahrazen novým zákonem o státní službě, vyhlášeným 6. listopadu 2014 nedlouho před jeho vstupem v účinnost 1. ledna 2015. Ten ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil původní služební zákon z roku 2002. Nešlo tedy o jedno odložení, dlouhé čekání a konečně vstup v platnost, resp. účinnost. Zákon tak, jak byl přijat v době uzavření přístupových hovorů, nikdy v účinnost nevstoupil.

Formální podmínky členství v EU, tedy tzv. „kodaňská kritéria“(en), jsou mnohem obecnější než přijetí konkrétního zákona. Je však pravda, že služební zákon tvoří naplnění tzv. ex-ante kondicionality neboli předběžné podmínky (tj. podmínky nutné pro přijetí přístupové dohody k EU) č. 11 - efektivizace a depolitizace veřejné správy. Ke stejné podmínce se hlásil jako gestor tehdejší ministr pro legislativu Jiří Dienstbier, když byl v roce 2014 přijímán nový služební zákon. Přijetí služebního zákona a odpovídajících opatření je podmínkou čerpání evropských dotací v období 2014—2020.

Ze souhrnné monitorovací zprávy o připravenosti ČR na členství EU (část C, oddíl 1. Výkonnost státní správy a soudnictví) vyplývá, že vstupovat do EU s rozpracovaným a neúčinným zákonem o státní službě „...je [postup] nešťastný, protože Česká republika vstoupí do EU s centrální správou ve velmi raném stadiu reformy“.

Předseda Bartoš se vyjadřuje k novele Zákona o státní službě, jehož cílem je depolitizace státního úřednického aparátu. Ve výroku kritizuje nefunkčnost současného zákona a možnost ohýbání jeho paragrafů k „odstraňování nepohodlných osob“.

Konkrétně Bartoš naráží na Část 4 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, která se věnuje kárné odpovědnosti. V případě zaviněného porušení služební kázně je dle § 89 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě úředníkovi uloženo kárné opatření. Těmito opatřeními jsou podle odstavce 2:

a) písemná důtka,

b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

d) propuštění ze služebního poměru.

Opatření c) a d) lze pak podle § 89 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě uložit jen „za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek“.

Opravné prostředky pro nápravu činnosti státních úředníků tedy ze Zákona o státní službě vyplývají.

Co se týče otázky zneužívání Zákona o státní službě k odstraňování nepohodlných osob, uvedl předseda Bartoš případ bývalého protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Ten odešel z funkce v červenci 2018 na vlastní žádost. Podle serveru iDnes.cz Vobořil kritizoval Andreje Babiše za plán snížit daňovou sazbu u točeného piva na sníženou úroveň, která platí například pro léky. Server iDnes zároveň ve stejném článku z 21. ledna 2018 uvádí: „Podle několika zdrojů MF DNES dostal ještě před svátky důtku za špatné čerpání dovolené. Více důtek může znamenat propuštění. To komentovat nechtěl (Vobořil, pozn. Demagog.cz).“

Zda ke zneužití Zákona o státní službě prostřednictvím důtek skutečně dochází, však nemůžeme ověřit.

Předseda Bartoš (Piráti) má na mysli novelu zákona o státní službě. Návrh novelizace byl předložen 26. března 2018 vládou.

Dokumenty, které prokazují kritický postoj Evropské komise k novele, zveřejnil 7. června 2018 server iRozhlas.cz. Konkrétně se jedná o dopis (.pdf) adresovaný náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému. V dopise se říká, že na základě schůzky z 20. března 2018 došly obě strany ke konsenzu na nutnosti dalších úprav návrhu zákona o státní službě. V první části dopisu jsou shrnuty závěry komise ze Zprávy o České republice 2018 (.pdf, str. 37). Kritika směřovala vůči administrativní zátěži plynoucí z návrhu, neschopnosti přilákat odborníky z akademického a soukromého sektoru. V dopise je také zmíněno velké množství propouštění na vedoucích pozicích po nástupu nové vlády, což neodpovídá kýžené depolitizaci státní správy (.pdf, str. 1).

Zásadní je tato část dopisu: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ (.pdf, str. 2 - použit překlad serveru iRozhlas.cz).

Kritika Evropské komise tak směřovala ke změnám hodnocení práce státních úředníků i zkrácení období mezi jednotlivými hodnoceními.

Prodloužení minimální doby 40 dnů mezi jednotlivými hodnoceními na 60 dnů, v případě mimořádného hodnocení po předchozím hodnocení s výsledkem nevyhovující na 90 dnů, přednesla v pozměňovacím návrhu Kateřina Valachová (ČSSD) (docx, str. 4 a 10). Její pozměňovací návrh byl přijat.

Ministryně Dostálová (ANO) k návrhu novely předložila pozměňovací návrh k § 60, odst. 3 (.docx, str. 1):

„X.    V § 60 odst. 3 větě první a druhé se za slova „Náměstek pro státní službu“ vkládají slova „, státní tajemník“.

X.     V § 60 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Návrh na odvolání náměstka pro státní službu a personálního ředitele sekce pro státní službu předkládá vládě ministr vnitra, návrh na odvolání státního tajemníka předkládá vládě příslušný ministr nebo vedoucí Úřadu vlády po projednání s náměstkem pro státní službu.“

Odvolání státních tajemníků je tedy podle pozměňovacího návrhu Dostálové možné na základě rozhodnutí vlády po doporučení ministra, jak uvádí Bartoš ve výroku.

Rozšíření škály a podmínek osobního hodnocení upravoval návrh v § 155 (.pdf, str. 24), mj. plánoval rozšíření hodnotící škály ze 4 na 5 kategorií:

,,3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda státní zaměstnanec dosahoval ve službě

a) vynikající výsledky,

b) velmi dobré výsledky,

c) dobré výsledky,

d) dostačující výsledky, nebo

e) nevyhovující výsledky.“

Z návrhu tedy vyplývá, že došlo k rozšíření hodnotící škály. Pro ukončení pracovního poměru „stačí“ získat hodnocení d) a e), slovy předsedy Bartoše „pětku nebo čtyřku“.

Prvotní znění návrhu novely upravovalo podmínky pro odvolání ze služebního místa v § 60, čl. 1., část b): „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků“ (.pdf, str. 16). V tomto případě nebyl předložen žádný pozměňovací návrh (.pdf), který by konkrétně toto ustanovení měnil. Lze říci, že možnost odvolání úředníka ze služebního místa za hodnocení dostačující („čtyřku“) tak v návrhu zůstala, ačkoli to (k 1. listopadu 2018) nemůžeme potvrdit tiskem, kterým by měl nyní disponovat Senát. Výtka EK v tomto případě nebyla pozměňovacími návrhy napravena, a výrok předsedy Bartoše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Dle zákona č. 234/2014 Sb. Zákona o státní službě, § 15:

(1) Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvu a v Úřadu vlády. Státní tajemník má postavení náměstka pro řízení sekce.

(2) Státní tajemník řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího služebního úřadu podřízeného ministerstvu.

(3) Státní tajemník dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu.

Dále Kancelář státního tajemníka v rámci svého předmětu činnosti odpovídá mj. rovněž za zajišťování „potřebných podkladů a příslušných úkonů pro plnění úkolů státního tajemníka v rozsahu odpovědnosti a pravomoci stanovené ministrem vnitra nebo úkolů státnímu tajemníkovi ministrem vnitra přímo uložených."

Návrh novely zákona o státní službě předložila vláda Poslanecké sněmovně 26. března 2018. Novela byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve třetím čtení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. září interpeloval premiéra Andreje Babiše ve věci novely služebního zákona. Piráti kritizují novelu z toho důvodu, že podle nich posiluje politický vliv ve státní správě a může zvýšit riziko odvolání nepohodlných státních zaměstnanců. 

Premiér Andrej Babiš ve své odpovědi na interpelaci uvedl: „Takže tady vy vytváříte nějakou atmosféru, že my jsme dělali nějaké čistky. Když v tom nejste a jste ministr a máte státního tajemníka, který si dělá, co chce, nechodí do práce, je to asociál, matce, která má home office, vyhrožuje, a takového jednoho máme, takového státního tajemníka. A když máte podřízeného, který nefunguje dobře, který způsobil i škodu, tak mi zkuste vysvětlit, jak ho máme vyměnit. A s tím my bojujeme dlouho.“ 

Dále uvedl: „Je přece absurdní, aby ministr tam byl do počtu, aby si vlastně státní tajemník dělal, co chce. Aby nemohl de facto, když je nespokojený s přímým podřízeným, aby ho nemohl vyměnit. Takže zkuste se pobavit s Adamem Vojtěchem, ten snad od února tam vede. Požádal o nějaké kárné řízení a teď čekáme na nejvyššího úředníka. Protože nejvyšší úředník pan Postránecký je víc než vláda. Víc! To je úplně top!“

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se k novele služebního zákona vyjádřil na 13. schůzi Poslanecké sněmovny dne 23. května 2018, kde uvedl: „Předstupuji před vás za rezort, který je dlouhodobě postižen nejvyšším personálním podstavem ze všech ústředních orgánů státní správy v ČR. V roce 2016 to bylo 65 %, obsazenost v rezortu. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2017 jsem přebíral v situaci, kdy chyběl každý třetí zaměstnanec, kdy některé odbory měly pouze vedoucí oddělení bez řadových zaměstnanců. V této komplikované situaci jsem měl plnit program, který však nebylo pomalu možné s kým realizovat. A není bohužel dodneška. Když jsem hledal příčinu těchto problémů po svém nástupu na ministerstvu, provedl jsem dotazník mezi zaměstnanci, poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo přes 80 % zaměstnanců. A jsem hluboce přesvědčen, že hlavním důvodem této katastrofální situace na zdravotnictví je dlouhodobá neschopnost efektivně personálně řídit zaměstnance z nejvyššího místa na ministerstvu, tedy z pozice státního tajemníka.“ Dále sdělil: „Podával jsem kárný podnět na státního tajemníka 12. února. Do dneška nezasedla ani kárná komise – a říkám znovu, že čelíme na Ministerstvu zdravotnictví zásadní personální destabilizaci a personální nouzi. Myslím si tedy, že to kárné řízení není úplně vhodným nástrojem pro řešení nesystematického, účelového a mnohdy iracionálního chování odpovědných osob.“ Také ve své řeči zmínil případ, kdy státní tajemník na ministerstvu zdravotnictví měl nezákonně zdržet proces výběrového řízení na pozici ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Na citacích je tedy patrné, že si oba stěžují na vlekoucí se kárné řízení a nemožnost okamžitě provést změnu. Neříkají – jak jim Bartoš ve výroku podsouvá – že změnu vůbec nelze provést, naopak se konkrétními kroky (kárným řízením) snaží změny docílit.

Doplňme, že státního tajemníka lze dle §60 zákona o státní službě odvolat jen v zákonem vymezených případech (např. zrušení služebního místa, zdravotní nezpůsobilost atp.). Mimo to je to možné v případě, že „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků". Takové služební hodnocení se však dělá jednou ročně a pokud je nevyhovující, za 6 měsíců se provede nové. Pokud dvakrát dosáhne čtvrtého stupně hodnocení, tedy „nevyhovující", lze jej odvolat, což ve svém stanovisku objasňuje i „superúředník“ Postránecký. Tímto postupem tedy trvá odvolání přinejmenším rok a půl.

Podle §60 odst. 4 tohoto zákona též končí výkon služby dnem nabytí právní moci rozhodnutí o kárném opatření ve formě odvolání nebo propuštění. Zde je však nutno počítat s tím, že proti rozhodnutí kárné komise prvního stupně je možné se dle správního řádu odvolat ke kárné komisi druhého stupně a teprve potom nastává právní moc rozhodnutí.

Oddělení boje s korupcí je organizačním útvarem Úřadu vlády České republiky. Činnost tohoto oddělení musí být v souladu se Statutem a Jednacím řádem Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Rada byla zřízena usnesením vlády z 30. července 2017.

Ivan Bartoš zmiňuje Pracovní skupinu pro posouzení legislativy v otázkách protikorupčních opatření. Ta byla založena předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO). Cílem této skupiny je formou diskuzních fór pro jak členy politických stran, neziskových organizací, tak i veřejnosti nalézt konsenzus při schvalování protikorupčních zákonů. Scházet by se měli zájemci o projednávání návrhů aktuálních zákonů zhruba jednou měsíčně a již prvního jednání, konaného 1. února 2018, se zúčastnili představitelé vícero politických stran.

O existenci zmiňované verze, jež by umožňovala například informační embargo, ve veřejném mediálním prostoru není zmínky.