Ivan Bartoš

Vládní návrh (.pdf) novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, doplňuje do § 2 tuto větu: „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.“ (.pdf, str. 28). Novela zákona by tak znemožnila přístup k informacím o probíhajících trestních řízeních podle zákona č. 106/1999 Sb. včetně procesních rozhodnutí v řízení. Pokud by tedy byl položen dotaz, dle zákona by byl zcela mimo kompetence a nebylo by třeba jej vyřizovat.

V současném znění zákona o svobodném přístupu k informacím je v § 11 již obsažen zákaz poskytování informací o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci). Zákon tedy vyžadoval žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36) Nejvyššího správního soudu, který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností připuštění poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou i přes zákonný zákaz poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud není neposkytnutí informace nezbytné.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 127) vládní novely tento stav vedl k „dalekosáhlému zatížení orgánů činných v trestním řízení, které musely vždy podrobně zdůvodňovat, proč informaci nelze poskytnout (pokud ji neposkytly), a to s obtížemi vyplývajícími i z otázky, jak argumentovat, aniž by informace samy nebyly použity".

Pokud by vládní novela vstoupila platnost, zanikla by judikaturou zavedená odůvodňovací povinnost orgánů činných v trestním řízení při (ne)poskytování informací v průběhu řízení. Byla by zachována pouze povinnost poskytnutí informací o rozhodnutí ve věci samé. Veřejnost by tak neměla přístup k informacím o probíhajícím trestním řízení a o procesních rozhodnutích, které jsou často pro vývoj řízení stěžejní. Informování o probíhajícím trestním řízení je dle NSS (bod 38) často ve veřejném zájmu, zejména v případech, kde půjde o trestné činy úředních osob, resp. veřejných činitelů. Takovým případem je mimo jiné i procesní usnesení Vrchního soudu v Praze v kauze Davida Ratha, kterým Vrchní soud odmítnul odposlechy jako nezákonné.

Projednávání novely zákona ve třetím čtení bylo zařazeno na pořad 20. schůze a mělo by se konat 14. listopadu 2018.

Zřízení tzv. informačního ombudsmana, tedy dohledové instituce, která by pomáhala řešit případné spory ohledně zákona o svobodném přístupu k informacím, mají Piráti ve svém programu (.pdf, str. 15) spolu s dalšími návrhy na změnu tohoto zákona,

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž předkladatelem je mj. právě poslanec Michálek, momentálně prochází legislativním procesem. Navíc se netýká (.pdf) zřízení informačního ombudsmana, ale spíše rozšiřuje povinnost zveřejňovat informace o státem ovládaných organizacích (např. ČEZ). Žádný jiný poslanecký návrh novely zákona 106/1999 Sb., který by tohoto ombudsmana zaváděl, pak není a ani nebyl projednáván. Komplexnější návrh (.pdf) senátora Libora Michálka a dalších, který by zřizoval Úřad pro ochranu informačních svobod, byl v minulosti projednáván v Senátu, ale nebyl schválen.

Jakub Michálek však podal pozměňovací návrh (.docx) k vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím (sněmovní tisk 139), kterým se zavádí přezkum rozhodnutí o poskytnutí informací Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ani tento zákon však zatím nebyl schválen, o pozměňovacím návrhu se dosud nehlasovalo (k 30. říjnu 2018). Michálkův návrh sice explicitně neobsahuje Instituci „informačního ombudsmana“, ÚOOÚ by však dle tohoto návrhu získal kompetenci přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo jeho nečinnost (§16b odst. 1 a 3). Podle dalšího Michálkova návrhu (docx, § 52) se rozšiřuje působnost ÚOOÚ na „právo na informace“ a poskytování konzultací v této oblasti.

Existuje ještě druhý projednávaný tisk v téže věci (sněmovní tisk 138), konkrétně v souvislosti se zákonem o zpracování osobních údajů. Jakub Michálek ve svém příspěvku v rozpravě zdůvodňuje potřebu provázat ochranu údajů s právem na informace, přičemž oboje by podle jeho pozměňovacího návrhu (.docx) mělo být zaštiťováno právě ÚOOÚ. Návrh byl v hlasování na 20. schůzi v pátek 26. 10. 2018 (pozměňovací návrh J) přijat. Třetí čtení však dosud nebylo ukončeno, na upozornění poslance Stanjury bylo přerušeno hlasování, neboť jednací řád neumožňuje pokračovat po 14. hodině. Když 30. 10. 2018 večer proběhlo ověřované Interview ČT24 s Ivanem Bartošem, na projednávání už nedošlo. O návrhu jakožto o celku tedy nebylo hlasováno, proto nebylo uzavřeno třetí čtení, a byť byl schválen dílčí Michálkův návrh, nelze říci, že by byl „informační ombudsman“ zřízen. Návrh ještě neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.

Poslanecká sněmovna se v pátek 26. října také věnovala připomínání si vzniku samostatného Československa. Výjimkou nebyl ani poslanec Bartoš. Ve svém krátkém projevu poukazoval na to, že oslavit je třeba nejen samotný akt založení státu, ale zejména i osoby spjaté s bojem za svobodu a demokracii. Zmiňuje, že historii netvoří jen velcí hrdinové, ale i každý jeden z nás v našem každodenním životě. Apeloval na nutnost vzájemné solidarity a tolerance, protože jen to zabrání nástupu diktátorů a oligarchů.

Předseda Bartoš (Piráti) hovoří o změnách, které má přinést novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Aktuálně jsou ve Sněmovně projednávány dva návrhy, které příslušný zákon novelizují. Jeden poslanecký, z pera poslanců Pirátů, a jeden předložený vládou.

Bartoš má na mysli formulaci z vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů. Vládní návrh v části 15 (.pdf, str. 28-29) upravuje znění některých bodů Zákona o svobodném přístupu k informacím.

Přístupnost informací o průběhu soudních řízení upravuje takto: „V § 2 se na konci odstavce 3 doplňuje věta ‚Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.'" (.pdf, str. 28). V této oblasti by tak nebyly povinné subjekty vůbec kompetentní o (ne)poskytnutí rozhodnout.

Původní znění § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zahrnuje v současné chvíli například informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví nebo z centrální evidence účtů.

V § 11 je dále stanoveno, že informace o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci) povinné subjekty neposkytnou. Zákon tedy předpokládá žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36), který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností požaduje připustit poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou navzdory zákonu poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud odepření informace není nezbytné.

Podle serveru iRozhlas.cz by daná formulace zásadně ztížila práci novinářů: „K veřejnosti se v jejím důsledku nedostanou například zprávy o tom, z jakého důvodu soud poslal některého politika do vazby anebo proč bylo něčí trestní stíhání zastaveno." A dodává také: „(...) nově by měla být neveřejná všechna rozhodnutí procesního charakteru."

Ministerstvo vnitra se podle serveru iRozhlas.cz hájí tím, že připravovaná novela má zajistit spravedlivý průběh soudních řízení.

Ivan Bartoš hovoří o Manifestu romské hrdosti 2018, který slíbil předat na Hrad při příležitosti happeningu Roma Pride. Na svém facebookovém profilu Bartoš uvedl: ,,Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Ředitel Odboru protokolu Vladimír Kruliš pro Demagog.cz potvrdil, že manifest od Ivana Bartoše převzal ve Vladislavském sále a dne 29. října 2018 předal do kanceláře prezidenta.

Pod pojem fake news lze zařadit širokou škálu informací od zjevně nepravdivých po různé druhy mystifikací nehledě na subjektivní výklad každé osoby. Jana Lorencová se dopouští takříkajíc tradiční mystifikace sdílením zpráv neaktuálních, poplašných, nadpisem ani fotkou neodpovídajících svému obsahu.

Bartoš prokazatelně neřekl pravdivou informaci ohledně kandidatury Lorencové za SPD (Strana přímé demokracie). Lorencová v roce 2012 kandidovala do Senátu v obvodě č. 74-Karviná za Stranu státu přímé demokracie – Stranu práce (SSPD–SP). Toto uskupení kandidovalo pro představu v letošních komunálních volbách v Ostravě v tandemu (.pdf) s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a společně získali přes patnáct tisíc hlasů. Co se týče samotné Lorencové, v roce 2013 se stala poslankyní v klubu hnutí ANO.

Dlužno podotknout, že Ivan Bartoš na svém facebooku ještě před odvysíláním pořadu sdílel svou omluvu za zařazení Lorencové do chybné strany. Omluvu zveřejnil i facebookový profil Interview ČT24.

Bartoš pravděpodobně míní Babišovu první menšinovou vládu z období od prosince 2017 do července 2018, ta důvěru Poslanecké sněmovny nezískala. Její návrh novely zákona o státní službě byl předložen Sněmovně 26. března 2018, tedy již 2 měsíce po podání demise.

Vzhledem k terminologii („první věc, kterou vláda začala řešit“) jde spíše o řečnickou figuru než faktický výrok o tom, že by mělo jít o první předložený zákon. I tak je však na místě dodat, že se nejednalo o první vládní návrh zákona od vstupu do funkce. Mezi 13. prosincem 2017 a 26. březnem 2018 totiž vláda předložila novelu zákona o ČNB, novelu zákona o převodu vlastnického práva, novelu zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení či novelu zákona o důchodovém pojištění. Ani Ministerstvo vnitra jakožto zástupce navrhovatele nepředložilo novelu zákona o státní službě jako první část své agendy, předcházela jí např. novela zákona o volbách do Parlamentu ČR.

V dubnu 2018 Evropská komise zkritizovala vládní návrh novely zákona o státní službě. Jak se dočteme v dopise eurokomisařky pro zaměstnanost Marianne Thyssen náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ Zároveň eurokomisařka bere na vědomí, že v březnu 2018 byla novela předložena Sněmovně a žádá doložit analytické materiály, které vedly k její podobě.