Jiří Dienstbier

Na základě uvedených zdrojů je výrok hodnocen pravdivě.

Dle Aktu o podmínkách přistoupení (článek 4, .pdf) České republiky a dalších států, které vstupovaly v roce 2004 do EU, je pro ČR zavazující přijmout euro. Není však stanoveno datum, kdy ČR euro přijme. Nejdříve však musí splnit tzv. Maastrichtská kritéria.

Navyšování důchodů se skládá ze dvou složek, jednak z procentní části, která se zpravidla odvíjí od růstu cen a růstu reálné mzdy, a pak z pevné (základní) části stanovené na 9 % z průměrné mzdy, přičemž nesmí být průměrná mzda nižší než průměrná mzda stanovená v předcházejícím roce (aby nedocházelo ke snižování důchodů s poklesem mezd). Následující tabulka uvádí vývoj obou složek od roku 2006: Rok20062007200820092010201120122013Valorizace (%)4,0–6,05,6–6,63,04,403,91,60,9Základní výměra14701570170021702170223022702330Valorizace důchodů (zdroj Investia, Eurozprávy)

Jak tedy vidíme, mezi lety 2010 a 2013 (s výjimkou roku 2011) docházelo pouze k minimálnímu nárůstu výměry důchodů, v roce 2010 byl růst důchodů zcela zmrazen, v roce 2013 to byla pouze třetina inflace (vývoj inflace naleznete na stránkách ČSÚ).

V tomto roce pak podle Aktuálně došlo ke zvýšení základní výměry o desetikorunu a procentní výměry o 0,4 %. Podle informací MPSV má v průběhu tohoto roku dojít k další valorizaci a od ledna 2015 pak "nesnižovat valorizaci na třetinu cenového růstu" a "stanovit valorizaci nikoliv podle růstu životních nákladů všech domácností, ale podle růstu životních nákladů domácností důchodců. Nepřihlíželo by se už k růstu reálné mzdy". Jiří Dienstbier tak popisuje minulý i budoucí vývoj korektně, výrok je proto pravdivý.

Skupina poslanců hnutí Úsvit předložila návrh, který novelizuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Do obou zákonů vkládá paragraf, který stanoví, že "zástupce státu/zástupce územního samosprávného celku jedná se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře". Z důvodové zprávy vyplývá, že snahou je posílit odpovědné chování zástupců státu i ÚSC.

Návrh byl vzat zpět ještě před projednáním v prvním čtení.

Na základě níže předložených informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý. V Okamurově návrhu figuruje tzv. péče řádného hospodáře, která ovšem představuje nižší úroveň, než jaká je v současné právní úpravě požadována.

V tomto případě Jiří Dienstbier hovoří o návrhu (.pdf) na změnu v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, a v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který podal Tomio Okamura a další poslanci. Dle tohoto návrhu (str. 1) by zástupci státu a zástupci územních samosprávných celků měli jednat se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře. Jak je ale uvedeno ve stanovisku vlády k tomuto návrhu (.pdf), v současné právní úpravě je v případě hospodaření s majetkem vyžadována vyšší míra odbornosti, než jakou navrhuje Okamura (str. 1).

V zákoně 219/2000 Sb. je v § 47 uvedeno následující: " Fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat jménem státu jeho práva akcionáře činí právní a jiné úkony týkající se majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem, popřípadě jeho správa řídí ". Je tedy nutná odborná péče.

O péči řádného hospodáře hovoří Nový občanský zákoník v § 159 následovně: " Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky ". Péče řádného hospodáře sice není přesně popsána, ale obecně se má za to (stanovisko vlády ji tak pojímá – str. 2), že vyžaduje znalosti informovaného laika. Díky této navrhované úpravě by tedy místo odborných znalostí stačily znalosti řádově nižší.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť i politická reprezentace je trestněprávně odpovědná.

To, že jsou politici také stíhatelní, lze vidět na řadě případů. Z poslední doby můžeme jmenovat stíhání exhejtmana Ratha, bývalé ministryně obrany Parkanové či čerstvé vydání Sněmovny poslanců Svobody či Schwarze.

Ústavní novela 98/2013 Sb. zrušila doživotní imunitu poslancům, senátorům a ústavním soudcům. Stále mají imunitu zaručenou po dobu výkonu svých mandátů a lze je trestně stíhat pouze se souhlasem komory či Senátu ČR. Nicméně omezení imunity přispělo k tomu, že nevydání poslance již neznamená automatický stop vyšetřování jeho osoby v dané věci navždy. Navíc v posledních letech již vydávání probíhá víceméně automaticky, kdy většina dané komory zřejmě pod veřejným tlakem obviněného zákonodárce vydá poslance policii ke stíhání.

Řada politiků byla také již pravomocně odsouzena. Můžeme jmenovat exministra Svobodu, bývalého senátora Nováka nebo exposlance Wolfa.

Byť skutečně existují pochybnosti o správnosti fungování MSZ v Praze, nejsme schopni korektně posoudit, zda policie záměrně nekonala z obavy, že by se výsledky vyšetřování dostávaly ke stíhaným osobám. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Kolem Vrchního státního zastupitelství v Praze se skutečně vyskytla řada informací, které upozorňovaly na nestandardní chování toho úřadu. Podezření se týkala působení vrchního státního zástupce Rampuly a jeho náměstka Grygárka.

Nicméně se nám nepodařilo dohledat informace potvrzující podezření ministra Dienstbiera o tom, že policie nekonala z důvodu obav o úniky informací směrem ke stíhaným osobám. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Plán legislativních prací vlády na rok 2014 skutečně obsahuje uvedený termín pro podání příslušné legislativy. Odpovídají také jednotlivé gesce, jak je Dienstbier popisuje.

Konkrétně plán uvádí (viz. září 2014):

"Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (financování politických stran)Předkladatel: ministr vnitraSpolupředkladatel: ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu".

Je skutečně pravdou, že zmíněný závazek obsahuje jak koaliční smlouva, tak i programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Oba zmíněné dokumenty (koaliční smlouva i programové prohlášení vlády – obě .pdf) uvádí zmíněný bod, tedy zavedení limitu pro dárce politickým stranám. Konkrétně je tento závazek dohledatelný v části (u obou dokumentů stejně) 9.7 Rekonstrukce státu a opatření proti korupci. Konkrétně pak zmíněný příslib vypadá následovně:

" Zpřísníme systém financování politických stran zavedením výdajového limitu pro volebníkampaně a uzákoněním limitu pro dary od fyzických a právnických osob. Strany musejí být
závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech. Veškeré příjmy a výdaje volebních
kampaní musí jít přes transparentní účty."

Senátní návrh zákona, o němž Dienstbier mluví, vznikl v roce 2011. Řeší jednak zastropování, o němž je řeč, upravuje také limity na kampaň, popř. specifikuje omezení, od koho může politická strana dar získat.

Zmíněný senátní návrh upravuje zastropování darů tak, že „(2) Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč“.

Nutno podotknout, že tento návrh nebyl přijat. Celý legislativní proces naleznete zde.

Jak uvádí Jiří Dienstbier, podobné limity skutečně existují i v jiných zemích, například v USA hodnota daru od jednotlivce pro kandidáta nesmí přesáhnout 2600 dolarů v jedněch volbách pro každého z kandidátů (americký systém ovšem zahrnuje další limity, například pro jednu stranu ročně je to 32 000 amerických dolarů). V Kanadě je tento limit 1200 kanadských dolarů ročně bez ohledu na to, kdo je příjemcem daru.

Studie (.pdf) Mezinárodního institutu pro demokracii a volby IDEA pak ukazuje, že limit existuje také například ve Španělsku, Francii, Polsku nebo Rusku (str. 19).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože poslankyně Evropského parlamentu za ČSSD Zuzana Brzobohatá byla skutečně stínovou zpravodajkou frakce Strany evropských socialistů (PES) ve věci zprávy schválené 22. května 2013 o takzvané Klausově výjimce týkající se uplatňování Listiny základních práv.