Poněvadž máme spoustu znalců na Slovensko, tedy máme mezi našimi diplomaty opravdu několik lidí, já je znám, kteří Slovensko znají, milujou, zabývají se tím, máme sotva někoho, kdo se vyzná v Sýrii a v těchto oblastech. To je veliký rozdíl. Tam žádnou alternativu nemáme.
O tom, že vzájemné vztahy České republiky se Slovenskou jsou skutečně nadstandardní hovoří i letošní Koncepce zahraniční politiky ČR, která uvádí:
"Ve vztahu ke Slovensku bude zahraniční politika ČR, mj. díky úzkým historickým, ekonomickým, politickým i mezilidským vazbám, usilovat o udržení nadstandardního a strategického charakteru vztahů a jejich posílení (...)." Samotná velvyslankyně České republiky na Slovensku Livia Klausová, původem z Bratislavy, má se vší pravděpodobností ke své vlasti hluboký osobní i odborný vztah. Vedle toho působí přímo na bratislavském velvyslanectví a konzulátu řada dalších slovenských i českých odborníků. Více o vzájemných vztazích Česka a Slovenska se můžete dočíst například v analýze Ministerstva vnitra /.pdf, od str. 18).
Česká republika jako jedna z mála zemí udržuje rovněž své stále velvyslanectví také v Damašku, kde vedle velvyslankyně Evy Filipi působí ještě skromný organizační aparát.
Obou velvyslankyní by se měl dotknout nedávno přijatý služební zákon (§ 74, odst. 1, písm. h), podle které by Klausová i Filipi měly po dovršení 70 let ve svém úřadu skončit. Podle slov ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka by ale k tomu díky "právní kličce" dojít nemuselo.V případě velvyslankyně Filipi se hovoří o její klíčové roli pro Česko, jelikož syrské velvyslanectví kromě zastupování zájmu ČR jako tzv. protective power zastupuje i zájmy Spojených států. Nahradit by ji v dohledné době by tak znamenalo pro český stát se vší pravděpodobností značnou komplikaci.
V Poslanecké sněmovně vzniká v těchto dnech také inciativa, která by měla novelizovat příslušnou legislativa tak, aby mohl daný velvyslanec zastupovat ČR i po překročení 70 let.
Václav MORAVEC: Ale pane předsedo, vy máte své europoslance, proč tedy nepředložíte, když tady vicepremiér Pavel Bělobrádek říká, že jsme vázáni evropskou směrnicí, znamenalo by to pro Českou republiku nějaké sankce ze strany Evropské komise nebo Evropské unie, proč nedáte nějaké dobrozdání tady vládní koalici... Karel SCHWARZENBERG: Upozorňuji na to, že žádné sankce by nebyly. To není pravda.
Výrok Karla Schwarzenberga navazuje na tvrzení, že prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv a navýšení objemu jejich výroby jakožto podpora první generace biopaliv je jediným řešením, jak splnit mezinárodní závazky vůči Evropské unii aniž by České republice byly uděleny sankce. Šlo by konkrétně o sankce za neplnění závazku vycházejícího ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Schwarzenberg toto popírá a má pravdu. Česká republika se zavázala do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě energie z 6.1% na 13% (viz příloha I. směrnice.) Za nesplnění kvót daných směrnicí přitom sankciována být může, ze samotné podstaty směrnice ovšem plyne, že stát si může volně vybrat způsob, jakým kýženého cíle dosáhne. Co se týče obnovitelných zdrojů, patří zde zdroje první, druhé a třetí generace. Ty je možno zajistit buďto svépomocí nebo z externích zdrojů. Ve směrnici jsou dále demonstrativně uvedeny dva druhy opatření, kterými lze zvýšit podíl biopaliv na spotřebě energie, a to podporou či spoluprací mezi státy (článek 3 směrnice). Existuje tedy větší množství cest, jak závazku dostát bez hrozby sankce a od vládní koalicí prosazované varianty se lze tedy odchýlit několika možnými způsoby, aniž by za to byla Česká republika postižena.
Uzavíráme tedy, že Schwarzenbergovo upozornění se zakládá na pravdě.
Nesmíme taky zapomenout, že se trošku přehání význam exportu do Ruské federace pro naše hospodářství. Zdaleka ještě nedosahuje obsah našeho exportu do Bavorska. Například. Musíme to trochu střízlivěji vidět.
Bavorsko jako nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky označuje například server Euroskop. Česko v roce 2012 vyexportovalo do Bavorska komodity v hodnotě 9,6 mld. eur (přesněji 9 584 mil. eur), zatímco do Ruské federace (.xls) ve stejném období putovalo pouze 4 696 mil. eur.
Kompletní údaje pro rok 2013 bohužel nejsou k dispozici. Pro doplnění dodáváme, že v roce 2013 činila hodnota do Ruska vyvezených produktů 116,2 mld. Kč.
Výrok Karla Schwarzenberga je tedy pravdivý.
...co se na středním východě děje, že se zhroutil systém, který byl vytvořen po první světové válce, kde byli úředníci francouzského a anglického ministerstva zahraničí, narýsovali hranici Sýrie, k Sýrii přidali kus Mezopotámie, narýsovali Irák, zapomněli národ 35 milionů, skoro tak jako Poláků, Kurdy naprosto zohlednit, ačkoli se jim to taky slibovalo.
Možnost vytvoření samostatného Kurdistánu byla po skončení první světové války garantována dohodou ze Sèvres. V článku 64 této smlouvy bylo stanoveno, že po uplynutí jednoho roku její platnosti může být konán plebiscit o nezávislosti oblastí obývaných Kurdy. Tato podoba smlouvy však nakonec nebyla ratifikována a byla nahrazena smlouvou z Laussane, která ale práva Kurdů nijak nezohledňovala. Tento rozdíl je jasně patrný z dobových map zde a zde.
V současnosti je velikost kurdské populace odhadována v rozmezí 25 až 35 milionů osob. Určení přesnějšího počtu je vzhledem k vnitřní heterogenitě tohoto etnika a teritoriálnímu rozdělení jeho příslušníků do několika nezávislých států velmi problematické. Kurdskou menšinu (AJ) lze tedy nalézt zejména na východě Turecka, v Iráku, Íránu, Sýrii a Arménii.
Jelikož Kurdům bylo vytvoření nezávislého státu skutečně přislíbeno, hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Drobnou nepřesností v argumentaci je pouze zmínka o tom, že by si úředníci evropských velmocí nebyli této problematiky vědomi, což lze při bližším pohledu na citované mírové smlouvy vyvrátit.
Vladimir Vladimirovič Putin neuznává ukrajinský národ. Pro něho jsou Ukrajinci pouze část ruského národa, a tudíž nemají práva na to míti samostatný stát a samostatně se politicky rozhodovat.
Ruský a ukrajinský národ považuje Putin za „sesterské“. „Ať už Ukrajina směřuje kamkoliv, jednou se potkáme. Proč? Protože jsme jeden národ,“vyjádřil se loni. Tím navázal i na starší poznámku adresovanou Georgi Bushovi, ve které podle agentury Kommersant řekl, že Ukrajina není ani stát. Co je Ukrajina? Část jejích území je východní Evropa, ale větší část je dárkem od nás.
Ale myslím, že oprávněně pomoci Kurdům, poněvadž se opravdu jako jediní statečně postavili těm takzvaným Chalífátu, osvobodili Jezídy a tak dále.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože na osvobození Jezídů a boji proti jednotkám Islámského státu se vedle kurdských bojovníků podílí i irácká armáda a americké letectvo.
Podle České televize Kurdové zaútočili po boku irácké armády na město Amirlí, které je obléháno radikály z hnutí Islámský stát, kteří již v červnu vyhlásili tzv. chalífát nazvaný Islámský stát.
Kurdským jednotkám se také podle zpráv podařilo osvobodit jezídy, kteří byli islamisty obklíčeni v pohoří Džabal Sindžár, za vzdušné pomoci amerických jednotek. O zásahu informoval například britský Guardian.
...jeho politika (Vladimira Putina - pozn. Demagog.cz) byla už během posledních let tu ukrajinskou narušovat. To dělal nejdříve hospodářskými prostředky. Jak zdvihal prudce nebo snížil ceny ropy, plynu a tak dále. Uzavíral export ukrajinský do Ruské federace, otevíral.
O konfliktech Ruska a Ukrajiny o cenu plynu se obecně ví minimálně od počátku roku 2009, kdy byla velká část Evropy ohrožena výpadkem dodávek ruského plynu, který proudí na západ přes Ukrajinu. Tento konflikt skončil podpisem nové dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, na základě které se cena plynu zvýšila ze 179,5 dolarů v roce 2008 na přibližně 250 dolarů za 1000 metrů krychlových. Podobně vyhrocený konflikt proběhl již v roce 2006.
Rusko naopak nabídlo Ukrajině slevu na konci roku 2013, kdy ukrajinská vláda odmítla podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Další zdražení následovalo v dubnu 2014, kdy se vyhrotila situace mezi Kyjevem a Moskvou.
V roce 2013 Rusko dále zablokovalo ukrajinský export do Ruska. Kreml blokádu zdůvodňoval nálezem toxických látek v cukrovinkách. Už tehdy ale Ukrajina vyjádřila obavy, že Rusko takto penalizuje její sbližování s Evropskou unií.
Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.
A také. Poněvadž to už se Rusku skoro podařilo, že o Krymu se vůbec nemluví. (...) A prostě to přijmout, okupace cizího území, to je pro mě opravdu strašný. Musíme, ano, mluvit i o Krymu. Bodejď se teď o východní Ukrajině. Ale nesmíme přijmout, že okupace cizího území se tane normálním nástrojem, na který se jenom díváme.
Ačkoliv se v poslední době média věnovala především východní Ukrajině, na Krym se rozhodně nezapomnělo − jednaly o něm například hlavy členských států na zářijovém summitu NATO ve Walesu. Výrok Karla Schwarzenberga proto hodnotíme jako nepravdivý.
Krize na Ukrajině a vztah Severoatlantické aliance k Rusku byly jedněmi z priorit jednání na summitu NATO ve Walesu, který se konal ve dnech 4.-5. září 2014. Jedním z výstupů tohoto summitu je tzv. Deklaracez Walesu. Hlavy členských států v ní mj. odsuzují ilegální okupaci Krymu a požadují, aby se z něj Rusko stáhlo (viz bod 16). Dále jsou znepokojeni diskriminací krymských Tatarů a dalších etnik žijících na Krymském poloostrově (viz bod 17).
Ke Krymu se v nedávné době vyjádřil při jednání s krymskými Tatary také litevský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs. Zopakoval zde litevské stanovisko, že Litva ruskou anexi Krymu neuzná. Otázku Krymu připomněl také José Manuel Barroso ve svém telefonickém hovoru s ukrajinským premiérem Petrem Porošenkem z 11. srpna.
Obráběcí stoje budou dále povoleny, za to nám bude především vděčný německý průmysl, poněvadž oni jsou největší vývozci obráběcích strojů do Ruské federace.
Že by se další kolo zvažovaných sankcí EU vůči Rusku nemělo týkat obráběcích strojů, potvrdil premiér Sobotka. Informoval o tom například Český rozhlas.
Dle ruské zpravodajské služby ITAR-TASS (rus.) bylo v roce 2013 Německo největším importérem obráběcích strojů do Ruska s obratem 766 mil. USD, následováno bylo Itálií a Čínou.
Václav MORAVEC: Proč jste to příměří označil za pochybné? Karel SCHWARZENBERG: Podívejte se (...), dle mých informací se mají stáhnout Ukrajinci. Nikdo nepíše, že ty bojůvky, ruští vojáci se mají stáhnout. Kdyby pro obě strany platilo, že se mají stáhnout sto kilometrů, prosím. Ale když to jedna jenom ze stran, tak je to jediná možnost, že náhodou zase došlo k něčemu a bude další území okupováno.
Argumentace Karla Schwarzenberga se nejspíš opírá o původní plán příměří navržený Vladimírem Putinem, který skutečně zahrnoval jednostranné stažení vládních jednotek. Současné příměří se však řídí podle dohody podepsané 5. září v Minsku. Tato dohoda (.pdf, RJ; neoficiální překlad dohody, AJ) v bodě 10 obsahuje požadavek na stažení všech nelegálních vojenských skupin, vojenského vybavení, bojovníků a žoldáků z území Ukrajiny.
