Nesmíme taky zapomenout, že se trošku přehání význam exportu do Ruské federace pro naše hospodářství. Zdaleka ještě nedosahuje obsah našeho exportu do Bavorska. Například. Musíme to trochu střízlivěji vidět.
Bavorsko jako nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky označuje například server Euroskop. Česko v roce 2012 vyexportovalo do Bavorska komodity v hodnotě 9,6 mld. eur (přesněji 9 584 mil. eur), zatímco do Ruské federace (.xls) ve stejném období putovalo pouze 4 696 mil. eur.
Kompletní údaje pro rok 2013 bohužel nejsou k dispozici. Pro doplnění dodáváme, že v roce 2013 činila hodnota do Ruska vyvezených produktů 116,2 mld. Kč.
Výrok Karla Schwarzenberga je tedy pravdivý.
Nesmíme zapomenout, že české zbraně jsou právě u kurdských bojovníků velice oblíbený. Oni nazývají automat prostě Brno, poněvadž je to jejich obvyklá zbraň.
Kurdové (a nejen oni) skutečně používají zbraně, které jsou nazývány "Brno". Zmínku o nich lze nalézt v různých článcích. Pušky Brno např. kurdské Lidové obranné jednotky zabavily minulý rok při útoku na jednu z vesnic. Zmiňuje je však již novinový článek z roku 1980, ve kterém o kurdských bojovnících hovoří LeRoy Woodson, novinář National Geographic, který s Kurdy strávil devět týdnů. A říká: "Jsou to skvělí střelci. Jejich nejoblíbenější zbraní je puška Brno s dostřelem 800 yardů, což je v horách mnohem lepší než AK 47 s dostřelem 300 yardů, kterou používají Iráčané."
Kurdský filmový režisér Huner Saleem dokonce napsal knihu nazvanou "Otcova puška", ve které vzpomíná na své dětství v Kurdistánu, kdy jeho otec opakovaně odcházel do hor se starou "brněnskou puškou" a říkal: „Příští rok bude Kurdistán svobodný.“
Výrok Karla Schwarzenberga tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je to skutečně u kurdských bojovníků obvyklá a oblíbená zbraň.
Ale myslím, že oprávněně pomoci Kurdům, poněvadž se opravdu jako jediní statečně postavili těm takzvaným Chalífátu, osvobodili Jezídy a tak dále.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože na osvobození Jezídů a boji proti jednotkám Islámského státu se vedle kurdských bojovníků podílí i irácká armáda a americké letectvo.
Podle České televize Kurdové zaútočili po boku irácké armády na město Amirlí, které je obléháno radikály z hnutí Islámský stát, kteří již v červnu vyhlásili tzv. chalífát nazvaný Islámský stát.
Kurdským jednotkám se také podle zpráv podařilo osvobodit jezídy, kteří byli islamisty obklíčeni v pohoří Džabal Sindžár, za vzdušné pomoci amerických jednotek. O zásahu informoval například britský Guardian.
...co se na středním východě děje, že se zhroutil systém, který byl vytvořen po první světové válce, kde byli úředníci francouzského a anglického ministerstva zahraničí, narýsovali hranici Sýrie, k Sýrii přidali kus Mezopotámie, narýsovali Irák, zapomněli národ 35 milionů, skoro tak jako Poláků, Kurdy naprosto zohlednit, ačkoli se jim to taky slibovalo.
Možnost vytvoření samostatného Kurdistánu byla po skončení první světové války garantována dohodou ze Sèvres. V článku 64 této smlouvy bylo stanoveno, že po uplynutí jednoho roku její platnosti může být konán plebiscit o nezávislosti oblastí obývaných Kurdy. Tato podoba smlouvy však nakonec nebyla ratifikována a byla nahrazena smlouvou z Laussane, která ale práva Kurdů nijak nezohledňovala. Tento rozdíl je jasně patrný z dobových map zde a zde.
V současnosti je velikost kurdské populace odhadována v rozmezí 25 až 35 milionů osob. Určení přesnějšího počtu je vzhledem k vnitřní heterogenitě tohoto etnika a teritoriálnímu rozdělení jeho příslušníků do několika nezávislých států velmi problematické. Kurdskou menšinu (AJ) lze tedy nalézt zejména na východě Turecka, v Iráku, Íránu, Sýrii a Arménii.
Jelikož Kurdům bylo vytvoření nezávislého státu skutečně přislíbeno, hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Drobnou nepřesností v argumentaci je pouze zmínka o tom, že by si úředníci evropských velmocí nebyli této problematiky vědomi, což lze při bližším pohledu na citované mírové smlouvy vyvrátit.
Zde ovšem to bývá v koalicích takto, že nejsilnější strana určuje především také evropskou politiku.
Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý. V ČR je koordinací evropských politik pověřen Úřad vlády ČR (konkrétně Sekce pro evropské záležitosti a v jejím rámci Odbor koordinace evropských politik), klíčovou meziresortní institucí je pak Výbor pro EU. Předseda vlády může pověřit řízením tohoto výboru tajemníka pro evropské záležitosti, čímž je mu následně i podřízen. Právě tímto pak může předseda vlády, a tedy i nejsilnější strany koalice výrazně ovlivnit evropskou politiku.
Veronika SEDLÁČKOVÁ: Já se ptám proto, že jste připustil v jednom z rozhovorů, že uvažujete o tom, že do příštích parlamentních voleb byste už nemusel stranu vést vy, ale jiný lídr. Karel SCHWARZENBERG: Já jsem to právě podmínil zdravotním stavem.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Moderátorka Veronika Sedláčková měla patrně na mysli rozhovor Karla Schwarzenberga pro Aktuálně.cz. Na otázku, jestli si dovede představit, že by vedl TOP 09 do voleb ještě za čtyři roky, odpověděl:
„Připraven jsem, toho času nemám problémy se zdravím, ale můžu si představit, že už rok předtím bych to předával. Bude mi přes osmdesát - a já se necítím jako Adenauer."
Doplňujeme ještě, že existuje rozhovor, kde exministr Schwarzenberg vyjadřuje předpoklad, že dokončí volební období a do voleb v roce 2014 stranu TOP 09 již vést nebude. Vzhledem k výrazným změnám ve společnosti tento článek ale považujeme za již překonaný, diskutované volby v roce 2014 se (snad) konat nebudou. Pokud tedy moderátorka mluví o "příštích parlamentních volbách," předpokládáme volby 2017. Navíc, se dá říct, že přidání podmínky o zdravotním stavu/věku předchozí "předpoklad" nepotvrzuje, ale doplňuje.
My jsme ztratili méně hlasů, než jsem já očekával (...) to znamená, že ztratíme v příštích volbách třetinu hlasů, ve skutečnosti to byla jenom čtvrtina.
Výrok předsedy TOP 09 je hodnocen na základě srovnání mezi výsledky jeho strany z 2 posledních parl. voleb jako zavádějící.
Zda Karel Schwarzenberg podobný výsledek očekával, nehodnotíme, soustředíme se pouze na reálný zisk jeho strany ve volbách do PSP v roce 2010 a letos.
TOP 09 dopadla v volbách do Poslanecké sněmovny takto:
TOP09počet hlasůpočet procent 2010 873 83316,70% 2013 596 35711,99%
Co se týče procentuálního rozdílu, TOP 09 skutečně ztratila lehce přes čtvrtinu ze své podpory (28 %) oproti minulým volbám - vyjádřeno v procentech. Nicméně pokud jde o absolutní počet hlasů, což je v tomto případě primární, je tento rozdíl vyšší - necelých 32 %. Předseda TOP 09 se tak dopouští zavádění, neboť jeho strana ztratila v absolutním vyjádření více, než co sám popisuje. Rozdíl mezi těmito výsledky je způsoben především rozdílnou volební účastí mezi oběma volbami.
Německý řád je jenom vulgo název, ve skutečnosti se jmenujou jinak, jenom abych na to upozornil.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledaných informací z webu samotného řádu. Celý jeho název je Řád bratří německého Domu panny Marie v Jeruzalémě.
Podívejte se, byl zabaven částečně ano dle Benešových dekretů, nicméně řád se tehdy odvolal a jak známo, byl nacisty rozpuštěn, několik řadových členů, seděli za nacistů, takže československý soud ještě v roce 47, nemýlím-li se, je od nařčení kolaborace osvobodil.
Po obsazení Československa a vytvoření Protektorátu došlo vzápětí i k pozastavení činnosti Řádu německých rytířů. Majetek byl podřízen říšsko – německé správě. Řád přestal za války fakticky existovat (.doc str. 3). Po vypuknutí druhé světové války byl řád pronásledován, řada jeho členů (zejména mužské větve) byla nacisty vězněna, popravena nebo zavražděna.
Po válce byl majetek řádu zabrán dekretem presidenta republiky č. 5, který se týká neplatnosti majetkových převodů na Německou říši a uvalení národní správy na německé a kolaborantské majetky. Ačkoliv nešlo o německou, ale nadnárodní, protinacisticky zaměřenou a nacisty pronásledovanou organizaci, československé (komunisty ovládané) ministerstvo zemědělství v roce 1946 vyhlásilo konfiskaci majetku řádu podle Benešových dekretů a následně ji provedlo.
V roce 1948 Nejvyšší správní soud nálezy ze dne 2. 2. 1948 a ze dne 17. 12. 1948, sp. zn. 690/46, o rozhodl o stížnosti Řádu německých rytířů a národní správy jeho statků v Bruntále na rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 8. 1946 a opatření téhož ministerstva ze dne 30. 8. 1946 o převzetí zemědělského majetku.Stížnost národní správy byla odmítnuta a o stížnosti Řádu německých rytířů bylo rozhodnuto tak, že uvedené správní akty (konfiskace) byly zrušeny (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. II.ÚS 2904/08). Konfiskace prohlásil za neodůvodněné a nezákonné a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále řádu. Komunistický převrat ale znemožnil převzetí majetku řádem.
Někteří členové řádu tedy byli za války uvězněni a řádu byla znemožněna činnost. Po válce jim byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován majetek, roku 1948 však Nejvyšší správní soud rozhodl o neoprávněnosti konfiskace. S jedinou výhradou (soud rozhodl roku 1948, nikoliv 1947) tak hodnotíme výrok jako pravdivý.
Není to prolomení, to bych naprosto popíral, že to jde prolomení Benešových dekretů. Především v Benešových dekretech je výslovně řečeno, že se netýká těch, kteří se zachovali k republice loajálně, a to v tomto případě bylo oproti tedy vulgo názvu německých rytířů se chovali loajálně k republice, jak říkám, několik z nich šli do koncentráku a šéf řádu měl velmi jasný stanovisko v tom.
Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy stanovuje, že se konfiskuje mimo jiné majetek „osob fysických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem“.
Podle historie na webu Řádu německých rytířů byli skutečně někteří členové řádu vězněni v koncentračních táborech a nacistických vězeních, několik členů se pak zúčastnilo atentátu na Hitlera v roce 1944. Zmíněný „šéf řádu“, velmistr Robert Schälzky žil podle tohoto webu „v budově řádové komendy v Opavě, hájenky v Podlesí a často byl vyslýchán gestapem“.
Dá se tedy říct, že tato stručná historie potvrzuje slova Karla Schwarzenberga a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
