Klára Dostálová

Na tiskové konferenci v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš a dočasný ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že podle zjištění českých bezpečnostních služeb byli do výbuchu muničního areálu ve Vrběticích v roce 2014 zapojeni příslušníci ruské tajné služby GRU.

Před odhalením ruského podílu na výbuchu pracovalo na ruské ambasádě v Praze 112 lidí, z čehož 41 bylo diplomatů. Bezprostředně po výše zmíněné tiskové konferenci však bylo z Česka vyhoštěno 18 zaměstnanců ruského velvyslanectví – z toho 14 diplomatů. Všichni tito pracovníci byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb.

Moskva v reakci na tento krok vyhostila 20 pracovníků české ambasády, tedy o dva více než Česko vyhostilo pracovníků ruské ambasády. Tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek, který na postu šéfa resortu krátce po oznámení o ruském zapletení do výbuchu ve Vrběticích vystřídal Jana Hamáčka, v den svého jmenování vyzval Moskvu k znovupřijetí českých diplomatů. Rusko na tuto výzvu ovšem nereagovalo.

Česká vláda proto následně přistoupila k vyhoštění dalších 63 zaměstnanců ruské ambasády tak, aby došlo ke srovnání počtu jejích pracovníků a zaměstnanců na české ambasádě v Moskvě. Od 1. června 2021 mohlo na zastupitelském úřadě Ruska v Praze pracovat pouze 7 diplomatů a 25 administrativně-technických pracovníků.

Závěr

Babišova vláda po oznámení, že za explozí ve Vrběticích stojí Rusko, vyhostila zhruba 80 lidí působících na ruské ambasádě. Diplomaté však tvořili necelou polovinu vyhoštěných osob – ostatní byli běžní zaměstnanci, např. administrativně-techničtí pracovníci, kteří nemají diplomatickou funkci. I ti ale bývají často označováni za diplomaty, přestože jde o nepřesný termín. V kontextu změn v česko-ruských diplomatických vztazích po vrbětické kauze proto tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Klára Dostálová se ohradila proti vyjádření, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš představuje bezpečnostní riziko (video, čas 11:26). Argumentuje, že takové tvrzení je podle ní nesmyslné, a to i s ohledem na to, že hnutí podpořilo smlouvu mezi Českou republikou a USA, kterou podepsala současná vláda Petra Fialy.

Smlouvy s USA

Česko během působení Fialova kabinetu uzavřelo s USA dvě smlouvy a jedno memorandum. Pouze jedna z nich však musela být schválena Parlamentem, aby mohla být ratifikována, a to Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, tzv. DCA. Ta upravuje právní postavení příslušníků ozbrojených sil USA v rámci případného plnění úkolů na našem území.

Souhlas obou komor Parlamentu je totiž nutný jen k ratifikaci smluv specifikovaných v článku 49 Ústavy. Jde například o spojenecké a mírové mezinárodní smlouvy nebo smlouvy, kterými vzniká členství v mezinárodních organizacích. Ostatní mezinárodní smlouvy sjednává a schvaluje vláda nebo příslušný ministr. Druhá smlouva mezi ČR a USA byla mezivládní dohodou, tudíž Parlamentem nemusela projít. Memorandum mezi sebou uzavřela ministerstva obrany obou států.

ANO a DCA

Hnutí ANO tedy mohlo reálnými kroky vládu podpořit pouze při schvalování DCA. Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí Alena Schillerová v červnu 2023 prohlásila: „Neumím si představit, že bychom nepodpořili většinově smlouvu, která nám má zlepšit bezpečnost.“

Poslanecká sněmovna tuto smlouvu schválila v červenci 2023 (.pdf). Hnutí ANO ji podpořilo 30 hlasy, a to včetně Andreje Babiše, který pro ni také hlasoval. 11 jejich poslanců se zdrželo a pouze čtyři byli proti – jmenovitě Hubert Lang, Marek Novák, Jiří Mašek, Berenika Peštová. Ratifikace smlouvy o několik dní dříve prošla také Senátem, přičemž tři senátoři za senátorský klub ANO a ČSSD hlasovali pro a dva se zdrželi. V platnost smlouva vstoupila v září 2023.

Závěr

Zástupci hnutí ANO v obou komorách Parlamentu většinově podpořili obrannou smlouvu mezi Českem a USA. Kladně se k smlouvě již před tím vyjádřila také např. předsedkyně poslaneckého klubu hnutí Alena Schillerová. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Klára Dostálová (za ANO) novelu stavebního zákona zmiňuje v souvislosti s připravovaným návrhem, který by změnil mechanismus valorizace penzí. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka o něm ve středu 15. března jednal i s opozičním hnutím ANO, to ovšem k průběhu schůzky mělo výhrady. Konkrétně kritizovalo, že jen dostalo dotazník na téma důchodové reformy, nikoli podrobnější podklady ke změnám valorizace. Novelu stavebního zákona Klára Dostálová tak uvádí jako příklad, kdy vláda o změně zákona jednala s opozicí a společně došly ke kompromisu. 

Jelikož se debata nad změnami stavebního zákona vedla soustavně v obdobích vlád kabinetu Andreje Babiše (2018–2021) a současného Fialova kabinetu, naše analýza se zaměřila na obě volební období.

Vláda Andreje Babiše

V září 2020 předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj v čele s Klárou Dostálovou Sněmovně návrh nového stavebního zákona. Nový zákon měl zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 176). Návrh také zahrnoval např. vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který by stál v čele nové soustavy stavební správy, stanovení pevně daných lhůt, zavedení opatření proti nečinnosti či tzv. apelačního principu (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 177).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Návrh byl podle části tehdejší opozice tvořené současnou vládní pětikoalicí nekoncepční a neexistovala pro něj širší politická shoda. Klára Dostálová na kritiku opozice reagovala tak, že je připravená s opozicí jednat a vypracovat komplexní pozměňovací návrh. Takový návrh byli připraveni předložit i zástupci současné vládní pětikoalice. S celým vládním návrhem naopak souhlasily další strany tehdejší opozice, tedy KSČM a SPD. 

Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Rovněž se chtěla při zjednodušení stavebního řízení více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv. Další výhrady měla část opozice i k zavedení principu tzv. fikce souhlasu, podle něhož by se v případě, kdy se úřad k žádosti nevyjádří v zákonné lhůtě, mělo za to, že s ní souhlasí (.pdf, str. 323–324). 

Svůj komplexní pozměňovací návrh představila současná pětikoalice v prosinci 2020. Součástí návrhu bylo např. zachování fungování úředníků pod obecními a městskými úřady namísto přesunu pod (podle opozice drahý) „megaúřad“ či zavedení poplatku při výstavbě. Tento návrh se podle Ivana Bartoše (Piráti) pokusila opozice prosadit ve třech sněmovních výborech, ale bezúspěchu. Ani ministryně Klára Dostálová s tímto návrhem nesouhlasila a prohlásila, že se ze strany opozice jedná o „hluboké nepochopení problematiky.“ Návrh pětikoalice totiž podle ní neřešil problém systémové podjatosti způsobené tím, že jsou úředníci místního stavebního úřadu zároveň zaměstnanci radnice, což může podle Dostálové vést k tomu, že nerozhodují zcela nezávisle. Námitky proti systémové podjatosti pak dle Dostálové zdržují celé stavební řízení.

S kritikou opozice se dále setkal např. i pozměňovací návrh Martina Kolovratníka (za ANO), který počítal s tzv. čistě státní stavební správou, tedy s převodem všech stavebních úřadů pod stát.

Babišova vláda sice ve třetím čtení přijala některé drobnější opoziční pozměňovací návrhy (např. pirátského poslance Ondřeje Profanta), nicméně se jí dostalo kritiky za to, že trvala na vysoké centralizaci stavebního řízení a vzniku Nejvyššího stavebního úřadu. Proti schválení novely se kromě současné pětikoalice nejprve vyjádřila i KSČM, jelikož návrh rušil požadavek na přímé osvětlení a větrání v obytných místnostech. Zákon po schválení Sněmovnou zamítl i Senát. Klára Dostálová však následně přislíbila KSČM, že tuto problematiku upraví samostatná vyhláška, a tak část KSČM pro návrh nakonec hlasovala. Sněmovna díky tomu nakonec přehlasovala rozhodnutí Senátu. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil stávající zákon z roku 2006. 

Na základě výše zmíněného nemůžeme říct, že by vláda s většinou opozice dospěla v době vlády Andreje Babiše ke kompromisu. Naopak, vláda prosadila nový stavební zákon navzdory dlouhodobé kritice opozice.

Vláda Petra Fialy

V listopadu 2022 předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj ve Sněmovně návrh novely stavebního zákona. Novelou by došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí, což současná vládní pětikoalice dříve kritizovala. Současně novela navrhuje zachovat všechny stavební úřady v obcích. 

Předseda Pirátů Ivan Bartoš k novele uvedl, že bude následovat snahu předchozí vlády zjednodušit stavební řízení ve smyslu „jedno řízení, jedno razítko“. Zároveň však vláda neruší zřízení Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu, který má rozhodovat o velkých infrastrukturních stavbách a jehož vznik prosadila právě předchozí vláda (.pdf, str. 176, 183). Ten začne fungovat od poloviny tohoto roku. 

Na novele zákona se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a 24. března ji Sněmovna jednomyslně schválila. Proti návrhu nebyl žádný z přítomných poslanců. Jak vládní, tak opoziční politici přitom mluví o konsensu a společném úsilí.

Současný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš uvedl, že se na některých pozměňovacích návrzích koalice dohodla s opozicí a předpis má podle něj „ambici vydržet celé volební období.“ Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) uvedla, že se na stavebním zákoně pracovalo „napříč politickým spektrem.“ Za SPD se k novele vyjádřila Marie Pošarová, která řekla: „Podporujeme tuto novelu a jsme rádi, že došlo ke kompromisnímu řešení.“

Spíše skeptický postoj k novele zastává Martin Kolovratník za ANO, který sice kritizuje zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, což podle něj nepomůže dodržovat stanovené lhůty, ale přesto stavební zákon podpořil. 

Závěr

Na závěr shrňme, že vláda Petra Fialy v březnu 2023 společně s opozicí ve Sněmovně odsouhlasila verzi stavebního zákona, kterou skutečně můžeme nazvat kompromisní. Při jejím schválení totiž panovala mezi vládní pětikoalicí a opozičními ANO a SPD shoda, přestože se v názoru na dílčí části novely názorově rozcházely. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že opozice hlasováním pro tento návrh musela zároveň podpořit zrušení některých změn, které dříve, v roce 2021, hnutí ANO prosadilo v rámci nového stavebního zákona, např. tak došlo ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování obecních stavebních úřadů. 

Klára Dostálová v debatě mluvila o možných variantách reformy důchodového systému. Řekla, že je otázka, zda „svěřit peníze všech našich občanů do rukou soukromých penzijních fondů“, protože vláda Petra Fialy říká, že „může krachnout státní důchodový účet“. Poté zmiňovala, že když existuje pravděpodobnost, že „krachne“ státní důchodový účet, mohl by stejně dopadnout i „státní penzijní fond“.

Termín „důchodový účet“

Uveďme, že např. Ministerstvo financí běžně používá výraz „deficit důchodového účtu“ (.pdf, str. 120 z 516), kterým se označuje schodek v hospodaření důchodového systému. Konkrétně se jedná o vyčíslení (.pdf, str. 170–171) rozdílu mezi příjmy, které měl stát v daném roce z důchodového pojistného, a výdaji, které tehdy šly ze státního rozpočtu na výplatu důchodů a správu systému.

Nejedná se tedy o samostatný, oddělený účet, na němž by se shromažďovaly peníze. Takový důchodový účet (nebo také důchodový fond) v České republice nikdy neexistoval. Zmínka o tomto účtu se objevila např. v textu Otakara Zmítka z roku 2012, který vyšel v komunistických Haló novinách. Vůči Zmítkově článku se již tehdy ohradilo Ministerstvo financí, které uvedlo, že žádný důchodový fond neexistuje:

„Před rokem 1989, i po něm, až dodnes, jsou důchody financovány státem, ze státního rozpočtu. Důchodový systém fungoval a funguje na tzv. průběžném principu – důchody jsou hrazeny ze státního rozpočtu a od roku 1993, kdy bylo uzákoněno pojistné, jsou příjmy z pojistného odváděny do státního rozpočtu. Nedochází tedy k tomu, že by byly prostředky shromažďovány v nějakém fondu," vysvětlil rezort financí způsob financování penzí.

Ministerstvo financí se k domnělému účtu vyjádřilo (.pdf) i v roce 2020, kdy uvedlo, že „žádný důchodový účet ani fond nebyl zřízen, důchody se rozpočtovaly a vyplácely průběžně jako jiné výdaje státu“ (str. 1).

Vyjádření představitelů vládních stran

Ačkoli neexistuje důchodový účet, na kterém by se shromažďovaly peníze, někteří představitelé vládních stran mluvili o tom, že by se v budoucnu mohl zhroutit důchodový systém.

Podle serveru iROZHLAS.cz např. senátor za ODS Tomáš Goláň v březnu ve spojitosti s úpravami valorizačního mechanismu řekl, že bez systémových změn se „v roce 2030 systém průběžného financování důchodů zhroutí“. Poukazoval přitom na to, že výdaje důchodového systému převyšují jeho příjmy.

V únoru také Deník N uvedl, že podle premiéra Fialy by v roce 2050 mohl být dluh na důchodovém účtu pravidelně 300 miliard korun ročně, což by stát nedokázal ufinancovat. Předseda poslaneckého klubu KDU‑ČSL Marek Výborný k reformě důchodového systému tehdy řekl: „Když neuděláme nic, tak to kolem roku 2030 zkolabuje.“

Závěr

Pojem „důchodový účet“ se běžně používá při popisu stavu příjmů a výdajů důchodového systému, který funguje na průběžném principu. Daný výraz tak např. neoznačuje oddělený účet či fond, ve kterém by se shromažďovaly peníze. Přímo členové vlády o možném krachu nemluvili, někteří představitelé vládních stran nicméně skutečně uváděli, že bez penzijní reformy může v budoucnosti dojít ke „zhroucení“ či „zkolabování“ důchodového systému, protože stát nebude mít prostředky, jak vyplatit všechny důchody. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslankyně Klára Dostálová obviňuje Mariana Jurečku z toho, že si protiřečí, když na jedné straně mluví o tom, že je pro něj důležité, aby se do důchodové reformy „otiskl důraz na výchovu dětí“, a na straně druhé připouští debaty o tom, že by došlo k úpravám tzv. výchovného, tedy příplatku k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě.

Současná legislativa s valorizací výchovného počítá –⁠ částka se má zvyšovat v závislosti na řádné i mimořádné valorizaci důchodů. Výchovné se má tedy od roku 2024 zvýšit stejným způsobem jako procentní výměry penzí. Současný ministr práce a sociálních věcí Jurečka v médiích opakovaně připouštěl ochotu k jednání o tom, zdali – a případně jak – by měl být tento příspěvek valorizován. Zdůrazňoval však, že výchovné nehodlá rušit.

Marian Jurečka tedy skutečně vyjádřil ochotu jednat o úpravě výchovného, a to konkrétně o změně jeho valorizace. To lze označit za úpravu, která by v budoucnosti mohla vést k menší vyplácené částce, než jakou stanovuje současná podoba zákona. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V souvislosti s formulováním odpovědi na předběžný audit Evropské komise, který oznamoval existenci střetu zájmů premiéra Babiše, i na jeho konečnou verzi z prosince 2019, hovořila ministryně Dostálová vždy o tom, že dokument zpracovávají úředníci. Konkrétně uvádí úředníky Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož funkci (.doc, str. 1) plní Ministerstvo pro místní rozvoj, a jejich „kolegy z dotčených resortů“.

V tomto ohledu zmiňuje server iRozhlas součást předběžné auditní zprávy z června 2019, kdy uvádí, že se jedná o „čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Jde tedy o peníze, které přerozděluje především ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí.“

V závěrečné verzi auditní zprávy, kterou Evropská komise zveřejnila (.pdf, str. 1–2) letos v dubnu, si však můžeme přečíst i seznam institucí „zapojených do procesu řízení a rozdělování dotací“, které byly předmětem auditu, a které jsou tedy výše jmenovanými „dotčenými resorty“. Právě tyto instituce tedy komunikovaly s Evropskou komisí.

Kromě nadresortní Rady pro fondy Společného strategického rámce, Rady pro ESI fondy a Řídícího a koordinačního výboru se jedná o již zmíněný Národní orgán pro koordinaci. Jsou zde také uvedena tři ministerstva: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí. Mimo ně zpráva uvádí také Agenturu pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest a hlavní město Prahu. 

Celkem auditní zpráva vyjmenovává (.pdf, str. 1–2) 7 „řídících a zprostředkujících institucí“, mezi něž spadají právě uvedená ministerstva a agentury, a 4 „horizontální instituce“, kam patří Národní orgán pro koordinaci a další nadresortní instituce.

Ministryně Dostálová má pravdu také v tom, že se nejedná pouze o ministerstva pod vedením ministrů za hnutí ANO. Ministerstvo práce a sociálních věcí vede Jana Maláčová z ČSSD a primátorem Prahy je Zdeněk Hřib z Pirátské strany.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) zaslalo Evropské komisi odpověď na auditní zprávu (.pdf) ke střetu zájmů Andreje Babiše naposledy v březnu 2021. Dle závěrů tohoto auditu, které Komise následně zveřejnila na konci dubna, premiér Babiš stále ovládá skupinu Agrofert, ačkoliv své podniky vložil do svěřenských fondů. Podle auditní zprávy se Andrej Babiš z výkonu své vládní funkce nadále podílí na rozhodování o rozdělování finančních prostředků z Evropské unie, a tím je ohrožena jeho nestrannost. Podle auditu také v některých případech nefungují správně řídící a kontrolní systémy (.pdf, str. 231).

Ve své odpovědi se české úřady proti tomuto rozhodnutí Evropské komise ohradily. „V rámci celého auditního procesu ČR zastávala pozici, že s hodnocením auditorů Evropské komise ve věci střetu zájmu nesouhlasí, přičemž tuto pozici ČR zastává nadále,“ vysvětluje Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě. Podle něj také české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Doplňme, že Česká republika své nesouhlasné stanovisko v reakci na audit Komisi zaslalo například také v květnu minulého roku. Ministryně Klára Dostálová tehdy uvedla, že odpověď „připravili úředníci Národního orgánu pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj společně s kolegy z dotčených resortů“. Podobně se dříve vyjádřila i ministryně financí Alena Schillerová.

Ministryně Dostálová svým výrokem poukazuje na to, že členové vlády nemají a ani nemůžou mít vliv na rozdělování evropských peněz, jelikož nejsou členy monitorovacích výborů operačních programů v rámci fondů EU. Uvádí také, že „úředníci jsou pod státní službou a jsou mimo politiku. A pokud jsou tito úředníci přesvědčeni o své pravdě, tak ji asi budou říkat, i kdyby tady seděl třeba papež. Politici do toho nemají co mluvit. Znovu zdůrazňuji, že to není o politické reprezentaci.“

Monitorovacím výborem se rozumí výbor, jehož úkolem je posuzovat provádění dotačního programu. Monitorovací výbor plní funkce v souladu s článkem 49 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013, který upravuje společná ustanovení různých fondů EU. Členy monitorovacího výboru jsou zástupci příslušných řídicích a koordinačních subjektů a partnerů (např. odbory ministerstev, partnerská ministerstva, kraje, obce, nestátní neziskové organizace apod.).

V rámci těchto fondů fungují jednotlivé operační programy, ze kterých se čerpají dotace. Operační programy mají své vlastní monitorovací výbory. Nenašli jsme žádný monitorovací výbor, jehož členem by byl ministr nebo premiér.

Žádosti o podporu posuzují řídicí orgány či zprostředkující subjekty podle hodnoticích kritérií, která jsou součástí každé výzvy. Ačkoliv samotní ministři nejsou členy řídicích orgánů či zprostředkujících subjektů, a nepřísluší jim tedy vybírat nebo hodnotit jednotlivé projekty, jsou nadřízenými některých úředníků, kteří tuto činnost vykonávají. Většina pracovníků ministerstev je nicméně v režimu zákona o státní službě, a potenciální politický vliv na jejich rozhodování je tak omezený.

Členy monitorovacích výborů jsou nicméně i lidé, kteří jsou přímými podřízenými ministrů mimo státní službu, a vliv ministra je tak přímější. Pro příklad uveďme náměstka ministryně pro místní rozvoj Zdeňka Semoráda, který je předsedou (.xlsx) monitorovacího výboru Integrovaného regionálního operačního programu. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Marian Piecha je zase předsedou (.pdf, str. 3) monitorovacího výboru Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Stejná situace je u Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, kde je předsedou (.pdf) monitorovacího výboru náměstek ministra školství Václav Velčovský, či u Operačního programu Životní prostředí, jehož monitorovacímu výboru předsedá (.pdf,str. 1) Jan Kříž, náměstek na Ministerstvu životního prostředí.

Ministři tedy můžou uplatňovat určitý nepřímý vliv na fungování monitorovacího výboru prostřednictvím svých náměstků, jelikož však valná většina členů buď spadá pod státní službu, nebo nejsou pracovníky daného ministerstva, hodnotíme výrok ministryně Dostálové jako pravdivý – ministři ani premiér skutečně nejsou členy monitorovacích výborů ani řídících orgánů a jejich vliv je pouze nepřímý.

Ministryně Dostálová pronesla výrok v rámci svého hodnocení obecnosti pravidel Evropské unie ve vztahu ke střetu zájmů Andreje Babiše. Doslova uvedla: „Premiér Babiš postupuje přesně podle zákonů. Dal svůj majetek do svěřenských fondů, udělal vše podle zákona. Problém je, že předpisy Evropské unie jsou formulovány velmi obecně. (…) Je to strašně vágní, opravdu. Je to fakt hrozně obecné. Pod to se vejde úplně všechno.“ Celé hodnocení obecnosti ze strany ministryně je tedy nutné vnímat v kontextu použitelnosti občanskoprávního institutu svěřenských fondů na vyhnutí se střetu zájmů.

Zda je právní úprava „obecná“ (v právní teorii abstraktní nebo konkrétní), je samozřejmě do značné míry subjektivní soud, který nehodnotíme. Hodnotíme pouze to, zdali formulace, kterou používá ministryně, je součástí práva Evropské unie.

Samotný výrok je téměř doslovnou citací ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1046 (.pdf, str. 57, čl. 61). V článku 61 odstavci (1) doslova stojí, že:

„Účastníci finančních operací ve smyslu kapitoly 4 této hlavy a jiné osoby, včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílející se na plnění rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném řízení, včetně přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole, se zdrží jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie. Přijmou rovněž vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů.“

Střet zájmů podle odstavce (1) však dále lehce konkretizuje odstavec (3) stejného článku, ve kterém stojí, že: „(…) ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací nebo jiné osoby podle odstavce 1.“

Zda je však možné se pomocí institutu svěřenských fondů „vyhnout“ střetu zájmů (tedy zda je možné považovat svěřenské fondy za „vhodná opatření“ ve smyslu výše citovaného článku) již evropská právní úprava neuvádí.

Právní základ celého auditu Evropské komise a další předpisy jsme již popsali v našem jiném odůvodnění.

V roce 2015 probíhal na žádost Evropské komise audit na Ministerstvu pro místní rozvoj v souvislosti s monitorovacím systémem evropských fondů. Tento audit, který měl na starosti tým z Ministerstva financí, odhalil pochybení v zakázce.

Auditní zprávu od Ministerstva financí, v té době řízeného Andrejem Babišem, obdržela Evropská komise. Ta následně pozastavila proplácení některých projektů až do skončení vyšetřování Policie ČR a zároveň tehdy odložila rozhodnutí o výši částky, kterou České republice neproplatí. Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nicméně obratem vydala 27. dubna 2015 usnesení (.pdf), ve kterém rozhodla o proplacení monitorovacího systému ze státního rozpočtu. Stát tedy ve výsledku přišel přibližně o 820 milionů.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová se vejde do 10% odchylky, a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.