Klára Dostálová

Ministryně Dostálová hovoří o povinnostech, které v současné době upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Podle něho je zadavatel veřejné zakázky v nadlimitním režimu skutečně povinen podle § 73 vždy kontrolovat základní způsobilost dodavatele na základě § 74 a s výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění je také povinen ověřovat profesní způsobilost podle § 77. Dodavatel tak musí předložit výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence a dokázat jím tak svou profesní kvalifikaci.

Zadavatel nyní také může požadovat doklad dodavatele o jeho ekonomické kvalifikaci podle § 78 – například minimální roční obrat dodavatele a doklad o technické kvalifikaci na základě § 79. Není ale povinností ekonomickou a technickou kvalifikaci při výběrovém řízení požadovat.

Na základě § 74 o základní způsobilosti se tedy opravdu výběrového řízení nemůže zúčastnit dodavatel, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek“ nebo „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění“ a ani takový, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“. § 75 dodavateli ukládá povinnost doložit základní způsobilost, tedy že nemá žádný daňový ani pojistný nedoplatek, osvědčením z příslušných úřadů. V případě nedoplatku na dani je třeba osvědčení od finančního úřadu, u nedoplatku pojistného od okresní správy sociálního zabezpečení.

Tyto úřady musí na základě správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., podle paragrafů § 154 a § 71 vydat svá rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od zahájení daného řízení. Podle § 76 zákona o zadávání veřejných zakázek může pak účastník výběrového řízení obnovit svoji způsobilost pro zadávací řízení, pokud dlužné částky nebo nedoplatky uhradí. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť lhůta 30 dnů pro vyhotovení potvrzení je lhůtou maximální a potvrzení tedy může být vyhotoveno i za mnohem kratší dobu.

Ministryně Dostálová mluví o jednacím řízení bez uveřejnění, což je jeden z druhů zadávacího řízení dle Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou stanoveny v § 63 - § 67 daného zákona. Dle § 55 zákona č. 134/2016 Sb. lze použít jednacího řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu.

V § 73 je stanoven rozsah požadavků zadavatele na kvalifikaci pro nadlimitní režim, mezi které patří povinnost zadavatele požadovat prokázání základní způsobilosti (dodavatele) podle § 74. 

V paragrafu 74 jsou pro kontext výroku relevantní písmena b), c) a d) prvního odstavce, která v souhrnu stanoví, že způsobilý není dodavatel, který má daňový nedoplatek, nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění a nedoplatek na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Citace příslušných častí § 74:

 (1) Způsobilým není dodavatel, který 

   b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,

   c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,

   d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

Dále jsou v § 75 výše uvedeného zákona stanoveny podmínky pro prokázání základní způsobilosti dodavatele. Dodavatel se prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice zejména předložením písemného čestného prohlášení, potvrzením příslušné okresní správy sociálního zabezpečení či potvrzením příslušného finančního úřadu.

Z kontextu výroku vyplývá, že ministryně Dostálová měla „jinými státy“ na mysli členské státy Evropské unie, je tedy potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost žádat dodavatele o doklad nedoplatků na daních a pojištění. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů členských států a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit. 

Hrubý nástin kritérií členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise na portálu eCertis nebo přímo na stránce Zadávání veřejných zakázek v zemích EU. Dále lze využít portál EUR-LEX, kde lze nalézt informace v národní transpozici směrnice 2014/24/EU (Směrnice o zadávání veřejných zakázek), ze které je odvozeno i znění českého zákona.

Např. v již zmíněném systému eCertis Evropské komise jsou k nalezení shrnující informace o osvědčeních, která jsou požadována v zadávacích řízeních v jednotlivých zemích EU. V tomto systému, ani na jiných podobných stránkách však není uvedeno, jakého řízení se zde obsažené povinnosti týkají. Bez znalosti jednotlivých národních řádů tedy nelze zjistit, jaké povinnosti vážou jiné členské státy na jednací řízení bez uveřejnění. Jak již bylo uvedeno, vzhledem ke složitosti právních řádů a časové náročnosti takového ověření bohužel není v našil silách výrok ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla původně zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavním důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v § 67 (současný zákon), který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním" a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela tedy vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, kterou nynější znění zákona vyžaduje, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Dále je potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost ověřit kvalifikaci dodavatele. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit.

Hrubý nástin požadavků členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise a na EUR-LEX v národní transpozici směrnice 2014/24/EU.

Evropská komise vydala 1. dubna Pokyny k používání rámce pro zadávání veřejných zakázek v mimořádné situaci související s krizí COVID-19. 

Evropská komise v tomto dokumentu uvádí, že jednotlivé členské země mají řadu možností, jak zajistit nákup zboží a služeb potřebných k zvládnutí krize související s onemocněním COVID-19 tak, aby byl v souladu s unijním právem. Komise na str. 1 dokumentu uvádí, že pokud by nákup nebyl dostatečně flexibilní, „lze zvážit jednací řízení bez uveřejnění“. Nejedná se tak o žádné doporučení tohoto opatření, jak tvrdí ministryně Dostálová, ale pouze o použití v krajním případě.

Možnost provádět tato řízení bez uveřejnění musí přitom splňovat řadu podmínek. Mohou být vypisovány pouze, „pokud je to nezbytně nutné, když z důvodů krajní naléhavosti způsobené událostmi, které veřejný zadavatel nemohl předvídat, nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení. Okolnosti pro odůvodnění krajní naléhavosti nesmějí být v žádném případě způsobeny veřejným zadavatelem.“ (str. 4) Zadavatel také musí tuto formu řízení odůvodnit ve zvláštní zprávě.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavní příčinou a důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v § 67 (současný zákon),který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním“ a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela je tedy v souladu s výrokem a vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Výrok týkající se srovnání evropské směrnice a příslušného zákona, který říká, že výše řešená problematika je „jediným rozdílem“ mezi směrnicí a naším zákonem, musí být chápán jen v mezích kontextu výroku, neboť je zřejmé, že při pouhém mechanickém porovnávání nalezneme mnoho rozdílů, ať už v rozdílné formě předkládaného práva či samotném adresátovi normy. 

Zde se tedy budeme zabývat pouze úzce vymezeným porovnáním, zda je ve zde probírané směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a výše zmíněném zákoně explicitní povinnost ověřovat kvalifikaci dodavatele zadavatelem.

Příslušné ustanovení směrnice 2014/24/EU:

Článek 58

Kvalifikační kritéria pro výběr

1.   Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:

a) vhodnosti pro výkon odborné činnosti;

b) ekonomické a finanční situace;

c) technické a odborné způsobilosti.

Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. ….

V souladu s výrokem je ve směrnici 2014/24/EU pouze uvedena možnost, že zadavatel může požadovat potvrzení kvalifikace, na rozdíl od zákona o zadávání veřejných zakázek, ve kterém je uvedeno, že „zadavatel stanoví kritéria, která vyjadřují objektivní a ověřitelné skutečnosti související s kvalifikací dodavatele“.  

Klára Dostálová ve svém tweetu hovoří o vládní novele zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Vláda tuto novelu schválila a předložila Poslanecké sněmovně dne 11. května 2020. V ten samý den předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček rozhodl o projednání návrhu ve zkráceném řízení.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 3–6) tato novela „odstraňuje administrativní překážky pro zadávání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění tak, aby bylo možné jednací řízení bez uveřejnění na základě § 63 odst. 3 a odst. 5 realizovat v co nejkratším čase“. Podle této zprávy je v současné situaci, způsobené koronavirovou pandemií, nezbytné zajistit co nejjednodušší a nejrychlejší průběh jednacího řízení.

Vládní novela se dotýká především zakázek zadávaných nepřímo bez soutěže, skrze tzv. jednací řízení bez uveřejnění podle Hlavy V zákona o zadávání veřejných zakázek. V současné době je postup v tomto řízení upraven v § 67 tohoto zákona, který říká:

„(1) Zadavatel zahajuje jednací řízení bez uveřejnění odesláním výzvy k jednání, výzvy k podání nabídek nebo zahájením jednání s dodavatelem.

(2) V jednacím řízení bez uveřejnění jedná zadavatel o uzavření smlouvy. Zadavatel může v průběhu jednání měnit zadávací podmínky. Změněné zadávací podmínky však musí nadále splňovat podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění.“

Předkládaná novela skutečně zjednodušuje administrativu v tomto režimu, jelikož vkládá do § 67 (.pdf, str. 1) odstavec 3 následujícího znění:

„V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.“

Díky tomuto odstavci je tak v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje § 48 odst. 7 a odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jejím skutečném majiteli podle § 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona – tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle § 122 odst. 1.

Návrh je kritizován ze strany různých protikorupčních organizací. Organizace Transparency International už dříve vládu formou otevřeného dopisu upozornila na některé nestandardní nákupy zdravotnického vybavení, zejména ze strany Ministerstva zdravotnictví. Kritizovány byly hlavně zakázky pro společnosti v daňových rájích nebo pro nespolehlivé dodavatele, a to nejen v případě zmíněného ministerstva. Netransparentnost a nedostatečnou parlamentní diskusi namítala také organizace Rekonstrukce státu.

Proti návrhu se vyjádřily také opoziční strany. Podle předsedy ODS Petra Fialy jde o „vytváření prostředí pro to Palermo, o kterém (premiér a předseda hnutí ANO) Andrej Babiš tak rád mluví, ale bude to Palermo Andreje Babiše“. Místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík označil zákon za korupční a dodal: „Hnutí ANO, pokud pro něj jeho poslanci zvednou ruku, přestává být protikorupčním hnutím.“ 

Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka okomentoval návrh slovy: „Mně to prostě přijde, že všechny hříchy, které jsme měli možnost vidět za poslední měsíc a půl při nákupech Ministerstva zdravotnictví, se tímto vlastně posvěcují.“ Zkritizoval také, že se novela zákona projednává v legislativní nouzi. Tento názor sdílejí také Piráti, podle kterých nejsou splněny podmínky pro projednávání této novely v legislativní nouzi a takové přijetí novely by napadli u Ústavního soudu. 

Návrh kritizoval také Miroslav Kalousek (TOP 09), který jej označil za snahu krýt „zlodějiny“, které se děly v souvislosti s nákupy v době koronavirové epidemie na Ministerstvu zdravotnictví. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura uvedl, že je zákon navržen tak, aby dal „podhoubí možné korupci“.

Poslanecká sněmovna nakonec návrh ve zrychleném řízení neprojednala, šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek ji stáhl z programu. Projednávání novely je v současné době zařazeno na pořad 49. schůze, která se bude konat od 26. května 2020.

Vládní novela zákona výrazně zjednodušuje proces tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. Zákon o veřejných zakázkách nijak přesně nevymezuje průběh a způsob jednání v tomto řízení. Naléhavé nákupy se tak mohou opravdu uskutečnit ve velice krátké době.

K návrhu stavebního zákonu se ve své analýze (.pdf) výjádřilo i Ministerstvo vnitra. Ministryně Dostálová ve svém výroku kritizuje odhady Ministerstva vnitra, které vyčíslilo jednorázové náklady na 2,2—31,6 mld. Kč (str. 4). Kritizována je hlavně část zajištění prostor pro nové krajské stavební úřady a plánovaný Nejvyšší stavební úřad.

Ministerstvo vnitra v úvodu k části Prostory (str. 32) uvádí, že návrh zákona „(...) aktuálně počítá s optimistickým scénářem, kdy obce a kraje poskytnou státu své současné prostory. Toto očekávání je nerealistické, kapacita obcí a krajů nebude dána k dispozici, neboť by přinesla mimořádné problémy v oblasti IT, provozu, sdílení služeb (např. podatelna) či práci v jiném režimu (zákon o úřednících vs. služební zákon). V případě delimitace bude nutné zajistit prostory.“ Odhady na zajištění prostor pronájmem se pohybují kolem 425 mil. Kč ročně. Ministerstvo dále poznamenává, že „(...) ne všude je možné delimitaci řešit pronájmem, neboť žádné vhodné prostory nejsou v určitých lokalitách vůbec dostupné.“ (str. 33)

V kapitole věnované Výstavbě (str. 33—34) se pak tedy uvádí, že „Maximalistická varianta předpokládá, že by se stavěly nové prostory pro všechny stávající úředníky stavebních úřadů, integrovaných dotčených orgánů i nového obslužného personálu. To v součtu zahrnuje 13 584 zaměstnanců. Výdaje na výstavbu by při stavbě v maximalistické variantě dosáhly minimálně 25,4 miliardy korun.“ (str. 34). K těmto nákladům by bylo potřeba přidat ještě náklady na vybudování spisoven pro ukládání dokumentace. Tyto náklady se pohybují kolem 3,5 mld. Kč. Celkem Ministerstvo vnitra odhaduje výstavbu v nejnákladnější možné verzi na 28,9 mld. Kč.

Ministryně Dostálová nepravdivě uvedla, že „(...) v analýze Ministerstva vnitra není napsáno, že stát si dneska u obcí platí za ty úředníky, kteří vyřizují stavební řízení". Celé této problematice se v analýze věnuje kapitola Financování agendy (str. 36), kde je podrobně rozepsáno současné financování agendy stavebních úřadů, územního plánování a částečně i dotčených orgánů, které jsou v současné době financovány prostřednictvím příspěvku na výkon státní správy (podle § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 29 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích).

Postupy pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jsou pro rok 2020 uvedeny v příloze zákona č. 355/2019 o státním rozpočtu České republiky na rok 2020. Jednotlivé výše příspěvku pro konkrétní obce lze přehledně najít i na webu Ministerstva vnitra.

Ministerstvo vnitra dále uvádí (.pdf, str. 38), že celkové reálné náklady (s režií) na agendu stavebních úřadů a úřadů zemního plánování na úrovni obcí a krajů činí téměř 4,6 mld. Kč, z toho u obcí se jedná o náklady ve výši 4,2‬ mld. Kč. Reálně však ze státního rozpočtu jde prostřednictvím příspěvků obcím a krajům pouze 2,3 mld. Kč. Reálné režijní náklady jsou podle Ministerstva vnitra ve výši 1,1 mld Kč.

Přestože pravděpodobnost výstavby nových budov pro všechny plánované zaměstnance nových stavebních úřadů je neznámá, hodnotíme výrok jako nepravdivý, protože analýza Ministerstva vnitra se věnuje i problematice financování stavebních úřadů skrze příspěvky na výkon státní správy, jejichž výše se liší od těch zmíněných ve výroku ministryně Dostálové.

Tímto výrokem ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová reaguje na dotaz, kolik by stálo zřízení centrálního Nejvyššího stavebního úřadu (NSÚ) a převedení úředníků pod tento výsledný úřad. Dle plánů Ministerstva pro místní rozvoj má být státní stavební správa dvoustupňová a pod NSÚ budou spadat stavební úřady krajské, které budou mít pobočky v jednotlivých obcích.

K zjištění postoje Ministerstva pro místní rozvoj máme teoreticky dva zdroje. Prvním je důvodová zpráva k zákonu, resp. k jeho věcnému návrhu, tím druhým zpráva RIA. Důvodová zpráva (.doc, str. 42) přitom žádné finanční údaje neobsahuje, v příslušné části odkazuje právě na zprávu RIA.

Zpráva RIA (.doc, str. 2, 3, 111) pak namísto výstavby Nejvyššího stavebního úřadu na „zelené louce“ (u které jsou jednorázové náklady uvedeny ve výši 650 milionů, a to na zřízení pracovních míst) upřednostňuje využití již existujících prostorů, respektive jejich pronájem a převod pracovníků ze současných stavebních úřadů. Jediné jednorázové náklady, které jsou v tomto případě dle zprávy potřeba vynaložit přímo v souvislosti se zřízením NSÚ, je cca 100 000 Kč/zaměstnanec na nákup počítačů a dalšího digitálního vybavení.

Dle zprávy (.pdf, str. 30) Ministerstva vnitra má pak mít Nejvyšší stavební úřad 188 zaměstnanců, jednorázové náklady by v tomto případě činily cca 19 milionů. V případě, že bychom přidali i personál obslužný, se kterým však RIA nepočítá, dostali bychom se na 282 zaměstnanců, a tedy 28 milionů jednorázových nákladů. Automobily pak budou převedeny ze současných stavebních úřadů, případný nákup automobilů nových (pro celou soustavu stavebních úřadů) v hodnotě 780 milionů má být kompenzován prodejem starých vozů. Do jednorázových nákladů na zřízení NSÚ se to tak v podstatě nepromítne.

Celkové náklady (.doc, str. 2, 3) na rekodifikaci stavebního práva, spojené zejména s převodem zaměstnanců a nákupem vybavení, mají být dle Ministerstva pro místní rozvoj maximálně stovky milionů korun. Jaká část připadá konkrétně na NSÚ, však jasné není. Pod Nejvyšší stavební úřad však bude spadat jen malá část všech zaměstnanců stavebních úřadů, pouze cca 200 z celkových 12 000 (viz níže). Úměrně tomu budou i náklady na převod těchto zaměstnanců a na nákup vybavení tvořit jen zlomek ze zmíněných stovek milionů.

Již několikrát zmíněná zpráva (.pdf, str. 28, 29) Ministerstva vnitra pak zprávu RIA hned na několika místech kritizuje, mimo jiné i proto, že v ní nejsou obsažené náklady na obslužný personál. Dále pak zpráva RIA také nepočítá s odstupným pro zaměstnance, kteří odmítnou převedení na jinou pozici. Naopak počítá s převedením 100 % zaměstnanců (.doc, str. 111). Z jejich celkového počtu 11 877 pak Ministerstvo vnitra počítá s odstupným pro 30 % zaměstnanců, v celkové výši 548 milionů korun. Na Nejvyšší stavební úřad také mají být převedeni (.pdf, str. 31) úředníci z jednotlivých ministerstev, zde je přitom nutné dle zprávy počítat s tím, že ne všichni budou s převedením souhlasit. U těchto případů však již zpráva ministerstva náklady na odstupné nevyčísluje.

Co se týče nákladů na prostory, pracuje zpráva se dvěma scénáři (.pdf, str. 33). Prvním je nájem prostor za 13,6 milionů ročně, druhým výstavba nové budovy za 527 milionů. Výstavba budov pro celou soustavu stavebních úřadů, tedy včetně úřadů krajských, by pak mohla vyjít až na 25,4 miliardy (.pdf, str. 4).

Nutná je dle zprávy Ministerstva vnitra také výstavba archivů (.pdf, str. 33) dokumentů. Celkové náklady mohou dosáhnout 3,5 miliardy, jedná se však o celkové náklady pro výstavbu archivů krajských úřadů včetně NSÚ. Konkrétně s náklady na výstavbu spisovny pro NSÚ pak materiál nepracuje. Opět to však bude jen malá část této částky, když je kromě spisovny pro NSÚ tato suma určena i na výstavbu spisoven pro 14 krajských stavebních úřadů (.doc. str. 6).

Celkové (.pdf, str. 4) jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva jsou pak dle zprávy Ministerstva vnitra 2,2 až 31,6 miliard Kč. Jaká část z toho připadá na Nejvyšší stavební úřad, však není jasné, neboť zpráva ne vždy zmiňuje konkrétně NSÚ.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva (tedy převod úředníků z obcí a krajů, s čímž přímo souvisí i zajištění podmínek pro jejich práci) vyčíslilo Ministerstvo vnitra na 2,2 miliardy. Je však nutné podotknout, že se jedná o minimální částku a Ministerstvo vnitra samo upozorňuje, že tato částka může být podstatně navýšena z důvodů nutnosti výstavby nových prostor, protože zejména v menších městech nemusí být vhodné prostory k pronájmu. Maximální jednorázové náklady pak ministerstvo vyčíslilo na 31,6 miliard. Dle Ministerstva pro místní rozvoj pak mají být jednorázové náklady cca stovky milionů. Je tedy zavádějící tvrdit, že se obě ministerstva v odhadu nákladů shodují.

Dle důvodové zprávy (.doc, str. 23) k nově připravovanému stavebnímu zákonu, státní stavební správa nyní integruje soustavu několika stavebních úřadů, konkrétně 13 typů obecných, speciálních a jiných stavebních úřadů, které spadají pod 9 ústředních resortů. Nový stavební zákon si tedy, mimo jiné, klade za cíl tuto soustavu více sjednotit a vytvořit její novou jednotnější verzi v čele s Nejvyšším stavebním úřadem, krajskými stavebními úřady a jejich územními pracovišti v obcích se stavebním úřadem (tedy dva, respektive tři články).

Co se této nové instituce týče, ministryně Dostálová v pořadu Události komentáře zřejmě naráží na fakt, že nová budova Nejvyššího stavebního úřadu pravděpodobně nevznikne, o čemž hovořila mimo jiné i dříve. Územně a stavebně správní odbor, o kterém se ministryně Dostálová v této souvislosti zmiňuje, má v současné době evidované pracoviště v Letenské ulici č. 3 v Praze. Mezi jeho hlavní poslání patří například výkon funkce nadřízeného správního orgánu krajských úřadů a Magistrátu hlavního města Prahy, a to konkrétně při jimi vykonávané přenesené působnosti na úseku územního rozhodování a stavebního řádu podle zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Stavební úřad v Uhříněvsi je úřad městské části Praha 22, pověřený vydáním územního rozhodnutí pro část Pražského okruhu, konkrétně pro úsek 511 mezi dálnicemi D1 a D8. Ředitelství silnic a dálnic podalo žádost o vydání územního rozhodnutí na radnici Prahy 22 v září 2018. V červnu minulého roku bylo zahájeno (.pdf, str. 1) územní řízení. V červenci se uskutečnilo ústní projednání územního řízení, ale stavební úřad pochybil a zapomněl obeslat všechny účastníky řízení z katastru Praha-Dubeč. Podle ministra dopravy Kremlíka jsou důvodem zpoždění stavby úředníci, kteří nemají s takto rozsáhlou stavbou zkušenosti. Nové projednání proběhlo (.pdf, str. 4) 18. prosince 2019.

Chybějící dvanáctikilometrový úsek jihovýchodní části Pražského okruhu způsobuje komplikace například obyvatelům Spořilova a Jižního města, kudy kamiony nevybudovaný úsek objíždějí. Závazné stanovisko EIA bylo vydáno (.pdf, str. 4) Ministerstvem životního prostředí v listopadu 2017, nyní se čeká na územní rozhodnutí. Potom bude moci Ředitelství silnic a dálnic začít vykupovat pozemky. Stavební povolení by měl úřad vydat v příštím roce. Termín dokončení úseku 511 je stanoven na rok 2025 (tamtéž).