Klára Dostálová

Celé řízení zkoumající potenciální střet zájmů Andreje Babiše probíhá už od roku 2018, kdy organizace Transparency International na možný střet zájmů poukazovala a podala také podnět k Evropské komisi. První předběžná auditní zpráva dorazila do České republiky v červnu 2019.

Auditní šetření, které zprávě předcházelo, se mimo jiné dotýkalo také Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), respektive Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož roli (.doc, str. 1) vykonává právě MMR. Již tehdy měli odpověď české strany na starosti úředníci, ministryně by tedy na ni neměla mít vliv, alespoň ne přímý. Sama ovšem uvedla: „Nyní ale rozporujeme každou větu na každé stránce. Cítíme se velmi dotčeni, protože spousta věcí není pravda.“ Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by se ministryně Dostálová v průběhu auditu nebo někdy později setkala s unijními auditory, nebo že by s nimi byla ohledně zprávy o střetu zájmů Andreje Babiše v přímém kontaktu.

V případě odpovědi na druhou auditní zprávu, která byla do ČR doručena v prosinci 2019 a měla obsahovat konečné závěry prověrky a zmiňovala i střet zájmů, trvalo sepsání reakce déle. Ministryně Dostálová v té době sama uváděla, že odpovědi na auditní zprávy jsou zpracovávány úředníky. Přesněji jmenovala právě úředníky Národního orgánu pro koordinaci a také jejich „kolegy z dotčených resortů“. Jak se můžeme dozvědět z informací serveru iROZHLAS, jednat se mělo hlavně o Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jejichž kompetencí spadá právě čerpání dotací ze zmíněných strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

Ministryně pro místní rozvoj obzvláště v době krátce po příchodu této druhé auditní zprávy zdůrazňovala (video, 0:48), že jsou dokumenty tzv. confidential, tedy v důvěrném režimu, a že k nim tak nemají přístup ani ministři a jedná se čistě o záležitost úředníků. Sama tedy údajně zprávu nečetla a ani ji „nezajímá“. Dříve však také dodávala: „Určitě budeme chtít o některých věcech hovořit tváří v tvář.“

Jediný dokument, který je v současnosti zveřejněn, je závěrečná auditní zpráva (.pdf) Evropské komise. Zpráva například uvádí, že dalšími subjekty podrobenými auditu (.pdf, str. 1–2) jsou ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a práce a sociálních věcí. Kromě zmíněných ministerstev byly kontrolovány také agentury a fondy, například Agentura pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agentura pro podporu a podnikání a investic CzechInvest, Rada pro ESI fondy, Rada pro fondy Společného strategického rámce, Národní orgán pro koordinaci, Řídící a kontrolní výbor nebo hlavní město Praha.

V reakci na tuto závěrečnou zprávu ministryně konstatovala, že české orgány „zastávají právní názor opřený o argumenty zaslané Evropské komisi, že k porušení předpisů nedošlo“. Trvala také na existenci dvou právních výkladů, mezi kterými může rozhodnout teprve soud. Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě uvádí, že české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Na závěr tedy shrňme, že se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, jestli Klára Dostálová zasahovala úředníkům Národního orgánu pro koordinaci do formulace odpovědí Evropské komisi, případně do jaké míry se tak dělo. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V souvislosti s formulováním odpovědi na předběžný audit Evropské komise, který oznamoval existenci střetu zájmů premiéra Babiše, i na jeho konečnou verzi z prosince 2019, hovořila ministryně Dostálová vždy o tom, že dokument zpracovávají úředníci. Konkrétně uvádí úředníky Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož funkci (.doc, str. 1) plní Ministerstvo pro místní rozvoj, a jejich „kolegy z dotčených resortů“.

V tomto ohledu zmiňuje server iRozhlas součást předběžné auditní zprávy z června 2019, kdy uvádí, že se jedná o „čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Jde tedy o peníze, které přerozděluje především ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí.“

V závěrečné verzi auditní zprávy, kterou Evropská komise zveřejnila (.pdf, str. 1–2) letos v dubnu, si však můžeme přečíst i seznam institucí „zapojených do procesu řízení a rozdělování dotací“, které byly předmětem auditu, a které jsou tedy výše jmenovanými „dotčenými resorty“. Právě tyto instituce tedy komunikovaly s Evropskou komisí.

Kromě nadresortní Rady pro fondy Společného strategického rámce, Rady pro ESI fondy a Řídícího a koordinačního výboru se jedná o již zmíněný Národní orgán pro koordinaci. Jsou zde také uvedena tři ministerstva: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí. Mimo ně zpráva uvádí také Agenturu pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest a hlavní město Prahu. 

Celkem auditní zpráva vyjmenovává (.pdf, str. 1–2) 7 „řídících a zprostředkujících institucí“, mezi něž spadají právě uvedená ministerstva a agentury, a 4 „horizontální instituce“, kam patří Národní orgán pro koordinaci a další nadresortní instituce.

Ministryně Dostálová má pravdu také v tom, že se nejedná pouze o ministerstva pod vedením ministrů za hnutí ANO. Ministerstvo práce a sociálních věcí vede Jana Maláčová z ČSSD a primátorem Prahy je Zdeněk Hřib z Pirátské strany.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) zaslalo Evropské komisi odpověď na auditní zprávu (.pdf) ke střetu zájmů Andreje Babiše naposledy v březnu 2021. Dle závěrů tohoto auditu, které Komise následně zveřejnila na konci dubna, premiér Babiš stále ovládá skupinu Agrofert, ačkoliv své podniky vložil do svěřenských fondů. Podle auditní zprávy se Andrej Babiš z výkonu své vládní funkce nadále podílí na rozhodování o rozdělování finančních prostředků z Evropské unie, a tím je ohrožena jeho nestrannost. Podle auditu také v některých případech nefungují správně řídící a kontrolní systémy (.pdf, str. 231).

Ve své odpovědi se české úřady proti tomuto rozhodnutí Evropské komise ohradily. „V rámci celého auditního procesu ČR zastávala pozici, že s hodnocením auditorů Evropské komise ve věci střetu zájmu nesouhlasí, přičemž tuto pozici ČR zastává nadále,“ vysvětluje Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě. Podle něj také české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Doplňme, že Česká republika své nesouhlasné stanovisko v reakci na audit Komisi zaslalo například také v květnu minulého roku. Ministryně Klára Dostálová tehdy uvedla, že odpověď „připravili úředníci Národního orgánu pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj společně s kolegy z dotčených resortů“. Podobně se dříve vyjádřila i ministryně financí Alena Schillerová.

Ministryně Dostálová svým výrokem poukazuje na to, že členové vlády nemají a ani nemůžou mít vliv na rozdělování evropských peněz, jelikož nejsou členy monitorovacích výborů operačních programů v rámci fondů EU. Uvádí také, že „úředníci jsou pod státní službou a jsou mimo politiku. A pokud jsou tito úředníci přesvědčeni o své pravdě, tak ji asi budou říkat, i kdyby tady seděl třeba papež. Politici do toho nemají co mluvit. Znovu zdůrazňuji, že to není o politické reprezentaci.“

Monitorovacím výborem se rozumí výbor, jehož úkolem je posuzovat provádění dotačního programu. Monitorovací výbor plní funkce v souladu s článkem 49 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013, který upravuje společná ustanovení různých fondů EU. Členy monitorovacího výboru jsou zástupci příslušných řídicích a koordinačních subjektů a partnerů (např. odbory ministerstev, partnerská ministerstva, kraje, obce, nestátní neziskové organizace apod.).

V rámci těchto fondů fungují jednotlivé operační programy, ze kterých se čerpají dotace. Operační programy mají své vlastní monitorovací výbory. Nenašli jsme žádný monitorovací výbor, jehož členem by byl ministr nebo premiér.

Žádosti o podporu posuzují řídicí orgány či zprostředkující subjekty podle hodnoticích kritérií, která jsou součástí každé výzvy. Ačkoliv samotní ministři nejsou členy řídicích orgánů či zprostředkujících subjektů, a nepřísluší jim tedy vybírat nebo hodnotit jednotlivé projekty, jsou nadřízenými některých úředníků, kteří tuto činnost vykonávají. Většina pracovníků ministerstev je nicméně v režimu zákona o státní službě, a potenciální politický vliv na jejich rozhodování je tak omezený.

Členy monitorovacích výborů jsou nicméně i lidé, kteří jsou přímými podřízenými ministrů mimo státní službu, a vliv ministra je tak přímější. Pro příklad uveďme náměstka ministryně pro místní rozvoj Zdeňka Semoráda, který je předsedou (.xlsx) monitorovacího výboru Integrovaného regionálního operačního programu. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Marian Piecha je zase předsedou (.pdf, str. 3) monitorovacího výboru Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Stejná situace je u Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, kde je předsedou (.pdf) monitorovacího výboru náměstek ministra školství Václav Velčovský, či u Operačního programu Životní prostředí, jehož monitorovacímu výboru předsedá (.pdf,str. 1) Jan Kříž, náměstek na Ministerstvu životního prostředí.

Ministři tedy můžou uplatňovat určitý nepřímý vliv na fungování monitorovacího výboru prostřednictvím svých náměstků, jelikož však valná většina členů buď spadá pod státní službu, nebo nejsou pracovníky daného ministerstva, hodnotíme výrok ministryně Dostálové jako pravdivý – ministři ani premiér skutečně nejsou členy monitorovacích výborů ani řídících orgánů a jejich vliv je pouze nepřímý.

Ministryně Dostálová pronesla výrok v rámci svého hodnocení obecnosti pravidel Evropské unie ve vztahu ke střetu zájmů Andreje Babiše. Doslova uvedla: „Premiér Babiš postupuje přesně podle zákonů. Dal svůj majetek do svěřenských fondů, udělal vše podle zákona. Problém je, že předpisy Evropské unie jsou formulovány velmi obecně. (…) Je to strašně vágní, opravdu. Je to fakt hrozně obecné. Pod to se vejde úplně všechno.“ Celé hodnocení obecnosti ze strany ministryně je tedy nutné vnímat v kontextu použitelnosti občanskoprávního institutu svěřenských fondů na vyhnutí se střetu zájmů.

Zda je právní úprava „obecná“ (v právní teorii abstraktní nebo konkrétní), je samozřejmě do značné míry subjektivní soud, který nehodnotíme. Hodnotíme pouze to, zdali formulace, kterou používá ministryně, je součástí práva Evropské unie.

Samotný výrok je téměř doslovnou citací ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1046 (.pdf, str. 57, čl. 61). V článku 61 odstavci (1) doslova stojí, že:

„Účastníci finančních operací ve smyslu kapitoly 4 této hlavy a jiné osoby, včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílející se na plnění rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném řízení, včetně přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole, se zdrží jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie. Přijmou rovněž vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů.“

Střet zájmů podle odstavce (1) však dále lehce konkretizuje odstavec (3) stejného článku, ve kterém stojí, že: „(…) ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací nebo jiné osoby podle odstavce 1.“

Zda je však možné se pomocí institutu svěřenských fondů „vyhnout“ střetu zájmů (tedy zda je možné považovat svěřenské fondy za „vhodná opatření“ ve smyslu výše citovaného článku) již evropská právní úprava neuvádí.

Právní základ celého auditu Evropské komise a další předpisy jsme již popsali v našem jiném odůvodnění.

Ministryně pro místní rozvoj Dostálová poukazuje na novelu zákona o střetu zájmů, tzv. lex Babiš, a uvádí, že ji připravila opozice, nikoli vládní hnutí ANO. Opozice ji podle Kláry Dostálové měla připravit „proti konkrétnímu člověku, proto se tomu říká lex Babiš“. Zaměříme se proto také na ta ustanovení, která se nejvíce týkají Andreje Babiše a jeho majetku.

K úpravě zákona o střetu zájmů se vláda Bohuslava Sobotky složená z hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL vyslovila ve vládním Akčním plánu boje s korupcí na rok 2015. (pdf, str. 11). Plán zadal vytvoření novely ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, jimž byl v té době Jiří Dienstbier za ČSSD. Vládě pak zákon předložil spolu s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem za ANO.

Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, byl vládou Bohuslava Sobotky předložen Poslanecké sněmovně 31. července 2015. Členem této vlády byl i Andrej Babiš, jenž v ní zastával funkci ministra financí. Babiš v minulosti tuto změnu opakovaně kritizoval s tím, že mu „upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných“. Kvůli důsledkům na jeho podnikání získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš a Andrej Babiš byl přinucen převést své podnikatelské impérium do svěřenských fondů AB private trust I (.pdf) a II (.pdf).

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval některé paragrafy konečné verze zákona. Paragrafy 4a, 4b a 4c, které zakazují veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace, byly do konečného znění zákona navrženy (.pdf, str. 1–3, 9–10) pozměňovacími návrhy Ústavně právního výboru a poslance Plíška (TOP 09).

Pro oba tyto pozměňovací návrhy hlasovali poslanci všech klubů kromě hnutí ANO. Novela byla nakonec po vrácení Senátem a prezidentem republiky schválena 129 hlasy ze 185 přítomných poslanců a vešla v platnost 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb. Proti bylo pouze hnutí ANO a někteří nezařazení poslanci. Poslanci vládní ČSSD a KDU-ČSL hlasovali pro návrh.

Výrok ministryně Dostálové hodnotíme jako nepravdivý, protože novelu zákona o střetu zájmů předložila parlamentu vláda a ustanovení vztahující se k majetku Andreje Babiše navrhl Ústavně právní výbor, kde měly vládní strany většinu členů. Doplňme, že jak pro lex Babiš jako celek, tak pro jednotlivá ustanovení vztahující se na majetek Andreje Babiše, hlasovali opoziční i vládní poslanci.

Ministryně Dostálová poukazuje na zákon o střetu zájmů, jehož ustanovení podle ní premiér Babiš „dodržel do puntíku“ převedením svého majetku do svěřenských fondů. Také uvádí, že tato pravidla nastavovala opozice, a ji „dovádí k šílenství,“ že opoziční politici zároveň kritizují tvrdost zákona o střetu zájmů vůči starostům.

Lex Babiš

Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, prošel mnohými novelizacemi. Tou nejznámější je však právě novela č. 14/2017 Sb. s přezdívkou lex Babiš. Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon o střetu zájmů, byl vládou Bohuslava Sobotky předložen Poslanecké sněmovně 31. července 2015. Členem této vlády byl i Andrej Babiš, jenž v ní zastával funkci ministra financí. Babiš v minulosti tuto změnu opakovaně kritizoval s tím, že mu „upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných.“ Kvůli důsledkům na jeho podnikání získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš a Andrej Babiš byl přinucen převést své podnikatelské impérium do svěřenských fondů AB private trust I a II.

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval některé paragrafy konečné verze zákona. Paragrafy 4a, 4b a 4c, které zakazují veřejným činitelům jimi ovládaným nebo firmám provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace, byly do konečného znění zákona navrženy (.pdf, str. 1–2, 9–10) pozměňovacími návrhy Ústavně právního výboru a poslance Plíška (TOP 09). Novela byla nakonec po vrácení Senátem a prezidentem republiky schválena 129 hlasy ze 185 přítomných poslanců a vešla v platnost 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb. Proti bylo pouze hnutí ANO a někteří nezařazení poslanci.

Ministryně Dostálová však naráží na poněkud odlišnou situaci. Lex Babiš kromě zavedení nových § 4a, 4b a 4c změnil také § 10, čímž stanovil veřejnému funkcionáři (členu vlády, ale například i starostovi obce) povinnost podat oznámení nejen o majetku, který v průběhu výkonu funkce nabyl, ale také oznámení o majetku, se kterým do funkce vstupoval.

Starostové a jejich novela

Právě proti této části zákona o střetu zájmů se zhruba po roce účinnosti objevily protesty. Poslanci hnutí Starostové a nezávislí (video), stejně jako jejich europoslanec a tou dobou předseda Sdružení místních samospráv ČR Stanislav Polčák (video), upozorňovali na efekt, který tato část zákona má právě na menší obce a neuvolněné starosty, zastupitele nebo radní. Pro ty je tato veřejná funkce jen doplňkem k civilnímu zaměstnání a tvoří tedy minimum příjmů.

Poslanci hnutí STAN proto 12. prosince 2017 předložili svůj pozměňovací návrh novely zákona o střetu zájmů. Jedna z předkladatelek, poslankyně Věra Kovářová, tehdy ve Sněmovně vše odůvodňovala takto: „Praxe ukázala, že neuvolnění starostové, místostarostové a radní, kteří ve svém volném čase, někdy bez odměny či za odměnu nízkou, musí do majetkových přiznání uvádět své veškeré příjmy, a to i příjmy, které jsou ve společném jmění manželů či manželek nebo společníků ve firmách. Problém nastává také u těch, kteří jsou podnikateli či zaměstnanci, jimž zaměstnavatel smluvně zakázal zveřejňování příjmů. Důsledky se ukázaly. Několik desítek těchto veřejných funkcionářů již rezignovalo na svoji funkci. Další desítky zvažují, že rezignaci podají.“

Další výtkou tehdy bylo, že přístup ke zveřejňovaným informacím je volně otevřen. Právě proto Kovářová pokračovala takto: „Na základě těchto skutečností jsme podali návrh novely zákona, který říká, že do těchto majetkových přiznání by bylo možné nahlížet, ale až po podání žádosti, tedy přes přihlašovací údaje.“

Původní návrh (.pdf, str. 1) poslanců STAN byl upraven pozměňovacím návrhem (.pdf, str. 1-2) Ústavně právního výboru a výsledné znění novely zákona tak kromě jiného zrušilo oprávnění pro nahlížení do majetkových oznámení neuvolněných starostů a místostarostů obcí. Novelu Poslanecká sněmovna po vrácení Senátem schválila a s účinností od července 2018 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.

Ústavní soud následně některá ustanovení zákona o střetu zájmů svým nálezem z února 2020 zrušil, a to včetně změn zavedených novelou STAN. Ústavní soud dospěl k závěru, „že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob (…) protiústavnost shledal Ústavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech „politiků“. Doplňme, že Ústavní soud rozhodoval o návrhu dvou skupin senátorů, přičemž jedna z nich byla zastoupena právě Stanislavem Polčákem.

Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu až do konce roku 2020, „aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná.“ Dosud však zákon o střetu zájmů nebyl v reakci na nález Ústavního soudu novelizován.

Ministryně Dostálová tedy správně uvádí, že poslanci opozičního hnutí STAN poukazovali ve Sněmovně na to, že pravidla nastavená novelou zákona o střetu zájmů (lex Babiš) jsou pro starosty příliš tvrdá. Zároveň však srovnává přístup opozičních zákonodárců k premiéru Babišovi a ke starostům obcí. Poukazuje na určitý „dvojí metr“ opozice, která v rámci lex Babiš nastavila určitá pravidla pro Andreje Babiše, ale zároveň zpětně považuje tato pravidla za příliš přísná pro starosty. Jelikož v kontextu výroku hovoří o pravidlech týkajících se omezení podnikání veřejných funkcionářů, vytváří dojem, že právě tato pravidla považuje opozice za příliš přísná pro starosty. To však není pravda, protože opoziční poslanci kritizovali pravidla upravující zveřejňování oznámení o majetku. Výrok Kláry Dostálové proto hodnotíme jako zavádějící.

Audit, který v souvislosti s monitorovacím systémem evropských fondů proběhl na Ministerstvu pro místní rozvoj, byl vypracován na žádost Evropské komise. Audit měl na starosti tým z Ministerstva financí, který skutečně odhalil pochybení v zakázce.

V době, kdy Ministerstvo financí poskytlo Evropské komisi zmiňovanou auditní zprávu, jej řídil Andrej Babiš. Lukáš Wagenknecht tehdy zastával pozici prvního náměstka ministra financí a měl audit na Ministerstvu pro místní rozvoj na starost. Jelikož o vypracování auditu MF požádala oficiální cestou Evropská komise, a ministr Babiš tak o auditu samotném měl informace, je obvinění Lukáše Wagenknechta značně problematické.

Tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová závěry auditu zpochybnila, nicméně Lukáš Wagenknecht uvedl, že audit byl realizován podle zákona, podle mezinárodních auditních standardů a pokynů Evropské komise.

Na základě auditní zprávy zpracované Ministerstvem financí Evropská komise 14. října 2015 informovala o pozastavení proplácení některých projektů až do skončení policejního vyšetřování. Zároveň tehdy také odložila rozhodnutí o výši částky, kterou České republice neproplatí. Vláda nicméně obratem rozhodla (.pdf) o proplacení monitorovacího systému ze státního rozpočtu. Stát ve výsledku přišel o cca 820 milionů korun.

Policie vyšetřování zakázky na monitorovací systém evropských dotací na počátku roku 2019 odložila s tím, že se žádný trestný čin nestal. S tím byla Komise seznámena a v důsledku uplatnila 25% korekci kvůli chybám, které se v rámci zadání zakázky staly.

Kromě Policie ČR a Evropské komise se IT zakázkou na Ministerstvu pro místní rozvoj zabýval také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Antimonopolní úřad již na konci roku 2015 uložil ministerstvu stotisícovou pokutu za chyby v zakázce, také však rozhodl, že nenašel důkazy o kartelové dohodě. Pokuta byla následně snížena na 50 tisíc korun.

Ministryně Dostálová má tedy pravdu v tom, že případ zakázky na monitorovací systém evropských fondů prověřovala Police ČR, antimonopolní úřad i Evropská komise. Ze závěrů Policie plyne, že k žádnému trestnému činu nedošlo. Není však pravda, že by Lukáš Wagenknecht „nabonzoval“ Česko v Bruselu. O provedení auditu požádala Evropská komise, a to s vědomím dnešního premiéra Babiše.

V roce 2015 probíhal na žádost Evropské komise audit na Ministerstvu pro místní rozvoj v souvislosti s monitorovacím systémem evropských fondů. Tento audit, který měl na starosti tým z Ministerstva financí, odhalil pochybení v zakázce.

Auditní zprávu od Ministerstva financí, v té době řízeného Andrejem Babišem, obdržela Evropská komise. Ta následně pozastavila proplácení některých projektů až do skončení vyšetřování Policie ČR a zároveň tehdy odložila rozhodnutí o výši částky, kterou České republice neproplatí. Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nicméně obratem vydala 27. dubna 2015 usnesení (.pdf), ve kterém rozhodla o proplacení monitorovacího systému ze státního rozpočtu. Stát tedy ve výsledku přišel přibližně o 820 milionů.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová se vejde do 10% odchylky, a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová mluví o krajském sněmu hnutí ANO v Královéhradeckém kraji, jenž proběhl v den zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru, tedy v pondělí 24. května. Sněm zde sestavil návrh krajské kandidátní listiny pro nadcházející podzimní volby do Poslanecké sněmovny, který bude následně schvalovat celostátní výbor hnutí ANO.

Již před konáním sněmu dostala Klára Dostálová podporu při volbě lídra kandidátky ve všech oblastních buňkách hnutí ANO v Královéhradeckém kraji. Doplňme, že krajský sněm její očekávanou nominaci nakonec potvrdil.