Klára Dostálová

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová zde hovoří o dotační výzvě č. 98 Rozvoj, modernizace a posílení odolnosti páteřní sítě poskytovatelů zdravotní péče s ohledem na potenciální hrozby, do které je možné podávat žádosti od 5. května 2021. Pro žadatele, tedy nemocnice (.pdf, str. 4–6), bylo připraveno cca 7,98 miliardy Kč (str. 2). Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) k 24. květnu 2021 evidovalo 114 žádostí v celkové výši zhruba 19 miliard Kč.

Uveďme, že průběh výzvy kritizovali nemocnice, opoziční poslanci a hejtmané, a to především kvůli tomu, že podle nich o přidělení dotace rozhodovala rychlost podání projektu, tedy rychlost kliknutí myší. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta k tomu například uvedl: „Pravděpodobně nešlo ani o klikání. Je dost možné, že některé firmy, některé nemocnice, použily takzvané softwarové roboty, které jsou podle našeho názoru v rozporu s tou výzvou tak, jak byla vyhlášena.“

Podle předběžných informací Ministerstva pro místní rozvoj (.xlsx), které však prozatím nehodnotilo náležitosti žádostí, uspělo přibližně jen 44 projektů. Některé kraje, například Liberecký kraj a Kraj Vysočina, podle Sezam Zpráv neuspěly, přestože projekt přihlásily několik vteřin po zahájení příjmu žádostí (.xlsx).

Ministerstvo pro místní rozvoj proti zmiňované kritice argumentovalo tím, že žádosti se budou posuzovat na základě dalších 23 kritérií a čas podání bude rozhodovat pouze v případě shody při naplnění těchto kritérií. Ostatně stejně argumentuje i ministryně Dostálová v námi ověřovaném rozhovoru.

Tato kritéria (.pdf, str. 37–39) jsou rozdělena na kritéria formálních náležitostí a obecná a specifická kritéria přijatelnosti. Všechna kritéria přitom podle Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (.pdf, str. 89) můžou  získat hodnocení „vyhověl“ nebo „nevyhověl“ (případně „nerelevantní“). Zároveň jsou také všechna tato kritéria „eliminační“, pokud tedy projekt některé z 23 kritérií nesplní, bude jeho žádost vyřazena.

Upřesněme, že mezi obecná kritéria (.pdf, str. 37–39) patří například to, že žadatel splňuje definici oprávněného příjemce nebo že projekt je v souladu s pravidly veřejné podpory. Mezi specifická kritéria pak spadá mimo jiné to, zda „projektem dochází k rozvoji JIP, ARO, operačních sálů, intervenčního nebo diagnostického pracoviště“ nebo zda projekt zahrnuje opatření reagující na boj s covidem-19. Doplňme, že dále se zmíněná kritéria (.pdf, str. 89) dělí na nenapravitelná, jejichž nesplnění znamená vyloučení projektu, a na napravitelná. V jejich případě může být žadatel vyzván k jejich doplnění.

Liberecký hejtman Martin Půta kritizoval i podobu kritérií a upozorňoval na to, že v rámci dotační výzvy neprobíhá věcné (.pdf, str. 39) a kvalitativní hodnocení. V takovém případě by totiž projekty u jednotlivých kritérií získávaly body a o přidělení dotace by rozhodovalo bodové pořadí (.pdf, str. 72). „To, o čem ministerstvo hovořilo, jsou nutné administrativní předpoklady k tomu, abyste vůbec nějakou žádost mohli podat,“ dodal Půta.

Ministerstvo pro místní rozvoj dále uvádí, že výběrová kritéria samo neschvaluje. Prostředky z EU musí být rozděleny v souladu s evropskou legislativou, kterou schvaluje Monitorovací výbor, který se skládá (.xls) ze zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zdravotnictví a několika dalších ministerstev, zástupců z neziskového sektoru, Svazů obcí a měst a Asociace krajů ČR.

Zda se na tvorbě kritérií podíleli i zástupci pojišťoven se nám nepodařilo dohledat. MMR nicméně 11. května uvedlo, že na výzvách ReactEU, kam spadá také zmiňovaná 98. výzva, „spolupracovali klíčoví aktéři z řad Ministerstva pro místní rozvoj, zástupců pojišťoven, ale také Asociace krajů ČR, kteří pod vedením Ministerstva zdravotnictví utvořili koncepční skupinu“.

Na závěr ještě dodejme, že se Klára Dostálová na schůzi se zástupci z Asociace krajů a z Ministerstva zdravotnictví dohodla, že by šanci zapojit se do výzvy měly dostat „všechny kvalitní projekty“. Řešením by mělo být spolufinancování projektů kraji a Ministerstvem zdravotnictví či snížení rozpočtů projektů a navýšení rozpočtu výzvy o 5,5 miliardy Kč.

Klára Dostálová správně uvádí, že o tom, která nemocnice získá dotaci, rozhoduje splnění či nesplnění všech 23 nastavených kritérií. 23 kritérií funguje jako pomyslné síto, které postaví způsobilé žadatele na stejnou startovní linii. V případě, že celková suma přihlášených projektů, které splní stanovených 23 kritérií, nepřesáhne prostředky alokované na výzvu, nepoužije se kritérium času podání žádosti a o úspěšnosti žadatele tak rozhodne právě 23 kritérií. V opačném případě, kdy celková suma přihlášených projektů, které splní stanovených 23 kritérií, přesahuje celkové prostředky, o úspěšnosti projektů rozhodne čas podání žádosti.

Pravděpodobnost těchto dvou scénářů nicméně nedokážeme posoudit, jelikož závisí na tom, do jaké míry žadatelé splní předepsaných 23 kritérií, respektive jak přísně jejich splnění bude hodnoceno. Výrok ministryně Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý, protože v případě, že „sítem“ neprojde dostatečný počet žadatelů, bude o jejich úspěchu či neúspěchu skutečně ve výsledku rozhodovat těchto 23 kritérií.

Ministryně Dostálová přímo deklaruje, že občanskoprávní institut svěřenských fondů byl do právního řádu zakotven právě kvůli existenci zákona o střetu zájmů. V odůvodnění se proto podíváme na to, jaká byla motivace pro zavedení tohoto institutu do českého práva.

Samotný institut svěřenských fondů byl až do přijetí občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který je účinný od roku 2014, českému právnímu řádu prakticky neznámý. Jeho prostřednictvím však mohou být upraveny rozličné životní situace. Svěřenský fond lze založit (str. 4-5) za soukromým účelem (například zachování majetku pro budoucí generace) nebo za účelem veřejným – například charitativním.

Konkrétně jsou svěřenské fondy zakotveny v § 1448 a násl. občanského zákoníku. Zákoník ani jeho důvodová zpráva (.pdf, str. 352 a násl.) však nenaznačují, že by svěřenské fondy mohly být využity k vyhnutí se střetu zájmů ve smyslu zákona o střetu zájmů.

Formulaci, že „máme český zákon o střetu zájmů. Právě proto existují svěřenské fondy (…)“, neodpovídá ani zákon o střetu zájmů, který využití svěřenských fondů rovněž nenaznačuje. Samotná novela zákona o střetu zájmů, označovaná v médiích též jako lex Babiš, vstoupila v platnost v roce 2017. Právě v reakci na tuto novelu převedl Andrej Babiš svůj majetek do svěřenských fondů.

Novela z roku 2017 nově zakotvila v zákoně paragrafy 4a, 4b a 4c, které značně rozšiřují seznam činností neslučitelných s působením ve vládě. Například dle § 4c „je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) (člen vlády, pozn. Demagog.cz) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti“. Ani důvodová zpráva (.pdf) k této novele či odůvodnění jednotlivých pozměňovacích návrhů však se svěřenskými fondy jako s možností, jak novým pravidlům vyhovět, nijak nepracuje.

Otázkou zůstává, zda svěřenské fondy jsou dostatečným opatřením, kterým se člen vlády může střetu zájmů vyhnout. To ovšem není předmětem hodnocení. Pro hodnocený výrok je zásadní, že naznačuje příčinnost mezi existencí zákona o střetu zájmů a zavedením institutu svěřenských fondů s účinností od roku 2014.

Je sice pravda, že obecně může (.pdf, str. 44) být svěřenský fond (zejména tzv. blind trust, o jehož možnosti založení v Česku se vedou spory) použit k naplnění pravidel o střetu zájmů, avšak dostupné zdroje nepotvrzují, že by tento institut byl do občanského zákoníku přidán primárně z tohoto důvodu, jak uvádí ministryně Dostálová. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Předně uveďme, že ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová zde mluví o dotaci z fondů EU pro zlínskou společnost Fatra z holdingu Agrofert, konkrétně na nákup nového válcovacího stroje. Evropská komise na podzim 2020 tuto žádost o dotaci označila za neoprávněnou, protože podle ní porušuje český zákon o střetu zájmů. I přesto však dle informací serveru iROZHLAS Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) na projekt 3. února 2021 vyplatilo 547 tisíc korun ze státních peněz.

Upřesněme, že dotace z fondů Evropské unie jsou (.pdf, str. 7) založeny na principu předfinancování. Členský stát se ujistí, že peníze z fondů EU byly vynaloženy v souladu s danými pravidly (tzv. certifikace) a žádost o platbu předfinancuje ze státního rozpočtu. Evropská komise následně proplatí určitý podíl prostředků (až 85 %) do rozpočtu ministerstva financí.

V případě projektu společnosti Fatra proto náměstek MPO pro eurofondy Marian Piecha 11. února 2021 žádal (.pdf) Ministerstvo financí o mimořádnou certifikaci dotace, tedy o proplacení ze strany EU. Zde je důležité zmínit, že resort financí na doporučení Evropské komise preventivně přestal od prosince 2018 evropské orgány žádat o proplácení dotací pro firmy z holdingu Agrofert. A to ve spojitosti s možným střetem zájmů Andreje Babiše.

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu nelze (.pdf, str. 1) podat žalobu pro neplatnost na samotnou závěrečnou auditní zprávu, podle které společnosti Agrofertu nemají na dotace nárok. Proto se dle informací serveru iROZHLAS české úřady rozhodly, že pomocí žádosti o proplacení dotací pro Fatru „otestují“, zda Brusel peníze opravdu nevyplatí. Tímto způsobem by tak získaly rozhodnutí o zamítnutí platby, kvůli němuž následně chtějí Evropskou komisi žalovat.

Pro server iROZHLAS k tomu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) uvedl: „Ještě nedošlo k úplnému vyjasnění, to jest ke konkrétnímu rozhodnutí, které by bylo soudně přezkoumatelné na úrovni Evropské komise. Právě to Česká republika očekává v souvislosti s dotací, na kterou se ptáte. Bez proplacení dotace Fatře by nemohlo k závaznému právnímu posouzení dojít, případně by neměl o čem rozhodovat soud.“

Kritici nicméně upozorňují, že jde o riskantní plán, protože by mohl vyústit až v pozastavení všech dotací z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost.

iROZHLAS dále uvádí, že ministr Havlíček (za ANO) společně s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou (za ANO), která eurodotace v Česku koordinuje, „proto „bezpečnost“ tohoto postupu předem ověřovali i u Evropské komise. Konkrétně v dopise datovaném 26. dubna oslovili eurokomisaře Elisu Ferreirovou a Johannese Hahna. (…) Havlíček s Dostálovou v korespondenci také upozorňují, že ačkoliv česká strana se závěry auditu nesouhlasí, respektuje je a žádosti o platbu Evropské komisi nepředkládá. A také prý dál plní doporučení, která jim kvůli zjištěným nedostatkům například v předcházení střetu zájmů auditoři ve zprávě dali“.

Dopis vzal na vědomí šéf Generálního ředitelství pro regionální politiku Marc Lemaître s tím, že česká strana požádá o proplacení pouze u jednoho auditem kritizovaného projektu.

Dodejme, že na riziko pozastavení dotací z unijních fondů v případě, že se Česko kvůli závěrům auditu ke střetu zájmů bude s Evropskou komisí soudit, upozornil v rozhovoru pro Deník N také náměstek ministra zahraničí Martin Smolek. Dle dostupných informací právě Smolek, který zastupuje ČR u evropského soudního dvora, byl tím, kdo plán na předložení některé auditem zpochybněné dotace navrhl.

Server iROZHLAS v této souvislosti také upozorňuje, že Fatra peníze od státu získala už 3. února. Není tedy podle něj zcela jasné, zda už tehdy české úřady plánovaly tímto způsobem získat rozhodnutí Evropské komise, nebo zda se tak snaží legitimizovat neoprávněně proplacenou dotaci.

Ministryně Dostálová zde mluví o vládním návrhu zákona (.pdf), kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Sněmovně je tento návrh předložen jako sněmovní tisk č. 862. Vláda usnesením č. 534 (.pdf) vlády z pondělí 11. května (4 dny před rozhovorem), požádala o projednání tohoto návrhu ve zkráceném jednání, přičemž předseda sněmovny Radek Vondráček žádosti vyhověl (.pdf).

Dle § 99 zákona o jednacím řádu PS zkrácené jednání ve stavu legislativní nouze znamená vynechání prvního čtení zákona, možnosti upuštění od obecné rozpravy a možnosti omezení času jednotlivých poslanců u řečnického pultu na plénu. Dále také dává možnost předsedovi Sněmovny přikázat garančnímu výboru lhůtu, do které musí výbor předložit usnesení k danému návrhu.

Toto usnesení vydal garanční výbor, tedy výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, na schůzi č. 39 (.pdf, pozvánka) dne 13. května 2020 v 10:00. Zde k návrhu vydal usnesení č. 203 (.pdf), v němž Sněmovně navrhuje konat obecnou rozpravu, vést podrobnou rozpravu ke všem částem návrhu a ukončit jednání o návrhu do 24:00 toho samého dne, tedy středy 13. května 2020. Zároveň doporučuje PS vyslovit s návrhem souhlas.

Před začátkem jednání Sněmovny 13. května (které začalo v 15:00) probíhaly tiskové konference poslaneckých klubů. Z pravidelného pořadí výstupů jednotlivých stran v novinářském átriu a záznamu vysílání ČT z toho dne usuzujeme, že v původní době své tiskové konference (ve 14:40) poslanecký klub ANO stále rokoval.

Již ve 12:30 nahrál do sněmovního systému svůj pozměňovací návrh (.docx) k navržené novele Martin Kolovratník, poslanec za ANO. Ve 14:16 nahrála poslankyně Pekarová Adamová (TOP 09) svůj PN č. 5248 (.docx) a cca v době tiskové konference, tedy ve 14:43 již byly nahrány do systému 3 další PN č. 5251 (.docx), č. 5252 (.docx) a č. 5253 (.docx) od poslance Profanta (Piráti). Ještě z 12. května byl v systému PN od poslance Jelínka (SPD) č. 5225 (.docx). V době, kdy, kdy zasedal poslanecký klub hnutí ANO, tedy již ve sněmovním systému bylo nahráno několik pozměňovacích návrhů k vládní novele zákona.

Původně bylo na pořadu této schůze projednávání zmiňovaného vládního návrhu. Hned na začátku schůze proti tomuto bodu vystoupili poslanci Michálek, Pikal (Piráti), Jurečka (KDU-ČSL) a Okamura (SPD). Na to reagoval poslanec Faltýnek (předseda poslaneckého klubu ANO) oznámením, že se na jednání poslaneckého klubu, po kterém nestihli toto rozhodnutí sdělit na tiskové konferenci médiím, shodli neprojednávat tento návrh ve stavu legislativní nouze (ve zkráceném jednání) a přesunout jeho řádné projednání na další schůzi. Na návrh poslance Michálka došlo hlasováním č. 3 s podporou 101 ze 107 přihlášených poslanců (6 se zdrželo) k vyřazení tohoto bodu. Další 49. schůze PS je naplánována 26. května 2020 a první čtení návrhu je na ní předběžně rozvrhnuto jako bod č. 76.

Postupné nahrávání pozměňovacích návrhů tedy skutečně mohlo být jedním z důvodů, proč i poslanecký klub ANO podpořil projednání zákona ve standardní proceduře.

Zrychleně ve stavu legislativní nouze se měl projednávat návrh novely zákona o zadávání veřejných zakázek. Vláda tento návrh schválila 11. května 2020. Téhož dne předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) rozhodl (.pdf), že návrh bude projednán ve zkráceném jednání.

Jak ale o dva dny později informovala ČTK, Sněmovna návrh zrychleně v legislativní nouzi schvalovat nebude. Proti zmiňovanému postupu se postavila opozice, která návrh ostře kritizovala. Vedle opozice se proti zrychlenému projednání postavilo i samotné vládní hnutí ANO. Že ANO nepodpoří schvalování vládní novely ve stavu legislativní nouze, sdělil předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek.

Návrhem se tedy Sněmovna bude nakonec zabývat v řádném legislativním procesu.

Výrok byl pronesen v kontextu debaty o návrhu novely zákona o zadávání veřejných zakázek. Vláda tento návrh schválila 11. května 2020. Téhož dne předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) rozhodl, že návrh bude projednán ve zkráceném jednání. 

ČTK o dva dny později informovala, že Sněmovna zmiňovanou novelu zrychleně v legislativní nouzi schvalovat nebude. Proti tomuto postupu se totiž vedle opozice postavilo i vládní hnutí ANO. 

Devadesátkou, o které ministryně Dostálová hovoří, je zde míněn § 90 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle něj může navrhovatel navrhnout Sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila svůj souhlas již v prvém čtení. Toto své konání ale musí odůvodnit již v důvodové zprávě. Pokud ale proti takovému návrhu vznesou před ukončením obecné rozpravy námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců, anebo jde-li o návrh ústavního zákona, návrh zákona o státním rozpočtu nebo mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy, pak návrh tímto způsobem projednat nelze.

Výrok ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové se vztahuje k vládou schválené novele zákona o zadávání veřejných zakázek.

Ministryně uvádí, že hlavním důvodem předložení novely je snaha o zrychlení postupů a odstranění administrativní zátěže, což má být dle jejích slov upraveno změnou tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. Předseda Poslanecké sněmovny na žádost vlády rozhodl, že se tento návrh bude projednávat ve stavu legislativní nouze, který výrazně omezuje legislativní proces. Momentálně je novela zařazena na program schůze od 26. května 2020.

V odůvodnění (.pdf, str. 3) novely zákona se uvádí:

„Předkládaná novela odstraňuje administrativní překážky pro zadávání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění tak, aby bylo možné jednací řízení bez uveřejnění na základě § 63 odst. 3 a odst. 5 realizovat v co nejkratším čase.“

A dále se vyjadřuje k nutnosti úpravy kvůli situaci způsobené epidemií COVID-19:

„Je nezbytné zajistit, aby jednací řízení, které je zadáváno v krajně naléhavých okolnostech, bylo co nejméně administrativně náročné. Vzhledem k nutnosti uzavřít smlouvu co nejrychleji tak není vhodné trvat na úkonech, které mají zajistit kvalifikaci dodavatele, svolat hodnotící komisi, nebo bránit uzavření smlouvy, neboť zde převažuje veřejný zájem na rychlém plnění veřejné zakázky.“

Klíčová úprava pak spočívá v § 67, který upravuje postup řízení (tamtéž, str. 1). K současnému znění se totiž přidává odstavec, který zní: 

„(3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.“

Tento bod si zasluhuje bližší vysvětlení, protože obsahuje změny, ke kterým má dojít. Podle odstavců 3 a 5 § 63 platí, že:

• „Zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem (…)“
• „Zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil (…)“

Navrhovaná změna zákona má tedy umožnit nepoužít určité požadavky zákona v případech vypsání jednacího řízení bez uveřejnění, pokud není na trhu větší množství dodavatelů nebo pokud existují pro tento postup naléhavé okolnosti. Klíčové ovšem je, jaké požadavky zákona se v těchto případech nebudou muset dodržovat.

V důsledku nového § 67 odst. 3 je v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje § 48 odst. 7 a odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jejím skutečném majiteli podle § 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona – tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle § 122 odst. 1.

Je tedy zřejmé, že tyto změny značně zjednoduší proces zadávání veřejných zakázek prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění. Transparency International ČR však uvádí celou řadu konsekvencí, které může přijetí novely mít. Jsou mezi nimi například podezřelé nákupy a potencionální finanční škody pro stát, způsobené poskytnutím volnosti v režimu jednacího řízení bez uveřejnění. Ministerstvo pro místní rozvoj zase argumentuje potřebou zjednodušit administrativně příliš složitou proceduru.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z odůvodnění novely zákona o zadávání veřejných zakázek a z jejího obsahu je patrný cíl, kterým je zjednodušení a urychlení zadávání veřejných zakázek v případech spadajících pod výběrová řízení bez uveřejnění. Tento fakt však nezpochybňuje kritiku, která je na diskutovanou novelu vedena. Novela zákona totiž může být vnímána jako potenciálně nebezpečná.

Klára Dostálová v rozhovoru hovoří o vládní novele zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU z 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek.

V rozhovoru ministryně Dostálová zmiňuje, že účelem této novely má být hlavně zrychlení postupů a odstranění administrativních překážek u tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. To je uvedeno také v důvodové zprávě (.pdf, str. 3–6), podle které novela „odstraňuje administrativní překážky pro zadávání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění tak, aby bylo možné jednací řízení bez uveřejnění na základě § 63 odst. 3 a odst. 5 realizovat v co nejkratším čase“.

V současné době je tzv. jednací řízení bez uveřejnění upraveno v hlavě V části čtvrté zákona o zadávání veřejných zakázek. Předkládaná novela opravdu odstraňuje administrativní překážky v tomto řízení. Do § 67 vkládá nově odstavec 3 (.pdf, str. 1) ve znění:

„V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.“

Přidáním tohoto odstavce je nově umožněn přístup k veřejným zakázkám například firmám, které nemají zaknihované akcie (není jasná jejich vlastnická struktura). Kromě toho zadavatel nemusí požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 74, tedy že účastník nemá nedoplatky na daních či sociálním a zdravotním pojištění, že nebyl v posledních 5 letech odsouzen za některé trestné činy, jako je TČ účasti na organizované skupině, podvodu či úplatkářství apod. Dále se zjednodušuje administrativa spojená se zadávací dokumentací. Zadavatel také nemusí od vybraného dodavatele vyžadovat doklady o kvalifikaci a není povinen zjišťovat údaje o skutečném majiteli. V neposlední řadě nově nemusí zadavatel vybrat k uzavření smlouvy účastníka s ekonomicky nejvýhodnější nabídkou podle výsledku hodnocení nabídek.

Novela zákona o zadávání veřejných zakázek byla vládou schválena (.pdf) a předložena Poslanecké sněmovně 11. května 2020. Původně měla být projednána ve zrychleném řízení, proti čemuž se důrazně ohradila opozice. V současné době je projednávání novely navrženo na pořad 49. schůze, která začala 26. května 2020.

Preambule ke směrnici (bod 50) upozorňuje na škodlivé účinky, které má jednací řízení bez uveřejnění na hospodářskou soutěž. Z tohoto důvodu by, podle jejího znění, mělo být využíváno pouze ve zcela výjimečných případech, z mimořádně naléhavých důvodů, které (veřejný) zadavatel nemohl předvídat a které mu nelze přičítat.

Pravidla pro zadávání zakázek, resp. povinnosti, které je možné po účastnících vyžadovat, jsou obsaženy v čl. 56 směrnice. Dle čl. 57 tak např. zadavatel musí vyloučit subjekty, kterým byla prokázána účast na zločinném spolčení, korupce nebo využívání dětské práce. Směrnice však zakazuje pouze zadat zakázku takovýmto „zločincům“, nepožaduje, aby účastníci zadávacího řízení museli svou bezúhonnost prokázat. V tomto ohledu je tedy navrhovaná novela v souladu s evropskou směrnicí.

Odstavec 2 již zmíněného článku 57 směrnice pak obsahuje další povinnosti účastníků zadávacího řízení. Dle tohoto ustanovení se nemůže zadávacího řízení účastnit subjekt, kterému bylo pravomocným soudním či správním rozhodnutím dokázáno, že porušuje své povinnosti vztahující se k placení daní nebo příspěvků na sociální zabezpečení.

Druhá část tohoto ustanovení poté zakotvuje pouze možnost zadavatele vyloučit z řízení i ty subjekty, o nichž se jakýmkoliv způsobem prokáže, že mají nedoplatky na daních či sociálním pojištění. Současný zákonný požadavek na prokázání neexistence daňových či jiných nedoplatků jde tedy opět nad rámec směrnice.

Navíc, dle čl. 57 odst. 3 je z výše zmíněných pravidel možné učinit výjimku v případě ohrožení veřejného zdraví, což je za určitých okolností i případ, kdy je dle českého práva možné jednací řízení bez uveřejnění použít.

Čtvrtý odstavec 57. článku pak opět zakotvuje pouze možnost vyloučit účastníky nacházející se v likvidaci. I v tomto ohledu jde tedy současná právní úprava nad rámec směrnice. Ani nutnost mít výlučně zaknihované akcie není ve směrnici upravena, stejně tak povinnost zjistit skutečného majitele.

Článek 58 směrnice dále stanovuje možnost zadavatelů vyžadovat od účastníků určitou kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že stanovit kvalifikační kritéria je pouze možností, nikoliv povinností zadavatelů, můžeme říci, že i § 86 českého zákona o zadávání veřejných zakázek, stanovující povinnost předložit doklad o kvalifikaci, jde nad rámec směrnice.

V neposlední řadě pak článek 67 stanoví, že obecně jsou zadavatelé povinni vycházet z ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Pro určité druhy veřejných zakázek je však možné se od této povinnosti odchýlit. Opět je tedy nutné dát ministryni za pravdu. 

Vzhledem k tomu, že veškerá ustanovení dotčená, resp. rušená, novelou zákona o zadávání veřejných zakázek jdou skutečně nad rámec evropské směrnice, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ve výroku paní ministryně Dostálová uvádí, že novela zákona o zadávání veřejných zakázek v rámci jednacího řízení bez uveřejnění odstraňuje povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, nicméně zadavatel tato kritéria nadále vyžadovat může. 

Klíčová úprava zákona dle novely (.pdf, str. 1) pak spočívá v § 67, který upravuje postup řízení. K současnému znění se totiž přidává odstavec, který zní: 

(3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí

Tento bod si zasluhuje bližší vysvětlení, protože obsahuje změny, ke kterým má dojít. Podle odstavců 3 a 5 § 63 platí, že:

„Zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem (…)“ a „Zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil (…)“.

Navrhovaná změna zákona má tedy umožnit nepoužít určité požadavky zákona v případech vypsání jednacího řízení bez uveřejnění, pokud není na trhu větší množství dodavatelů nebo pokud existují pro tento postup naléhavé okolnosti. Klíčové ovšem je, jaké požadavky zákona se v těchto případech nebudou muset dodržovat. 

V důsledku nového § 67 odst. 3 je v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje § 48 odst. 7 a odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jeho skutečném majiteli podle § 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona, tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle § 122 odst. 1.

Výrok paní ministryně se pak jmenovitě týká § 122 obsahující povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu a § 86 obsahující povinnost kontrolovat kvalifikační předpoklady. Pro ověření výroku ministryně Dostálové se musíme podívat na části zákona stanovující obsah zadávací dokumentace. Tedy zda je skutečně možné, aby zadavatel mohl dle své úvahy vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, i přesto, že to zákon nevyžaduje. Zadávací podmínky a podmínky účast v zadávacím řízení jsou upraveny v § 36. Konkrétně pak § 36 odst. 1 uvádí:

(1) Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Z uvedeného odstavce zákona pak vyplývá, že zadávací podmínky nemohou být stanoveny bezdůvodně. 

K otázce toho, jaké zadávací podmínky lze považovat za bezdůvodné a které ne, se vyjadřuje důvodová zpráva (.pdf, str. 329) k zákonu o zadávání veřejných zakázek:

„Zásadní v této souvislosti je, že nepřípustné je „bezdůvodné“ vytvoření překážky hospodářské soutěže. Prakticky veškeré zadávací podmínky totiž omezují okruh potenciálních dodavatelů a tím vytvářejí překážku soutěže o veřejnou zakázku. Například stanovení konkrétních technických parametrů vyřazuje ze soutěže všechny dodavatele, jejichž výrobky požadované parametry nesplňují. Zadavatel je však oprávněn takové zadávací podmínky stanovit, pokud je to odůvodněno jeho potřebami, které prostřednictvím veřejné zakázky naplňuje. Technické parametry musí nastavit přiměřeně tak, aby účel veřejné zakázky byl naplněn. Některé zadávací podmínky zadavatel také může stanovit za účelem omezení rizik spojených s realizací zakázky. K tomuto účelu slouží např. záruční podmínky nebo kritéria kvalifikace vyjadřující zkušenost dodavatele.“

Z důvodové zprávy tedy vyplývá, že stanovení takových podmínek, které jsou obsaženy v § 122 a § 86, nelze bez dalšího považovat za bezdůvodně diskriminační. Zadavatel by tedy měl mít možnost takové podmínky i nadále vyžadovat, byť by jejich použití dle novely zákona již nemělo být povinné.

Ministryně Dostálová hovoří o novele zákona č.134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Vládní návrh novely, jejímž předkladatelem byl resort ministryně Dostálové, se ale dočkal silné kritiky ze strany protikorupčních organizací i opozice.

Na náš dotaz týkající se role Státní správy hmotných rezerv (SSHR) při návrhu novely zákona poskytl tiskový mluvčí následující vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra: „Přišli jsme se svým návrhem novely zákona, ten ale nakonec nebyl vládou ani projednán. (…) Výjimka, kterou jsme navrhovali, říká, že po ukončení nouzového stavu je stát ve složité tržní situaci, protože trh je nedostatečně saturován dodavateli. Vypisování znamená administrativní komplikace i pro potenciálního dodavatele a je na něm, zda nevyužije soukromého odběratele, kde takové komplikace nejsou.“

Z vyjádření předsedy SSHR tedy vyplývá, že jeho úřad opravdu inicioval změnu zákona o zadávání veřejných zakázek, byť předkladatelem novely zákona bylo nakonec Ministerstvo pro místní rozvoj.

Stát skutečně chce skrze Správu státních hmotných rezerv nakoupit ochranné pomůcky do zásoby v hodnotě za 3,7 miliardy korun. Ty by tak měly mít zásobu až na dva měsíce boje s pandemií, včetně několika milionů roušek či respirátorů. Za polovinu peněz by Správa státních hmotných rezerv měla nakoupit materiál tvořící „železnou rezervu“. Před nákupem druhé poloviny má být zpracována analýza, která má ukázat možnosti českého průmyslu zabezpečit výrobu ochranných a zdravotnických prostředků výlučně z tuzemských zdrojů.