Klára Dostálová

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) zaslalo Evropské komisi odpověď na auditní zprávu (.pdf) ke střetu zájmů Andreje Babiše naposledy v březnu 2021. Dle závěrů tohoto auditu, které Komise následně zveřejnila na konci dubna, premiér Babiš stále ovládá skupinu Agrofert, ačkoliv své podniky vložil do svěřenských fondů. Podle auditní zprávy se Andrej Babiš z výkonu své vládní funkce nadále podílí na rozhodování o rozdělování finančních prostředků z Evropské unie, a tím je ohrožena jeho nestrannost. Podle auditu také v některých případech nefungují správně řídící a kontrolní systémy (.pdf, str. 231).

Ve své odpovědi se české úřady proti tomuto rozhodnutí Evropské komise ohradily. „V rámci celého auditního procesu ČR zastávala pozici, že s hodnocením auditorů Evropské komise ve věci střetu zájmu nesouhlasí, přičemž tuto pozici ČR zastává nadále,“ vysvětluje Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě. Podle něj také české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Doplňme, že Česká republika své nesouhlasné stanovisko v reakci na audit Komisi zaslalo například také v květnu minulého roku. Ministryně Klára Dostálová tehdy uvedla, že odpověď „připravili úředníci Národního orgánu pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj společně s kolegy z dotčených resortů“. Podobně se dříve vyjádřila i ministryně financí Alena Schillerová.

V souvislosti s formulováním odpovědi na předběžný audit Evropské komise, který oznamoval existenci střetu zájmů premiéra Babiše, i na jeho konečnou verzi z prosince 2019, hovořila ministryně Dostálová vždy o tom, že dokument zpracovávají úředníci. Konkrétně uvádí úředníky Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož funkci (.doc, str. 1) plní Ministerstvo pro místní rozvoj, a jejich „kolegy z dotčených resortů“.

V tomto ohledu zmiňuje server iRozhlas součást předběžné auditní zprávy z června 2019, kdy uvádí, že se jedná o „čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Jde tedy o peníze, které přerozděluje především ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí.“

V závěrečné verzi auditní zprávy, kterou Evropská komise zveřejnila (.pdf, str. 1–2) letos v dubnu, si však můžeme přečíst i seznam institucí „zapojených do procesu řízení a rozdělování dotací“, které byly předmětem auditu, a které jsou tedy výše jmenovanými „dotčenými resorty“. Právě tyto instituce tedy komunikovaly s Evropskou komisí.

Kromě nadresortní Rady pro fondy Společného strategického rámce, Rady pro ESI fondy a Řídícího a koordinačního výboru se jedná o již zmíněný Národní orgán pro koordinaci. Jsou zde také uvedena tři ministerstva: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí. Mimo ně zpráva uvádí také Agenturu pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest a hlavní město Prahu. 

Celkem auditní zpráva vyjmenovává (.pdf, str. 1–2) 7 „řídících a zprostředkujících institucí“, mezi něž spadají právě uvedená ministerstva a agentury, a 4 „horizontální instituce“, kam patří Národní orgán pro koordinaci a další nadresortní instituce.

Ministryně Dostálová má pravdu také v tom, že se nejedná pouze o ministerstva pod vedením ministrů za hnutí ANO. Ministerstvo práce a sociálních věcí vede Jana Maláčová z ČSSD a primátorem Prahy je Zdeněk Hřib z Pirátské strany.

Celé řízení zkoumající potenciální střet zájmů Andreje Babiše probíhá už od roku 2018, kdy organizace Transparency International na možný střet zájmů poukazovala a podala také podnět k Evropské komisi. První předběžná auditní zpráva dorazila do České republiky v červnu 2019.

Auditní šetření, které zprávě předcházelo, se mimo jiné dotýkalo také Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), respektive Národního orgánu pro koordinaci (NOK), jehož roli (.doc, str. 1) vykonává právě MMR. Již tehdy měli odpověď české strany na starosti úředníci, ministryně by tedy na ni neměla mít vliv, alespoň ne přímý. Sama ovšem uvedla: „Nyní ale rozporujeme každou větu na každé stránce. Cítíme se velmi dotčeni, protože spousta věcí není pravda.“ Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by se ministryně Dostálová v průběhu auditu nebo někdy později setkala s unijními auditory, nebo že by s nimi byla ohledně zprávy o střetu zájmů Andreje Babiše v přímém kontaktu.

V případě odpovědi na druhou auditní zprávu, která byla do ČR doručena v prosinci 2019 a měla obsahovat konečné závěry prověrky a zmiňovala i střet zájmů, trvalo sepsání reakce déle. Ministryně Dostálová v té době sama uváděla, že odpovědi na auditní zprávy jsou zpracovávány úředníky. Přesněji jmenovala právě úředníky Národního orgánu pro koordinaci a také jejich „kolegy z dotčených resortů“. Jak se můžeme dozvědět z informací serveru iROZHLAS, jednat se mělo hlavně o Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jejichž kompetencí spadá právě čerpání dotací ze zmíněných strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

Ministryně pro místní rozvoj obzvláště v době krátce po příchodu této druhé auditní zprávy zdůrazňovala (video, 0:48), že jsou dokumenty tzv. confidential, tedy v důvěrném režimu, a že k nim tak nemají přístup ani ministři a jedná se čistě o záležitost úředníků. Sama tedy údajně zprávu nečetla a ani ji „nezajímá“. Dříve však také dodávala: „Určitě budeme chtít o některých věcech hovořit tváří v tvář.“

Jediný dokument, který je v současnosti zveřejněn, je závěrečná auditní zpráva (.pdf) Evropské komise. Zpráva například uvádí, že dalšími subjekty podrobenými auditu (.pdf, str. 1–2) jsou ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a práce a sociálních věcí. Kromě zmíněných ministerstev byly kontrolovány také agentury a fondy, například Agentura pro podnikání a inovace, Státní fond životního prostředí České republiky, Agentura pro podporu a podnikání a investic CzechInvest, Rada pro ESI fondy, Rada pro fondy Společného strategického rámce, Národní orgán pro koordinaci, Řídící a kontrolní výbor nebo hlavní město Praha.

V reakci na tuto závěrečnou zprávu ministryně konstatovala, že české orgány „zastávají právní názor opřený o argumenty zaslané Evropské komisi, že k porušení předpisů nedošlo“. Trvala také na existenci dvou právních výkladů, mezi kterými může rozhodnout teprve soud. Ministerstvo pro místní rozvoj ve své tiskové zprávě uvádí, že české orgány ve svých odpovědích Evropské komisi „opakovaně uvedly, že řídicí a kontrolní systémy byly nastaveny v ČR v souladu s unijními a vnitrostátními pravidly upravujícími otázku střetu zájmů a že na této pozici ČR trvá“.

Na závěr tedy shrňme, že se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, jestli Klára Dostálová zasahovala úředníkům Národního orgánu pro koordinaci do formulace odpovědí Evropské komisi, případně do jaké míry se tak dělo. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavní příčinou a důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p67">§ 67 (současný zákon),který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním“ a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela je tedy v souladu s výrokem a vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Výrok týkající se srovnání evropské směrnice a příslušného zákona, který říká, že výše řešená problematika je „jediným rozdílem“ mezi směrnicí a naším zákonem, musí být chápán jen v mezích kontextu výroku, neboť je zřejmé, že při pouhém mechanickém porovnávání nalezneme mnoho rozdílů, ať už v rozdílné formě předkládaného práva či samotném adresátovi normy. 

Zde se tedy budeme zabývat pouze úzce vymezeným porovnáním, zda je ve zde probírané směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a výše zmíněném zákoně explicitní povinnost ověřovat kvalifikaci dodavatele zadavatelem.

Příslušné ustanovení směrnice 2014/24/EU:

Článek 58

Kvalifikační kritéria pro výběr

1.   Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:

a) vhodnosti pro výkon odborné činnosti;

b) ekonomické a finanční situace;

c) technické a odborné způsobilosti.

Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. ….

V souladu s výrokem je ve směrnici 2014/24/EU pouze uvedena možnost, že zadavatel může požadovat potvrzení kvalifikace, na rozdíl od zákona o zadávání veřejných zakázek, ve kterém je uvedeno, že „zadavatel stanoví kritéria, která vyjadřují objektivní a ověřitelné skutečnosti související s kvalifikací dodavatele“.  

Evropská komise vydala 1. dubna Pokyny k používání rámce pro zadávání veřejných zakázek v mimořádné situaci související s krizí COVID-19. 

Evropská komise v tomto dokumentu uvádí, že jednotlivé členské země mají řadu možností, jak zajistit nákup zboží a služeb potřebných k zvládnutí krize související s onemocněním COVID-19 tak, aby byl v souladu s unijním právem. Komise na str. 1 dokumentu uvádí, že pokud by nákup nebyl dostatečně flexibilní, „lze zvážit jednací řízení bez uveřejnění“. Nejedná se tak o žádné doporučení tohoto opatření, jak tvrdí ministryně Dostálová, ale pouze o použití v krajním případě.

Možnost provádět tato řízení bez uveřejnění musí přitom splňovat řadu podmínek. Mohou být vypisovány pouze, „pokud je to nezbytně nutné, když z důvodů krajní naléhavosti způsobené událostmi, které veřejný zadavatel nemohl předvídat, nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení. Okolnosti pro odůvodnění krajní naléhavosti nesmějí být v žádném případě způsobeny veřejným zadavatelem.“ (str. 4) Zadavatel také musí tuto formu řízení odůvodnit ve zvláštní zprávě.

Ministryně hovoří o zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, který by měl být změněn vládní novelou (.pdf). Ta byla původně zařazena jako 3. bod 48. schůze Poslanecké sněmovny, avšak v průběhu schůze projednána nebyla.

Z kontextu výroku v rozhovoru ministryně Kláry Dostálové pro Radiožurnál můžeme vyvodit, že hlavním důvodem prosazované změny zákona je zrychlení administrace nákupu např. zdravotnického materiálu při pandemii či jiné krizové události bez vyhlášení nového výběrového řízení. Podobné odůvodnění novely obsahuje (.pdf, str. 3) důvodová zpráva.

Konkrétně se jedná o ustanovení novely (.pdf, str. 1), kde se přidává třetí odstavec v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p67">§ 67 (současný zákon), který popisuje nový postup řízení bez uveřejnění.

§ 67 (novela):

      (3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí.

Tento nový bod novely zakládá mimo jiné možnost dle § 63 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek „použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním" a dále nepoužít v souladu s kontextem výroku § 86, který ukládá v souhrnu povinnost dodání nějaké formy potvrzení kvalifikace dodavatelem zadavateli a také § 122, jež stanovuje výběr dodavatele. Pro příklad v odstavci 1 § 122, je stanoveno, že „zadavatel je povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita“.

Tato novela tedy vytváří prostor pro nepožadování kvalifikace, kterou nynější znění zákona vyžaduje, ale pouze v režimu „řízení bez uveřejnění“.

Dále je potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost ověřit kvalifikaci dodavatele. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit.

Hrubý nástin požadavků členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise a na EUR-LEX v národní transpozici směrnice 2014/24/EU.

Ministryně Dostálová mluví o jednacím řízení bez uveřejnění, což je jeden z druhů zadávacího řízení dle Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou stanoveny v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#f5805573">§ 63 - § 67 daného zákona. Dlehttps://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p55"> § 55 zákona č. 134/2016 Sb. lze použít jednacího řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu.

V § 73 je stanoven rozsah požadavků zadavatele na kvalifikaci pro nadlimitní režim, mezi které patří https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p73-1">povinnost zadavatele požadovat prokázání základní způsobilosti (dodavatele) podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p74">§ 74. 

V paragrafu 74 jsou pro kontext výroku relevantní písmena b), c) a d) prvního odstavce, která v souhrnu stanoví, že způsobilý není dodavatel, který má daňový nedoplatek, nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění a nedoplatek na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Citace příslušných častí https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p74">§ 74:

 (1) Způsobilým není dodavatel, který 

   b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,

   c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,

   d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

Dále jsou v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p75">§ 75 výše uvedeného zákona stanoveny podmínky pro prokázání základní způsobilosti dodavatele. Dodavatel se prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice zejména předložením písemného čestného prohlášení, potvrzením příslušné okresní správy sociálního zabezpečení či potvrzením příslušného finančního úřadu.

Z kontextu výroku vyplývá, že ministryně Dostálová měla „jinými státy“ na mysli členské státy Evropské unie, je tedy potřeba ověřit, zda je Česká republika jediná či jedna z mála členských zemí EU, která má v příslušném zákoně stanovenou povinnost žádat dodavatele o doklad nedoplatků na daních a pojištění. Bohužel z důvodu časové náročnosti, složitosti jednotlivých právních řádů členských států a neexistenci uceleného dokumentu porovnávajícího výše uvedenou problematiku, tuto část výroku nejsme schopni ověřit. 

Hrubý nástin kritérií členských států EU na schvalovaní veřejných zakázek lze nalézt na stránkách Evropské komise na portálu eCertis nebo přímo na stránce Zadávání veřejných zakázek v zemích EU. Dále lze využít portál EUR-LEX, kde lze nalézt informace v národní transpozici směrnice 2014/24/EU (Směrnice o zadávání veřejných zakázek), ze které je odvozeno i znění českého zákona.

Např. v již zmíněném systému eCertis Evropské komise jsou k nalezení shrnující informace o osvědčeních, která jsou požadována v zadávacích řízeních v jednotlivých zemích EU. V tomto systému, ani na jiných podobných stránkách však není uvedeno, jakého řízení se zde obsažené povinnosti týkají. Bez znalosti jednotlivých národních řádů tedy nelze zjistit, jaké povinnosti vážou jiné členské státy na jednací řízení bez uveřejnění. Jak již bylo uvedeno, vzhledem ke složitosti právních řádů a časové náročnosti takového ověření bohužel není v našil silách výrok ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministryně Dostálová hovoří o povinnostech, které v současné době upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Podle něho je zadavatel veřejné zakázky v nadlimitním režimu skutečně povinen podle § 73 vždy kontrolovat základní způsobilost dodavatele na základě § 74 a s výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění je také povinen ověřovat profesní způsobilost podle § 77. Dodavatel tak musí https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-134#p75">předložit výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence a dokázat jím tak svou profesní kvalifikaci.

Zadavatel nyní také může požadovat doklad dodavatele o jeho ekonomické kvalifikaci podle § 78 – například minimální roční obrat dodavatele a doklad o technické kvalifikaci na základě § 79. Není ale povinností ekonomickou a technickou kvalifikaci při výběrovém řízení požadovat.

Na základě § 74 o základní způsobilosti se tedy opravdu výběrového řízení nemůže zúčastnit dodavatel, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek“ nebo „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění“ a ani takový, který „má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“. § 75 dodavateli ukládá povinnost doložit základní způsobilost, tedy že nemá žádný daňový ani pojistný nedoplatek, osvědčením z příslušných úřadů. V případě nedoplatku na dani je třeba osvědčení od finančního úřadu, u nedoplatku pojistného od okresní správy sociálního zabezpečení.

Tyto úřady musí na základě správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., podle paragrafů § 154 a § 71 vydat svá rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od zahájení daného řízení. Podle § 76 zákona o zadávání veřejných zakázek může pak účastník výběrového řízení obnovit svoji způsobilost pro zadávací řízení, pokud dlužné částky nebo nedoplatky uhradí. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť lhůta 30 dnů pro vyhotovení potvrzení je lhůtou maximální a potvrzení tedy může být vyhotoveno i za mnohem kratší dobu.

Ministryně Dostálová hovoří o novele zákona č.134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Vládní návrh novely, jejímž předkladatelem byl resort ministryně Dostálové, se ale dočkal silné kritiky ze strany protikorupčních organizací i opozice.

Na náš dotaz týkající se role Státní správy hmotných rezerv (SSHR) při návrhu novely zákona poskytl tiskový mluvčí následující vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra: „Přišli jsme se svým návrhem novely zákona, ten ale nakonec nebyl vládou ani projednán. (…) Výjimka, kterou jsme navrhovali, říká, že po ukončení nouzového stavu je stát ve složité tržní situaci, protože trh je nedostatečně saturován dodavateli. Vypisování znamená administrativní komplikace i pro potenciálního dodavatele a je na něm, zda nevyužije soukromého odběratele, kde takové komplikace nejsou.“

Z vyjádření předsedy SSHR tedy vyplývá, že jeho úřad opravdu inicioval změnu zákona o zadávání veřejných zakázek, byť předkladatelem novely zákona bylo nakonec Ministerstvo pro místní rozvoj.

Stát skutečně chce skrze Správu státních hmotných rezerv nakoupit ochranné pomůcky do zásoby v hodnotě za 3,7 miliardy korun. Ty by tak měly mít zásobu až na dva měsíce boje s pandemií, včetně několika milionů roušek či respirátorů. Za polovinu peněz by Správa státních hmotných rezerv měla nakoupit materiál tvořící „železnou rezervu“. Před nákupem druhé poloviny má být zpracována analýza, která má ukázat možnosti českého průmyslu zabezpečit výrobu ochranných a zdravotnických prostředků výlučně z tuzemských zdrojů.

Ve výroku paní ministryně Dostálová uvádí, že novela zákona o zadávání veřejných zakázek v rámci jednacího řízení bez uveřejnění odstraňuje povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, nicméně zadavatel tato kritéria nadále vyžadovat může. 

Klíčová úprava zákona dle novely (.pdf, str. 1) pak spočívá v § 67, který upravuje postup řízení. K současnému znění se totiž přidává odstavec, který zní: 

(3) V případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 3 a 5 se § 48 odst. 7 a 9, § 73, § 86 a § 122 nepoužijí

Tento bod si zasluhuje bližší vysvětlení, protože obsahuje změny, ke kterým má dojít. Podle odstavců 3 a 5 § 63 platí, že:

„Zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem (…)“ a „Zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil (…)“.

Navrhovaná změna zákona má tedy umožnit nepoužít určité požadavky zákona v případech vypsání jednacího řízení bez uveřejnění, pokud není na trhu větší množství dodavatelů nebo pokud existují pro tento postup naléhavé okolnosti. Klíčové ovšem je, jaké požadavky zákona se v těchto případech nebudou muset dodržovat. 

V důsledku nového § 67 odst. 3 je v režimu jednacího řízení bez uveřejnění zjednodušen přístup k zakázkám například pro firmy, které nemají zaknihované akcie (nemusejí mít jasnou vlastnickou strukturu), což v dosavadním znění upravuje § 48 odst. 7 a odst. 9. Firmy dále nemusejí předkládat doklady o kvalifikaci podle § 86, u právnických osob zadavatel nemusí zjišťovat údaje o jeho skutečném majiteli podle § 122 odst. 4. Zároveň se ruší jedno ze základních kritérií pro výběr dodavatele podle tohoto zákona, tedy toho, který poskytne ekonomicky nejvýhodnější nabídku podle § 122 odst. 1.

Výrok paní ministryně se pak jmenovitě týká § 122 obsahující povinnost vyžadovat vlastnickou strukturu a § 86 obsahující povinnost kontrolovat kvalifikační předpoklady. Pro ověření výroku ministryně Dostálové se musíme podívat na části zákona stanovující obsah zadávací dokumentace. Tedy zda je skutečně možné, aby zadavatel mohl dle své úvahy vyžadovat vlastnickou strukturu uchazeče a kontrolovat kvalifikační předpoklady, i přesto, že to zákon nevyžaduje. Zadávací podmínky a podmínky účast v zadávacím řízení jsou upraveny v § 36. Konkrétně pak § 36 odst. 1 uvádí:

(1) Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Z uvedeného odstavce zákona pak vyplývá, že zadávací podmínky nemohou být stanoveny bezdůvodně. 

K otázce toho, jaké zadávací podmínky lze považovat za bezdůvodné a které ne, se vyjadřuje důvodová zpráva (.pdf, str. 329) k zákonu o zadávání veřejných zakázek:

„Zásadní v této souvislosti je, že nepřípustné je „bezdůvodné“ vytvoření překážky hospodářské soutěže. Prakticky veškeré zadávací podmínky totiž omezují okruh potenciálních dodavatelů a tím vytvářejí překážku soutěže o veřejnou zakázku. Například stanovení konkrétních technických parametrů vyřazuje ze soutěže všechny dodavatele, jejichž výrobky požadované parametry nesplňují. Zadavatel je však oprávněn takové zadávací podmínky stanovit, pokud je to odůvodněno jeho potřebami, které prostřednictvím veřejné zakázky naplňuje. Technické parametry musí nastavit přiměřeně tak, aby účel veřejné zakázky byl naplněn. Některé zadávací podmínky zadavatel také může stanovit za účelem omezení rizik spojených s realizací zakázky. K tomuto účelu slouží např. záruční podmínky nebo kritéria kvalifikace vyjadřující zkušenost dodavatele.“

Z důvodové zprávy tedy vyplývá, že stanovení takových podmínek, které jsou obsaženy v § 122 a § 86, nelze bez dalšího považovat za bezdůvodně diskriminační. Zadavatel by tedy měl mít možnost takové podmínky i nadále vyžadovat, byť by jejich použití dle novely zákona již nemělo být povinné.