Zpravodajské služby, a to je věc, kterou vím, i když to není moje oblast, že v roce 2008 se začala rozsáhlá tři roky trvající reforma zpravodajských a způsobu jejich fungování a zpracovávání informací.
O plánované reformě zpravodajských služeb informoval již v roce 2007 web ePrávo.cz a v březnu následujícího roku se reformou zabývaly také týdeníky Respekt a Týden.
Výrok je hodnocen jako zavádějící. Jisté kroky k nastartování reformy zpravodajských služeb skutečně proběhly, jednalo se ovšem o dílčí změny a žádná komplexní reforma jako taková prozatím neproběhla.
Bezpečnostní rada státu 5. března 2008 schválila koncepci reformy tajných služeb, která měla mít za následek vznik rozvědky a kontrarozvědky namísto dosavadního Vojenského zpravodajství, Bezpečnostnía informační služby („kontrarozvědka“) a Úřadu pro zahraniční styky a informace („rozvědka“). ÚZSI je podřízen ministerstvu vnitra, VZ ministerstvu obrany. Po reformě by však všechny zpravodajské služby spadaly pod vládu a došlo by tak k propojení civilních a vojenských tajných služeb.
V dubnu 2008 jednání o reformě přerušili poslanci z bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Své výhrady vyslovila také armáda. Ministr vnitra Ivan Langer se tehdy rozhodl reformu odložit. Jako problematické bylo také hodnoceno to, že na rozdíl od BIS a VZ není ÚZSI nikým kontrolován. Od roku 2008 proběhlo 9 dílčích novel zákona o zpravodajských službách České republiky, žádná ale neměla charakter reformy.
O reformě se začalo znovu hovořit v červenci 2010, tedy nedlouho poté, co byla jmenována vláda Petra Nečase. Premiér Nečas změny v tajných službách podpořil, ale řekl také, že nepatří mezi priority jeho vlády. K reformě za jeho vlády nedošlo.
Situace se změnila po nástupu Sobotkovy vlády, která mezi svými prioritami v programovém prohlášení uvádí následující: „Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky.“ Po půl roce jejího fungování se však začínají ozývat hlasy z koaličních lavic proti reformě.
Vy dobře víte, že já jsem nebyl v exekutivě, ani jsem nebyl v době (Zaorálek mluví jednak o letech 2000 a 2001 a následně o konfliktu v Iráku - pozn. Demagog.cz) toho konfliktu třeba, které vy popisujete, součástí exekutivy. A přesto vám mohu říci, že v roce 2003, což bylo asi klíčové, protože tam došlo k tomu, že se disponovalo údajnými informacemi o chemických zbraních Saddáma Husajna, v té době vlastně, ať už probíhalo cokoliv, v každém případě akce 2003 proti Iráku nebyla akcí Severoatlantické aliance. To znamená, tam nedošlo k tomu, co tady popisuju, že se vyhodnocovaly zprávy všech členů aliance. Víte, že to byla koalice ochotných.
Současný ministr zahraničních věcí je v roce 2014 ve vládní funkci skutečně poprvé. Doposud bylo jeho nejvyšší funkcí předsednictví v Poslanecké sněmovně v letech 2002−2006.
Informacemi o chemických zbraních v rukou Saddáma Husajna údajně disponovaly Spojené státy americké. Oznámil to v roce 2003 tehdejší ministr zahraničních věcí Colin Powell ve svém známém projevu (přepis v angličtině zde) v návaznosti na své inspektorské mise. Ohlasy na toto téma se objevily i v českém tisku.
Co se týče akcí proti Iráku, NATO samo se v roce 2012 zprostilo odpovědnosti za akci v roce 2003. Připouští, že se jí účastnily některé členské státy, ne však organizace jako subjekt. Nevyhodnocovaly se tedy zprávy jednotlivých členů, jak je tomu v případě jednotného postupu celé Severoatlantické aliance. Obecně se invaze přisuzuje právě takzvané koalici ochotných (seznam viz odkaz dole) , tedy třiceti státům, které invazi podpořily. Je mezi nimi i Česká republika.
Lubomír Zaorálek tedy mluvil pravdu ve všech bodech výroku.
Prosím vás, NATO nedisponuje vlastní zpravodajskou službou ani vlastní civilní službou, protože ty informace, se kterými NATO pracuje, se vlastně informace skládáme ze všech těch kanálů těch zpravodajských služeb členských států. Dvakrát třikrát za týden zasedá příslušný výbor, který vyhodnocuje všechny informace těch zpravodajských služeb.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s odkazem na informace NATO.
Podle stránek zpravodajství NATO (JISR, angl.) mají všechny státy Aliance vlastní zdroje a metody získávání zpravodajských informací.
Na schématu reakce na hrozby (pdf. angl. str. 30) lze pozorovat, že jako primární jsou zpravodajská pozorování jednotlivých národů, na které navazuje zhodnocení států Aliance. NATO tak vlastní zpravodajskou službu nemá, ale využívá zdrojů členských států.
Výbor, který je zodpovědný mimo jiné i za zpravodajské informace, je vojenský výbor (Military Committee), který zasedá každý týden. Jeho součástí je zpravodajský výbor (Intelligence Committee, pdf. angl. str. 31).
Neschází se tedy tak často, jak uvádí ministr zahraničí Zaorálek.
I přes tento drobný omyl považujeme výrok jako pravdivý.
Lubomír ZAORÁLEK: Ale co je podle mě úplně na ní nejzásadnější, že do tohoto konfliktu vstoupila země, která je členem Rady bezpečnosti, která je obrovská, která má dnes poměrně silnou armádu, která za poslední léta velice posílila. Ta armáda, ty síly jsou stále naprosto nesrovnatelné s aliancí. Václav MORAVEC Teď mluvíte o ruské armádě. Lubomír ZAORÁLEK Mluvím o ruské armádě (...) To znamená, je to člen Rady bezpečnosti a dovolte, abych řekl, je to země, která disponuje jadernými zbraněmi, poměrně podstatným arsenálem. To znamená, když říkáte to rázné zastavení, tak jako byste měl vzít v patrnost, že ten svět čelí tomu, že se do pozice někoho, kdo porušil ty mezinárodní principy, dostal někdo, kdo byl součástí architektury bezpečnosti světa, dokonce ve vrcholných institucích, v době, kdy ty instituce byly vybudovány, jako nikdo v minulosti a v tom je ta situace přece jiná.
Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože není možné odvodit, co Zaorálek myslí pojmem "síly naprosto nesrovnatelnými s Aliancí," tj. zda má na mysli síly nesrovnatelně lepší či horší. Zbytek faktů ve výroku je popisován korektně.
Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Vzhledem k tomu, že je Rusko rozlohou suverénně největším státem světa, lze ho označit jako obrovské.
Ruská federace v posledních letech skutečně zvýšila investice do modernizace armády, která patří mezi nejpočetnější na světě. Investice NATO do armády zůstávají ale navzdory škrtům stále nejvyšší. Silnější armádu než Rusko mají podle různých statistik (zde či zde) i samotné Spojené státy americké. Jedinou „šancí“ Ruska v případné válce tak mohou být jaderné zbraně.
Rusko, potažmo jeho předchůdce Svaz sovětských socialistických republik, je stálým členem Rady bezpečnosti OSN již od jejího založení v roce 1945 (viz Charta OSN, článek 23 [.pdf]). Je tedy pravdou, že se ve vrcholných institucích podílelo na výstavbě bezpečnostní architektury světa.
Já jenom bych chtěl říci, co je z mého pohledu zásadní, já jsem na tom summitu, pokud jsem zrovna neměl sám ta vlastní vystoupení, tak jsem sledoval vystoupení pana prezidenta Zemana a pokud teda jsem nemohl, protože jsme měli večeře ty hlavní odděleně, tak jsem se nechal informovat o tom, takže mám představu přesně, jak co prezident, jak vystoupil, a já mohu říci, že prezident vystupoval rozhodně způsobem, tak, jak jsme se dohodli, a společně jsme odsouhlasili deklaraci, která byla přijata, ve které je jasně řečeno společně s ostatními státy, že vyzýváme Rusko, aby se zdrželo dalších agresivních akcí vůči Ukrajině.
Z důvodu, že zmíněná jednání, jichž se účastnil prezident Miloš Zeman, byla neveřejná, není možné potvrdit ani vyvrátit tvrzení, že prezident zde vystupoval v intencích domluvené české pozice. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.
To je vlastně něco, o co se Evropská unie snaží delší dobu (o uzavření příměří mezi bojujícími stranami - pozn. Demagog.cz). Ta schůzka v Minsku, která se konala nedávno, ta první, vlastně ta byla vedena také tím úmyslem především docílit toho, aby si sedl k sobě pan Putin a pan Porošenko.
Snaha o mírové řešení celé ukrajinské krize, dialog mezi znesvářenými stranami konfliktu a uzavření příměří na území Ukrajiny skutečně patří mezi dlouhodobé cíle Evropské unie. Potvrzuje to například prohlášení ze zvláštního jednání Evropské rady z letošního července (pdf., str.2).
Výsledkem schůzky Porošenka a Putina v Minsku bylo skutečně jednání obou prezidentů mezi čtyřma očima. Stalo se tak poprvé v historii.
A dovolte mi, že to, co činí tuto situaci, které čelíme, tak mimořádně jinou, je, a pro to se používají a hledají termíny, hybridní válka (...), protože ona má poměrně velmi zvláštní povahu. Ona je vedena prostě způsobem, útoky jsou vedeny zpoza hranice. Ono je to vedeno, používají se drony. Používá se celá řada kombinace vojenských, nevojenských metod a podobně. Ta válka je velmi zvláštní.
Autorů článků a studií o způsobu vedení hybridní války ze stran Ruska je možné nalézt od několika relevantních autorů. O novém typu války píše v jednom ze svých komentářů americká novinářka Anne Applebaum, zde. Další článek o novém typu války vydal online deník Echo24.
O hybridním způsobu války mluví rovněž americký generál a velitel spojeneckých sil NATO Philip M. Breedlove v článku zveřejněném na Military.com (článek v angličtině) 5. září a o tématu napsal také Washington Post(článek v angličtině).
Já jsem třeba zaregistroval včera vyjádření paní Merkelové, ve kterém řekla, že pokud by to příměří fungovalo, bylo trvalé, tak je možné mluvit o řekněme jakémsi uvolnění té druhé vlny sankcí anebo ne uvolnění, ale naopak, že by se mohla stáhnout ta druhá vlna sankcí.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zpravodajství agentury Reuters.
Podle agentury Reuters (ang.) prohlásila německá kancléřka Merkelová po summitu NATO, že pokud bude dodrženo příměří a Rusko stáhne své vojáky z Ukrajiny, mohlo by být od další vlny sankcí upuštěno. Zprávu přejal i server Novinky.
Já vím, že včera (tedy v sobotu 6. září) český premiér se vyjádřil, že pokud by to, vlastně podobně jako paní Merkelová, pokud to registruji, že pokud to příměří by bylo trvalé, tak se otevírá prostor možností tu druhou vlnu sankcí nespouštět.
Ve svém sobotním vyjádření pro novináře skutečně premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že se v případě dodržování příměří na Ukrajině nemusí nové sankce začít hned uplatňovat. Pravdivé je pak i konstatování, že kancléřka Angela Merkelová patří mezi politiky, kteří zastávají stanovisko, že Rusko se novým sankcím může vyhnout, pokud se viditelně zapojí do řešení krize na východní Ukrajině.
No, jenom bych řekl, že si myslím, že to rozhodování (o podobě sankcí EU na Ruskou federaci - pozn. Demagog.cz) probíhá v těchto hodinách. To je právě, ten balón je vlastně teď na straně představitelů, těch nejvyšších představitelů státu. Oni mají jakoby teď před sebou během písemné procedury, během zítřejšího dopoledne (tedy pondělí 8. září - pozn. Demagog.cz) se definitivně rozhodnout.
Na základě tiskových zpráv nejvyšších orgánů Evropské unie hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.
Evropská rada na svém zvláštním zasedání 30. srpna 2014 vyzvala (.pdf, ang., bod 12) Evropskou komisi, aby připravila návrh dalších sankcí proti Rusku v reakci na pokračující boje na Ukrajině. Evropská komise návrh připravila (ang.) k projednání 3. září a postoupila jej k jednání členským státům. (Informace o podobě navrhovaných sankcí např. agentura Reuters nebo idnes.cz.)
Předseda Evropské rady Herman van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve společném dopise (.pdf, ang.) na téma chystaných sankcí uvádějí, že přijetí bude projednáno v pondělí 8. září, a to formální písemnou procedurou.
