Už několik týdnů zní z ODS, že sociální demokracie chce utlumit proces digitalizace. Má se vyvolat dojem, že nás děsí, co se v útrobách svazků skrývá, nebo tím plníme nějakou podmínku povolební spolupráce s komunisty.
Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme na základě dohledaného prohlášení premiéra a předsedy ODS jako pravdivý.
Petr Nečas vydal 21. března prohlášení, kde skutečně popisuje své obavy o ÚSTR v duchu výroku místopředsedy ČSSD Zaorálka.
Nečas konkrétně uvádí (zdroj - web ODS): "Včerejší rozhodnutí Senátu, kde nebyl zvolen kandidát Poslanecké sněmovny do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Liška, a naopak byl zvolen pouze další kandidát satelitu ČSSD Masarykovy demokratické akademie Jan Bureš, pokládám za další nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera.Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům. Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM. Stále otevřenější příprava na odvolání dosavadního ředitele Daniela Hermana, stejně jako reorganizační plány na převedení digitalizace z Ústavu na Archiv a jejího následného utlumení, což je mimochodem v rozporu se zákonem, jsou toho zřetelnými signály."
Premiérovo prohlášení převzala i média; např. Deník (ČTK) a Český rozhlas. Lubomír Zaorálek tedy popisuje výrok Petra Nečase korektně.
Toto má být vizitka instituce, jež pobírá ročně zhruba sto padesát milionů ze státního rozpočtu?
Na základě informací o výdajích ze státního rozpočtu pro rok 2013 směrem k ÚSTR hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.
Státní rozpočet na rok 2013 (Celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol) uvádí částku, která je určena pro Ústav pro studium totalitních režimů, ve výši (.pdf) zhruba 152 milionů. V loňském roce dosáhl rozpočet (.pdf) ÚSTR zhruba výše 153,5 milionů.
Jako první krok totiž učinili otevření svých schůzí a pořizování audiozáznamů z nich. (myšleni jsou nově zvolení radní - pozn. Demagog.cz)
Výrok hodnotíme na základě dohledaného zápisu z jednání rady ÚSTR jako pravdivý.
Zápis z 1. jednání (.pdf - Ad 3.) Rady ÚSTR popisuje, že ihned po zvolení vedení Rady, přijalo toto těleso změny v jednacím řádu, které umožnily jak otevření svých schůzí (" Jednání Rady je veřejné"), tak i pořizování audiozáznamů (na webu ÚSTR jsou dohledatelné audiozáznamy z dalších jednání Rady).
Jeho autor, zakladatel a současný šéf kanceláře ředitele ÚSTR Pavel Žáček přišel v uplynulém týdnu s další podobnou – řádně nepodloženou – bombou: Sověti prý v roce 1989 byli připraveni přijít se zbraněmi v ruce na pomoc protikomunistické opozici.
Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravda, že vyšla publikace, která obsahuje Zaorálkovo tvrzení, je ovšem problematické označit ji za "nepodloženou bombu".
Pavel Žáček v dokumentech (edice Vypovídat pravdu a nic nezamlčet) vyšetřovací komise Ústavu pro studium totalitních režimů pro objasnění událostí 17. listopadu uvedl konkrétně:" Pokud by v roce 1989 došlo v Československu k ozbrojeným střetům mezi komunisty a opozicí, byla sovětská armáda připravená zasáhnout. Na rozdíl od roku 1968 překvapivě na straně reformních sil."
Edice dokumentů není na internetu volně k dispozici. V rozhovoru pro ČT Pavel Žáček uvedl:" S poměrně dlouhým odstupem můžeme konstatovat, že informace zapadají do kontextu archivních materiálů, které už byly publikovány v Rusku. "
O nepodložený výrok, či "řádně nepodloženou bombu", tedy ze strany Pavla Žáčka nešlo. Jde totiž o historickou publikaci, která zmíněnou informaci obsahuje. Na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou o publikaci dohledatelné informace, je konkrétně uvedeno:
" Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií. Publikaci doplňuje CD s dalšími dokumenty včetně tzv. autentizovaných sešitů vysokých funkcionářů Státní bezpečnosti, záznamu radioprovozu útvarů SNB zasahujících na Národní třídě nebo závěrečné zprávy parlamentní vyšetřovací komise."
V České republice se nepodařilo to, co se povedlo v Německu. Tam se nad ustavením Gauckova úřadu podařilo najít dohodu mezi křesťanskými a sociálními demokraty. V čele pak stanula osobnost s všeobecnou autoritou.
V čele tzv. "Gauckova úřadu" stanuli (něm.) zatím tři osoby - Joachim Gauck, Marianne Birthler a v současné době Roland Jahn.
Joachim Gauck byl zvolen (něm.) téměř jednomyslně 2. října 1990. Marianne Birthler byla zvolena (něm.) 27. ledna 2006, také velkou většinou hlasů. Jak vyplývá z informací Českého rozhlasu, oba jsou bývalými členy východoněmeckého disentu. Joachim Gauck je v současnosti německým spolkovým prezidentem.
V současnosti stojí v čele úřadu Roland Jahn, který byl taktéž zvolen naprostou většinou hlasů, podle analýzy Vladimíra Handla (k dispozici je i podrobnější audiozáznam) pro něj hlasovali i poslanci za radikálně levicovou stranu Die Linke.
Není sice jasné, koho z výše uvedených má Lubomír Zaorálek na mysli, ale všechny tři osobnosti se těší všeobecnému uznání a byly bezpochyby zvoleny hlasy napříč politickým spektrem.
Tak pan Kala už pět let politiku vlastně nedělá a on se měl možnost představit v té roli na NKÚ. A pokud si vzpomínám, tak má dobré reference i od občanských sdružení.
Ing. Miloslav Kala v současné době pracuje jako viceprezident NKÚ. Dle výše uvedeného údaje byl v letech 2002-2008 poslancem Parlamentu ČR za ČSSD. Jak potvrzuje také server Nasipolitici.cz, před svým působením v Poslanecké sněmovně se pohyboval v komunální politice.
V dostupných zdrojích bohužel nelze dohledat reference od občanských sdružení, o nichž hovoří Lubomír Zaorálek, proto hodnotíme jeho výrok jako neověřitelný.
Já jsem byl nedávno, vlastně ještě před volbami americkými, jsem byl v Kongresu Spojených států, kde jsem zjistil, že důvěra v Kongres je 12%.
V nedělních OVM přišla řeč také na důvěru obyvatel v Poslaneckou sněmovnu, Zaorálek na to reagoval výrokem směrem k americkému Kongresu. Neohodnotíme tedy jeho pobyt v USA, ale důvěru v jím zmíněné těleso.
Dle průzkumů společnosti Gallup se důvěra v práci amerického Kongresu před volbami pohybovala i na hodnotách kolem 12 %. Položenou otázkou v průzkumu bylo, zda respondent schvaluje či neschvaluje způsob, jakým Kongres odvádí svoji práci (Do you approve or disapprove of the way Congress is handling its job?). Krátce po volbách, které proběhly na počátku listopadu (společně byl volen prezident, senátoři a členové Sněmovny reprezentantů) se důvěra respondentů zvýšila na přibližně 18 %. Od května 2012 do července byla důvěra stabilní s mírným růstem, propad však přišel v srpnu (na přibližně 11 %) a poté se zvyšoval až na 21 % na přelomu října a listopadu.
Dneska jsme svědky třeba toho, že tady je předkládán zákon o transparentnosti akciových společností a najednou se objeví návrh pana Pavla Suchánka, který de facto ten návrh vytuneluje.
Pomineme-li jistou expresivnost ve výroku Lubomíra Zaorálka, lze pozorovat, že vládní návrh zmíněného zákona a poslanecká iniciativa Pavla Suchánka jsou velmi rozdílné a do jisté míry míří v základní filozofii návrhu zákona i proti sobě. Výrok tak lze pokládat za pravdivý.
Lubomír Zaorálek mluví o návrhu zákona o opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností, který je aktuálně projednáván Sněmovnou jako tisk 715. Vládní návrh zákona (.pdf) řeší např. změnu formy tzv. anonymních akcií a v roce 2014 by již měly být tyto akcie převedeny na konkrétní jméno majitele. Vládní návrh požaduje změnu směrem k prokázání majetkové struktury akcií k 30. červnu 2014.
Pozměňovací návrh (.doc - kompletní znění) poslance Suchánka /ODS/ však obsahuje opatření, že by stávající anonymní akcie nemusely být převedeny směrem k jasnému majiteli, ale vztahovalo by se to až na akcie nové, vydané po nabytí platnosti zákona.
Konkrétní návrh poslance Suchánka zní: "§ 2Vydané listinné akcie na majitele Listinné akcie na majitele platně vydané před účinností zákona nadále platně existují."
Jak vyplývá z porovnání základních ustanovení ve vládním návrhu zákona a v pozměňovacím návrhu poslance Suchánka, vládní návrh je přísnější, poslanecká iniciativa v tomto případě spíše konzervuje současný platný stav. Pro doplnění uvádíme, že argumenty poslance Suchánka ohledně jeho návrhu se týkají především negativních administrativních dopadů, pokud bude přijat vládní návrh, který naopak je postaven na snaze o větší transparentnost.
Mně připadá, že zásadní je, že tady nefunguje ekonomika, že máme v této chvíli historicky největší nezaměstnanost, jaké jsme dosáhli prozatím, 10%. Že vláda na to reaguje tím, že změní metodiku a z 10% udělá osm.
Aktuální nezaměstnanost (k lednu 2013) podle dříve užívané metodiky činí 10,1 %, podle nové metodiky výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, která vyjadřuje "podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku", se jedná o přibližně 8 %. V roce 2004 nezaměstnanost činila 10,2 %, podle metodiky, která se v tomto roce začala nově používat a používala se do konce roku 2012, však činila 9,2%. (Průměrná míra nezaměstnanosti od roku 1997 do roku 2012 . xls)
MPSV:"Údaje počínaje měsícem říjnem 2012 jsou zveřejněny podle stávající i nové metodiky paralelně, od ledna 2013 pouze podle nového výpočtu." Na výše uvedeném odkazu lze mj. nalézt také oficiální důvody pro změnu metodického postupu.
Dřívější metodika fungovala od druhé poloviny roku 2004: "za nezaměstnané považují všechny osoby od 15 let, které nejsou zaměstnané, jsou pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů a v průběhu posledních čtyř týdnů hledaly aktivně práci, a to prostřednictvím úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce či přímo v podnicích, využíváním inzerce a podnikáním kroků pro založení vlastní firmy." I tehdy se očekávalo snížení "přibližně o 1,5 až 2 procenta" oproti původní metodice.
Vždyť přece my jsme strana, a Bohuslav Sobotka byl ve vládě, která dojednala a ještě pod Paroubkem největší sumu peněz pro Českou republiku ze všech zemí.
Vláda Jiřího Paroubka trvala od 25. dubna 2005 do 16. srpna 2006. Jejím prvním místopředsedou a ministrem financí po tuto dobu byl Bohuslav Sobotka.
Pro léta 2007 až 2013 (pdf., s.24-25) rozděluje Evropská unie ze svého dotačního programu částku 347 miliard eur. Tento program má splnit tři základní cíle, na které směřují tyto prostředky. Je to cíl konvergence, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a evropská územní spolupráce. Z celkové výše této částky byla České republice přidělena k čerpání celková suma 26 692 milionů eur (788 miliard Kč).
V tabulce níže uvádíme poměr přidělených částek k počtu obyvatel v jednotlivých zemích. Počet obyvatel čerpáme z dat Eurostatu pro rok 2006, tedy k období, ve kterém byly částky dojednány.
Vyjednáná částka (mil. Euro) Částka na osobu (stav obyvatelstva 2006) (Euro) Česká republika
26692
2599 Estonsko 3456
2572 Madarsko 25307 2513 Slovensko
11588
2149 Malta
855
2103
Slovinsko
4205
2095 Litva
6885
2029 Portugalsko
21511
2032
Lotyšsko
4620
2019 Řecko 20420
1832 Polsko 67284 1764 Rumunsko 19668 912 Bulharsko 6853 890
Kypr 640 828
Španělsko 35217 798
Itálie 28812 488 Finsko 1716
326 Německo
26340
320 Francie 14319 226 Belgie 2258 214 Irsko 901
211 Švédsko 1891
208 Rakousko 1461 177 Spojené království 10613 175 Lucembursko 65 138
Nizozemsko 1907 117 Dánsko 613 112
Na základě relativního srovnání výše přidělených prostředků jednotlivým státům hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.
