To je vlastně něco, o co se Evropská unie snaží delší dobu (o uzavření příměří mezi bojujícími stranami - pozn. Demagog.cz). Ta schůzka v Minsku, která se konala nedávno, ta první, vlastně ta byla vedena také tím úmyslem především docílit toho, aby si sedl k sobě pan Putin a pan Porošenko.
Snaha o mírové řešení celé ukrajinské krize, dialog mezi znesvářenými stranami konfliktu a uzavření příměří na území Ukrajiny skutečně patří mezi dlouhodobé cíle Evropské unie. Potvrzuje to například prohlášení ze zvláštního jednání Evropské rady z letošního července (pdf., str.2).
Výsledkem schůzky Porošenka a Putina v Minsku bylo skutečně jednání obou prezidentů mezi čtyřma očima. Stalo se tak poprvé v historii.
No, jenom bych řekl, že si myslím, že to rozhodování (o podobě sankcí EU na Ruskou federaci - pozn. Demagog.cz) probíhá v těchto hodinách. To je právě, ten balón je vlastně teď na straně představitelů, těch nejvyšších představitelů státu. Oni mají jakoby teď před sebou během písemné procedury, během zítřejšího dopoledne (tedy pondělí 8. září - pozn. Demagog.cz) se definitivně rozhodnout.
Na základě tiskových zpráv nejvyšších orgánů Evropské unie hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.
Evropská rada na svém zvláštním zasedání 30. srpna 2014 vyzvala (.pdf, ang., bod 12) Evropskou komisi, aby připravila návrh dalších sankcí proti Rusku v reakci na pokračující boje na Ukrajině. Evropská komise návrh připravila (ang.) k projednání 3. září a postoupila jej k jednání členským státům. (Informace o podobě navrhovaných sankcí např. agentura Reuters nebo idnes.cz.)
Předseda Evropské rady Herman van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve společném dopise (.pdf, ang.) na téma chystaných sankcí uvádějí, že přijetí bude projednáno v pondělí 8. září, a to formální písemnou procedurou.
Všechno další už je, řekněme třeba ústavní soudce, no vidíte, to už je věc Senátu, jestli to opravdu schválí nebo ne. A pan prezident sice byl relativně úspěšný, tuším sedm z devíti návrhů, ale viděli jsme, že Senát je schopen odmítnout jednoznačně i návrh.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť prezident Zeman skutečně žádal souhlas Senátu se jmenováním celkem devíti soudců Ústavního soudu, z nichž Senát vyslovil souhlas se sedmi.
Senátoři hlasovali o ústavních soudcích 25. dubna, 20. června a 21. srpna a podpořili konkrétně Miladu Tomkovou, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka, Kateřinu Šimáčkovou, Ludvíka Davida a Pavla Rychetského. Souhlas naopak nevyslovili se jmenováním Miloslava Výborného a Jana Sváčka.
Ano, ale on (Miroslav Kalousek, pozn.) se podílel třeba taky na tom zákonu (o státní službě, pozn.) o finanční kontrole a měli jsme kvůli tomu s ním velké spory, protože jsme tvrdili, že v této podobě to je nedostatečné. My jsme dokonce nabízeli podobu zákona, která v případě zákona o finanční kontrole vycházela z toho, co už bylo k dispozici v roce 2010, co bylo dokonce konzultováno, co bylo daleko mělo větší šanci na úspěch.
Nedostatky ohledně předpisu č. 320/2001 Sb., Zákona o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ČSSD spatřovala zvláště v: " ...absolutní neprovázanosti praktické aplikace zákona o veřejných zakázkách se zákonem o finanční kontrole " a též v reálném nevymáhání tohoto zákona. Dalšími vnímanými problémy bylo dle Senátu, který zamítl vládní návrh zákona, že zákon: " ...opomíjí doporučení Světové banky, zvětšuje zapojení územních finančních orgánů do procesů vnitřního řídícího a kontrolního systému, neposiluje manažerskou odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky a nezajišťuje nezávislost interního auditu, která je dlouhodobě kritizovaná a ohrožuje jednu ze základních funkcí vnitřního kontrolního systému státu ".
Bohužel se nepodařilo získat informace o nabídce ČSSD zmíněné ve výroku Lubomíra Zaorálka, nicméně místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (nestraník) při projednávání zákona na půdě této instituce nabídla zpracovaný návrh zákona z dílny think tanku Good Governance. Team odborníků vedl tvůrce původního zákona o finanční kontrole JUDr. Josef Včelák (plné znění tohoto návrhu je možné si prohlédnout zde (.pdf)).
..paní Karolína Peake se stala předsedkyní ústavně právního výboru, (..). A pak dokonce na místopředsedkyni vlády a šéfkou legislativní rady vlády.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Karolína Peake byla v roce 2010 zvolena členkou Poslanecké sněmovny kde do roku 2011 předsedala Ústavně právnímu výboru. Od roku 2011 působila po rezignaci Radka Johna na pozici místopředsedkyně vlády ČR v rámci níž potom do roku 2012 předsedala její Legislativní radě. Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Ekonomika pořád bohužel padá(...).
Eurostat vydal 14. srpna 2013 tiskovou zprávu s předběžnými výsledky hospodaření za 2. čtvrtletí 2013. Podle těchto předběžných výsledků zaznamenala Eurozóna i EU27 růst HDP ve srovnání s 1. čtvrtletím. Růst (0,7%) zaznamenala i Česká republika.
V meziročním srovnání (vůči 2. čtvrtletí 2012) se však stále jedná o pokles (-1,2%). Ekonomové se však vesměs shodují, že i přesto se jedná o spíše pozitivní zprávu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Václav Klaus vlastně odešel z politiky v roce 97 jako premiér v době vlastně pádu české ekonomiky na nulu.
Na základě dat ČSÚ ukazujících vývoj HDP od roku 1991 hodnotíme výrok jako pravdivý.
V grafu ČSÚ je viditelný propad HDP v letech 1997 a 1998 – Václav Klaus podal demisi své vlády k 30. listopadu 1997, následovalo období vlád sociální demokracie (do roku 2006).
Nutno dodat, že tato demise neznamenala úplný odchod Václava Klause z politiky, byl to však první krok k postupnému opuštění politiky. Ještě v roce 1997 obhájil pozici předsedy ODS, po volbách v roce 1998 se stal předsedou sněmovny a s Milošem Zemanem podepsali tzv. opoziční smlouvu. Teprve po neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 odstoupil z čela ODS a stal se čestným předsedou strany. (Tohoto titulu se vzdal v roce 2008, po svém znovuzvolení prezidentem.)
... každý rok této vlády nás stojí dalších 150 miliard na státním dluhu.
Výrok pronesl Lubomír Zaorálek v pořadu Události komentáře z 19. června (21:51 - 21:55) a je hodnocen jako nepravdivý, jelikož Zaorálek neuvádí skutečné rozdíly v zadlužení mezi jednotlivými roky vlády pravice.
Bereme-li v potaz vládu Petra Nečase (tj. od roku 2010), byla podle Eurostatu výše českého veřejného dluhu následující (přepočet na koruny podle dlouhodobé průměrné tendence kurzu ČNB):
2010: 57 338 mil. euro (cca. 1 443 mld. korun)2011: 60 844 mil. euro (cca. 1 532 mld. korun, rozdíl oproti předchozímu roku 89 mld. korun)2012: 69 932 mil. euro (cca. 1 761 mld. korun, rozdíl oproti předchozímu roku 229 mld. korun)Aktuální výše veřejného dluhu ČR je 1 812 mld. korun (rozdíl oproti konci minulého roku 51 mld. korun).Podobné částky uvádí i oficiální Facebookový profil ČSSD (kdy se ovšem výrazně odchyluje v aktuálním údaji za letošní rok).
Jak tedy vidíme, jednotlivé rozdíly v deficitu jsou značně kolísavé a nelze prohlásit, že skutečně každý rok vlády Petra Nečase narůstá veřejný dluh o částku 150 mld. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
V České republice se nepodařilo to, co se povedlo v Německu. Tam se nad ustavením Gauckova úřadu podařilo najít dohodu mezi křesťanskými a sociálními demokraty. V čele pak stanula osobnost s všeobecnou autoritou.
V čele tzv. "Gauckova úřadu" stanuli (něm.) zatím tři osoby - Joachim Gauck, Marianne Birthler a v současné době Roland Jahn.
Joachim Gauck byl zvolen (něm.) téměř jednomyslně 2. října 1990. Marianne Birthler byla zvolena (něm.) 27. ledna 2006, také velkou většinou hlasů. Jak vyplývá z informací Českého rozhlasu, oba jsou bývalými členy východoněmeckého disentu. Joachim Gauck je v současnosti německým spolkovým prezidentem.
V současnosti stojí v čele úřadu Roland Jahn, který byl taktéž zvolen naprostou většinou hlasů, podle analýzy Vladimíra Handla (k dispozici je i podrobnější audiozáznam) pro něj hlasovali i poslanci za radikálně levicovou stranu Die Linke.
Není sice jasné, koho z výše uvedených má Lubomír Zaorálek na mysli, ale všechny tři osobnosti se těší všeobecnému uznání a byly bezpochyby zvoleny hlasy napříč politickým spektrem.
Jeho autor, zakladatel a současný šéf kanceláře ředitele ÚSTR Pavel Žáček přišel v uplynulém týdnu s další podobnou – řádně nepodloženou – bombou: Sověti prý v roce 1989 byli připraveni přijít se zbraněmi v ruce na pomoc protikomunistické opozici.
Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravda, že vyšla publikace, která obsahuje Zaorálkovo tvrzení, je ovšem problematické označit ji za "nepodloženou bombu".
Pavel Žáček v dokumentech (edice Vypovídat pravdu a nic nezamlčet) vyšetřovací komise Ústavu pro studium totalitních režimů pro objasnění událostí 17. listopadu uvedl konkrétně:" Pokud by v roce 1989 došlo v Československu k ozbrojeným střetům mezi komunisty a opozicí, byla sovětská armáda připravená zasáhnout. Na rozdíl od roku 1968 překvapivě na straně reformních sil."
Edice dokumentů není na internetu volně k dispozici. V rozhovoru pro ČT Pavel Žáček uvedl:" S poměrně dlouhým odstupem můžeme konstatovat, že informace zapadají do kontextu archivních materiálů, které už byly publikovány v Rusku. "
O nepodložený výrok, či "řádně nepodloženou bombu", tedy ze strany Pavla Žáčka nešlo. Jde totiž o historickou publikaci, která zmíněnou informaci obsahuje. Na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou o publikaci dohledatelné informace, je konkrétně uvedeno:
" Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií. Publikaci doplňuje CD s dalšími dokumenty včetně tzv. autentizovaných sešitů vysokých funkcionářů Státní bezpečnosti, záznamu radioprovozu útvarů SNB zasahujících na Národní třídě nebo závěrečné zprávy parlamentní vyšetřovací komise."
