Lukáš Mareš

Z analýzy (.pdf, str. 7) společnosti KPMG uvedené na webu Ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že cestovní ruch v ČR přinesl do veřejných rozpočtů například v roce 2010 částku 88,65 miliard korun, v roce 2011 to bylo cca 86,41 mld. korun. Tato částka přitom zohledňuje i multiplikační efekty, tedy například výnosy plynoucí z vyšší zaměstnanosti nebo další útraty navázané na cestovní ruch (tamtéž, str. 5–8).

Novější data se nám bohužel nepodařilo dohledat. Na tomto místě však můžeme zmínit, že např. v roce 2007 (.pdf, str. 6), kdy měl cestovní ruch spolu se souvisejícími multiplikačními účinky dle analýzy KPMG generovat do veřejných rozpočtů částku 100 miliard korun, se cestovní ruch podle dat Českého statistického úřadu podílel na celkovém HDP rovněž částkou cca 100 miliard korun. To ovšem neznamená, že by byla celá velikost sektoru cestovního ruchu státem zdaněna. Například prodej sportovního zboží, které je na cestovní ruch navázáno, sice přináší příjem veřejných rozpočtů, ale nebude vykazováno přímo v rámci podílu cestovního ruchu na HDP.

Vzhledem k tomu, že v roce 2018 tvořil sektor cestovního ruchu podle dat ČSÚ 153 miliard korun, nemůžeme vyloučit, že příjmy veřejných rozpočtů díky multiplikačním efektům nedosáhly obdobné částky. Zároveň však kvůli absenci aktuálních dat nemůžeme tuto částku ani potvrdit, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. 

Vláda v červnu 2020 vyhlásila dotační titul COVID-Lázně určený lázním zřizovaným státem (organizačními složkami státu či jejich příspěvkovými organizacemi, pozn. Demagog.cz). Podpora má být realizována v podobě jednorázového příspěvku 4 000 Kč na dospělou osobu, která v lázních stráví minimálně šest nocí. Na program byla vyhrazena 1 mld. z rozpočtu a platí od 1. července do konce tohoto roku.

V červenci vláda schválila další program na podporu cestovního ruchu COVID-Ubytování. V něm rozřazuje (.pdf, str. 5) typy ubytovacích zařízení od hotelů po turistické ubytovny a výše jednotlivých kompenzací za jeden pokoj. Majitelé ubytovacích zařízení mohou požádat o kompenzaci za období od začátku pandemie do 24. května 2020, tj. za dobu platných vládních opatření znemožňujících tuto formu podnikání (.pdf, str. 5). Na program bylo vyhrazeno více než 3 mld. Kč (.pdf, str. 1). Nemluvíme zde tedy o podpoře turismu, nýbrž spíše o podpoře cestovního ruchu v širším kontextu (.pdf, str. 1), tedy o snaze zachovat ubytovací kapacity.

Tyto vládní výzvy však měly návaznost na usnesení o Krizovém akčním plánu cestovního ruchu v České republice v letech 2020–2021. Na základě tohoto plánu ze začátku června vláda hodlá pomoci tuzemskému cestovnímu ruchu prostřednictvím sjednocení DPH v oblasti služeb na 10 % (.pdf, str. 18) a dalšími opatřeními. Například COVID III – poskytnutí ručení při úvěru (.pdf, str. 19) nebo realizací marketingové kampaně s názvem #světovéČesko. (.pdf, str. 23).

Vláda plánovala podpořit turismus i prostřednictvím kampaně v médiích, na kterou vyhradila 2 mld., později však dokument stáhla. Podle ministryně Dostálové se na opatření ještě pracuje.

Předně uveďme, že Svaz průmyslu a cestovního ruchu neexistuje, Lukáš Mareš však mluví o opatřeních na podporu cestovního ruchu, pravděpodobně měl tedy na mysli Svaz obchodu a cestovního ruchu. Ten již 31. března 2020 vydal Záchranný plán cestovního ruchu ČR COVID 2020. Dokument byl později aktualizován (.pdf) do podoby zveřejněné a předložené vládě 8. dubna 2020. V plánu svaz sdružující podnikatele v oblasti cestovního ruchu navrhuje vládě opatření, jež by měla pomoci podnikatelům v oblasti cestovního ruchu, kteří byli postiženi koronavirovými opatřeními.

Tento dokument obsahuje (.pdf, str. 7 a n.) řadu opatření rozdělených do 3 etap, a to opatření, která by se měla přijmout za trvání stavu nouze, opatření, která by se měla přijmout do 2 měsíců od konce stavu nouze, a opatření pro období 3–6 měsíců od skončení stavu nouze.

Pokud se podíváme na první skupinu opatření, navrhováno je např. rozšíření podpory Antivirus A tak, aby zaměstnanci pobírající náhradu mzdy mohli pracovat v rozsahu až do 20 % své pracovní doby. Dalším z opatření je také kurzarbeit, při kterém by se stát a zaměstnavatel podíleli na výplatě mzdy zaměstnance rovným dílem. Vláda přitom Antivirus A podle požadavků Svazu nerozšířila, kurzarbeit zaveden byl, avšak pouze pro zaměstnavatele do 50 zaměstnanců. Stát se pak na nákladech zaměstnavatelů podílí pouze tím, že odpouští platby sociálního pojištění.

Co naopak přijato bylo (.pdf, str. 7–8), je např. odložení placení nájmů, popřípadě státní podpora nájemcům i odložení splátek úvěrů. Přijat byl i „lex voucher“ a možnost operativně měnit rezervovanou kapacitu pro odběr elektrické energie, resp. snížení plateb za rezervované kapacity v případě odběratelů plynu. Ve velmi omezené formě pak byly vydány vouchery na podporu cestovního ruchu. Zatímco svaz požadoval (.pdf, str. 8) jejich univerzální platnost, stát vydal vouchery s menší hodnotou, uplatnitelné pouze v lázeňství. 

Ve druhé skupině (.pdf, str. 10–11), tedy z opatření pro období 0–2 měsíce po skončení nouzového stavu, nebylo např. sníženo DPH na služby cestovních kanceláří. Odpuštěna nebyla ani daň z příjmů za rok 2020, nebyl vytvořen kompenzační program pro škody způsobené přijatými opatřeními. Co se týče propagace domácí dovolené, připravovaný materiál byl ministryní pro místní rozvoj v červenci stažen.

Opatření navrhovaná svazem v poslední (.pdf, str. 12) skupině jsou pak podobná opatřením již zmíněným. Opět je navrhována marketingová podpora cestovního ruchu a poukázky na domácí dovolenou, zavedena nebyla ani možnost zaměstnavatelů přispět svým zaměstnancům na dovolenou v Česku, přičemž tato podpora by byla odepsatelná z daní.

Co se týče komplexnosti navrhovaných opatření, to je do značné míry subjektivním hodnocením, a proto nám nepřísluší ji hodnotit. Celkově pak hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť Svaz obchodu a cestovního ruchu sice navrhl přijetí opatření dříve než v létě, to však není jádrem výroku. Na druhou stranu můžeme říci, že svaz navrhl více opatření, než byl počet opatření schválených vládou, a v mnoha případech byly návrhy svazu přijaty pouze v omezené podobě.

Ministerstvo pro místní rozvoj chtělo původně navrhnout, aby stát dal každému občanovi 4 000 Kč na dovolenou v České republice, další 3 000 Kč by přidal zaměstnavatel, který by si tuto částku mohl odečíst z daní, a zbytek by doplatil sám zaměstnanec. Zatím však tyto poukazy, s výjimkou programu COVID-Lázně, nebyly zprovozněny.

Podnikatelské svazy pak navrhovaly, aby poukazy na domácí dovolenou byly v hodnotě 5 000 Kč pro každého občana k využití od 1. července. Ve schváleném Krizovém akčním plánu cestovního ruchu mají opatření ale jinou podobu. Vláda se nakonec uchýlila k programu COVID-Lázně, který poskytuje bez omezení dostupné vouchery v hodnotě 4 000 Kč pro každou dospělou osobu, která v lázních stráví alespoň šest dní.

Stejné tvrzení, jaké ve výroku uvádí Lukáš Mareš (Piráti), lze dohledat také v dokumentu (.pdf, str. 4–5), který na svém webu v červenci 2020 zveřejnila Pirátská strana: „Když to přepočteme jednoduše, tak pokud dá stát 1 000 korun a turista utratí svých 1 500, je to pro stát vyrovnané. Každou útratou turisty nad 1 500 korun již stát vybere ze zdanění spotřeby víc a je v kladných číslech.“

Výpočet se týká modelové situace (.pdf, str. 4), kdy by „vláda spustila program na podporu dovolených v Česku formou voucheru na 4 000 korun na osobu na ubytování do konce roku 2021. V případě rodin s 1–3 dětmi by mohlo jít o celkovou částku pro rodinu například 10 000 korun. Podmínkou by bylo využití těchto peněz na alespoň 6 přenocování a lze je využít na více než jednu dovolenou, ale vždy minimálně s 2 přenocováními.“

Analýza zpracovaná Pirátskou stranou pak také uvádí data, ze kterých výše zmiňovaný propočet vychází (.pdf, str. 4):

• „Podle propočtů, kdy se počítají útraty turistů, by (…) byla celková útrata turisty ve výši 12 000 až 18 000 korun včetně těch 4 000 od státu.“
• „Při jednoduchém systému distribuce voucherů lze očekávat zájem zhruba jedné třetiny obyvatel, tedy 3,5 milionů občanů.“
• „Státní podpora by v součtu (…) činila zhruba 11 až 13 miliard korun (…).“
• „V součtu by tato podpora iniciovala spotřebu v cestovním ruchu 42 až 63 miliard korun.“
• „Do veřejných rozpočtů by zdaněním této spotřeby přišlo 15,5 až 23,5 miliardy korun. Z toho přímo do státního rozpočtu by to bylo 11,4 až 17,1 miliard.“

Na základě těchto údajů jsme pak posuzovali, zda je pravda, že stát má dostat investované prostředky zpět, pokud turista utratí 1 500 Kč z vlastní kapsy.

Analýza předně vychází z toho, že turista utratí „12 000 až 18 000 korun včetně těch 4 000 od státu“, tedy že k voucheru v hodnotě 4 tisíc Kč přidá turista vlastních 8–14 tisíc Kč. Poměr peněz od státu a vlastního výdaje turisty je tedy 1:2 až 1:3,5. Již z tohoto poměru vyplývá, že je výrok Lukáše Mareše nepravdivý, a turista podle analýzy doplatí alespoň 2 tisíce Kč ze svého.

Analýza zároveň počítá dopad na státní rozpočet. Pracuje přitom s předpokladem, že stát vybere na daních přibližně 27 % z celkové spotřeby v cestovním ruchu, kterou opatření vytvoří (11,4 mld. při spotřebě 42 mld. a 17,1 mld. při spotřebě 63 mld.).

Pokud stát ze spotřeby vybere 27 % na daních, musí být i státní podpora zodpovědná nejvýše za 27 % spotřeby, aby bylo opatření rozpočtově vyrovnané a stát na něm netratil. Alespoň 73 % spotřeby tedy musí jít z kapsy turistů samotných. Poměr 73/27 nás pak dovede k tomu, že na tisícikorunu státní podpory musí turista utratit přibližně 2 700 Kč z vlastní kapsy, aby tato podpora nezatížila státní rozpočet. Částka 1 500 Kč by tedy nestačila, turista by musel utratit mnohem více.

Dodejme, že analýza zároveň pracuje nejen s příjmy státního rozpočtu, ale i s příjmy dalších veřejných rozpočtů. Pokud zde použijeme stejný výpočet, dojdeme k tomu, že při útratě 1 700 Kč z kapsy turisty by na tisícikorunu podpory všechny veřejné rozpočty přijaly tolik peněz, kolik vydal stát. Stále tedy jde o vyšší částku, než uvádí výrok. Zároveň je třeba poznamenat, že analýza neuvádí žádné režijní náklady opatření, přestože očekává, že vouchery využije 3,5 mil. občanů, a pracuje se státní podporou 4 tis. Kč na osobu, naopak odhaduje náklady na 11–13 mld., nikoliv tedy 3,5 mil. krát 4 tis., tj. 14 mld. Není zřejmé, jak má být takových úspor dosaženo a jak se úspory projeví na celkových dopadech navrženého opatření.

Lukáš Mareš ve svém výroku pracuje s hodnotou 1 500 Kč, kterou skutečně najdeme v analýze Pirátů. Jelikož je ale tato hodnota ve zjevném rozporu se zbývajícími částmi analýzy a neodpovídá východiskům, se kterými analýza pracuje, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Že neexistuje zákon, který by se přímo nazýval zákonem o cestovním ruchu, je pravda. Existují však zákony a vyhlášky, které se cestovním ruchem zabývají. Jedná se zejména o zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu.

Zákon definuje, jaké typy služeb v cestovním ruchu existují nebo co lze považovat za zájezd, cestovní kancelář a agenturu a vymezuje některé jejich povinnosti. Dále pak například obsahuje vymezení základní činnosti horské služby. Oblast samotného cestovního ruchu však pojímá spíše okrajově, a vymezuje dokonce ty oblasti cestovního ruchu, na něž se vůbec nevztahuje. Komplexně se tak tento ani jiný zákon cestovním ruchem nezabývá.

Vedení Ministerstva pro místního rozvoj tvoří hned několik náměstků.

Náměstkem pro řízení sekce evropských a národních programů je Zdeněk Semorád,

náměstkyní pro řízení sekce koordinace evropských fondů a mezinárodních vztahů je Daniela Grabmüllerová,

náměstkyní pro řízení sekce výstavby a veřejného investování je Marcela Pavlová,

náměstkyní pro řízení sekce bydlení a sociálního začleňování je Jana Hanzlíková,

náměstkem pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií je Jan Koudelka,

posledním náměstkem je David Koppitz, který je náměstkem sekce regionálního rozvoje, tato sekce má pod sebou odbor cestovního ruchu, jehož ředitelkou je Renata Králová.

Podle nejnovějších dostupných dat Českého statistického úřadu z roku 2018 tvoří cestovní ruch nikoli 7 % hrubého domácího produktu, jak uvádí Lukáš Mareš, ale pouze 2,9 % HDP České republiky. Tento poměr se přitom v průběhu let příliš nemění a osciluje v blízkosti uvedené hodnoty. Podobné hodnoty i trend zachycují data Světové banky (také dostupná jen do roku 2018). Vyjádřeno nominálně se pak sektor cestovního ruchu podílel na HDP ve stejném roce 153 miliardami korun.

Jihočeská centrála cestovního roku pořádala (.pdf) mezi 16. a 18. květnem roku 2019 konferenci Jižní Čechy hostem v Linci. Ta měla posílit turismus v jižních Čechách, ukázat turistický potenciál oblasti rakouským turistům a propojovat vzájemné vztahy s příhraničním regionem v Rakousku. 

Podle své výroční zprávy (.pdf, str. 48) Jihočeská centrála cestovního ruchu v roce 2019 hospodařila s rozpočtem, jehož výdaje dosahovaly cca 63 milionů korun. Z toho na akci Jižní Čechy hostem v Linci bylo utraceno 6 920 000 korun, tj. 11 % celkových nákladů, a tedy částka o necelé dva miliony vyšší než uvádí Lukáš Mareš. Tuto sumu potvrzují také zprávy z médií, podle kterých kraj do akce skrze centrálu investoval zhruba 7 milionů korun. Lukáš Mareš se tak ve svém výroku dopustil nepřesnosti, která převyšuje naší míru tolerance 10 %.

Lukáš Mareš hovoří o prodlužování splavnosti Vltavy a budování Vltavské vodní cesty. Ta je postupně budována a rozšiřována již několik let. Dle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě a vyhlášky Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb. je klasifikována jako využívaná dopravně významná vodní cesta I. třídy. Jedná se tedy o regionálně významnou cestu. O dalším rozvoji Vltavské vodní cesty v Jihočeském kraji se diskutuje i v současnosti. V plánu je dokončení modernizace lodního výtahu na Orlíku či rozšíření přístaviště v Týně nad Vltavou. 

Využívanost Vltavské vodní cesty rok od roku roste. Loni proplulo cestou v jižních Čechách 9 507 lodí, které přepravily 37 865 lidí. Snaha je cestu rozšiřovat tak, aby ji mohly využívat primárně lodě osobní dopravy a aby se dalo doplout s loděmi vážícími až 300 tun z Budějovic do Prahy. Je pravdou, že cesta není plánovaná pro využití k obchodní a nákladní dopravě a předpokládá se její hlavní využití v cestovním ruchu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož z kontextu výroku vyplývá, že Lukáš Mareš pojmem lodní doprava označuje obchodní transport osob či zboží z bodu A do bodu B při využití lodi. V tomto smyslu by lodní doprava mohla nahrazovat například silnice či železnici. Toto využití se od Vltavské vodní cesty skutečně neočekává, její hlavní náplní je turistické a rekreační využití.