Milan Chovanec

Výrok v prakticky totožném znění padl v dokumentu Matrix AB v čase 19:20.

„Vítejte na farmě Čapí hnízdo. Myslím, že je to nejlepší projekt, co jsem kdy vymyslel. Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného.“

Film režiséra Víta Klusáka dokumentuje část ministerského období Andreje Babiše, rozebírá některé problematické etapy a hovoří s lidmi, kteří se s Babišem setkali, ať už v pracovním či osobním životě. V čase 19:00 najdete právě část věnovanou kauze kolem Čapího hnízda, Babišovy rekreační farmy poblíž Prahy, která byla údajně kofinancována dotacemi v důsledku podvodu.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z volebního programu hnutí ANO a z pohledu do lavic celostátních zastupitelských sborů. Můžeme tak konstatovat, že hnutí ANO se ve svém programu střetu zájmů příliš nevěnovalo a do politiky také zatím nevstoupila "spousta" miliardářů či podnikatelů, u kterých by panovala výrazná obava ze střetu zájmů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"ANO bude prosazovat novelu zákona o střetu zájmů, která pro poslance, senátory, členy vlády a vysoké státní úředníky zavede nově povinnost vyplnit majetková přiznání elektronicky ke dni nástupu do funkce, reportovat a doložit v majetkovém přiznání, v jakých obchodních společnostech vlastní podíly, včetně dokladů o jednotlivých transakcích a smluvních stranách," zní jeden z bodů ve zkráceném programu Hnutí ANO pro sněmovní volby roku 2013. V resortním programu, kde se dále rozvádějí jednolivé programové body, už ale o střetu zájmů nic nenajdeme. Sám předseda hnutí je však ze střetu zájmů často obviňován jak občany, tak například od europoslankyně Grässlové.

O střetu zájmů se dá hovořit i u zmíněného senátora Iva Valenty, kde však největším problémem není jeho působení v médiích (koupil poloviční podíl ve společnosti Our Media, která provozuje server Parlamentní listy, je také vydavatelem regionálního týdeníku Dobrý den s Kurýrem, a čerstvě také plánuje koupit třetinový podíl ve společnosti Praha TV), ale jeho hazardní byznys, kvůli kterému dokonce zahájil s Českou republikou arbitráž. Jako senátor se také podílí na tvorbě zákonů, které jeho byznys regulují.

V senátu zasedá za hnutí ANO další podnikatel, majitel textilky Juta Jiří Hlavatý. Obecně se ale dá říct, že do politiky na celostátní úrovni se mnoho podnikatelů či miliardářů "nehrne".

Milan Chovanec má patrně na mysli návrh novely o střetu zájmů, kterou předkládala skupina poslanců TOP09, mezi nimi i zmíněný poslanec Plíšek.

Tento návrh (.pdf) zavádí povinnost podat oznámení o majetkových poměrech do 30 dnů od nástupu výkonu veřejné funkce a rozšiřuje i předmět těchto oznámení. Stanovuje také jednotný evidenční orgán pro tato podání veřejných činitelů.

Nové sankce tento návrh nezavádí, zvyšuje však dosavadní maximální možnou pokutu za neplnění povinností z 50 na 500 tisíc korun.

Poslanec Plíšek se také přihlásil k pozměňovacím návrhům (strana 13, blok C, body 1-3) obsaženým v usnesení ústavně právního výboru k vládní novele zákona o zadávání veřejných zakázek.

O přípravě vlastního návrhu hovořili poslanci ČSSD již 4. března poté, co nepodpořili pozměňující návrh zákona o zadávání veřejných zakázek, kterým se firmy s více než desetiprocentním podílem členů vlády vyřazují z veřejných soutěží.

"Střet zájmů chceme řešit v zákonné normě řešící primárně tuto problematiku, tedy v novele zákona o střetu zájmů, kterou budeme projednávat v příštích týdnech," řekl k tomu předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák.

Ve sněmovně leží také vládní novela zákona o střetu zájmů, která zavádí (.pdf) centrální evidenční orgán a elektronický registr pro všechna oznámení o majetkových poměrech a zároveň zavádí řadu sankcí. Zahrnuje i povinnost podat oznámení o majtekových poměrech do 30 dnů po nástupu do funkce, kterou najdeme i ve zmíněném návrhu poslanců TOP09. Tento návrh ve sněmovně leží už od srpna 2015, v tuto chvíli je zařazen na program březnové schůze.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve zmíněné lhůtě, kdy bylo možné žalobu podat (končila 18. prosince 2015) nebyla pozice všech členů vlády totožná. Např. ministr financí Babiš na konci listopadu vysotupil veřejně s myšlenkou, že by svou pozici vláda (tedy nepodávat žalobu) mohla přehodnotit.

Tzv. povinné kvóty na uprchlíky byly schváleny na summitu ministrů vnitra EU 22. září 2015. Proti nim se postavili ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska a nepodpořili je ani Finové.

V reakci na tento krok se veřejně diskutovala možnost podat žalobu k příslušným evropským institucím za Českou republiku, tento krok avizovali a následně také učinili Slováci.

Den po přijetí kvót veřejně ministr Babiš uvedl, že možnost žaloby nepodporuje. Pro ČTK uvedl: " Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard Kč ročně, měli bychom na dnešním summitu dát jasný návrh, jak krizi vyřešit systémově. "

O 2 měsíce později (27. listopadu) Babiš ovšem svůj názor změnil a prohlásil, že by vláda měla zvážit možnost připojit se k žalobě na kvóty. " Zeptám se kolegů, jestli nechceme přehodnotit náš přístup. Každý ví, že to nefunguje. Nefungují hotspoty, k nám žádní uprchlíci nechtějí, všichni chtějí do Německa."

Následující den pak mimořádně jednala vláda v souvislosti s evropským summitem. Na tomto jednání se také probírala možnost připojit se k žalobě na kvóty. Na tiskové konferenci po jednání vlády vystoupil předseda vlády (video - čas 2:55 a dále) a oznámil, že postoj ČR se nemění a nebudeme žalobu podávat.

2. prosice 2015 Slovensko podalo samotnou žalobu. V této době tedy pozice české vlády byla taková, že žalobu podávat nebudeme, není však pravdou, že by vláda zcela souzněla. V době podání žaloby veřejně mluvil o žalobě vicepremiér Babiš, jeho názor byl ovšem menšinový. Lhůta, do kdy bylo možno žalobu podat, vypršela 18. prosince 2015. Tato lhůta vychází z článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Aktuální návrh Evropské komise vedl k tomu, že někteří politici vyslovují názor, aby Česká republika na tento návrh žalobu podala. Mezi nimi jsou skutečně i Fiala s Babišem. Je třeba ovšem dodat, že jde prozatím o návrh Komise, schvalovat jej budou národní státy a je otázkou, v jaké podobě bude (či zda vůbec) schválen.

Návrh představený Evropskou komisí 6.dubna v sobě sebe několik aspektů - mimo jiné i okamžité řešení současné situace v kontextu migračné krizy, které skutečne nadále kalkuluje se systémem solidárneho přerozdělovaní, již tentokrát s jasnejšími pravidlami pro přerozdělování, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Návrh (.pdf, str.8) predstavuje jako prvou možnost jenom upravení současné podoby s úpravami směrujícimi k větší solidarite. Ve druhé možnosti představuje nový systém přerozdělování který by byl založen na novém klíči a byly by posouzeny aspekty každé země - jako její velikost, bohatství a absorční kapacitu. Tento návrh nadále popisuje i dlhodobé záměry Evropské komise, popsané i v jeji tiskové zprávě (.pdf).

Obě varianty popisuje text serveru Euractiv. "První způsob hodlá relokovat bežence ze zemí, které se kvůli příchodu velkého počtu lidí nacházejí v nouzové situaci. Jedná se tak o krizový mechanismus, kdy by ostatní členské státy ad hoc odhlasovaly, kolik běženců z postižené země přijmou."

Druhá možnost je však mnohem kontroverznější. Ta by zcela nahradila současný dublinský systém, podle kterého se má případného uprchlíka ujmout buď země, kam migrant poprvé vstoupil na půdu EU, nebo kde poprvé zažádal o azyl. Místo takzvaného Dublinu by systém fungoval na distribučním klíči, kdy by byli žadatelé o azyl automaticky přerozdělováni do jednotlivých členských států například podle velikosti jejich ekonomiky, přijímacích kapacit či podle počtu doposud přijatých běženců. To by měla na starost Evropský podpůrný azylový úřad (EASO), o udělení azylu by však rozhodovaly členské státy."

Podle nejnovějších dostupných statistik je v zařízeních pro zajištění cizinců k 8. dubnu 94 ubytovaných klientů.

Co se počtu žádostí (.pdf) o mezinárodní ochranu týká, tyto počty spíše rostou. Zatímco za rok 2014 se jednalo celkem o 1156 žádostí, v roce 2015 to bylo už 1525 žádostí. Při meziročním porovnání ledna 2015 a 2016 se sice jedná po pokles ze 126 na 108 žádostí, tedy o 15 %, již v únoru však vidíme meziroční nárůst ze 117 na 179 žádostí, tedy o více než polovinu. Obecně se při pohledu na statistiku níže nedá o poklesu počtu žádostí hovořit a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zdroj: statistiky MVČR (2015 - pdf, 2016 - pdf)

Výrok označujeme na základě dostupných informací Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a dalších zpráv z dané oblasti za jako pravdivý, ovšem s výhradou, která bude dále specifikována.

Oblast Iráckého Kurdistánu, potažmo Erbílu a jeho okolí, ze kterého pocházejí uprchlíci, kteří přicestovali do ČR, je obecně považována za poměrně bezpečnou pro členy iráckých náboženský menšin. V poslední letech tam dokonce míří i vnitřní migrace iráckých křesťanů z jihu, hlavně Bagdádu a okolí a to s ohledem na nestabilitu a sektářské násilí mezi šiíty a sunnity právě v jižních oblastech země.

Taktéž dle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, (námi sledovaný) Erbíl a Sulajmánija.

Zmíněná výhrada směřuje ke skutečnosti, že obecně Irák nelze, i s ohledem seznam bezpečných zemí původu(.pdf), který používá sama ČR, a jenž slouží jako nástroj zpracování žádostí o azyl, označit za "bezpečnou zemi", ve které nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům, zacházení, ozbrojenému konfliktu (str. 1).

Dále je nutné poznamenat, že kresťanští uprchlíci, které česká vláda přislíbila přijmout a z nichž část teď odešla do Německa, nepocházeli přímo z Kurdistánu - tam přišli v rámci vnitřní migrace z jiných částí Iráku právě proto, že je tam bezpečnější situace než v jiných částech země.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu na území Iráku je možné nalézt oblasti, které jsou relativně bezpečné a kam jsou směřováni vracející se emigranti. Přesto je však bezpečnostní situace v Iráku a Kurdistánu napjatá.

Dle IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, Erbíl a Sulajmánija. Pokud jde o počty návratů IOM jich registroval v roce 3500 s tím, že je patrný jejich rostoucí trend. Například jen v lednu žádalo o pomoc s návratem cca 1000 Iráčanů.

Otázkou zůstávají návraty iráckých emigrantů, kteří se vracejí nezávisle a svépomocí.

Podle zprávy Policie ČR z 19. ledna 2016 bylo za rok 2015 oznámeno celkem 247 628 trestných činů, což je meziročně pokles o 14,2 %.

Ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Michal Mazánek v rozhovoru pro Český rozhlas jako příčinu poklesu identifikoval ekonomický růst, klesající nezaměstnanost a zlepšující se životní úroveň. Upozornil také na novou generaci pachatelů v kyberprostoru, ke klasickým krádežím tedy nedochází v takové míře.

Povaha tohoto nebezpečí plyne ze samotné definice toho, kdo je to uprchlík. Tu poskytuje například Úmluva o právním postavení uprchlíků (.pdf), kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1951.

Podle článku 1 odstavce 2 tohoto dokumentu se uprchlík "nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti" (s. 2) . Tento legální status byl přijat a ratifikován všemi 28 státy EU. Nebezpečí tedy plyne z neschopnosti státu poskytnout svým obyvatelům ochranu, v horším případě je právě stát původcem výše definovaného pronásledování.

Bezpečným navrácením se pak zabývá tzv. princip Non-Refoulement, který zakazuje navrátit oběť persekuce do rukou původce této persekuce. Zásada vychází ze zmiňované Úmluvy a jejího Protokolu z roku 1967. Rozbor (.pdf) tohoto principu na webu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) specifikuje, že omezení navrácení uprchlíků se netýká jen země původu, ale jakéhokoliv teritoria, kde by byli v ohrožení (s. 122).