Petr Fiala

Zásobníky zemního plynu

Na začátek uveďme, že členské státy EU se v červnu tohoto roku v souvislosti se současnou energetickou krizí dohodly, že do začátku letošní zimy naplní své zásobníky zemního plynu na minimálně 80 %.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo k 22. září 2022 – tedy ke dni konání předvolební debaty – ve svých zásobnících uloženo 27,2 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,87 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 32,14 TWh zemního plynu, tedy o 87,1 % celkové kapacity zásobníků.

LNG terminál v Nizozemsku

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl. Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně tři miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022, pak Jozef Síkela oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na pět let od září 2022 do září 2027.

První loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazila z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Doplňme, že šéf ČEZu již dříve oznámil, že do konce roku připluje celkem osm lodí a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Závěr

Abychom to shrnuli, plynové zásobníky v České republice skutečně byly naplněny. K 22. září 2022 byly plné z více než 87 %. Vláda Petra Fialy si také prostřednictvím ČEZu, kde téměř 70 % akcií vlastní stát, pronajala kapacitu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku. Výrok předsedy vlády Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Obousměrný plynovod Stork II, o kterém premiér Petr Fiala (ODS) hovoří, má propojit Českou republiku s polským LNG terminálem v přímořském městě Świnoujście (Svinoústí). Projekt by zásadně pomohl diverzifikovat dodávky zemního plynu do Česka a snížil by tak naši energetickou závislost na Rusku.

Plynovod Stork II

O plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energtiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu.

V roce 2016 český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. V témže roce však polský Gaz-System odložil projekt Stork II na rok 2019. V roce 2020 pak společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito. Dodejme, že jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se navzájem vinily za to, že se projekt neposouvá vpřed.

Obnova spolupráce

Předseda vlády Fiala 6. září 2022 řekl, že Česko a Polsko obnovily přípravu plynovodu Stork II. Shodnout se na tom měl s polským premiérem Mateuszem Morawieckim při jednání o evropských plánech v energetice. Dodejme, že Fiala o tom, že se s polským premiérem dohodl na opětovném otevření jednání o projektu, informoval v dubnu tohoto roku. O obnovení vyjednávání poté mluvil také na začátku letošního července. Týdeník Respekt nicméně 7. září napsal, že Polsko podle dostupných informací nepodepsalo žádný dokument, který by realizaci Stork II posunul vpřed.

Na konci září (tedy přibližně týden po odvysílání předvolební debaty) Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo tiskovou zprávu, ve které informovalo, že „Česko a Polsko obnovilo spolupráci na přípravě projektu výstavby česko-polského plynárenského propojení“. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa ve společném dopise požádali Evropskou komisi o financování stavby plynovodu Stork II.

Tisková zpráva MPO dodává, že „k dopisu připojili své podpisy také provozovatelé přepravních soustav, český Net4Gas s.r.o. a polský Gaz-System S.A. jako budoucí realizátoři projektu“. Projekt může být podle ministerstva dokončen do roku 2026, pakliže bude o investici rozhodnuto v příštích měsících.

Doplňme, že plynovodu Stork II byly unijní dotace přislíbeny již v minulosti. Evropská komise však v roce 2019 plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie. Právě tato situace byla podle společnosti Net4Gas hlavním důvodem odložení projektu.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a jeho kapacita by měla pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska.

Díky novému plynovodu Slovensko získalo přístup k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského Svinoústí a v litevské Klajpedě a k norskému plynovodu Baltic Pipe. Polsko pak díky tomuto plynovodu získalo přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Závěr

Do začátku letošního září sice dle informací Respektu nevznikl dokument, který by Polsko zavazoval k obnovení projektu Stork II, náznaky obnovené spolupráce mezi českou a polskou stranou ovšem existovaly. Předseda vlády Petr Fiala o plynovodu opakovaně jednal se svým protějškem Mateuszem Morawieckim. Znovuzahájení spolupráce na přípravě projektu pak potvrzuje i pozdější dopis z konce září, ve kterém ministr průmyslu obchodu Jozef Síkela a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa požádali Evropskou komisi o financování stavby. Premiéři Slovenska a Polska v srpnu 2022 skutečně slavnostně otevřeli nový plynovod, který spojuje jejich státy. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Rakouská vláda na začátku letošního září představila plán na omezení cen elektřiny pro domácnosti, který zavádí cenový strop na úrovni 10 centů za kilowatthodinu (kWh). Nad tuto hranici hodlá Rakousko domácnostem cenu doplácet. Počítá se přitom s dotováním maximálně 30 centů na kWh pro dodavatele.

Pokud tedy cena elektřiny pro spotřebitele přesáhne 40 centů, navýšení zaplatí odběratel. Podpora je omezena na maximálně 2 900 kWh na jednu domácnost, což odpovídá zhruba 80 % roční spotřeby průměrné rakouské domácnosti. Dle vyjádření rakouské vlády má tento 80% limit motivovat domácnosti k šetření elektřinou. Zavedení hranice 2 900 kWh také znamená, že se toto opatření v důsledku netýká nákladů na elektrické vytápění (např. při využívání tepelného čerpadla). Domácnosti, které jej používají, totiž často elektřiny spotřebují ročně výrazně více. 

Rakouské ministerstvo životního prostředí, jež má na starosti také oblast energetiky, k tomu uvedlo, že je „jasné, že domácnosti, které topí tepelným čerpadlem, jsou vysokými náklady velmi zatíženy“. Stejně je tomu podle ministerstva ale i v případě domácností, které k topení využívají např. plyn, dálkové vytápění nebo pelety, u nichž ceny také výrazně vzrostly. „Z hlediska rovného zacházení není možné poskytnout pomoc s náklady na vytápění jedné skupině, zatímco ostatní musí nést zvýšení cen sami. Federální vláda v rámci cenové brzdy pro elektřinu sponzoruje základní spotřebu elektřiny, otázka dotací nákladů na vytápění bude řešena v dalším kroku,“ uvedlo ministerstvo pro rakouský server Zackzack.at na začátku září.

Tuto skutečnost kritizovala například tamní Komora práce, která žádá po vládě, aby spotřebitele topící elektřinou podpořila. Hans Pucker z Komory práce uvedl, že kdo používá elektrické topení, spotřebuje 10 až 15 tisíc kWh ročně. Upřesněme, že topením elektřinou se mohou myslet i elektrické přímotopy.

Tisková zpráva rakouského Ministerstva financí pak uvádí, že náklady domácností po zavedení cenového stropu by měly průměrně klesnout o zhruba 500 eur ročně. Opatření má platit od letošního prosince až do konce června 2024 a stát na něj vynaloží tři až čtyři miliardy eur.

Doplňme, že částečný cenový strop elektřiny není první rakouské plošné opatření v boji proti růstu cen. Každý, kdo měl počátkem července v Rakousku trvalé bydliště, dostal na účet jednorázový příspěvek od vlády 500 eur a také 250 eur na každé dítě.

Francie od ledna letošního roku zavedla tzv. tarifní štít, který zastropoval cenu elektřiny v případě tzv. regulovaných tarifů. Ty odběratelům nabízí společnost Électricité de France (EDF), v níž má francouzský stát 84% podíl, a vybrané místní distribuční společnosti. Uveďme, že výši těchto tarifů stanovuje vláda a využívá je přibližně 70 % odběratelů elektřiny ve Francii. Konkrétně jsou vyhrazeny jen pro domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nepřesahujícím 2 miliony eur. Francie u těchto regulovaných tarifů nárůst cen zastropovala tak, že v letošním roce nesmí překročit hranici 4 % při srovnání ceny na začátku ledna 2022 s cenou platnou v srpnu 2021. 

V září 2022 Francie prodloužila platnost tohoto zastropování i na příští rok. Procentuální hranice se však změnila. V roce 2023 se mají ceny udržet na hranici 15% nárůstu, zatímco bez zastropování by nárůst mohl dosáhnout až 120 %. 

Doplňme, že v březnu 2022 došlo k rozšíření tarifního štítu o další opatření, jehož cílem je zmírnit růst cen elektřiny i u vládou přímo neregulovaných tarifů. Objem elektřiny, kterou musí EDF každý rok nabízet v rámci tzv. mechanismu ARENH alternativním (konkurenčním) dodavatelům energií za sníženou cenu, byl pro letošní rok navýšen ze 100 TWh na 120 TWh. Upřesněme, že EDF jako největší producent elektřiny v zemi např. v roce 2021 vyrobila celkem 418 TWh elektrické energie (.pdf, str. 63), a pod ARENH tak spadá zhruba čtvrtina její produkce. 

EDF skutečně kvůli těmto opatřením podala žalobu k francouzskému nejvyššímu správnímu soudu. Stalo se tak 9. srpna a přesněji se jedná o „žádost o odškodnění“ kvůli dopadům rozhodnutí vlády. Společnost byla rozhodnutím nucena prodávat energii se ztrátou. V této žalobě se dožaduje odškodnění za ztráty 8,34 miliardy eur. Uveďme, že společnost EDF v prvním pololetí letošního roku vykázala rekordní ztrátu, 5,3 miliardy eur, zatímco v prvním pololetí roku loňského měla společnost zisk 4,2 miliardy eur.

Evropská komise přijala 23. března 2022 dočasný krizový rámec, díky kterému by členské státy měly mít lepší flexibilitu při přidělování státní podpory a mohly by tak podpořit svou ekonomiku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Rámec konstatuje, že celé hospodářství EU „je vážně narušeno“. Na základě čl. 107 odst. 3 písm. b Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 45) tak v této situaci členským státům umožňuje, aby udělovaly státní podporu, která by jindy mohla být považována za neslučitelnou s vnitřním trhem Unie. Rámec také konkrétně zmiňuje několik druhů pomoci, které mohou státy poskytovat. Patří mezi ně například přímá finanční podpora postiženým podnikům nebo částečné kompenzace vysokých cen energií.

Česká vláda představila podobu a výši pomoci pro podnikatele s vysokými cenami energií na tiskové konferenci 14. září. Vládní představitelé tehdy uváděli, že dle tohoto návrhu budou moci pomoc čerpat firmy s vysokou spotřebou elektřiny a plynu, kterých se nedotkne dříve oznámené zastropování cen energií určené pro maloodběratele. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu tak má být alokováno celkem 30 miliard korun. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN) tato pomoc vychází ze zmíněného dočasného krizového rámce Evropské komise.

Daný program je určený mj. pro těžební, zpracovatelský či hutní průmysl. Maximální výše podpory je 200 milionů korun pro energeticky náročné podniky. Pro ostatní je pak maximální částka stanovena na 45 milionů korun. Síkela rovněž uvedl, že velkoodběratelé budou mít nárok na kompenzace až do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Firmy budou moci peníze čerpat od 1. listopadu 2022.

Na závěr tedy uveďme, že vláda kvůli vysokým cenám energií vyčlenila 30 miliard korun na pomoc několika odvětvím, mezi nimi těžebnímu, zpracovatelskému či hutnímu průmyslu. Pomoc vychází z dočasného krizového rámce, který přijala Evropská komise. Podniky budou mít nárok na kompenzace do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Petr Fiala reaguje na slova Andreje Babiše, který v debatě porovnával slovenské memorandum ohledně zmrazení cen energií s českým zastropováním cen elektřiny a plynu.

Právě Andrej Babiš (a také například Alena Schillerová) často uvádí sousední Slovensko jako příklad zastropování cen energií. Většinou se tak děje v souvislosti s porovnáváním cenové hladiny, na které k zastropování mělo dojít. Konkrétně pak politici mluví o tom, že úroveň, na které se česká vláda rozhodla ceny zastropovat, je příliš vysoká.

Uveďme, že v České republice byla novela energetického zákona, která vládě umožní stanovit maximální cenu energií, Poslaneckou sněmovnou schválena 16. září 2022. O pět dní později ji podepsal prezident Miloš Zeman.

Česká vláda schválila omezení ceny elektřiny na šesti korunách za kilowatthodinu, v přepočtu jde tedy o šest tisíc korun za jednu megawatthodinu, včetně regulované složky tedy zákazníci zaplatí sedm až devět tisíc korun za MWh.

Na Slovensku však v současné době žádné právně závazné opatření ohledně zastropování cen energií neplatí. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Ivo Matovič v únoru letošního roku sice oznámili, že s výrobcem energií Slovenské elektrárne (SE) uzavřeli memorandum, které stanovuje cenu energií na tři roky dopředu. Toto memorandum (.pdf) ovšem není právně závazným dokumentem. Podle memoranda má elektřina pro slovenské domácnosti stát zhruba 1 500 korun za megawatthodinu (MWh), a to až do roku 2024.

Slovenská vláda pak návrh zákona, který by měl zastropování cen elektřiny umožnit, schválila až 21. září 2022. Návrh zákona však musí ještě projít celým legislativním procesem. Lze tedy říci, že na Slovensku stále neplatí žádná nařízení upravující ceny elektřiny nebo plynu pro domácnosti.

Zpravodajský portál iDNES.cz, který stejně jako Mladou frontu DNES vlastní mediální skupina Mafra, se k situaci na Slovensku vyjádřil v článku z 19. září, ve kterém stojí: „Slovensku se zatím stále nepodařilo najít definitivní podobu řešení energetické krize pro příští rok. Ačkoliv se často hovoří o zastropování cen energií, platná legislativní úprava stále chybí. Slovenští odborníci pro iDNES.cz ale uvedli, že nového slovenského ministra hospodářství Karla Hirmana zaujalo české řešení.“

Existují různé způsoby, jak zachytit závislost Česka na ruském plynu. První možností je podívat se na původní destinaci, ze které se k nám plyn dostal, a to včetně plynu nakoupeného na evropských burzách. Některé statistiky berou v potaz pouze podíl přímo dovezeného plynu a neurčují, odkud pochází plyn z evropských burz.

Závislost Česka na ruském plynu z hlediska původního producenta uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat, podle kterého dováželo Česko v roce 2018 99 % veškerého importovaného plynu z Ruska, zbývající necelé procento z Norska. V následujících dvou letech se podíl ruského plynu ještě zvýšil, v roce 2020 dosáhl dokonce 100 %. Mezi země, u nichž tvoří plyn z Ruska 75–100 % importovaného zemního plynu, řadí Eurostat Českou republiku i v roce 2021.

Nižší podíly importů plynu z Ruska pak uvádí např. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V roce 2020 nakoupilo Česko podle ACER 66 % svého plynu z Ruska, 30 % z Německa a 3 % ze Slovenska. Rozdíl je zde daný tím, že agentura nezohledňuje původ plynu nakoupeného na evropských burzách. I plyn z burzy ale může pocházet z Ruska, jak v dubnu pro Aktuálně.cz popsal analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Právě ten dodávaný do Česka ve zkoumaném období (roku 2020) byl z Ruska, přestože k nám doputoval z jiných zemí.

Vhodnější je tedy pracovat s údaji z hlediska původního producenta plynu, podle kterých v době vlády Andreje Babiše téměř veškerý plyn do ČR putoval původně z Ruské Federace.

Petr Fiala v debatě uvedl, že zástupci vlády s producenty/výrobci elektřiny prodej volné kapacity do rukou státu domluvili a domlouvají. Podle Fialy tedy proces zatím není u konce, my jsme se nicméně zaměřili na faktickou část výroku („domluvili“): tedy na to, zda již existuje nějaká dohoda státu a výrobců elektřiny na jejím odkupu.

Nákup elektřiny přímo od výrobců by měl mít podle plánů vlády na starost nově vytvořený statní obchodník s energiemi. Tímto státním obchodníkem by měla být prozatím státní firma Prisko, která by dle ministra financí Zbyňka Stanjury měla zajistit elektřinu a plyn pro veřejnou sféru na nejbližší období. Mezitím vznikne samostatná firma či agentura, která pak úkoly převezme.

Dle vyjádření analytika Michala Kocůrka pro server iRozhlas.cz „to zatím vypadá tak, že v případě elektřiny nebude státní obchodník nakupovat na trhu, ale přímo od předem domluvených velkých výrobců – ČEZ, E.ON a EPH“. Kocůrek dále uvedl, že „není zatím jasné, kolik energie bude třeba takto zajistit a jak vyřešit problém s tím, že většina elektřiny od těchto výrobců je na příští rok již prodaná“. Potom by bylo možné, že by státní obchodník musel kupovat elektřinu na trhu, čímž by podle Kocůrka ztratil jakoukoliv výhodnost, a stát by musel nákupy elektřiny dotovat mnohem výrazněji.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, jestli už vláda došla k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých výrobců elektřiny. Obrátili jsme se proto s dotazem na české výrobce elektřiny ČEZ, Sev.en energy, EPH a Sokolovskou uhelnou. Zatím jsme dostali odpověď pouze od tiskové mluvčí skupiny Sev.en energy Gabriely Sáričkové Benešové, která uvedla, že „zástupci vlády aktuálně jednají se všemi významnými výrobci v ČR o podmínkách dodávek elektřiny státnímu obchodníkovi“. Bližší informace ale v tuto chvíli údajně Sev.en energy nemůže zveřejnit.

Vzhledem k tomu, že nedokážeme potvrdit, ani vyloučit, že již došlo k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých producentů, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Tweet, který na konci srpna sdílel oficiální účet ODS, obsahuje výrok Petra Fialy ze zahájení kampaně koalice SPOLU do komunálních a senátních voleb. V následující analýze se primárně zaměříme právě na slova Petra Fialy, která tweet ODS podtrhuje.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a měl by pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska. Výstavbu měly na starost slovenská firma Eustream, která je dceřinou společností polostátní firmy SPP Infrastructure a polská firma Gaz-System, jež je dceřinou společností polostátní firmy PGNiG. Výstavbu plynovodu podpořila také Evropská unie, a to více než 100 miliony eur.

Nový plynovod znamená přístup Slovenska k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského města Świnoujście (Svinoústí) a v litevské Klajpedě, jakož i k plynovodu Baltic Pipe z Norska. Polsko zase novým plynovodem získá přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Petr Fiala tedy správně popisuje okolnosti dokončení polsko-slovenského plynovodu, stavba nicméně nezačala před čtyřmi lety, ale až v roce 2019. K finálnímu rozhodnutí o realizaci nicméně obě strany skutečně došly před čtyřmi lety. Nepřesně se Petr Fiala vyjádřil také stran zprovoznění plynovodu. Minulý týden došlo jen ke slavnostnímu otevření, skutečný provoz by měl začít až od října.

Plynovod Česko-Polsko

O Plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy Český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energetiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu. Původní datum předpokládaného dokončení plynovodu Stork II se plánovalo již na rok 2019. Projekt také získal evropské dotace z programu CEF (.pdf, str. 9) na další fáze přípravných prací (.pdf, str. 28).

V roce 2016 poté český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. Podle tohoto dokumentu měl být projekt ve spolupráci s evropskými institucemi dokončen do roku 2020. V dubnu 2018, tedy už v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Typovém plánu „Narušení dodávek plynu velkého rozsahu“ (.docx, str. 4) mimo jiné uvádělo, že plynovod Stork II je „plánován“. Tento Typový plán tehdy schválil ministr Tomáš Hüner (za ANO).

V dubnu 2018, kdy se polská a slovenská strana dohodly na realizaci propojovacího plynovodu mezi oběma zeměmi, tedy tehdejší česká vláda počítala s výstavbou nového plynovodu Stork II. Petr Fiala tedy nepopisuje tehdejší vývoj správně: Babišova vláda výstavbu plynovodu Stork II v té době nijak nezrušila, neodebrala jí podporu, ani plynovod neoznačila za nepotřebný.

Odklad projektu Stork II

V roce 2016 odložil polský Gaz-System projekt Stork II na rok 2019. Podle polských médií se polská strana nejdříve rozhodla, že na výstavbu ještě není připravena, protože kromě jiného chtěla počkat na dokončení norského plynovodu. Když zanedlouho Gaz-System své rozhodnutí přehodnotil, začala podle polských novinářů naopak váhat česká strana. Jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se pak vinily navzájem za to, že se projekt neposouvá vpřed.

V roce 2020 však společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito a Net4Gas ho nahradila menším projektem, v jehož případě jako rok dokončení uváděla rok 2028 (.pdf, str. 45, 48). Ještě v roce 2018 přitom Net4Gas počítala se zprovozněním Stork II v roce 2022 (.pdf, str. 51), o rok později v roce 2023 (.pdf, str. 53).

Hlavním důvodem odložení byla podle společnosti Net4Gas situace z roku 2019, kdy Evropská komise tento plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie, na které dříve získaly nárok v unijním programu CEF (.pdf, str. 30).

V roce 2020 polský web WysokieNapiecie.pl uvedl, že si „polská strana již několik let stěžuje“, že se projekt nesetkal se zájmem české Net4Gas. Na konci letošního dubna polské zdroje psaly, že Gaz-System ještě koncem roku 2017 deklaroval, že je připravený začít Stork II projektovat, „ale čekal na podobnou připravenost“ Net4Gas. Česká média naopak v roce 2019 zmiňovala, že byl Stork II z unijního seznamu prioritních staveb vyškrtnut kvůli „malému zájmu z polské strany“, když Gaz-System projekt odložil až na rok 2024.

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který v roce 2020 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, získal projekt Stork II dříve dotaci také na stavební práce. Ta nicméně byla podle ministerstva „zrušena kvůli odložení projektu polským partnerem na konec roku 2022“ (.docx, str. 135). Později někdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) uváděl, že projekt polská strana odložila do roku 2024.

Jak to tedy bylo s krachem projektu plynovodu Stork II? Z nezájmu o pokračování projektu se vzájemně obviňoval český Net4Gas i polský Gaz-System. Svou roli zjevně sehrálo také vyškrtnutí plynovodu ze seznamu prioritních staveb EU. Dle dostupných zdrojů ale byl ale projekt oddalován rozhodnutím provozovatelů plynových soustav v Česku a v Polsku, tedy soukromých firem, které měly realizaci na starost, nikoliv z popudu Babišovy vlády.

Závěr

Projekt výstavby plynovodu mezi Polskem a Slovenskem skutečně začal před čtyřmi lety, nicméně výstavba začala až v roce 2019. Minulý týden byl slavnostně otevřen a od října by měl být již zprovozněn.

Co se týče plynovodu Stork II mezi Českou republikou a Polskem, Babišova vláda v roce 2018 nadále počítala s jeho výstavbou. Odklady výstavby plynovodu podle dostupných zdrojů nastaly rozhodnutím soukromých firem, které měly výstavbu na starost. Projekt také provázely komplikace s unijním financování.