Petr Fiala

Petr Fiala svým výrokem obhajuje, proč vláda, respektive ODS nechce ani dnes daně zvyšovat. Vzhledem k tomu, že nijak nespecifikuje, zda mluví o nějakém konkrétním typu daní, či o daních obecně (celkové daňové zátěži), předpokládáme, že mluví v obecné rovině. Zaměříme se tedy na to, jestli vládní programové prohlášení obsahuje obecný závazek nezvyšování daní.

Vláda programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. Fialův kabinet v něm uvádí, že cesta ke stabilizaci veřejných financí „je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže“. Jedná se tedy o poměrně obecné vyjádření, ze kterého vyplývá, že vláda se zvyšováním daňové zátěže nesouhlasí. Nelze to však označit za závazek daně či daňovou zátěž nezvyšovat.

Dále vláda o daních v programovém prohlášení píše např. i v části „Veřejné finance“, kde se nicméně k nezvyšování daní přímo nezavazuje. Konkrétně v dokumentu stojí: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ Slib se týká daňového stropu, jehož výši vláda nijak nespecifikuje, a není závazkem nezvyšovat daňovou zátěž nad současnou úroveň.

Lednové prohlášení vlády obsahuje obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže, a závazek na vytvoření stropu daňového břemene. To, jak vysoký by měl tento strop být, ovšem vláda v prohlášení neupřesňuje. Fialova vláda se tedy – na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) – k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) již dříve např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty (DPH) ani daň z majetku.

Daňový balíček, o kterém Petr Fiala (ODS) hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon předložila tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO). Zákon skutečně zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % a 23 %. Pro přijetí zákona hlasovali všichni tehdy přítomní poslanci klubu ODS.

Superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítaly odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Představovala tedy celkové náklady, které měsíčně vynaložil zaměstnavatel na svého zaměstnance. Dodejme, že superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí s účinností od roku 2008.

Ačkoliv sazba daně z příjmů činila u superhrubé mzdy 15 %, efektivní příjmové zdanění bylo kvůli navýšenému základu daně vyšší, konkrétně 20,1 %. Pro příjmy vyšší než čtyřnásobek průměrné měsíční (resp. 48násobek roční) mzdy se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

Nový daňový balíček z konce roku 2020 ponechal 15% sazbu daně, nyní se ale vypočítává pouze z hrubé mzdy, nikoliv ze superhrubé mzdy. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se, stejně jako dříve, uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Sleva na poplatníka

Prostřednictvím schválení daňového balíčku skutečně došlo také k úpravě základní slevy na poplatníka. V roce 2021 základní sleva na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob stoupla o 3 000 Kč na 27 840 Kč za rok. Součástí schváleného návrhu bylo také zvýšení slevy o další 3 000 Kč na konečných 30 840 Kč v roce 2022.

Uveďme, že sleva na poplatníka je základní daňová sleva, kterou může uplatnit každý poplatník daně z příjmů, tedy každá osoba, která má vlastní zdanitelné příjmy. Týká se tedy nejen všech zaměstnanců, ale také OSVČ nebo lidí pracujících na dohodu. Jedná se o peněžní částku, o kterou se snižuje záloha na dani z příjmů a která vede k lehce progresivnímu zdanění. Výhodnější je tedy pro nízkopříjmové skupiny.

Zbyde zaměstnancům o 7 % více?

Pokud bychom chtěli vypočítat základ daně z příjmů fyzických osob, tedy tzv. superhrubou mzdu v roce 2020, museli bychom hrubou mzdu vynásobit koeficientem 1,34 (odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem jsou totiž ve výši 34 % z vyplácené mzdy). Současně bychom při výpočtu čisté mzdy museli uplatnit nižší slevu na poplatníka, která v roce 2020 činila 24 840 Kč (2 070 Kč na měsíc). Zaměstnanec dále odvádí sociální a zdravotní pojištění ve výši 11 % své hrubé mzdy.

Uveďme si proto příklad. Kdyby hrubá mzda činila 40 000 Kč, čistá mzda v roce 2020 by byla 29 630 Kč, kdežto v roce 2022 by byla 32 170 Kč. Letošní čistá mzda je tedy v tomto případě přibližně o 8,6 % vyšší než v roce 2020.

Pokud bychom pro náš výpočet vzali v potaz výrazně vyšší mzdu, konkrétně například 139 340 Kč (což je hranice, do které se v roce 2020 neplatila solidární daň), dostaneme se při porovnání výše čistých mezd ještě blíže údaji 7 %, o kterém hovoří Petr Fiala. V roce 2020 by čistá mzda činila 98 106 Kč, letos pak 105 671 Kč. Zaměstnanec si tedy v tomto případě polepšil o 7,7 %. (Zároveň byla v roce 2020 čistá mzda o 7,2 % menší než v roce 2022.) Dodejme, že pro naše výpočty nebyly uplatněny žádné jiné slevy na dani.

Závěrečné shrnutí

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Petr Fiala správně popisuje, že ODS podpořila návrh tehdejší vlády Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy, kterým se rovněž snížilo daňové zatížení. Zároveň se navýšila sleva na poplatníka, která více pomáhá skupinám s nižšími příjmy.

Co se týče 7% navýšení čisté mzdy, vezmeme-li v potaz současnou průměrnou hrubou mzdu (tedy zhruba 40 000 Kč), má zaměstnanec oproti dřívějšku o 8,6 % vyšší čistou mzdu. V případě výrazně vyšší mzdy, konkrétně necelých 140 000 Kč, se dostaneme na číslo 7,7 %.

Prezident Miloš Zeman jmenoval první vládu Andreje Babiše v prosinci 2017. Vláda ale v lednu 2018 od poslanců nezískala důvěru a následně podala demisi, ve které vládla až do června 2018, kdy prezident Zeman jmenoval druhou Babišovu vládu. Rozpočet na rok 2018 s plánovaným schodkem 50 miliard korun (.pdf, str. 1) předložila ještě předešlá vláda Bohuslava Sobotky. Vláda Andreje Babiše tehdy rozpočet neaktualizovala a stát nakonec hospodařil s přebytkem 2,9 mld. Kč.

Rozpočet na rok 2019 již připravovala vláda Andreje Babiše. Deficit rozpočtu nakonec dosáhl 28,5 mld. Kč. Za rok 2020 skončil rozpočet se schodkem 367,4 mld. korun. Jednalo se v té době o nejhorší výsledek v historii České republiky. Dodejme, že podobu rozpočtu ovlivnila pandemie covidu-19. Ještě vyššího deficitu však rozpočet dosáhl za rok 2021, kdy schodek činil 419,7 mld. Kč. 

Minulá vláda Andreje Babiše na letošní rok plánovala rozpočet s deficitem 376,6 miliard (.pdf, str. 4). Současný kabinet Petra Fialy nicméně v únoru 2022 schválil nový státní rozpočet s deficitem ve výši 280 mld. Kč (.pdf, str. 4). Vláda následně 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci níž navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard na celkových 330 miliard korun (.pdf, str. 1). Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům (.docx, .docx) některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda Petra Fialy schválila na konci letošního září, počítá se schodkem 295 mld. Kč. Ministerstvo financí pak ve výhledu odhaduje, že deficit dosáhne v roce 2024 280 miliard a v roce 2025 260 mld. Kč.

Zdroje dat: 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023–2025.

Současná vládní pětikoalice tedy v říjnu odsouhlasila návrh, podle nějž by měl deficit v letošním roce činit 375 mld. Kč. Schodek v téměř totožné výši 376,6 mld. Kč přitom pro rok 2022 navrhovala i předchozí vláda Andreje Babiše. Pětikoalicí schválený schodek 375 miliard na rok 2022 je zároveň vyšší než deficit 367,4 mld. Kč, který vznikl za Babišovy vlády v roce 2020. 

Petr Fiala má pravdu v tom, že pětikoalicí připravené návrhy rozpočtu počítají s nižšími schodky, než byl např. ten v roce 2021. Zároveň však opomíjí fakt, že pětikoalicí schválený schodek na rok 2022 převyšuje schodky hospodaření Babišovy vlády z roku 2020 i z předešlých dvou let, přičemž na letošek je plánován prakticky stejný deficit, jaký plánovala Babišova vláda. Výrok Petra Fialy je tedy pravdivý pouze při velmi selektivním přístupu k datům, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.

Jako válečná daň je v současné době označována daň z neočekávaných zisků. Dle návrhu Ministerstva financí České republiky by tato daň měla platit pro roky 2023–2025 a měla sloužit jako dočasný (.pdf, str. 2) zdroj příjmů státního rozpočtu z důvodu probíhající energetické krize.

Nová daň by podle Ministerstva financí měla cílit na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. Není však zacílena na všechny firmy v daném odvětví, ale pouze na velké firmy, které splňují podmínky stanoveného „příjmového testu“: v případě firem z bankovního sektoru musí být čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč; v případě podniků z oblasti energetiky se posuzují celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 musí být vyšší než 2 mld. Kč. Válečná daň se bude aplikovat jako 60 % přirážka k dani z příjmu právnických osob na nadměrný zisk.

V odborné ekonomické literatuře nemá pojem „sektorová daň“ jasně danou definici (.pdf, str. 5). Dle srovnávací studie (.pdf, str. 3) Parlamentního institutu, zaměřené na sektorové zdanění, hovoříme o sektorové dani „v případě zdanění konkrétních sektorů ekonomiky daní v jiné (větší) výši než je zdanění ostatních právnických osob. Jedná se tedy primárně o speciální daň uvalenou na právnické osoby podnikající ve vybraném sektoru“. Svaz průmyslu a dopravy ČR pak sektorovou daň popisuje jako dodatečné zdanění určitého tržního segmentu, „tj. všech podniků v konkrétním sektoru“ (.pdf, str. 5). I Svaz průmyslu a dopravy ale připouští, že se sektorová daň nemusí týkat všech firem v daném odvětví stejně – uvádí mj. progresivní typ sektorové daně (str. 6), kdy dodatečné zdanění dopadá více na větší firmy.

Jako sektorová daň se tedy označuje vyšší míra zdanění konkrétních sektorů ekonomiky, typicky všech firem v odvětví. Sektorovou daní ale mohou být výrazněji zdaněny jen některé (větší) firmy. Právě tomuto typu sektorové daně se podobá vládou navržená daň z neočekávaných zisků, která se vztahuje pouze na některé (největší) firmy v daných odvětvích. Daň z neočekávaných zisků tedy není „klasickou“ sektorovou daní dle obecných definic, splňuje ale základní znak sektorové daně (zdanění vybraných odvětví) a ani svým příjmovým testem se podstatně neodlišuje od některých typů sektorových daní. Vzhledem k tomu, že se Petr Fiala neodkazuje na žádnou definici sektorové daně a nezmiňuje ani specifika navrhované daně, vyvolává svým výrokem dojem, že daň není sektorová v obecném smyslu slova. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Doplňme však, že sektorová daň se také obecně vyznačuje (.pdf, str. 4) vyšší sazbou daně uvalenou na celý příjem právnických osob. Takové zdanění může v důsledku vést ke snížení výroby a zvýšení ceny, a poškodit (.pdf, str. 5) tak výrobce i spotřebitele. Nově navrhovaná daň se od běžné sektorové daně liší tím, že má být uplatněna (.pdf, str. 5) pouze na nadměrný zisk. Takto nastavená daň by podle ekonomů neměla odrazovat od podnikání a zvyšovat cenu pro spotřebitele.

Návrh válečné daně připravený Ministerstvem financí Sněmovně předložil ministr financí Zbyněk Stanjura jako pozměňovací návrh (.docx) k projednávanému daňovém balíčku. Sněmovna pak 4. listopadu 2022 pozměňovací návrh přijala a schválila i daňový balíček jako celek. O návrhu zákona následně bude jednat Senát.

Hazardní hry, mezi které patří právě i loterie, se definují jako „sázení peněz na nejisté výsledky určitých událostí, které se do jisté míry odvíjejí od náhody“ (.pdf, str. 7). Zákon o hazardních hrách mezi loterijní hry řadí číselné loterie (typicky Sportka apod.), okamžité loterie (typicky stírací losy) a peněžité/věcné loterie (při nichž je výhra podmíněná vylosováním určitého losu).

Ke změně daňových sazeb u hazardních her naposledy došlo v lednu 2020. Sazba u loterií se tehdy zvýšila z 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). Na ostatní hazardní hry, např. na kursové sázky, tombolu, ruletu, karetní hry atd., se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Letos v říjnu pak při projednávání novely zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Marek Benda (ODS) předložil pozměňovací návrh, jehož přijetím by u loterií došlo ke snížení sazby daně zpět na 23 % (.docx, str. 1). Nejvyšší sazba daně (35 %) by zůstala zachována jen u daně z technických her. Benda konkrétně argumentoval tím, že „loterie představují v rámci hazardních her společensky nejméně škodlivou formu“. Danění výnosů z loterií nejvyšší sazbou je proto podle něj v rozporu s principem diferencování sazby daně „podle škodlivosti jednotlivého druhu hazardních her“ (.docx, str. 3). V rozhovoru pro Seznam Zprávy Benda 27. října dodal, že se nesnaží snížit zdanění hazardu, ale „srovnat loterie s ostatním hazardem“.

Co se týče vyjádření odborníků, podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (NMS) byla v Česku v roce 2021 loterie nejčastěji uváděnou hazardní hrou v obecné populaci. Největší podíl lidí, u nichž existuje riziko rozvoje problémů s hraním hazardních her je podle NMS „mezi hráči technických her a on-line kurzového sázení“.

Stanovisko českého think-tanku Racionální politiky a závislosti (.pdf, str. 2) pak ke zmiňovanému návrhu Marka Bendy uvádí, že „dosavadní odborné studie dlouhodobě ukazují, že nejvyšší počet rizikových hráčů je zastoupen mezi hráči živých her a hráči kurzových sázek. (…) Oproti tomu číselné loterie vykazují nejmenší rizikovost“. Zmíněný think-tank, který založil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), tak Bendův návrh podpořil (.pdf, str. 2) s odkazem na to, že při řešení problematiky závislostí prosazuje princip minimalizace škod a rizik. „Jedním z nástrojů této politiky je i daňová politika, kdy jsou škodlivější produkty zatíženy vyšší daní a jsou tak méně přístupné. Proto prosazujeme nižší zdanění (…) u hazardních her, které mají nižší závislostní potenciál,“ stojí ve zveřejněném stanovisku.

Jednou z odborných prací, které se tomuto tématu věnovaly, je např. analýza (.pdf) švédského Centra pro výzkum veřejného sektoru, která shrnovala výsledky 18 studií z let 1999 až 2007 (str. 5). Ta uvádí, že se většina odborníků na hazardní hry shoduje, že některé formy hraní jsou škodlivější než jiné (.pdf, str. 4). Dále švédský dokument říká, že „loterie a okamžité loterie se zdají být relativně neškodné“ (str. 1) a data z většiny dřívějších studií ukazují, že z hazardních her mají právě loterie nejmenší spojitost s problémovým hraním (str. 18).

Dodejme, že Marek Benda svůj návrh 4. listopadu ze Sněmovny stáhl, přestože ho podpořilo Ministerstvo financí. Odmítl ho ale sněmovní rozpočtový výbor, kritizovala ho i opozice a nepanovala na něm shoda ani uvnitř vládní koalice. Benda podle svých slov návrh dál pokládá za správný a věří, že se diskuze znovu otevře příští rok.

Skupina 41 poslanců v čele s Markem Bendou (ODS) podala v červenci 2020 k Ústavnímu soudu (ÚS) návrh na zrušení novely, kterou od ledna 2020 došlo ke změně zákona o dani z hazardních her. Sazba daně se tehdy zvýšila u loterií, a to z dosavadních 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). V případě ostatních hazardních her se výše daně nezměnila. Na kurzové sázky, rulety, karetní hry atd. se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Poslanci, kteří předložili návrh k Ústavnímu soudu, kritizovali například proceduru přijetí novely, protože třetí čtení ve Sněmovně bylo předčasně ukončeno. To podle nich vedlo k tomu, že jako tehdejší opozice neměli dostatek prostoru pro diskuzi. Dále také poukazovali na nerovnost ve zdanění výher, které dle nich neopodstatněně znevýhodňuje provozovatele loterií. 

Ústavní soud jejich návrh v květnu 2021 zamítl. V nálezu sice uznal, že došlo k porušení jednacího řádu Sněmovny, když bylo 3. čtení předčasně ukončeno, tato formální vada legislativního procesu nicméně podle ÚS nezpůsobila omezení práv opozice. 

Co se týče zdanění výher, Ústavní soud uvedl, že „konkrétní výše sazby pro jednotlivé daně je výsledkem politického rozhodnutí“. Toto rozhodnutí přitom podle ÚS zohledňuje odlišnou škodlivost jednotlivých hazardních her tak, aby daň plnila svou ochrannou a regulační funkci (ve vztahu ke gamblerství) a zároveň fiskální funkci (tj. zajištění dostatečných příjmů státního rozpočtu).

V rozhodnutí Ústavní soud popisuje, že nemůže posuzovat optimálnost nastavení daňového systému z pohledu naplnění základních funkcí daní – tedy funkce alokační (v tomto případě odejmutí prostředků z oblasti, kde je jich příliš), distribuční (přerozdělovací) a stabilizační (.pdf, str. 19). Náleží mu posuzovat jen to, zda se daň bezdůvodně příčí principu rovnosti. Zaujetí zdrženlivého postoje, Ústavního soudu vůči daňové politice státu je dle něj v zájmu zachování dělby moci.

Skupina poslanců tedy skutečně podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení novely zákona o dani z hazardních her. Tento návrh byl zamítnut, jelikož posuzování konkrétního nastavení daňové politiky není v kompetenci Ústavního soudu. Pokud tedy nejde o porušení ústavních principů, je daňová politika v rukou volených zákonodárců – politiků. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Fialy jako pravdivý.

16+1

Skupina 16+1 vznikla v roce 2012 z iniciativy Číny jako platforma pro spolupráci Čínské lidové republiky s 16 státy střední a východní Evropy. Minulý rok ze skupiny odstoupila Litva a v srpnu letošního roku i Lotyšsko a Estonsko. Česká republika je součástí iniciativy a účastnila se všech dosavadních summitů. Ten poslední nicméně proběhl v online podobě v únoru 2021, tedy ještě předtím, než vláda Petra Fialy v prosinci 2021 nastoupila do funkce.

Na zmíněné videokonferenci, kterou pořádal Peking, prezident Miloš Zeman například přednesl řeč, v níž mimo jiné prohlásil, že české firmy jsou připraveny se podílet na projektu nové Hedvábné stezky. V době konference došlo i k uzavření Memoranda o porozumění mezi Ministerstvem obchodu ČLR a českým Ministerstvem průmyslu a obchodu, na jehož základě by měla vzniknout stálá pracovní skupina věnující se podpoře obchodní spolupráce. Další konkrétní kroky České republiky v rámci platformy 16+1 zahrnují například uspořádání prvního Fóra pro civilní letectví v roce 2019. V témže roce se český velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík sešel s ostatními velvyslanci zemí střední a východní Evropy v čínském Harbinu, kde proběhlo jednání o možnostech další vzájemné spolupráce s jedním z čínských regionů. V roce 2018 se také česká delegace účastnila jednání ministrů dopravy 16+1 v Bělehradě.

16+1 v době Fialovy vlády

Petr Fiala v rozhovoru poukazuje také na to, že podle něj platforma 16+1 „nefunguje“. Podobně se dříve vyjádřil například i náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (.pdf, str. 4), který mj. uvedl, že „hlavní iniciativy 16+1, ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu se ani po deseti letech nerealizují“. 

Doplňme, že se vláda Petra Fialy v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 25) zavázala, že bude „prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v indo‑pacifické oblasti”, například s Tchaj‑wanem, a naopak provede revizi vztahů s Čínskou lidovou republikou.

V dubnu letošního roku Česko a některé další evropské země navštívila čínská delegace v čele s Chuo Jü‑čen, tehdejší zvláštní představitelkou čínského Ministerstva zahraničí v oblasti spolupráce 16+1. Hlavním cílem její návštěvy byla podle čínských diplomatů právě diskuze o budoucnosti fungování formátu 16+1. Chuo Jü‑čen se tehdy sešla s ředitelem zahraničního odboru české prezidentské kanceláře Rudolfem Jindrákem a také se zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Česká strana využila jednání mimo jiné k tomu, aby čínským partnerům opět tlumočila naše výhrady k současné spolupráci mezi ČLR a Ruskem na pozadí války na Ukrajině,” řekla tehdy pro ČTK mluvčí ministerstva Lenka Do.

19. května zahraniční výbor Sněmovny vyzval vládu, aby v rámci revize vztahů s Čínou, ke které se zavázala v programovém prohlášení, „zvážila možnost utlumení aktivit v rámci platformy 16+1 a jejího opuštění” (.pdf, str. 5). Na konci května ministr zahraničních věcí Jan Lipavský uvedl, že vláda odchod z 16+1 zvažuje. Konečné rozhodnutí o této otázce nicméně vláda dosud nezveřejnila.

Od schůzky, která proběhla v dubnu, se nám v českých veřejně dostupných zdrojích žádné informace o dalších jednáních mezi českou vládou a Čínou najít nepodařilo. Oficiální čínský web platformy 16+1 zveřejnil 14. října informaci, že Českou republiku (a dalších šest evropských států) v září navštívila nová zvláštní představitelka čínského Ministerstva zahraničí Ťiang Jü. Nepodařilo se nám však dohledat, s kým přesně se během své návštěvy Česka sešla. Na jedné ze zveřejněných fotografií je ale Ťiang Jü např. s Františkem Chaloupeckým, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Svaz nicméně na svém webu ani na svých sociálních sítích podrobnosti o průběhu či závěrech setkání nezveřejnil.

O zářijové návštěvě čínské delegace a jednáních na úrovni skupiny 16+1 neinformovala česká vláda, Ministerstvo zahraničí ani např. prezident Zeman. Žádné zmínky o zářijovém jednání neobsahuje ani mediální databáze Newton.

Na závěr shrňme, že čínští zástupci platformy 16+1 navštívili Česko v dubnu 2022, kdy jednali například s českou prezidentskou kanceláří nebo Ministerstvem zahraničí. Hlavním cílem schůzky přitom byla podle čínské strany budoucnost fungování formátu 16+1. Zahraniční výbor Sněmovny poté českou vládu vyzval, aby z platformy vystoupila, Ministerstvo zahraničí uvedlo, že o této možnosti uvažuje. O následující zářijové návštěvě čínské delegace v ČR informovala pouze čínská strana. V českých veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat, s kým přesně se čínští představitelé sešli – a zda například proběhla jednání s českým ministerstvem, či nikoli. Ani v jednom případě také nedokážeme posoudit, do jaké míry se česká strana jednání účastnila aktivně. Tvrzení, že se nyní Česko na vládní úrovni jednání v rámci 16+1 „vůbec neúčastní“, tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný. 

Rozhovor s premiérem Fialou publikoval italský deník La Stampa 22. října 2022. Spolupráci mezi Českem, Itálií a Polskem na úrovni Evropské unie v něm Fiala nenazval ani osou, ani projektem. Slovo projekt můžeme do italštiny přeložit jako progetto (případně piano), a to se v celém rozhovoru vůbec nevyskytuje. Slovo osa, které italsky zní v základním tvaru asse, se v článku objevuje dvakrát, nikoliv ale přímo z úst Petra Fialy. Dodejme, že i Fašistická osa se italsky označuje právě výrazem asse.

Slovo osa se ve zmíněném rozhovoru nachází poprvé v podnadpisu, kde stojí: „Český premiér buduje osu s Římem a Varšavou“. V úvodním perexu se poté objevuje: „Český premiér Petr Fiala chce zahájit nový formát politického dialogu s Giorgií Meloniovou a Mateuszem Morawieckim. Kladou si za cíl posílit na zasedáních Evropské rady své společné zájmy, ‚koordinovat postoje a kroky‘ a vytvořit osu zahrnující vlády Itálie, Polska a České republiky.“

Rozhovor v italském tisku dále obsahuje celkem šest otázek, na které Petr Fiala odpovídal, a pouze jedna z nich se přitom týká česko-italsko-polské koordinace. Český premiér na ni reaguje slovy, že doufá v začátek politické koordinace mezi zmíněnými třemi zeměmi, a to v souvislosti s unijními jednáními, protože politická frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) má nyní v evropské sedmadvacítce tři premiéry.

Frakce v Evropském parlamentu ECR, jejíž součástí je Fialova ODS, skutečně zahrnuje i polskou stranu Právo a spravedlnost, ze které pochází polský premiér Mateusz Morawiecki, a italskou stranu Bratři Itálie, kde je šéfkou nedávno zvolená italská premiérka Giorgia Meloniová.

Pro kontext ještě uveďme, jak o slovech Petra Fialy referovala česká média. O rozhovoru českého premiéra pro deník La Stampa informovala hned 22. října Česká tisková kancelář, která ale slova osa a projekt v žádném kontextu nezmiňuje. Přirovnání spolupráce Česka, Itálie a Polska k ose jsme nalezli v článku deníku Echo24 ze stejného dne, a to v nadpisu „Osa Řím – Praha – Varšava. Fiala se chce v EU koordinovat s novou italskou vládou“. Deník Echo24 nicméně autorství tohoto přirovnání Fialovi nepřisuzuje.

V Respektu, z nějž rovněž pochází námi ověřený výrok, vyšel 30. října článek „OSA VARŠAVA − PRAHA − ŘÍM: Český premiér ohlásil zrod nového euroskeptického projektu v EU. Co to v praxi bude znamenat?“. Označení spolupráce jako osy je v textu správně přisouzeno deníku La Stampa, narážka na fašistickou Osu se v něm ale objevuje. „Petr Fiala asi spoustu lidí překvapil, když před několika dny ohlásil nové spojenectví mezi českou, polskou a italskou vládou. Novinku oznámil na stránkách italského deníku La Stampa, který linku Varšava – Praha – Řím nazval ‚osou‘. Reminiscence na druhoválečnou Osu, fašistický blok Berlín – Řím – Tokio, a fakt, že do čela Itálie právě usedla žena, která se v mládí hlásila k odkazu fašismu, vyvolaly rozruch a rychlý odsudek nápadu,“ píše hned v úvodu novinářka Respektu Kateřina Šafaříková.

Petr Fiala reaguje na slova Andreje Babiše, který v debatě porovnával slovenské memorandum ohledně zmrazení cen energií s českým zastropováním cen elektřiny a plynu.

Právě Andrej Babiš (a také například Alena Schillerová) často uvádí sousední Slovensko jako příklad zastropování cen energií. Většinou se tak děje v souvislosti s porovnáváním cenové hladiny, na které k zastropování mělo dojít. Konkrétně pak politici mluví o tom, že úroveň, na které se česká vláda rozhodla ceny zastropovat, je příliš vysoká.

Uveďme, že v České republice byla novela energetického zákona, která vládě umožní stanovit maximální cenu energií, Poslaneckou sněmovnou schválena 16. září 2022. O pět dní později ji podepsal prezident Miloš Zeman.

Česká vláda schválila omezení ceny elektřiny na šesti korunách za kilowatthodinu, v přepočtu jde tedy o šest tisíc korun za jednu megawatthodinu, včetně regulované složky tedy zákazníci zaplatí sedm až devět tisíc korun za MWh.

Na Slovensku však v současné době žádné právně závazné opatření ohledně zastropování cen energií neplatí. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Ivo Matovič v únoru letošního roku sice oznámili, že s výrobcem energií Slovenské elektrárne (SE) uzavřeli memorandum, které stanovuje cenu energií na tři roky dopředu. Toto memorandum (.pdf) ovšem není právně závazným dokumentem. Podle memoranda má elektřina pro slovenské domácnosti stát zhruba 1 500 korun za megawatthodinu (MWh), a to až do roku 2024.

Slovenská vláda pak návrh zákona, který by měl zastropování cen elektřiny umožnit, schválila až 21. září 2022. Návrh zákona však musí ještě projít celým legislativním procesem. Lze tedy říci, že na Slovensku stále neplatí žádná nařízení upravující ceny elektřiny nebo plynu pro domácnosti.

Zpravodajský portál iDNES.cz, který stejně jako Mladou frontu DNES vlastní mediální skupina Mafra, se k situaci na Slovensku vyjádřil v článku z 19. září, ve kterém stojí: „Slovensku se zatím stále nepodařilo najít definitivní podobu řešení energetické krize pro příští rok. Ačkoliv se často hovoří o zastropování cen energií, platná legislativní úprava stále chybí. Slovenští odborníci pro iDNES.cz ale uvedli, že nového slovenského ministra hospodářství Karla Hirmana zaujalo české řešení.“

Existují různé způsoby, jak zachytit závislost Česka na ruském plynu. První možností je podívat se na původní destinaci, ze které se k nám plyn dostal, a to včetně plynu nakoupeného na evropských burzách. Některé statistiky berou v potaz pouze podíl přímo dovezeného plynu a neurčují, odkud pochází plyn z evropských burz.

Závislost Česka na ruském plynu z hlediska původního producenta uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat, podle kterého dováželo Česko v roce 2018 99 % veškerého importovaného plynu z Ruska, zbývající necelé procento z Norska. V následujících dvou letech se podíl ruského plynu ještě zvýšil, v roce 2020 dosáhl dokonce 100 %. Mezi země, u nichž tvoří plyn z Ruska 75–100 % importovaného zemního plynu, řadí Eurostat Českou republiku i v roce 2021.

Nižší podíly importů plynu z Ruska pak uvádí např. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V roce 2020 nakoupilo Česko podle ACER 66 % svého plynu z Ruska, 30 % z Německa a 3 % ze Slovenska. Rozdíl je zde daný tím, že agentura nezohledňuje původ plynu nakoupeného na evropských burzách. I plyn z burzy ale může pocházet z Ruska, jak v dubnu pro Aktuálně.cz popsal analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Právě ten dodávaný do Česka ve zkoumaném období (roku 2020) byl z Ruska, přestože k nám doputoval z jiných zemí.

Vhodnější je tedy pracovat s údaji z hlediska původního producenta plynu, podle kterých v době vlády Andreje Babiše téměř veškerý plyn do ČR putoval původně z Ruské Federace.