Petr Fiala

V pořadu Ptám se já premiér Petr Fiala (ODS) hovořil mimo jiné také o přístupu Česka, Polska, Slovenska a pobaltských států k ruské agresi na Ukrajině a jejich ochotě přijmout Ukrajinu do Evropské unie. V následujících odstavcích popíšeme postoje jednotlivých zemí k ekonomickým sankcím vůči Rusku, dodávkám vojenského materiálu na Ukrajinu, ale také to, zda podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie.

Česká republika

Co se týče ekonomických sankcí, patří ČR ke státům, které od začátku ruské invaze na Ukrajinu požadují ta nejtvrdší opatření. Razantní opatření tehdy ostatně požadoval také prezident Miloš Zeman, který zejména vyzýval k úplnému odstřižení Ruské federace od bankovního systému SWIFT. Premiér Fiala ještě 24. února, tedy první den ruské invaze, na svém twitterovém účtu informoval, že na zasedání Evropské rady hodlá prosazovat „co nejtvrdší sankce a jednotný postoj“.

První český vlak se zbraněmi dorazil na Ukrajinu již 27. února. Náklad v hodnotě zhruba 188 milionů korun obsahoval kulomety, útočné pušky, pistole či náboje. Tentýž den vláda na mimořádném jednání schválila další dodávku zbraní a vojenské techniky pro Ukrajinu, a to v hodnotě 400 milionů korun. 4. března vládní kabinet schválil dar v hodnotě 17 milionů korun od zbrojařských firem. Dle informací ze 13. března již Česká republika Ukrajině věnovala munici, ruční zbraně či protiletadlové střely a zdravotnický materiál v celkové hodnotě přibližně 725 milionů korun. 

Prezident i premiér České republiky již na konci února podpořili také snahu Ukrajiny vstoupit do EU. Dosvědčuje to mimo jiné fakt, že Česká republika byla jedním z 8 států, jejichž prezidenti na konci února v otevřeném dopise vyzvali EU, aby Ukrajině udělila status kandidátské země. Ukrajinu v této otázce podpořil i ministr zahraničí Jan Lipavský. Pro kontext dodejme, že status kandidátské země je první ze tří fází k přijetí země do Evropské unie. Jednání o přijetí pak mohou začít, pokud se na něm shodnou všechny vlády EU formou jednomyslného rozhodnutí Rady EU.

Doplňme, že tento postoj zastává Česko i v současnosti. Premiér Fiala například ve čtvrtek 24. března před konáním summitu EU v Bruselu vyzval k jednoznačné podpoře Ukrajiny. „Ukrajinci bojují za naše evropské hodnoty. Bojují za nás a my bychom jim měli kromě slov a pomoci v oblasti vojenské a humanitární dát ještě jednu podporu: naději. Naděje znamená říct: My vás chceme. Dveře do EU jsou otevřeny a ukazujeme to tím, že jste kandidátskou zemí a teď už je na vás, abyste naplnili všechny podmínky, které jsou potřeba."

Polsko

Polsko společně s ČR od začátku ruské invaze na Ukrajinu prosazovalo odstřižení Ruska od platebního systému SWIFT. 19. března pak polský premiér Mateusz Morawiecki oznámil, že navrhuje úplný zákaz obchodu mezi Ruskem a Evropskou unií. „Musíme Rusku ukázat svou sílu a odhodlání, jinak budeme muset v blízké budoucnosti zaplatit vyšší cenu,“ dodal k plánu na obchodní blokádu Ruska.

Co se týče dodávky zbraní z Polska, 25. února dorazil na území Ukrajiny polská kolona kamionů naložených vojenským materiálem. Polský premiéra pak 7. března řekl, že na Ukrajinu míří především dodávky obranného materiálu - přileb, neprůstřelných vest a zbraní určených k obraně měst, ulic a domů.

V úterý 8. března Polsko uvedlo, že je připraveno poskytnout své letouny MiG-29 americkým jednotkám, které by je poté předaly ukrajinské armádě, a vyzvalo další členy NATO ke stejnému kroku. K předávce letounů však nakonec nedošlo, neboť se americká strana odmítla projektu zúčastnit. Dodejme, že Rusko by podporu vzdušných sil třetí stranou považovalo za zapojení do konfliktu.

Polsko podporovalo vstup Ukrajiny do EU a NATO již před invazí, což potvrzují slova polského prezidenta Andrzeje Dudy z května minulého roku. Postoj Polska k této otázce se nezměnil ani po vypuknutí ruské invaze. Polský prezident patřil mezi osm vrcholných státníků, kteří se prostřednictvím otevřeného dopisu vyslovili pro udělení statusu kandidátské země. 15. března při návštěvě Kyjeva polský premiér Morawiecki uvedl, že EU by měla Ukrajinu pozvat mezi sebe co nejdříve. 

Pobaltské státy

Pobaltské státy, tedy Lotyšsko, Litva a Estonsko, dlouhodobě upozorňovaly na možnost agrese ze strany Ruska a usilovaly o posílení východního křídla NATO. Již první den ruské invaze pobaltské státy spolu s Českem a Ukrajinou volaly po okamžitém odstřihnutí Ruska od platebního systému SWIFT.

Tento postoj představitelé pobaltských států prosazují i v současné době. Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis 3. března uvedl, že EU by měla od SWIFTu odpojit veškeré ruské banky a usilovat o přerušení odběru energií z Ruska. Evropská unie se totiž po ruské agresi shodla na odstřižení pouze některých ruských bank od platebního systému SWIFT. Stejné požadavky jako ministr zahraničí Litvy vznesl (.pdf, str. 2) také lotyšský předseda vlády Krišjánis Kariňš. I estonská premiérka Kaja Kallas požadovala ještě v březnu tvrdší sankce vůči Rusku.

Co se týče dodávky zbraní na Ukrajinu, pobaltské státy dodaly společně s dalšími státy NATO například protiletadlové střely Stinger. Vláda Estonska pak na Ukrajinu poslala protitankové střely Javelin. Estonsko, Lotyšsko i Litva, stejně jako velká část východoevropských států, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Jejich představitelé své postoje deklarovali v otevřeném dopise prezidentů.

Slovensko

Slovenský premiér Eduard Heger se již na samém počátku ruské invaze 24. února vyjádřil, že bude prosazovat ty nejtvrdší sankce vůči Rusku. 25. února pak Slovensko podpořilo odstřižení Ruska od systému SWIFT. Dle jeho pozdějších vyjádření se v průběhu invaze slovenský postoj nezměnil. Heger mimo jiné požaduje, aby se Evropa stala na Rusku energeticky nezávislou. 

Slovenská vláda již 26. února schválila dodávky zbraní a vojenského materiálu na Ukrajinu. Dodávka by měla obsahovat také materiál ze státních hmotných rezerv. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď tehdy oznámil, že Bratislava Ukrajině pošle 12 000 kusů munice, 10 milionů litrů nafty a 2,4 milionu litrů leteckého benzínu v hodnotě zhruba 11 milionů eur, tedy více než 272 milionů korun.

Slovenský premiér, ale také prezidentka Zuzana Čaputová, podporují snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie. Prezidentka stvrdila tento postoj, společně s dalšími sedmi státníky, svým podpisem v otevřeném dopise. Podle premiéra Hegera potřebuje ukrajinský lid jasnou evropskou perspektivu. 

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření odkazuje na neformální zasedání Evropské rady, které proběhlo ve Versailles ve dnech 10. až 11. března 2022 (.pdf). 

Vrcholní zástupci států Evropské unie se zde dohodli mimo jiné na snížení energetické závislosti na Rusku. Jednali například o tom, jak zajistit bezpečnost dodávek energie s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a také s ohledem na cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu, podle níž by měla Unie do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. 

Evropští představitelé se ve Versailles dohodli (.pdf, str. 5–6) na „co nejrychlejším postupném ukončení“ závislosti EU na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí. Podle závěrů zasedání by k tomu mělo dojít prostřednictvím:  

• rychlejšího snižování celkové závislosti na fosilních palivech při zohlednění vnitrostátních podmínek,
• diverzifikace dodávek a tras, mimo jiné prostřednictvím zkapalněného zemního plynu a bioplynu,
• dalšího rozvoje trhu EU s vodíkem,
• urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie,
• zlepšení propojení evropských elektroenergetických a plynárenských sítí,
• posílení nouzového plánování EU v oblasti bezpečnosti dodávek,
• zlepšení energetické účinnosti a podpory oběhovosti.

Doplňme, že tyto cíle byly podpořeny (.pdf, str. 5) také na formálním zasedání Evropské rady z 24. a 25. března. „Evropská unie co nejdříve postupně ukončí závislost na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí, jak je uvedeno ve Versailleském prohlášení,“ stojí v závěrech. 

Evropští představitelé ve Versailles také vyzvali Evropskou komisi, aby do konce května 2022 navrhla podrobnou podobu plánu REPowerEU, jehož cílem je „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech v dostatečném předstihu před rokem 2030“. Doplňme, že nástin tohoto plánu Komise představila už 8. března, neobsahuje nicméně například podrobnější časový harmonogram.

Už v srpnu 2014 Petr Fiala kritizoval „slabost Západu" ve spojitosti s děním na Ukrajině. Připomeňme, že na jaře 2014 Ruská federace anektovala Krym a na konci léta na východě Ukrajiny stále probíhaly boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Že jsou na Ukrajině přítomní i ruští vojáci „dobrovolníci“ potvrdila ruská strana právě v srpnu 2014, ve stejné době se také Vladimir Putin vyjádřil, že by na východní Ukrajině měl vzniknout nový stát. V reakci na tyto skutečnosti Petr Fiala ve svém vyjádření uvedl, že Evropa situaci jen „přihlíží“ a kritizoval tehdejší českou vládu v čele s Bohuslavem Sobotkou, který v té době váhal podpořit protiruské sankce. „Když se česká vláda bude chovat tak, jako by žádné nebezpečí nebylo, svět se nestane bezpečnější,“ zmiňoval tehdy Petr Fiala.

Již v březnu 2014 také Petr Fiala prohlásil, že „chceme-li si uchovat naši bezpečnost, musí demokratické země ukázat mnohem větší odhodlání bránit mezinárodní právo a svobodu". Zároveň uvedl, že tehdejší krize odhalila i to, že Evropská unie v posledních letech podcenila otázky energetické bezpečnosti.

V pořadu Interview ČT24 (video, 5:05–7:37) 5. března 2015 Petr Fiala dále kritizoval, že Česká republika a „evropské země obecně“ nedávají dost prostředků na obranu. Upozorňoval i na to, že český obranný rozpočet nedosahoval výše 2 % HDP, k čemuž se ČR zavázala již v době svého vstupu do NATO (.pdf, str. 9). Dodal, že k zabezpečení obrany Evropy je proto nutné spolupracovat se Spojenými státy. 

V roce 2016 poté ve spojitosti s rolí USA v NATO zdůraznil nutnost vzájemné spolupráce Evropy v otázce bezpečnosti a nutnost dávat více peněz na modernizaci armády a budování aktivních záloh. „Nestarejme se tolik o to, koho si zvolí Američané, ale o to, že se nebudou tolik starat o nás. Nebudeme-li nic dělat, v nebezpečném světě na to doplatíme," doplnil tehdy Fiala.

V roce 2017, kdy ODS představila novelu zákona, podle níž by každý rok povinně stoupal rozpočet na obranu, představitelé ODS uvedli, že návrh reaguje na to, že Česko dlouhodobě neplní své rozpočtové závazky vůči NATO. Předseda ODS Petr Fiala tehdy řekl: „Nemůžeme podléhat iluzi, že mír je samozřejmý a že se nám nic nemůže stát. Roste množství bezpečnostních hrozeb a na to je třeba reagovat."

Petr Fiala tedy v minulých letech několikrát upozorňoval na to, že evropské státy podceňují bezpečnostní otázky, i co se týče například energetické bezpečnosti. Z těchto důvodů hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Podle posledních dat Mezinárodní energetické agentury (IEA) za rok 2021 činil v Evropské unii dovoz ruského plynu 45 % z celkového dovozu plynu do EU. Zároveň plyn z Ruska tvořil téměř 40 % z veškeré spotřeby plynu v Unii.

Pro kontext dodejme, že v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu sílí hlasy, které žádají snížení závislosti evropských zemí na ruském plynu. Mezi státy se pochopitelně míra závislosti na ruském plynu liší, u některých severo- a východoevropských zemí (Finsko, Lotyšsko) ale dosahuje i více než 90 %.

8. března Evropská komise (EK) uvedla, že plánuje v letošním roce snížit závislost na ruském plynu v EU až o dvě třetiny a uspíšit ukončení dodávek plynu z Ruska tak, aby k němu došlo „dříve než v roce 2030“. Přesný časový plán nicméně Komise nezmiňuje (.pdf). Takto razantního snížení závislosti na ruském plynu chce EK dosáhnout díky rychlejšímu přechodu na alternativní dodávky plynu, většímu využívání biometanu a vodíku nebo díky navýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů. EK zároveň navrhuje, aby členské státy povinně před začátkem topné sezóny, tedy do 1. října, naplnily zásobníky na plyn z 90 %.

Ke snížení závislosti Evropy na ruském plynu by měla přispět také větší těžba zemního plynu v Norsku, které je dlouhodobě druhým největším dovozcem plynu do EU. Norská vláda 16. března vydala nové povolenky na jeho těžbu. Zvýšené dodávky z Norska by mohly pokrýt spotřebu 1,4 milionu evropských domácností. Doplňme, že kromě Norska do EU dováží větší množství plynu také Alžírsko, Katar, Spojené státy či Spojené království.

Komplikací pro snižování závislosti na Rusku je nicméně například omezení těžby plynu v Nizozemsku. Nizozemská vláda totiž 14. března schválila snížení těžby v oblasti Groningen, největším ložisku zemního plynu v EU, a to až o 40 %. Uveďme, že rozhodnutí vlády je v souladu s již dříve představeným plánem na postupné ukončení těžby v Groningenu, jelikož kvůli ní v Nizozemsku poměrně často dochází k zemětřesením. V roce 2019 tak množství zemního plynu z tohoto ložiska bylo schopné pokrýt už jen 2,3 % celkové spotřeby EU, oproti 10,5 % v roce 2014.

Premiér Fiala má tedy pravdu, že na celkové spotřebě plynu v EU se ze 40 % podílí ruský plyn. V případě podílu, který na celkovém dovozu plynu do EU tvoří plyn z Ruska, se poté jedná o podobné číslo, konkrétně 45 %. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že Petr Fiala hovoří (video, 19:48) o podílu, který tvoří ruský plyn na celkové spotřebě plynu jednotlivých států EU. Data vypovídající o tomto ukazateli za rok 2021 se nám nepodařilo dohledat, prozatím byla zveřejněna pouze data za rok 2020. V rámci našeho odůvodnění proto budeme vycházet z těchto posledních dostupných dat, která publikovala evropská Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER).

Ze zemí Evropské unie je dle statistiky za rok 2020 na ruském plynu nejvíce závislé Finsko, a to z 94 %, a Lotyšsko, kde ruský plyn tvořil 93 % celkové spotřeby zemního plynu. 

Na ruském plynu jsou významně závislé například také Česká republika (66 %), Slovensko (70 %) či Bulharsko (77 %). Velký objem ruského plynu pro vlastní spotřebu čerpají Německo (49 %), Itálie (46 %) a Polsko (40 %). 

Naopak nejnižší procenta ze všech členských států EU můžeme konstatovat u Irska (0 %), Rumunska (10 %) a Nizozemska (11 %). 

Pro kontext dodejme, že dle dat za rok 2020 průměrná závislost Evropské unie na ruském plynu, co se týče podílu na spotřebě, činila 36 %.

Pro zajímavost můžeme doplnit údaje o dvojici kandidátského a jednoho potenciálně kandidátského státu EU, kterými jsou Severní Makedonie a Bosna a Hercegovina. Sto procent spotřeby v obou zemích představuje ruský plyn. 

Jelikož z posledních dostupných dat vyplývá, že spotřeba plynu některých evropských zemí je opravdu z více než 90 % uspokojována ruským plynem, hodnotíme výrok premiéra Petra Fialy jako pravdivý.

V energetickém mixu České republiky tvoří podíl energie vyrobené ze zemního plynu dlouhodobě přibližně 6 až 8 %. Podle přehledu státní společnosti OTE za roky 2013–2020 podíl zemního plynu v roce 2019 odpovídal 7,74 %, v roce 2020 se nicméně zvýšil a činil již 9,61 %.

Mezi daty OTE ani Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se nám nepodařilo dohledat souhrnný podíl pro zemní plyn za rok 2021, v rámci našeho ověření jsme proto vycházeli z informací, které obsahují čtvrtletní zprávy ERÚ. Při výpočtu jsme sečetli množství elektřiny vyrobené ze zemního plynu, který se dle ERÚ (.pdf, str. 9–10) využívá v parních, paroplynových a plynových a spalovacích elektrárnách. 

Podle těchto dat tak v roce 2021 poměr plynu na celkovém množství vyrobené energie osmiprocentní hranici mírně překročil, přesněji se jednalo o hodnotu 8,26 %. Petr Fiala tedy uvádí ne zcela přesné číslo, stále se nicméně pohybuje v rámci naší 10% tolerance. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Předsednictví v Radě Evropské unie funguje tzv. rotačním způsobem, kdy se na tomto postu každých 6 měsíců střídají všechny členské státy EU. Během tohoto šestiměsíčního období předsednictvo především řídí zasedání všech orgánů Rady, koordinuje mezinárodní spolupráci, a zajišťuje tak kontinuitu činnosti EU v rámci Rady. Před zahájením každého předsednictví obvykle vlády zveřejňují své priority pro předsednictví.

Co se týče doby, kdy státy oficiálně zveřejňují své priority, panují zde značné rozdíly. Příkladem zveřejnění „několik dní před předsednictvím“, jak uvádí Petr Fiala, mohou být v posledních letech například Finsko, Slovinsko, Estonsko, Rakousko nebo Německo. Ty soubor svých priorit skutečně zveřejnily v řádu několika dní před zahájením předsednictví.

Jinou praxi nicméně dokládá například Francie, Bulharsko, Rumunsko nebo Portugalsko, které priority pro svá poslední předsednictví zveřejnily více něž tři týdny před jeho zahájením. Chorvatsko pak v roce 2020 zveřejnilo své priority dokonce více než dva měsíce předem.

Pokud se ohlédneme za českým předsednictvím v první polovině roku 2009, ani tehdejší postup české vlády nekoresponduje se slovy Petra Fialy. Priority tehdejší premiér Mirek Topolánek zveřejnil, společně s logem předsednictví, už 12. listopadu 2008, tedy 50 dní před nástupem do vedení Rady Evropské unie.

Nicméně je podstatné doplnit, že ve všech uvedených případech, kdy byly priority zveřejněny více než tři týdny před zahájením předsednictví, se ale jednalo o „zimní termín“ předsednictví, tedy o předsednictví zahájené v lednu. Naopak v případě předsednictví v „letním termínu“ jsou priority obvykle zveřejňovány skutečně až několik dní před zahájením. Vzhledem k tomu, že Petr Fiala hovoří v kontextu nadcházejícího českého předsednictví, které začíná v červenci 2022, bereme v potaz především tato „letní“ předsednictví, a jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

9. března vláda Petra Fialy představila balíček opatření na snížení cen pohonných hmot. Reagovala tak na prudké zvýšení cen pohonných hmot v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Tento balíček se skládá ze tří konkrétních kroků. Prvním z nich je zrušení povinného přimíchávání biosložky do pohonných hmot, které je v současnosti dané zákonem o ochraně ovzduší. Druhým krokem je zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun, čímž by vláda chtěla snížit náklady především pro podnikatele. Třetím opatřením je poté kontrola marží na čerpacích stanicích.

Zrušení přimíchávání biosložky do paliv by dle vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury mělo vést ke snížení ceny paliv o zhruba dvě koruny na litr. Toto opatření se nicméně u odborníků neshledalo s pochopením. Například ekonom Lukáš Kovanda uvedl, že podíl biosložky na ceně nafty je přibližně jen 1,20 Kč a u benzínu cca 1 Kč, tedy nižší částky, než uvádí vláda. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely by byl bezprostřední vliv na cenu nulový.

Zástupci petrolejářského průmyslu také upozorňují na to, že navzdory rozhodnutí vlády budou muset distributoři pohonných hmot s přimícháváním biosložek do paliv dále pokračovat. A to především kvůli nasmlouvaným kontraktům a legislativě, která jim nařizuje snižovat emise z prodaných paliv. Zároveň uvedli, že v případě nuceného ukončení přimíchávání biosložky budou muset použít dražší alternativy, které jim pomohou k povinnému snižování emisí. 

Doplňme, že vládou oznámené zrušení povinnosti přimíchávat do paliv biosložky zatím ještě nezačalo efektivně platit. Kabinet Petra Fialy totiž nejdříve musí předložit novelu, kterou by došlo ke změně příslušné části zákona o ochraně ovzduší. Mezi vládními dokumenty zveřejňovanými v aplikaci ODok se k 28. březnu tento návrh prozatím neobjevil.

Dalším představeným řešením vysokých cen pohonných hmot by dle vlády mělo být zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun. Podnikatelé by tak měli za rok ušetřit přibližně 4,2 miliardy korun.

K tomuto kroku se opět vyjádřil ekonom Lukáš Kovanda, podle něhož sice zrušení přimíchávání biosložek dopravcům ani motoristům příliš nepomůže, nicméně „ve spojení se zrušením silniční daně jde již o výraznější úlevu na celkových nákladech“. Stále však dodává, že dopravcům náklady stouply zhruba o čtyři koruny na litr, takže ani toto opatření nebude stačit na jejich pokrytí.

I v tomto případě bude muset vláda nejdříve ve Sněmovně předložit novelu stávající legislativy, konkrétně zákona o silniční dani. Ministr financí Zbyněk Stanjura zároveň 9. března uvedl, že u silniční daně dojde také ke zrušení povinnosti platit čtvrtletní zálohy, a to rozhodnutím ministra, ne přímo změnou zákona. Prominutí záloh následně Ministerstvo financí (.pdf) vyhlásilo 24. března, a to až do konce roku 2022 (.pdf, str. 2). Upřesněme tedy, že toto opatření nemíří přímo na snížení cen pohonných hmot u distributorů, ale na snížení dopadů těchto cen na podnikatele.

Posledním opatřením, které vláda představila, je kontrola marží prodejců pohonných hmot. Ještě před rozhodnutím vlády prodejce vyzval předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, aby si zbytečně marže nenavyšovaly. Podle ekonoma Štěpána Křečka rychlé zdražování pohonných hmot také souvisí s umělým navyšováním marže distributorů. Dále například zmínil, že český trh s benzínem a naftou běžně na zdražování ropy reaguje zhruba během 2–3 týdnů, avšak nyní na čerpacích stanicích došlo ke zdražení okamžitě po skokovém růstu světových cen ropy. 

Ministerstvo financí také v reakci na toto vyhlášené opatření informovalo, že bude od provozovatelů čerpacích stanic od 14. března vyžadovat každodenní hlášení cen pohonných hmot, a to také zpětně do 15. února, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu. Následně ministerstvo ceny porovná s cenou pohonných hmot na komoditní rotterdamské burze a v případě zjištění skokového navyšování marží přistoupí k dalším krokům, například zastropování výše marže.

Uveďme, že poté, co vláda kontroly ohlásila a začala je provádět, ceny pohonných hmot opravdu klesly. Je ovšem složité určit, zda-li k tomu došlo pouze díky zlevnění ropy na světových trzích, nebo také právě na základě kontroly marží. Ministerstvo financí 22. března v tiskové zprávě uvedlo, že prvotní kontrola marží prozatím neukázala potřebu jejich výši zastropovat. Podle předběžných výsledků, které zahrnují více než 90 % trhu, také čerpací stanice na růst světových cen nereagovaly nepřiměřeně: „Kontrolou cenové politiky čerpacích stanic se ukázalo, že situace nemá jednoznačného viníka. Marže pumpařů byly ve sledovaném období velmi rozkolísané, někde vyšší, jinde i záporné. Dosavadní analýza zatím ale neprokázala plošně nepřiměřené marže, prodejní ceny zcela ustřelené od velkoobchodních cen na burze, ani podezření na kartelovou dohodu na úkor motoristů,“ uvedl ministr financí a dodal, že s kontrolou bude ministerstvo i nadále pokračovat.

Z výše uvedených informací a vyjádření odborníků vyplývá, že se zatím zrušení přimíchávání biosložky na cenách pohonných hmot nemohlo výrazněji projevit, protože nejdříve bude muset dojít ke změně příslušných zákonů. Podobná je situace i v případě zrušení silniční daně, které cílí na zmírnění dopadů vysokých cen benzínu a nafty na podnikatele. Díky prominutí záloh na silniční daň budou mít podnikatelé do konce roku 2022 k dispozici určité finanční prostředky, které by jinak vynaložili na platbu záloh. Stále se však nejedná o prominutí samotné daně, což podle dopravců problém pouze oddaluje.

Kontroly marží distributorů pohonných hmot naopak již probíhají. Byť podle Ministerstva financí marže prodejců pohonných hmot nebyly plošně nepřiměřené, a kontroly tedy nevedly přímo k plošnému snížení cen pohonných hmot, nemůžeme vyloučit, že provedené kontroly určitý vliv na chování distributorů mít mohly. Především to, že ministerstvo hodlá v kontrolách pokračovat, může motivovat prodejce k tomu, aby své marže nepřiměřeně nenavyšovali.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý, jelikož správně popisuje, že některá opatření směřující ke snížení cen pohonných hmot teprve musí vláda uvést v život. Správně také uvádí, že kontroly marží prodejců již probíhají. Pokles cen pohonných hmot v nedávné době je způsoben především jinými faktory (mj. zlevněním ropy na světových trzích), nemůžeme ale vyloučit, že i kontroly ministerstva financí mají určitý, byť omezený, efekt.

Petr Fiala zde poukazuje na to, že inflace je v současné době v Česku vyšší než v jiných státech. V prvních měsících roku 2022 totiž skutečně rostou ceny v Česku výrazněji než ve většině ostatních států Evropské unie. Únorová inflace v Česku činila podle Eurostatu 10 %, průměr všech zemí Evropské unie byl jen 6,2 %. Detailněji se vývoji české a evropské inflace věnujeme v odůvodnění jiného výroku, zde se ale zaměřme na podstatu Fialových slov. Premiér totiž z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v zahraničí, viní vládu Andreje Babiše a její údajně neodpovědné hospodaření. V následujících odstavcích se proto podíváme na to, čím je způsobena relativně vyšší míra české inflace a zda ji má na svědomí Babišova vláda. Nutno zdůraznit, že Petr Fiala v tomto případě neobviňuje Babišův kabinet z vysoké inflace jako takové, ale pouze z toho, že je tuzemská inflace vyšší než v ostatních zemích.

Důvody vyšší inflace

Rozdíl mezi únorovou inflací v Česku a v celé EU okomentoval pro ČTK analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil: „Česká republika má proti zbytku Evropy v rámci boje s inflací pozici ztíženou tím, že na rozdíl od ostatních zemí byla v tuzemsku znatelně zvýšená již před příchodem pandemie. Dalším nepříjemným faktorem je, že právě Česka se nadprůměrně dotýkají i výpadky v dodavatelských řetězcích. I v nejbližší budoucnosti tak patrně Česko bude v rámci EU patřit mezi ‚inflační premianty‘.“ Pro Lidovky.cz na konci března Hradil uvedl ještě další příčiny relativně vyšší inflace v Česku: „(…) máme prakticky nulovou nezaměstnanost, což s sebou nese tlak na růst mezd. Firmy, co chtějí vyrábět, musejí přeplácet lidi. A když mzdy rostou rychle, zaměstnanci je utrácejí, čímž tlačí na růst cen. Dalším českým specifikem je trh s nemovitostmi: nabídka nestačí poptávce, což se v oddíle bydlení promítá do rychlého růstu nájmů a cen nemovitostí. Obecně táhnou inflaci nahoru i prudce rostoucí ceny energií. To není jen české specifikum, byť na dovozu plynu, teď navíc z válkou zasaženého východu, jsme závislejší než ostatní, tudíž nás to poznamenává více než ostatní.“

O ceně energií v souvislosti s vyšší českou inflací mluvil také předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček: „Situace v cenách energií v Česku se začíná dramaticky měnit od ledna 2022, a to je i jedním z důvodů návratu české inflace na historicky obvyklejší přední místa v evropském žebříčku.“ Podobné důvody jako Hradil a Rojíček vidí také ekonom České spořitelny Michal Skořepa: „Vedle vyšších vah energií a potravin v českém spotřebním koši a vedle větší role teď velmi drahého plynu ve zdejší výrobě elektřiny je důvodem inflace větší oslabení české měny a také dlouhodobě napjatější trh práce a z toho plynoucí silnější domácí poptávka.“ 

„Česká republika je zasažena více, protože se tu sčítá mnoho vlivů. Jednak jsou to ceny energií, ale také je to rychlý růst výdělku v době před pandemií i v ní. Také vzrostly velice rychle ceny nemovitostí. To všechno se podepsalo na inflaci,“ řekl pro web TN.cz ekonom Lukáš Kovanda.

Čeští ekonomové tedy vidí příčinu vyšší inflace především v cenách energií a v situaci na trhu práce před pandemií i během ní. Vyjádření, kde by odborníci přímo spojovali relativně vyšší míru inflace v Česku s hospodařením minulé vlády, se nám nicméně nepodařilo najít. Nicméně je pravda, že obecně hospodářská politika vlády vliv na míru inflace může mít.

Důvody vysoké inflace

O důvodech vysoké inflace obecně existuje nespočet odborných vyjádření. Již na podzim minulého roku jsme se věnovali tomu, zda hospodaření Babišova kabinetu může za rostoucí inflaci. Ačkoliv tehdy někteří ekonomové tvrdili, že vláda přispívá k vyšší inflaci, pokládali za hlavní příčinu jiné vlivy. Tehdy však byla míra růstu spotřebitelských cen na srovnatelné úrovni s průměrem Evropské unie. Podívali jsme se proto na další vyjádření, která pochází již z letošního roku.

V únoru vyjádřila kritiku vůči fiskální politice minulé vlády Národní rozpočtová rada, a to v rámci svého krátkého vyjádření k připravovanému státnímu rozpočtu pro letošní rok. „V předchozích letech fiskální politika neplnila svou stabilizační funkci a do ekonomiky přišlo prostřednictvím procyklického růstu veřejných výdajů a snižování daní nadměrné množství peněz. V posledních dvou letech navíc vláda v rámci stabilizačních programů posílala do ekonomiky peníze za nevyrobené zboží, neprovedené služby a neodvedenou práci, a to vše při vysokých deficitech. Inflační potenciál takto vydávaných peněz je jednoznačný,“ uvádí ve svém vyjádření. Dodejme, že Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, který je upraven zákonem a zabývá se rozpočtovou odpovědností.

Kriticky se k chování minulého kabinetu vyjádřil i Mojmír Hampl, člen Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér České národní banky. Ten v únoru letošního roku uvedl pro Seznam zprávy o Babišově vládě: „Takže když se podíváte jenom na ten velký obrázek, tak ve špatných časech jsme si za větší nárůst dluhu koupili menší hospodářský růst a víc mrtvých a také vyšší inflaci. A je to proto, že jsme prostě část těch peněz utráceli opravdu ne tak, že by pomáhaly zasaženým, ale prostě jsme je rozhazovali, protože to bylo politicky výhodné a protože to přinášelo nějaké body.“

Svou kritiku pak zopakoval i v rozhovoru pro Reflex 23. března, tedy den poté, co vyšel námi ověřovaný rozhovor s Petrem Fialou: „Nakonec jsme inkasovali skoro to nejhorší – za relativní větší nárůst dluhu oproti jiným zemím jsme si koupili menší růst, zároveň trochu vyšší inflaci a zároveň víc mrtvých. V zásadě horší kombinace už téměř nebyla možná,“ řekl o Babišově vládě.

K minulé vládě se v půlce ledna vyjádřil i samotný guvernér České národní banky Jiří Rusnok pro týdeník Ekonom: „(…) a to veliké zrychlení tempa, jímž se vláda (Andreje Babiše, pozn. Demagog.cz) zadlužovala, k tomu tlaku na růst cen bezpochyby přispělo. Na druhou stranu bych podíl předchozí vlády na rostoucí inflaci nechtěl démonizovat, je tu řada dalších mimo jiné i vnějších tlaků, jako je růst cen energií, nabourání dodavatelských řetězců a tak dále.“

Ekonom Jan Švejnar již v září loňského roku nepokládal (video, čas 0:46) vládu za viníka inflace. Své stanovisko zopakoval i letos v únoru, kdy řekl, že je zejména dovezená ze zahraničí. I Česká národní banka uvádí, že v současnosti nemalou část inflačních tlaků dovážíme. Ekonom Jiří Schwarz zase na konci ledna do Hospodářských novin napsal, že domácí vlivy tvořily za loňský rok polovinu inflace.

Někteří (ale ne všichni) ekonomové tedy skutečně považují hospodaření minulé vlády za jeden z důvodů nynější vysoké inflace. Protože se nám však nepodařilo dohledat obdobná vyjádření, která by se týkala podílu minulé vlády na nynějším rozdílu míry inflace mezi Českem a Evropskou unií, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Česká národní banka zveřejnila nejaktuálnější prognózu růstu hrubého domácího produktu 3. února 2022, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Tato prognóza pro rok 2022 počítá s růstem ekonomiky o 3 %, pro rok 2023 pak dokonce o 3,4 %.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v Otázkách Václava Moravce vysílaných 20. března 2022 uvedl (čas 38:02), že právě také válka na Ukrajině se výrazně promítne do míry inflace. Vysoká inflace se pak podle něj negativně odrazí (čas 39:41) i na růstu hrubého domácího produktu, který by mohl upadnout až do recese. 

„Já si nedokážu představit, že by se to odehrálo, jak zatím všichni předpovídají, že mírně se sníží růst. Já se obávám, že se sníží dramaticky, že budeme rádi za černou nulu už na konci tohoto roku a bohužel se to promítne zejména do toho roku 2023“. Vzápětí nicméně dodal (čas 40:18), že se jedná o jeho názor, nikoliv prognózu ČNB: „To nejsou naše prognózy, my novou prognózu nemáme. To jsou moje soukromé Rusnokovy řeči, ale bohužel tak to cítím."

Jiří Rusnok tedy označil svá slova o poklesu hospodářství pouze za osobní názor, nikoliv oficiální prognózu České národní banky. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.