Petr Fiala

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

K druhé části výroku se nám nepodařilo dohledat aktuální data. Server Euroskop.cz nabízí jen statistiku od našeho vstupu do EU po rok 2012.

Na základě informací o principu posílené spolupráce a zmíněných politik výrok hodnotíme jako pravdivý.

Princip posílené spolupráce skutečně zavedla Amsterodamská smlouva. Posílená spolupráce znamená, že je možné spustit v rámci Evropské unie spolupráci, do které se nezapojí všechny členské státy - státy, které si přejí zůstat mimo tuto spolupráci, to tak mohou udělat bez toho, aby politiku zablokovali.

Na tomto principu skutečně funguje Schengenský prostor, kterého se plně neúčastní Dánsko, Irsko a Velká Británie. Stejně tak se všechny státy neúčastní Eurozóny (např. Česká republika není členem Eurozóny). Trvalou výjimku zakotvenou v zakládajících smlouvách má vyjednanou Dánsko a Velká Británie (často uváděné Švédsko nemá vyjednanou výjimku, pouze dlouhodobě neplní Maastrichtská kritéria).

Rada Evropy skutečně není jedním z orgánů Evropské unie. Rada Evropy je samostatná mezivládní organizace, která má 47 členských států a vznikla dříve, než vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, které položilo základ evropské integrace.

Evropská rada je oproti tomu vrcholným orgánem EU, jakýmsi summitem EU, na kterém se scházejí vrcholní představitelé členských států a určují obecné politické trendy směřování EU. Rada EU je také jednou z "běžných" institucí EU. Spolu s Evropským parlamentem je jedním z hlavních aktérů v evropském legislativním procesu. Rozhodnutí v ní přijímají zástupci členských států, z pravidla na úrovni ministrů.

Na základě Smlouvy o Evropské unii hodnotíme výrok jako pravdivý.

V článku 17, ods. 3 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 25) je stanoveno: Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.
Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevy­žadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jaké­hokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů. Evropští komisaři jsou tedy podle primárního práva nezávislí a nemohou příjimat pokyny od národních vlád, tedy nemohou národní zájmy hájit.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.

Během desetiletého členství České republiky v EU byly připraveny tři operační programy, které měly přivést finance z Fondů EU. Jedná se o operační programy pro období 2004 -2006 a 2007 -2013, které připravovala vláda ČSSD, a 2014 -2020, které připravovala vláda ODS. Vláda ODS připravila konkrétně 20 operačních programů, na rozdíl od vlády ČSSD, která pro období 2007-2013 připravila 26 operačních programů.

První návrh operačních programů je obsažen v Návrhu národního rozvojového plánu České republiky 2007 - 2013 (pdf), který definuje strategii rozvoje České republiky pro období 2007 - 2013. Tento rozvojový plán byl schválen vládou Jiřího Paroubka 22.2.2006 (pdf).

Na základě Národního rozvojového plánu ČR vznikl Národní strategický referenční rámec ČR 2007 - 2013 (pdf), ve kterém byl upraven počet operačních programů. Tento rámec byl 27. července schválen Evropskou unií.

Vzhledem k tomu, že návrh národního rozvojového plánu, který tvoří základní rámec pro čerpání zdrojů z EU pomocí operačních programů, vznikl za vlády Jiřího Paroubka, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Předseda ODS Fiala uvádí částku 350 mld. Kč, která ve skutečnosti zahrnuje závazek ČR při vstupu do eurozóny, tedy zhruba 40 mld. Kč splaceného kapitálu, a následný podmíněný závazek 310 mld. Kč využitý pouze v případě potřeby. Tento podmíněný závazek s fungováním Evropského mechanismu stability (ESM) bezprostředně souvisí.

Jak uvádí oficiální stránky Rady EU, ESM vznikl „… za účelem podpory stability prostřednictvím řady nástrojů finanční pomoci členským státům ESM, které mají vážné finanční problémy nebo jim takové problémy hrozí.“

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako zavádějící, protože závazek 310 mld. Kč je pouze podmíněný a bude uplatněn v případě využití výpůjční kapacity ESM – viz „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ (.pdf, str. 24).

Výdaje státního rozpočtu pro rok 2014 mají být ve výši 1 211,3 mld. Kč. Jsou to nejvyšší výdaje státního rozpočtu ČR.

Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Výdaje

862,9

922,8

1020,6

1092,3

1083,9

1167,0

1156,8

1155,5

1152,4

1173,1

v mil. Kč., zdroj: Ministerstvo financí ČR

Vlády vedené ODS (2007–2009 a 2010–2013) skutečně prokázaly trend (.xls) snižovaní schodku státního rozpočtu, který byl narušen až dopady globální ekonomické krize. Ale i po této krizi (2009) měl schodek státního rozpočtu snižující se tendenci zakončenou bilancí -81,3 mld. Kč v roce 2013.

Návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2014 skutečně počítá se schodkem ve výši 112 mld. Kč. Nutno dodat, že tento návrh připravila již úřednická vláda Jiřího Rusnoka a současná vláda ho pouze schválila.

Výrok předsedy ODS Fialy hodnotíme na základě těchto údajů jako pravdivý.

Ověření daného výroku je problematické ve dvou aspektech. Zaprvé Petr Fiala přesně nevymezuje skupiny, které zahrnuje mezi státní úředníky. Druhým problémem jsou chybějící data ze státního závěrečného účtu ČR za rok 2012, který nebyl v době ověřování k dispozici.

Srovnání v první tabulce vychází právě ze státních závěrečných účtů shrnujících jednotlivé aspekty plnění státního rozpočtu. Z uvedených dat je patrné, že během vlád, kterých se účastnila ODS mezi lety 2006 a 2013 skutečně došlo k poklesu počtu zaměstnanců ve státní správě, a to o 11 997 zaměstnanců k roku 2011.

Rok

2006

2007

2008

2009

Počet zaměstnanců ve státní správě celkem

163 751

163 219

159 620

160 687

Rok

2010

2011

Rozdíl oproti roku 2006

Počet zaměstnanců ve státní správě celkem

159 854

151 754

-11 997

Zdroj: Ministerstvo vnitra (. pdf), Ministerstvo financí (. pdf)

Druhá tabulka se vztahuje k objemu mzdových prostředků vyčleněných pro státní správu. Zde však na rozdíl od deklarovaného poklesu tohoto objemu vidíme oproti roku 2006 naopak nárůst o více než 2 mld. Kč. Při bližším pohledu pak zjistíme, že k určitému poklesu dochází teprve od roku 2010. Výraznějšímu poklesu mzdových nákladů nenasvědčuje ani srovnání jinak definovaných skupin “státních úředníků” (srov. . pdf; . pdf; . pdf). Vzhledem k chybějícím datům však nemůžeme ani tuto část výroku jednoznačně potvrdit nebo zamítnout.

Pro srovnání přinášíme data ČSÚ, který dlouhodobě sleduje počty zaměstnanců a objemy jejich mezd ve všech sektorech hospodářství.

Rok

2006

2007

2008

2009

Plnění závazných objemů mzdových prostředků ve státní správě celkem

52 960 473 770

57 038 912 280

58 304 856 430

60 739 118 790

Rok

2010

2011

Rozdíl oproti roku 2006

Plnění závazných objemů mzdových prostředků ve státní správě celkem

59 727 688 160

54 979 210 910

+2 018 737 140

Zdroj: Ministerstvo financí (. pdf; . pdf; . pdf)

Třetí tabulka srovnává data z kategorie vládních institucí v rámci nepodnikatelské sféry. Ani v tomto případě se trend poklesu objemu mzdových prostředků nepotvrzuje.

Rok

2006

2007

2008

2009

Ústřední vládní instituce

88 218 986 000

95 535 348 000

100 188 912 000

103 768 634 000

Místní vládní instituce

89 383 882 000

93 650 264 000

97 793 774 000

103 241 839 000

Rok

2010

2011

2012

Rozdíl oproti roku 2006

Ústřední vládní instituce

102 549 166 000

98 087 746 000

101 507 046 000

+13 288 060 000

Místní vládní instituce

104 457 111 000

105 508 641 000

102 300 499 000

+12 916 617 000

Zdroj: ČSÚ (. pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf)

Zmíněný výrok Bohuslava Sobotky zazněl z pozice ministra financí v rozhovoru pro MF DNES z 17. května 2003 a zněl přesně: “ Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí. Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné, a tlačili zemi do větších schodků jen proto, abychom prosadili naše politické sliby“ (MF DNES, 17.5.2003, Sobotka: Naše sliby nebyly reálné).

Oproti tomu je často připomínáno tvrzení jeho tehdejšího stranického šéfa a současného poradce Vladimíra Špidly z předcházející volební kampaně, kdy tvrdil, že “z droje jsou ”. Tento výrok zazněl například v rozhovoru pro časopis Týden z 3. června 2002.

“ Týden: Vláda před volbami objíždí republiku a v regionech slibuje stamiliardy. Deset miliard pro obchvat Prahy, třicet miliard v Brně na přesun nádraží atd. Kde na to příští vláda vezme?

V. Špidla: Všechny naše sliby jsou zcela seriózní. Žádný není nekrytý. Buď jsou k dispozici předpokládatelné zdroje, nebo je znám proces, jak zdroje získat. Přečtěte si vládní usnesení o Praze a zjistíte, že tam není uvedena žádná částka. Bylo pouze stanoveno, že fond dopravní infrastruktury se na tom bude podílet. Z předpokládaných privatizací se do fondu vloží několik desítek miliard. Čili vláda schvaluje, že okruh Praha je součástí celé dopravní infrastruktury státu a budou do něj zapojeny prostředky z centrálního rozpočtu. Ty zdroje jsou.“

(Týden, 3.6.2002, Špidla: Běžec po levé noze)