Všichni stojíme před situací, kdy pan premiér dovolil, aby tyto podniky (ČEPRO, MERO - pozn. Demagog.cz), ropné společnosti byly ovládnuty lidmi, které tam dosadil ministr financí. Přitom je majitelem Agrofertu, který uzavírá s těmito podniky obchody.
Je pravdou, že do jmenovaných státních podniků, tedy ČEPRO a MERO, dosadilo členy dozorčích rad ministerstvo financí, jež je vykonavatelem akcionářských práv ČR u těchto podniků. Do jaké míry ovšem tyto kroky projednal Andrej Babiš s dalšími členy vlády, respektive ostatními představiteli vládní koalice, a zdali bral na jejich nominace ohled, nelze jednoznačně určit. V dalších dnech by na toto téma mělo proběhnout vyjádření představitelů KDU-ČSL a ČSSD, dle kterých tento výrok případně upravíme.
Co se týká druhé části tvrzení, můžeme konstatovat, že do koncernu Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, patří tři firmy, a to konkrétně Preol, Primagra a Ethanol Energy. Všechny tři jsou zcela závislé na obchodní spolupráci s firmou ČEPRO. Obavy opozice z konfliktu zájmů jsou tak v tomto případě zcela na místě.
Podrobně se střetem zájmů Andreje Babiše (jeho firem) zabýval také pořad Reportéři ČT (video − čas 12:30 a dále), který zmapoval všechny možné průniky zájmů Babiše politika a Babiše podnikatele.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Prezentovaný konflikt zájmů je sice zřejmý, nicméně je nutné doplnit, zdali daní jedinci jsou z větší části lidé nominovaní Andrejem Babišem, nebo koaličními partnery.
Nebyli jsme, nebyli jsme nikým osloveni a v minulosti přitom byla tradice, že třeba pan Kohout, co sice byl v různých vládách, ale předpokládám, že to je člen sociální demokracie, byl v dozorčí radě ČEZu.
Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.
Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.
V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.
Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.
Jako nebudeme privatizovat, říkám jako premiér, ministr financí říká budeme privatizovat. Dělá kroky, které k tomu vedou a které jsou zdůvodňovány tou, tou privatizací.
Ministr financí Andrej Babiš uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 29. 6. 2014, že Český Aeroholding a.s. by měl vstoupit na burzu. Myšlenkou je prodat 40% podíl a obdržet každoroční dividendu. Babiš chce rovněž navrhnout, aby se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva Českého Aeroholdingu a.s. Václav Řehoř a nahradil v souvislosti s privatizací ČSA do rukou Korean Air v pozici stávajícího Miroslava Dvořáka. Privatizace letiště Praha-Ruzyně, jak sám Babiš uvádí, není ze zákona (Zákon č.69/2010 Sb. o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně) možná. Právě Řehoř by měl jako nový generální ředitel Českého Aeroholdingu připravit společnost pro vstup na burzu. Sám Babiš ve výše uvedených OVM uvádí, že s ním koaliční partneři v této záležitosti nesouhlasí.
Vláda, když nastoupila, tak říkala, jak bude vystupovat v evropských otázkách jednotně, jak se nebude opakovat žádná nejasnost v evropské politice. A co teď vidíme? Přetahování se o tučnou kořist, která leží v Bruselu, a to je křeslo eurokomisaře. Slyšíme tady různá jména. Teď nově paní Jourovou, mezi tím jsme slyšeli pět dalších, ale na žádném se vláda neshodla, vláda žádné neprosazuje.
Ve svém programovém prohlášení se současná vláda " zavazuje, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění priorit ". Mezi ně patří i aktivní členství v Evropské unii.
Je pravdou, že v posledních dnech vrcholí přetahovaná o post evropského komisaře. Zejména ČSSD a ANO stále pevně stojí za svými nominanty. Od voleb do Evropského parlamentu již byli mimo Věru Jourovou prezentováni celkem čtyři kandidáti. ČSSD navrhovala Pavla Mertlíka, ANO Pavla Teličku, KDU-ČSL Zuzanu Roithovou a Petra Blížkovského. Mezi neoficiální kanidáty, o nichž se pouze spekuluje či spekulovalo, patří například Štefan Füle, Martin Povejšil či Radek Špicar.
Bohuslav SOBOTKA: Jenom chci připomenout, že to byla vaše politická strana, která na potraviny a léky zvýšila DPH z pěti na patnáct procent. A když jste to zvedali z těch pět procent, tak to ještě žádný druhý pilíř nebyl. Vy jste zvýšili DPH z pěti na patnáct procent a teď mi tady budete říkat, že máme snížit DPH, když vy jste ho zvýšili... Petr FIALA: Protože ekonomika roste a my jsme čelili extrémní ekonomické krizi. Bohuslav SOBOTKA: Ale vy jste ho zvýšili i v době, kdy ekonomika rostla. To bylo přece ještě předtím, než přišla hospodářská krize.
K prvnímu navýšení DPH Nečasovou vládou došlo ještě před krizí.
K prvnímu navýšení spodní sazby DPH z 5 na 9 % došlo v roce 2008 v rámci reformy veřejných financí tehdejší vládní koalice, jejímž členem byla i ODS (viz zákon č. 261/2007 Sb., část čtvrtá, čl. VIII). Ke schválení tohoto navýšení přitom došlo v roce 2007, kdy ekonomika skutečně rostla − krize se v České republice projevila až na konci roku 2008.
K dalšímu navýšení spodní sazby došlo v roce 2010, a to z 9 na 10 %. Tato změna byla schválena za úřednické vlády Jana Fischera (viz zákon č. 362/2009 Sb., část pátá, čl. VII).
Spodní sazba DPH se od té doby změnila ještě dvakrát − v roce 2012 byla zvýšena na 14 % (viz zákon č. 370/2011 Sb., část první, čl. I) a o rok později porostla o další procento (viz zákon č. 500/2012 Sb., část druhá, čl. III).
Jak ukazuje následující tabulka, s krizí se Česká republika potýkala až o rok později, než došlo k prvnímu navýšení DPH (ekonomický vývoj podle statistik Eurostatu):
Růst spodní sazby DPHRůst/pokles DPH
1993-20075 %
---
Od 1.1.2008
9 %
+3,1; -4,5Od 1.1.2010
10 %
+2,5; 1,8Od 1.1.2012
14 %
-1,0Od 1.1.2013
15 %
-0,9
Až 70 % legislativy je ovlivňováno Bruselem. Za těch 10 let co jsme v EU, přijala Evropská unie 500 směrnic, 3 500 nařízení, 5000 různých rozhodnutí a to se všechno projevuje u nás.
Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“
Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“
K druhé části výroku se nám nepodařilo dohledat aktuální data. Server Euroskop.cz nabízí jen statistiku od našeho vstupu do EU po rok 2012.
Když zmiňujete vícerychlostní Evropu (...) už od Amsterdamské smlouvy posílená spolupráce de facto vícerychlostní Evropu přináší, máme Schengenský prostor, do kterého některé země nevstoupily, a máme Eurozónu, ze které mají některé země dokonce výjimku. Čili ta vícerychlostní Evropa je realitou.
Na základě informací o principu posílené spolupráce a zmíněných politik výrok hodnotíme jako pravdivý.
Princip posílené spolupráce skutečně zavedla Amsterodamská smlouva. Posílená spolupráce znamená, že je možné spustit v rámci Evropské unie spolupráci, do které se nezapojí všechny členské státy - státy, které si přejí zůstat mimo tuto spolupráci, to tak mohou udělat bez toho, aby politiku zablokovali.
Na tomto principu skutečně funguje Schengenský prostor, kterého se plně neúčastní Dánsko, Irsko a Velká Británie. Stejně tak se všechny státy neúčastní Eurozóny (např. Česká republika není členem Eurozóny). Trvalou výjimku zakotvenou v zakládajících smlouvách má vyjednanou Dánsko a Velká Británie (často uváděné Švédsko nemá vyjednanou výjimku, pouze dlouhodobě neplní Maastrichtská kritéria).
Rada Evropy není orgán Evropské unie. Není to Evropská rada ani Rada EU.
Rada Evropy skutečně není jedním z orgánů Evropské unie. Rada Evropy je samostatná mezivládní organizace, která má 47 členských států a vznikla dříve, než vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, které položilo základ evropské integrace.
Evropská rada je oproti tomu vrcholným orgánem EU, jakýmsi summitem EU, na kterém se scházejí vrcholní představitelé členských států a určují obecné politické trendy směřování EU. Rada EU je také jednou z "běžných" institucí EU. Spolu s Evropským parlamentem je jedním z hlavních aktérů v evropském legislativním procesu. Rozhodnutí v ní přijímají zástupci členských států, z pravidla na úrovni ministrů.
Když mluvíme o evropském komisaři, no tak evropský komisař z povahy věci nesmí hájit národní zájmy.
Na základě Smlouvy o Evropské unii hodnotíme výrok jako pravdivý.
V článku 17, ods. 3 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 25) je stanoveno: Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů. Evropští komisaři jsou tedy podle primárního práva nezávislí a nemohou příjimat pokyny od národních vlád, tedy nemohou národní zájmy hájit.
Připravili jsme mnohem menší množství operačních programů, než jak je připravila sociálnědemokratická vláda.
Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.
Během desetiletého členství České republiky v EU byly připraveny tři operační programy, které měly přivést finance z Fondů EU. Jedná se o operační programy pro období 2004 -2006 a 2007 -2013, které připravovala vláda ČSSD, a 2014 -2020, které připravovala vláda ODS. Vláda ODS připravila konkrétně 20 operačních programů, na rozdíl od vlády ČSSD, která pro období 2007-2013 připravila 26 operačních programů.