Petr Hannig

Petr Hannig v rozhovorech s prezidentskými kandidáty – konkrétně například v Prezidentském duelu Seznamu, který jsme již dříve ověřovali – prohlásil, že je proti přijetí společné měny Evropské unie. Svůj postoj k euru dlouhodobě prezentuje například i kandidaturou do Evropského parlamentu za stranu Rozumní, jejíž oficiální název v roce 2014 zněl Strana zdravého rozumu –NECHCEME EURO – za Evropu svobodných států.

Miloš Zeman naproti tomu ve svých veřejných vyjádřeních pro média opakovaně vyjadřuje svůj kladný postoj k přijetí eura – avšak nejdříve tehdy, až z eurozóny vystoupí Řecko, protože v opačném případě by se Česká republika musela podílet na splácení řeckého dluhu.

Na 212. Žofínském fóru, konaném dne 22. června 2017 na téma Český národní zájem, Zeman uvedl, že Česká republika je na vstup do eurozóny připravena již téměř deset let a přijetí eura neuškodí národní suverenitě. Lidé se dle jeho vyjádření přijetí eura obávají iracionálně.

Ve svém vystoupení kromě dalšího řekl: „Česká republika je na vstup do eurozóny připravena necelých deset let, plníme maastrichtská kritéria, ale je tu mentální bariéra. Jen 30 procent Čechů je pro vstup do eurozóny (...) Nezmění se teplota, změní se pouze měřítko, ve kterém ty ekonomické jevy budete zobrazovat, to je všechno. Ale lidi se naprosto iracionálně bojí eura.“

Prohlášením kancléřky Merkelové o otevření hranic Německo opravdu porušilo evropské právo, konkrétně nařízení Dublin III týkající se kritérií pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Nejdřív si popišme situaci ze dní 4. a 5. září, kdy migrační krize dosáhla svého vrcholu. Čtvrtého září kolem 21. hodiny rozhodla Orbánova vláda, že Maďarsko už není schopno imigranty registrovat a autobusy je proto přivezly na hranici s Rakouskem. Z toho důvodu Němci a Rakušani otevřeli své hranice. Německo chtělo původně otevřít hranice jen krátkodobě, hranice nakonec zůstaly pro uprchlíky otevřené šest měsíců.

Toto otevření hranic však znamenalo, že Německo začalo přijímat uprchlíky bez ohledu na to, kde překročili hranice Evropské unie, což bylo v rozporu s nařízením Dublin III, podle kterého (.pdf, čl. 13 odst. 1) je i v případě nedovoleného překročení hranice EU příslušný k posouzení žádosti ten členský stát, na jehož území vstoupil žadatel jako první. Soudní dvůr EU toto pochybení vůči Dublinskému nařízení potvrdil (bod 83 a 84 odůvodnění a druhý výrok rozhodnutí). Státy podle něj dublinské nařízení nemohou překračovat ani z humanitárních důvodů.

Podle článku 68 Ústavy jmenuje prezident předsedu vlády a na jeho žádost pak jmenuje další členy vlády. Vláda po svém jmenování musí předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru.

Pokud tato vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident předsedu vlády znovu, přičemž může jmenovat i stejného premiéra. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, pak jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Prezident není ve jmenování předsedy vlády nijak omezen. Teoreticky může hlava státu jmenovat libovolnou osobu, nicméně přirozeně vychází z výsledků voleb.

Hannig ve svém výroku vyjadřuje názor, že při druhém pokusu by měl šanci získat předseda druhé nejsilnější strany. Aktuálně to znamená, že by jmenoval Petra Fialu. Tento jeho postoj je zcela legitimní a nijak jej nehodnotíme. Hannig se ovšem odvolává na ústavní zvyklosti – žádné takové ústavní zvyklosti prakticky neexistují.

Od roku 1996 se po volbách sestavovala vláda doposud celkem šestkrát. Jediná vláda, které nebyla vyslovena důvěra při prvním pokusu, byla první vláda Mirka Topolánka. Prezident svým druhým pokusem jmenoval znovu Mirka Topolánka, jehož druhá vláda již získala důvěru Poslanecké sněmovny. Zpravidla hlava státu jmenuje premiérem předsedu vítězné strany, i když i zde již došlo k výjimce. V roce 2010 Václav Klaus jmenoval předsedou vlády Petra Nečase, jehož ODS byla ve volbách na druhém místě.

Ústavní zvyklostí tedy není při druhém pokusu jmenovat lídra druhé nejsilnější strany. K této situaci doposud došlo pouze jednou a prezident se zachoval tak, že jmenoval podruhé stejnou osobu, která předtím se svou vládou důvěru nezískala. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Řada britských deníků zastávala v období před referendem pozici opustit Evropskou unii. Jednalo se především o bulvární média, která podle Huffington Post mohla ovlivnit dohromady 4,8 milionu svých čtenářů oproti 3 milionům čtenářům deníků, které byly pro zůstání v EU.

Mezi deníky, které proklamovaly postoj opustit Evropskou unii, byl Daily Mail, The Sun, The Telegraph, Express, Star a The Sunday Time. Například na titulní straně Daily Mail se objevily zprávy jako: If you believe in Britain, vote Leave (Pokud věříte v Británii, volte odchod), Who will speak for England? (Kdo promluví za Anglii?); v The Sun se pak objevilo například BeLeave in Britain (Věřte/opustit v Anglii) a po referendu Sun wot won it (Sun to vyhrál).

Naopak důležitost zůstat v EU zdůrazňovaly serióznější noviny. Mezi nimi například The Guardian, The Financial Times (Britain should vote to stay in European Union – Británie by měla volit za setrvání v Evropské unii), The Times, Daily Mirror, The Mail nebo The Observer.

Daily Mirror například v jednom ze svých vydání uvedl, že i přes některé neshody, které tento list měl s Evropskou unií, na své čtenáře apeluje, aby volili pro setrvání.

Opustit Evropskou unii:

Daily Mail a The Sun

Zdroj

Express

ZdrojZůstat v Evropské unii:

The Times

Zdroj

The Guardian

Zdroj

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť britská média nepodporovala plošně hlasování proti Brexitu – naopak některé velmi vlivné tituly zcela zřetelně uváděly, že by měli Britové hlasovat pro opuštění Evropské unie.

Petr Hannig zmiňoval žebříček konkurenceschopnosti již na začátku prosince v tomto článku. Tam uvádí konkrétní žebříček, když říká:

„Například poslední výzkum Světového ekonomického fóra v Davosu zjistil, že nové státy Evropské unie platící eurem mají nižší konkurenceschopnost než ty, které platí svou národní měnou. V žebříčku konkurenceschopnosti zemí postoupilo Česko ze 33. místa na místo 31., zatímco Slovinsko ze stejného 33. místa, které sdílelo s Českem, kleslo na 48., a Slovensko dokonce ze 46. na místo 59.“

Podle letošního žebříčku konkurenceschopnosti od WEF (Světové ekonomické fórum) je ČR na 31., Slovensko na 59. a Slovinsko na 48. místě. Avšak podle žebříčku konkurenceschopnosti ze zprávy z roku 2015–2016 (.pdf. str. 15) si Slovensko spíše polepšilo, z tehdejšího 67. místa na dnešní 59. místo.

Estonsko, které platí eurem, je vůbec nejvýš ze zemí bývalého východního bloku, a to na 29. místě – o 2 příčky výše než ČR. U Litvy a Lotyšska došlo oproti žebříčku ze zprávy 2015-2016 k poklesu o několik příček, avšak u Slovinska došlo ve srovnání s lety 2015–2016 ke zlepšení – z 59. pozice stouplo na letošní 48. pozici.

Organizace WEF srovnává země dle několika faktorů – infrastruktura, vzdělání, zdravotnictví, efektivita pracovního trhu, technologická připravenost, inovace, velikost trhu, makroekonomické prostředí, transparentnost a výkonnost vlády.

Tedy tvrzení, že státy bývalého východního bloku, které platí eurem (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Slovensko), spadly v žebříčku konkurenceschopnosti o hodně příček dozadu, není dle výše zvýšených informací u všech zemí zcela pravdivé. V pozici země v žebříčku navíc hraje roli mnoho dalších (výše vyjmenovaných) faktorů – přirovnávat jejich umístění pouze k tomu, jestli platí eurem, není dostatečné k vysvětlení toho, proč jsou některé země případně o několik příček vzadu.

Petr Hannig opravdu přesně neřekl, že způsob výkonu funkce prezidenta Miloše Zemana mu přímo vyhovuje, jelikož se vymezuje proti stylu politiky současného prezidenta, jak je již ověřeno v dřívějším výroku, který na adresu Hanniga vznesl další z kandidátů na prezidenta, Jiří Drahoš.

Způsobu výkonu funkce prezidenta Zemana se Hannig vymezuje např. takto v rozhovoru pro Aktuálně.cz, kde zmínil, že:

„Já bych řekl, podívejte se, spousta lidí chce volit Miloše Zemana, další spousta říká, já bych ho volil/volila, ale nelíbí se mi jeho projev, no tak pro ty lidi jsem tu já.“

Dále ve středeční Výzvě avizoval:

„Zeman není moc empatický, někdy řekne věci, které by zrovna říkat nemusel, na fórech, kde by to nemělo zaznívat. Čili já budu v tomto daleko diplomatičtější, ale možná ostřejší.“

ODA na svých billboardech neměla ohledně přijetí eura přesně tu formulaci, kterou Hannig zmiňuje, ovšem jejich závazek reálně směřoval ke stejnému cíli, o němž prezidentský kandidát mluví.

Zdroj: Facebook ODA.

ODA se tedy přiklání k zavedení společné měny, nespecifikuje ale časový horizont, na který Petr Hannig upozorňoval.

Ovšem vyjdeme-li z toho, že strana hlásala zahájení procesu přijetí evropské měny, je nepochybné, že toto by směřovalo k brzkému přijetí eura. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Bohužel se nám nepodařilo najít v dostupných zdrojích zmínku o mateřských školách v programu či vystoupení členů Strany zdravého rozumu v roce 2002. V programových bodech představených na stránkách této strany v daném roce je pouze uvedena obecná podpora vzdělávání. První dohledatelná zmínka je spojena s představením programu k volbám do zastupitelstev krajů v roce 2004, ve kterém je v sekci Školství uvedeno:

Strana zdravého rozumu prosazuje, aby obec (ne ministerstvo) měla pravomoc ponechat si MTŠ a základku bez ohledu na počet dětí.

S ohledem na neúspěšnost nálezu zmínky o mateřských školách v roce 2002 hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý z důvodu záměny strategie Evropa 2020 a víceletých finančních rámců.

Evropa 2020 je desetiletá strategie EU, jejímž cílem je dosáhnout nového růstu. V tomto dokumentu jsou stanoveny konkrétní cíle, které by měly pomoci zvýšit konkurenceschopnost EU v globálním prostředí při zachování principů udržitelného rozvoje.

Období, o nichž mluví Petr Hannig, můžeme spojit s víceletými finančními rámci - nedávno doběhnutým pro období 2007 - 2013 a na konci roku 2013 přijatým novým rámcem pro roky 2014 - 2020. Víceletý finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby. Stanoví také jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k faktu, že Rada Evropy není orgán Evropské unie a navíc ze strany Hanniga jde v tomto případě o záměnu jednotlivých pojmů.

Na začátku je třeba upozornit, že Petr Hannig v odpovědi nemluví o dělbě pravomocí mezi členskými státy a EU, ale zaměřil se na orgány Evropské unie. Mezi ně zařadil Evropský parlament, Evropskou komisi a Radu Evropy.

Evropská komise má jako jediná právo legislativní iniciativy. To znamená, že je to skutečně ona, kdo připravuje návrhy nové legislativy, v tomto smyslu by se tedy dala přirovnat k vládě. Většina evropské legislativy je schvalována tzv. řádným legislativním postupem, do kterého je ve stejné míře zapojen Evropský parlament a Rada Evropské unie.

Právě s Radou EU Petr Hannig zřejmě zaměnil Radu Evropy. Rada Evropy je mezinárodní organizací, která zajišťuje spolupráci členských států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských i sociálních práv a svobod. Rada Evropy není orgánem, ani součástí Evropské unie.