Petr Mach

Petr Mach s kolegou europoslancem Tomášem Zdechovským v rámci pomoci české matce (Evě Michalákové) získat zpět děti zadržované v Norskuzahájili finanční sbírku, na kauzu upozornili velvyslance Norska v Bruselu i další kolegy v Evropském parlamentu.

Ve svém proslovu na demonstraci na podporu Evy Michalákové, která se konala 18. listopadu u norské ambasády, pak mj. prohlásil: " Přinesl jsem i několik desítek archů petic, kterou podepsali členové naší Strany svobodných občanů a budeme v tomhle úsilí pokračovat ".

Strana svobodných občanů také organizuje petiční akce, kde sbírá podpisy na podporu českých dětí. Konkrétně web Svobodných popisuje činnost strany v tomto směru ve Zlínském kraji.

Paní Michalákové, české matce, která dlouhodobě žije v Norsku, avšak nikdy nepřijala norské občanství, byly její děti norskými úřady odebrány v květnu 2011, a to kvůli údajnému pohlavnímu zneužívání či fyzickému týrání ze strany otce. Podezření se však neprokázalo, policie probíhající vyšetřování zastavila a žádné obvinění nepadlo.

Dá se tedy spekulovat, na základě čeho byly děti paní Michálkové odebrány, avšak například poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková v tomto případě vidí vykonstruované udání místní školky, která chtěla vědomě rodiče dětí poškodit. Stejně jako Petr Mach tvrdí, že české úřady v tomto případu moc kroků pro nápravu nepodnikly.

Co se týče popisu zmíněné kauzy, je vyjádření Petra Macha přesné.

Ministerstvo zahraničí se v tomto případu angažuje, což dokládá například rozhovor Lubomíra Zaorálka s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem nebo krok českého velvyslanectví v Norsku, které po tamním ministerstvu zahraničí žádalo vysvětlující nótu. Ta však byla norskou stranou vzhledem k české neúčasti na procesu řízení odmítnuta.

Tyto kroky MZV celou situaci nedokázaly vyřešit, to však neznamená, že by Zaorálkův úřad nedělal v celé záležitosti vůbec nic. Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti. Jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli jakéhosi mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení (ministerstvo se angažuje vs. ministerstvo nic nedokázalo ergo nedělá nic) ponecháme na čtenáři.

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek ve své odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové z dubna 2014 uvedl, že v případu norských dětí bylo ze strany českých úřadů učiněno vše, co bylo v jejich kompetencích. " Přesto, že norskou stranou bylo jednoznačně sděleno, že české velvyslanectví, potažmo česká strana, není účastníkem řízení, a tudíž mu nemohou být poskytovány informace, i nadále se snaží náš zastupitelský úřad aktivně komunikovat s norskými úřady, zprostředkovává kontakty s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně a i nadále je ve styku s pí. Michalákovou (matkou dětí – pozn. Demagog.cz) a její advokátkou pí. Bokovou," dodal ministr zahraničí (.pdf).

Tvrzení Petra Macha, že Lubomír Zaorálek ve své odpovědi pouze odkazuje na nemožnost MZV ČR v této věci dále jednat, je pravdivé. Norsko není členem Evropské Unie a Česká republika s ním nemá smlouvy o ochraně dětí, což znesnadňuje české straně možnost zasáhnout. Od doby zveřejnění interpelace také MZV podniká další kroky.

Zaorálek se v červnu setkal s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, jak avizoval v odpovědi na interpelaci. " Hovořili jsme o všech známých možnostech, které nezávislý norský systém ochrany dětí nabízí. Mluvili jsme o variantách odvolání a dalších postupech v podobných případech týkajících se ochrany dětí,"popsal Zaorálek pro Novinky.cz.

Zaorálek upozornil, že v tomto případu již byla vydána řada soudních rozhodnutí, které lze zvrátit jen soudní cestou. Rodině Michalákových doporučil obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. To matka odebraných dětí udělala už v listopadu 2013 a také se znovu odvolala k norským soudům. V obou případech skončila žádost Michalákové neúspěšně.

„Zemanovou“ vládou se dá rozumět vláda Jiřího Rusnoka (10. 7. 2013 – 29. 1. 2014), která vznikla jako úřednická vláda z popudu prezidenta republiky Miloše Zemana. Před „Zemanovou“, resp. Rusnokovou, vládou byla v České republice vláda Petra Nečase (13. 7. 2010 – 10. 7. 2013) – tedy nikoliv vláda Rusnokova, jak tvrdí výrok.

Vláda nevzešla ze stranického zastoupení v Parlamentu, ale jako úřednická vláda jmenovaná prezidentem republiky. Rusnokova vláda nevznikla jako dohoda ODS a sociální demokracie, jelikož ODS v jednáních o vládě prosazovala pokračování současné vlády s novou premiérkou Miroslavou Němcovou.

Pokud mluví Petr Mach o vládě, která byla vytvořena politicky se zástupci ODS a ČSSD, tak tento kabinet by odpovídal (s tou výhradou, že v něm nominanty měla také Strana zelených) sboru Jana Fischera, jenž nastoupil po vyslovení nedůvěry druhé Topolánkově vládě a spravoval zemi do voleb v roce 2010. Původně měla vláda působit pouze do předčasných voleb na podzim 2009, ty se však nekonaly, a tak vláda zůstala až do řádných voleb v roce 2010.

Pan europoslanec Mach správně uvádí, že jeden z podobných případů se stal i polským rodičům. Ti nakonec své dítě dostali zpět prostřednictvím únosu, který si objednali u soukromého detektiva. Polský soud se později za rodiče postavil a uzavřel celou záležitost v jejich prospěch.

Stejně tak je pravdou, že představitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí uvedl, že kdyby byl na místě matky (paní Michalákové), tak by se pokusil z Norska své dítě/děti unést. Ačkoliv pak nelze jednoznačně určit, zdali a jak moc zkomplikoval snahu paní Michalákové získat své dítě zpět, lze i tuto část výroku považovat za možnou. Důvodem je skutečnost, že paní Michaláková musela po tomto výroku podávat norské policii vysvětlení, že nemá v úmyslu svoje dítě ze země unést.

Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Petr Mach má pravdu, když tvrdí, že DPH na potraviny či na dětské pleny byla před vstupem do EU (2004) 5 procent. Je však přinejmenším zavádějící tvrdit, že ke zvýšení DPH došlo kvůli Evropské unii.

Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty stanoví v Hlavě VIII, kapitole 2 (strana 46) minimální polovené sazby DPH. Podle aktuálního znění nesmí členské státy uplatňovat základní sazbu DPH nižší než 15 % a jednu nebo dvě snížené sazby ne nižší než 5 %. Snížená sazba může být uplatněna pouze na zboží vyjmenované v Příloze III této směrnice (strana 148). Jedná se například o potraviny, lékařské vybavení, přepravu osob, knihy či stavební práce na bytových jednotkách. Zmíněné pleny v tomto seznamu nejsou. Členské státy si při vstupu do EU mohly sjednat výjimku z těchto pravidel (uplatňování nižší sazby daně, snížená sazba na další položky), Česká republika si však tuto výjimku nevyjednala, směrnici tedy musí dodržovat v plném znění.

Když se však podíváme na vývoj sazeb DPH v České republice, ty nikdy nebyly pod stanovenou hranicí (základní sazba neklesla pod 19 %, snížená pod 5 %). Po vstupu do EU došlo k přeřazení některých položek ze snížené sazby do základní kvůli výše zmíněné směrnici, což vedlo k jejich zdražení. Z podobného důvodu došlo od roku 2013 ke zdražení zmíněných plen, kvůli tlaku Komise musely být přeřazeny do základní sazby DPH. V zásadě ale Česká republika nikdy nemusela přistoupit ke zvýšení sazeb DPH kvůli Evropské unii.

Dá se tedy říci, že kvůli EU se zvýšila DPH na plenky a na tzv. komunální služby. Zvýšení snížené sazby daně, která se uplatňuje například na potraviny, však rozhodně není možné svádět na EU. Naopak, naše současná snížená sazba 15 % je ve výši minimální základní sazby.

Celý proces schvalování rozpočtu Evropské unie je ve velmi přehledné podobě dohledatelný na webu Evropského parlamentu. Ten popisuje nezastupitelnou úlohu EP v tomto procesu.

V konsolidovaném znění Smlouvy o Evropské unii, které vyšlo v Úředním věstníku Evropské unie, se uvád í (pdf.str.41):

" článek 48...2. Vláda kteréhokoli členského státu,Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům."

Tvrzení Petra Macha je tedy založeno na pravdivých faktech.

Je pravda, že projekt společné evropské armády je zatím nerealizovaným plánem v rámci evropské Společné bezpečnostní a obranné politiky. V rámci SBOP nyní fungují pouze evropské bojové skupiny, které však ještě nebyly nasazeny.

Členské země EU si tedy svou bezpečnost musí zajišťovat samy. Řada evropských států, včetně České republiky, je také členy aliance NATO, ve které funguje princip kolektivní obrany.

Petr Mach hovoří o hlasování sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Ze 176 přítomných hlasovalo pro návrh 169 poslanců a poslankyň, mezi nimi i Ondřej Liška. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.