Petr Pavel

Petr Pavel

Prezident České republiky
Petr Pavel

Petr Pavel

(...) závazky, které jsme při vstupu do Aliance (...) dobrovolně přijali. Prvním jsou výdaje na obranu země. Ten letos po dlouhé době opět plníme.
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Obrana, bezpečnost, vnitro
Pravda
Česká republika se zavázala vynakládat 2 % HDP na obranu už během přístupových rozhovorů do NATO v roce 1999. Státní rozpočet na rok 2024 alokoval na obranu necelých 160 mld. Kč, a výdaje na obranu se tak letos opravdu mají vyšplhat na hranici 2 % HDP.

Petr Pavel ve svém projevu připomíná, že letos oslavíme 25. výročí vstupu do Severoatlantické aliance (NATO) – Česká republika do ní vstoupila 12. března 1999. Prezident zároveň upozorňuje na závazek dávat na obranu země 2 % hrubého domácího produktu (HDP), který Česko dle Pavla vstupem do Aliance přijalo, a který by mělo v roce 2024 po dlouhé době znovu splnit.

Přijetí závazku

Výše výdajů na obranu není zakotvena v tzv. Washingtonské smlouvě, kterou bylo NATO založeno. Až po skončení studené války na začátku 90. let ale obranné výdaje členských států výrazně poklesly, a s plánovaným rozšířením Aliance se tak objevila debata o povinném závazku vynakládat na obranu alespoň 2 % HDP.

Tento závazek ministři obrany členských zemí ústně odsouhlasili až v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku pak potvrdili čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Česká republika ale alokování 2 % HDP na obranu přislíbila již dříve. V rámci individuálních přístupových rozhovorů, které započaly v září 1997, se Česko zavázalo zvyšovat své vojenské výdaje o 0,1 % HDP ročně tak, aby v roce 2000 činily zhruba 2 % HDP. Tento závazek je zmíněn i v předkládací zprávě, na základě které Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Severoatlantické alianci.

Výdaje ČR na obranu

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003 a dosáhnout jí v roce 2005. Od té doby však už naše výdaje na obranu této výše nedosáhly.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1) a také tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Plnění závazku

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila dodržet závazek tak, aby výdaje na obranu dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Fialův kabinet tak na začátku roku 2023 schválil návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). Tento návrh poté v průběhu roku 2023 prošel legislativním procesem.

V praxi má pak toto legislativní ukotvení 2% závazku fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu musí na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moci výdaje pod tato 2 % snížit.

Tento zákon se následně odrazil ve schváleném rozpočtu na rok 2024, ve kterém byly pro Ministerstvo obrany vyčleněny výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, ke kterým se Česká republika zavázala, právě kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany ale není jisté, zda se tento závazek podaří splnit. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje s obranou státu souvisejí.

Závěr

Závazek vynakládat na obranu 2 % HDP se stal oficiální politikou NATO až v roce 2014, Česká republika se ho však zavázala plnit už během svého vstupu do Aliance v roce 1999. Státní rozpočet v souladu se schválenou legislativou alokoval na rok 2024 na obranu necelých 160 mld. Kč, čímž by se tyto výdaje vyšplhaly na hranici 2 % HDP. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Česko bude muset Alianci prokázat, že všechny navrhované výdaje skutečně souvisí s obranou státu.

Petr Pavel

Petr Pavel

(...) závazky, které jsme při vstupu (...) do Unie dobrovolně přijali, (...) přijetí společné evropské měny.
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Evropská unie
Pravda
Česká republika se k přijetí společné evropské měny skutečně zavázala při vstupu do Evropské unie, a to podpisem přístupové smlouvy v dubnu 2003. Znění této smlouvy následně v červnu odsouhlasili občané ČR v celostátním referendu zhruba 77 procenty hlasů.

Česká republika podepsala přístupovou smlouvu do Evropské unie 16. dubna 2003 v Aténách. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyslovili čeští občané o dva měsíce později v celostátním referendu, kdy se pro vstup vyjádřilo zhruba 77 % lidí. Česká republika se podpisem této smlouvy mj. zavázala přijmout euro.

V uváděné smlouvě je závazek vstoupit do eurozóny konkrétně obsažen v článku 4. Podle něj se každý nový členský stát EU účastní hospodářské a měnové unie, a to „jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122“ starší Smlouvy (.pdf, str. 86-87) o Evropském společenství (ES). Ustanovení o této dočasné výjimce z účasti v eurozóně se v současnosti nachází v novější Smlouvě o fungování EU (tj. v Maastrichtské smlouvě).

V ní jsou vyjmenována tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky, které musí členská země splňovat, aby se mohla stát členem eurozóny. Doplňme ovšem, že není stanovena konkrétní lhůta, do kdy musí členská země tato kritéria naplnit – a tím pádem ani lhůta, do kdy musí euro zavést.

Zmíněná maastrichtská kritéria zahrnují:

  • kritérium cenové stability,
  • kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí,
  • kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II (Evropském mechanismu směnných kurzů),
  • kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.

Také se přihlíží např. k výsledkům integrace trhů či situaci a vývoji běžného účtu platební bilance. Zda tato kritéria členský stát splňuje, posuzuje Evropská komise a Evropská centrální banka. Ty společně vypracovávají zprávu, od které se odvíjí další kroky evropských institucí směřující v případě splnění podmínek až k možnému zahájení procesu přijetí eura.

Dodejme, že státy pro splnění podmínek postupují dle vlastních strategií. V původním dokumentu Strategie přistoupení České republiky k eurozóně (.pdf) z roku 2003 vláda a Česká národní banka stanovily jako nejbližší možný termín (.pdf, str. 8) vstupu ČR do eurozóny období let 2009-2010. To však nebylo kvůli nadměrnému deficitu státního rozpočtu možné. V roce 2007 pak došlo ke schválení aktualizované strategie. Tento dokument už nejbližší možný rok vstupu do eurozóny neuváděl (.pdf, str. 9). Doba vstupu do eurozóny tak dle vyjádření České národní banky bude záležet na „politické vůli a schopnosti ČR plnit maastrichtská konvergenční kritéria“.

Na závěr shrňme, že se Česká republika skutečně při vstupu do EU zavázala k přijetí jednotné evropské měny. Tento závazek stvrdila podpisem přístupové smlouvy k EU v dubnu 2003, kterou následně o dva měsíce později v celostátním referendu odsouhlasilo i 77 % českých občanů. Proto hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Petr Pavel

Petr Pavel

Očekáváme nižší inflaci, po několika letech i růst reálných mezd a skromný, ale přesto růst naší ekonomiky.
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Ekonomika
Pravda
Podle makroekonomických predikcí České národní banky a Ministerstva financí by mělo v Česku v roce 2024 dojít ke snížení inflace, růstu reálných mezd i celkovému růstu ekonomiky.

Nejprve uveďme, že Petr Pavel se výrokem zjevně odkazuje na některou z již existujících prognóz na rok 2024. V rámci našeho ověřování jsme se proto zaměřili na výstupy institucí, které ekonomické predikce pravidelně zveřejňují.

Míra inflace

V první řadě zmiňme prognózu z listopadu 2023 vydanou Českou národní bankou (ČNB). Ta se mj. věnuje i vývoji inflace a predikuje, že z téměř 11% míry meziroční inflace za rok 2023 by mělo v roce 2024 dojít k poklesu na 2,6 % (.pdf, str. 7). Prognóza pak předpovídá míru inflace i na rok 2025, ve kterém by se měla opět snížit, a to na 2,1 %.

Makroekonomickou predikci zveřejňuje i Ministerstvo financí, které je v předpovědi růstu meziroční inflace mírně skeptičtější. Podle jejich dat by měla v roce 2024 inflace dosahovat 3,3 % (.pdf, str. 1, 3). Ačkoliv se ministerstvem předpovídaná hodnota od predikce ČNB liší, obě prognózy počítají s prudkým meziročním poklesem – obě instituce předběžně uvádějí, že v roce 2023 meziroční míra inflace činila 10,8 %. Totožnou míru inflace jako resort financí na rok 2024 předpovídá i Hospodářská komora, která její hodnotu po snížení odhaduje rovněž na 3,3 %.

Doplňme, že pokud by se naplnila předpověď ČNB, míra inflace za rok 2024 by byla nejnižší za několik posledních let. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla naposledy nižší v roce 2018, kdy dosahovala v průměru 2,1 %.

Vývoj reálných mezd

Prezident Pavel mluví i o růstu reálných mezd, kterými se rozumí nominální mzdy snížené o míru inflace. K samotnému růstu by podle něj mělo dojít „po několika letech“.

Zmíněná predikce Ministerstva financí předpokládá, že by se v roce 2024 skutečně měl obnovit růst průměrné reálné mzdy, a to postupně až na 2,8 % (.pdf, str. 2, 35–36). I Hospodářská komora, podobně jako ministerstvo, předpokládá růst reálných mezd (.docx, str. 3). Česká bankovní asociace (ČBA) ve své prognóze např. uvádí, že reálné mzdy v letošním roce porostou o 3,9 %, Česká národní banka mluví o celých 4 % (.pdf, str. 43–44).

Reálná mzda přitom skutečně klesala několik let v řadě. Poslední měření ČSÚ za 3. čtvrtletí roku 2023 zaznamenalo její meziroční pokles o 0,8 %, a klesala tedy už osmé čtvrtletí za sebou (.xlsx). Růst reálné mzdy úřad naposledy zaznamenal ve 3. čtvrtletí roku 2021, během kterého reálná mzda celkově narostla o 1,2 % (.xlsx). Od posledního čtvrtletí roku 2021 ale reálná mzda klesá.

Ekonomický růst

Jako poslední prezident Pavel uvádí i celkový růst ekonomiky. Ten se obvykle měří pomocí vývoje HDP. ČNB ve své prognóze predikuje růst HDP o 1,2 % za rok 2024 a o 2,8 % za rok 2025 (.pdf, str. 43). Predikce Ministerstva financí z listopadu 2023 dokonce v roce 2024 počítá s nárůstem ekonomiky o 1,9 % (.pdf, str. 3).

Dále také můžeme zmínit, že Evropská komise ve své listopadové predikci odhaduje, že v Česku v roce 2024 poroste reálné HDP o 1,4 %. Průměrný růst v celé EU přitom Komise predikuje na 1,3 %, tedy hodnotu o 0,1 procentního bodu nižší než pro Česko.

Závěr

Dostupné predikce skutečně říkají, že by všechny zmíněné ekonomické ukazatele měly v roce 2024 vykazovat lepší výsledky, než tomu bylo za uplynulý rok. Instituce jako ČNB nebo Ministerstvo financí předpokládají snížení inflace, růst reálných mezd i celkový růst ekonomiky, respektive růst reálného HDP. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel

Petr Pavel

Od dnešního dne se agenda milostí vrací zpět do rukou prezidenta.
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Pražský hrad
Pravda
Petr Pavel rozhodl o vrácení agendy udělování milostí z Ministerstva spravedlnosti zpět do rukou Kanceláře prezidenta republiky, a to od 1. ledna 2024. Této pravomoci se Miloš Zeman částečně vzdal v roce 2013.

Petr Pavel zmiňuje navrácení milostí do rukou hlavy státu jako jednu ze změn, kterou učinil po nástupu na Hrad po konci funkčního období Miloše Zemana. Dodejme, že Pavel chce také změnit revizi kritérií pro udělování milostí.

Upřesněme, že pravomoc udělovat milosti dává prezidentovi Ústava, ve které konkrétně stojí, že prezident republiky „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“. Podobou prominutí trestu je tzv. milost – podle § 366 trestního řádu může milost udělovat sám prezident nebo tuto pravomoc (případně její část) přenést na ministra spravedlnosti.

Milost a Miloš Zeman

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti, na které tak tímto krokem přešla většina agendy týkající se vyřizování žádostí. Zeman si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkaly lidí s nevyléčitelnou nemocí. Dodejme, že udělování milostí ze strany bývalého prezidenta jsme se dříve věnovali např. zde.

Milost a Petr Pavel

Už v září 2023 nynější prezident Pavel uvedl, že se s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem dohodl na převedení agendy týkající se udělování milostí zpět na kancelář prezidenta. Stejnou informaci o několik dní později potvrdil i šéf resortu.

V prosinci 2023 pak odbor komunikace Hradu oznámil, že od 1. ledna 2024 bude o žádostech o milost opět rozhodovat prezidentská kancelář. „Agenda milosti přejde do Kanceláře prezidenta republiky, tedy do místa, kde se vždy o milostech rozhodovalo. Prezident republiky si bude od tohoto termínu rozhodovat o milostech sám – samozřejmě ve spolupráci s týmem, který mu bude podklady připravovat,“ prohlásil ředitel odboru komunikace prezidentské kanceláře Vít Kolář.

Rozhodnutí prezidenta, kterým k tomuto kroku došlo, vstoupilo v účinnost už 12. prosince 2023. Rozhodnutí předchozího prezidenta Zemana však bylo zrušeno až ke 31. prosinci 2023. Od 1. ledna letošního roku tak o milostech rozhoduje právě Kancelář prezidenta republiky, která pro tuto agendu získá čtyři nová pracovní místa, jež se přesunou z Ministerstva spravedlnosti.

Petr Pavel

Petr Pavel

Jmenoval jsem sedm nových ústavních soudců (...).
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Právní stát
Pražský hrad
Pravda
Prezident Pavel opravdu jmenoval sedm ústavních soudců. Jsou jimi Josef Baxa, Jan Wintr, Daniela Zemanová, Kateřina Ronovská, Veronika Křesťanová, Lucie Dolanská Bányaiová a Zdeněk Kühn. Baxu později jmenoval také předsedou Ústavního soudu.

Ústavní soud je tvořen 15 soudci, které se souhlasem Senátu jmenuje prezident republiky, a to na dobu deseti let. Opakování mandátu Ústava výslovně nezakazuje. Prezident jmenuje z řad soudců také dva místopředsedy a předsedu Ústavního soudu.

Proběhlá jmenování

Petr Pavel v minulém roce opravdu jmenoval sedm soudců, konkrétně:

Neúspěšní kandidáti

Petr Pavel navrhl v červnu 2023 pro funkci ústavního soudce Roberta Fremra, který působil mj. jako soudce Mezinárodního soudního tribunálu pro Rwandu. Ústavně-právní výborVýbor pro lidská práva jeho nominaci podpořily. Na začátku srpna ale server HlídacíPes zveřejnil článek o tom, že StB zmanipulovala případ, který v roce 1988 soudil právě Fremr. Konkrétně šlo o trojici mladých mužů, které shledal vinnými ze záškodnictví a propagace fašismu.

Robert Fremr (který byl členem Komunistické strany od října do listopadu 1989) připustil, že StB kauzu zmanipulovala. Popřel ovšem, že by měl informace o její činnosti, a na své kandidatuře i nadále trval. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že by jinak potvrdil tvrzení o vědomé spolupráci s StB, což odmítal.

Horní komora Fremra pro pozici ústavního soudce i přes výtky některých senátorů nakonec schválila. Prezident Pavel poté novinářům sdělil, že si jeho jmenování ještě rozmyslí. Ještě před tím, než došel k definitivnímu závěru, se ale sám Robert Fremr funkce vzdal. Jako hlavní důvod svého rozhodnutí uvedl tlak některých médií a připustil, že nedokázal eliminovat nedůvěru části veřejnosti ohledně jeho předlistopadového působení. Svým případným jmenováním prý nechtěl ohrozit důvěryhodnost Ústavního soudu.

Dalším neúspěšným kandidátem se stal v říjnu 2023 Pavel Simon, kterého ale na rozdíl od Fremra odmítl přímo Senát. Horní komoře vadila jeho podnikatelská činnost nebo využívání „úmyslně klamavého“ zkráceného titulu Dr. na webu společnosti, kterou vlastnil se svojí manželkou.

Budoucí nominace

Petr Pavel složil slib a zahájil svoje pětileté funkční období 9. března 2023. Jeho funkční období tedy trvá do března roku 2028. Během něj skončí mandát dalších pěti ústavních soudců, jejichž nástupce tak bude muset hlava státu jmenovat. V roce 2024 skončí mandát Jiřímu Zemánkovi, Tomáši LichovníkoviDavidu Uhlířovi. O rok později skončí Jaromíru JirsoviJosefu Fialovi.

Závěr

Prezident Pavel doposud opravdu jmenoval sedm nových ústavních soudců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodáváme, že během svého funkčního období by měl jmenovat ještě dalších pět.

Petr Pavel

Petr Pavel

Navštívil jsem zatím deset ze čtrnácti krajů.
Novoroční projev, 1. ledna 2024
Regiony
Pražský hrad
Pravda
Petr Pavel od svého zvolení prezidentem opravdu navštívil deset českých krajů. Cesty do regionů zahájil ještě před svou inaugurací, když se v únoru 2023 vydal do Karlovarského kraje.

Petr Pavel po svém vítězství ve druhém kole prezidentských voleb uvedl, že by nejdříve rád navštívil ty kraje, ve kterých získal větší podporu jeho protikandidát Andrej Babiš. Ještě před svou inaugurací tak nejprve zamířil do Karlovarského kraje, kde Babiš získal takřka 51 % hlasů.

1) Karlovarský kraj

Prezident Pavel zahájil svou dvoudenní návštěvu regionu 15. února 2023 v Aši. Dle zprávy ČTK chtěl Pavel při své cestě hlouběji poznat problémy Karlovarského kraje, kterými jsou např. důsledky těžby uhlí, nižší vzdělanostní úroveň nebo mzdy. Do Karlovarského kraje se prezident vrátil také 4. září, kdy ve škole v Bukovanech zahájil nový školní rok. 

2) Ústecký kraj

Opět v únoru 2023 hlava státu zavítala do Ústeckého kraje, kde Babiš ve volbách také získal nadpoloviční většinu hlasů. Pavel se zde setkal se starosty, zástupci firem a žáky školy v sociálně vyloučené lokalitě Mojžíř. Návštěvu zakončil debatou se studenty a veřejností na ústecké Univerzitě J. E. Purkyně. 

3) Moravskoslezský kraj

První Pavlova cesta po inauguraci vedla do Moravskoslezského kraje, kam vyrazil ke konci loňského března. V Ostravě se setkal s vedením kraje, tedy s tehdejším hejtmanem Ivem Vondrákem (nezávislý, dříve ANO) a také tehdejším ostravským primátorem Tomášem Macurou (nezávislý, dříve ANO). Zmiňme, že Pavel jako jeden z hlavních problémů regionu označil odliv mladých lidí.

Kromě toho se Pavel zúčastnil debaty s žáky na Gymnáziu Petra Bezruče ve Frýdku-Místku, navštívil nově otevřený kampus Ostravské univerzity a také automobilku Hyundai v Nošovicích. Druhý den pak například sfáral do Dolu Darkov v Karviné.

4) Liberecký kraj

O necelý měsíc později přijel Petr Pavel i se svou manželkou do Libereckého kraje. Nejprve dorazili do Nového Města pod Smrkem, kde se Pavel setkal s hejtmanem Martinem Půtou (SLK). Pavel do své cesty zahrnul i návštěvu areálu zaniklého podniku Textilana, libereckých vojenských kasáren a krajské nemocnice.

Podle Pavlova vyjádření je v regionu patrná kombinace problémů způsobených zaniklým průmyslem v některých částech a technologickým rozkvětem v jiných oblastech. Při této návštěvě prezident kritizoval komunikaci vlády s kraji a obcemi o rušení poboček České pošty a finančních úřadů. Dodejme, že Liberecký kraj byl prvním navštíveným krajem, kde Petr Pavel zvítězil nad svým protikandidátem Andrejem Babišem. 

5) Kraj Vysočina

Na Vysočinu zavítali Petr Pavel s Evou Pavlovou na konci května 2023, kdy svůj program zahájili na základní škole v Pelhřimově. Prezident se na pozvání hejtmana Vítězslava Schreka (ODS) účastnil tradičního udílení záslužných medailí zástupcům krajských složek integrovaného záchranného systému (IZS). Kromě toho se zapojil také do běhu a střelby na biatlonové střelnici v Jihlavě.

6) Jihočeský kraj

Červencovou návštěvu Jihočeského kraje prezident začal ve firmě Koh-i-noor. Jedním z témat, kterému se podle hejtmana Martina Kuby (ODS) s prezidentem věnovali, byla specifika regionu s řídkým osídlením a vysokou sezónností pracovního trhu. Během dvoudenní návštěvy prezidentský pár navštívil také Letiště České Budějovice, Český Krumlov nebo Hořice na Šumavě. Cestu poté zakončili se záchranáři na vodní nádrži Lipno.

7) Hlavní město Praha

Na konci loňského června prezident Pavel poprvé oficiálně navštívil Prahu. S radními a starosty městských částí diskutoval o aktuálních problémech zejména v oblasti školství. Pavel také přijel na základní školu v Praze 3 a zúčastnil se pietního aktu u pomníku obětem komunismu. Návštěvou prezidenta provázel primátor Bohuslav Svoboda (ODS).

8) Jihomoravský kraj

Zářijovou cestu po Jihomoravském kraji zahájil prezident v Brně, kde se na krajském úřadě setkal s hejtmanem Janem Grolichem (KDU-ČSL), primátorkou Brna Markétou Vaňkovou (ODS) a jihočeskými zastupiteli i starosty obcí s rozšířenou působností. Hovořil taktéž se starosty obcí, které v červnu 2021 zasáhlo tornádo. Dodejme, že Pavel do Brna zavítal už v srpnu, kdy navštívil Ústavní soud. Nejednalo se ale o oficiální cestu do celého regionu.

9) Olomoucký kraj

Na podzim minulého roku Petr Pavel s manželkou navštívili také Olomoucký kraj. Během prvního dne se prezident setkal s rektorem a prorektorem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a debatoval s tamními studenty. Následně jednal s hejtmanem a vedením Olomouckého kraje. Druhý den prezidentský pár navštívil oděvní firmu Woox, která mj. vyrábí flanelové košile. 

Doplňme, že do Olomouce přijel Pavel už v květnu 2023, kdy se zúčastnil 19. sněmu Svazu měst a obcí České republiky. Při této příležitosti kritizoval komunikaci Fialova kabinetu ohledně rušení poboček České pošty. Stejně jako v předchozím případě však nešlo o oficiální návštěvu,

10) Královéhradecký kraj

Prezidentova poslední cesta po regionech v roce 2023 vedla do Královéhradeckého kraje. Cestu s manželkou zahájili návštěvou dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Také v tomto regionu se hlava státu setkala s hejtmanem, radou kraje a předsedy zastupitelských klubů. Druhý den Pavel např. absolvoval pěší turistický okruh broumovským skalním městem a následně se zúčastnil debaty se starosty obcí na území Krkonošského národního parku. 

Shrnutí

Petr Pavel tedy skutečně od vítězství v prezidentských volbách absolvoval během roku 2023 oficiální návštěvy deseti z celkově čtrnácti krajů České republiky. Oficiální cestu nepodnikl pouze do Pardubického, Plzeňského, Středočeského a Zlínského kraje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel

Petr Pavel

OSN (...) jsme pomáhali spoluzakládat.
Deník N, 25. září 2023
Zahraniční politika
Pravda
Československo bylo opravdu jedním z 51 zakládajících členů Organizace spojených národů. Chartu OSN v roce 1945 podepsal tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.

Petr Pavel mluví o Organizaci spojených národů (OSN) v kontextu své cesty do USA, kde na Valném shromáždění vystoupil s projevem. V námi ověřovaném rozhovoru naznačil, že bychom neměli podceňovat roli této organizace a uvedl, že podle něj mezi Čechy panuje názor, že je OSN zbytečná, „k ničemu, Rada bezpečnosti bezzubá“. Prezident sice uznává, že např. v případě ruské agrese na Ukrajině je Rada bezpečnosti paralyzovaná, dodává ovšem, že OSN je dle jeho názoru „jediné globální fórum, kde se všechny státy mohou sejít a diskutovat o problémech“, což pokládá za nenahraditelnou záležitost.

OSN oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy signatářské země ratifikovaly Chartu OSN (.pdf). Mezi 51 zakládajícími členskými zeměmi bylo kromě velmocí jako Čína, Francie, Sovětský svaz nebo USA také Československo, které při podepisování Charty zastupoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Dodejme, že Československo bylo spoluzakladatelem také Společnosti národů, předchůdce OSN (.pdf, str. 14).

Po zániku Československa pak musela nově vzniklá Česká republika požádat o připojení do OSN jako nový členský stát. Samostatné Česko je tak členem OSN od 19. ledna 1993.

Petr Pavel

Petr Pavel

Teď třeba v Radě bezpečnosti téměř všechny státy s výjimkou Ruska a Číny hovořily o nutnosti její adaptace a změny procesů.
Deník N, 25. září 2023
Zahraniční politika
Pravda
Rusko ani Čína o nutnosti reformy Rady bezpečnosti opravdu nemluvily. Změny procesů v RB během září podpořila většina členů, z nichž někteří o potřebě provedení reformy hovořili i přímo na jednání Rady či na Valném shromáždění OSN.

Petr Pavel reaguje na otázku ohledně možných změn podoby a fungování Rady bezpečnosti OSN (RB), o kterých na jejím zasedání 20. září mluvil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Prezident Pavel odpovídá, že před několika lety se o potenciální reformě RB mluvilo pouze neurčitě, a podotýká, že skoro všechny státy patřící do Rady nyní nutnost úpravy jejího fungování podpořily. Podle něj jde o signál, že se na debatách ohledně možných změn budou návrhy projednávat vážněji než doposud.

Rada bezpečnosti

Nejprve představme Radu bezpečnosti, která je jedním z hlavních orgánů Organizace spojených národů. Jak napovídá už její název, podle charty OSN má Rada na starosti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (.pdf, str. 19–20). Jako jediný orgán OSN má přitom RB oprávnění přijímat rozhodnutí, která jsou následně pro všechny členské státy závazná (.pdf, str. 8), a v případě potřeby i vynutitelná silou.

Rada bezpečnosti má celkem 15 členů. Pět z nich je stálých, zatímco zbývajících deset volí Valné shromáždění OSN (tedy shromáždění všech členských zemí) na období dvou let.

V případě, kdy Rada rozhoduje jen o procedurálních otázkách (např. o schvalování schůzí atp.), pro odsouhlasení věci stačí, aby zvedlo ruku libovolných devět států ze zmíněných patnácti (.pdf, str. 71). V případě rozhodování o „podstatných otázkách“ je nicméně ke schválení nutné, aby kladně hlasovalo nejméně devět zemí, ale žádný z pěti stálých členů nehlasoval proti (.pdf, str. 4, 8). Stálí členové tak mají právo veta, jehož prostřednictvím mohou zvrátit rozhodnutí RB.

Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti uvádí, že „v posledních letech sílí tlaky na reformu Rady bezpečnosti – jak na její rozšíření, tak na změnu rozhodovacího mechanismu včetně práva veta a jejích pracovních metod“. Zmiňme, že právo veta se stalo problematickým například i kvůli tomu, že Rusko v roce 2022 vetovalo návrh rezoluce kritizující ruskou invazi na Ukrajině a také rezoluci, která navrhla odsoudit anexi čtyř ukrajinských regionů jako porušení mezinárodního práva.

Stálými členy Rady bezpečnosti jsou kromě Ruska a Číny, které zmiňuje prezident Pavel, také Francie, Velká Británie a USA. Zvolenými členy jsou v současnosti Albánie, Brazílie, Ekvádor, Gabon, Ghana, Japonsko, Malta, Mosambik, Švýcarsko a Spojené arabské emiráty.

Vyjádření stálých členů

Přepis zmiňovaného proslovu Volodymyra Zelenského a další záznamy z jednání RB z 20. září je možné najít na webových stránkách OSN (.pdf; .pdf). Pro úplnost doplňme, že debaty na tehdejší schůzi se účastnil i sám Petr Pavel. Ve stejné době nicméně proběhlo i Valné shromáždění OSN, a v našem odůvodnění se tak zaměříme i na to, jak se členové Rady bezpečnosti o její reformě vyjadřovali na této akci.

Zástupci Spojených států přímo na jednání Rady tuto reformu nekomentovali (.pdf; .pdf), na Valném shromáždění o ní nicméně mluvil prezident USA Joe Biden. Odvolával se například na své starší vyjádření ohledně nutnosti zvýšit počet stálých i nestálých členů RB. Podle jeho nynějších slov je přitom také potřeba, aby OSN byla schopná dostat se z patové situace, která „často brzdí pokrok a blokuje konsenzus v Radě“ (.pdf, str. 3). Zjevně tak poukazoval právě na situace, kdy Rusko v RB blokovalo některé rezoluce.

Rusko zastupoval ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, který ve svém projevu před Valným shromážděním mluvil zejména o tom, že Západ podle něj porušil svůj slib, že se nebude rozšiřovat Severoatlantická aliance (NATO). Díle například zmínil, že je podle něj nutné rozšířit Radu bezpečnosti tak, aby v ní měly spravedlivější zastoupení zejména asijské, africké a latinskoamerické státy. Zároveň ale uváděl, že pokusy o reformu fungování OSN podkopávají účel, za kterým byla vytvořena (.pdf, str. 9).

Čínskou lidovou republiku na jednání Rady bezpečnosti zastupoval náměstek ministra zahraničních věcí Ma Čao-sü, o změnách ve fungování Rady ale ve svém vystoupení nemluvil (.pdf, str. 27–28). Podobně tomu bylo i v případě čínského viceprezidenta Chana Čenga, který pronesl projev před Valným shromážděním. V něm jen řekl, že by se OSN měla snažit dosáhnout pokroku ve všech třech svých hlavních pilířích, a to v oblasti bezpečnosti, rozvoje i ochrany lidských práv (.pdf, str. 4).

K reformě na schůzi RB (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění nevyzvaly Velká Británie (.pdf) ani Francie (.pdf). Obě země však nedávno podpořily konkrétní podoby změn Rady bezpečnosti, díky kterým by měla být více akceschopná. Představitel Francie např. na začátku letošního září upozornil na francouzsko-mexickou iniciativu, jejímž cílem je, aby stálí členové nevyužívali právo veta v případě hlasování týkajících se „masových zvěrstev“ (.pdf).

Postoj volených členů

Dále se zaměříme na státy, které mají v současnosti v Radě bezpečnosti dvouletý mandát. O nutnosti reformovat RB mluvil (.pdf, str. 6) na Valném shromáždění prezident Albánie, podle kterého by se reforma OSN a jejich hlavních orgánů měla zaměřit na zvýšení schopnosti včas zasáhnout v případě ohrožení mezinárodního míru, bezpečnosti a rozvoje. Podle vyjádření prezidenta Brazílie pak RB ztrácí (.pdf, str. 6) svou důvěryhodnost kvůli válkám, které vedou stálí členové s cílem změnit režim či rozšířit své území. To je podle něj důvod, proč se Rada musí rozšířit a její procesy zefektivnit.

Prezident Ghany ve svém projevu sdělil (.pdf, str. 2–3), že je členství v RB pro Ghanu zklamáním. Uvedl také, že celá OSN včetně Rady bezpečnosti potřebuje reformu, aby skutečně odrážela princip demokracie, na kterém byla založena. Ve stejném duchu mluvil např. i přímo na jednání Rady (.pdf, str. 12).

Nutnost reformy, která by mj. vedla k větší efektivitě Rady bezpečnosti, tehdy zmiňoval i maltský premiér (.pdf, str. 16). Podobně se vyjadřoval i prezident Švýcarska (.pdf, str. 14). Zástupkyně Spojených arabských emirátů zase uvedla, že by tato země uvítala více reprezentativní RB a že by rozhovory o její reformě měly probíhat ve vážné atmosféře.

Také premiér Gabonu na Valném shromáždění prohlásil (.pdf, str. 15), že je nutné RB bez prodlení reformovat. Japonsko pak vyzvalo (.pdf, str. 8) k větší transparentnosti a rovnosti stálých a volených členů a také k omezení práva veta.

Zástupci Ekvádoru a Mosambiku o reformě Rady bezpečnosti na jejím jednání (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění přímo nemluvili (.pdf). Prezident Mosambiku nicméně nastínil potřebu reformovat celou OSN (.pdf, str. 9). Již na začátku září také zástupce Ekvádoru, který tehdy hovořil i za všechny volené členy, vyzval k omezení používání veta, a to zejména v případech, kdy Rada bezpečnosti rozhoduje o opatřeních „zaměřených na prevenci masových zvěrstev“ (.pdf, str. 11–13).

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že představitelé Ruska a Číny na Valném shromáždění OSN v září tohoto roku o nutnosti adaptace či změn procesů Rady bezpečnosti skutečně nemluvili. Pro nutnost její reformy se přímo vyslovilo osm členů ze zbývajících 13, devátý stát, Spojené arabské emiráty, pak spíše obecněji zmiňoval „rozhovory o reformě“. V nedávné době podpořily změny v RB také Francie a Velká Británie, a také všechny státy s dočasným mandátem. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel

Petr Pavel

Rusko vlastně řeklo, že Ukrajina není země, která by měla být posuzována podle pravidel jako ostatní. Lavrov uvedl, že Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci.
Deník N, 25. září 2023
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Lavrov na půdě OSN řekl, že vedení Ukrajiny převzalo moc nelegitimně, nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení, tudíž se na Ukrajinu nevztahuje jinak platná zásada územní celistvosti. Zároveň se Lavrov ohradil proti tomu, že je Rusko agresorem.

Petr Pavel zde reagoval na otázku, jestli je podle něj Rada bezpečnosti OSN funkční, když na jejím zasedání vystupuje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a před ostatními zeměmi šíří „ohnutá fakta o ruské agresi na Ukrajině“. Ve své odpovědi Pavel nejdříve zmiňoval, že Rada bezpečnosti svým způsobem ochromená je. Dále pak mluvil mj. o tom, že podle něj způsob vyjadřování Sergeje Lavrova na zářijovém jednání Rady ukazuje, že Rusko není připravené k jednání a k míru.

Lavrov o Ukrajině

Sergej Lavrov ve svém projevu 20. září 2023 uvedl, že ukrajinská vláda je složena z neonacistů a rusofobů, kteří nelegitimně převzali moc a kteří nereprezentují zájmy obyvatel Donbasu a Krymu (.pdf, str. 20–23).

Mluvil také o tom, že v roce 2014 tehdejší nové vedení země oznámilo, že jeho „hlavní prioritou je potlačení práv rusky mluvících občanů Ukrajiny“. Proti těm, kteří tuto novou vládu odmítli, pak byla podle Lavrova zahájena „kárná operace“.

Ruský ministr zahraničí vysvětloval, že právě v reakci na to Krym a Donbas uspořádaly referenda, která podle něj byla „v plném souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů“, která jsou zakotvena Chartě OSN. V této souvislosti se následně odkazoval na deklaraci OSN o zásadách mezinárodního práva z roku 1970. Ta dle jeho slov uvádí, že se zásada územní celistvosti vztahuje jen na státy, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů (…) a mají tedy vládu zastupující veškerý lid náležející k danému území“. Zároveň s tím Lavrov upozorňoval, že podle něj současné ukrajinské vedení nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení.

Z výše popisovaných vyjádření tak vyplývá, že se dle Lavrova zásada územní celistvosti na Ukrajinu nevztahuje a platí jen pro ostatní státy. Pro úplnost je zde vhodné připomenout, že se v Chartě OSN všichni členové Organizace spojených národů, včetně Ruska, zavázali, že nepoužijí sílu „proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu“ (.pdf, str. 9).

Lavrov o ruské agresi

Prezident Pavel dále poukazuje na vyjádření Sergeje Lavrova o ruské agresi proti Ukrajině. Lavrov měl na zářijovém jednání Rady bezpečnosti mluvit o tom, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“. Přímo tato slova sice ruský ministr zahraničí nepoužil (.pdf, str. 20–25), poukazoval ovšem na to, že je podle něj agresorem naopak Kyjev.

„Dnes je rétorika našich odpůrců plná hesel jako ‚invaze‘, ‚agrese‘ a ‚anexe‘. O vnitřních příčinách problému a o tom, že po mnoho let pěstovali (vedení Ukrajiny, pozn. Demagog.cz) vyloženě nacistický režim, který otevřeně přepisuje výsledky druhé světové války a dějiny vlastního národa, neřeknou ani slovo,“ ohradil se Lavrov proti zmínkám o ruské agresi v projevech svých předřečníků (.pdf, str. 22). Mluvil také o tom, že Kyjev „zahájil válku proti velké části vlastního národa“ a porušoval minské mírové dohody (.pdf, str. 22–24).

Závěr

Shrňme tedy, že Sergej Lavrov na půdě Rady bezpečnosti OSN v září označil ukrajinskou vládu za nelegitimní. Zároveň zmiňoval, že současné vedení Ukrajiny nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení. Právě z těchto důvodů se tak podle něj na Ukrajinu nevztahuje zásada územní celistvosti, kterou se Rusko zavázalo dodržovat v Chartě OSN.

Ve svém projevu se Sergej Lavrov také ohradil proti tvrzení některých jiných řečníků, že je Rusko na Ukrajině agresorem. Konkrétně se odvolával na to, že podle něj byl ukrajinský režim dlouhodobě „nacistický“, „přepisoval dějiny vlastního národa“, a sám proti jeho části „zahájil válku“. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý – přesněji jako pravdivý s výhradou, protože Sergej Lavrov nepoužil přímo slova, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“, jak jej cituje Petr Pavel.

Petr Pavel

Petr Pavel

K takovému kroku (jmenování velvyslance v Rusku, pozn. Demagog.cz) je potřeba napsat žádost prezidentu Putinovi.
Deník N, 25. září 2023
Zahraniční politika
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Aby Česká republika mohla do Moskvy poslat nového velvyslance, je podle standardní procedury nutné, aby Rusku poslala žádost ke schválení. Souhlas poté vydává ruská vláda. Velvyslanec zároveň musí před zahájením mise slavnostně předat příslušné listiny ruskému prezidentovi.

Prezident Petr Pavel v rozhovoru popisoval svůj názor na to, zda má mít v Rusku Česká republika i nadále velvyslance. Pro kontext uveďme, že českým velvyslancem v Moskvě je oficiálně Vítězslav Pivoňka, který byl do této funkce jmenován v říjnu 2018. Podle zvyklostí měl na tomto postu skončit po čtyřech letech, tedy na konci roku 2022

Ministr zahraničí Jan Lipavský tehdy ovšem rozhodl, že Pivoňka na postu zůstane, což zdůvodňoval právě tím, že by při jmenování nového velvyslance muselo Česko požádat Rusko o souhlas. Přestože podle webu Ministerstva zahraničí Pivoňka velvyslancem stále je, podle informací médií od začátku roku 2023 pobýváPraze, nikoli v Moskvě, a ambasádu řídí nižší diplomat Jiří Čistecký. Právě v této souvislosti se tak začalo diskutovat o tom, zda nového velvyslance jmenovat nebo ne.

Podívejme se nyní podrobněji na proceduru jmenování velvyslance, přesněji jmenování tzv. mimořádného a zplnomocněného velvyslance, který stojí v čele velvyslanectví. V jednom z prvních kroků Ministerstvo zahraničí navrhuje jméno daného diplomata vládě. Pokud kabinet tento návrh schválí, předloží ho k podpisu prezidentu republiky. Ten poté „velvyslance jmenuje s kontrasignací tedy podpisem předsedy vlády.“

Pokud navržená osoba prošla tímto procesem, její životopis ČR posílá hostitelské zemi ke schválení. V případě, že přijímající stát s návrhem souhlasí, vydá tzv. agrément. Upřesněme, že agrément vydává obvykle vláda. Ačkoli např. v Česku kromě premiéra podepisuje tento dokument i prezident, v ruských zdrojích se nám zmínky o prezidentském podpisu najít nepodařilo (.pdf, str. 306, 358).

Po získání zmiňovaného souhlasu úřad prezidenta ČR následně vyhotoví pro daného velvyslance pověřovací listiny, které musí předat hlavě státu hostitelské země. Dnem předání pak oficiálně začíná velvyslancova mise. 

V případě, že tedy bude Česko chtít jmenovat nového velvyslance v Moskvě, bude muset zaslat Ruské federaci žádost ke schválení. Z dostupných zdrojů vyplývá, že žádost směřuje k vládě, ne přímo k samotnému prezidentovi Ruska. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Na závěr však doplňme, že se nový velvyslanec bude muset setkat s ruským prezidentem a slavnostně mu předat pověřovací listiny.