Radka Maxová

Finanční příspěvek na otcovskou dovolenou v délce až 7 dní mohou otcové v České republice čerpat od 1. února 2018. Vybrat si ji mohou během prvních šesti týdnů po narození dítěte. Podmínkou je, že si musí platit nemocenské pojištění a musí být zapsáni jako otcové dítěte na matrice. Pokud si dovolenou vyberou, získají tak týden placeného volna, ve kterém dostávají 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. To zjednodušeně znamená 70 % z částky, která se vypočítá jako průměrný denní příjem za určité období a která se pak ještě redukuje pomocí redukčních hranic podle zákona o nemocenském pojištění.

Příspěvek na otcovskou dovolenou je ve stejné výši jako u dovolené mateřské. Tento příspěvek mohou matky pobírat po dobu 28 týdnů při narození jednoho potomka. Tuto tzv. dávku pomoci v mateřství může později čerpat místo matky otec dítěte, ale až po uplynutí šestinedělí a musí být uzavřena písemná dohoda o tom, že bude o dítě pečovat. Dávku pak může pobírat po dobu 22 týdnů.

O tříměsíční ošetřovatelské volno lze v Česku žádat od 1. června 2018. Dávka dlouhodobého ošetřovného tvoří 60 % z redukovaného denního příjmu a lze ji čerpat maximálně 90 dnů. Určena je pro ty, kteří pečují o blízkého po vážném úrazu či nemoci. Nárok na ni mají příbuzní a partneři pacienta, případně jiné osoby, které žijí s pacientem ve společné domácnosti. Stejně jako u otcovské dovolené je podmínkou čerpání účast na nemocenském pojištění (tu zakládá typicky zaměstnanecký poměr, případně dobrovolná účast u OSVČ). Další podmínkou je, že pacient strávil alespoň týden v nemocnici a bude péči potřebovat minimálně po dobu třiceti dnů od propuštění z nemocnice.

Evropská unie zavádí otcovskou dovolenou i ošetřovatelské volno pomocí směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Směrnice byla přijata Radou Evropské unie 13. června 2019 a členské státy nyní mají 3 roky na úpravu vlastní legislativy, aby s ní byla v souladu.

Tato směrnice zavádí desetidenní otcovskou dovolenou. Otec nebo druhý rodič dítěte bude moci čerpat tuto dávku „v období kolem narození dítěte“ a její výše má odpovídat částce, která je stanovená pro mateřskou dovolenou. Ta je celoevropské úrovni upravena tak, že musí jít minimálně o stejnou částku, jakou by zaměstnanec dostal v případě onemocnění (čl. 11 směrnice Rady 92/85/EHS).

Zároveň zavádí poprvé na evropské úrovni legislativy pečovatelskou dovolenou určenou pro pracující k péči o příbuzné, kteří tuto péči z vážných zdravotních důvodů potřebují. Podle této směrnice má být dovolená minimálně pětidenní.

Stejná směrnice také zavádí právo na 4 měsíce rodičovské dovolené, přičemž 2 měsíce mají být placené a mezi rodiči nepřenosné. V Česku může rodičovská dovolená, tedy doba, po kterou rodiče pobírají rodičovský příspěvek, trvat až 4 roky.

Český právní řád je tak v otázce mateřské dovolené i pečovatelského volna velkorysejší, stávající sedmidenní otcovskou dovolenou bude ale nyní muset rozšířit na celoevropské minimum deseti dnů. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť česká legislativa je před tou unijní skutečně o kousek napřed, kdy ve dvou ze tří případů nebude třeba české zákony novelizovat.

O skloubení rodinného a pracovního života se Radka Maxová vyjadřovala v médiích, problematiku částečných úvazků zmiňovala také ve svém volebním programu.

V rozhovoru pro Český rozhlas plus se Maxová k problematice vyjádřila takto: „Jestliže chceme podporovat rodiny, neznamená to jen úlevy, ale že uděláme celý systém takový, aby se rodiny mohly lépe stěhovat, najít lepší bydlení a práci, ve které jim zaměstnavatelé budou vycházet vstříc.” V rámci toho europoslankyně Maxová hovořila o podpoře částečných úvazků a práce z domova.

O snaze hnutí ANO zvýhodnit částečné úvazky informovaly ve svém článku také Hospodářské noviny. Radka Maxová, která byla odborníkem hnutí na sociální otázky, podle článku poukazovala na to, že i v případě, kdy si pracovník na částečný úvazek vydělá méně než minimální mzdu (tehdy 11 tisíc Kč), firma za něj musí odvést stejně peněz, jako kdyby na minimální mzdu dosáhl. Hnutí tedy dle článku požadovalo, aby se odvody odvíjely od reálné výše výdělku. V rozhovoru pro Radiožurnál Maxová hovořila o zefektivnění částečných úvazků, aby je zaměstnavatelé nabízeli.

Záměr Radky Maxové prosazovat flexibilní úvazky pro rodiny s dětmi a seniory byl uveřejněn také v jejím volebním programu na webu hnutí ANO. Maxová slibovala věnovat pozornost také situaci rodičů samoživitelů.

Pravdou je i tvrzení, že na potřebu změny právní úpravy částečných úvazků upozorňují zaměstnavatelé. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky vydala manuál (.pdf, str. 50 a 51), v němž upozorňuje na bariéry pro rozšíření zkrácených úvazků v ČR:

1. Kulturní a strukturální faktory
   - Legislativní bariéry
   - Historická tradice
2. Bariéry na straně zaměstnanců
   - Finanční ohodnocení
   - Kvalita částečných úvazků
   - Dostupnost zařízení péče o děti
   - Nastavení sociálního systému, náklady ušlých příležitostí
3. Bariéry na straně zaměstnavatelů
   - Organizační a administrativní
   - Ekonomické

a dále doplňuje:

„Největší úspěchy se zaváděním částečných úvazků jako nástroje podpory ekonomické participace žen a zejména matek malých dětí mají státy západní a severní Evropy, jako je Nizozemí, Dánsko a Švédsko. Tyto země mají několik společných rysů:

• historický vývoj participace žen na trhu práce (pozdější nástup žen na pracovní trh zejména ve formě práce na částečný úvazek);
• silné odborové hnutí a tradice tripartitního vyjednávání, kde normou je dosažení kompromisu;
• podpora formální péče o děti;
• nastavení sociálního státu tak, že nezvýhodňuje neaktivitu (individuální, nikoliv rodinné nároky);
• možnost kombinace využívání různých dávek a opatření souběžně s prací na částečný úvazek;
• důraz na jistotu flexibilních uspořádání práce (efektivní legislativa zabraňující znevýhodňování pracovníků na částečný úvazek);
• relativně vysoké příjmy.“

Z citovaného manuálu tedy vyplývá, že zaměstnavatelé vnímají legislativní bariéry pro větší rozvoj zkrácených úvazků. Další vítanou změnou by pak byla redukce administrativy či snížení ekonomických nákladů spojených s částečnými úvazky.

Zaměstnanci se naopak bojí např. podhodnocení své odměny, přehlcení prací či případného tlaku přejít na úvazek plný. Problémem pak je také to, že rodičům, kteří se např. musí starat o malé dítě, nemusí zaměstnavatel vyjít vstříc, co se týče zkrácení celkového úvazku.

Disability Intergroup je neformální skupinou poslanců Evropského parlamentu, kteří se zajímají o podporu lidí s hendikepem a jejich práv. Tato „meziskupina“ je jedna z nejstarších, poprvé byla založena již v roce 1980.

Po posledních volbách do Evropského parlamentu vznikla iniciativa tuto skupinu obnovit i v novém složení parlamentu. Přesný sled událostí a jednání mezi EU Disability Forum (EDF, organizace zastřešující a pomáhající lidem s hendikepem) a europoslanci není dostupný, přesto lze za iniciátora vzniku Disability Intergroup v Evropském parlamentu považovat i Radku Maxovou, která se jednání zúčastnila a vznik skupiny podporuje.

Hovoří-li Maxová ve svém výroku o poslancích, které dokázala pro tuto skupinu získat, nebo o termínu ustanovení skupiny, pak se nám tyto části tvrzení nepodařilo z veřejných zdrojů ověřit. Informace o jednání o skupině totiž přinášejí pouze příspěvky na sociálních sítích europoslankyně Maxové a EDF. O vytváření zmiňované Disability Intergroup se zmiňují pouze dva následující příspěvky:

Příspěvky tak dokazují schůze europoslanců (včetně Maxové) s EDF, jejichž obsahem je plánované vytvoření Disability Intergroup.

Informace o aktuálním zisku podpisů a zastoupení všech výborů nejsou nikde veřejně dohledatelné. Na webu skupiny je k dispozici pouze formulář (.pdf) pro europoslance, v nichž mohou vyjádřit podporu pro vznik skupiny na roky 2019–2024. Na stejném webu je k dispozici také seznam (.xls) podporovatelů skupiny, nicméně se jedná o předcházející období (2014–2019), nikoliv o aktuálně vyjednávané.

Z kontextu výroku není jasné, mezi jakými sociálními skupinami Radka Maxová míru chudoby porovnává, data pro všechny sociální skupiny navíc nejsou dostupná. Podle zjištěných dat však můžeme potvrdit, že lidé se zdravotním postižením jsou v průměru vystavování většímu ohrožení chudobou než lidé bez hendikepu, a to jak v rámci České republiky, tak celé Evropské unie.

V hodnocení pracujeme s definicí chudoby podle Eurostatu, podle které se jedinec ocitne v ohrožení chudobou, pokud jeho příjem (včetně sociálních dávek) nedosahuje ani 60 % národního mediánu příjmu.

Podle dat Eurostatu jsou osoby se zdravotním postižením ohroženy chudobou podstatně více než lidé bez hendikepu. Z celkového počtu osob se zdravotním postižením v EU jich v roce 2016 bylo chudobou ohroženo 29,9 %. Osob, které zdravotně postiženy nejsou, bylo chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 19,8 %. Na níže uvedeném grafu je znázorněn rozdíl v ohrožení chudobou pro lidi s hendikepem a bez hendikepu v průběhu let 2005 – 2016.

Zdroj: Eurostat

Lidé se zdravotním postižením jsou dle Eurostatu navíc často závislí na sociálních dávkách. Podle posledních dostupných dat z roku 2013 pro EU by se tedy v případě odejmutí sociálních dávek ocitlo v ohrožení chudobou 68 % hendikepovaných osob. U lidí bez hendikepu by odejmutí sociálních dávek znamenalo ohrožení chudobou pro 31 % z nich. Rozdíly v ohrožení chudobou hendikepovaných osob jsou v jednotlivých zemích EU různé, ve všech je ale rozdíl znatelný.

Zdroj: Eurostat

Většímu ohrožení chudobou jsou kromě osob se zdravotním postižením dle Eurostatu vystavovány také například děti, obzvláště pak děti migrantů. Ve větším ohrožení jsou také ženy, mladí lidé, lidé s nižším dosaženým vzděláním, nezaměstnaní, rodiče samoživitelé a lidé žijící na venkově.

Lze tedy potvrdit, že napříč zeměmi EU jsou lidé se zdravotním postižením ohroženi chudobou více než lidé bez postižení, takto formulovaný výrok Radky Maxové ale hodnotíme jako neověřitelný.

Fáze vyšetřování je v rámci trestního řízení součástí přípravného řízení. Cílem tohoto stadia je zjistit, zda je podezření z trestného činu proti určité osobě natolik odůvodněné, že je možno podat obžalobu k soudu. V tomto stadiu je třeba zjistit a obstarat důkazy svědčící o vině obviněného, stejně jako další důkazy, které vinu vyvracejí. Je ukončeno podáním obžaloby, nebo upuštěním od dalšího trestního stíhání. V tomto stadiu řízení plní významnou úlohu také státní zástupce, který vykonává dozor nad činností policejního orgánu a rozhoduje o podání obžaloby k soudu.

Prověření financování stavby rekreačního areálu Čapí hnízdo zadala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová na konci listopadu 2015. Učinila tak po podání trestního oznámení ze dne 14. září 2015. Tomáš Kapler, který toto trestní oznámení podal, v rozhovoru pro web Aktuálně.cz uvedl, že jej podal na základě článků o této kauze v médiích Svobodné fórum a Euro.

Během prosince 2015 pak žalobci dospěli k závěru, že trestní oznámení může mít reálné základy a postoupili ho těsně před Vánoci Policii ČR, která dotace začala prověřovat. Policie na případu začala naplno pracovat od ledna 2016. „Policie 5. ledna zahájila ve věci úkony trestního řízení, a to pro podezření ze spáchání trestných činů dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie,“ uvedla mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Štěpánka Zenklová.

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek byli následně 9. října 2017 obviněni. Stíhání Faltýnka bylo 3. května 2018 zrušeno. Policie vyšetřování ukončila až 26. března 2019, poté 17. dubna 2019 předala spis k prostudování státnímu zástupci. Dozorový státní zástupce Šaroch pak 2. září 2019 navrhl zastavení trestního stíhání pro všechny obviněné. Pražské městské státní zastupitelství tento návrh potvrdilo a rozhodlo o zastavení trestního stíhání, které se tak 17. září 2019 stalo pravomocným. Od tohoto dne pak běží tříměsíční lhůta, ve které rozhodnutí žalobců mohou přezkoumat vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová nebo nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo tak od doby podání trestního oznámení (14. září 2015) do doby pravomocného zastavení trestního stíhání (17. září 2019) trvalo 4 roky a 3 dny. Pokud bychom jako začátek vyšetřování brali vyšetřování policií (5. leden 2016), tak se jedná o dobu 3 let, 8 měsíců a 12 dní, která i tak spadá do naší 10% tolerance.

Jak ale uvádíme výše, kauza ještě nemusí být uzavřena a je důležité vyčkat na konečné rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Přehlednou časovou osu průběhu celé kauzy nabízí web ČT24:

Dne 17. září 2019 vyšel na webu denikn.cz rozhovor s Radkou Maxovou, kde se jí mimo jiného ptali i na její názor ohledně zastavení stíhání Andreje Babiše. V jiném médiu se nám nepodařilo najít, že by s europoslankyní Maxovou toto téma řešili.

Ve Štrasburku probíhalo jednání od 16. do 19. září, kdy ani v jednom ze dnů nebylo na pořadu jednání téma týkající se Andreje Babiše v jakémkoliv smyslu. Co se pak týče jednání v Bruselu, tak dne 24. září se uskutečnilo zasedání Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, které má zřejmě Radka Maxová na mysli. V zápisu se také neobjevuje zmínka o projednávání tématu premiéra Babiše a zastavení jeho trestního stíhání.

V Jednacím řádu Evropského parlamentu (.pdf, str. 85-88) pro 9. volební období z července 2019 je stanoven v Kapitole 2 Hlava VII plán práce Parlamentu. Ten zmiňuje jednotlivé body, které se odehrávají na zasedání Parlamentu. Před každým zasedáním je pak poslancům dáván konečný návrh pořadu jednání, který může, ale nemusí zahrnovat také časy jednotlivých hlasování. Tento dokument tedy popisuje, jak bude jednání probíhat s tím, že u jednotlivých bodů může být konkrétně uvedeno, v kterou dobu budou projednávány.

Jednotlivé pořady jednání můžeme nalézt na webové stránce europarl.europa.eu. Vezmeme-li například pořad jednání ze Štrasburku z 15. - 18. července 2019, vidíme, že jsou tam poměrně detailně rozepsány časy rozpravy, hlasování i řečnických dob, kdy je jednotlivým parlamentním frakcím přidělen čas, jak dlouho mohou řečnit. Stejný případ je i v konečném návrhu pořadu jednání na 9. - 10. října v Bruselu, který také udává časy hlasování a projednávání.

Co se pak týče případných změn v pořadu jednání, navrženého na počátku schůze ke schválení, tyto návrhy změn je možné podávat nejpozději jednu hodinu před zahájením dílčího jednání. Změny může navrhnout výbor, politická skupina nebo poslanci dosahující přinejmenším nízké prahové hodnoty (tj. jedna dvacetina všech poslanců Parlamentu nebo členů politické skupiny). Na začátku dílčího zasedání Parlament pořad jednání schvaluje. Když je pak pořad jednání přijat, není možné ho měnit. Existují však i výjimky týkající se článků 163, 197, 198, 199, 200 nebo 201.

Článek 163 hovoří o postupu pro naléhavé případy, kdy bod jedna praví následující: ,,Žádost, aby rozprava o návrhu, který byl Parlamentu předložen podle čl. 48 odst. 1, byla považována za naléhavou, může podat Parlamentu předseda, výbor, politická skupina, poslanci dosahující přinejmenším nízké prahové hodnoty, Komise nebo Rada. Tato žádost se podává písemně a musí být odůvodněna.“ O žádosti se pak hlasuje na začátku zasedání, které následuje po zasedání, kdy byla žádost oznámena.

Články 197, 198, a 200 stanovují možnost vznést námitku nepřípustnosti věci, vrácení věci výboru a odročení rozpravy či odklad hlasování. Úmysl vznést tyto námitky však musí být oznámen předsedovi Parlamentu nejméně 24 hodin předem. O těchto návrzích pak Parlament hlasuje. V případě námitky nepřípustnosti a odročení rozpravy, pokud s nimi Parlament vysloví souhlas, se ihned přistupuje k projednání dalšího bodu.

Článek 199 se zabývá předčasným ukončením rozpravy předtím, než je vyčerpán seznam řečníků. Návrh může vznést předseda, politická skupina či poslanci dosahující přinejmenším nízké prahové hodnoty, poté se o něm okamžitě hlasuje. V případě přijetí takového návrhu se rozprava odročuje na dané datum a čas.

Posledním je pak článek 201 „Přerušení nebo ukončení denního zasedání“. Ten stanovuje následující: ,,Denní zasedání může být přerušeno nebo ukončeno během rozpravy nebo během hlasování, jestliže tak rozhodne Parlament na návrh předsedy nebo na žádost poslanců nebo jedné či více politických skupin dosahujících přinejmenším vysoké prahové hodnoty. O tomto návrhu nebo žádosti se okamžitě hlasuje."

Je tedy pravda, že Evropský parlament má svůj jednací řád poměrně přesně daný, ovšem může nastat jedna z výjimek a zasedání může předčasně skončit, přesunout se či se vrátit výboru. Ve většině případů musí být daný návrh na přesunutí, odročení apod. oznámen 24 hodin před zasedáním, s největší pravděpodobní tak poslanci vědí, jak bude zasedání vypadat. V některých případech se pak po odročení bodu přistupuje ihned k projednání bodu dalšího, což může narušit plánovaný harmonogram. Protože jsou ale toto pouze výjimky a obecně platí, že pořad jednání je dopředu přesně znám a určen, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Radka Maxová byla spolu s pěti dalšími kandidáty za ANO zvolena do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2019. Europoslanci zvolení za ANO byli již od svých prvních voleb v roce 2014 součástí frakce ALDE. V tomto prvním období disponovalo ANO nejprve čtyřmi mandáty, po rozchodu s europoslanci Pavlem Teličkou a Petrem Ježkem se dvěma (Ditou Charanzovou a Martinou Dlabajovou).

Po evropských volbách v roce 2019 se frakce, jejímiž členy jsou europoslanci za hnutí ANO, nazývá Renew Europe (Obnova Evropy). Ta vznikla po zmíněných volbách na základech frakce ALDE. Celkem má tato skupina v Evropském parlamentu 108 ze 751 křesel.

Renew Europe je liberálně-centristická proevropská a prointegrační skupina. Frakce klade důraz na ekonomický růst, udržitelnost životního prostředí a spravedlivou hospodářskou soutěž. K jejím prioritám patří tvorba pracovních míst, zdravé a vyrovnané rozpočty a nastavení kontrolních mechanismů při neplnění rozpočtových pravidel a odstranění byrokracie v EU.