Vít Rakušan

Koaliční smlouva Pirátské strany a hnutí STAN skutečně obsahuje zmínku o ústavním zákonu o referendu, k jehož podpoře uvádí (.pdf, str. 11): „Podpoříme celostátní referendum podle zákona o obecném referendu ve sněmovně (ST 111/3) za jasně stanovených podmínek 450 000 podpisů pro sběr, nemožnost hlasovat o ústavních záležitostech, daních a mezinárodních smlouvách.“

Uveďme, že v Poslanecké sněmovně se nyní nacházejí tři verze ústavního zákona o obecném referendu. Jedná se o návrhy KSČM a SPD, jejichž projednávání nicméně bylo přerušeno po 1. čtení, a o návrh poslanců ČSSD, který byl v květnu 2020 vrácen do druhého čtení. Právě tento návrh ČSSD, vedený jako sněmovní tisk č. 111, pak chce v případě stanovených podmínek koalice Pirátské strany a hnutí STAN podpořit.

V koaliční smlouvě Piráti a STAN hovoří o 450 000 podpisech. Původní verze návrhu sociálních demokratů (.pdf, str. 2) však počítá s tím, že návrh na konání referenda bude oprávněn podat každý občan ČR nebo skupina občanů „podpoří-li jejich návrh petice podepsaná nejméně 850 000 občany České republiky“. Dodejme také, že změnu z 850 000 na 450 000 podpisů obsahuje například i několik pozměňovacích návrhů (.docx, str. 8; .docx, str. 2), které předložil pirátský poslanec Vojtěch Pikal.

Pro kontext doplňme, že podle návrhu ČSSD by rozhodnutí v referendu bylo přijato jako závazné, pouze pokud by nadpoloviční většina všech oprávněných voličů na otázku v referendu odpověděla kladně, nebo pokud by nadpoloviční většina těchto voličů odpověděla záporně (.pdf, str. 3, 19). To by znamenalo, že by pro danou možnost musely hlasovat více než 4 miliony lidí (.pdf, str. 2) – připomeňme, že například voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017 se zúčastnilo celkem 5 milionů lidí. Podobnou celkovou účast měly i prezidentské volby v roce 2018.

V novodobých dějinách se v ČR konalo jen jediné celostátní referendum, a to o vstupu do EU v roce 2003. Celkově v něm přišlo vyjádřit svůj hlas okolo 4,5 milionu lidí: pro hlasovalo zhruba 3,4 milionu občanů, proti cca 1 milion.

Ve volbách do zastupitelstev krajů 2020 kandidovalo hnutí STAN v koalici s Piráty v Olomouckém kraji. Koalice zde dosáhla na zisk 19,51 % hlasů (36 549) a umístila se tak jako druhá hned za hnutím ANO, které obdrželo 27,01 % hlasů (50 604).

Křesel v zastupitelstvu zmíněná koalice PIRÁTI a STAROSTOVÉ získala 13 a vytvořila vládnoucí koalici se Spojenci (KDU-ČSL, TOP 09, Strana Zelených, ProOlomouc, HLAS) a ODS. Hejtmanem se stal lídr kandidátky Pirátů a STAN Josef Suchánek.

Europoslanec za STAN Stanislav Polčák je skutečně členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin v Evropském parlamentu. Karolína Žákovská, která je Polčákovou poradkyní (.pdf, str. 2), je zároveň zastupitelkou v Ústeckém kraji za Spojence pro kraj, navrženou Stranou zelených. 

Lze také říci, že Polčák podporuje „zelenou politiku“. Zapojuje se do rozprav, které se životním prostředím zabývají (např. Zelená dohoda pro Evropu, téma požárů buše v Austrálii, další příspěvky zde), taktéž je například zpravodajem Zprávy k úloze EU při ochraně a obnově světových lesů.

Institut moderní politiky iSTAR je think tank, který byl založen hnutím STAN 21. prosince 2018 (.pdf). Dle webových stránek think tanku byla důvodem vzniku „potřeba vytvořit nějakou nezávislou platformu, v rámci které bude možné sdružovat experty na různé problematiky a která pomůže definovat dlouhodobou vizi politiky, kterou již STAN reprezentuje.“ Cílem Institutu moderní politiky je „formulovat myšlenky a vize liberální středové politiky.“

První konference, kterou think tank pořádal, byla konference s názvem „Vzdělaná společnost“, která se uskutečnila 29. března 2019. Celkem iSTAR organizoval pět konferencí.

V odpovědi na náš e-mailový dotaz ohledně návštěvnosti konferencí uvedla ředitelka iSTAR Barbora Urbanová, že „co se týče návštěvnosti, mohu potvrdit, že jsme na konferencích měli poslance zmíněných stran (dokonce i bývalé ministry, třeba pana Škromacha z ČSSD).“

Dále pak napsala následující: „V Institutu moderní politiky máme interní pravidlo, že na našich konferencích bude vystupovat co nejvíce odborníků. To, bohužel, limituje naše možnosti oslovit politiky z jakéhokoliv spektra, protože jsou programy konferencí velmi nabité. Možná i díky tomu jsou konference mezi politiky oblíbené a já mohu skutečně potvrdit, že v publiku našich konferencí byli politici z ČSSD, hnutí ANO, ODS i Pirátů.“

Z e-mailové komunikace a fotografií na facebookové stránce iSTAR rovněž vyplývá, že konference pořádané iSTAR navštívil poslanec za Piráty Tomáš Martínek.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že na konferenci uskutečněné 8. října 2020 vystoupil poslanec za ODS Pavel Žáček či poslanec za hnutí ANO Jaroslav Bžoch. Pro úplnost dodejme, že na konferenci promluvil i Tomáš Pojar, který je nestranickým expertem v programovém týmu ODS pro zahraničí a bezpečnost. Dle slov Barbory Urbanové byla tato konference výjimkou, která byla předem oznámená jako politický panel.

Předesíláme, že Vít Rakušan zde hovoří o úsporách, které může digitalizace přinést. Odkazuje přitom na Finsko a Estonsko, kterým se ale věnujeme v samostatném hodnocení. V tomto výroku pouze zjišťujeme, zdali by uspoření 2–3 % HDP skutečně v České republice znamenalo úsporu přesahující 100 mld. Kč.

V posledním roce, ke kterému jsou dostupná data (.xlsx) týkající se HDP, tedy v roce 2019, dosahoval hrubý domácí produkt výše 5 747 mld. Kč. V případě dolní 2% hranice zmiňované úspory by došlo k ušetření 115 mld. Kč. V případě horní 3% hranice úspory by byla ušetřena částka ve výši 172 mld. Kč. V obou případech se jedná o částku přes 100 mld. Kč, jak pravdivě Vít Rakušan uvádí.

Na začátek uveďme, že Vít Rakušan používá slovo „sliboval“, které však v kontextu knihy Andreje Babiše nelze vnímat jako slib v pravém smyslu, ale spíše jako vizi, jak by měla Česká republika v budoucnu vypadat.

Andrej Babiš svou knihu O čem sním, když náhodou spím (.pdf) vydal v roce 2017. Kniha hovoří o výzvách/problémech, kterým Česká republika momentálně čelí, a jejich možných řešeních. Mezi problémy, které Babiš popisuje, například jsou: 

• velká byrokratická zátěž občanů, která by se měla vyřešit „úplnou digitalizací státu“ (str. 28)
• problém současného důchodového systému (str. 43, str. 57) a s tím spojená nízká porodnost (str. 44) a řešení pomocí změny sociálních dávek, aby se lidem vyplatilo pracovat (str. 48), a také větší podpora rodin například v podobě „konta pro rodinu“ (str. 55)
• dluhové pasti, které by se podle Babiše vyřešily legální prací dlužníků, následným placením věřitelům a z toho plynoucím možným odpuštěním části dluhu (str. 51)
• problematická sociální péče (str. 61), kterou by řešila „speciální pojištění nebo spoření na sociální péči“ nebo „konto sociálních služeb“ (str. 61)
• nákladná péče o lidi, kteří trpí onemocněními často vycházejícími ze špatného životního stylu (obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak), a s tím spojená prevence v této oblasti (str. 67) a možná přirážka na pojistném (str. 71)
• nedostatek veřejných sportovišť (str. 82), která by dle Babišova snu měla být v každé větší obci (str. 83) a s odborníky na sportování, „kteří lidem poradí při sportování a zároveň si všimnou talentovaných dětí“ (str. 84)
• ekologické problémy (skládky, problémy s pitnou vodou) (str. 94) a s tím se pojící lepší využívání solární energie (str. 97), omezení skládkování (str. 102), "znovupoužití“ vody (str. 104)
• problémy s korupcí a boj proti ní v podobě zákona o whistleblowingu (str. 112)
• nízká důvěra občanů v politiky (str. 125–126) a řešení v podobě diskuse o zapojení více schopných lidí (str. 126), snížení počtu poslanců na polovinu (str. 129), volba poslanců přímou volbou a jen 3x za sebou (str. 130)
• úpadek znalostí českých dětí (str. 145) a východisko v podobě zvednutí platů učitelům o 50 % (str. 146), zavedení fondu „vzdělávání“ nebo „unikátního vzdělávacího portálu“ (str. 154)
• zastaralost české kultury a její budoucí oživení (str. 164)
• dopravní zastaralost a představa modernizace železničních tratí (str. 181) a dálnic (str. 185)

OPRAVA: Výrok jsme původně hodnotili jako nepravdivý. Na základě upozornění Víta Rakušana na detailní data ze státních závěrečných účtů jsme hodnocení změnili na pravdu.

Pro posouzení vývoje počtu úředníků se zaměříme na dva ukazatele, které se ve veřejné správě používají – vývoj počtu míst a počtu zaměstnanců.

Ministerstvo vnitra vydalo Výroční zprávu o stavu veřejné správy České republiky za rok 2019 (.pdf). Co se týče počtu míst, zpráva udává, že „v roce 2019 došlo k výraznému snížení počtu služebních a pracovních míst ve služebních úřadech, a to o 2 042 míst“ (.pdf, str. 58). K 1. lednu 2020 pak snížení činilo 2 089 míst. Zpráva udává, že poklesl počet systematizovaných míst ve služebním poměru. Naopak počet míst dle zákoníku práce vzrostl o 222 (.pdf, str. 58). Z grafu níže je vidět, že počet míst podle zákoníku práce představuje cca 10 % všech míst.

Celkový počet zaměstnaneckých úvazků v obcích a krajích klesl o 1 101 v porovnání s rokem 2018 (.pdf, str. 56). Je však nutné říct, že ve statistice je zahrnuto jen cca 60 % obcí (.pdf, str. 51), dle samotného ministerstva to však je i proto, že některé obce nemají úředníky, které by mohly nahlásit. Výroční zpráva za rok 2020 pak není zatím vypracovaná.

Podle vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 (.pdf) vzroste počet míst v organizačních složkách státu, neboť má přibýt 6 901 míst. (.pdf, sešit B, str. 30). Téměř 5 tisíc z nich má přibýt v příspěvkových organizacích státu, zejména v regionálním školství (str. 31), nikoli v organizačních složkách státu.

Přírůstek míst pro státní zaměstnance, jak již bylo naznačeno, ovšem automaticky neznamená přírůstek úředníků, neboť ne všechna místa musí být obsazena.

Co se týče úředníků zaměstnávaných státem, zde se jedná o státní zaměstnance v režimu státní služby.

Vláda v srpnu 2019 obdržela žádost „o poskytnutí dat o počtu zaměstnanců/pracovníků ve státním sektoru za roky 2017 až 2019 u všech organizačních složek státu.“ Úřad vlády nicméně tuto žádost odložil a požadované informace neposkytl.

Co se týče počtu státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru, v roce 2018 (.pdf, sešit B, str. 42) tento počet činil necelých 68 tisíc. Na základě vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf) byl tento počet v roce 2019 lehce přes 67 tisíc (.pdf, sešit B, str. 29).

V roce 2020 (.pdf, sešit B, str. 29) bylo v České republice necelých 65 tisíc státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru. Tato čísla však zachycují tabulkové počty míst, bez ohledu na to, zda jsou reálně obsazena či nikoliv. Snížení počtu míst tedy nemusí znamenat i reálné snížení počtu úředníků, pokud např. byla jen zrušena neobsazená místa.

Počet reálných zaměstnanců ve státní správě každoročně sleduje Národní kontrolní úřad (NKÚ). Na Stanovisko NKÚ k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2019 nás po zveřejnění úvodního odůvodnění upozornil Vít Rakušan s tím, že z tohoto stanoviska vycházel. NKÚ v grafu (str. 40) zobrazuje vývoj počtu zaměstnanců ve státní správě, „tedy bez těch, kteří nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (str. 39). NKÚ poukazuje na nárůst počtu zaměstnanců až na 161 tisíc v roce 2019. Tento ukazatel však nelze bez dalšího označovat za počet „úředníků“ v pravém slova smyslu, jelikož je v něm mimo jiných zahrnuto více než 40 tisíc příslušníků Policie ČR či přibližně 10 tisíc hasičů (.pdf, str. 24).

Ve svém Stanovisku NKÚ vychází z údajů obsažených v tabulkových přílohách státních závěrečných účtů. Ty obsahují data o plnění závazných počtů zaměstnanců v jednotlivých složkách státní správy. Níže vložený graf zobrazuje vývoj počtu úředníků dle státních závěrečných účtů. Jedná se (.pdf, str. 25) o zaměstnance v ústředních orgánech státní správy (str. 22) a organizačních složkách státu (str. 23). Vzhledem k obecnému významu slova úředník jsou v našem grafu vynecháni zaměstnanci obranných a bezpečnostních složek, Generálního ředitelství cel, soudů, Státního zastupitelství a Vězeňské služby (str. 24). Vynechána je také Agentura ochrany přírody a krajiny, která byla pod Ministerstvo životního prostředí včleněna až v roce 2019. Tito zaměstnanci byli v roce 2019 formálně přesunuti (str. 26) mezi „úředníky“ (str. 23), pro lepší meziroční srovnání jsme je však i pro rok 2019 ponechali mimo náš ukazatel.

Reálný počet těchto státních zaměstnanců (úředníků) za roky 2016, 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 22–25) měl tedy opravdu v posledních letech rostoucí trend. Státní závěrečný účet za rok 2020 zatím není k dispozici, změnu mezi lety 2019 a 2020 tak zatím neznáme.

Jak bylo uvedeno výše, počet míst ve státní správě se naopak snižuje a počet zaměstnaneckých úvazků v samosprávách také. Jelikož však Vít Rakušan mluví o úřednících a ne jejich místech, navíc v kontextu kritiky přebujelé byrokracie státu a nikoli samospráv, lze výrok interpretovat tak, že hovoří pouze o úřednících státu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť počet státních úředníků dle dostupných údajů roste.

Šéfka sněmovního rozpočtového výboru za KSČM Miloslava Vostrá uvedla 15. října 2020 pro Českou televizi, že seškrtání výdajů Ministerstva obrany o 10 miliard korun je podmínkou komunistů, aby vyjádřili podporu pro státní rozpočet na příští rok.

V červnu tohoto roku se Vojtěch Filip vyjádřil ke státnímu rozpočtu, kdy po Andreji Babišovi požadoval snížení 500miliardového schodku. Jiří Dolejš k této věci podotknul možné odložení vojenských zakázek.

V letošním roce Ministerstvo obrany hospodařilo s 75,5 miliardami Kč (cca 1,3 % HDP, .pdf, str. 4) a dle návrhu má v příštím roce obdržet 85 miliard (1,46 % HDP). Česká republika se zavázala vstupem do NATO dávat 2 % HDP (.pdf, str. 11) na obranu do roku 2024. 

Již v roce 1999, kdy probíhalo jednání o státním rozpočtu, komunisté podmiňovali svůj souhlas snížením výdajů armády. Zákon o státním rozpočtu ČR byl 15. ledna 1999 nakonec schválen.

Dne 12. března 2014 se konala konference k příležitosti 15. výročí vstupu ČR do NATO, kde došlo k podpisu deklarace všemi tehdejšími parlamentními stranami kromě KSČM. Na základě této deklarace byla podepsaná (opět vyjma KSČM) Smlouva koaličních stran o zajištění obrany České republiky (.pdf), kde je zmíněno navyšování obranných výdajů ČR, které má v roce 2020 dosáhnout 1,4 % HDP (str. 2).

15. září 2016 skupina poslanců za KSČM (Stanislav Grospič, Vojtěch Filip, Jaroslav Borka, Zdeněk Ondráček a další) předložila sněmovně novelu (.pdf) ústavního zákona o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy, ve které se mimo jiné píše (str. 5): „Je tedy zcela nepochybné, že dochází k výraznému zatěžování státního rozpočtu výdaji na armádu…“

Kateřina Konečná se 14. března 2019 na webu KSČM vyjádřila negativně k chystaným armádním nákupům vrtulníků, obrněných vozů a dalších, na které má Ministerstvo obrany přidělené prostředky ze státního rozpočtu. Nezapomněla opomenout, že čím nižší prostředky by šly na zbrojení, tím více by mohlo jít do jiných sociálních oblastí.

K chystanému nákupu 12 vrtulníků Ministerstvem obrany se vyjádřil, v červnu téhož roku, pro Radiožurnál Vojtěch Filip s tím, že ustoupení od tohoto nákupu by znamenalo dosáhnutí nižšího schodku státního rozpočtu v následujícím roce.

Marta Semelová poznamenala své stanovisko ohledně navyšování platů učitelů, na které by se prostředky mohly vzít např. zastavením financování zahraničních misí, které podniká česká armáda.

Co se týče výše zmíněných 2 % HDP pro Ministerstvo obrany, k nim vylíčil svůj názor pro Haló noviny stínový ministr obrany za KSČM Alexandr Černý, pro kterého tato 2 % HDP do roku 2024 nejsou reálna a doufá, že k nim nikdy nedojde.

Výrok nejdříve musíme uvést do kontextu. Vít Rakušan ve výroku reaguje na dotazy, ve kterých bylo zmíněno, že KSČM požaduje snížit výdaje na obranu o 10 miliard korun z plánovaných 85,4 miliard. Jedná se o požadavek, kterým komunisté podmiňují podporu státního rozpočtu na rok 2021. 

Českou vládní koalici tvoří v současnosti hnutí ANO a ČSSD, které samy sebe popisují jako proevropské (viz zde a zde). I v Programovém prohlášení vlády ČR ze dne 27. června 2018 současná koalice uvádí, že v oblasti zahraniční politiky je pro vládu prioritní „členství České republiky v Evropské unii a prosazování jejích zájmů v příslušných orgánech“.

Co se týče zodpovědnosti, při oslavách 20. výročí vstupu zemí Visegrádské skupiny do NATO například premiér Andrej Babiš uvedl: „Dnes a denně dokazujeme, že nespoléháme jen na to, že někdo bude chránit nás, ale že členství v NATO chápeme také jako naši aktivní zodpovědnost a spoluzodpovědnost za ostatní. Závazek kolektivní obrany bereme velice vážně a ani vteřinu neuvažujeme o tom, že bychom ho zpochybnili.“ Podobně se vyjádřil Babiš v červnu 2020, když prohlásil: „Rád bych zde zdůraznil, že armádu si neudržujeme a nevyzbrojujeme jenom kvůli NATO a tomu, že jsme to někomu a někde slíbili. Armádu budujeme především kvůli sobě, protože naše vlastní bezpečnost a odolnost je především naše zodpovědnost.“

V samotném programovém prohlášení vláda uvádí, že chce postupně navýšit „rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021“. Tamtéž vláda prohlásila, že „Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí. Chceme být našim spojencům spolehlivým partnerem. Proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně.“

Česká republika se také zavázala, že by jako každý členský stát NATO měla odvádět na obranu země alespoň 2 % HDP. Dodejme, že k plánu komunistů snížit výdaje na obranu o 10 miliard se vyjádřil náčelník Generálního štábu Aleš Opata, který jej označil za „přímý útok na bezpečnost země“, a premiér Andrej Babiš se již v květnu 2020 vyjádřil, že nákup nového vybavení pro vojáky „je jedním z důvodů, proč stát nesmí omezit financování armády“.

Na závěr tedy můžeme shrnout, že vláda ve svém programovém prohlášení označuje členství ČR v EU jako svou prioritu, jednotlivé vládní strany se prohlašují za proevropské a premiér Babiš hovořil opakovaně o naší zodpovědnosti za obranu České republiky i našich spojenců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

React-EU představuje (.pdf) v rámci kohezní politiky iniciativu Evropské unie, jež má jednotlivým členským státům finančně pomoci vypořádat se s dopady pandemie koronaviru. Tyto finance mají konkrétně napomáhat s posílením zdravotní péče, podporovat udržení či vytvoření nových pracovních míst nebo také pomoci obyvatelům zajistit základní služby. Zároveň má iniciativa pomoci jednotlivým státům nastolit udržitelnost financí prostřednictvím podpory ekologických, digitálních a růst podporujících investic. Pro Českou republiku byla v tomto ohledu vymezena částka více než 30 miliard Kč.

O konkrétní relokaci financí bylo vládou rozhodnuto (.pdf) na jednání 14. října. Kabinet tehdy mj. rozhodl, že prostředky React-EU budou využity v rámci Integrovaného regionálního operačního programu 2014–2020. Finance z evropských fondů jsou využívány právě pomocí operačních programů, které stanovují cíle a další pravidla pro čerpání peněz. V Česku o podobách operačních programů rozhoduje vláda, nikoliv Poslanecká sněmovna, jak Vít Rakušan správně uvádí. Programy jsou následně řízeny příslušnými ministerstvy.

V rámci již výše zmíněného operačního programu pak mají finance směřovat do oblasti zdravotnictví (financování přístrojového vybavení, staveb či zdravotnické záchranné služby), integrovaného záchranného systému, infrastruktury pro sociální služby a také na kabiny pro sportovce.

Zatímco pro oblast zdravotnictví se počítá s částkou v rozmezí 15,2 až 17,4 miliard Kč (nejvyšší plánovaná alokovaná suma), pro sportovní kabiny je odhad alokace učiněn v rozmezí 4,2 až 4,8 miliard Kč.

Zdali byla daná částka, která má být využita pro sportovní šatny, vymezena na základě žádosti Národní sportovní agentury, se nám z veřejně dostupných zdrojů zjistit nepodařilo. Z tohoto důvodu jsme se obrátili na Národní sportovní agenturu s žádostí o vyjádření. Agentura na náš dotaz uvedla: 

„K vyčlenění uváděné částky z React-EU na oblast sportu došlo na základě návrhu Národní sportovní agentury. Zavádějící je však informace, že se bude jednat pouze o sportovní šatny a kabiny.Návrhem Národní sportovní agentury je podpořit všestranný rozvoj sportovní infrastruktury v obcích do 3 tis. obyvatel, nikoliv tedy pouze rekonstrukce šaten a kabin“

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravdou, že na žádost Národní sportovní agentury byly cca 4 miliardy z iniciativy React-EU vyčleněny na dotace do sportu. Ve veřejném materiálu vlády, ze kterého mohl čerpat i Vít Rakušan, se přitom uvádí, že má jít o dotace na kabiny. Zda je to na úkor zdravotnických zařízení je pak do značné míry hodnotící soud, a jako takový jej neověřujeme.