Zbyněk Stanjura

Poslanec Stanjura hovoří o dlouhodobých volebních preferencích. Z analýzy výsledků volebních modelů agentury Kantar TNS vyplývá pro období od listopadu 2017 do května 2018 stabilní růst. Ve volebním modelu pro červen 2018 byl u ODS zaznamenán první pokles od posledních sněmovních voleb. Výsledek z června 2018 je přesto vyšší než výsledek z listopadu 2017, lze tak hovořit o růstu preferencí. Výrok poslance Stanjury proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro naši analýzu jsme zvolili jako zlomové datum posledních sněmovních voleb, tedy 20.–21. října 2017. Budeme pracovat s daty volebních modelů provedených agenturou Kantar TNS, které byly provedeny po těchto sněmovních volbách až k 31. červenci 2018.

Výsledky volebních modelů ukazují v listopadu 2017 a únoru 2018 stabilní přechod do nového funkčního období sněmovny s 12,0 %. V březnu již byl zaznamenán první růst, kdy ODS ve volebním modelu získala 14,0 %. Růst setrvával i v dubnu se 14,5 % a květnu s 16,0 %. Až červen přinesl první drobný pokles z 16,0 % na 15,5 %. ODS si ale stále uchovává náskok oproti prvnímu volebnímu modelu po sněmovních volbách z listopadu 2017, a to o 3,5 %.

Druhá Babišova vláda má formálně 93 poslanců. Za poslanecký klub ANO 78 poslanců a za poslanecký klub ČSSD 15 poslanců. S podporou nevládní strany KSČM (15) tato koalice čítá 108 poslanců. Formálně se tedy vskutku jedná o vládu menšinovou.

Poměrné zastoupení stran na předsednických postech Poslanecké sněmovny jsme již rozebírali v dřívějším výroku. Rozdělení předsednických pozic ve sněmovně skutečně neodpovídá poměrnému zastoupení podle volebního výsledku, což platí zejména v případě KSČM.

V současné sněmovně existuje 18 výborů, 57 podvýborů a 14 komisí - celkově tedy 89 předsedů. Aby byl dodržen princip poměrnosti, měl bymít každý poslanecký klub 0,45 předsednických postů na jednoho poslance.

Na KSČM připadá ve sněmovně 0,60 předsednických postů na poslance, u ČSSD je to 0,27 postů předsedů na poslance. KSČM má tak při stejném počtu poslanců jako ČSSD (15) dvakrát vyšší zastoupení na předsednických pozicích a k tomu navíc pozici místopředsedy sněmovny. Komunisté jsou tak proporčně zastoupeni na předsednických postech více, než by jim mělo podle volebního výsledku náležet, zatímco sociální demokracie je disproporčně zastoupena málo.

Předsedovi poslaneckého klubu ODS Stanjurovi uznáváme faktickou pravdu s dovětkem, že záměr Andreje Babiše „udělat menšinovou vládu“ s SPD plyne z měsíčního vyjednávání a programových průniků, které předseda SPD Okamura prezentoval na tiskové konferenci po schůzce s Andrejem Babišem.

Poté, co v lednu 2018 první Babišova menšinová vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, začali zástupci hnutí ANO opětovně jednat s dalšími politickými subjekty. V únoru 2018 probíhaly schůzky především s SPD a KSČM týkající se tolerance jednobarevné vlády ANO.

Tomio Okamura po jednom z prvních jednání s hnutím ANO prohlásil: „Od zástupců hnutí ANO vyplynulo, že jsou ochotni spolupracovat nějakou formou a nějakým obsahem v podstatě na, dá se říci, všech programových bodech, které my navrhujeme.“ (čas 21:06) Zároveň však zkritizoval některé ministry za ANO, konkrétně Roberta Pelikána, Karlu Šlechtovou a Dana Ťoka.

Robert Pelikán a Dan Ťok následně vyjádřili neochotu setrvat ve vládě, která by se opírala o hlasy SPD. Ministr spravedlnosti Pelikán přibližně týden poté uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že je pro něj: „... nepřijatelné být ve vládě, která se bude jakkoliv opírat o SPD. (...) SPD by za to mohlo chtít cokoliv i v průběhu volebního období. A já se nechci dostat do pozice, kdy budu muset nějakým způsobem korigovat své názory nebo postupy podle toho, co chce nebo nechce fašistická strana.“

Problém vlády s podporou SPD vyřešilo na měsíc vnitrostranické referendum hnutí ANO na počátku března 2018, ve kterém se nejvíce členů (38 %) vyslovilo pro variantu vlády ANO s ČSSD za tolerance komunistů.

Během dubnové týdenní roztržky mezi ANO a ČSSD, kdy sociální demokraté oznámili konec jednání o vládě, však opět vyvstala varianta menšinové vlády za tolerance KSČM a SPD. Taková spolupráce rozdělila špičky ANO na dva tábory. Proti podpoře se postavili opět ministři Pelikán a Ťok, ale také například evropská komisařka Věra Jourová.

Ráno 12. dubna potvrdil Andrej Babiš v rozhovoru pro MF DNES, že vláda ANO podporovaná komunisty a SPD je prozatím jedinou variantou. „Zatím je to jediná možnost na stole. Pokud to tak vyhodnotí i hnutí, tak nezbude nic jiného než to s nimi udělat.“ Na jednání předsednictva a výboru hnutí toho dne večer však orgány rozhodly, že dojde k obnovení jednání se sociálními demokraty, což rovněž potvrdil Andrej Babiš na svém twitterovém účtu.

První místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija poskytla rozhovor MF DNES, který vyšel 6. února 2018 s titulky: „ODS otáčí, jednání s ANO se nebrání a Koalice s ANO? Jednat se dá.“ Udženija v rozhovoru mluvila o důvodech, pro které ODS s hnutím ANO o vládní spolupráci nevyjednávalo.

Na dotaz redaktora, jaké by byly kroky ODS, kdyby Andrej Babiš přišel se skutečně vážně míněnou nabídkou, odpověděla: „To je kdyby a to kdyby opravdu nenastalo. Až něco reálného bude, tak říkáme, že jsme k jednání otevření.“ K možnosti, že by byl členem vlády (na které by se nějak podílela ODS) trestně stíhaný Andrej Babiš, se Udženija vyjádřila takto: „V tuto chvíli si ten scénář dokážu představit těžko, ale neříkám, že je to absolutně, stoprocentně vyloučené.”

Zdroj: Blesk.cz

Na odpolední tiskové konferenci předseda ODS Fiala na dotaz novinářů uvedl, že článek má špatný titulek a že se jedná o nafouknutou bublinu. Nedementoval vyjádření Alexandry Udženiji, naopak shodně uvedl, že si nedovede představit situaci, ve které by byl trestně stíhaný Andrej Babiš členem vlády a také to, že „vyznění rozhovoru v MF DNES je úplně stejné jako vyznění všech vyjádření ODS v poslední době“.

Při vyjednávání o přistoupení k EU Česká republika po dlouhých jednáních nakonec souhlasila s přechodným obdobím na volný pohyb našich pracovníků do zemí EU. Čeští pracovníci tak neměli automaticky přístup na trhy členských států EU15 nejméně po dobu dvou let, pokud tyto státy přijaly vůči ČR ochranná opatření.

Za splnění určitých podmínek se tato doba mohla prodloužit o další tři roky nebo za zcela výjimečné situace o pět let. Po uplynutí nejdelšího časového období, tedy sedmi let, se veškerá přechodná opatření pro české pracovníky zrušila. Nejdelší lhůta uplynula rokem 2011. Maximální lhůtu vůči pracovníkům z nových členských zemí uplatnilo právě Německo a Rakousko, volný pracovní trh se tak pro české pracovníky otevřel až v květnu 2011.

Ochranná opatření mohly tehdejší členské státy EU přijímat i vůči ostatním zemím, které spolu s ČR v roce 2004 přistoupily. Konkrétně se jednalo o Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Polsko, Estonsko, Litvu a Lotyšsko. Kypr a Malta z nich byly vyjmuty.

Vůči České republice nakonec ochranná opatření uplatňovalo Lichtenštějnsko, Německo, Rakousko a Švýcarsko. Právo na přechodné opatření zmiňuje Smlouva o přistoupení.

Ústavní stížnost podepsaná 41 poslanci byla Ústavním soudem přijata (.pdf) 1. června 2016 a jedná se o návrh na zrušení zákona o evidenci tržeb. Navrhovatel si stěžuje na obsahovou stránku zákona i formu, jakou byl zákon schválen.

Opozičním poslancům se nelíbí procedurální návrh poslance Faltýnka z 37. schůze Poslanecké sněmovny 29. ledna 2016, který vyústil v hlasování o datu a čase konečného hlasování o přijetí zákona o evidenci tržeb a pozměňovacích návrzích k němu. Hlasováním byl vystaven souhlas s ustanovením, jež podle navrhovatele ještě více omezilo možnosti opozičních poslanců vystoupit k projednávanému zákonu, a někteří opoziční poslanci (.pdf, str. 5) tak neměli možnost uplatnit své právo hovořit k danému problému.

Po obsahové stránce navrhovatel například shledává, že zákon o evidenci tržeb příliš zatěžuje malé podnikatele. V tom se rozchází s vyjádřením vlády (čas 2:06), které ohledně tohoto bodu tvrdí, že zátěž pro malé podnikatele je přiměřená.

Zde je nutné zdůraznit, že nehodláme nahrazovat Ústavní soud v jeho kompetencích. Pracujeme pouze s veřejně dostupnými materiály a jejich hodnocení přenecháváme čistě na Ústavním soudu České republiky. Faktem ovšem zůstává, že Ústavní soud doposud v této věci nerozhodl.

Zákon o liniových stavbách předložen byl. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim v roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.

Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.

Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).

V roce 2017 pak dokonce přinesl server Aktualne.cz informaci, že si ministerstvo dopravy kvůli návrhu zákona objednalo externí právnické služby. Premiér pak kritizoval cenu celé zakázky, která by se měla vyšplhat až k 2,4 miliónům korun. Ovšem žádné zmínky o tom, že by došlo k dalšímu pokusu o návrh celého zákona, se na veřejnost nedostaly.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože ačkoli návrh roku 2014 předložen byl, následující rok došlo k jeho stažení a k opětovnému předložení už nedošlo.

Poslanec Stanjura mluví v kontextu zákona o liniových stavbách, který byl předložen předchůdcem Dana Ťoka na pozici ministra financí Antonínem Prachařem na podzim roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne. Občanská demokratická strana dle vyjádření (čas 2:27) poslance Stanjury v současnosti připravuje nový zákon o liniových stavbách.

Koncepci procesu výstavby dálnic ve Spolkové republice Německo obsahuje věcný záměr zákona o liniových dopravních stavbách (.docx, str. 49–50), systém je pak stejný i u drážních a vodních staveb.

Na základě spolkové (.pdf) koncepce pro dopravu, která je aktualizovaná vždy v řádu 10–15 let, předkládá vláda Spolkovému sněmu novely zákonů o výstavbě spolkových dálkových silnic a železničních a vodních cest (.pdf), jež vždy v příloze obsahují tzv. plán potřeb. Ten zahrnuje seznam staveb, kterým se přiřazuje hodnocení podle nutnosti výstavby. Plán následně jednou za pět let přezkoumává ministerstvo dopravy, stavby a městského rozvoje a posuzuje, jestli není nutné plán potřeb upravit s ohledem na vývoj v dopravě. Poslední novely byly schváleny v prosinci 2016.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí. V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (všichni přítomní).

Doplňme, že zástupci KDU-ČSL prosadili rozfázování EET do celkem čtyř vln, z nichž třetí a čtvrtá proběhnou až po volbách do Poslanecké sněmovny. Touto věcí se zabýváme v předchozím výroku.