Zbyněk Stanjura

Redaktor Novinek.cz v otázce hovořil o tom, že Zbyněk Stanjura měl být podle Pirátů jedním ze členů ODS, „kteří měli údajně naléhat na premiéra“, aby odvolal Ivana Bartoše. Stanjura ve své odpovědi odmítl, že by podobná schůzka proběhla, a uvedl, že údajní účastníci jednání měli v době schůzky „jiný program“. Zmiňoval přitom, že sám „v inkriminovaném čase“ dělal rozhovor pro média. Z jeho slov tedy vyplývá, že ví, kdy přesně podle Pirátů jednání proběhlo. Podobně se Stanjura vyjadřoval už dříve, a tvrdil, že v úterý 24. září žádná schůzka neproběhla. Právě odpoledne 24. září Piráti se svým obviněním přišli.

V samotném výroku Stanjura argumentuje, že se žádné jednání konat nemohlo, protože ministr dopravy Martin Kupka (ODS) byl v zahraničí. Zjevně se tak vymezuje proti tomu, že by se členové ODS fyzicky setkali na jednom místě.

Odvolání Ivana Bartoše a tisková konference Pirátů

Ráno v úterý 24. září se premiér Petr Fiala (ODS) sešel s tehdejším ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem (Piráti), aby probrali aktuální stav digitalizace stavebního řízení. Těsně po schůzce, přibližně v 9:30 (video, čas 28:41), Bartoš novináře informoval o výsledcích jednání. Uvedl, že se na koaliční smlouvě a angažmá Pirátů ve vládě nic nemění.

Zvrat ale přišel odpoledne, kdy Petr Fiala na tiskové konferenci ve 13:00 oznámil, že se nakonec rozhodl Bartoše z ministerského postu k 30. září odvolat. Podle informací médií Fiala tuto zprávu Bartošovi řekl po telefonu přibližně mezi dvanáctou a jednou hodinou odpolední.

Ještě v úterý 24. září uspořádali Piráti tiskovou konferenci, na které obvinili Petra Fialu z porušení koaliční smlouvy a jeho kroky označili za „podraz“. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek se zde zároveň zmínil o tlaku, pod kterým měl premiér Fiala před odvoláním Bartoše být. „Podle našich kuloárních informací k tomu bylo jednání (k odvolání Bartoše, pozn. Demagog.cz), kde pan premiér nebyl úplně v komfortní situaci, že na něj ministři Kupka, Stanjura, hejtman Kuba a poslanec, nebo místopředseda Sněmovny Skopeček tlačili, že pokud nevyhodí Piráty, tak půjde on (premiér Fiala, pozn. Demagog.cz) z té vlády,“ vyjádřil (video, čas 9:17) se na konferenci Jakub Michálek.

Později k tomu Michálek dodal, že měl tyto informace údajně ověřené (video, čas 2:41) ze dvou zdrojů. Ivan Bartoš k Michálkovu tvrzení řekl, že jeho zdroje nezná.

Reakce představitelů ODS

Údajní účastníci jednání brzy poté Michálkovo obvinění odmítli a uváděli, že v úterý 24. září se s Fialou nesetkali. Jak ale upozornil například i politolog Lukáš Jelínek, z vyjádření Jakuba Michálka na tiskové konferenci přesně nevyplývalo, že se podle něj jednání konalo zrovna v úterý. Michálek také sice mluvil o „jednání“, na konferenci ale neupřesňoval, jestli k němu mělo dojít osobně, nebo například prostřednictvím internetové komunikace.

Sám Michálek později 25. září (video, čas 12:05) zdůraznil, že nemluvil o osobní schůzce. „Mluvil jsem o tom, že spolu jednali, to je samozřejmě možné jiným způsobem,“ uvedl pro server iROZHLAS. V rozhovoru pro Deník N v této souvislosti zmiňoval, že „existují telefony, chaty, videokonference“ (Deník N, 1. října 2024, str. 4).

Kupkův, Kubův a Stanjurův program na 24. září

Pro úplnost je vhodné dodat, že ministr Kupka byl 24. září skutečně v zahraničí, jak tvrdí Zbyněk Stanjura. V Berlíně se konkrétně účastnil veletrhu zaměřeného na železniční dopravu InnoTrans 2024. 23. září ráno dával Kupka rozhovor rádiu Frekvence 1 (audio), a byl tedy v České republice.

Konkrétní program jihočeského hejtmana Kuby ze dne 24. září se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, stejně jako program Zbyňka Stanjury. Ministr financí ve výroku mluví o svém rozhovoru pro média. Jediným odpovídajícím článkem je podle mediální databáze Newton rozhovor, který zveřejnily Hospodářské noviny o půlnoci 25. září.

Shrnutí

Celá situace ohledně údajného jednání je otázkou tvrzení proti tvrzení. Jestli k němu skutečně došlo, nebo ne, není v současné době možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit a naše odůvodnění se na takovéto ověření ani nezaměřuje.

Stanjura svým výrokem vyvolává dojem, že se podle obvinění Pirátů členové ODS sešli osobně v ČR, a říká, že to kvůli Kupkově zahraniční návštěvě 24. září nebylo možné. Jakub Michálek (Piráti) ale ODS obvinil z toho, že proběhlo „jednání“, které může probíhat fyzicky i online, a navíc ani neupřesňoval datum a čas, kdy k údajnému jednání mělo dojít. Výrok Zbyňka Stanjury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru mluvil o komplikacích spojených s digitalizací stavebního řízení, které měl na starosti odvolaný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti). Podle Stanjury se z celkového počtu stavebních úřadů nenajde ani jedno procento, kde by se situace oproti stavu před spuštěním nového systému nezhoršila.

Soustava stavební správy se v Česku skládá z více úrovní. Její základní složku tvoří obecní stavební úřady (.pdf, str. 72, 96 ze 164), kterými podle stavebního zákona mohou být obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady a obecní úřady, které stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) z května 2024 stanovila jejich počet na 606.

Kromě nich fungují také krajské stavební úřady, které jsou těm obecním nadřízené (.pdf, str. 72 ze 164) a speciální Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ). Působnost stavebního úřadu vykonávají i MMR, ministerstvo průmyslu a obchodu, resort dopravy, obrany, vnitra a spravedlnosti. Dohromady je tedy v republice 626 stavebních úřadů.

Kde se vzalo číslo 607

Odůvodnění vyhlášky (.pdf, str. 2) uvádí, že „nová soustava obecních stavebních úřadů bude tvořena 401 úřady na obcích I. a II. typu. (…) Společně se stavebními úřady na obcích s rozšířenou působností bude soustava obecních stavebních úřadů čítat celkem 607 stavebních úřadů“.

V příloze vyhlášky skutečně najdeme seznam 401 pověřených obecních úřadů. Obcí s rozšířenou působností je v Česku 205 (.pdf). Jedna z nich, konkrétně Podbořany v Ústeckém kraji, je přitom zahrnuta už do zmíněného výčtu 401 pověřených úřadů. Zbývajících 204 obcí s rozšířenou působností a k tomu ještě hlavní město Praha jsou součástí souhrnného seznamu obecních stavebních úřadů, který tak celkově obsahuje 606 položek. Důvodová zpráva tedy zjevně obsahuje chybný součet.

Závěr

Z rozhovoru a kontextu výroku není zcela jasné, jestli Zbyněk Stanjura mluví o všech stavebních úřadech, nebo jen o těch obecních. Obecních stavebních úřadů, které tvoří základ soustavy stavební správy, je celkově 606. Některé zdroje uvádějí nepřesný součet 607. Se započítáním 13 krajských stavebních úřadů, DESÚ a stavebních úřadů při ministerstvech je v Česku těchto úřadů dohromady 626. Protože se číslo uváděné Zbyňkem Stanjurou pohybuje v rámci naší 10% odchylky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o digitalizaci stavebního řízení v souvislosti s odchodem Pirátů z vlády na konci září 2024. V kontextu výroku zmiňuje konkrétně geoportál, který podle něj i nadále nefunguje. Národní geoportál územního plánování (NGÚP) je informační systém, který má umožnit „zpřístupnění veškerých výstupů územního plánování v České republice“. Jde o jeden z komponentů digitalizace stavebního řízení.

Proces příprav digitalizace stavebního řízení (DSŘ) prošel přezkumem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který v září 2024 vydal tiskovou zprávu (.pdf) popisující kroky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) od zahájení zadávacích řízení pro DSŘ v říjnu 2021 (tedy v době před nástupem vlády Petra Fialy) až po spuštění digitalizace v červenci 2024. Tato tisková zpráva se tak věnuje rušení některých soutěžních dialogů ze strany MMR, které ministr Stanjura v kontextu výroku zmiňuje, a také „odložení“ jednoho z nich.

Revize digitalizace stavebního řízení

Předtím, než DSŘ dostal na starost Ivan Bartoš, vyhlásilo MMR v říjnu 2021 čtyři samostatná zadávací řízení (.pdf, str. 1) na veřejné zakázky, kterými jsou Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka (IPPS), Evidence elektronických dokumentů (EED), Evidence stavebních postupů (ESP) a Národní geoportál územního plánování (NGÚP).

Tato řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

V průběhu května a června 2022 provedlo MMR – tehdy již v čele s Ivanem Bartošem – revizi architektury DSŘ a rozhodlo o přípravě nové koncepce (.pdf, str. 1). V lednu 2023 pak zrušilo tři ze čtyř soutěžních dialogů a vypsalo jedno komplexní zadávací řízení. Jediným ze soutěžních dialogů, který běžel i nadále, byl ten týkající se NGÚP (str. 1).

Vývoj zadávacího řízení NGÚP

Soutěžní dialog o veřejné zakázce na NGÚP běžel od října 2021 (.pdf, str. 4). Podle zjištění ÚOHS se však po dobu 18 měsíců od ledna 2022 do června 2023 „v podstatě nic v zadávacím postupu nedělo, zadavatel ani nekomunikoval s jeho účastníky“ (str. 4). K ukončení první fáze dialogu a zaslání upřesněných zadávacích podmínek MMR přistoupilo teprve na začátku ledna 2024 (str. 4).

Proti zaslaným zadávacím podmínkám podal jeden z účastníků soutěžního dialogu 12. února 2024 návrh, na jehož základě bylo spuštěno správní řízení u ÚOHS (.pdf, str. 4). Ministerstvo pro místní rozvoj však přesto 15. února uzavřelo smlouvy týkající se NGÚP v samostatném jednacím řízení bez uveřejnění, tedy paralelně k probíhajícímu soutěžnímu dialogu (str. 4). Tento postup lze ale podle ÚOHS obecně využít jen při krajně naléhavých okolnostech, které zadavatel nezpůsobil, a zároveň tehdy, když nelze dodržet lhůty pro jiné formy řízení (.pdf, str. 2). Tento krok ÚOHS označil za „nebezpečnou praxi" a „příklad toho, jak by odpovědný zadavatel neměl přistupovat k zadávání zakázek" (.pdf, str. 6).

ÚOHS v květnu 2024 rozhodl, že zadávací podmínky soutěžního dialogu NGÚP byly stanoveny v souladu se zákonem (.pdf, str. 4–5). MMR následně vypovědělo smlouvy, které uzavřelo v jednacím řízení bez uveřejnění, a na konci května 2024 uzavřelo smlouvu s vítězem původního tendru na NGÚP (.pdf, str. 5). Celý proces soutěžního dialogu tak trval od října 2021 do května 2024 včetně osmnáctiměsíční prodlevy mezi lednem 2022 a červnem 2023.

Závěr

Součástí revize digitalizace stavebního řízení bylo i rozhodnutí MMR z ledna 2023 zrušit tři ze čtyř soutěžních dialogů, které ministerstvo spustilo před nástupem Ivana Bartoše do čela resortu. Jediný dialog, který běžel i nadále, se mezi lednem 2022 a červnem 2023 nikam neposouval. Tento tendr na Národní geoportál územního plánování byl ukončen teprve v květnu 2024. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura reaguje na obvinění Pirátské strany, že premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli tlaku tzv. „kmotrů“ (video, čas: 14:20) v souvislosti s digitalizací stavebního řízení. Podle Pirátů totiž byly firmy, které měly zájem o původní „předražené“ zakázky, napojené na ODS (video, čas: 1:22). Stanjura poukazuje na to, že poté, co Ivan Bartoš zrušil tyto zakázky, které byly sjednané ještě za předchozí ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) označil jeho rozhodnutí za nezákonné.

Digitalizace za Kláry Dostálové

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 předložilo Sněmovně návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006.

V září 2021 MMR oznámilo, že dokončuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky související s digitalizací stavebního řízení. Následující měsíc resort zveřejnil, že již vypsal tři zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a sice Portál stavebníka a integrační platformy, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Kromě toho zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál.

Zrušení veřejných řízení Ivanem Bartošem

V prosinci 2021 převzal funkci ministra pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Již v únoru 2022 vláda schválila částečný odklad stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024, tento krok (.pdf) později stvrdil i legislativní proces. MMR v roce 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na této novele se vláda shodla i s opozičními hnutími ANO a SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Zakázka na Národní geoportál zrušena nebyla (.pdf, str. 1). Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala moderní technologie. Dále uvedl, že nový systém lze pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

Rozhodnutí v případě dvou veřejných zakázek (Portál stavebníka a Evidenci elektronických dokumentací) však napadla společnost ICZ, která podala podnět na prošetření k ÚOHS. Společnost ICZ byla jednou z firem, které se účastnily původních soutěžních řízení (.pdf, str. 4 a .pdf, str. 3). ÚOHS následně přezkoumal postup MMR a dospěl k závěru, že zrušení zakázek bylo neplatné.

Úřad kritizoval zejména nedostatečné zdůvodnění Bartošova rozhodnutí, protože nepředložil jasné vysvětlení, jakým způsobem novela zákona ovlivní budoucí podobu digitalizace stavebního řízení, ani jakým způsobem by novější technologie umožnily efektivnější a výrazně finančně úspornější řešení. MMR se proti rozhodnutí úřadu odvolalo, nicméně předseda ÚHOS Petr Mlsna toto rozhodnutí potvrdil v dalším řízení v srpnu 2023.

Nicméně v listopadu 2023 ministerstvo opět rozhodlo o zrušení výběrového řízení a doplnilo podrobné odůvodnění rozhodnutí (.pdf a .pdf). Společnost ICZ opět podala podnět na prošetření k ÚOHS, protože se domnívala, že ani toto zrušení nebylo v souladu se zákonem. Tentokrát však úřad v březnu 2024 rozhodl, že resort měl pro zrušení obou soutěžních dialogů relevantní důvody, které účastníkům dostatečně a transparentně vysvětlilo, a zrušení zakázek schválil. Úřad zároveň v rozhodnutí konstatoval, že společnost ICZ svůj podnět postavila na stejném textu jako v případě předchozího řízení a nereagovala na aktuální argumentaci ministerstva, což podle úřadu vzbuzovalo „pochybnosti o pravých úmyslech navrhovatele v souvislosti s podaným návrhem“.

Shrnutí

Ivan Bartoš rozhodl o zrušení tří soutěžních dialogů, které vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Tento krok následně napadla společnost ICZ, která podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad dal společnosti ICZ za pravdu a označil zrušení dvou ze tří veřejných zakázek za neplatné, zejména kvůli tomu, že nebylo dostatečně vysvětlené. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se v kontextu výroku vyjadřuje k odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, které premiér Petr Fiala odůvodnil nezvládnutou digitalizací stavebního řízení. Stanjura tvrdí, že Ivan Bartoš zrušil některé ze čtyř soutěžních dialogů v rámci DSŘ, což dle něj posléze Úřad pro ochranu hospodářské činnosti (ÚOHS) označil za netransparentní

Nový stavební zákon 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 Sněmovně předložilo návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nicméně nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. 

V září 2021 MMR informovalo o tom, že finalizuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky v rámci digitalizace stavebního řízení. Následující měsíc rezort sdělil, že již vypsal tři veřejné zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a to na Portál stavebníka a integrační platformu, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Později zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál územního plánování.

Tato zadávací řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

Digitalizace za Ivana Bartoše

Ivan Bartoš nastoupil do funkce ministra pro místní rozvoj v prosinci 2021. Již v únoru 2022 Fialova vláda schválila odklad účinnosti stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024. MMR v listopadu 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na novele se následně shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Pouze zakázka na Národní geoportál nebyla zrušena (.pdf, str. 1).

Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala potřebné technologie. Dále uvedl, že nový systém šlo podle něj pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

MMR následně přistoupilo k vytvoření nového tendru, díky kterému se podle MMR podařilo vysoutěžit nabídku levnější zhruba o 1,2 miliardy korun. Nový tendr byl ovšem zpochybněn a napaden firmou System Servis, která k ÚOHS podala podnět na prošetření zadávacích podmínek.

ÚOHS po přezkumu zjistil pochybení MMR, které podle něj dostatečně nespecifikovalo podmínky pro využití standardního softwaru, což vedlo k nejasnostem u potenciálních dodavatelů, zda mohou využít již existující programy, nebo musí vyvíjet nová řešení. Resort dle ÚOHS také nedostatečně určil lhůty pro schvalování jednotlivých částí systému, což dodavatelům znemožnilo sestavit přesný harmonogram dodání systému​.

Shrnutí

Někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš skutečně zrušil tři ze čtyř původních soutěžních dialogů v rámci digitalizace stavebního řízení, které byly vypsány ještě za jeho předchůdkyně Kláry Dostálové. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že původní zakázky nebyly v souladu s novelou stavebního zákona, kterou Parlament schválil v roce 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru komentuje odchod Pirátů z vlády. Redaktor připomíná, že svůj krok zdůvodnili porušením koaliční smlouvy premiérem Petrem Fialou. Stanjura Piráty kritizuje za doslovný výklad smlouvy a tvrdí, že dohoda sice vyžaduje, aby premiér při odvolání člena vlády své rozhodnutí konzultoval s předsedou strany, zároveň se v ní ale všechny strany zavázaly respektovat premiérovo právo navrhnout odvolání kteréhokoliv z ministrů.

Petr Fiala v září 2024 navrhl odvolat předsedu Pirátů Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení. Prezident Petr Pavel tento návrh následně přijal. Ve stejný den si Piráti odhlasovali odchod z vlády s odůvodněním, že došlo k porušení koaliční smlouvy, protože Fiala pro svůj krok nehledal podporu u šéfa koaliční strany, tedy u předsedy Pirátů.

Koaliční smlouva

Samotná smlouva podepsaná stranami vládní koalice obsahuje ustanovení, ve kterém se strany zavázaly respektovat ústavní právo premiéra navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády (.pdf, str. 6). Pro takový krok má dle smlouvy předseda vlády hledat podporu u příslušné koaliční strany. Pokud návrh na odvolání ministra podá předseda koaliční strany, závisí následný postup na dohodě s premiérem (.pdf, str. 6).

Závěr

Koaliční smlouva, kterou podepsaly všechny vládní strany (tehdy i včetně Pirátů), skutečně uvádí, že strany respektují ústavní právo premiéra na odvolání členů vlády. Zároveň v ní stojí, že předseda vlády má pro tento krok hledat podporu u příslušné koaliční strany. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy schválila zastropování cen energií pro domácnosti a firmy v říjnu 2022 s platností od začátku roku 2023. Hladina tohoto stropu byla pro nákup elektřiny určena na 6 000 Kč za megawatthodinu (MWh), pro nákup plynu pak na 3 000 Kč za MWh. Premiér Fiala na tiskové konferenci k nařízení o kompenzacích cen energií uvedl, že státní kasa na opatření vydá odhadem 130 miliard korun. Stejnou částku před schválením opatření zmínil i ministr financí Zbyněk Stanjura (video).

Do debaty o zastropování cen vstupovali např. ekonomičtí experti. Hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek v září 2022 uvedl, že bez nákladů na malé firmy, živnostníky, průmysl a veřejný sektor odhaduje zátěž zastropování na státní kasu na 172 miliard korun. Hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka předpokládal, že cena opatření převýší 200 miliard korun. Podobného názoru byl také hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, který odhadoval, že celkové náklady se „budou pohybovat realisticky spíše kolem 200 miliard ročně“.

Experti na energetiku ve veřejném prostoru konkrétní částku nezmiňovali. Pouze převážně zpochybňovali, zdali avizovaných 130 miliard korun bude opravdu stačit, případně se vyjadřovali k zastropování jako takovému. Analytik společnosti ENA Jiří Gavor také například řekl, že i přes zastropování se cena energií pro koncové zákazníky zvýší. Dodejme, že zatímco vláda na konci roku 2022 počítala s náklady až 170 miliard korun, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v té době hovořilo o 200 miliardách. Energetický regulační úřad (ERÚ) dokonce odhadoval náklady ve výši 242 miliard Kč.

Někteří experti v září 2022 předpokládali, že opatření nevyřeší vysoké ceny energií na trhu. Distributoři podle nich neměli kvůli kompenzacím motivaci energii zlevňovat – ekonom Michal Skořepa pak dokonce varoval, že bez konkurenčního tlaku na nízké ceny by distributoři mohli energie zdražit a využít tak státních dotací. Navzdory těmto odhadům ale začali dodavatelé energií už od začátku roku 2023 své ceny snižovat – někteří dokonce pod vládní cenový strop. Spolu s poklesem cen elektřiny a plynu se tak snížily i výdaje státu na jejich zastropování.

V září 2023 Fialův kabinet rozhodl, že cenový strop pro rok 2024 neobnoví. Platnost nařízení tak skončila s rokem 2023. Podle předběžného odhadu MPO z října 2023 náklady na zastropování cen energií stát vyšly přibližně na 50 miliard korun, což je méně, než kolik vláda původně předpokládala.

Závěr

Vláda Petra Fialy počítala s tím, že se náklady na zastropování cen energií vyšplhají na 130 miliard korun. Tomu ale rozporovali především ekonomičtí experti, kteří odhadovali, že výsledná částka bude mnohem vyšší. Ekonomové Peterka a Kovanda uvedli, že opatření přijde až na 200 miliard korun. Podle ERÚ se dokonce mělo jednat až o 242 miliard. Stát ale ve výsledku na toto opatření dle předběžného odhadu MPO vynaložil výrazně menší částku, konkrétně pouze 50 miliard korun. Ministr financí Stanjura má tak pravdu v tom, že skutečnost byla lepší, uvádí ovšem mírně nepřesné částky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o povinnosti platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny, která byla schválená v listopadu 2022. Podle něj vláda, respektive resort financí předpokládal, že díky němu do státního rozpočtu přibude 60–70 mld. Kč. Tento předpoklad se dle jeho vyjádření setkal s kritikou kvůli tomu, že byl příliš nízký.

Návrh odvodů z nadměrných příjmů a windfall tax

Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur. Česká republika skrze tento nástroj zavedla různé stropy podle způsobu, jakým se energie vyrábí. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie.

Tyto odvody z nadměrných příjmů z prodeje elektřiny www.zakonyprolidi.cz/cs/2022-365#f7477715">platily od prosince 2022 do konce roku 2023. Odvody se týkaly částek, které tvořily 90 % z rozdílu mezi prodejní cenou a stanoveným stropem. Takto získané finance chtěla vláda využít na kompenzace vysokých cen energií pro domácnosti.

V tomto ohledu je však nutné zmínit, že v době, kdy začínal platit odvodový nástroj, byla schválená také tzv. windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků. Ta, podle Ministerstva financí (MF), platí „pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv“. Kvůli podobnému zaměření obou nástrojů se jejich přínos do státní pokladny často spojoval.

Odhady přínosu do státního rozpočtu

Při představování windfall tax MF nejdříve uvedlo, že odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny do státního rozpočtu přinesou 15 mld. Kč (.pdf, str. 5). Společně s windfall tax měly tyto výnosy dosáhnout 100 mld. Kč. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela při projednávání energetického zákona na plénu Sněmovny ovšem uvedl, že vláda ze zavedení odvodů očekává příjem přibližně 80 mld. Kč. Stejné číslo obsahuje i návrh novely, kterou se toto opatření zavedlo (.pdf, str. 15 ze 48).

MF své odhady přínosu odvodu z nadměrných příjmů během roku 2023 upravovalo. V dubnu odhadovalo příjem do státního rozpočtu 12,3 mld. Kč, ale v srpnu tento odhad stoupl na 18,5 mld. Kč. V listopadu pak ministr Stanjura tvrdil, že inkaso za odvody z nadměrných příjmů společně s windfall tax bude kolem 60 mld. Kč, což se nakonec potvrdilo.

Kritika opatření

Obě zmíněná opatření mířila na mimořádné zisky firem a například podle Hospodářské komory docházelo ke dvojímu zdanění. Kritika se snášela také na to, že nebylo jasné, kdo by odvod z nadměrných zisků spravoval nebo na časovou platnost odvodů.

Ve smyslu, že předpoklady zisku, které ministerstvo očekávalo, jsou příliš nízké, se vyjádřil například Michal Šnobr, investor a poradce investiční skupiny J&T. Ten pro Seznam zprávy uvedl, že podle Stanjury se na kompenzaci zastropování cen energií pro spotřebitele díky windfall tax a odvodům z nadměrných zisků vybere 100 mld. Kč. Od energetických společností se ale podle Šnobra na základě propočtů mělo vybrat více peněz (video, čas: 9:09). Tato kritika se týkala obou nástrojů dohromady, nikoli pouze odvodů z nadměrných zisků.

Shrnutí

Při představení odvodů z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny odhadovalo MF jeho přínos na 15 mld. Kč. Schválený návrh už ale příjmy odhadoval na 80 mld. Kč. Odvody čelily kritice zejména kvůli obavám z dvojího zdanění a nejasnostem v implementaci. Poradce investiční skupiny J&T Michal Šnobr tvrdil, že odvody společně s windfall tax přinesou do státní kasy více, než se původně předpokládalo. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra financí jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura hovoří o předpokládaném rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu pro rok 2024. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádné příjmy jsou pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura v kontextu výroku tvrdí, že příjmy v tomto systému v roce 2024 převýší výdaje o přibližně 17 miliard korun, čímž se vyrovná negativní bilance z předchozího roku.

Mimořádné státní výdaje

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 miliardy Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 miliardy Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 miliardy Kč. Dohromady tak na mimořádné výdaje stát vynaložil 76,1 miliardy korun (vše .pdf, str. 5). 

Windfall tax

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týká společností z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Sazba daně činí 60 % a je aplikována na nadměrný zisk těchto firem jako přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob (.pdf, str. 4).

Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu za rok 2023 přibude cca 85 miliard. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 miliardy korun.

Vláda Petra Fialy předpokládá, že v roce 2024 do státního rozpočtu díky výběru windfall tax přibude 17 miliard korun (.pdf, str. 114–115 z 358). Zastropování cen energií přitom na letošní rok nebylo prodlouženo a s ostatními mimořádnými výdaji rozpočet nepočítá. Rozdíl mezi mimořádnými příjmy a výdaji tak dle plánu činí právě 17 miliard.

Dodejme, že podle původního návrhu mělo být toto mimořádné zdanění platné až do konce roku 2025. Ministr Stanjura ale v březnu sdělil, že v případě výběru plánovaných 17 mld. Kč za rok 2024 bude navrhovat zrušení systému již na konci tohoto roku. Své rozhodnutí vysvětloval tím, že předpokládaný zisk v letošním roce by vyrovnal ztrátu způsobenou mimořádnými výdaji v loňském roce.

Závěr

Rozpočet na rok 2024 tedy počítá s tím, že se díky dani z neočekávaných zisků vybere 17 miliard korun. Dotování cen energií pro koncové spotřebitele skončilo s rokem 2023 a v případě, že nenastanou žádné mimořádné výdaje, by mimořádné příjmy dle plánu měly být vyšší právě o 17 mld. Kč. Výrok ministra Stanjury proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu za rok 2023. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádnými příjmy pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura tvrdí, že pokud nezapočítáme platby za obnovitelné zdroje, které stát plně hradil od října 2022 do konce roku 2023, celkové neočekávané náklady v roce 2023 převyšovaly neočekávané příjmy o zhruba 18–19 miliard korun.

Mimořádné náklady během energetické krize

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 mld. Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 mld. Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 mld. Kč. Dohromady tak na mimořádných výdajích stát vynaložil 76,1 mld. Kč (vše .pdf, str. 5).

Zisky z mimořádných opatření

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týkalo firem z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Nadměrný zisk těchto firem stát zdanil 60 % (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu přibude cca 85 mld. Kč. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“).

Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 mld. Kč. Mimořádné příjmy tak zaostaly za mimořádnými výdaji o 18,4 mld. Kč.

Závěr

Mimořádné výdaje v roce 2023 dosáhly 76,1 mld. Kč, zatímco mimořádné příjmy činily pouze 57,7 mld. Kč a byly tedy o 18,4 mld. Kč nižší. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.