Zbyněk Stanjura

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na spekulaci o vzniku nové strany, kterou by mohl založit bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jenž ze strany v říjnu 2024 vystoupil. Redaktor se v rozhovoru ptá, zda by taková strana pro ODS v nadcházejících sněmovních volbách představovala konkurenci, nebo by naopak mohla být možným koaličním partnerem. Stanjura odpovídá, že Kalouskova strana by pravděpodobně usilovala o stejné voliče jako vládní strany. To by podle něj šlo proti trendu sjednocování středopravicových stran, který Miroslav Kalousek v minulosti podpořil.

Kalousek a pravicové koalice 

Miroslav Kalousek o předvolební spolupráci pravicových stran mluvil už v listopadu 2016 na konferenci o budoucnosti pravicové politiky think tanku TOPAZ, které se účastnili představitelé stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Podle něj měl pravicový volební blok vzniknout s cílem porazit hnutí ANO ve sněmovních volbách 2017. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus navrhoval vytvořit předvolební koaliční program a společnou kandidátní listinu parlamentních středopravicových stran (čas: 9:15). 

O spolupráci byl tehdy ochotný diskutovat předseda ODS Petr Fiala, který podpořil vytvoření pravicového bloku i s mimoparlamentními stranami. Naopak tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek vyzdvihoval personální neshody kvůli odchodu Miroslava Kalouska z KDU-ČSL v roce 2009. K vytvoření pravicové koalice před volbami nakonec nedošlo a strany ODS, TOP 09 a KDU-ČSL tak ve volbách 2017 kandidovaly zvlášť. 

Před sněmovními volbami 2021 Kalousek v Otázkách Václava Moravce uvedl, že TOP 09 má potenciál spojit tradiční politické strany (video, čas: 20:54). V říjnu 2020 se ODS, KDU-ČSL a TOP 09 rozhodly kandidovat společně, v dubnu 2021 strany podepsaly koaliční smlouvu. Miroslav Kalousek ve volbách 2021 již nekandidoval, vzniklé koalici však nabídl svou expertizu ve veřejných rozpočtech. Své rozhodnutí nekandidovat, které učinil ještě před vznikem volební koalice, zdůvodnil právě snahou o vytvoření širší předvolební spolupráce.

Závěr

Miroslav Kalousek podpořil vznik volební koalice pravicových stran na konferenci o budoucnosti pravicové politiky před sněmovními volbami v roce 2017. Před volbami 2021 vyjádřil podporu vznikající koalici stran ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku moderátora, který říká, že deficit veřejných financí v roce 2022 představoval 3,1 % HDP. Stanjura v odpovědi uvádí, že Fialův kabinet „zdědil“ po vládě Andreje Babiše ještě vyšší deficit. Zároveň se ohrazuje proti tvrzením opozice, že se současné vládě nedaří veřejné finance konsolidovat.

Vývoj deficitu

Za deficit veřejných financí se označuje deficit hospodaření sektoru vládních institucí, kam spadá hospodaření jak státu, tak např. i krajů a obcí. Tento deficit (či schodek) vzniká tehdy, pokud jsou výdaje veřejných rozpočtů za určité období (obvykle za kalendářní rok) vyšší než příjmy. V opačném případě se jedná o přebytek. Pro přesnější zhodnocení toho, jak efektivně sektor vládních institucí hospodaří, se kromě samotné výše deficitu často zohledňuje také jeho poměr vůči hrubému domácímu produktu (HDP).

Jak je vidět na následujícím grafu, hospodaření vládních institucí bylo za posledních několik let v přebytku pouze v některých letech Sobotkovy a Babišovy vlády. V roce 2020 podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhlo deficitu ve výši 5,6 % HDP a v roce 2021, na jehož konci Fialova vláda vystřídala předchozí kabinet, činilo 5 % HDP.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že v prosinci 2021, kdy došlo ke jmenování Fialovy vlády, ještě nebyla zveřejněna konečná data za celý rok 2021. Kabinet tak nastupoval do úřadu v době, kdy měl k dispozici jen informace za předchozí rok 2020 a kdy deficit dosahoval právě 5,6 % HDP.

Závěr

V roce 2021, na jejímž konci začal vládnout Fialův kabinet, činil deficit veřejných financí 5,0 % HDP. Zbyňkem Stanjurou zmiňovaných 5,6 % HDP se tak pohybuje na hraně naší 10% tolerance. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku reaguje na kritiku od opozice a od bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, kteří se shodují, že se vládě nedaří konsolidovat veřejné finance. Stanjura argumentuje, že pokud by tato tvrzení byla pravdivá, Česká republika by nechyběla na seznamu zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým deficitům jejich rozpočtů.

Řízení EU

Rada Evropské unie 26. července 2024 opravdu zahájila řízení vůči sedmi státům EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě, Polsku a Slovensku) kvůli tomu, že překračují stanovené rozpočtové deficity. Rada rozhodnutím reagovala na červnovou zprávu Evropské komise, ve které překročení limitů popisuje a navrhuje Radě řízení zahájit. Právě Rada by pak do konce roku měla přijmout doporučení určená těmto členským státům, aby přijaly účinná opatření ke snížení schodku ve stanovené lhůtě.

Nadměrný schodek

Nadměrný schodek je definován na základě dvou kritérií stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie. V prvním případě se zkoumá, zda poměr plánovaného či skutečného schodku veřejných financí k HDP nepřekračuje 3 %. Druhým hlediskem je, zda poměr veřejného dluhu k HDP nepřekračuje 60 %. U obou kritérií zároveň smlouva stanovuje určité výjimky. Roli tak například hraje i to, jestli se schodek či dluh v daném státě snižuje a blíží se určenému limitu.

Nesplňuje‑li členský stát jedno či obě z těchto kritérií, Evropská komise může Radě navrhnout zahájit řízení s tímto členským státem. Pokud se Rada usnese, že v členském státě nadměrný schodek skutečně vznikl, přijme Rada doporučení, která mají pomoci situaci napravit. Jestliže členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme žádná opatření k nápravě schodku, může Rada mimo jiné i udělit státu pokutu.

Závěr

Zbyněk Stanjura má tedy pravdu, že ČR není na seznamu sedmi zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým schodkům rozpočtů. Evropská komise vydala v červnu 2024 zprávu, ve které na problémy rozpočtů těchto zemí poukazuje a doporučuje Radě EU, aby s dotčenými státy zahájila řízení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku redaktora, že životní úroveň za poslední dva roky poklesla. Uvádí, že se v letech 2022 a 2023 snížily i reálné mzdy „z externích důvodů“, které ale dále nespecifikuje.

Vývoj reálné mzdy

Jako reálná mzda se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme.

Průměrná mzda v roce 2022 podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhla 40 353 korun a oproti předchozímu roku se zvýšila o 6,5 %. Kvůli nárůstu spotřebitelských cen o 15,1 % ale mzda v celoročním srovnání reálně klesla o 7,5 %.

V roce 2023 průměrná mzda činila 43 341 Kč a v porovnání s rokem 2022 tak vzrostla o 7,5 %. Kvůli vysoké inflaci dosahující hodnoty 10,7 % se reálně snížila o 2,9 %.

Jak je vidět na následujícím grafu, reálná mzda v letech 2022 a 2023 v meziročním porovnání opakovaně klesala. Poprvé po devíti čtvrtletích se zvýšila až v prvním čtvrtletí 2024.

Vliv na výši reálné mzdy

Podle analýzy České národní banky (ČNB) za poklesem reálné mzdy stojí zejména období vysoké inflace. Podle jejích ekonomů byl následný růst ovlivněn dvěma faktory – nárůstem průměrných mezd a zpomalením inflace, díky čemuž mohou domácnosti utrácet více peněz za zboží a také snadněji spořit. Co se týče vysoké inflace, ekonomové i ČNB za ní přisuzovali hlavní vliv mezinárodním faktorům a v menší míře také vládnímu hospodaření.

Závěr

Reálná mzda ve všech čtvrtletích let 2022 a 2023 meziročně klesala. Poprvé od třetího čtvrtletí 2021 se zvýšila až v roce 2024. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o snaze snížit schodek státního rozpočtu a odpovídá na otázku redaktora, jestli je nutné důchodový věk prodlužovat. Podle Stanjury je to nezbytný krok, který představuje ukázku mezigenerační solidarity. Dále uvádí, že vládní koalice podpoří kompromisní návrh, který zavádí zvýšení věku odchodu do penze o jeden měsíc ročně.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vydání rozhovoru prošel prvním a druhým čtením. Jednání o reformě provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování současné hranice 65 let. Opozice vystupuje i proti pasáži, podle níž by se mezi lety 2026 až 2035 snižoval výpočet nových penzí.

Podle představitelů vládních stran jsou však tato opatření nutná především kvůli dlouhodobé neudržitelnosti současného důchodového systému. Pokud by byl současný systém zachován, podle MPSV by to znamenalo, že na jednoho důchodce by v roce 2050 připadali pouze dva lidé v produktivním věku, zatímco dnes je to 3,5 a v roce 2000 to bylo pět lidí. Na penze se zároveň v současné době podle resortu vynaloží téměř třetina peněz státního rozpočtu.

Pozměňovací návrhy

Reforma v průběhu schvalování ve Sněmovně prošla změnami, původní návrh např. počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nicméně už na konci srpna avizoval, že dojde k úpravám a věk odchodu do penze poroste pomaleji, a to o jeden měsíc ročně.

Sněmovní Výbor pro sociální politiku poté v září přijal usnesení (.pdf), ve kterém poslancům doporučuje, aby návrh důchodové reformy schválili, a to s úpravami, které výbor navrhl. Jednou z nich je právě prodloužení věku odchodu do penze pouze o jeden měsíc ročně (str. 3). Ještě v roce 2030 bude hranice stanovená na 65 letech, v roce 2040 by se pak dle návrhu mělo jednat o 65 let a deset měsíců (str. 3). Tato úprava byla následně poslancům předložena jako pozměňovací návrh (.pdf, str. 1–2), o kterém bude Sněmovna hlasovat ve třetím čtení.

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Návrh (.docx) skupiny poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) například navrhuje, aby došlo k zastropování růstu věku odchodu do důchodu na 67 let, což by se s plánovaným růstem o jeden měsíc ročně týkalo ročníků narozených v roce 1989 a později.

Závěr

V rámci důchodové reformy byl skutečně předložen pozměňovací návrh, na základě kterého by se důchodový věk měl zvyšovat o jeden měsíc ročně, a to u lidí narozených v roce 1966 a později. Podle návrhu by hranice odchodu do penze ještě v roce 2030 byla nastavená na 65 letech, v roce 2040 už by se ale mělo jednat o 65 let a deset měsíců. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku zmiňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura dříve řekl, že lidé už od Fialovy vlády do konce volebního období nemají čekat žádné velké reformy. Ptá se tak na to, jestli snaha Národní ekonomické rady vlády (NERV), která připravila 37 opatření pro udržitelný ekonomický růst (.pdf), nepřišla nazmar. Stanjura citaci následně upřesňuje a uvádí, že žádný z těchto návrhů by podle něj neměnil desítky zákonů, a nejedná se tak o velkou reformu, o kterých dříve mluvil.

Reformy nebudou

Zbyněk Stanjura už na začátku ledna řekl, že „žádné radikální přelomové reformy nepřijdou“. Zároveň z jeho vyjádření vyplynulo, že dle jeho názoru nelze jednoznačně říct, jaký krok vlády se dá označit za reformní. Podobně se vyjádřil i o pár dní později, když prohlásil: „Pokud se mě ptáte, jestli přijde nějaká dramatická změna legislativy, tak nepřijde.“ Svůj postoj odůvodnil tím, že velké reformy neodpovídají zájmu voličů a ani volebnímu cyklu. I v tomto případě ale upozorňoval na to, že pro každého může být reformou něco jiného.

Své vyjádření poté ministr financí korigoval na síti X, kde napsal, že nerad používá slovo „reforma“ a o změnách připravovaných Fialovou vládou spíše hovoří jako o parametrických změnách. Dále uvedl, že „v tomto kontextu řekl, že dramatické reformy upravující desítky zákonů jako třeba u ozdravného balíčku (…) tato vláda už nepřijme“.

Vůči těmto slovům se následně ohradili koaliční partneři ODS. Například ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) ujistili, že vláda bude v provádění reforem pokračovat. Rakušan vyzdvihoval hlavně změnu důchodového systému, schválení korespondenční volby nebo proměnu školství a energetiky. Bartoš pak řekl, že Piráti trvají zejména na reformě sociálních dávek nebo legalizaci marihuany. Se Stanjurovými slovy nesouhlasil ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a přiblížil, že předloží „minimálně tři věci, které považuje za reformy“.

Stanjury se naopak v rozhovoru na CNN Prima News zastal předseda vlády Petr Fiala. Podle jeho slov již současná vláda zásadní změny učinila (video, čas: 4:26). Fiala jako příklad uvedl ozdravný balíček, jehož cílem je snížit deficit státního rozpočtu. Dále zdůraznil, že se jeho kabinet bude nadále zabývat důchodovou reformou a začnou se projevovat reformy v oblasti digitalizace (video, čas: 8:00). Dodejme, že Marian Jurečka představil návrh penzijní reformy na začátku března.

Závěr

Ministr financí Zbyněk Stanjura tedy na začátku ledna řekl, že žádné výrazné reformy, které by vyžadovaly rozsáhlé legislativní změny, v tomto volebním období nepřijdou. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o návrhu 37 opatření (.pdf), které Fialově vládě poskytla Národní ekonomická rada vlády (NERV). Jeho cílem je přispět k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu. Podle moderátorky si premiér Fiala vybral deset dílčích kroků, které chce prosadit. Stanjura říká, že podle něj by bylo vhodnější zavést ještě menší počet opatření. Uznává ale, že dříve řekl, že vláda vybere nejvýše deset opatření.

Uveďme, že NERV je odborný poradní orgán vlády pro oblast ekonomických opatření, strategických hospodářských plánů, veřejných investic a systémových reforem. Jeho základním úkolem „je iniciovat a navrhovat zásady a parametry reformy veřejného sektoru, které mají dominantní vliv na dlouhodobý rozvoj české ekonomiky“ (.pdf, str. 1).

Stanjura na konci ledna 2024 uvedl, že vládě doporučí vybrat si pět nebo sedm opatření, díky kterým podle něj hospodářství poroste. Přiblížil, že se bude snažit odstraňovat překážky zejména v podnikání a v přílivu soukromých investic do české ekonomiky. Jedním z opatření, které chce ministr prosadit, je snazší propouštění zaměstnanců, kteří by mohli dostat výpověď bez udání důvodu (.pdf str. 14).

Podle ekonomického deníku E15 Zbyněk Stanjura avizoval, že si Fialův kabinet z návrhu NERVu vybere pět až deset opatření, která stihne zrealizovat do konce tohoto volebního období. Zjevně tak naráží na ministrova slova ze začátku února, kdy řekl, že resort financí vládě doporučuje „abychom si vybrali, možná ne deset, ale pět opatření“ z návrhu NERVu (video, čas 17:30).

Ministr financí Stanjura se tedy dříve skutečně vyjadřoval v tom smyslu, že vláda z navrhovaných 37 opatření na podporu ekonomického růstu vybere nejvýše deset. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že se přikláněl k tomu, aby se Fialův kabinet snažil prosadit ještě méně navržených kroků.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o 37 opatřeních na podporu ekonomického růstu, které Fialovu kabinetu předložila Národní ekonomická rada vlády (NERV). Dle něj by se měla vláda soustředit jen na menší počet z těchto návrhů a uvádí, že stát by se měl zaměřit zejména na odstranění překážek, které brání soukromým investicím a rozvoji ekonomik. Jako příklad zmiňuje dlouhé povolovací procesy, které podle něj zkrátí novela stavebního zákona.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Nový zákon měl zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Návrh také zahrnoval např. vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který by stál v čele nové soustavy stavební správy, stanovení pevně daných lhůt či zavedení tzv. apelačního principu (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 ze 630).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Rovněž se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

V únoru 2022 ale současný Fialův kabinet ve Sněmovně předložil návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končí k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Právě kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024. Pro některé stavby jako jsou dálnice nebo elektrárny je ale novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialova vláda poté v listopadu 2022 předložila další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. Následně návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Obě novely stavebního zákona tedy již vstoupily v platnost a pro některé stavby byla novelizace účinná již od začátku letošního roku. V plném rozsahu ale novela nabude účinnosti až 1. července 2024, a výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku říká, že by si za určitých podmínek dokázal představit robustnější podporu v nezaměstnanosti. Zmiňuje ale, že podle něj v Česku nezaměstnanost není, jelikož počet volných pracovních míst odpovídá počtu nezaměstnaných lidí či ho převyšuje.

Data Úřadu práce

Data o počtu volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných pravidelně zveřejňuje Úřad práce (ÚP). Ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru byla nejnovější dostupná data k letošnímu lednu, údaje za únor ÚP publikoval až v průběhu března. V našem odůvodnění tedy používáme jen čísla do ledna 2024.

Jak je vidět na grafu níže, v České republice jako celku počet volných pracovních míst převyšoval počet nezaměstnaných osob od dubna 2018 do listopadu 2023, výjimkou byl jen leden 2023 (.pdf, str. 1). Pokud by tedy nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Popisovaný trend se zlomil až v prosinci 2023, kdy ÚP v celé ČR evidoval 279 227 uchazečů o zaměstnání a počet volných pracovních míst dosáhl pouze 271 789 (.pdf, str. 2). Lidí bez práce bylo více než neobsazených míst i v lednu 2024, kdy bylo 295 546 uchazečů o zaměstnání na 266 783 volných pracovních pozic (.pdf, str. 2). Pokud by byla všechna volná místa obsazena, zůstalo by stále skoro 30 tisíc lidí bez práce.

V rámci České republiky nicméně existují poměrně výrazné regionální rozdíly. Zatímco v Praze je podle ÚP počet míst dlouhodobě o zhruba 50 tisíc vyšší než počet uchazečů, v Moravskoslezském kraji je naopak o 30 tisíc míst méně než nezaměstnaných.

Jak ukazuje graf níže, dlouhodobě vyšší počet nabízených míst než nezaměstnaných je jen v pěti krajích. Nejlépe je na tom podle tohoto srovnání právě Praha, následují Středočeský, Plzeňský a Pardubický kraj. Jihočeský kraj zaznamenal zápornou bilanci až v prosinci 2023 a lednu 2024, od roku 2018 do té doby v něm bylo podle ÚP nabízeno více míst, než byl počet nezaměstnaných.

V případě ostatních devíti krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě nižší než počet uchazečů. Data Úřadu práce ukazují, že vůbec nejhorší je situace v už zmiňovaném Moravskoslezském kraji, v minusu jsou (a po celý rok 2023 byly) i všechny ostatní kraje na Moravě, kraje Vysočina, Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Podobně je na tom v roce 2024 a 2023 i Královéhradecký kraj, kde bylo více volných míst než uchazečů jen po dobu několika měsíců na jaře a v létě roku 2023.

Data Úřadu práce tak sice ukazují, že v České republice jako celku byl počet nabízených pracovních míst dlouhodobě vyšší než počet uchazečů o práci, bilance ale byla kladná jen v pěti krajích. Ty navíc všechny leží v Čechách. Pokud by měla být nezaměstnanost „nulová“, jak uvádí Stanjura, musely by tisíce nezaměstnaných z Moravskoslezského a Zlínského kraje nastoupit na pracovní místo o dva kraje dále.

Důležité je také zmínit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky Úřadu práce nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Závěr

Podle dat Úřadu práce byl v ČR jako celku počet volných míst dlouhodobě vyšší než počet nezaměstnaných, a to po většinu období mezi lety 2018 a 2023, situace se změnila až v prosinci 2023. Pokud by všichni nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Při regionálním srovnání ale statistika ÚP ukazuje, že ve většině krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě menší než počet uchazečů. Vůbec nejhůře jsou na tom Moravskoslezský, Jihomoravský a Ústecký kraj. Z tohoto důvodu tak výrok hodnotíme jako zavádějící.

Nutné je také dodat, že MPSV upozorňuje, že data Úřadu práce o počtu volných míst mohou být nadhodnocená. Rozdíly mezi celorepublikovým počtem volných míst a počtem nezaměstnaných tak mohou být ještě menší, než ukazuje statistika Úřadu práce.

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 s účinností od prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy však v březnu 2022 schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Parlamentem. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti v lednu 2023.

Odhady Ministerstva financí

Určit přesný přínos EET na výběru daní je značně problematické. Pokud se ekonomice daří, dochází obecně ke zvýšenému výběru daní. Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 uvedl, že z jeho statistik nelze určit vliv EET, neboť „ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost“.

Když vláda v roce 2015 Poslanecké sněmovně předkládala návrh zákona o EET (.pdf), v důvodové zprávě uváděla, že předpokládá roční přínos systému ve výši 12,5 mld. Kč do státní pokladny za sektory maloobchod (kromě motorových vozidel) a stravování a pohostinství (.pdf, str. 29–30). Zpráva hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona zmiňuje, že příjem za ostatní sektory má „potenciál dodatečných příjmů až 5 mld. Kč“ (.pdf, str. 60), v součtu se tedy mělo jednat maximálně o 17,5 mld. Kč.

V únoru 2019 ministerstvo (stále ještě pod vedením hnutí ANO) vyčíslilo, že se díky EET na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění vybralo 7,9 mld. Kč v roce 2017 a 12,3 mld. Kč v roce 2018. Podle ministerstva se tedy v součtu zisk z EET za první dva roky fungování dostal na 20,2 mld. Kč. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně již v srpnu 2018 (.pdf) zpochybnil předchozí údaje poskytované resortem financí, jelikož „se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

V červenci 2019 také NKÚ vydal Zprávu o daních v České republice (.pdf), podle které měla EET spolu se zavedením kontrolního hlášení na zvýšení příjmu z daní menší vliv než jiné faktory, jako například ekonomický růst. Zároveň NKÚ dodal, že vliv EET a kontrolního hlášení „nebyl dosud věrohodně kvantifikován“ (.pdf, str. 22).

V listopadu 2019 MF opět uvedlo, že za první dva roky provozu získaly veřejné rozpočty díky EET celkem 20,2 mld. Kč (.pdf, str. 5), přičemž v roce 2019 se dle odhadu resortu jednalo o 12,8 mld. Kč. Jejich tehdejší odhad zmiňoval, že se každoroční výše přínosů EET do státního rozpočtu bude postupně zvedat z 15,2 mld. Kč v roce 2020 až na 20,5 mld. Kč v roce 2022 (.pdf, str. 5).

K další kritice se pak přidali i někteří daňoví poradci, kteří tvrdili, že efekt zavedení EET je těžké odhadnout a že úspěch EET nebyl jednoznačně prokázán. Server Podnikatel.cz kritizoval metodiku odhadu MF už v roce 2015 při předkládání návrhu zákona o evidenci tržeb. Upozorňoval tehdy na to, že šlo o odhady z chorvatských dat a nebylo jasné, jak je návrh přizpůsobil českému prostředí. Právě chorvatským modelem se ministerstvo inspirovalo (.pdf, str. 83 ze 140). Server později uvedl, že podle metodiky MF ze začátku roku 2019 měla EET vliv na výběr daní i v sektorech, kde nebyla zavedena.

Pro kontext dodejme, že MF –⁠ již pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) –⁠ pak v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli jeho zrušení předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně ztrátu odhadlo na 4,2 mld. Kč (str. 13 ze 70).

Vyjádření představitelů hnutí ANO

Podívejme se nyní na vyjádření hnutí ANO ohledně přínosu EET. V únoru 2018 Andrej Babiš řekl, že v předešlém roce díky EET stát vybral „pět miliard navíc“ (video, čas 0:42). V září 2018 podobné číslo zmínila i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Upozornila ale na to, že tento výnos dle ní nezahrnoval daň z příjmu. Při připočtení této daně tak EET podle jejích slov přineslo celkem 10 mld. Kč.

Alena Schillerová a Jana Mračková Vildumetzová v roce 2022 uvedly, že EET do státního rozpočtu přináší 13 mld. Kč ročně. Karel Havlíček už později mluvil o 14 mld. Kč, přičemž stejné číslo následně v roce 2023 zmiňoval i Andrej Babiš. Poslanec Aleš Juchelka na jaře 2023 řekl, že výnos EET činil 20 mld. Kč za rok. Z těchto vyjádření je tedy zřejmé, že představitelé hnutí ANO přínosy EET vyčíslovali různě a zvyšovali je.

Výrok ministra financí Stanjury lze interpretovat i tak, že zástupci hnutí ANO zvyšují odhady teoretického současného výnosu EET, jelikož v kontextu výroku mluví o hypotetických příjmech státního rozpočtu, kdyby EET přetrvalo i v době působení Fialova kabinetu. I tato čísla hnutí ANO navyšuje – Andrej Babiš v březnu 2023 mluvil o 14 mld. Kč a poslankyně Jana Hanzlíková v červenci o 15 mld. Kč. V srpnu 2023 Babiš uvedl, že se vláda zrušením EET podle něj připravila dokonce o 20 mld. Kč ročně.

Shrnutí

Co se týče výnosu EET, neexistuje jednotná metodika, která by roční přínos EET kvantifikovala, jeho přesnou výši proto nelze spolehlivě určit. NKÚ se k věrohodnosti čísel poskytovaných Ministerstvem financí stavěl skepticky a upozorňoval na to, že reálné příjmy do rozpočtu mohou být ve skutečnosti nižší. Přínos EET do státního rozpočtu nedokázal určit ani ČSÚ.

Představitelé hnutí ANO příjmy z EET opravdu zvyšovali – nejdříve podle nich v roce 2022 činily 13 mld. Kč, později 14 mld. Kč a Aleš Juchelka mluvil dokonce o 20 mld. Kč ročně. Hnutí ANO navyšuje také teoretický výnos EET v současnosti. Zbyněk Stanjura má tedy pravdu v tom, že se přínos EET nedá jednoznačně určit a také správně uvádí, že ANO své odhady zvedá. Zmiňuje ale nepřesné částky, kvůli čemuž jeho výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.