ANO

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ uvádí, že: „Tento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu.“

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí DPH za dodávku elektřiny a zemního plynu za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na rostoucí ceny energií, které na komoditních trzích meziročně stouply o více než 400 %.

Dodejme také, že Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by byly dodávky elektřiny a zemního plynu osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy však toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

Data Českého statistického úřadu (ČSÚ) za listopad 2021 ukazují, že inflace meziměsíčně skutečně narostla o 0,2 procentního bodu.

ČSÚ uvádí, že za meziměsíčním nárůstem cen stojí hlavně nárůst cen pohonných hmot a olejů o 4,4 %, zeleniny o 4,2 %, nebo másla o 12,4 %. V případě sektoru bydlení pak ceny naopak klesaly, a to z důvodu levnějších cen elektřiny a zemního plynu, které byly nižší o 16,2 %, respektive o 11,5 %. Pokles byl způsoben prominutím DPH u těchto položek. Zmiňme také, že podle ČSÚ ceny služeb meziměsíčně narostly o 0,9 %, zatímco ceny zboží klesly o 0,4 %.

V meziročním srovnání pak vzrostly spotřebitelské ceny o 6 %, na což měly největší vliv ceny v dopravě, například ceny pohonných hmot a olejů, které narostly o 32,8 %. Z potravin pak nejvýrazněji stoupla cena másla (26,8 %). 

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ také uvádí, že: „[t]ento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu“.

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí daně z přidané hodnoty za elektřinu a zemní plyn za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na zvyšující se ceny energií. 

Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by dodávky elektřiny a zemního plynu byly osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy nicméně toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

V rozhovoru pro Radio Z bývalý premiér Andrej Babiš hovoří o způsobu přijímání závěrů v Evropské radě. V následujících odstavcích si proto tento orgán stručně představíme a zaměříme se na systém jeho fungování. 

Evropská rada (ER) je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Její hlavní úlohou je určovat obecné politické směřování a priority EU. Můžeme tedy říct, že de facto stanovuje politickou agendu EU. ER sdružuje vedoucí představitele EU (premiéry nebo prezidenty), tento orgán tak představuje nejvyšší úroveň politické spolupráce mezi členskými zeměmi. ER není legislativním orgánem.

Závěry ER jsou přijímány na konci každého jejího zasedání. Účelem těchto závěrů je určit konkrétní otázky, které jsou pro Evropskou unii důležité, a nastínit tak zvláštní opatření nebo cíle, kterých je třeba dosáhnout. Závěry ER také mohou stanovit lhůtu pro dosažení dohody o určité záležitosti nebo pro předložení legislativního návrhu.

Nyní se již zaměříme na samotný schvalovací proces. Předseda Evropské rady před každým zasedáním vypracuje návrh hlavních směrů pro závěry. Návrhem se nejdříve zabývá Rada pro obecné záležitosti, až poté jej na svém zasedání přijme ER. Závěry se většinou přijímají na základě konsensu. V některých specifických případech je však vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina, podle toho, co stanoví Smlouva o Evropské unii (SEU).

Byť se v námi uvedeném zdroji ohledně kvalifikované většiny mluví v souvislosti s Radou EU, nikoliv Evropskou radou, podle SEU (čl. 235 odst. 1) jsou pravidla pro užití těchto způsobů hlasování stejná i pro Evropskou radu.

Podle SEU (čl. 236) ER přijímá kvalifikovanou většinou taková rozhodnutí, která stanovují „seznam jiných složení Rady než složení pro obecné záležitosti a složení pro zahraniční věci“, a také o svém předsednictví. Kvalifikovanou většinou tedy ER rozhoduje o formátu svého složení. V procedurálních otázkách ER rozhoduje (čl. 235 odst. 3) prostou většinou.

Rozhodování prostou a kvalifikovanou většinou se tedy týká procesních a formálních otázek. Zaměřme se ale na rozhodování věcné, o kterém dle kontextu výroku mluví Andrej Babiš.

Evropská rada ke svým závěrům dochází formou konsensu, který se od jednomyslného rozhodnutí liší tím, že se o návrhu nehlasuje. Konsensus předpokládá pouze dohodu jednotlivých členů Evropské rady, aniž by došlo k hlasování.

Jednomyslně (tedy hlasováním) se Evropská rada musí shodnout na otázkách výslovně uvedených v SEU. ER například může rozhodnout (čl. 7 odst. 2), že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot EU ze strany členského státu, o změně počtu členů Evropské komise (čl. 17 odst. 5) či o změně lhůty, po kterou je z Unie vystupující stát vázán Smlouvami (čl. 50 odst. 3).

Evropská rada tedy ve všech případech, kdy rozhoduje věcně, vyžaduje pro přijetí závěru či rozhodnutí souhlas všech svých členů – ať už vyjádřený hlasováním či nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývalý premiér Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na to, že v zásadních otázkách je nutné přesvědčit všechny ostatní členy ER, a rozhodování konsensem či jednomyslností je v tomto ohledu zaměnitelné, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Evropské emisní povolenky (EU ETS) jsou nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Elektrárny, průmyslové továrny a firmy musí mít tedy na vypouštěné emise povolenky v příslušném rozsahu, který se během let snižuje.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Např. v srpnu 2021 se jejich cena vyšplhala na 61 eur za tunu vypouštěného oxidu uhličitého, což představovalo růst o 77 % od začátku roku. Dne 8. prosince pak cena povolenky v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (tedy v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 eur.

Bývalý premiér Babiš se 27. září 2021 vyjádřil pro zastropování cen emisních povolenek, neboť dle něj mají přímý vliv na cenu elektřiny. V ten samý den Andrej Babiš na zámku v Lánech jednal s prezidentem Milošem Zemanem. Právě cena emisních povolenek byla hlavním tématem schůzky.

Předseda hnutí ANO 27. září rovněž požadoval, aby lídři členských států Evropské unie řešili cenu emisních povolenek na summitu konaném 5. a 6. října. Podle serveru iRozhlas se tehdejší premiér Babiš chystal poslat dopis předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi a předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Na zasedání pak Andrej Babiš jednal o koordinaci postupu ohledně povolenek se španělským premiérem Sánchezem.

Dodejme, že Česká republika a další 4 členské země EU již 5. října zveřejnily výzvu ohledně růstu cen emisních povolenek, reformy trhu s elektřinou a závislosti na dovozu energií.

Cenu emisních povolenek chtěl Andrej Babiš řešit také na summitu Evropské rady, který se uskutečnil 16. prosince 2021. Podle ČTK poslal bývalý premiér dopis týkající se emisních povolenek předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a šéfovi Evropské rady Michelovi. Informaci o zaslaném dopisu přinesly také Hospodářské noviny. Ty uvedly, že předseda hnutí ANO Babiš v dopise „zmiňuje ‚kritickou situaci‘ s cenami energií v Evropě a tvrdí, že politici ‚nemohou nečinně přihlížet‘ zdražujícím povolenkám“. Doplňme, že lídři členských států se na jednání na řešení vysokých cen povolenek neshodili.

Andrej Babiš tedy ceny emisních povolenek skutečně řeší již od konce září. S prezidentem Zemanem o této záležitosti jednal již 27. září. Před summitem evropských lídrů, který se konal na začátku října, napsal dopis předsedovi Evropské rady a předsedkyni Evropské komise. Stejným adresátům poté zaslal dopis také před summitem uskutečněným v polovině prosince. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Provozovatelé přitom mohou povolenky nakupovat „na specializovaných trzích nebo od sebe navzájem“. Uveďme, že celkové výnosy z aukcí z prodeje emisních povolenek činily v letech 2012–2019 přibližně 50 miliard eur, jen za rok 2019 to například bylo 14 miliard eur.

Dražby probíhají v každém ze zapojených států – poplatky za povolenky jsou příjmem jednotlivých států, které také rozhodují o konkrétním využití prostředků, které aukcí získají. Podle Evropské komise bylo v letech 2013–2019 z celkových výnosů z aukcí vynaloženo na klimatické a energetické účely 78 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a udržitelnou dopravu.

Uveďme, že na podobném principu jako emisní povolenky, které jsou v podstatě poplatkem za znečišťování ovzduší skleníkovými plyny, je v České republice například založen poplatek za znečišťování ovzduší oxidem siřičitým, oxidy dusíku a některými dalšími látkami (.pdf, str. 3). Ten také platí provozovatel zdroje znečištění, jako je tomu v případě povolenek. Zmíněný poplatek pak Finanční správa řadí mezi nepřímé daně.

Emisní povolenky lze také zařadit mezi tzv. ekologické daně podle definice, kterou používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta ekologickou daň popisuje jako „daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně její zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí". Mezi tyto daně pak OECD zahrnuje i daně za znečišťování životního prostředí.

Pro kontext uveďme, že Radek Vondráček hovoří o situaci, kdy dle svých slov navštívil (video, čas 13:22) horské sedlo Pustevny, které leží na pomezí Moravskoslezského a Zlínského kraje. V červenci 2020, kdy se zde Radek Vondráček zúčastnil slavnostního otevření v minulosti vyhořelé chaty Libušín, skutečně v těchto dvou krajích platila odlišná protiepidemická opatření.

Zatímco v Moravskoslezském kraji od poloviny července 2020 (s určitými výjimkami) platila například povinnost ve všech vnitřních prostorách nosit roušku (.pdf, str. 3–4, 8), ve Zlínském kraji tehdy lidé tuto povinnost neměli. Média o této skutečnosti informovala především ve spojitosti se zmatky, které tato rozdílná opatření způsobovala mezi turisty na Pustevnách. Ti totiž často nevěděli, ve kterém kraji se zrovna nacházejí a která pravidla tedy musí dodržovat.

Doplňme také, že odlišná opatření na území Zlínského a Moravskoslezského kraje byla zavedena i v květnu 2021. Jak vyplývá z mimořádného opatření (.pdf) Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. května 2021, ve Zlínském a Jihočeském kraji a na Vysočině platila v některých ohledech přísnější protiepidemická opatření než v ostatních krajích republiky (.pdf, str. 3, 4, 8). Striktněji zde byla nastavena mimo jiné pravidla pro návštěvy muzeí, hradů a zámků či veletrhů nebo také pro provoz dětských skupin.

Důvodem pro přísnější omezení v těchto třech zmíněných krajích byl nepříznivý vývoj epidemické situace (.pdf, str. 10–11), kdy např. ve Zlínském a Jihočeském kraji byly hodnoty sedmidenní incidence čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí.

Další rozdíly mezi kraji se poté týkaly i červnového zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, ty mohli žáci ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji odložit až o týden později než žáci v jiných částech republiky.